Dvorec.

Emanuel z Čenkova

V luk zeleni a žlutém moři polí zříš dvorec bílý; oči bolí, jak nebe žhavé nad krajem se slévá! Na vlídné průčelí se šplhá réva, v třešňové aleji, jež sem se stáčí, s drůbeží čilou krocan vážně kráčí. To byl dřív tichý klášter chmurných mnichů: teď dvůr pln čeledi a řečí, smíchu a šotek veselí tu stálým hostem. Chvílemi zní tu píseň v zpěvu prostém, kohouti kokrhají, pestří pávi křik z hrdel vyrážejí pronikavý. Sem zahrady dech opojivý voní, ze stájů slyšet řehot bujných koní... Poledne. Opouští lid polní práci a potem znaven do statku se vrací. Na střeše korouhví dech nezahraje ni větru nejslabší... Kol všechno zraje.

Patří do shluku

husa, slípka, husička, slepice, kuře, kohout, kurník, housátko, kachna, kuřátko

149. báseň z celkových 425

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. None (Antal Stašek)
  2. NOVÝ SAD. (Josef Jakubec)
  3. None (František Táborský)
  4. HANÁCKÝ ŽIŽKA. (František Odvalil)
  5. EVA CIKÁNKA (Josef Jakubec)
  6. Dnes moře bylo mrtvé olověné, ( H. Uden)
  7. zas jako kdysi (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Straka. (Josef Jaroslav Langer)
  9. Nálada. (Boleslav L. Černý)
  10. XVIII. To slunéčko zlatovlasé (Josef Kalus)