Umírající chudina.

Emanuel z Čenkova

Pod klenbu nekmitne zář slunce svěží, vzduch léky čpí a je tu setmělý a v hmotách odporných bys poznal stěží, že lidská těla to, jež bez sil leží kol v řadě číslovaných postelí. Šat černý klášterníka se tu mihá, jak tiše tmavý moru duch by šel; na konci síně hrubý kříž se zdvihá a Ježíš chýlí tvář, jak žalu tíha by zmohla jej a on se odvracel... Teď ruka vyhublá se v koutě zvedá, zvuk chropotný zní ve vzduch setmělý; mdlé zraky třeští dělníka líc bledá, jež lekla se, že bílý anděl hledá si novou oběť v řadě postelí.

Patří do shluku

šachta, havíř, horník, kovkop, uhelný, továrna, uhlí, štola, zemník, dělnický

249. báseň z celkových 362

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohřeb. (František Cajthaml-Liberté)
  2. NA POUŠTI (František Cajthaml-Liberté)
  3. Havíři. (František Cajthaml-Liberté)
  4. XLV. ČERNÉ HODINY (František Leubner)
  5. V POLEDNE. (Rudolf Mayer)
  6. STÝSKÁ SE (Rudolf Medek)
  7. Jeronym na hranici. (Adolf Heyduk)
  8. Rudé pece. (Alfons Breska)
  9. Přeludy. (František Cajthaml-Liberté)
  10. U THAPSU PO 6. DUBNU R. 46. (Josef Svatopluk Machar)