Obrázek ze Jardin des plantes.

Emanuel z Čenkova

Obrázek ze Jardin des plantes.
Ze žhavých ulic, v parnu zlatých dnů v stín milo zajít lip a kaštanů, v sad šírý, jenž jak archa Noemova v svém krytu pestrou chasu zvěře chová, a poslouchat zde chův a dětí řeči, s cizinci, pensisty a povaleči na mžik jen žíti v bezstarostné náladě, jít k jámě medvědů a slonů ohradě. Sem z blízké stavby dělník v bluze bílé si odskočí za polední své chvíle, zří, jak se ledný medvěd v strouze chladí, i volá na něj, masem chuť mu vnadí. Jej hunáčhuňáč zná již, zdvihá čumák svůj, leč dělník vybízí: „Dřív panáčkuj!“ Jak šťasten slon! Jej málo nuda hněte, jej Francouzky zde cvičí v etiketě, mu podávají vábně kousky chleba i dí: „Pak pěkně merci říci třeba!“ Hle! Titán vrtí se, pod kly cos bručí... Zde formám zdvořilým i slon se učí. [14]