Pohádka vodotrysků.

Emanuel z Čenkova

Pohádka vodotrysků. (V parku Versailleském.)
Po moři snů zda vplul jsem v modré časy na slunný břeh, kde víla vlas si proplítá, kde oře plaví Apoll zlatovlasý, své bujné oře, kterým planou kopyta? Ach, bohyň antických tu křídla šumí a paprsky jak struny hrají v azuru, kdes v sluji Poseidon sní slastné dumy a víla pramen podchytává v lasturu. Kol stříbro démantů se prškou roní, Satyrů plémě pobíhá tu proklaté, jak vlci ovce, Fauni víly honí, jich bílá ňadra tisknou k hrudi huňaté. Sto pestrých duh jak stuhy se tu vije, jež Amorů tlum k větvím stromů zavěsil, zpěv kaskád, fontán plný harmonie zní vábnou ouverturou k tanci nymf a vil. Jak živé lyry vodotrysky pějí, ve vonný vzduch dští perel svěžích lahodu, v snů tajných touze těla nymf se chvějí a víly hájem táhnou v luzném průvodu... [52] Mdlý noční orgií král ven se dívá, rtem zvadlým ssaje vodotrysků chladný šum, báj parku nádherná mu sílu vlívá ve schnoucí tělo k novým žhavým pocelům... 53