Horský květ.

Emanuel z Čenkova

V nádherné třídě, v šumně vírné chodců směsi, střed roje hejskův a žen svůdně líčených já uzřel dívku ze vsi, někde mezi lesy, oděnou pestrým krojem dálných krajů svých. Sukénka krátká, fěrtoch žhavě květovaný planoucí v slunci ohněm barev měňavým, punčochy sněžné, šátek v babku navázaný – toť pastva pro oči všem hejskům toulavým. V kytici městských žen, těch umělých jen růží s parfumu vůní, divnou náhodou se vplet a skromno, stísněně a cudně se jen druží hor lesnatých a lučin svěžích květ. Však zjev ten vzbudil ve mně dumavých snů sbory, snů libým vínem spit já vlek’ se ulicí: Zřel drahé, tiché údolí, kol lesy, hory, a bílé městečko a šedou silnici. Mně zdálo se, že jdu tam z jitra za neděle, kdy z chrámu děkanského zvony hlaholí... Vzduch modře slunný loká se, ach, volně, směle při svobodné tak toulce do luk, do polí. Po cestě, jež se hadem v dálku jasnou stáčí, lid osmahlý, jak na mši jde, já potkávám, za ruce dívky s hochy vedouce se kráčí, já samotář jich lásce v duchu žehnávám!

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

1062. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VII. Slunečními paprsky (Adolf Heyduk)
  2. BĚLA (Adolf Heyduk)
  3. None (Adolf Heyduk)
  4. Letnice. (Adolf Heyduk)
  5. Vzhůru, nivo rozespalá! (Adolf Heyduk)
  6. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  7. LETNÍ. (Jaroslav Haasz)
  8. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  9. Mráz březnový. (Adolf Heyduk)
  10. DĚDŮV ODKAZ (Adolf Heyduk)