Marie Antoinette v Tuileriích.

Emanuel z Čenkova

Marie Antoinette v Tuileriích. (1792.)
Zas duší táhl jí pláč vodotrysků, jichž květy blýskavé se tříští v písku, kam zahání je vánku modrý dech, na Versailles vzpomínala vyzlacený, ten králův bílý sen, dnes opuštěný, kde bodlák teď juž kvete v záhonech. Jak pestřily se dvořanínů davy, jak klonily se pudrované hlavy, jak kroužili tam třpytní motýli! Dnes po všem veta... Je tak povržena, ne královna již, vadnoucí jen žena, jež modlí se u vlastní mohyly... Však hned se vzchopila z té mdloby strachu a líce mramorné jí vzplály v nachu a ňadra vlnila se vzbouřena, duch matky svit’ jí z očí plný síly, když před magnáty stála v hořké chvíli v svém hrdém majestátu vznešena! Mžik dumala – pak synka v náruč jala a čílko nevinné mu zulíbala, na balkon nesla ho co spásy zjev... Leč sotva zočil je dav na terase, tu zahřměl divoce a v sterém hlase se k zámku chechtot nes a kletby hněv. [43]
Básně v knize Paříž:
  1. Na velkých boulevardech.
  2. Na náměstí Svornosti.
  3. Sen na terase kavárny Míru.
  4. Palais-Royal.
  5. Obrázek ze Jardin des plantes.
  6. Na Polích Elysejských.
  7. Píseň ze čtvrti latinské.
  8. V museu voskových figur.
  9. Arènes de Lutèce.
  10. Pařížanka.
  11. Zbožňovaná.
  12. Fantina.
  13. Podzim kokoty.
  14. Jitřní hlasy.
  15. Béranger.
  16. Nad knihou písní Aristida Bruanta: Dans la rue.
  17. Frygická čapka.
  18. Při zvucích Marseillaisy.
  19. Beati pauperes.
  20. Paříž.
  21. Duma u Sloupu Červencového.
  22. Před selankou François Bouchera v Louvru.
  23. Král zajatec.
  24. Marie Antoinette v Tuileriích.
  25. Před kathedrálou duchů.
  26. Kronika zámku ve Versaillesu.
  27. Pohádka vodotrysků.
  28. Marie Antoinette v Trianonu.
  29. Nedělní idyla měšťáků.
  30. Žena.
  31. Přechod přes Alpy.
  32. Vzpomínka ze školy.
  33. Požár Moskvy.
  34. Idyla ze Svaté Heleny.
  35. Padlý triumfátor.