Jitřní hlasy.

Emanuel z Čenkova

Jitřní hlasy.
Po noci probdělé sen oči klíží a mdlobou jímá tě na loži s nebesy, ač zlatá záře již se jizbou plíží a s krajkou záclon v okně hraje si. V své tušíš mrákotěmrákotě, jak Paříž vstává, kýs příliv bouřlivý tak temně slyšíš hřmít, jak boj by vzplanul zas za lidská práva, do tvrdých bastil jak by chtěli bít. Z vln šumivých zní vážný chorál hlasů „Vlasť!“ „Volnosť!“ „Světlo!“, hesla slyšíš, chvílí zpěv, v snů přeludu zříš zoru svatých časů a nevíš – že to dryáčníků řev! [26]
Básně v knize Paříž:
  1. Na velkých boulevardech.
  2. Na náměstí Svornosti.
  3. Sen na terase kavárny Míru.
  4. Palais-Royal.
  5. Obrázek ze Jardin des plantes.
  6. Na Polích Elysejských.
  7. Píseň ze čtvrti latinské.
  8. V museu voskových figur.
  9. Arènes de Lutèce.
  10. Pařížanka.
  11. Zbožňovaná.
  12. Fantina.
  13. Podzim kokoty.
  14. Jitřní hlasy.
  15. Béranger.
  16. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue.
  17. Frygická čapka.
  18. Při zvucích Marseillaisy.
  19. Beati pauperes.
  20. Paříž.
  21. Duma u Sloupu Červencového.
  22. Před selankou François Bouchera v Louvru.
  23. Král zajatec.
  24. Marie Antoinette v Tuileriích.
  25. Před kathedrálou duchů.
  26. Kronika zámku ve Versaillesu.
  27. Pohádka vodotrysků.
  28. Marie Antoinette v Trianonu.
  29. Nedělní idyla měšťáků.
  30. Žena.
  31. Přechod přes Alpy.
  32. Vzpomínka ze školy.
  33. Požár Moskvy.
  34. Idyla ze Svaté Heleny.
  35. Padlý triumfátor.