báseň bez názvu

Byl pozdní večer rval se s větrem déšť(J5m) a řinčel okny staré komíny(J5m) se řítily a truskovický dvůr(J5m) jak archa osamělý v bouři stál(J5m) zdi jeho omšené jež přestály(J5m) juž mnohou bouř jež byly viděly(J5m) tak mnohý boj kol sebe zuřiti(J5m) se třásly strachem že snad poslední(J5m) přec nyní přišla jejich hodina(J5m) že zmizí v tmavé noci osudné(J5m) jak moc a sláva rodin nešťastných(J5m) jež prchat kolem sebe viděly(J5m) za hranice ne mnoho tomu let(J5m) když Bílou Horu rozhněvaný Bůh(J5m) byl přivalil co kámen náhrobní(J5m) na propast v kterou klesli živoucí(J5m) Byl pozdní večer řvala vichřice(J5m) a strachem chvěl se truskovický dvůr(J5m) Jak sténal jeho krov jak zoufale(J5m) v noc divou vysílala korouhev(J5m) na jeho vížce ostré výkřiky(J5m) Však uvnitř domu strachu nebylo(J5m) Ve velké síni nízké útulné(J5m) na otevřeném krbu oheň plál(J5m) a zlatil rudě začmouzený strop(J5m) a zpíval s větrem praskal vesele(J5m) a tvořil hvězdy v očích pilných děv(J5m) jež kolem předly Kolovratů zvuk(J5m) jak včelek bzučením naplnil síň(J5m) a občas jen když Melusinin pláč(J5m) jak vytí vlků zněl neb příšerný(J5m) smích šílence přestalo předení(J5m) a bezděky zalétly zraky v kout(J5m) kde muži seděli neb ke krbu(J5m) kde paní domu klidně do křesla(J5m) se schoulila Hled její přísný byl(J5m) a pevný minul dívkám strach když tak(J5m) ji nepohnutou viděly a když(J5m) ti muži nepřestali na chvíli(J5m) své louče štípat z větví borových(J5m) Hned dále točily pak kolovrat(J5m) a některá i tiše zpívala(J5m) by dokázala svoji zmužilost(J5m) Však náhle zatřás vítr stavením(J5m) jak kdyby síly svoje veškeré(J5m) na útok poslední sebrati chtěl(J5m) jak hrom zahučel zakňučel jak vlk(J5m) dým s krbu valil se a komínem(J5m) se malta sypala a hluboký(J5m) sten blízkých lesů zadul v tišinu(J5m) jež nastala pak v síni V kotoučích(J5m) se vlnil hustý kouř a tváře děv(J5m) se zdály jeho clonou zsinalé(J5m) Děs pojal všechny paní domu jen(J5m) jak dříve nepohnutě seděla(J5m) To ostatním zas klidu vracelo(J5m) zas kolovraty točit začaly(J5m) a v duchu divily se paní své(J5m) V tom Saloména malá její dceř(J5m) jež posud byla polo dřímala(J5m) svou vnadnou hlavu noříc v její klín(J5m) se náhle vzpřímila a pozvedla(J5m) svou malou ruku jak na znamení(J5m) že cosi slyší co jí hádankou(J5m) Pláč za oknem rty její šeptaly(J5m) a vítr mlčel teď a štěkot psů(J5m) se ozýval a z lesů ozvěna(J5m) Buď ticha matka klidně velela(J5m) však Saloména třásla hlavinkou(J5m) Já slyšela to dobře Anděl snad(J5m) v té bouři zabloudil jenž střeží dům(J5m) Ach vpusťte jej Vždyť bílá křídla snad(J5m) déšť promočí mu rychle vpusťte jej(J5m) Smích přitlumený nízkou síní zněl(J5m) jen stará Estera se nesmála(J5m) To byla chůva která babičku(J5m) juž Salomény znala dítětem(J5m) Co smějete se přísně zvolala(J5m) Je moudřejší to dítě než jste vy(J5m) Noc taková když zemí lomcuje(J5m) tu zajisté že pastýř předobrý(J5m) se svými chodí v bouři anděly(J5m) by chránil před úrazem stádo své(J5m) Hned bylo ticho a v tom tichu pak(J5m) cos ozvalo se jako děcka pláč(J5m) a na to klepání jak na okno(J5m) a na to zase divý štěkot psů(J5m) Já vidím anděla teď u okna(J5m) je bílý jako sníh a ze zlata(J5m) mu visí závoj s hlavy na prsa(J5m) Tak Saloména volá nadšeně(J5m) a každý s podivením obrací(J5m) se nyní k oknu Paní domu dí(J5m) Hle zabloudilo dítě nějaké(J5m) v té divé noci stojí u okna(J5m) a pláče jděte přiveďte je sem(J5m) než psi je zhubí nebo počasí(J5m) A Saloména šepce Anděl můj(J5m) s tou zvláštní dětí tvrdošíjností(J5m) jež odbýti se nedá rozumem(J5m) když jakás pravda se jim zjevila(J5m) ať sebe méně pravdě podobná(J5m) Můj anděl šeptala a do síně(J5m) teď vešlo děcko tváři bleďounké(J5m) o něco mladší domu dcerušky(J5m) šat hrubý byl a valně rozedrán(J5m) však přes to zdálo děvčátko se tím(J5m) čím Saloména míti chtěla je(J5m) Ten zlatý závoj také nescházel(J5m) to plavých vlasů bylo vlnění(J5m) a démantem se v očích třpytily(J5m) dvě velké slzy zpola umrzlé(J5m) Síň vítala ten luzný děcka zjev(J5m) v svých starých zdech zvýšeným zapláním(J5m) na krbu úsměvem všech přítomných(J5m) i paní domu vždy tak dumavá(J5m) a zamyšlená poloútrpně(J5m) a polozvědavě se usmála(J5m) a Saloména jako vnuknutím(J5m) se tulila k bledému dítěti(J5m) a líbala mu čelo za ruku(J5m) je vzala beze slov je přivedla(J5m) až k matce své a ta se tázala(J5m) Jak stalo se že bloudíš samotná(J5m) v tak černé noci Dítě odkud jsi(J5m) a kam tě vede cesta Zbloudilas(J5m) Já nevím řeklo dítě Poslal mne(J5m) můj děd bych našla truskovický dvůr(J5m) Já ve dne cestu znám a velký dům(J5m) Teď ale bála jsem se Našla jsi(J5m) dvůr truskovický přece paní dí(J5m) A co zde chceš A kdo je ten tvůj děd(J5m) Tu dítě mlčí zmateně a kol(J5m) se ohlíží a znovu lijou se(J5m) mu slzy z očí tolik neznámých(J5m) když kolem sebe vidí zvědavých(J5m) Sléz k Saloméně obrátilo se(J5m) Rci tázalo se paní Alena(J5m) ta paní jest Já promluvit mám s ní(J5m) a s nikým jiným Tak to děd můj chce(J5m) Jsemť paní Alena co neseš mi(J5m) Dí paní domu dítě přiblíží(J5m) se těsně k ní vytáhne z haleny(J5m) list složený a šepce Vezměte(J5m) pro vás jen je ať nikdo nevidí(J5m) co psáno v něm A paní Alena(J5m) se usmála však sotva padl zrak(J5m) na promoklý ten list hned změnila(J5m) se klidná její tvář jak leknutím(J5m) se zachvělo jí tělo povstala(J5m) Však vidouc všickni že se divili(J5m) a na ni upírali zraky své(J5m) hned zase potlačila vlnění(J5m) Proč nepředete dívky ptala se(J5m) Nač zahálet Ať vrčí kolovrat(J5m) Ty dítě sedni k ohni usuš se(J5m) Jen dále pracujte neznamená(J5m) ten list nic zvláštního to starý muž(J5m) mě pouze prosí o lék v nemoci(J5m) A sedla opět v křeslo čtla svůj list(J5m) as desetkrát a zahloubala se(J5m) A dítě sedlo k ohni poslušně(J5m) a šeptalo si s Saloménou tam(J5m) Ti ostatní by paní hověli(J5m) a vůli plnili a rozkazy(J5m) se dali do práce a bzučení(J5m) jak včel zas zaznělo a oheň též(J5m) zas praskal vesele a zpíval si(J5m) jak vítr venku v noci tomu chtěl(J5m) Tak bylo ticho zas však bloudily(J5m) přec zraky všech na bledou paní tvář(J5m) a k dítěti a stará Estera(J5m) mu mléka něco podala a chleb(J5m) pak Saloménin hlas se ozval tak(J5m) Já snažně prosím tě o pohádku(J5m) o hodně krásnou zlatá Estero(J5m) A dívky všechny na to prosily(J5m) Ó povídej čas krásně uplyne(J5m) znáš tolik jich co listí na hrušce(J5m) Tak pobídly a stará Estera(J5m) nad kolovratem byla skloněna(J5m) na děti usmála se mezi tím(J5m) co dívky pilně přísti jaly se(J5m) tu starou povídala pohádku(J5m) Byl jeden král a jedna královna(J5m) ti měli dceru bílou jako sníh(J5m) jak růži svěží byla jediná(J5m) a jako modlu milovali ji(J5m) Král před kterým se třáslo světa půl(J5m) ten její šlépěj líbal v zahradě(J5m) ve zlatém písku po němž bloudila(J5m) když mezi liliemi honila(J5m) buď modré ptáky s očma z rubínů(J5m) neb motýly všech barev duhových(J5m) a královna jíž samá knížata(J5m) jen na kolenou sloužili a pak(J5m) se chlubili že na ně pohlédla(J5m) ta sama zlaté vlasy dcery své(J5m) vždy česala a nedovolila(J5m) by ruka jiná dotekla se jí(J5m) Tak žilo dítě dražší koruny(J5m) a trůnu nevědouc co žal a bol(J5m) neb celý jeho život úsměv byl(J5m) a lesk a vyplnění přání všech(J5m) Však není dáno žít až do konce(J5m) vždy v štěstí jen a nikdo na světě(J5m) tak mocným není aby upevnil(J5m) na věky blaho těch jež miluje(J5m) To poznal král zvěděla královna(J5m) a svrchovaně mladá jejich dceř(J5m) Kdo nemá nepřátel Obzvláště když(J5m) na štěstí výsluní se nachází(J5m) Král měl jich též a vnikli do města(J5m) a ztekli dům a palác v plamenech(J5m) se změnil v černý hrob v němž zabit král(J5m) bez koruny a pláště zohyzděn(J5m) až k nepoznání ležel královna(J5m) se zachránila útěkem svou dceř(J5m) na plecích odnesla až do lesů(J5m) jež tmavě stály v horách vysokých(J5m) Tam poznalo to dítě královské(J5m) co zima jest a hlad co slzy jsou(J5m) a trpká bída smutná siroba(J5m) Od chaty k chatě o chleb prosila(J5m) teď královna a všude nalezla(J5m) jen chladný pohled Ti jimž poskytla(J5m) v čas slávy své a štěstí milost svou(J5m) ti nejméně ji znali každý chtěl(J5m) se novému zalíbit králi teď(J5m) Tu stalo se že jednou na večer(J5m) když vítr burácel a padal sníh(J5m) a královna juž mdlobou zmírala(J5m) se náhle vyskyt v lese zlatý hrad(J5m) u prostřed háje stromů růžových(J5m) tam bylo vlahé jaro přísvit tam(J5m) jak měsíce byl z oken hleděly(J5m) pak samé hvězdy květy svítily(J5m) jak světlošky a ptáci zpívali(J5m) jak ze sna Zázrak byl to veliký(J5m) Když vejít chtěla s děckem královna(J5m) tu stála náhle před ní sudička(J5m) a pravila Já na tě čekám juž(J5m) jen pojď však sama pojď A královna(J5m) než slova mohla promluvit juž tam(J5m) pod stromem stála v sadě růžovém(J5m) a mžikem byla celá změněna(J5m) zas byla krásná jak v čas slávy své(J5m) na sobě měla roucho bělostné(J5m) jak z rosy setkané a z paprsků(J5m) z hvězd plála ve vlasech jí koruna(J5m) a závoj jako jíní na stromech(J5m) a samá perla k nohám padal jí(J5m) Teď chtělo dítě její vejít v sad(J5m) však mocný potok náhle zaproudil(J5m) a vlny jeho odloučily je(J5m) od matky předrahé a sudička(J5m) jí větví bránila jež pokryta(J5m) tak hustě květem byla krvavým(J5m) že zdála se jak onen břitký meč(J5m) jenž proklál srdce krále v paláci(J5m) A sudička tak smutně pravila(J5m) Ty ještě nesmíš vejít v sladký klid(J5m) mé dítě ubohé tak osud tvůj(J5m) Jdi v širý svět a trp a matka tvá(J5m) tě očekává zde Až najdeš květ(J5m) tak krvavý jak ten tak palčivý(J5m) a sladký přec a jej až ulomíš(J5m) pak před tebou se brány otevrou(J5m) a vejdeš k nám ne dřív Teď s Bohem buď(J5m) Tak pravila a v lese příšerném(J5m) se zase octlo dítě královské(J5m) v té chladné noci beze matky své(J5m) vše bylo zmizelo a kolem tma(J5m) jak příkrov na stromy se věšela(J5m) bez hvězdy bylo nebe Samotna(J5m) na širém světě byla králů dceř(J5m) Teď nastala ta dlouhá její pouť(J5m) to květu hledání ta siroba(J5m) noc bez hvězdy a luny čirá poušť(J5m) Po leta viděli ji bloudit tak(J5m) jak přízrak bledou a přec krásnou tak(J5m) a prsty na ni ukazovali(J5m) To dítě královské jest bloudící(J5m) bez přístřeší bez matky bez otce(J5m) A mnohý plakal vida její žal(J5m) a mnohá chata otvírala se(J5m) by přijala ji jako vzácnou hosť(J5m) však dívka nikdy nešla v příbytek(J5m) krb žádný neviděl ji u ohně(J5m) bez jediného slova bloudila(J5m) a oči její stále hledaly(J5m) ten krvavý ten vonný divý květ(J5m) Tak míjela jí leta ve smutku(J5m) až jednou přišla v město které kdys(J5m) ji vidělo co zlatý růsti květ(J5m) na rodokmeně slavných rodičů(J5m) A dívka nepoznala město své(J5m) a vešla v zahradu tam našla rum(J5m) a trosky zlaté síně matky své(J5m) a z puklých sloupů vyrůstal tam keř(J5m) a v jeho stínu krásný jinoch spal(J5m) a mezi rty měl rudou květinu(J5m) jak krůpěj krve Dívka vykřikla(J5m) To byl ten květ na větvi sudičky(J5m) s divým jásotem se vrhla v prach(J5m) ret její ssál tu vůni palčivou(J5m) a sladkou přec a jun se probudil(J5m) a v šílenství ji bodl do srdce(J5m) a tam ji našli mrtvou s úsměvem(J5m) tak přešťastným že zjevno bylo všem(J5m) sen překrásný že snila na věky(J5m) Tím Estera končila pohádku(J5m) a chválili ji od krbu však vzlyk(J5m) za vzlykem zněl a usedavý pláč(J5m) toť plakalo to dítě ubledlé(J5m) a Saloméně posléz pravilo(J5m) Má bílá matka měla korunu(J5m) z hvězd na hlavě Kde je ach já chci k ní(J5m) Já hledám ji Jsemť dítě královské(J5m) Jsem vyhnána ze zlatých pokojů(J5m) Má bílá matka pro mne pláče tam(J5m) Síň zněla smíchem poloútrpným(J5m) však paní Alena teď povstala(J5m) jak přízrak byla bledá zvolala(J5m) Juž práce pro dnes dost juž přestaňte(J5m) Je pozdě Všichni jděte spát Já též(J5m) jsem znavena To dítě odneste(J5m) a položte je do mé ložnice(J5m) na lůžko s dcerou mou Ty Estero(J5m) ty sama přihledneš by všecko tak(J5m) se konalo jak přikázala jsem(J5m) Po těchto slovech prázdnila se síň(J5m) a paní stála sama u krbu(J5m) a při plápolu shasínajícím(J5m) čtla opět onen list jenž takto zněl(J5m) Při živém Bohu tebe zaklínám(J5m) při hlavě tvého děcka ke mně spěj(J5m) Já svěřím tobě velké tajemství(J5m) Já umírám a nemám síly juž(J5m) bych k tobě přišel Adam Jesenský(J5m) Pak hodila list v oheň na krbu(J5m) a když se rozpad v popel odešla(J5m) a spěchala po schodech v ložnici(J5m) Tam slabě hořel starý kahanec(J5m) jenž visel od stropu a Estera(J5m) u lože stála obě děvčátka(J5m) kde v spánek ponořena ležela(J5m) tvář vedle tváři jak dvě poupata(J5m) To jedno ale bylo ubledlé(J5m) a kolem rtů byl úsměv bolestný(J5m) a slzy ještě byly na brvách(J5m) To podivné je dítě Estera(J5m) teď paní svojí dí ta šeptá jí(J5m) Ó Estero ty nevíš pohádka(J5m) jak pohnula mne tvoje hluboce(J5m) Ty slyšelas co dítě pravilo(J5m) když dopovědělas svou báchorku(J5m) To byl přec pouhý dětský nerozum(J5m) se pousmála stará Estera(J5m) Snad víc to bylo na to paní dí(J5m) Ty věrná jsi před tebou tajemství(J5m) já žádné nemám Víš že před rokem(J5m) do dvora přišel starý cizí muž(J5m) že se mnou tajně mluvil bez svědků(J5m) a že jsem jej pak v hory poslala(J5m) do ovčárny jež stojí v samotě(J5m) Ty nevidělas jej však jmeno znáš(J5m) nuž věz že je to Adam Jesenský(J5m) jenž zmizel z Čech když z Častolárů pán(J5m) na Hoře pad a vdova uprchla(J5m) do ciziny s královnou Alžbětou(J5m) a s falckým Bedřichem Ty chvěješ se(J5m) Nuž věz že umírá teď Jesenský(J5m) že k němu musím ještě tuto noc(J5m) On mluví o tajemství Tuším je(J5m) Ó jista jsem že dítě před námi(J5m) je z rodu Častolárů mocných kdys(J5m) A starý Jesenský je svěřit chce(J5m) do rukou mých Jaké to břemeno(J5m) Ach kacířský ten rod je kletbou mou(J5m) A Estera jí na to odpoví(J5m) Cokoli žádá Adam Jesenský(J5m) ty učinit to musíš Velký hřích(J5m) se spáchal na tom rodu a ty víš(J5m) na koho vina padá Estero(J5m) Pro boha mlč jí zbledlá paní dí(J5m) To nebyl hřích to kacířů byl trest(J5m) a zbujných buřičů To dítě však(J5m) je nevinné a tvrdou nebudu(J5m) Což neděkuje Adam Jesenský(J5m) mi výživu v ovčárně celý rok(J5m) Nuž Estero teď jdi a dej mi plášť(J5m) Bez hluku vyveď koně ze dvora(J5m) jest li že všecko spí Já cesty znám(J5m) a vítr ulehl a přestal déšť(J5m) Na povel paní vyšla Estera(J5m) a za nedlouho paní Alena(J5m) na koni zahalena v teplý plášť(J5m) se brala lesem k staré ovčárně(J5m) jež na samotě stála na vršku(J5m) v tvář temným borům šumným doubravám(J5m) Na chudém loži Adam Jesenský(J5m) při slabé záři louče zápasil(J5m) s tou temnou příšerou již zovem smrt(J5m) Stín její pad mu těžce na čelo(J5m) a mráz mu vnikal v duši hluboko(J5m) Když vešla ale paní Alena(J5m) tu bylo mu jak kdyby odvalil(J5m) se kámen těžký s prsou vzchopil se(J5m) a pozdravil ji bolným úsměvem(J5m) Dík šeptal že jsi přišla Blíže pojď(J5m) bych žehnající ruku položil(J5m) na hlavu tvou Ach pomni na ten čas(J5m) když jako dítě já tě na klín bral(J5m) To nebylo v tak temném brlohu(J5m) dům Častolárských tenkrát rájem byl(J5m) Bůh těžce navštívil vás Adame(J5m) dí paní Alena mu s povzdechem(J5m) Buď jemu chvála věčně v nebesích(J5m) On zkoušel mne a dal mi zápasit(J5m) ach krutě zápasiti s hněvem svým(J5m) Já bojoval jak někdy s andělem(J5m) syn Isakův a v boji nekles jsem(J5m) Nuž velebena vůle jeho buď(J5m) Tak stařec děl a hlava klesla mu(J5m) na prsa těžce paní Alena(J5m) se naklonila tak jej oslovíc(J5m) Vy žádal jste bych rychle přišla k vám(J5m) Ó rcete čím vám mohu prospěti(J5m) Hned pozved hlavu hlasem silným děl(J5m) Mně prospěti Vždyť juž u cíle jsem(J5m) Mně nikdo nemůže juž prospěti(J5m) Chci pouze abys napravila to(J5m) co zavinil tvůj otec a tvůj muž(J5m) Chci abys odvrátila částečně(J5m) tu těžkou kletbu od hlav zrádců těch(J5m) již oba stojí teď už před Bohem(J5m) a jeho spravedlivou stolicí(J5m) Tu vzpřímila se paní Alena(J5m) a temně svítil na něj její zrak(J5m) Ni otec můj ni nebožtík můj muž(J5m) tím nebyli čím právě jste je zval(J5m) Že králi svému věrni zůstali(J5m) a církvi též to chválu zaslouží(J5m) Hněv starci v shaslých očích zahořel(J5m) Tvůj otec katolíkem byl a tak(J5m) tvůj muž Pán z Častolárů věděl to(J5m) a přec jim věřil i v tu hodinu(J5m) kdy klesla naše věc kdy nepřítel(J5m) své sítě rozpřádal hra krvavá(J5m) když počala na kleté Hoře juž(J5m) Pad z Častolárů pán a k útěku(J5m) se vdova jeho v zmatku rozhodla(J5m) V prach klesl starodávný slavný rod(J5m) co jeho bylo vzal mu nepřítel(J5m) vše pobrali mu statky jmeno dům(J5m) v němž otci jeho žili žebračkou(J5m) se vdova státi měla V sklepích však(J5m) přec zlata ještě zbylo zachránit(J5m) pro dítě své to chtěla zavésti(J5m) se mělo daleko za hranice(J5m) Tu zapotřebí věrných bylo jí(J5m) Tři měla muže v službě v jejichž čest(J5m) a lásku věřila Tož otec tvůj(J5m) já a tvůj muž Ty víš co stalo se(J5m) My tůny zavezli až do Němec(J5m) a uložili šťastně v jistotu(J5m) Já pro paní pak zajel do Řezna(J5m) a mezi tím co v město spěli jsme(J5m) kde zlato leželo tvůj udal muž(J5m) a otec tvůj vše Lichtensteinovi(J5m) a jmění paní Častolárové(J5m) na rozkaz císaře jenž jmění bral(J5m) všem rebellům do Vídně vezlo se(J5m) Za jidášský pak groš ti zrádcové(J5m) dvůr truskovický zakoupili si(J5m) jenž tvým a dcery tvé jest dědictvím(J5m) Rci můžeš říci že jsem slovem lhal(J5m) Co činil otec můj a s ním můj muž(J5m) to byla pouze jejich povinnost(J5m) mu odpovídá paní Alena(J5m) a klopí oči vzdychá z hluboka(J5m) Však rcete Adame co činit mám(J5m) čím mohu sloužit dávné paní své(J5m) kde skrývá se a poslala mi vzkaz(J5m) Tu zasmušil se Adam Jesenský(J5m) Šla v blahý kraj z kterého vyhnat ji(J5m) již nemůž žádná vašich pánů moc(J5m) Ó Aleno jak mám ti vylíčit(J5m) co snášela a jak to snášela(J5m) Lid český vydal Hospodin jak brav(J5m) jenž určen padnout žertvou velikou(J5m) On rozptýlil nás mezi národy(J5m) Vzlyk srdcervoucí letí k nebesům(J5m) a neslyší jej Bůh A věřím přec(J5m) že nezahyne v hanbě drahý lid(J5m) O vy již zůstali jste v porobě(J5m) a zapřeli jste slávu otců svých(J5m) a zapíráte lepší bratry své(J5m) vy nevíte jak velký náš byl bol(J5m) však nevíte též jaké nadšení(J5m) nás neslo z prachu k Bohu útrapy(J5m) jak sladkostmi se staly blaženstvím(J5m) Jak povznášelo velké vědomí(J5m) jež každou rostlo ranou vědomí(J5m) že přesvatou konáme povinnost(J5m) Ach důstojnost tak sladká jímala(J5m) pak každou duši posvětila nás(J5m) jak drahý olej který na kštice(J5m) ba na lem tekl Aronových rouch(J5m) na velekněze když by pomazán(J5m) Je pravda byly chvíle v kterých sil(J5m) jsme ztráceli pod tíží klesali(J5m) pak ale slabým duši vzrušily(J5m) veliké příklady těch které Bůh(J5m) jak jasné hvězdy rozžhal na nebi(J5m) by svítily na pouti strádáním(J5m) tím údolím kde smrti vládne stín(J5m) Z hvězd nejjasnějších jedna byla vždy(J5m) nám Saloména Častolárová(J5m) Ó zajisté že byla světicí(J5m) Jak žebračka bloudila se stádem(J5m) těch nešťastných již domov hledali(J5m) u stejnověrců v Němcích prokletých(J5m) Ten lid je tvrdý nenávidí nás(J5m) Já chci ti mluvit jen o Žitavě(J5m) kde strávili jsme léta poslední(J5m) My živili se prací rukou svých(J5m) my byli všichni bratry sestrami(J5m) juž neznali jsme stavu rozdílu(J5m) nás vázalo vespolek neštěstí(J5m) a naděje na spásu marná ach(J5m) A jazyk otců útěchou nám byl(J5m) my plakali vždy slzy radostné(J5m) když z temných lesů zavítal k nám kněz(J5m) z těch některý kteří se skrývali(J5m) na hranicích by v pravý okamžik(J5m) svým bratrům sloužit mohli kteří z Čech(J5m) k nám prchali My slastí plakali(J5m) jak pravím ti když v zvucích mateřských(J5m) nám kázal chvěli jsme se dojmutím(J5m) když líčil nám jak v poušti slavívá(J5m) v té cizé poušti Páně večeři(J5m) se svými bratry českým jazykem(J5m) To pro nás svátky byly Časem však(J5m) ti kněží v temných lesích hynuli(J5m) a mřeli Poslední když zemřel nám(J5m) tu prosili jsme s pláčem v Žitavě(J5m) by dovolili kněze zavolat(J5m) jenž usadiv se v městě po česku(J5m) by kázal nám abychom okřáli(J5m) My odřekli se posledního tu(J5m) a odtrhli si sousto ode rtů(J5m) by možné bylo podat nám co daň(J5m) dar německému knězi který chtěl(J5m) by lid náš navštěvoval jeho chrám(J5m) an k jeho stádu počítal se přec(J5m) My z šperků posledních a z památek(J5m) na drahou vlast též kalich ulili(J5m) jenž sloužit nám při hodech lásky měl(J5m) když řekli nám že svatou nádobu(J5m) v chrám český nikdy nepůjčili by(J5m) Slz našich nedbali ni obětí(J5m) a v hněvu velkém posléz řekli nám(J5m) že nevděkem jim dobro zplácíme(J5m) že cesta volná je nám v jiný kraj(J5m) My žasli Odejíti odsud zas(J5m) zas bloudit lesy jako divá zvěř(J5m) My zůstali a slovo cizí jen(J5m) jež znělo nám jak zášti tvrdý zvuk(J5m) k nám nyní s kazatelny mluvilo(J5m) My mlčeli však oči neuschly(J5m) teď zdálo se že Bůh nás opustil(J5m) My chodili jak tělo bez duše(J5m) A oni vyčítali pýchu nám(J5m) a každým dnem se stali tvrdšími(J5m) až vyčítali nám že dýchati(J5m) jsme směli jejich vzduch My mlčeli(J5m) Tu náhle zalétla k nám sladká věst(J5m) Za městem nedaleko míli as(J5m) stál v lesích opuštěný starý chrám(J5m) ves kolem něho byla v ssutinách(J5m) jej vetchá střecha ještě chránila(J5m) Tam zavítal z daleka český kněz(J5m) muž starý hořem klesající v hrob(J5m) Chtěl v lesích zemřít dokud ale dech(J5m) mu prsa dmul chtěl bohu sloužiti(J5m) a nešťastným již bloudili jak on(J5m) po širém světě žitím znaveni(J5m) Ach jaké svátky jsme tu slavili(J5m) My ráno vycházeli v neděli(J5m) a putovali v temný vlhký les(J5m) a přijímali tělo Kristovo(J5m) a slyšeli po česku pravdy ty(J5m) pro které snášeli jsme vyhnanství(J5m) a čerpali tak nové síly zas(J5m) Na večer šli jsme pookřálí zpět(J5m) do města které vyhloubalo se(J5m) že pohostinství poskytuje nám(J5m) U brány ale záští čekalo(J5m) my posměch sklízeli a nenávisť(J5m) a když jsme neustáli putovat(J5m) tam v temný les kam srdce pudilo(J5m) tu řítila se na nás zuřivosť(J5m) prach metali nám v tvář a urážky(J5m) a jednou vítali nás kameny(J5m) Ach Aleno a jeden ranil skráň(J5m) tu sněhobílou paní vznešené(J5m) tu skráň jež utvořena zdála se(J5m) by královskou nosila korunu(J5m) Bůh ale dal jí vínek světější(J5m) co mučednice vešla v jeho ráj(J5m) Jak bílá růže klesla na dlažbu(J5m) Já donesl ji domů Nevstala(J5m) již více z lůžka V bídě zemřela(J5m) a v pokoření trpkém hlubokém(J5m) Pro vlastní osud neměla však vzdech(J5m) nad dítětem svým pouze plakala(J5m) a za lid svůj se vroucně modlila(J5m) Jen jednou měla chvíli slabosti(J5m) na loži na polo se vzpřímila(J5m) a zalomila s pláčem rukama(J5m) Což na věky ó Pane zapomněls(J5m) na lid svůj věrný Na vždy nepřítel(J5m) mu klečet bude krutý na prsou(J5m) Ó Bože příliš těžká ruka tvá(J5m) Ty tedy na věky jsi vydal nás(J5m) Tak bědovala Pak však zvolala(J5m) Ne ne Na věky nejsme ztraceni(J5m) Já cítím to jest blízek přec nám Bůh(J5m) A úsměv zasvítil jak paprslek(J5m) Pak kynula mi takto šeptajíc(J5m) Ty vyplníš mé přání Adame(J5m) Ó vrať se zpět v tu starou drahou vlast(J5m) Mé dítě dones v sladkou otců zem(J5m) ať třeba nepoznána žije tam(J5m) tak chudobně jak žila v cizině(J5m) a ve vyhnanství s matkou neblahou(J5m) Mě jímá hrůza před tou cizotou(J5m) Ó Adame ty v Čechách najdeš snad(J5m) přec některého z přátel ve skrytu(J5m) jenž na nás s útrpností zpomíná(J5m) A brzy snad že spása vzejde tam(J5m) Hleď naděje že sejme jařmo Bůh(J5m) a pouta nám že z domu otroctví(J5m) nás vyvede ta naděj berlou je(J5m) o kterou podpírám se putujíc(J5m) na dalekou tu cestu k věčnosti(J5m) Tak pravila a zamlčela se(J5m) pak děkovala mi za věrnost mou(J5m) a přítelem mne zvala nejdražším(J5m) a žehnala mi a já plakal tak(J5m) jak dítě její které klečelo(J5m) na zemi vedlé mne a tušilo(J5m) že loučiti se musí na vždycky(J5m) A vítr venku lkal a z oblaků(J5m) se proudy deště lily na město(J5m) a paní Saloména počala(J5m) teď blouznit horečně Hned výkřiky(J5m) jak velké bolesti se draly jí(J5m) ze hloubi duše pak zas tichý smích(J5m) jak stříbra zvuk jí linul ode rtů(J5m) Hned Vražda vražda s děsem volala(J5m) pak zase viděla se v zahradách(J5m) na zámku Častolárských s dítětem(J5m) kruh milých přátel sladce vítala(J5m) a zpívala jak labuť která mře(J5m) Až náhle vzpřímila se na loži(J5m) Slyš Hospodinův hlas je na vodách(J5m) jak velký vítr hučí temnotou(J5m) A byla nepokojná chvěla se(J5m) Klid náhlý ale se jí chopil pak(J5m) Teď všechny lesy sladce dřímají(J5m) a svaté hvězdy bdějí s nimi Bůh(J5m) Tak šeptala a ruce povznesla(J5m) a velkým hlasem hřmícím jako zvon(J5m) a s tváří nadšenou pak zvolala(J5m) Chci zraky upírat na hory ty(J5m) od kterých spása pomoc přichází(J5m) Jak hory se všech stran Jerusalem(J5m) obkličují tak jímá se všech stran(J5m) Bůh lid svůj věrný Radost vyšlehá(J5m) teď k nebi nevýslovná Vydává(J5m) hrob velký kořisť svou a žije zas(J5m) ten zrazený a zavražděný lid(J5m) Víc nemluvila juž Když zemřela(J5m) já okno otevřel a nad městem(J5m) jak nad Betlémem hvězda hořela(J5m) Ó symbol svaté její naděje(J5m) Mrak celé nebe kryl jen hvězda ta(J5m) tam plála jako osamělý květ(J5m) Já vyjel z města ještě v onu noc(J5m) já po tajmu naložil mrtvolu(J5m) a prchal jak z Egypta Israel(J5m) Ten starý kněz jenž v temném lese žil(J5m) a čekal tam na úsvit radostný(J5m) vše smiřující smrti vykonal(J5m) nad paní Saloménou modlitbu(J5m) Já ale vez ji dál až v černý hvozd(J5m) jenž zádumčivě tvoří hranici(J5m) Čech neblahých s nevlídným Německem(J5m) Tam v půdu svatou otců šťastnějších(J5m) já uložil svou paní předrahou(J5m) a pěšky nesa dítě na plecích(J5m) já putoval kol hradů sřicených(J5m) a opuštěných vesnic do Čech hloub(J5m) Já přišel k tobě snadno uhodneš(J5m) ač tenkrát neřekl jsem slova ti(J5m) že dítě které se mnou žilo zde(J5m) jest dcerou Častolárských velmožů(J5m) ta malá Griselda již znala jsi(J5m) v dnech krásnějších na štěstí výsluní(J5m) Tak končil Adam Paní Alena(J5m) po drahné chvíli zádumčivě dí(J5m) Nuž vezmu na sebe to břemeno(J5m) jež patrně na bedra klást mi chceš(J5m) Ví z Častolárů Griselda kým je(J5m) Zná jmeno své zajisté tuší též(J5m) že křivda její matce děla se(J5m) však celý význam svého neštěstí(J5m) to děcko chápat nedovede přec(J5m) Ó Aleno ty sama matkou jsi(J5m) a tvému děcku dala jmeno své(J5m) a mnoho lásky ta jež zrazena(J5m) pak byla mužem tvým Jest nemožno(J5m) bys zapomněla její laskavost(J5m) Já dlouho hledal v Čechách přátele(J5m) než k tobě přišel jsem žel bohu však(J5m) já nenalezl jich Tu kmitla mi(J5m) tmou zoufalství tvář tvoje Aleno(J5m) Mně zdálo se že ty mě vyslyšíš(J5m) ty bylas dobrou tys prý strádala(J5m) když zradu páchali Ó já to vím(J5m) i přes to že ty zrádce hájit chceš(J5m) Ó Aleno při hlavě dcery tvé(J5m) tě zaklínám Griseldy ujmi se(J5m) Buď prokleta a věčně duše tvá(J5m) ať bloudí bez pokoje jest li že(J5m) můj z hloubí volající nyní hlas(J5m) v tvé srdce nevnikne Ať dítě tvé(J5m) Ó stůj pro Boha stůj a nedomluv(J5m) bez dechu volá paní Alena(J5m) a klesá vedle lože zsinalá(J5m) na kolena a slzy hrnou se(J5m) po chvějící se tváři Dítě mé(J5m) má Saloména šeptá neklň jí(J5m) Chci činit vše dle sil a prostředků(J5m) Chmur temnota na čele Adama(J5m) se rozptýlila vzal ji za ruku(J5m) a pravil tak Nuž já chci žehnat jí(J5m) i tobě Aleno Teď přísahej(J5m) při drahé hlavě Salomény své(J5m) že nevyzradíš velké tajemství(J5m) jež tobě svěřit chci A Alena(J5m) rtem chvějícím se bledá jako smrt(J5m) mu přísahala Adam chvilku pak(J5m) na lůžku ležel tiše beze slov(J5m) jak síly své by sbíral poslední(J5m) a posléz jal se takto mluviti(J5m) Věz Aleno že tůny s penězi(J5m) jež zavezli jsme tajně do Němec(J5m) a které zabavil král Ferdinand(J5m) že nebyly jediným bohatstvím(J5m) jež z Častolárů pánům zůstalo(J5m) po pádu jejich s výše bývalé(J5m) Ty znáš tu velkou síň již zvali jsme(J5m) na hradě zlatou vždy pro bleskot zdí(J5m) a neobvyklou její nádheru(J5m) Ty víš že podobizna visí tam(J5m) na pravo od vchodu v leposti své(J5m) to paní Saloména v rouše tom(J5m) tak bílém jako sníh a posetém(J5m) jak noční nebe drahým kamením(J5m) v němž skvěla se při hodech slavnostních(J5m) když falcký Bedřich host k ní zavítal(J5m) Dej dobře pozor co ti pravím teď(J5m) Má podobizna rámec uměle(J5m) a přebohatě vyřezávaný(J5m) Květ vedle květu jak by pučel tam(J5m) a jeden z nich je růže purpurná(J5m) střed tvoří dolní části zlatý had(J5m) se dotýká té růže jazykem(J5m) Vší silou pakli růži zatlačíš(J5m) tak že ti povolí a vnoří se(J5m) jak do zdi hluboce div zdá se ti(J5m) že před tvým zrakem věru děje se(J5m) na ose své se obraz obrátí(J5m) a uzříš malé dvéře tento klíč(J5m) je otvírá jej dobře zachovej(J5m) Do skrýše za obrazem odnes jsem(J5m) já s panem z Častolárů skvosty vše(J5m) jež po staletí rod ten nastřádal(J5m) též malá tůna zlata stojí tam(J5m) Já jediný o tajemství tom vím(J5m) Na štěstí neměli jsme času juž(J5m) z té skrýše zlato poslat do Němec(J5m) sic bylo by to na vždy ztraceno(J5m) To Griseldino jesti dědictví(J5m) v tvé ruce skládám je Ty pomoz jí(J5m) by dosáhla co jejím majetkem(J5m) Na tobě jest teď nalézt prostředky(J5m) Já marně snažil se v hrad vetřít se(J5m) Snad brzy ale třeba nebude(J5m) lstí domáhat se práva svatého(J5m) Snad záhy vyplní se naděje(J5m) jichž nikdy vzdáti jsme se nechtěli(J5m) Snad vyhnanci juž brzy vítězně(J5m) se vrátí zpět a vše se napraví(J5m) Pak udej nové vládě tajemství(J5m) a odměna tě jistě nemine(J5m) až Griseldě se vrátí dědictví(J5m) Však kdyby dál nás ještě zkoušel Bůh(J5m) a Čechy na dál v rukou cizinců(J5m) a dobrodruhů v plenu zůstaly(J5m) pak lesť jen zbude ti a úskoky(J5m) Nuž to je vše co jsem ti říci chtěl(J5m) Ty chápeš vše Své pomni přísahy(J5m) Po těchto slovech Adam unaven(J5m) na lůžko kles a paní Alena(J5m) jak přízrak děsný bledá s očima(J5m) jak plameny jak uhlí žeřavé(J5m) nad starcem klonila se lakota(J5m) jak žízeň kterou nelze ukojit(J5m) jí v duši vřela oheň zžíravý(J5m) a hrůza porušiti přísahu(J5m) v led měnila jí krev klíč rezavý(J5m) jak relikvii k srdci tlačila(J5m) a tělo chvělo se jak osyka(J5m) Tak stála dlouho posléz pravila(J5m) Vy nezemřete ještě Adame(J5m) Já zítra s Griseldou se vrátím sem(J5m) a léky přinesu On usmál se(J5m) a odpověděl Přiveď Griseldu(J5m) Pak zavřel oči Ještě meškala(J5m) když ale viděla že usíná(J5m) bez hluku vyšla ven a vrátila(J5m) se klusem lesy v truskovický dvůr(J5m) Juž svítalo se když jí Estera(J5m) plášť s ramen brala netázala se(J5m) zda paní její Adam Jesenský(J5m) cos svěřil Mluvila dost zřejmě tvář(J5m) ta ubledlá ten chvějící se ret(J5m) Až do východu slunce Alena(J5m) u lůžka stála kde jak poupata(J5m) tak tiše obě děti ležely(J5m) a ruce její svírající se(J5m) klíč starý zrezavělý točily(J5m) Dva ještě dni žil Adam Jesenský(J5m) juž málo mluvil dechem posledním(J5m) pak žehnal Griseldu již plačící(J5m) po jeho smrti vedli do dvora(J5m) na večer v starou síň kde při ohni(J5m) zas předly dívky stará Estera(J5m) kde opět povídala pohádky(J5m) Tam Saloména opět vítala(J5m) jak v onen večer svého anděla(J5m) A paní Alena zas dumala(J5m) v svém křesle uhlídajíc sirotka(J5m) bezděky vzpomněla té pohádky(J5m) o bloudícím tom děcku královském(J5m) jež bílou svoji matku hledalo(J5m) Líc její však juž nejevila víc(J5m) jak v onen večer stopu soustrasti(J5m) Teď nastaly Aleně chmurné dni(J5m) tíž každým ránem větší zdála se(J5m) čím dál tím bledší byla její tvář(J5m) a oči zapadaly hluboce(J5m) Co s dítětem si počít dumala(J5m) s počátku s nelibostí pozděj však(J5m) si pravila Já trpět nemohu(J5m) ji pod svou střechou Jaký byl to slib(J5m) Ten starý muž jej ze mne vynutil(J5m) Bůh slyšet nemohl co mimoděk(J5m) jen šeptal ret můj Aneb slyšel přec(J5m) Klid její prchal Bylať Griselda(J5m) jí věčnou výčitkou zrad otcových(J5m) zrad mužových To v srdci budilo(J5m) jí neurčitou zášť Ji potlačit(J5m) se někdy snažila však řevnivost(J5m) též dostavila se když viděla(J5m) jak dcera její s velkým nadšením(J5m) a s láskou blouznivou jak anděla(J5m) Griseldu milovala více k ní(J5m) než k matce zádumčivé přilnula(J5m) Ta řevnivost jí srdce zžírala(J5m) to dítě netvorem se zdálo jí(J5m) a přece v hloubí duše šeptal hlas(J5m) jí jakýs škodolibý Upírat(J5m) ty nemůžeš Griselda krásná je(J5m) jak mizí Saloména vedle ní(J5m) Do kořán otvírala závisť zrak(J5m) dnem každým vypátrala nový vděk(J5m) u sirotka jak krásu výšila(J5m) ta prostá Griseldina důstojnost(J5m) v tom stáří nezvyklá kde brala jen(J5m) tu snivou sladkost která zářila(J5m) tak dojemně jí z tváři přibledlé(J5m) Proč každý zjemnil hlas když mluvil s ní(J5m) Proč nikdo neuhod že uráží(J5m) tou směšnou úctivostí Alenu(J5m) Nuž bylo třeba zřejmě promluvit(J5m) Ta tulačka kterou jsem přijala(J5m) jen z útrpnosti v chvíli slabosti(J5m) si počíná jak paní v domě mém(J5m) tak jednou Saloméně pravila(J5m) u přítomnosti dívek předoucích(J5m) když tato ruku malé Griseldy(J5m) k rtům byla nesla v žertu laškujíc(J5m) A Saloména jako v leknutí(J5m) tak zvolala Ó nemluv matko tak(J5m) Ty víš že Griselda je princezna(J5m) ta která matku hledá ztracenou(J5m) Tu paní Alena se zarděla(J5m) jak bleskem v duchu jejím zakmitla(J5m) ta zlatá síň na hradě obraz ten(J5m) za kterým v temnu v kupách leželo(J5m) to zlato jiskřící se kameny(J5m) a zraky krásné paní s obrazu(J5m) tak plny hněvu na ni svítily(J5m) že zakryla si dlaní rychle tvář(J5m) Bez slova z síně vyšla její zášť(J5m) však hlubší byla od onoho dne(J5m) Když vrátila se k ohni v křeslo své(J5m) tu před sebou se chtěla omluvit(J5m) a ukonejšit svoje výčitky(J5m) Já vzala na se úkol nemožný(J5m) tak rozjímala Adam Jesenský(J5m) měl vůli pevnou a přec vykonat(J5m) co na mně žádal nemoh nikterak(J5m) Hrad nepřístupný je on sám tak děl(J5m) Jak tedy dobýt toho dědictví(J5m) Tu přetrhla se rozjímání nit(J5m) a lakota se drala v duši jí(J5m) jak potopa žhavého olova(J5m) Před zrakem jejím rozvlnilo se(J5m) jak kouzlem pekla v záři úchvatné(J5m) to skryté bohatství co ohromné(J5m) a nekonečné moře zlata v němž(J5m) jak ostrovy plovaly rubíny(J5m) jak toužil její ret se napít tam(J5m) ó tonouti by chtěla v zlatě tom(J5m) A kdyby dosáhla tu bájnou tůň(J5m) Slib její pošetilý přísaha(J5m) ta vynucená jako temný stín(J5m) by mezi rudým zlatem stál a ní(J5m) a ruka paní Častolárové(J5m) by temnem kynula a její prst(J5m) by ukázal na pravou dědičku(J5m) A kdyby Griseldy už nebylo(J5m) Tak v duši její plné temnosti(J5m) to zasyčelo hadím sykotem(J5m) Jak požár myšlenka ta vyšlehla(J5m) jí z hrozných zraků chmurným plamenem(J5m) a Griselda jež zrak ten pochytla(J5m) se zachvěla nevědouc sama proč(J5m) a tulila se k Saloméně blíž(J5m) z toho dne ta byla jediná(J5m) jež nezměněná věrná zůstala(J5m) ti ostatní se vyhýbali jí(J5m) by paní svojí nerozhněvali(J5m) po lhostejnosti přišla nelibost(J5m) a brzy na Griseldu dívali(J5m) se všickni zrakem paní Aleny(J5m) Jen stará Estera se nedala(J5m) svou paní ovládat a její hled(J5m) ač přísný vždy postrádal tvrdosti(J5m) To vše Griselda chápat nemohla(J5m) Jí bylo úzko v domě cítila(J5m) tu temnou nenávist jež jako stín(J5m) ji sledovala všudy v dětinné(J5m) té útlé duši smutek nesmírný(J5m) se vzmáhal uděšena tázala(J5m) se sama sebe Proč ta nenávist(J5m) Proč ve vyhnanství před tím bloudila(J5m) Proč v zuřivosti tenkrát v Žitavě(J5m) lid házel kameny proč její máť(J5m) ta bílá krásná prchat musela(J5m) proč skrývala se v lesích pošmurných(J5m) A proč to záští bylo zase zde(J5m) na truskovickém dvoře Zajisté(J5m) byl někde krasší svět tam daleko(J5m) za horami kde slunce spávalo(J5m) po denní pouti Žili lidé tam(J5m) tak dobří jako Adam Jesenský(J5m) a malá Saloména Matka též(J5m) tam na ni čekala Po tvářinkách(J5m) jí slzy tekly touha veliká(J5m) po klidu s matkou v hrobě hořela(J5m) v tom mladém srdci které radosti(J5m) dle jmena znalo jen a stará báj(J5m) již Estera o dceři královské(J5m) o jejím neštěstí a spasení(J5m) o blahém byla vypravovala(J5m) ta na mysli jí stále tanula(J5m) a v nitru jejím ona pohádka(J5m) tak se vzpomínkou sladkou splynula(J5m) na krasší dni jež někdy prožila(J5m) kdes daleko v jakýchsi zahradách(J5m) a zlatých síních s matkou předrahou(J5m) že snem se stala jejím nejdražším(J5m) že pevnou víru dodávala jí(J5m) že jedinou jí byla útěchou(J5m) Že sama byla oním dítětem(J5m) to zřejmou jasnou pravdou bylo jí(J5m) a spásy slib ji sílil v útrapách(J5m) Dřív Saloméně jen to šeptala(J5m) pak ale zřejmě o tom mluvila(J5m) dvůr celý o tom brzy vyprávěl(J5m) a úsměšky se na ni sypaly(J5m) žert surový si šašky tropil z ní(J5m) a mnohou slzu v skrytě ronila(J5m) tím pevnější však byla víra v ní(J5m) Tak minul rok jí v smutku v sirobě(J5m) však v sladkém snění též a zase rok(J5m) jí minul stejně tak až osudný(J5m) jí přiběh nový trpký přines žal(J5m) Hod Boží vánoční byl Alena(J5m) chtíc do kostela v kočár sedala(J5m) dvůr na samotě stál a zřídka jen(J5m) do chrámu jela jenž byl vzdálený(J5m) Juž halila se právě v kožich svůj(J5m) a Saloménu pláštěm přikryla(J5m) když tato náhle tak se ozvala(J5m) Proč Griselda nemůže s námi jet(J5m) Jak stýskat se jí bude beze mne(J5m) a nikdy kostel neviděla náš(J5m) Že nikdy ptá se paní Alena(J5m) a náhle zachvěla se vzpomněla(J5m) že dítě kacířů pod krovem svým(J5m) a v společnosti dcery chovala(J5m) Hned Griseldu přiveďte zvolala(J5m) a celou cestu o tom dumala(J5m) jak bez hluku by mladou bludařku(J5m) na pravou víru měla obrátit(J5m) A mezi tím co rozjímala tak(J5m) v kraj široký a v lesů šerou hloub(J5m) jak ve snu dívala se Griselda(J5m) Sníh ležel všude nebe šedivé(J5m) nad černým hvozdem viselo a mha(J5m) jak závoj na sosny se věšela(J5m) a slunce bez paprsků ohromné(J5m) a rudé zdálo se že zimou mře(J5m) Vše bylo jak v pochmurné pohádce(J5m) Cos jako tajuplná dřímota(J5m) se v Griseldinu duši vkrádalo(J5m) svět skutečnosti mizel z hloubi mlh(J5m) svět druhý který stálým byl jí snem(J5m) se vynořoval matky její stín(J5m) pod každým stromem stál a kynul jí(J5m) a Griselda se chvěla blaženstvím(J5m) Juž blížili se k cíli kostel stál(J5m) pod starým stromovím a pokryt byl(J5m) též sněhem vysoko a kol a kol(J5m) ta bílá tišina ho jímala(J5m) a tichem slavnostním a šerou mhou(J5m) se linul sladce tajuplně zpěv(J5m) jak ze spod sněhu kdyby vycházel(J5m) Tu zdálo Griseldě se starý hvozd(J5m) u Žitavy že vidí před sebou(J5m) a polosbořený ten kostelík(J5m) že stojí v něm kde starý vetchý kněz(J5m) chleb života podával nešťastným(J5m) již po něm práhli a po domovu(J5m) A slyšela ten starý zase žalm(J5m) jenž zádumčivý lesem šeřivým(J5m) se tenkrát k nebi vznášel pomalu(J5m) se nápěv prostý slova vznešená(J5m) jí v duši budily a v paměti(J5m) Teď zdálo se jí že jim rozumí(J5m) Po celý čas co byla v kostele(J5m) jak ve snu klečela bez pohnutí(J5m) jí v duši stále onen žalm jen zněl(J5m) jak hukot vod jak vítr ve stromech(J5m) jen násilím se zpěvu zdržela(J5m) Na cestě zpět ni slova jednoho(J5m) na všecky Salomény otázky(J5m) z úst nevypustila Když doma pak(J5m) v síň vkročila jež prázdna zdála se(J5m) na tvář svou padla jak to viděla(J5m) tam v cizině činiti zoufalce(J5m) a ruce vznášejíc v zpěv vypukla(J5m) v zpěv který jako výkřik duše zněl(J5m) v zpěv skřivánka který při zoře mře(J5m) To první její byla modlitba(J5m) jež z hloubi srdce k Bohu nesla se(J5m) A u vchodu jak přízrak Alena(J5m) o veřeje se podepírala(J5m) a z očí její jiskry sršely(J5m) Ty hádě proklaté tak zvolala(J5m) Tak potupuješ počestný můj dům(J5m) Zpěv prokletý zavrhlých kacířů(J5m) ty v tvář mi metat smíš To je tvůj dík(J5m) za dobrodiní mé ty žebračko(J5m) Po těchto slovech v síň se řítila(J5m) a ruku pozdvihla a Griselda(J5m) tu stála bledá udivený zrak(J5m) na zraku visel paní Aleny(J5m) zpěv ale její dál a dále zněl(J5m) vždyť hrnul se jí z duše mimoděk(J5m) zdroj bohatý Tu paní Alena(J5m) ji udeřila v sladkou snivou tvář(J5m) a místo zpěvu ze rtů vyšel vzdech(J5m) Ó moje matko Byl tak bolestný(J5m) že Alena se lekla prchala(J5m) Strach pověrečný zalomcoval jí(J5m) do komnaty své uchýlila se(J5m) a v šeru jejím zdálo se jí pak(J5m) stín bledý paní Častolárové(J5m) že na ni hledí s velkou výčitkou(J5m) Strach odtamtud ji opět vypudil(J5m) a spěchala v komnatu Estery(J5m) a pravila jí takto pošmurně(J5m) Co před tebou bych déle tajila(J5m) že Griselda břemenem přetěžkým(J5m) mi je že nenávidím ji jak hřích(J5m) V svém domě déle nevytrpím jí(J5m) A Estera se na to tázala(J5m) Chceš vyhnat ji by v lesích zhynula(J5m) Nuž učiň tak To ještě scházelo(J5m) bys dovršila to co otec tvůj(J5m) a muž tvůj na tom rodě spáchali(J5m) Ty arci jsi mi nesvěřila nic(J5m) já ale vím čí dcera Griselda(J5m) Mám na tom dost cos napověděla(J5m) I ty se ujímáš té tulačky(J5m) Dí rozzlobena paní Alena(J5m) ty muži mému vyčítati smíš(J5m) že jednal povinnost jak kázala(J5m) Jsi sama v stáří svém snad kacířkou(J5m) Tou nejsem Bůh to ví dí stařena(J5m) však vidím přec co pro nešťastnou zem(J5m) z té záští pošlo pravověřících(J5m) Nu stará jsem postrádám moudrosti(J5m) Tak muselo snad být Buď s námi Bůh(J5m) Tak mluvíc z truhly staré spuchřelé(J5m) kus po kuse své šatstvo vyňala(J5m) a skládala a malou sošku též(J5m) svatého Václava a růženec(J5m) do uzlu zavázala vzdychajíc(J5m) Co znamená to všecko Estero(J5m) se udiveně paní tázala(J5m) chceš na cestu se vydat nebo pouť(J5m) Chci odejíti s malou Griseldou(J5m) Přec samotno to dítě nepustím(J5m) Tvé matky rod já příliš miluji(J5m) než abych kletbu Boží těžkou tak(J5m) na Saloménu dala dopadnout(J5m) Jak Agar vyjdu s Ismaelem v poušť(J5m) Bůh posud ještě má své anděly(J5m) a nedá zahynouti bloudícím(J5m) Stůj volá rychle paní Alena(J5m) Slyš přece do konce co říci chci(J5m) Já velkou starost o Griseldu mám(J5m) Ač nenávidím ji přec zahynout(J5m) na věky nemá duše její Chci(J5m) by zapomněla kleté kacířství(J5m) v němž vyrostla S ní v klášter zajedu(J5m) a odevzdám ji péči sester tam(J5m) Juž zítra pojedeme do Dušic(J5m) kde abatyše je má příbuzná(J5m) Nuž jsem tak bezbožná jak soudilas(J5m) Já chválím počínání tvé ač vím(J5m) že neprýští se z lásky křesťanské(J5m) Bůh žehnej ti obměkči srdce tvé(J5m) Tak stařena a paní Alena(J5m) v síň vrátila se chladně pravila(J5m) tam Griseldě V mém domě naposled(J5m) ty dneska spíš já zítra zavezu(J5m) tě k jeptiškám v posvátný Páně dům(J5m) Kéž zatvrzelá duše tvá se tam(J5m) na dobrou cestu dá Tak pravila(J5m) a upřeně do ohně zírala(J5m) a nedotkla se jedním pohledem(J5m) té bledé tváři na níž hořela(J5m) pod hvězdným okem skvrna červená(J5m) Bez slova Griselda to slyšela(J5m) a pouze Bože proč ta divá zášť(J5m) si šeptala a hlavu schýlila(J5m) A jeli zas tou bílou tišinou(J5m) a klínem zmrzlých lesů dlouho tak(J5m) až posléz nad řekou na výšině(J5m) se šedý klášter objevil jak hrob(J5m) jenž hrozil pohltiti Griseldu(J5m) Strach smrtelný ji jímal myslila(J5m) že výkřik nedovede potlačit(J5m) však mlčela a v nitru duše své(J5m) svůj starý žalm si vroucně zpívala(J5m) Když vjeli v klášter k abatyši když(J5m) je dovedli tu zmizel náhle strach(J5m) neb sladký výraz plný dobroty(J5m) té zářil s tváře úsměv vítal je(J5m) a v srdci vzdávala Griselda dík(J5m) že Bůh ji uved v tuto samotu(J5m) kde zraky plny záští nebudou(J5m) snad déle děsit ji a mučiti(J5m) Hned milovala nový domov svůj(J5m) jen Saloména kdyby byla zde(J5m) Sto pozdravů jí vroucích poslala(J5m) sto pozdravů z nichž ani jediný(J5m) k ní nedolét A paní Alena(J5m) se vrátila teď sama do dvora(J5m) a byla veselá vždyť odvalil(J5m) se balván s prsou jí a chlubiti(J5m) se mohla uvnitř sebe o duši(J5m) že zásluhu má malé kacířky(J5m) Jak bylo sladce jí když její dceř(J5m) po krátkém čase stesku velkého(J5m) na Griseldu juž nevzpomínala(J5m) leč povzdechem neb slovem laskavým(J5m) a k ní zas víc a více přilnula(J5m) v ní opět všechnu lásku středujíc(J5m) jíž schopna byla Mír zas panoval(J5m) na truskovickém dvoře Chýlila(J5m) se zima ku konci přibývalo(J5m) juž dni a v polích práce začaly(J5m) Tu náhle vrátila se zima zas(J5m) ta krutá zima Přikvačila z hor(J5m) jak litá saň a vichr přilét s ní(J5m) a sníh a led a ostrozubý mráz(J5m) Při velkém ohni v síni útulné(J5m) o náhlém neobvyklém obratu(J5m) těch časů právě povídali si(J5m) a Estera své zkušenosti jim(J5m) o věci této vypravovala(J5m) když štěkot psů se ozval pod okny(J5m) a mnoho hlasů znělo před domem(J5m) a kroky duněly po umrzlé(J5m) jak kámen zemi všickni tušili(J5m) že cosi nezvyklého děje se(J5m) Jen paní Alena se nelekla(J5m) Vždyť víte že dnes jeli do lesa(J5m) pro dříví vrátili se teprv teď(J5m) co na tom divného V tom rozlétly(J5m) se dvéře do kořán a do síně(J5m) dva vešli muži máry svázané(J5m) na rychlo z chvoje houní přikryté(J5m) bez slova postavili na zem teď(J5m) a všickni přítomní se tlačili(J5m) blíž k márám nikdo nemluvil a přec(J5m) byl každý pohled trapnou otázkou(J5m) My v lese našli ji řek starší muž(J5m) a kývl smutně hlavou Ubohá(J5m) pak druhý dodal Paní Alena(J5m) však tázala se Kdo a zároveň(J5m) s mar stáhla pevnou rukou příkrývku(J5m) Síň zalehla teď velkým výkřikem(J5m) a Saloména na tvář vrhla se(J5m) Na marách bez pohnutí Griselda(J5m) jak mramor bílá chladná ležela(J5m) ve vlasech zlatých splývajících jí(J5m) na prsa třpytil se jak květy s hvězd(J5m) ve velkých vločkách sníh a kolem rtů(J5m) jí bolný úsměv hrál a na polo(J5m) ty velké oči pláčem zarudlé(J5m) se pootvíraly a zelo z nich(J5m) cos hrozného cos plno výčitek(J5m) Slz nezdržel se nikdo kdo ji zřel(J5m) tak mladou krásnou a tak nešťastnou(J5m) Jen jedno bylo srdce divoké(J5m) jež zatlouklo ďábelskou radostí(J5m) Tak tedy na vždy jsem jí zbavena(J5m) si zašeptala paní Alena(J5m) a myšlenka o velkém bohatství(J5m) jež nikoho nebylo majetkem(J5m) teď leda toho jenž o jsoucnosti(J5m) a skrytu jeho věděl myšlenka(J5m) ta hořela jí temně ve zracích(J5m) Jak ubohé to dítě do lesa(J5m) as přišlo tázala se Estera(J5m) Hřích její nejspíš z kláštera ji hnal(J5m) neb zpoura snad Nuž buď si tak neb tak(J5m) Hned odneste ji odsud vidíte(J5m) přec dceru mou jak k zemi skrušilo(J5m) to velké leknutí Tak pravila(J5m) a mezi tím se stará Estera(J5m) nad skřehlou naklonila Griseldou(J5m) Já cítím slabě její srdce bít(J5m) Smrt dosud s žitím o ni zápasí(J5m) Ty mýlíš se je mrtva docela(J5m) dí paní Alena však Estera(J5m) Já vím že žije ha teď slabý vzdech(J5m) jí vyšel z úst Ó Bože budiž dík(J5m) V mou doneste ji rychle komnatu(J5m) tam teplo je a já ji zachráním(J5m) Ó Bohu díky všickni zvolali(J5m) jen Alena zašeptla Proklatě(J5m) Smrt ale nedala se zaplašit(J5m) tak snadně jak si přála Estera(J5m) dva dni a noci dvě to trvalo(J5m) než vážka života se klonila(J5m) na stranu pozemskou než rozhodl(J5m) ten který naše řídí osudy(J5m) že nezahyne ještě vnadný květ(J5m) že určeno mu trpět ještě dál(J5m) tím krásnější by jeho rozkvět byl(J5m) u hlubokého zdroje věčnosti(J5m) Vzdech hluboký byl prvním znamením(J5m) jímž Griselda na jevo dávala(J5m) že nabývala opět vědomí(J5m) Pak poznala tvář staré Estery(J5m) a hádala že nachází se zas(J5m) na dvoře truskovickém Nepokoj(J5m) se jevil jí na tváři šeptala(J5m) Jsou dvéře zavřeny Nepřijde sem(J5m) Buď ticha jsi pod mojí ochranou(J5m) dí stařena vždyť tušila před kým(J5m) strach dítě má a tvář jí hladila(J5m) Ach Estero Já viděla ten hrad(J5m) ten zlatý z pohádky v němž matka má(J5m) ta bílá královna ta nešťastná(J5m) tak dlouho na mne čeká Viděla(J5m) jsem plát ho rudě samé démanty(J5m) na stromech svítily a hvězdný květ(J5m) Tak blízko byla jsem už Estero(J5m) sníh v lese ale byl tak hluboký(J5m) a já tak unavena blouděním(J5m) Krok jediný už byl mi nemožný(J5m) Já s pláčem sedla v sníh já volala(J5m) svou matku V tom zatočilo se vše(J5m) a náhlý hluk se ozval hučivý(J5m) zvon jak by hrana hřímal v klášteře(J5m) a samá kola zlatá stříbrná(J5m) se vzduchem míhala a teplo tak(J5m) mi bylo pojednou Pak přišla tma(J5m) A dítě mlčelo a zavřelo(J5m) své snivé oči smutku temný mrak(J5m) jí přelít tvář a stará Estera(J5m) se slzou v oku hlavou kývala(J5m) Že nebyl to jen pouhý dívky sen(J5m) to věděla vždyť muži pravili(J5m) že našli polomrtvou Griseldu(J5m) v čas slunce západu že její tvář(J5m) jak krví rudým světlem polita(J5m) se zdála obrácena v stranu tu(J5m) kde Dřínov hrad až zázračně prý plál(J5m) v zář červánků jako by stopen byl(J5m) Hrad Dřínov Esteře se zableskla(J5m) při upomínce slza v očích zas(J5m) Ty dítě ubohé ty netušíš(J5m) jak mnoho pravdy jeví se v tvém snu(J5m) Dům otcův viděla jsi před sebou(J5m) po lesích bloudíc jako žebračka(J5m) Tak šeptá Estera a Griselda(J5m) zas oči otevírá úsměvem(J5m) své děkovala staré Esteře(J5m) za výraz soucitu jejž viděla(J5m) Proč ale z kláštera jsi uprchla(J5m) neb věřit nemohu že jeptišky(J5m) tě z posvátného domu vyhnaly(J5m) jak domnívá se paní Alena(J5m) Mrak temný zastřel Griseldinu líc(J5m) a celé tělo se jí zachvělo(J5m) Já utekla jim zlatá Estero(J5m) Měj milosrdí nevydej mne jim(J5m) A dítě pláče lomí rukama(J5m) Co učinily tobě ubohá(J5m) Ach Estero ach jak mne mučily(J5m) Když řekla jsem jim jmeno matky své(J5m) tu pravily mi v pekle nejhlubším(J5m) že zatracena prý Pak o bludech(J5m) mi mluvily v jichž víru utonu(J5m) když na matku svou nezapomenu(J5m) Já řekla jim že být to nemůže(J5m) že matka moje byla andělem(J5m) Chceš věčně být jak ona ztracena(J5m) tak zasípala jedna zlostně z nich(J5m) A já jí řekla v ráj že nechci ten(J5m) v němž matka moje není předrahá(J5m) Jen abatyše ubránila mě(J5m) před zuřivostí jejich tenkráte(J5m) ač mnohdy přísná dobrá byla vždy(J5m) Ach Estero Tak každý každý den(J5m) mě jiná mučila a trápila(J5m) vždy opakujíc že jsem ztracena(J5m) že bludařka jsem Bohu nemilá(J5m) ač s nimi v kapli jsem se modlila(J5m) před sochou svaté panny jejíž tvář(J5m) tak sladká byla jako matky mé(J5m) A jednou když jsem jim to pravila(J5m) se rozhněvaly víc než před tím kdy(J5m) a zahrozily temným vězením(J5m) a při tom matce mojí spílaly(J5m) Já chtěla k abatyši ony však(J5m) mě nepustily k ní a nepravdou(J5m) mě u ní nařkly neboť ona též(J5m) teď zapomněla dávnou laskavost(J5m) Jsi zatvrzelé dítě pravila(J5m) a nutno abys trestu zkusila(J5m) Pak vedli v kapli mě bych prosila(J5m) tu svatou sochu aby urážku(J5m) mi odpustila že jsem porovnat(J5m) se osmělila svatou její tvář(J5m) s tou lící zohyzděnou kacířstvím(J5m) a všemi hříchy ženy ztracené(J5m) Za slovo to já knihou mrštila(J5m) v tvář tryznitelky své pak uprchla(J5m) jsem rychle v sad než přišly ostatní(J5m) na její volání A přelezla(J5m) jsem šťastně zeď Tak volna byla jsem(J5m) Noc strávila jsem v lese ve skrýši(J5m) a ráno prchala jsem směrem tím(J5m) kde věděla jsem truskovický dvůr(J5m) že leží Chtěla jsem se vyznat zde(J5m) ze všeho kajicně Čím blíže však(J5m) jsem přicházela větší tím můj strach(J5m) se stával Obrátila jsem se v les(J5m) zas zpět a rozhodla se uprchnout(J5m) zas za hranice mezi vyhnance(J5m) kde matka moje žila zemřela(J5m) Já vyhledati chtěla ovčárnu(J5m) kde starý Adam někdy žil a tam(J5m) jem rozzpomenout chtěla se těch cest(J5m) jimiž jsme přišli v zem kde nenávist(J5m) mne stihá ukrutná Já s pláčem tak(J5m) se vrátila do lesa umdlení(J5m) hlad bránily mi dále jít an hrad(J5m) ten zlatý se mi náhle objevil(J5m) Pak přišla tma a probuzení zde(J5m) A Estera to vyslyšela vše(J5m) a smutně starou hlavou kývala(J5m) vzdech mnohý se jí z prsou na rty dral(J5m) Buď ticha chlácholila Griseldu(J5m) Já chci tě chránit ač jsi chybila(J5m) A matka moje ptá se Griselda(J5m) Je v nebi praví slavně Estera(J5m) a byla mučednicí na zemi(J5m) Tu Griselda propuká v tichý pláč(J5m) a slzami se sladce usmívá(J5m) a jak by těžké spadlo břemeno(J5m) jí s útlých beder v spánek upadá(J5m) List zatím došel z Dušic Aleně(J5m) tam stálo vše co dítě kacířské(J5m) zlé zatvrzelé bylo spáchalo(J5m) a Alena tak rozzuřila se(J5m) že ze dvora vyhnati chtěla hned(J5m) tu duši ďábelskou Však Estera(J5m) tu stála pevně neohrožena(J5m) a paní Alena jí pravila(J5m) Já nechci více vidět její tvář(J5m) Nuž dobře zůstane v tvé komnatě(J5m) až uzdraví se Týden zůstane(J5m) pak dovedeš ji v starou ovčárnu(J5m) ať kozy pase tam až nahlédne(J5m) jak těžce hřešila až pokorně(J5m) sem žádat přijde aby církev ji(J5m) v své lůno přijala To řekni jí(J5m) Až do té doby nesmí přes můj práh(J5m) až do té doby bude pasačkou(J5m) V té krajině kde její otcové(J5m) kdys vládli mocně jako králové(J5m) a tvoji žili z jejich milosti(J5m) Dí Estera a paní Alena(J5m) jí odmlouvá Tak v světě vede se(J5m) Jí ostatně je brzy čtrnáct let(J5m) svůj chléb ať vydělat se naučí(J5m) A stalo se Za týden Griselda(J5m) při červáncích se brala v ovčárnu(J5m) v tu malou nízkou začmouzenou síň(J5m) kde před tím starý Adam Jesenský(J5m) s ní žil Tak dodržela Alena(J5m) svůj slib a tak se stala Griselda(J5m) květ poslední na kmeni mohutném(J5m) kdys pánů slavných služkou ubohou(J5m) Však ona kajicně se dostaví(J5m) v dvůr truskovický prosit o milost(J5m) Tak chlácholila paní Alena(J5m) vždy starou Esteru když výčitky(J5m) jí tichým sice hlasem činila(J5m) však s pohledem tak přísným káravým(J5m) že paní v zmatku oči klopila(J5m) v pravdě věřila to Alena(J5m) však na Griseldu marně čekala(J5m) Ta žila klidně v staré ovčárně(J5m) a pásla stádo skotačivých koz(J5m) a vodila je lesem po stráních(J5m) a dál a dál a nové krajiny(J5m) se zdálo jí odkryla každým dnem(J5m) Jí sladce v klidu nyní plynul čas(J5m) Chléb černý bez reptání jídala(J5m) buď v stínu dubů jimiž oblaka(J5m) po nebi plouti pozorovala(J5m) buď vedle stříbrolesklých studánek(J5m) a nikdo teď jí zpívat nebránil(J5m) ten drahý žalm v lesů hlubinách(J4m) a nikdo nebránil jí lesiny(J5m) hor modrých kruh a vlhké jeskyně(J5m) svých pohádek zalidnit bytostmi(J5m) Na večer vrátila se v ovčárnu(J5m) Tam stařec žil na místě Adama(J5m) a žena jeho prostí nemluvní(J5m) však vlídní předc Jim ráda sloužila(J5m) tu s džbánem v les chodila pro vodu(J5m) ku pramenu jenž v šeru blýskal se(J5m) hvězd bílých jak by v celé poklady(J5m) mu na dně ležely a bublal tak(J5m) jak vypravovati by o tom chtěl(J5m) tu pomáhala oheň roznítit(J5m) a kotel zavěsit pak seděla(J5m) na zemi při ohništi Hleděla(J5m) tak ráda v plameny a žeřavé(J5m) na uhlí které přirovnávala(J5m) vždy kupám zlata kopcům z rubínů(J5m) pod zemí ukrytých a plameny(J5m) ty modravé a bledě zelené(J5m) to byly skřítkové již skákali(J5m) po čarných pokladech co hlídači(J5m) Pes ležel vedle ní a hlavu svou(J5m) v klín kladl jí a ona šeptala(J5m) mu pohádky své milovala jej(J5m) jak druha V zraku jeho čítala(J5m) tak mnoho lásky Rozuměla mu(J5m) a němým v očích jeho otázkám(J5m) Jak ona též o jiném světě snil(J5m) a byla jista brány ráje kdys(J5m) že před ním nezůstanou zavřeny(J5m) Tu útěchu mu v ucho šeptala(J5m) A on tak vděčným byl a přítulným(J5m) Když na lůžko šla za ní chodil vždy(J5m) až na práh komnaty a ležel tam(J5m) by chránil ji Síň čmoudem ztemnělá(J5m) jen nízka byla Griselda ji však(J5m) za krátkou dobu proměnila v sluj(J5m) pro pravou bytost z říše pohádek(J5m) Od stropu kapradiny visely(J5m) ohromné fantastické vějíře(J5m) jež leskem kovovým se lišily(J5m) od černých stěn a pestrých motýlů(J5m) roj se tam proháněl Mech nejměkčí(J5m) a vonný tvořil síně koberec(J5m) a lůžko bylo samá fialka(J5m) a douška mateří A šerem pak(J5m) s řims tajuplně pestré křišťály(J5m) jak hvězdy hořely a před oknem(J5m) koš plané hrušky šuměl Holubi(J5m) v ní hnízdo měli Opodál zas les(J5m) se modral hučící buď z hluboka(J5m) jak tisíce harf truchlé ozvěny(J5m) neb šelestící stříbrný jak slap(J5m) v jeho lůno slunce padalo(J5m) pták ohnivý jenž hledá hnízdo své(J5m) když zmizelo nad lesem kmital se(J5m) pruh světlý chvějící se soumrakem(J5m) jak záře svítí svatým nad hlavou(J5m) Jak často vzpomínala Griselda(J5m) v tak sladkých snění chvílích dalekých(J5m) těch krajin za lesem kde bloudila(J5m) kdys jako děcko s matkou s Adamem(J5m) a jednou náhle v paměť přišlo jí(J5m) že Adam v této síni pod kámen(J5m) co poklad nejdražší byl uschoval(J5m) jakousi knihu že byl pravil jí(J5m) v ní všechna moudrost že je složena(J5m) a pravda největší a z knihy té(J5m) ji čísti naučil Tu knihu knih(J5m) teď najíti Griseldě zdálo se(J5m) být blaženstvím Se srdcem tlukoucím(J5m) ten kámen pozvedla Ó radosti(J5m) Tam nedotknuta bible ležela(J5m) Tou knihou vzešlo v nitru Griseldy(J5m) cos jako slavný den pln paprsků(J5m) teď teprv chápat počala co svět(J5m) Co něžných slz jí z očí vytrysklo(J5m) co zahořelo v srdci nadšení(J5m) Svět nový ten a dávné staré sny(J5m) jež duší její táhly unylou(J5m) jak zpěvní ptáci lesem šeřivým(J5m) pak upomínky z mládí útlého(J5m) a velká mluva tiché pustiny(J5m) vše splynulo v ní v cosi snivého(J5m) co porovnati lze té dřímotě(J5m) jež životem je tiché květiny(J5m) u vody dechem jara vyrostlé(J5m) Tak žila Griselda na samotě(J5m) a zapomínala na temnou zášť(J5m) tam v dvoře truskovickém Věděla(J5m) že Saloména mešká v klášteře(J5m) kdes v Praze nevábilo tedy nic(J5m) ji blíže dvoru Starou Esteru(J5m) pak někdy viděla když ve svátek(J5m) šla do kostela s ženou ovčáka(J5m) As rok tak uplynul tu Estera(J5m) se roznemohla náhle zemřela(J5m) V den pohřbu vydala se Griselda(J5m) do dvoru poprv od onoho dne(J5m) kdy vyhnala ji paní Alena(J5m) U samé rakve setkala se s ní(J5m) Jen s tíží potlačila Alena(J5m) svých citů vlnění Což možné to(J5m) To byla Griselda Ne zajisté(J5m) stín paní z Častoláru zjevil se(J5m) pln krásy zázračné pln výsosti(J5m) a v květu nejútlejší mladosti(J5m) O zázraku To byla Griselda(J5m) Co dítě vyhnala ji od sebe(J5m) a teď co krásná dívka přišla zpět(J5m) a krása její byla přestupkem(J5m) vždyť bodnutí přec v srdci Aleně(J5m) tak zřejmě hlásalo že Griselda(J5m) nad dceru její spanilejší jest(J5m) To bylo příliš Trpkost plnila(J5m) jí duši znova Kývla Griseldě(J5m) by za ní vyšla v sad Tam pravila(J5m) Ty chodíš na mši Cítíš hodna se(J5m) Máš pokoru bys poprosila mě(J5m) bych opět v klášter s tebou zajela(J5m) Tam dosáhnouti lze ti kajicné(J5m) snad odpuštění hříchů tvých a snad(J5m) že vrátíš li se v lůno církve nám(J5m) pro celé žití najdeš útulek(J5m) tam v Dušicích u panen řeholních(J5m) Tak dí a hledí na ni hrozivě(J5m) A Griselda jí odpovídá tak(J5m) Do kláštera já nechci Zůstanu(J5m) při víře otců svých Snad neměla(J5m) bych chodit na mši Bůh mi odpustí(J5m) Já ráda klečím tam kde modlí se(J5m) i druzí vroucně Tedy neprosíš(J5m) V své pýše trváš V bludech prokletých(J5m) Ty víš že vyhnali by kacířku(J5m) jen slovem kdybych prozradila tě(J5m) A Griselda se slzou v očích dí(J5m) Ó nechte mne kde jsem Jsemť šťastnou tam(J5m) Ó rcete odkud vaše nenávist(J5m) Nuž jdi Tu zvolá paní Alena(J5m) Chci zapomenout že jsi na světě(J5m) Však chraň se zjevit se před tváří mou(J5m) V svou samotu šla opět Griselda(J5m) a tenkrát dodržela Alena(J5m) svůj daný slib že žije Griselda(J5m) to za krátký juž zapomněla čas(J5m) když nebylo teď staré Estery(J5m) by výčitkou jí paměť křísila(J5m) Tím palčivěji v duši lakotné(J5m) se znova ozývala žízeň teď(J5m) po pokladech jež choval Dřínov hrad(J5m) a o kterých byl Adam mluvil jí(J5m) Sen prchal s její víček slyšela(J5m) že jeden z dobrodruhů německých(J5m) již sloužili ve vojště císařském(J5m) hrad Dřínov dostal jako náhradu(J5m) za služby své za peníz laciný(J5m) Což kdyby náhodou se dopátral(J5m) těch zlatých pokladů za obrazem(J5m) Ta myšlenka jí odnímala dech(J5m) Ves její mysl naplnila se(J5m) sny horečnými jako šílenství(J5m) to lomcovalo ní na spasení(J5m) své přísahala si že poklady(J5m) jí náležeti musí stůj co stůj(J5m) A mezi tím co tak se trápila(J5m) na poušti kvetla dál jak květina(J5m) ta které zlato náleželo to(J5m) však zlata dražší bylo slunce jí(J5m) když prosévalo sladké světlo své(J5m) v hloub lesa korunami starých bříz(J5m) a z mechu tisíc květů kouzlilo(J5m) by Vesna po něm v slávě kráčela(J5m) a Vesna přišla jak by zavolal(J5m) a byla všude v háji na lukách(J5m) hvozd chvěl se jí i vody hluboké(J5m) a v duši Griseldinu vešla též(J5m) Byl krásný den a lesy voněly(J5m) chlad jejich vábil k dlouhým potulkám(J5m) a Griselda své stádo zavedla(J5m) do zeleného šera hluboko(J5m) Po cestě tolik květin zdvihalo(J5m) k ní pestrých hlav že nestačil jí klín(J5m) a vila věnce které na skráně(J5m) si kladla jako vonnou tiaru(J5m) i pás si upletla a náramky(J5m) Na cestu málo dbala toho dne(J5m) až pojednou se v houšti viděla(J5m) a poznala že bloudí Nelekla(J5m) se však vždyť znala směr kde ovčárna(J5m) as stála jasné ráno bylo též(J5m) a v lese Griselda se nebála(J5m) Kraj nový najdu radovala se(J5m) a hnala kozy tam kde řídnul les(J5m) Tu najednou radostné leknutí(J5m) když přišla na lem lesa trčel hrad(J5m) před zrakem překvapeným Vykřikla(J5m) To byl ten hrad jejž tenkrát zahlídla(J5m) když prchla z kláštera To byl ten hrad(J5m) jenž bájí zdál se jí Jak bušilo(J5m) jí srdce Stokrát zajisté(J4m) jej byla ve snu spatřila jak teď(J5m) k ní hleděl ze skal jasem sálaje(J5m) v kraj modravý kol jeho věži tak(J5m) vždy hejna kroužívala havranů(J5m) Tak pošmurně vždy brána zavřená(J5m) se mračila jí vstříc a bránila(J5m) jí vstoupit v zahrady a v zlatou síň(J5m) kde snila že by našla matku svou(J5m) tu dlouho dlouho oplakávanou(J5m) Vzdech na rtech zmíral jí a pozvedla(J5m) své chvějící se ruce k nebesům(J5m) a pohled který letěl k blankytu(J5m) byl nejvroucnější tichou modlitbou(J5m) V tom okamžení brána pošmurná(J5m) se rozletěla dusot na mostě(J5m) se ozval spuštěném a Griselda(J5m) teď uviděla koně jako sníh(J5m) na jehož hřbetě seděl hrdě muž(J5m) v háv oděný jenž v slunci leskl se(J5m) jak péra ptáka Cválal lesu blíž(J5m) Juž blízko byl juž rozeznala tvář(J5m) To nebyl obyčejný smrtelník(J5m) Byl poslem snad kteréhož matka jí(J5m) vstříc poslala by uvedl ji v hrad(J5m) Zrak jeho zářící teď na ni pad(J5m) jak slunce blesk jak modrých blyskavic(J5m) zdroj hluboký a temných plamenů(J5m) Tu náhle velký zmatek cítila(J5m) var polil ji a mráz hned sledoval(J5m) tvář její zaplála a vzchopíc se(J5m) jak srna utíkala v šerou houšť(J5m) Bez dechu padla posléz do mechu(J5m) a zavírala oči sluncí dvé(J5m) však v duši její plálo jeho zrak(J5m) ten sokolí v nitru hořel jí(J4m) před světlem tím nebylo úkrytu(J5m) Ležela tiše dýchat bála se(J5m) a přiložila k zemi horkou tvář(J5m) by rosa schladila ji Dusot teď(J5m) po mechu hluše zněl a spletením(J5m) kří květoucích jej opět spatřila(J5m) Juž myslela že šťastně minul ji(J5m) když vedle ní se ozval jeho pes(J5m) a zuby cenil horký jeho dech(J5m) na tváři cítila a leknutím(J5m) se chvějíc vykřikla a k útěku(J5m) se znova chopila Buk ohromný(J5m) však v cestu stavil se o jeho peň(J5m) své bílé čelo v chvatu ranila(J5m) a polo omráčena klesla v mech(J5m) Mrak který stínil její vědomí(J5m) však rychle minul a když pozvédla(J5m) svých zraků jasný blankyt viděla(J5m) že nad hlavou jí svítí jeho zrak(J5m) Proč prcháš podivná ty bytnosti(J5m) Děl tiše hlasem hudbě podobným(J5m) a jemně vroucně vinul ramena(J5m) jí kolem těla marně vymknouti(J5m) se jemu snažila Jak silný byl(J5m) Ach nebraň se Já pustit nemohu(J5m) tě z náručí ó ty bys zmizela(J5m) v šer zelený bys rozplynula se(J5m) Ó promluv přec ty luzný přelude(J5m) Teď cítila že slábne hlava jí(J5m) na pestré jeho roucho z hedvábí(J5m) v tak nevýslovném zmatku klesala(J5m) a padla tam kde srdce tlouklo mu(J5m) Ó proč ji pozvednout jen nemohla(J5m) On k srdci tiskl ji a mluvil zas(J5m) Hle z tvého čela line teplá krev(J5m) toť rubín vzácný pro který by král(J5m) ten nejbohatší plaval za moře(J5m) by dobyl ho a vsadil v korunu(J5m) A šátkem jemným zlatem protkaným(J5m) se čela dotek jí a ke rtům pak(J5m) ten šátek přitisk v tichém nadšení(J5m) Bez dechu naslouchala Griselda(J5m) a podivení sladké jalo ji(J5m) báj lásky která posud poupětem(J5m) jí v duši klíčila ta kouzlem teď(J5m) se zdála rozkládati kalich svůj(J5m) co nesmírná opojná květina(J5m) Svět celý shlížel se v zázračnou hloub(J5m) té květné koruny a hvězdný lesk(J5m) jenž linul z ní mu dával vzezření(J5m) tak nové nevídané slavnostní(J5m) Les jiný byl a nebe slunce též(J5m) cos svátečního plné tajemství(J5m) jak šumot křídel božích andělů(J5m) teď vzduchem válo lesu vrcholem(J5m) a každý list a každý trávy stvol(J5m) se chvěl jako by srdce bilo v něm(J5m) Teď posléz zvěděla čím štěstí jest(J5m) Však promluviti odpovídati(J5m) na jeho otázky to nemohla(J5m) vždyť srdce její v hrdle tlouklo jí(J5m) a v oči jeho když tak hleděla(J5m) tu bylo jí jako by tonula(J5m) do moře světla jakby padala(J5m) a nevěděla radost li či strach(J5m) to jest co mocně tak ji schvacuje(J5m) A posléz přece z jeho náruči(J5m) se mocí vyrvala a chtěla jít(J5m) ač srdce její zůstat kázalo(J5m) tu nová slabost zachvátila ji(J5m) a sedla pod buk v trávu květoucí(J5m) On sedl vedle ní a jeho pes(J5m) teď lichotil se k ní a položil(J5m) jí hlavu v klín a sněhobílý kůň(J5m) se pásl klidně málo kroků dál(J5m) a ticho bylo v lese zelený(J5m) šer starých stromů plný vůně byl(J5m) a zpěvů snivých cos jak dřímota(J5m) však plna zlatých snů se vkrádalo(J5m) do duše dívky hlava klesala(J5m) jí jako lilie když přetíží(J5m) ji rosa bohatá a mladý muž(J5m) ji k sobě přiklonil na prsa svá(J5m) ji položil tam plna důvěry(J5m) teď zůstala jak unavený pták(J5m) jenž hnízdo našel své a hudba slov(J5m) zas z úst se jemu sladce linula(J5m) a z očí její němá odpověď(J5m) mu přicházela jako záře z hvězd(J5m) Na jméno její ptal se Griselda(J5m) když zašeptala je o Griseldě(J5m) o jiné vypravoval jí jež kdys(J5m) za časů dávných žila daleko(J5m) co z lásky snášela co trpěla(J5m) jak překonala vše a blažena(J5m) jak požívala posléz ovoce(J5m) svých trpkých zkoušek v šťastném manželství(J5m) to výmluvně jí všecko vylíčil(J5m) Tu pravila mu Griselda že též(J5m) by snášet chtěla strádat trpěti(J5m) za toho který by jí hvězdou byl(J5m) za toho jejž by milovala kdy(J5m) A při těch slovech zbledla lekla se(J5m) své prosté výmluvnosti lekla se(J5m) jak když své tajemství kdo vyzradí(J5m) On ale usmíval se vstala teď(J5m) a déle nedala se držeti(J5m) Tu zdráhající vsadil na koně(J5m) a ved jej za uzdu a velký pes(J5m) po druhé straně šel a stádo koz(J5m) je sledovalo Lesy šuměly(J5m) a korunami stromů modralo(J5m) se nebe drozdi klokotali kdes(J5m) tam v houští hlohů tráva voněla(J5m) tak slavnostně jak v chrámu bylo vše(J5m) a Griselda na onu Griseldu(J5m) si vzpomínala o kteréžto dnes(J5m) zvěst plna divu byla došla jí(J5m) Tak asi jela na hrad manželův(J5m) po strastech přestálých ta blažená(J5m) Vzdech plný neurčitých tužeb třás(J5m) se na rtech jí V tom rozstoupil se les(J5m) a před nimi tu stará ovčárna(J5m) se chmuřila z kamenů zvětralých(J5m) Zde doma jsem Griselda šeptala(J5m) a seskočila s koně S bohem buď(J5m) mu pravila a její hlas se chvěl(J5m) My shledáme se opět šeptal jí(J5m) a rty se dotek čela bílého(J5m) To slovo blažilo ji nesmírně(J5m) Klid v srdci měla Stála na prahu(J5m) a hleděla tak dlouho v lesu klín(J5m) až míhající mezi stromovím(J5m) se obraz jeho ztratil Vešla pak(J5m) Den minul jí a noc když modravá(J5m) se na kraj spustila sen přiletěl(J5m) a čarným křídlem vykouzlil jí ráj(J5m) že zase sedí v lese pod bukem(J5m) jí zdálo se a sladký jeho hlas(J5m) jí zase v sluchu zněl a hlas ten rost(J5m) jak vánek jako deště tichý šum(J5m) až zbudil ji pak stále ještě zněl(J5m) jak pod oknem a vábil z lůžka ji(J5m) Šla oknu blíž radostné leknutí(J5m) To nebyl sen Pod hruškou šepotnou(J5m) stál v bílém lesku luny mlčící(J5m) Bez tebe drahá žíti těžko mi(J5m) tak tichým hlasem děl přicházel blíž(J5m) a dívka zardělá se klonila(J5m) a plavé její vlasy proudily(J5m) jí s okna zdálo se že linuly(J5m) dva toky zlatých hvězd jí s temena(J5m) Mne mrazí zde ach jsem tak umdlený(J5m) jí dále děl já pěšky přišel sem(J5m) by dupot koně spáče nebudil(J5m) Já viděl tě teď mohu odejít(J5m) O zůstaň chtěla šeptat vejdi v dům(J5m) Však cos jí bránilo Když odešel(J5m) na lůžko sedla své a plakala(J5m) Od toho dne jej denně vídala(J5m) buď v lese kde tak sladce mluvil s ní(J5m) o blahu svém že posléz našel tu(J5m) jež jeho žití dala cenu vzlet(J5m) neb pod oknem když luna nad hruší(J5m) pták stříbrný svůj zastavila let(J5m) po blankytu by čarné světlo své(J5m) na hlavu lila mu jak velekněz(J5m) svůj olej lije králi na témě(J5m) A jednou přišel v bouři divoké(J5m) Tu Griselda jej vedla v komnatu(J5m) Tam přísahal jí lásku bez konce(J5m) že Hertvikem je z Landsperku jí řek(J5m) že ona jeho ženou stane se(J5m) hrad Dřínov že ji v síních uvítá(J5m) v svých zlatých jako světa královnu(J5m) Byl jako plamen který zžíral ji(J5m) On žití ssál jí z těla zmírala(J5m) a bez duše mu padla v náručí(J5m) Vždyť dávno juž tu její duši měl(J5m) Teď tělo též mu v žertvu přinesla(J5m) Při bouři divoké pak slavili(J5m) noc svatební a ráno krvavé(J5m) když na východu plálo příšerně(J5m) v les Hertvik uprchl jak zločinec(J5m) Jen dvakráte jej ještě spatřila(J5m) když pod mrakem se večer vkradl v dům(J5m) pak řekl jí že volá povinnost(J5m) jej do Prahy na krátký však jen čas(J5m) Teď Griselda juž více nežila(J5m) dny počítala jen a bloudila(J5m) po lesích jako přízrak neblahý(J5m) Pak celé dny na mezi seděla(J5m) a hleděla na Dřínov z povzdálí(J5m) hrad ale chmuřil se a nikdy víc(J5m) se brána jeho neotevřela(J5m) Jak zoufalá se večer vracela(J5m) a ráno znova konala svou pouť(J5m) Kéž přijde dnes to byla modlitba(J5m) ta jediná již k nebi volala(J5m) Tvář její bledla krokem nejistým(J5m) se potácela oči blankytné(J5m) se staly příliš velké pro tu tvář(J5m) On ale nepřicházel Minul den(J5m) za dnem a každým rostl její žal(J5m) Teď v lesích počal list juž žloutnouti(J5m) vzduch stal se průhlednějším zlatějším(J5m) zář podzimní hrad Dřínov halila(J5m) jak pláštěm královským a Griselda(J5m) na mezi zpomínala jeho slov(J5m) hrad že ji uvítá jak královnu(J5m) a slzy její padaly jak déšť(J5m) v noci jednou vítr nad domem(J5m) když lkal a mraky po obloze hnal(J5m) jak divou zvěř že brzy skrývaly(J5m) v tmu měsíc brzy trhaly se zas(J5m) jak obra temný plášť že zdálo se(J5m) že z jeho řas jak perla ohromná(J5m) ta vyděšená luna vypadla(J5m) v té divé noci sedíc na lůžku(J5m) v svém zoufalství pravila Griselda(J5m) To nelze déle snášet Půjdu tam(J5m) v ten hrdý hrad a volat v síních chci(J5m) to drahé jmeno jeho dlouho tak(J5m) až vydán pán mi bude Dřínova(J5m) Ó snad mě zkouší jak tu Griseldu(J5m) tu dávnou zkoušel manžel její kdys(J5m) Snad na mne čeká snad jen zvědět chce(J5m) jak dlouho žíti lze mi bez něho(J5m) Snad myslí že jsem zapomněla jej(J5m) A hleděla na mihající stín(J5m) jejž hruše v komnatu jí házela(J5m) a zdál ten stín se jí jak živý tvor(J5m) jenž těšit přišel ji Měj důvěru(J5m) Stín pravil jí Já znám jej Hertvíka(J5m) Já na čelo mu padal líbaje(J5m) když v jasných nocích proti oknu stál(J5m) Ten samý jsem já stín a líbám teď(J5m) tvé nohy Důvěřuji šeptala(J5m) a byla klidna tak a pokojna(J5m) a jista že ho najde na hradě(J5m) Když svítalo se byla v lese juž(J5m) až ku starému buku vlekla se(J5m) tam čekala až slunce stálo výš(J5m) pak sedla na mez proti Dřínovu(J5m) Jak klesala jí v duši odvaha(J5m) Strach jímal ji když na to myslila(J5m) na bránu že má klepat Otevrou(J5m) a vpustí ji Ó zda jej nalezne(J5m) Juž vstávala V tom brána osudná(J5m) se otevřela dokořán a pes(J5m) ten velký jeho pes se objevil(J5m) na prahu stál a lesy ozvěnou(J5m) na štěkot jeho odpovídaly(J5m) Juž neváhala déle Griselda(J5m) na křídlech touhy větrem letěla(J5m) a neustála dřív až bez dechu(J5m) u samé brány klesla na patník(J5m) Pes radostně ji vítal položil(J5m) jí hlavu v klín a ona plakala(J5m) a radostí jej vroucně líbala(J5m) Dvůr pustý byl a nikde člověka(J5m) Kde měla hledat jej Jak bušilo(J5m) jí srdce při myšlénce že snad tam(J5m) v tom dlouhém sloupořadí v arkýři(J5m) neb na širokých schodech vedoucích(J5m) ku portiku z černého mramoru(J5m) on v plném lesku krásy zjeví se(J5m) Rty její chvěly se a nesměle(J5m) teď zvolala Ó Hertvíku kde jsi(J5m) Tu ozval těsně vedle ní se hlas(J5m) Kdo jsi Co hledáš zde a stařena(J5m) o berlu opřená jak sudička(J5m) z těch starých pohádek jí hleděla(J5m) v tvář zardělou a bylo Griseldě(J5m) jak v pohádce Jak známý byl jí hrad(J5m) Jak pátrala po čárných zahradách(J5m) kde Hertvík čekal u křů růžových(J5m) by řekl jí že veta po hoři(J5m) že konec strádání a trpení(J5m) Co hledáš zde se zase tázala(J5m) ta dobrá stařena a Griselda(J5m) jí odpověděla Já čekám zde(J5m) až toho hradu pán se objeví(J5m) Pojď sedni sem s těch schodů sejde hned(J5m) já čekám též A sedly na stupeň(J5m) a stařena pak dále mluvila(J5m) Chceš pomoci se jeho dovolat(J5m) Ach ubohá on není štědrý tak(J5m) jak páni z Častolárů bývali(J5m) ti dobří které odsud vyhnali(J5m) do bídy prý a zkázu úplnou(J5m) Já stará jsem a často vzpomínám(J5m) Ach blahé časy když po schodech těch(J5m) v dnech krásnějších bylť ještě živ můj syn(J5m) květ paní všech v své slávě kráčela(J5m) Zde stával sněhobílý její kůň(J5m) Můj syn byl štolbou tu na Dřínově(J5m) a mnohdy pravíval mi na večer(J5m) Ach matičko má zlatá věřte mi(J5m) jest paní Saloména andělem(J5m) ne krásou pouze ale dobrotou(J5m) Bůh zajisté že žehnat bude jí(J5m) po celé žití dá ji korunu(J5m) pak v nebi zajisté Tak mluvíval(J5m) Bůh ale dal jí z trní korunu(J5m) Nuž vůle jeho velebena buď(J5m) Syn zahynul já jsem žebračkou(J4m) Krev stydla v žilách bledé Griseldy(J5m) a pak zas ohněm v žilách bouřila(J5m) To tedy otcův býval někdy hrad(J5m) Jak vzplanuly jí tváře nadšením(J5m) Jak podiví se Hertvík předrahý(J5m) až řekne mu mé držíš dědictví(J5m) Slz horký proud jí z očí vytrysknul(J5m) Ó moje matko štkajíc šeptala(J5m) V tom stařena juž rychle vstávala(J5m) a pravila Hle přichází juž pán(J5m) Toť není on vykřikla Griselda(J5m) a síly neměla by vstala též(J5m) Po schodech kráčel velký starý muž(J5m) hled jeho přísný byl a pošmurný(J5m) ved dámu krytou hustým závojem(J5m) Před nimi mladé páže spěchalo(J5m) a volalo cos směrem do dvora(J5m) Hned zahrčela kola těžký vůz(J5m) se znakem Častolárských k schodům jel(J5m) a starý muž ved dámu ku dvířkám(J5m) a vstoupat pomáhal Když kolem šla(J5m) kde Griselda se vzchopit snažila(J5m) zpod závoje zasvítil temný zrak(J5m) a dáma v černém rouše z atlasu(J5m) se zachvěla jak velkým leknutím(J5m) Můj bože vzkřikla v kočár vstupujíc(J5m) a klesla jako v mdlobě na polštář(J5m) Vůz vyjel klidně z brány v širý kraj(J5m) a Griselda tu stála mrtvola(J5m) bez dechu beze hnutí Poznala(J5m) tu dámu okamžitě věděla(J5m) že kolem ní šla paní Alena(J5m) Mráz jímal její duši tušila(J5m) že neštěstí jí stíhá veliké(J5m) ač vysvětliti si to nemohla(J5m) Co hledala ta hrozná žena zde(J5m) Ó nebezpečí tomu hrozilo(J5m) jenž nad vlastní jí duši dražším byl(J5m) Hlas její hrozný byl když vykřikla(J5m) Pán toho hradu rcete mi kde je(J5m) Vy marně skrýváte jej přede mnou(J5m) A stařec přísné tváře pravil jí(J5m) Co žádáš ode mne A Griselda(J5m) Ty nejsi jím Ty lžeš Ty nejsi jím(J5m) Hrad držíš li zlým lupičem pak jsi(J5m) Tu stařec rozzuřil se divoce(J5m) Jsi jedna z těch ty drzá tulačko(J5m) již právo moje popírají mi(J5m) Těch dávných pánů kletých kacířů(J5m) ty zpomínáš a přišlas rouhat se(J5m) mi v tvář Po těchto slovech těžká pěst(J5m) jí padla na hlavu a mrákota(J5m) zrak její zastřela Když minula(J5m) ta mdloba hluboká tu viděla(J5m) se Griselda před branou zavřenou(J5m) a bylo jí jak bylo Evě as(J5m) když z ráje vyhnána tu zřela zeď(J5m) za kterou Edén dřímal kvetoucí(J5m) Až na kraj lesa vlekla se na mez(J5m) tam klesla v doušku mateří a tam(J5m) bez hnutí jako ve snu ležela(J5m) až soumrak z dolů vzcházel jako kouř(J5m) Pak vzchopila se náhle pravila(J5m) v její moci jistě Hertvík jest(J5m) Do dvora Vzhůru musí vydat jej(J5m) Chci žebronit o milosť prosit chci(J5m) až kamenné to srdce obměkčím(J5m) Šíp rychlej neletí než Griselda(J5m) se lesy hnala Větve šlehaly(J5m) do krve bledý její obličej(J5m) šat její v cárech visel Nedbala(J5m) Tak udýchána k smrti umdlena(J5m) doběhla dvoru hvězdy plály juž(J5m) na nebi kterým jako chorobu(J5m) mha těžka smutná šer svůj šířila(J5m) Kol ticho bylo v lesích dřímavých(J5m) jen voda kdesi v stínu šplounala(J5m) Tma panovala v domě v přízemku(J5m) však okna plála rudě zářivě(J5m) to v síni jasný oheň na krbu(J5m) svou píseň zpíval s vánkem v komíně(J5m) Šla blíže Griselda kdos v cestu jí(J5m) se postavil Bůh s námi a zlý pryč(J5m) Jak lekl jsem se Vždyť jsi jako duch(J5m) Tak bledá Mluv co je ti Griseldo(J5m) To starý hlídač byl muž jeden z těch(J5m) již Griseldu do dvora přinesli(J5m) když v lese tenkrát skřehlou našli ji(J5m) Co hledáš zde se dále vyptával(J5m) Chci paní vidět odpověděla(J5m) mu Griselda a na to starý muž(J5m) Chceš prosit o něco To přišla jsi(J5m) mé dítě věru v nejvhodnější čas(J5m) Je laskava dnes paní Alena(J5m) a není divu Pán Bůh žehná jí(J5m) nad její zásluhu Je Dřínov hrad(J5m) věc hodna aby za ni děkoval(J5m) kdo na kolenou holých celý rok(J5m) A bude jejím teď Ty divíš se(J5m) Nu nebude tak právě jejím hrad(J5m) však dceři její bude náležet(J5m) Ta velkou bude paní Jak by as(J5m) se páni z Častolárů divili(J5m) na koho přešel jejich majetek(J5m) Hrad Dřínov vzkřikla bledá Griselda(J5m) toť majetek jest přece Hertvíkův(J5m) Ta žena vězní jej Ó pusť mě k ní(J5m) Ty bloudku smál se stařec blábolíš(J5m) Pán Euseb z Landsperku tam pánem jest(J5m) dnes uzavřela paní smlouvu s ním(J5m) By zbavila jej dluhů nesmírných(J5m) svou dceru jeho synu zasnoubí(J5m) a jejím věnem vše se vyrovná(J5m) To přece nenazýváš vězením(J5m) Ta pouta říká se že sladká jsou(J5m) Je Saloména krásna Přijela(J5m) sem z Prahy nedávno On sličný jest(J5m) Pojď k oknu přistoupni a uvidíš(J5m) Můj Hertvík Duše moje Starče lžeš(J5m) Tak vykřiknouti chtěla Griselda(J5m) však rety její tak se zachvěly(J5m) že bolestný z nich vyšel pouze sten(J5m) Mžik stačil aby došla pod okno(J5m) Síň byla světlá rudá plameny(J5m) čar zlatý zdál se že ji prochvíval(J5m) a v záři té jak luzná pohádka(J5m) o panně labutí neb světici(J5m) dceř paní Aleny se bělela(J5m) zrak klopila a vedle ní stál muž(J5m) jak jedle štíhlý sladce šeptal cos(J5m) rty jeho zdálo se že chvěly se(J5m) jak něhou z očí lásky linul jas(J5m) a opodál v svém křesle seděla(J5m) máť nevěsty a zrakem žehnala(J5m) A Griseldě se zdálo v hrudi své(J5m) že místo srdce mrtvý kámen má(J5m) V ní víra zmírala a naděje(J5m) přec k nebi pozvedla svůj suchý zrak(J5m) jak tonoucí se stébla chytit chce(J5m) Ah celý svět byl právě zemřel s ní(J5m) Vše bylo shořelo vše bylo troud(J5m) Bůh shořel též se svými anděly(J5m) Byl celý obzor popel šedivý(J5m) a sem a tam jen jiskry sálaly(J5m) na místě hvězd kterých už nebylo(J5m) Kdy dopadne juž liják popele(J5m) by pohřbil ji i s těmi šťastnými(J5m) Hled hledal zase světlou síň Tam muž(J5m) bral děvu za ruku a políbil(J5m) ji na čelo jak druhdy Griseldu(J5m) A tato vykřikla jak divý pták(J5m) když šíp mu vjede v srdce smrtící(J5m) Les zachvěl se tím stonem bolestným(J5m) a v síni zbledli jak když zjeví se(J5m) stín krvavý při hodech veselých(J5m) A Griselda teď ruce pozvedla(J5m) cos dralo se jí z duše do hrdla(J5m) a hrozilo že ji to udusí(J5m) To kletba byla velká strašlivá(J5m) v tom ale Saloménin sladký zrak(J5m) pln udivení plach a postrašen(J5m) se k oknu obrátil a Griselda(J5m) si vzpomněla na onu divou noc(J5m) když poprvé při bouři vešla v dvůr(J5m) a když jí Saloména vítala(J5m) co anděla ji sirou bloudící(J5m) Vzlyk místo kletby vyšel z její rtů(J5m) a než se Hertvík k oknu přiblížil(J5m) by vypátral co znamená ten ston(J5m) les v temný klín svůj dívku pohltil(J5m) Tam její pláč se mísil v truchlý šum(J5m) a kromě Boha nikdo neslyšel(J5m) co výkřiků a vzdechů bolestných(J5m) v hloub noci z hloubi duše sílala(J5m) Den jasný byl a velký zvonů zvuk(J5m) se zlatým vzduchem nes a zapadal(J5m) v klín hluboký lesiny dřímavé(J5m) jež mezi hradem a vsí Dřínovem(J5m) se rozkládala v šperku jesenním(J5m) Jak v oulu hemžily se dědinou(J5m) dnes davy od rána vše tlačilo(J5m) se kolem kostela vždyť z Landsperku(J5m) dnes pán svou svatbu slaví Nevěsta(J5m) jak lilje stříbrná u oltáře(J5m) juž stojí v hustém dýmu kadidla(J5m) zdá se jak světice a úsměvem(J5m) tím sladkým kolem rtů se jeví cos(J5m) jak smutek neurčitý jako bol(J5m) a půvab její tím je dojemný(J5m) Po jejím boku Hertvík s plamenným(J5m) a hrdým okem hledí knězi v tvář(J5m) jak by ho k spěchu pobízeti chtěl(J5m) Kněz starý byl a trochu loudavý(J5m) Teď konečně ten přišel okamžik(J5m) kdy ruce víže jim V tom zaznělo(J5m) hlubokým tichem slovo bolestně(J5m) tak bolestně že zastavil se kněz(J5m) Jen Bože znělo to pak ticho zas(J5m) jak dříve bylo Vzdech ten zoufalý(J5m) ze stínu ozval se kde monument(J5m) pod klenbou lodě pne se z mramoru(J5m) a z bronzu zářivého krypta to(J5m) jest pánů dávných nyní vyhnaných(J5m) rod Častolárských spí tam dlouhý sen(J5m) Byl ston ten hluboký snad výkřikem(J5m) nad zašlou slávou který vydal prach(J5m) těch zetlelých tam dole pod zemí(J5m) Lid zašept tiše ohlíželi se(J5m) však neviděli žádný velký div(J5m) stín žádný pánů z Častolárů tam(J5m) se nezjevil u krypty z mramoru(J5m) jen bledá dívka polo omdlelá(J5m) v klín choulila se kněžny z mramoru(J5m) jež seděla ve bílé slávě své(J5m) u prostřed ostatních soch pomníku(J5m) Kdo byla dívka Nikdo neznal jí(J5m) ó nejspíše přespolní žebračka(J5m) vždyť všickni nuzní tlačili se tam(J5m) dnes kolem pomníku tam ve stínu(J5m) a čekali na štědrou almužnu(J5m) U oltáře byl obřad skončen teď(J5m) Zas upřely se zraky diváků(J5m) na krásnou nevěstu teď vedl ji(J5m) juž Hertvík z kostela ku kočáru(J5m) by jeli do hradu a za nimi(J5m) dav hrnul se dnes hostem mohl být(J5m) na hradě Dřínově kdo tomu chtěl(J5m) dnes místo vody víno tryskaly(J5m) fontány v zahradách dnes štědrým byl(J5m) pán z Landsperku i paní Alena(J5m) Ta sama do vozu než stoupala(J5m) svou vlastní rukou mezi žebráky(J5m) teď rozdávala dary bohaté(J5m) Dík Bůh vám žehnej znělo ozvěnou(J5m) to kostelem a paní Alena(J5m) zrak pozvedala zbožně ku klenbě(J5m) a děkovala Bohu v pýše své(J5m) za vlastní dobrotu a házela(J5m) své peníze bez podívání kam(J5m) jak slunce paprsky své rozsévá(J5m) Tu náhle ranil šťastný její sluch(J5m) zvuk který zarazil jí v žilách krev(J5m) ne dík to znělo ale prokletí(J5m) To byla Griselda neb v její klín(J5m) pad peníz z ruky paní Aleny(J5m) Okamžik na sebe se dívaly(J5m) jak lvice před bojem pak měnily(J5m) se bledé líce jejich pomalu(J5m) jak královna se zdála Griselda(J5m) jež v ruce padla spurných otroků(J5m) tak hrda byla v němém bolu svém(J5m) o temný mramor krypty opřená(J5m) klid pojal ji tak velký vznešený(J5m) jak posilu by brala z popele(J5m) jenž spočíval pod deskou náhrobní(J5m) A paní Alena šíj sklonila(J5m) a zsínalá prchala z kostela(J5m) a snažila se skrýt se v kočáře(J5m) před zrakem který zdál se že ji štval(J5m) Teď kostel prázdný byl jen Griselda(J5m) tam posud stála okem planoucím(J5m) čtla slavných předků jmena na kryptě(J5m) a kladla hlavu sochám na prsa(J5m) a chladné jejich ruce líbala(J5m) Tak bílá byla jako mramor sám(J5m) a v srdci měla mrtvý jeho mráz(J5m) Já přestála svá muka šeptala(J5m) Teď silna jsem a vás chci hodna být(J5m) vy předrazí tam dole pod deskou(J5m) Ach viďte klesl hluboce náš rod(J5m) O vše nás oloupili mě i vás(J5m) Jak holubice krotka byla jsem(J5m) Já chtěla odpustit Však smířiti(J5m) se s těmi kteří mrzce loupí nás(J5m) to znamená klesnouti ještě níž(J5m) Msta krvavá je naděj jediná(J5m) jež zbyla nám Čím více pokory(J5m) si na nás žádají tím hrději(J5m) my čelo vznesem Cítím teď kým jsem(J5m) To cizé plémě jež se vedralo(J5m) v zem neblahou a s vývrhelem vším(J5m) se spojilo chce pánem naším být(J5m) Ó prachu velebných mých předků slyš(J5m) Já nedopustím bídný dobrodruh(J5m) by sídlil tam kde v slávě žili jste(J5m) Já pomstím vás já sebe pomstím též(J5m) V mém srdci není stopy lásky víc(J5m) ten lhář ji zničil na vždy v duši mé(J5m) Jsemť celá vaše pomstě náležím(J5m) Já nejsem Griseldou já poslední(J5m) jsemť z Častolárů a já mstít se chci(J5m) Tvář její byla klidna srdce též(J5m) jí bylo jak by v hrobě spala už(J5m) Co učiniti jak se pomstiti(J5m) to jasno posud v duši nebylo(J5m) Šla domů sedla na své lůžko tam(J5m) a hleděla na hruši tichý stín(J5m) jenž blíže pomalu se přikrádal(J5m) od okna k loži tak jak kráčí smrt(J5m) Tak seděla bez hnutí celý den(J5m) a krvavě když slunce klesalo(J5m) v hrob z oblaků tu náhle vykřikla(J5m) Juž vím co učiním Ó Dřínove(J5m) ty v temný klesneš hrob jak slunce teď(J5m) ty jak to slunce rudě zaplaneš(J5m) a pochováš je v temné trosky své(J5m) Po těchto slovech klidna k podivu(J5m) ze svého lože vstala hledala(J5m) kdes v koutě křesadlo a ukryla(J5m) pod šat pak vyšla velkým krokem v les(J5m) tak slavnostně jak v kostel kráčí kdo(J5m) by velkou oběť bohu připravil(J5m) Po cestě suché větve lámala(J5m) mech sbírala a věnec uvila(J5m) tak podivný jak pro skráň mrtvoly(J5m) jež dávno dávno v tmavém hrobě tlí(J5m) Ten věnec na hlavu si vsadila(J5m) a vážně kráčela na Dřínov hrad(J5m) Byl lidem naplněn a v zahradách(J5m) se posud zpěv ozýval rouháním(J5m) ten výskot zdál se jí to veselí(J5m) Což nevěděl ten tupý slepý lid(J5m) že častuje ho lupič prokletý(J5m) Že pánem hradu Euseb z Landsperku(J5m) a zrádný jeho syn Nestoudná lež(J5m) A ruku vložila na vínek svůj(J5m) ten suchý z mechu vínek pohřební(J5m) a cítila se jako královnou(J5m) Když ohlížela se po zahradách(J5m) tu upomínky z mládí útlého(J5m) se v duši její draly sladký šer(J5m) a úsvit stříbrný Ten starý strom(J5m) stín rozkládal svůj nad ní kdys a tam(J5m) ten fontán uspával ji šplounáním(J5m) Ty sochy omšené se dívaly(J5m) na dětské její hry a poznala(J5m) i schody s pozlaceným zábradlím(J5m) jež vedly určitě to věděla(J5m) v síň hodovní Tam kdysi hostina(J5m) se velká slavila a matka tam(J5m) jak hvězda zářila v své nádheře(J5m) a leposti a ji Griseldu tam(J5m) svým vzácným hostům ukazovala(J5m) a jí se chlubila Ó minulost(J5m) Se srdcem mroucím nohu kladla teď(J5m) na první stupeň vzhůru stoupala(J5m) jak ve snu slepá spola slzami(J5m) Teď stála v pusté chodbě večer tam(J5m) se měnil v hustou tmu hluk ze zahrad(J5m) zněl utlumen Jak úzko bylo jí(J5m) šer upomínek shasl přítomnost(J5m) ta pustá temná jímala jak hrob(J5m) ji kamenný A dívka tázala(J5m) se samy sebe co přec hledá zde(J5m) zda muže zrádného Ne zvolala(J5m) Jen pomsta vede mě jen myšlenka(J5m) že vyrvat musím z rukou lupičů(J5m) hrad Dřínov abych odevzdala jej(J5m) plamenům k očistě V tom ozvaly(J5m) se v dáli někde kroky na chodbě(J5m) a Griselda jak bleskem spěchala(J5m) teď podél zdí svou rukou zkoumajíc(J5m) teď přišla k dveřům pouze přivřeným(J5m) a vklouzla rychle šero bylo tam(J5m) a Griselda poznala velkou síň(J5m) Třpyt zlata po zdech svítil soumrakem(J5m) tak známo bylo jí zde Vykřikla(J5m) To byla ona síň již vídala(J5m) tak často ve snách Bože byl to klam(J5m) Krok na chodbě ji znovu vyplašil(J5m) juž k dveřům blížil se a Griselda(J5m) se vrhla rychle strachem puzena(J5m) za těžkou záslonu jež visela(J5m) jak zlatý oblak temně purpurný(J5m) dva kroky od ní Tam se schoulila(J5m) a srdce v prsou bušilo jí tak(J5m) že bála se že tlukot prozradí(J5m) snad její přítomnost Teď slyšela(J5m) že někdo vešel v síň šel kolem ní(J5m) a nedaleko zastavil se pak(J5m) za chvilku pronikalo silnější(J5m) a prudší světlo clonu purpurnou(J5m) kdos rozsvěcoval svíce zdálo se(J5m) Pak vyšel opět ven a na chodbě(J5m) zas kroky zazněly však hlučnější(J5m) teď více vešlo osob zajisté(J5m) Teď sedaly a někdo k dveřům šel(J5m) a na klíč zavřel je pak vrátil se(J5m) a na to hned se ozval známý hlas(J5m) Klam nebyl to mluvila Alena(J5m) Mha drala Griseldě se v zrak i sluch(J5m) pak ale vzmužila se trhlinou(J5m) u lemu clony zírala teď v síň(J5m) Na stole v těžkém svícnu ze stříbra(J5m) pět velkých svící z vosku hořelo(J5m) a bílá záře v prostor padala(J5m) a Saloméně na hedbávný šat(J5m) na hřivnu třpytící se smaragdy(J5m) jež bílé její hrdlo jímala(J5m) Po jejím boku ženich její stál(J5m) a klonila svou hlavu půvabnou(J5m) na jeho rameno a hleděla(J5m) na matku která takto mluvila(J5m) Můj milý zeti drahá dcero má(J5m) teď nadešel ten velký okamžik(J5m) o kterém po leta jsem snívala(J5m) můj úkol dochází teď splnění(J5m) Ó Hertvíku já osud dcery své(J5m) vám v ruce kladu Onať pokladem(J5m) jest největším Však poklad druhý též(J5m) vám odevzdávám jak jsem slíbila(J5m) Vy dědicem jste hradu Dřínova(J5m) však nikdy prosím nezapomeňte(J5m) že Dřínov hrad juž hrozil uniknout(J5m) vám navždy bez mé valné pomoci(J5m) Vy skvělé jmeno přinášíte nám(J5m) mé dítě potomkem je neslavné(J5m) sic rodiny bez mé však pomoci(J5m) by vaše jmeno v bídě zaniklo(J5m) Slib dala jsem já pánu z Landsperku(J5m) že jeho tísně zbavím jej když vy(J5m) můj Hertvíku šlechtickou korunu(J5m) na čelo postavíte dceři mé(J5m) Dnes vyplnil jste slib svůj v kostele(J5m) já vedla v síň vás sem bych splnila(J5m) též daný slib Ze truskovický dvůr(J5m) vám náleží to víte stačil by(J5m) na víc než s polovici zbavit vás(J5m) všech dluhů tížících já skvělej však(J5m) chci obdařiti muže dcery své(J5m) Nuž vězte jediná já z živoucích(J5m) znám veliké to tajemství že zde(J5m) skryt leží velký poklad nesmírný(J5m) já jediná jej mohu nalézti(J5m) a poklad ten jest darem svatebním(J5m) jejž dávám v ruce vaše Hertvíku(J5m) rod kacířský jenž zde kdys panoval(J5m) pro náhlý útěk zanechal jej zde(J5m) a umíraje Adam Jesenský(J5m) jich dávný sluha druh a souvěrec(J5m) to tajemství mi svěřil Vaše teď(J5m) to zlato bude které kacíři(J5m) po věky střádali Hle obraz ten(J5m) vchod zakrývá do kobky tajemné(J5m) A paní Alena se blížila(J5m) teď zácloně kde bledá Griselda(J5m) se vzpřímila a vyjít chtěla juž(J5m) by hlasem hromovým své dědictví(J5m) si žádala a okem zhrdavým(J5m) své lupiče do prachu kořila(J5m) To tedy celý původ zášti byl(J5m) u paní Aleny a proto stal(J5m) se lhářem Hertvík zrádcem bídníkem(J5m) Smích trpký náhle její duší zněl(J5m) Proč déle skrývat se před lupiči(J5m) Hrst po hrstce to zlato metat jim(J5m) do tváře s urážkami zdálo se(J5m) jí rozkoší Juž ruku pozvedla(J5m) by rázem strhla clonu k nohoum svým(J5m) V tom ale Saloména vrhla se(J5m) před matkou na kolena před mužem(J5m) a hlasem v kterém slzy chvěly se(J5m) tak zvolala Ó matko drahá stůj(J5m) Blud temný hrozný jímá duši tvou(J5m) Ty pravíš v ruce tvé že Jesenský(J5m) své složil tajemství ó matko mluv(J5m) on řekl ti ten poklad že je tvůj(J5m) On právo měl jej tobě darovat(J5m) Ty mlčíš bledneš klopíš k zemi zrak(J5m) Ó matko moje slavně přísahej(J5m) že nežije už dědic pokladu(J5m) To tajemství ti svěřil Jesenský(J5m) Pak hrozné podezření v duši mé(J5m) jak pekla záře svítit počíná(J5m) Mluv matko má kým jesti Griselda(J5m) Ó přísahej že nevíš kým že jest(J5m) Nuž zabouřila paní Alena(J5m) ten had ta bledá vyčítavá líc(J5m) jež mezi mne a tebe drala se(J5m) jest pánů z Častolárů dědička(J5m) Však víš co jesti jejich dědictvím(J5m) To kletba církve jest a císaře(J5m) Na šibenici visí jmeno jich(J5m) rod jejich věčné hanbě propadl(J5m) a jmění jejich jest jim odňato(J5m) Rod věrný králi církvi oddaný(J5m) ať vládne v bázni boží na místě(J5m) těch kacířů Toť vůle Boží jest(J5m) Tu vstala Saloména vzpřímena(J5m) se obrátila k panu Hertvíku(J5m) Vy slyšel jste můj milý manželi(J5m) Ó promiňte mé matce smutný blud(J5m) Vy mužem jste a vy jste šlechticem(J5m) Vy křivdu napravíte Griseldu(J5m) já přivedu vám vy jí vydáte(J5m) co jejím jest Vy nejste lupičem(J5m) Pan Hertvík z Landsperku se pousmál(J5m) Ty blouzníš krásná moje nevěsto(J5m) Však pravdu máš tvá máti mýlí se(J5m) Ten poklad který darovat nám chce(J5m) juž jesti mým Což nekoupil jsem hrad(J5m) neb vlastně otec můj Tak jako hrad(J5m) vše v jeho zdech jest naším majetkem(J5m) Když nyní matka tvoje poví nám(J5m) kde zlato leží dík náš zaslouží(J5m) V prach klesla Saloména před mužem(J5m) Stůj Hertvíku Ty krutě žertuješ(J5m) ty nevíš co mne k zemi krušilo(J5m) po celý život co jak temný mrak(J5m) mou duši tížilo i v kostele(J5m) po boku tvém ve chvíli slavné dnes(J5m) Zvěst temná byla to již šeptají(J5m) si lidé dávno zvěst že otec můj(J5m) byl zrádcem dobrodinců bývalých(J5m) To vědomí mne povždy tížilo(J5m) Já rděla se že skvrnu přinesu(J5m) v dům svého muže a ty Hertvíku(J5m) teď sám chceš poskvrniti jméno své(J5m) Ty nejsi tím kým duši mé jsi byl(J5m) Ty klamals mě Ó rci že mýlím se(J5m) On políbil ji něžně na čelo(J5m) pak ale obrátil se k Aleně(J5m) a pravil chvatně Nerozumna je(J5m) je příliš mlada Mějme strpení(J5m) Nuž mluvte kde je poklad spěchám juž(J5m) Na dvoře kočár stojí připraven(J5m) v němž pojedeme s otcem do Prahy(J5m) Bez dalších slov spěchala Alena(J5m) tak těsně stála vedle záclony(J5m) že Griseldě se zdálo horký dech(J5m) že látkou proniká Pak slyšela(J5m) zvuk vedle sebe jako cinknutí(J5m) pak zaskřipnutí klíče výkřik pak(J5m) dvou hlasů v překvapení velikém(J5m) Toť více jest než nejsmělejší sen(J5m) Děl Hertvík vytržen a Alena(J5m) jen s tíží dýchala a nořila(J5m) v tůň zlata ruce své a smála se(J5m) A mezi tím na zemi ležela(J5m) dceř její štkajíc bledá zničená(J5m) a každá slza která skanula(J5m) jí s oka padla v duši Griseldy(J5m) a hasila tam pomsty její pal(J5m) Kam děla se ta divá její zášť(J5m) Z těch myšlenek Alena rušila(J5m) ji chvatem kterým k stolu kráčela(J5m) by těžkého se svícnu chopila(J5m) Cos temného já našla v sudu tam(J5m) v tom koutě nejzazším tak pravila(J5m) a chtěla svítit Hertvík vykřiknul(J5m) Zpět pro Boha S tou svící vzdalte se(J5m) Prach v tůni té se černá Alena(J5m) se rychle vzdálila a pravila(J5m) Prach strážcem byl těch zlatých pokladů(J5m) a strážcem věrným Ponechme jej tam(J5m) Však Hertvík na to Ne já vyvalím(J5m) sud raděj v síň a dvéře zavru zas(J5m) to bude jistější Prach záminkou(J5m) mi bude aby nikdo nevkročil(J5m) v tu prostoru než z Prahy vrátím se(J5m) Tak aspoň budu klidný pokojný(J5m) Tak nikdo pokladu se nedotkne(J5m) A na to Griselda zas slyšela(J5m) jak dvéře zavíral a obraz zas(J5m) jak přiklonil pak pravil Aleně(J5m) I kdyby zňal se prach a sbořil síň(J5m) ta kobka nedotknuta zůstane(J5m) neb vytesána jesti do skály(J5m) Teď pojďme otci mému zprávu dát(J5m) Po těchto slovech vyšel s Alenou(J5m) a Saloména sama zůstala(J5m) v svém těžkém bolu zlomený jak květ(J5m) Tu pozvedla Griselda záclonu(J5m) a vyšla tiše jako krásný stín(J5m) jenž z ráje spustí se na truchlou zem(J5m) by těšil ty již tonou v hořkostech(J5m) a tiše jako pluje blankytem(J5m) v den letní bílý oblak nesla se(J5m) a dotkla se jí něžně jako květ(J5m) a hlasem nyjícím jí šeptala(J5m) Ó Saloméno sestro žehnám ti(J5m) Tu Saloména vzkřikla radostně(J5m) pak ale zase slzy tekly jí(J5m) nach studu polil zbledlou její líc(J5m) O Griseldo ty nevíš začala(J5m) Ta ale dí Ó já vše slyšela(J5m) Buď požehnána drahá sestro má(J5m) Ty nazýváš mne sestrou Griseldo(J5m) Já ale vím že ty jsi paní zde(J5m) a já že dcerou sluhů nevěrných(J5m) Ó kdybys odpustila ženě té(J5m) jež zrodila mne líbat chtěla bych(J5m) prach s nohou tvých Já nazvat nemohu(J5m) ji matkou bože jaký jest to bol(J5m) Ó odpusť jí já přec jí miluji(J5m) Ó Saloméno s pláčem zvolala(J5m) teď Griselda ty sladká sestro má(J5m) ty nevíš jak jsi ránu shojila(J5m) jež krvácela v hloubi duše mé(J5m) Ty smířilas mě s trpkým osudem(J5m) Ó Saloméno já všem odpouštím(J5m) já více odpouštím než tušiti(J5m) tvá čistá duše věř mi dovede(J5m) Buď šťastna s mužem slyš já odpouštím(J5m) To není plané slovo pozděj kdys(J5m) to slovo muži svému opakuj(J5m) Ó řekni mu že odpustila jsem(J5m) tak upřímně tak vřele hluboce(J5m) jak doufám v ráj a sladké sejití(J5m) se s matkou předrahou Nuž dále slyš(J5m) Spor žádný pro to zlato nevznikne(J5m) je tvým neb já je tobě daruju(J5m) O nezdráhej se Jedno slovo pak(J5m) Já odejdu a nikdy juž mou tvář(J5m) ty neuhlídáš Saloméno má(J5m) Buď tedy šťastna Na to pamatuj(J5m) že odpouštím že žehnám tobě jim(J5m) Po těchto slovech klesla v náruč jí(J5m) a pokryla líc její polibky(J5m) Ó Griseldo ty nesmíš odejít(J5m) tak Saloména s bolem zvolala(J5m) Krok ozýval se znova na chodbě(J5m) My opět sejdeme se šeptala(J5m) jí Griselda za dlouhý arci čas(J5m) Ó zajisté ty o mně uslyšíš(J5m) A slza padla v třpytné smaragdy(J5m) na šíji Salomény rychle pak(J5m) za clonu opět vklouzla Griselda(J5m) V síň vešel Hertvík mladé ženě děl(J5m) Juž připraveno vše co meškáš zde(J5m) A Saloména plaše dívala(J5m) se k zácloně a krokem loudavým(J5m) ven vyšla s manželem Teď ticho zas(J5m) se rozkládalo v síni brzy však(J5m) muž starý vešel zrakem bázlivým(J5m) se díval na prach v sudu na svíce(J5m) a opatrně shasil je a šel(J5m) Klíč v dveřích zaskřípal a Griselda(J5m) teď vyšla z úkrytu své křesadlo(J5m) pak vyňala a rozsvítila zas(J5m) Při záři světel kolem hleděla(J5m) Sluch její zachyt temné hrčení(J5m) To z hradu kočár k Praze uháněl(J5m) Líc její bledá schýlila se v dlaň(J5m) Ta byla jako led a chladila(J5m) Griselda vzpřímila se její zrak(J5m) po stěnách bloudil jakby naposled(J5m) se s nimi loučit chtěl teď zastavil(J5m) se pojednou a šířil šířil se(J5m) a svítil jako hvězdy v prosinci(J5m) Tam vedle clony obraz veliký(J5m) se skvěl Bylať to paní překrásná(J5m) jak anděl bílá v rouše bohatém(J5m) na hlavě diadem a v ruce květ(J5m) tak rudý jako temný červánek(J5m) ach úsměv její nevýslovný čar(J5m) a oko její blankyt nebeský(J5m) Krev hnala Griseldě se do spánků(J5m) cos jako němota ji pojalo(J5m) a stahovalo hrdlo srdce pak(J5m) pěsť ledová jakoby držela(J5m) bol prudký v celém těle cítila(J5m) vír jakýs divý kolem točil se(J5m) však poznenáhlu jako světla proud(J5m) to linulo jí v duši prudký bol(J5m) se měnil v slasť a těžká němota(J5m) se jako balvan s prsou valila(J5m) s výkřikem v němž síly veškeré(J5m) i duše její těla mladého(J5m) se soustředily na zem vrhla se(J5m) na kolenou se vlekla k obrazu(J5m) a stará klenba jejím voláním(J5m) se chvěla jak se chvěje zdřímlý les(J5m) když ptactva skřek ho budí z dumání(J5m) Ó moje matko sladká matko má(J5m) tak stokrát s pláčem v smíchu s nadšením(J5m) pak bolestně a opět s radostí(J5m) své ruce pozvédajíc zvolala(J5m) Pak vlekla k obrazu se ještě blíž(J5m) a položila hlavu k nohoum té(J5m) po které toužila juž dlouho tak(J5m) tak dlouho ach tak v žalu horoucně(J5m) A tiše jak když ptáče usíná(J5m) jí šeptala a žalovala jí(J5m) Mne srdce bolí matko vezmi mě(J5m) ach k sobě přec Ó jakž já strádala(J5m) Já hledala tě křivdy snášela(J5m) Mám zase odejít To nelze přec(J5m) A vzpřímila se Dala jsem jim vše(J5m) to zlato po němž touží šíleně(J5m) to srdce po němž zrádně šlapali(J5m) i odpuštění smír a žehnání(J5m) Já právo svoje vykoupila jsem(J5m) tvůj obraz na mně žádat nesmějí(J5m) Ó matko moje toužit hladovět(J5m) po zjevu mém bys věčně musila(J5m) zde opřena o chladnou stěnu tu(J5m) Ne příliš dobře já ta muka znám(J5m) Ty nezůstaneš mezi cizími(J5m) Šla k zásloně a rázem strhla ji(J5m) pak našla věnec z větví omšených(J5m) jenž s hlavy byl jí spad pod obrazem(J5m) jej svící rozžehla na plameny(J5m) pak clonu přitáhla když vzňala se(J5m) šleh tváří její úsměv blažený(J5m) Teď hleděla na krásnou matku svou(J5m) jak růžověla září planoucích(J5m) těch látek Dým jí vstoupal do hlavy(J5m) a opojil ji jako dřímotou(J5m) Svět zapadal jí v jakýs temný šer(J5m) svět druhý ale dávných zpomínek(J5m) jak úsvit počal v duši vycházet(J5m) Teď bylo jí jak v oné pohádce(J5m) již povídala stará Estera(J5m) v ten bouřný večer v truskovický dvůr(J5m) když poprvé se byla utekla(J5m) Já jsem to bludné dítě královské(J5m) tak šeptala a ejhle matka má(J5m) mi podává juž květ ten krvavý(J5m) jenž klíčem jest od ráje sladkého(J5m) Mě bodli v srdce též však necítím(J5m) juž žádný bol jen slast jen slast jen slast(J5m) Dým hustší byl a její myšlénky(J5m) juž pozbývaly rysů určitých(J5m) Teď tupě hleděla jak jiskry blíž(J5m) juž padaly k té tůni v které prach(J5m) se černal příšerně a ještě blíž(J5m) Dým halil obraz teď a plameny(J5m) juž skákaly na zlatou korunu(J5m) teď vyšleh rudý jazyk z květiny(J5m) již v ruce měla matka Griseldy(J5m) a plátno dmulo se a bortilo(J5m) a zdálo se že z rámce sstupuje(J5m) ta bílá paní ruku vztahujíc(J5m) To probudilo jaksi Griseldu(J5m) neb ruku zvedla sladce šeptala(J5m) Juž máti jdu a zpola povstala(J5m) V tom z látek vyšleh rudý jisker sloup(J5m) pad do prachu a celý Dřínov hrad(J5m) se zachvěl v základech hrom burácel(J5m) do jasné noci hlásal lesům všem(J5m) že s matkou svou se sešla Griselda(J5m) že splnil její života se sen(J5m) Pak bylo ticho měsíc veliký(J5m) se díval klidně v černé ssutiny(J5m)