Arènes de Lutèce.

Emanuel z Čenkova

Arènes de Lutèce. (Arena pařížská z dob I. století, objevená roku 1870.)
Těch starých věků dny jsou na vždy pohřbeny! Jen šedý vědec svrasklou rukou křísí to žití uhaslé a sbírá kameny, zrak horečný svůj vbodá na nápisy a ze stop vetchých nový život tvoří, krev chudou fantasie své v něj mísí – a Čas jde dál a boří, boří, boří... Kdys v Paříži jsem bloudil v ulic spleti, jež chvěly se jen rachotem a třeskem... Pak v divý kout jsem zapad; bledé děti tam hrály míč... Klid vál tam ticha steskem a řady lavic vytesaných v kamenu se táhly půlkruhem jak šedé hroby, bez diváků tak chmurně zřely v arenu, jež z Lutecie zbyla v naše doby. Kde gladiator dnes? Kde naumachie? Jest pusta arena, zjev zmizel Caesarů, řev zvěře umlk zde, stich pokřik barbarů... Dnes jiné zábavy má Lutecie: dostihy za dne, večer luzné balety, hry jongleurův a akrobatů přemety, před hvězdou šantánu dnes Paříž kleká, na scénách divadel se žena svléká... Já v dumách zřel, jak Paříž dnešní mizí v dáli... Tam dole v areně si děti s míčem hrály. [18]