Podobizna neznámé.

Emanuel z Čenkova

Ač nevím, jak v to album zbloudila jsi, přec večer často v dlaň jsem čelo skryl, zřel nahou šíji, rety, oči, vlasy a hrobku duše kouzlem tvojí krásy ve chvílích tesknoty jsem naplnil. V tvých ramen náruči vždy lačně chtěla se utišit mé touhy vichřice, v snech dál jsem kreslil vábné formy těla té, – která z podobizny pohlížela tak cudně, tiše jako světice. Leč kdyby popřáno mně bylo zříti té ženy život, jenž se pro mne kryl, taj myšlének a vášní vlnobití, buď soucit srdcem mým by počal chvíti neb zahořklý jen hnus je naplnil!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

640. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  2. ZIMNÍ PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  3. BOHYNĚ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  5. Vznítilo slunce svoji tvář... (Adolf Heyduk)
  6. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  7. VEČERNÍ CHVÍLE. (Čechoslav Ostravický)
  8. Milostpaní. (Bohdan Kaminský)
  9. X. Rád za soumraku, hlavu ve dlaň chýle, vzpomínám, (Josef Kubelka)
  10. JEJÍ VLASY. (Otakar Auředníček)