Jitřní hlasy.

Emanuel z Čenkova

Po noci probdělé sen oči klíží a mdlobou jímá tě na loži s nebesy, ač zlatá záře již se jizbou plíží a s krajkou záclon v okně hraje si. V své tušíš mrákotě, jak Paříž vstává, kýs příliv bouřlivý tak temně slyšíš hřmít, jak boj by vzplanul zas za lidská práva, do tvrdých bastil jak by chtěli bít. Z vln šumivých zní vážný chorál hlasů „Vlasť!“ „Volnosť!“ „Světlo!“, hesla slyšíš, chvílí zpěv, v snů přeludu zříš zoru svatých časů a nevíš – že to dryáčníků řev!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1510. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OTEVŘENÉ OČI. (František Taufer)
  2. ZÁPAD (Rudolf Medek)
  3. MODLITBA ZA MRTVÉ (Viktor Dyk)
  4. BLOUDÍCÍMU. (František Rybář)
  5. Půlnoc bohů (Rudolf Medek)
  6. NOC HVĚZDNÁ... (Louis Křikava)
  7. PŘÍPITEK V DÁLKU (Růžena Jesenská)
  8. CIZÍ VERŠE (Božena Benešová)
  9. ČERVNOVÁ NOC (Stanislav Kostka Neumann)
  10. PŘÍTELI, KTERÉHO JSEM MILOVAL (Antonín Sova)