HYMNA DIONÝSOVI.
Můj bože, tančit! Tančit život celý,
v náručí horkém, věčně rozechvělý,
s opilou hlavou, zraky přivřenými, –
tak kolébat se v tanci život celý...
Oh Dionýse! Bože Opojení!
Ať každý kročej náš se v pohyb tance změní,
ať každá myšlenka jak výkřik Archimedův
nás znovu unese vždy v tance vytržení...
Ať více nežijem – to učiň, Dionýse,
náš život proměň v samé opojení!
Jak láhev vína zlatě perlícího
ať naše hlava září myšlenkami –
až s šíjí zvrácenou a zraky přivřenými
se celá poblázní do vytržení svého...
Jen hudbu slyšet, stále slyšet hudbu,
svůj tanec vystupňovat extaticky,
přes tíhy myšlenky i hmoty země sudbu
žít v bengálu, žít pro vždy víc než lidsky!
Oh Dionýse, Bože Opojení,
hoď na nás růže nebo vavříny,
108
jen ať se život náš u samou slavnost změní,
v jediné, nekonečné, nekonečné snění,
v závratný tanec, věčný, jediný...
Ať s vlasem vlajícím a s vyvrácenou šíjí
se kolébáme zpiti snem i ženou,
u nekonečné tance melodii
s hlavou jak zlaté víno rozperlenou –
nadzemskou hudbou stále více štváni
do závratného tance bez přestání...
109