ZA DNŮ LÁSKY...

Emanuel z Čenkova

Ó matko má, já chtěl se tiše svěřit, že blaho znám, jež nelze umem změřit, že plavec bludný já teď k břehům vesluji; zář mého štěstí padla by v tvou líci, tvá duše jásala by s mojí snící, kdy řek bych nadšeně: Já miluji! Ó matko má, já kojil naděj smělou, že vejdu k tobě s dívkou uzardělou, že pro poklad se vydám k tobě na cestu, pro tvoje drahé, svaté požehnání, a ty že v mile vlídném usmívání jak dceru přivítáš – mou nevěstu. A přijel jsem a zřel – se žlutou lící bez dechu tělo v černé rakvi spící, na čele rozestřen tkvěl hrobu divný chlad, a oči spaly žitím unaveny, však rty tak byly jemně otevřeny, jak chtěly by se mne cos – otázat!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

594. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  2. České krajině. (Josef Václav Sládek)
  3. Dohovor. (Josef Václav Frič)
  4. Rychnovu nad Kněžnou do památníku. (Josef Kuchař)
  5. VI. TŮŇ V LESE. (Jaroslav Vrchlický)
  6. VODNÍK (Božena Němcová)
  7. IV. Dávno vesna odumřela, (Rudolf Pokorný)
  8. SVĚTLO V DUŠI. (Adolf Červinka)
  9. UTONULÁ. (Karel Babánek)
  10. SAURE TAGE – FROHE FESTE (Jiří Mahen)