báseň bez názvu

Hod vánoční se slavil v klášteře(J5m) kde svatý Brandan zvolen opatem(J5m) on dlouho zdráhal se se slzami(J5m) své bratry prosil by tu důstojnost(J5m) ne jemu vnucovali jinému(J5m) že lépe slušela by v pokoře(J5m) on žít že chtěl a v stínu v modlitbě(J5m) vždyť proto odřekl se nároků(J5m) na slávu světa neboť pocházel(J5m) on z rodu královského v Erině(J5m) Však marně prosil oni násilím(J5m) jej stanovili přece opatem(J5m) Již tomu rok a svatým příkladem(J5m) on vedl je po dráze ku blahu(J5m) a oni za ním tiše kráčeli(J5m) jak svatí magové již z východu(J5m) kdys světlou hvězdou Bohem rozžatou(J5m) do Betlehema byli vedeni(J5m) Dlel svatý Brandan stále v modlitbách(J5m) za jiné modlil se a na sebe(J5m) si málo zpomínal však člověkem(J5m) přes všechnu svoji svatost přec jen byl(J5m) a proto v hloubi duše klíčilo(J5m) mu přání osobní jak tichý květ(J5m) a mnohý vzdech mu se rtů mimoděk(J5m) se dral a mísil v jeho pobožnost(J5m) To přání které tak ho tížilo(J5m) a často v šero snů ho vábilo(J5m) to přání jeho bylo uvidět(J5m) svým lidským zrakem onen blahý kraj(J5m) kde člověčenstva kdysi býval ráj(J5m) než ďábel svábil naše rodiče(J5m) to přání bylo nivy uvidět(J5m) ty luzné jimiž duše blažených(J5m) se nesou jako letní oblaka(J5m) to přání bylo v propast nahlednout(J5m) na okamžik a jako letem jen(J5m) kde andělé jež svrhla bezbožná(J5m) a neskrocená pýcha v plamenech(J5m) své žhavé slzy roní v závisti(J5m) To přál si svatý Brandan uvidět(J5m) by takto zrakem lidským obsáhl(J5m) ty divy všechny které stvořil Bůh(J5m) buď v lásce k tvorům svým buď sedaje(J5m) na soudný stolec s váhou odměny(J5m) Když nyní štědrý večer nadešel(J5m) a hvězdy venku plály nad sněhem(J5m) a v refektáři v krbu kamenném(J5m) strom celý hořel plně velkou síň(J5m) svým praskotem a vůní doubravy(J5m) když po večeři v svatém veselí(J5m) kol ohně mniši shromáždili se(J5m) a jako děti prosti s úsměvem(J5m) svá přání jevili a doufali(J5m) na polo žertem polo opravdu(J5m) že splněna jim budou tuto noc(J5m) tu vzplála náhle v duši Brandana(J5m) ta dávná touha opět vidět ráj(J5m) a mimoděk ač slovem neoděl(J5m) svou tichou žádost Boha poprosil(J5m) jen povzdechem a bleskem myšlénky(J5m) by zjevil mu jestli to není pych(J5m) a jestli podniknout tu plavbu smí(J5m) do neurčita v bajné končiny(J5m) V tom okamžiku zazněl v chodbách zvon(J5m) a bratr vrátný spěchal otevřít(J5m) když vrátil se s ním vešel mnichům host(J5m) Byl stařec to vysoké postavy(J5m) ač nakloněné břemenem svých let(J5m) vous bílý spěl mu k pasu obočí(J5m) jak mraky slepé oči stínilo(J5m) a harfa dávných bardů sloužila(J5m) mu za berlu když kráčel síní teď(J5m) Buď vítán pravil Brandan vstávaje(J5m) a nabízeje hosti křeslo své(J5m) u zářícího krbu podal pak(J5m) mu číši plnou vína stříbrnou(J5m) na jejíž obrubě sbor andělů(J5m) se pestřil z jemné smalty souladně(J5m) Když stařec sed a rty své ovlažil(J5m) děl Brandan takto s milým úsměvem(J5m) Než promluvíš již vím kým starče jsi(J5m) Tvá harfa mluví za tebe a dí(J5m) žes jeden z těch již vymírají už(J5m) žel Bohu na zeleném Erinu(J5m) Tys jeden z pěvců kteří v doubravách(J5m) od druidů dávných pět se učili(J5m) jsi dědicem pradávných podání(J5m) Když víra pravá k břehům Erina(J5m) na zlatých křídlech přiletěla hle(J5m) tu vítali ji druidi s nadšením(J5m) Vždyť zraky jejich dávno hledaly(J5m) tam vysoko na klenbě nebeské(J5m) tu spasnou hvězdu kterou tušili(J5m) Když zjevila se poznali ji hned(J5m) a v němém zbožňování klekli v prach(J5m) Zpěv jejich změnil se ne k bohům víc(J5m) však k jedinému Bohu vznášel se(J5m) a všechna touha všecko tušení(J5m) o nekonečné lásce vzplanulo(J5m) jim v hrudi v jasnou píseň poznání(J5m) Druid stal se knězem z úst mu plynula(J5m) ta stará moudrost s novým významem(J5m) Jak zlatý řetěz dřevní podání(J5m) od posvěcených rtů mu linulo(J5m) do sluchu žáků které vyvolil(J5m) ten řetěz pojil dnešek s včerejškem(J5m) a dávná sláva zpěvu irského(J5m) se přioděla rouchem posvátným(J5m) Na tato slova stařec odvětil(J5m) Co pravils pravdou jesti opate(J5m) však posledním já druidů dědicem(J5m) Ten zlatý řetěz zpěvu dávného(J5m) jest přerván bezbožný ho přeťal meč(J5m) Já stojím nad hrobem a druidů zpěv(J5m) do hrobu klesne se mnou Staniž se(J5m) Vše dozná konce Studnou hlubokou(J5m) svět stvořený je z které pije Smrt(J5m) ta tvrdá nutnost matka žalosti(J5m) To výrok v šedém věku hlásal juž(J5m) Tak stařec děl a nořil v dlaně líc(J5m) když hlavu pozved slzy padaly(J5m) mu hojně s očí vyhaslých pak děl(J5m) Ty promineš mi hostiteli můj(J5m) že vánočního svátku ruším klid(J5m) Mě schvátil žal Chci veselým však být(J5m) vždyť přišel jsem bych krátil chvíli vám(J5m) Mně Merdok říkají Jsem stár a chud(J5m) však Boha chválím přec Když zapadá(J5m) do moře slunce na práh vycházím(J5m) své chatrče a zpívám s vlnami(J5m) o závod psalmodie v únavu(J5m) My spolu pláčem též moře a já(J5m) a když nás schvátí divokost a žal(J5m) my spolu klneme a k nebesům(J5m) svá proklínání hřmíme společně(J5m) Vždyť on nám oběma tak drahým byl(J5m) můj syn můj syn než nám ho vyrvali(J5m) A Merdok zaúpěl a zakryl tvář(J5m) a harfa padla s těžkým povzdechem(J5m) svých praskajících strun Buď tobě klid(J5m) děl Brandan tiše duše ubohá(J5m) Ó božích pomni muk a skroť svůj žal(J5m) Ach Brandane děl Merdok odpusť mi(J5m) Sám nechápu co se mnou děje se(J5m) Já kliden byl a vesel celý den(J5m) až v okamžik když vkročil jsem v tu síň(J5m) Slyš Brandane teď šeptal tajemně(J5m) krev cítím v tomto domě smrt je zde(J5m) a černý hřích a boží prokletí(J5m) Ta krev jež naplňuje síně vzduch(J5m) jest krví mého syna Vrah je zde(J5m) Můj slepý zrak ho vidí Duše má(J5m) ho tuší ruce moje svírají(J5m) se křečovitě chtějí rdousit jej(J5m) Tak zvolal hlasem pláčem dušeným(J5m) a těžce pad jak mrtvý u krbu(J5m) Hned mniši všickni spěli na pomoc(J5m) však jeden z nich jejž zvali Luciem(J5m) bled jak ten stařec sám a zasmušen(J5m) se tiše vzdálil z kruhu bratrů svých(J5m) a zmizel v stínu dveří dubových(J5m) V tom zmatku nikdo z mnichů nevšiml(J5m) si toho odchodu jen Brandan sám(J5m) líc zbledlou jeho zahlíd zmatenou(J5m) Když Merdok zase nabyl smyslů svých(J5m) jal mluvit se o mnoho klidněji(J5m) My žili šťastně tak já a můj syn(J5m) na břehu moře Ono vidělo(J5m) jej růst a bylo jeho kolébkou(J5m) Když léta prchala tu jinocha(J5m) na modrém hřbetu často nosilo(J5m) do dáli k ostrovům na potulkách(J5m) jež miloval a jako přítel vždy(J5m) mi věrně bez pohromy vracelo(J5m) to dobré moře drahý poklad můj(J5m) Dar zpěvu poskytl mu štědře Bůh(J5m) on zpíval z hloubi duše přečisté(J5m) a všude vítaly ho ostrovy(J5m) jak mladé slunce z vod se nořící(J5m) Když mužem stal se pojil k sladkosti(J5m) svých zpěvů sílu velký nebes dar(J5m) a dál a dál se pouštěl v širý svět(J5m) a každou plavbou rostla odvaha(J5m) A jednou po tři léta neviděl(J5m) jsem jeho tvář a kvílel v úzkostech(J5m) neb myslil jsem že v dáli zahynul(J5m) Tu vrátil se a záře linula(J5m) mu s líce jako snivé světlo s hvězd(J5m) a oko jeho bylo blouznivé(J5m) a stále obráceno k azuru(J5m) a hlasem v kterém cosi chvělo se(J5m) jak stříbro zvonu v době klekání(J5m) mi pravil tiše téměř šepotem(J5m) Juž nikdy více odtud nepůjdu(J5m) chci s tebou dlít a věčně děkovat(J5m) za velkou milost Bohu Otče věz(J5m) já viděl po útrapách plavby své(J5m) jak v mlze v dáli dávný lidstva ráj(J5m) já slyšel kůry pěti andělů(J5m) já dýchal vůni květů édenských(J5m) jež vánek přinášel mi na moře(J5m) Tak děl můj syn a já mu naslouchal(J5m) po celé večery když vyprávěl(J5m) o divech velikých bez příkladu(J5m) co na vodách byl cestou uviděl(J5m) Tak spolu žili jsme mír s námi byl(J5m) a požehnání Hospodinovo(J5m) Tu nadešel nám hrůzy plný den(J5m) a zaplavil nás krví slzami(J5m) My seděli před chatou na večer(J5m) když moře vrhlo jako s odporem(J5m) na irský břeh tři cizí koráby(J5m) To Raglan plul z plemene saského(J5m) král z divé krve který ostrovy(J5m) na blízku držel mocí ukrutnou(J5m) On odněkud se vracel s kořistí(J5m) a s pleníky s bledými ženami(J5m) jež byly přivázány k stožárům(J5m) by v zoufalství se s palub nevrhly(J5m) do klína moře Lodi přistály(J5m) a Raglan vystoup vrah ten prokletý(J5m) a za ním jako draků hemžení(J5m) lid jeho divoký a krvavý(J5m) na břeh se valil píseň skuhraje(J5m) svým drsným jazykem Nás zajali(J5m) a vlekli za sebou v náš tichý kraj(J5m) kam vpadli jako vlci hladoví(J5m) Kol lehlo všechno rumem popelem(J5m) a na oslavu svého vítězství(J5m) hod velký slavili a před kvasem(J5m) se hvozdy hnali lovem zuřivým(J5m) Psi jejich vyli jako sběsilí(J5m) a oni křikem přehlušili je(J5m) Mech našich lesů zbarven na rudo(J5m) tou krví srn a hrdých jelenů(J5m) jež povraždili v onen temný den(J5m) pak zapálili les by svítil jim(J5m) při hodech bouřných při kterých též psi(J5m) se súčastnili květy věnčeni(J5m) na počest démonů jimž klaněli(J5m) se jako bohům lovu šťastného(J5m) Uprostřed vřavy seděl jejich král(J5m) běs Raglan požár házel šlehy své(J5m) do plavých jeho vlasů plynoucích(J5m) mu na ramena oči svítily(J5m) mu divoce a vínem krví zpit(J5m) tak ozval se Sem oba přiveďte(J5m) ty pěvce irské jež jsme zajali(J5m) ať harfa jejich zazní jejich zpěv(J5m) ať mísí se do pění kouzelnic(J5m) jež stojí tam na skále nad lesem(J5m) Noc temná jest ať sbor mých kouzelnic(J5m) juž zasáhne do kovu mocných strun(J5m) Nechť čarným slovem orly svolají(J5m) ku kvasu velkému jejž připravil(J5m) jsem z těl jim v boji padlých nepřátel(J5m) Tak Raglan velel hrůzyplný zpěv(J5m) hned divých žen se ozval vysoko(J5m) nad lesem v rudém svitu požáru(J5m) tu zakroužili orli křídel šum(J5m) a divý jejich skřek se zdál nám být(J5m) jak odpověď na vytí kouzelnic(J5m) s těmi pěť nám bylo o závod(J5m) pád bratrů svých jsme měli slaviti(J5m) a zneuctiti stříbro irských harf(J5m) jež Bohu andělům a světicím(J5m) jsme byli posvětili v nadšení(J5m) Syn můj se vztyčil svatou nevolí(J5m) plál velký jeho zrak jak bohatýr(J5m) stál před králem jak samý archanděl(J5m) jenž blesky hněvu ďáblům metá v líc(J5m) Dej zbraň mi vlku zahřměl na krále(J5m) a postav k boji se já skolím tě(J5m) jak šelmu lesa kterou v pravdě jsi(J5m) Král zbledl vztekem Zpívej chválu mou(J5m) ty otroku ty podlý irský pse(J5m) Když zahřměl tak můj syn svou harfu vzal(J5m) a roztříštil ji vzmachem o skálu(J5m) V tom okamžiku král svůj chopil meč(J5m) blesk rudou nocí výkřik tichý vzdech(J5m) a dítě moje jediný můj syn(J5m) u nohou ležel mých zrak andělský(J5m) v sloup obrácen a já byl sir a sám(J5m) v tom širém světě na vždy blaha prost(J5m) Tu zapomněl jsem všeho křesťanství(J5m) a v žalu svém jak poraněná zvěř(J5m) já touhu měl navzájem raniti(J5m) já zuřivosti uzdy popustil(J5m) bouř vášní nesla na kraj šílenství(J5m) mě neblahého těžká prokletí(J5m) já metal vrahu v tvář a prorocký(J5m) mě schvátil duch já věštil Raglanu(J5m) že trůnu zbaven bez slávy a chud(J5m) on zahyne a padne v pekla moc(J5m) Zda vyplněno juž mé proroctví(J5m) já nevím to však cítím hluboce(J5m) že Bůh mi slova kladl na jazyk(J5m) že vyplněna budou zajisté(J5m) Když dokončil jsem padla mrákota(J5m) na smysle moje a já zničen kles(J5m) na svého syna tělo vychladlé(J5m) Já probudil se děsnou bolestí(J5m) vrah mého syna kázal vyrvati(J5m) mi zrak Já ještě příliš bohat byl(J5m) po ztrátě jediného dítěte(J5m) Tak uvrhl mě v dvojnásobnou tmu(J5m) Slep osiřen o všecko oloupen(J5m) co sladkého jest v žití pozemském(J5m) já zůstal živ Já v chatku vrátil se(J5m) u velikého moře Milujem(J5m) se navzájem Ó moře těšit zná(J5m) a konejšit a plakat soucitně(J5m) Tak končil Merdok Mniši seděli(J5m) kol starce němi z očí Brandana(J5m) však slzy tekly jako jarní déšť(J5m) a padaly na ruku Merdoka(J5m) již opat k srdci tisk A stařec vstal(J5m) a vedl ho od krbu opodál(J5m) a řekl tichým hlasem Brandane(J5m) na syna svého chovám památku(J5m) květ je to svadlý je to z ráje květ(J5m) jejž přinesl mi z oné výpravy(J5m) ku břehům édenským Já choval jej(J5m) co klenot nejdražší a pravil jsem(J5m) sám sobě vždy že nikdy nevydám(J5m) ho nikomu leč v smrti hodině(J5m) Však nedávno já sen měl podivný(J5m) Můj syn se zdálo mi že vrátil se(J5m) z těch mrákav z kterých není návratu(J5m) a hlasem pevným tak že promluvil(J5m) Můj otče vstaň od břehu moře jdi(J5m) tak daleko až na vánoční hod(J5m) u kláštera se octneš tichého(J5m) Jen vejdi tam a květ svůj opatu(J5m) do dlaně vlož to bude znamením(J5m) mu dávno ždaným dlouho kýženým(J5m) Tři noci tentýž zjevil se mi sen(J5m) tu poslechl jsem hleď a vánoční(J5m) když hvězdy vzešly přivedl můj krok(J5m) mě k tobě Brandane Zde jesti květ(J5m) zda tobě znamením ty rozhodni(J5m) či jestli prázdným klamem byl můj sen(J5m) Po těchto slovech vyňal sladký květ(J5m) a celá síň se vůní plnila(J5m) a Brandan zvolal starce líbaje(J5m) Bůh odplať tobě veliký ten dar(J5m) a lásku tvou Ó jest mi znamením(J5m) tak dávno ždaným Zde jej vezmi zpět(J5m) A žehnal mu a Bohu děkoval(J5m) Pak vyšel ven a chodil v ambitech(J5m) kol svatých soch a hleděl na hvězdy(J5m) jež běle třpytily se nad sněhem(J5m) a jejich jas mu vnikal do duše(J5m) a srdce jeho bylo radostí(J5m) tak naplněno že mu do zraků(J5m) ta radost jako světlo stoupala(J5m) a s hvězdami o závod zářila(J5m) Když přišel čas na lůžko ulehnout(J5m) šel Brandan opět v síň a vyvoliv(J5m) si z mnichů čtrnáct kteří zdáli se(J5m) mu nejmoudřejší ctnostmi zdobeni(J5m) před jejich soud klad přání duše své(J5m) jim pověděl jak dávno toužil juž(J5m) se vydat na tu plavbu pověděl(J5m) o skrytém vzdechu jim jejž k nebi byl(J5m) v ten večer poslal prose znamení(J5m) by Bůh mu dal a posléz doložil(J5m) co Merdok byl mu šeptal svadlý květ(J5m) mu vloživ do dlaně Když dokončil(J5m) z úst čtrnáct mnichů zazněl jediný(J5m) a netajený výkřik radosti(J5m) Bůh dal ti znamení Brandane pluj(J5m) Však jednu milost prokaž bratrům svým(J5m) Ó nech nás s tebou sdílet nebezpeč(J5m) Tak rozhodli a Brandan svolil jim(J5m) by pluli s ním Pak tiše odešli(J5m) na lůžka svá a na druhý hned den(J5m) všem mnichům opat hlásal novinu(J5m) a želeli že všickni nemohli(J5m) se vydat s ním na dalekou tu pouť(J5m) Pak ustanovil Brandan náměstka(J5m) za sebe v klášteře a odebral(J5m) se k břehu moře v záliv odlehlý(J5m) kam boží pudilo ho vnuknutí(J5m) Tam kázal bratrům smrky porážet(J5m) a vystavěli koráb nevelký(J5m) a potáhli ho koží hovězí(J5m) a vložili tam pokrm stačící(J5m) na čtyřicet as dnů pak postará(J5m) juž Bůh se dál by nezahynuli(J5m) ni hladem ani žízní Anděla(J5m) by poslal Pán jenž koráb chránil by(J5m) ta byla Brandanova modlitba(J5m) Pak pravil tiše Bratři vejděme(J5m) Když stoupali na lodi palubu(J5m) hle z lesa vyšli tu dva poutníci(J5m) a bratří s podivením poznali(J5m) že Lucius to byl a jeho druh(J5m) jenž jméno Zeno měl ti poutníci(J5m) tak s břehu k Brandanovi volali(J5m) Náš opate hle ruce spínáme(J5m) a jménem božím tebe prosíme(J5m) ó vezmi s sebou nás ó neshrdej(J5m) tou snažnou prosbou kaž nám vstoupiti(J5m) A nečekali jeho svolení(J5m) a vešli v loď a Brandan zmítán byl(J5m) tak velkým bolem že mu bledla líc(J5m) neb Bůh mu vnuknul chmurné tušení(J5m) že k zlému oběma ta bude pouť(J5m) On chtěl je varovat však šetřit též(J5m) a hlavu skloniv k prsoum pokorně(J5m) děl chvějícím se hlasem Šepce mi(J5m) hlas mého srdce z nás že zhynou dva(J5m) že jeden pokušení podlehne(J5m) a druhého že Dathán ďáblův pán(J5m) do síti lapne Ještě jesti čas(J5m) se vrátit na břeh Takto pravil jim(J5m) a bylo ticho nikdo nevystoup(J5m) Tu prosil Brandan Boha za ně též(J5m) pak pozved ruce žehnaje jim všem(J5m) a loď se hnula v moře šumnou poušť(J5m) V tom bílý pták do vzduchu nesl se(J5m) a bratr Ondřej zvolal radostně(J5m) To šťastným zajisté jest znamením(J5m) Děl na to Brandan s dobrým úsměvem(J5m) Má naděj v Boha jest ne v jeho zvěř(J5m) a bratr Ondřej všecek zmaten byl(J5m) Pak stáli všickni kolem stožáru(J5m) pod plachtami a v srdci každého(J5m) se ozval vzdech a tklivost loučení(J5m) I svatý Brandan slabou chvilku měl(J5m) Ó Erine smaragde v lůně vod(J5m) buď s Bohem zvolal k slzám rozechvěn(J5m) a v okamžiku tom jak zázrakem(J5m) se velký hymnus z klína lesů zved(J5m) a letěl za Brandanem v hukot vln(J5m) To byli mniši kteří zdaleka(J5m) na zprávu o odjezdu Brandana(J5m) ku břehům byli přišli se všech stran(J5m) by s Bohem dali zbožným poutníkům(J5m) Ten svatý zpěv všem klid zas navrátil(J5m) Po celý den a celou jasnou noc(J5m) vždy slaběji a slaběj slyšeli(J5m) ten hymnus na korábě poutníci(J5m) jak vítr nesl jej a ozvěna(J5m) od skal a z lesů v moře za nimi(J5m) Pak shasl zpěv jak hvězdy v úsvitě(J5m) a břehy irské s mlhou splynuly(J5m) a byli sami s Bohem na vodách(J5m) Po čtrnáct dní jim vítr plachty dmul(J5m) a všickni byli mysli veselé(J5m) pak ale náhle přišla tišina(J5m) ni vánek nejjemnější nezavál(J5m) nad modrou hladinou jež skleněná(J5m) se zdála teď a mniši počali(J5m) se strachovat a klesla odvaha(J5m) jim úplně Však Brandan kliden byl(J5m) Když vítr odpočívá pravil jim(J5m) jest řada na nás Bůh nám ruce dal(J5m) Nuž k veslům sedněme Hoj do práce(J5m) Sám jal se veslovat a ostatní(J5m) pak chopili se jeho příkladu(J5m) a loď se hnula k předu Pomalu(J5m) však tichým mořem líně nesla se(J5m) a měsíc téměř minul v bídě té(J5m) a pokrmu juž bylo na mále(J5m) ač úzkostlivě hospodařili(J5m) a s němou hrůzou mniši viděli(J5m) že blíží se ten strašný okamžik(J5m) kde chleba dojde jim a nápoj též(J5m) a pusté moře nyní zdálo se(J5m) jim hrobem nesmírným jenž lakotně(J5m) se chystal pohltit je v temno své(J5m) Den krajné bídy posléz nadešel(J5m) Jak stíny bledí s okem horečným(J5m) na vody hleděli a výčitkou(J5m) se zraky jejich zdály Brandanu(J5m) Jak malá vaše víra káral je(J5m) Proč lekáte se hladu Žízně proč(J5m) Bůh štědrý jest a hod nám připraví(J5m) až libo jemu bude Na to vzal(J5m) chléb poslední jenž ještě v lodi zbyl(J5m) chléb který vlastním ústům odepřel(J5m) a nadrobil jej rybám do moře(J5m) A mniši mlčeli však pošmurně(J5m) se dívali na to co počíná(J5m) jen bratr Zeno mlčet nedoved(J5m) byl lakomý a líto bylo mu(J5m) těch drobtů pohozených zmařených(J5m) Tak zvolal hlasem jenž se hněvem třás(J5m) To víra není pane opate(J5m) to rouhání je Boha pokoušíš(J5m) Co mluvíš nám o hodech zázračných(J5m) Ty vidíš je snad zrakem proroka(J5m) Neb hody v ráji míníš posmrtné(J5m) A sotva domluvil tu přiletěl(J5m) tak svěží vánek libý sílící(J5m) že dechem božím zdál se věru být(J5m) ten nadmul plachty moře rozbrázdil(J5m) a koráb letěl nyní jako šíp(J5m) a v dáli kynul ostrov zelený(J5m) jak luzných plodů slib a studánek(J5m) A mniši všichni Boha chválili(J5m) a bratr Zeno na kolena pad(J5m) a klopil oči aby neviděl(J5m) ten velký dobrý plný duše zrak(J5m) jenž svítil Brandanovi pod čelem(J5m) Teď hleděli jen všickni zemi vstříc(J5m) a blíž a blíže loď je nesla tam(J5m) a při západu slunce viděli(J5m) teď pevné věže čníti nad stromy(J5m) jež stály na skalách Hrad ohromný(J5m) jak velikánů sídlo zjevil se(J5m) jim poznenáhlu v skvělé záplavě(J5m) Tam zajisté že vládl mocný král(J5m) Les sloupů rostl ze skal k nebesům(J5m) a nesl pavlany a výklenky(J5m) a otevřené chodby bez konce(J5m) se ztrácely do síní ohromných(J5m) a vybíhaly zas ku schodištím(J5m) jež od patra do patra nesla se(J5m) tak široce a k divu mohutně(J5m) že zdálo se že ze skal svalena(J5m) pro těžkopádné kroky obrů jsou(J5m) z mramorových skvělých průčelí(J5m) sta oken plálo všemi barvami(J5m) jež červánky v nich byly vznítily(J5m) a všude po chodbách a po schodech(J5m) se hemžil v nekonečném průvodu(J5m) sbor za sborem těch skvělých oděnců(J5m) již zdáli se že hrad ten střežili(J5m) a velikému králi sloužili(J5m) Jak duha pestré jejich oděvy(J5m) a samé zlato lesklá jejich zbraň(J5m) Vše bylo světlo plamen barev hra(J5m) a mniši nedočkavě toužili(J5m) ty divy uviděti na blízku(J5m) Však vlny bránily jim přistati(J5m) a soumrak vzešel měnil se již v tmu(J5m) a ještě bojovali s vlnami(J5m) z chodeb hradu zatím zmizely(J5m) ty zlatem skvějící se průvody(J5m) a hrad se zdál teď pust a opuštěn(J5m) ba pošmurným když v oknech neplály(J5m) juž červánky a tma když halila(J5m) zdí mohutnost Tu stal se nový div(J5m) Jak stříbro s leskem bledě zeleným(J5m) hrad zahořel to měsíc vycházel(J5m) a zároveň teď okna zlatila(J5m) se září světel uvnitř rozžatých(J5m) ve bludišti zámeckých pokojů(J5m) A moře usnulo loď přistala(J5m) a mniši vyšli na břeh ostrova(J5m) Teď blížili se hradu po schodech(J5m) jež byly tesány až do moře(J5m) a všude stály dvéře dokořán(J5m) jak by je vítaly a kráčeli(J5m) teď chodbami a síní bludištěm(J5m) a každý krok jim zjevil nový div(J5m) Tu komnata z křišťálu bílého(J5m) do výše rostla končíc topasem(J5m) jenž vyřezán byl v růže podobu(J5m) a světlo deštil chvějným paprskem(J5m) Tu vešli zase v síň jež stavěna(J5m) se zdála z bílých květů lilie(J5m) a perly kanuly tam se stropu(J5m) a zvonily o dlažbu z mosaik(J5m) Pak vešli v síň kde číše z jantaru(J5m) a mísy zlaté byly srovnány(J5m) ve skupinách až k stropu čnějících(J5m) a v prostřed síně proudem mohutným(J5m) rtuť vytryskala k stropu letěla(J5m) a padala do jemu z porfyru(J5m) tak velkého jak Brandanova loď(J5m) Dům celý tak byl plný zázraků(J5m) že dech se tajil v prsou poutníkům(J5m) však ani stopy nikde nebylo(J5m) po lidské duši marně hledali(J5m) a marně putovali budovou(J5m) ze síně v síň a všemi chodbami(J5m) A hlad a žízeň trápily je též(J5m) a kurky chleba krůpěj nápojů(J5m) po celém hradě nenalézali(J5m) Poušť zlatá zdálo se to sídlo jim(J5m) jak na posměch ta byla nádhera(J5m) Za číši vody sousto pokrmu(J5m) ty perly vzácné kameny a vše(J5m) ty zlaté mísy skvostné poháry(J5m) by byli dali Mysl klesala(J5m) a srdce mřelo jim Ký kouzelník(J5m) je v moci měl a z nich si tropil smích(J5m) Jan Brandan kliden byl a nereptal(J5m) v síň vešli poslední jež zdála se(J5m) u porovnání s tím co viděli(J5m) jen prostou být beze vší nádhery(J5m) Uprostřed komnaty stál krytý stůl(J5m) se stropu lampa ze skla visela(J5m) a mírné světlo vycházelo z ní(J5m) a padalo na malbu na stěně(J5m) jež zázrak s chleby v poušti líčila(J5m) Tu Brandan usmál se a pravil jim(J5m) Bůh bratří hostí nás nuž sedněme(J5m) Stůl pro nás kryt Buď chválen Hospodin(J5m) Tak děl a sedl za stůl ostatní(J5m) též přisedli však nikdo nevěřil(J5m) že vstane syt že žízeň ukojí(J5m) Zrak klopili a nikdo nemluvil(J5m) Kol bylo ticho Žádný lidský krok(J5m) se v síni neozval ni na chodbách(J5m) Kde měl se vzíti pokrm nápoj kde(J5m) Tak mniši rozjímali pošmurně(J5m) Tu náhle vzplanula síň hvězdami(J5m) a jako paprsky dva andělé(J5m) se dveřmi mihli tiše s úsměvem(J5m) tak líbezným jak jitro na nivy(J5m) když vkročí ověnčené červánky(J5m) a v očích jeho ráj se zrcadlí(J5m) Z nich každý nesl upletený koš(J5m) z těch nejvonnějších květů lučiny(J5m) pln ovoce a vína chleba též(J5m) a plnou konev vody křišťalné(J5m) vše uloženo v kytic pestrý klín(J5m) Tak blížili se oba Brandanu(J5m) a podávali z košů Lámal chléb(J5m) a bratrům podával a naléval(J5m) však oni pít ni jísti nemohli(J5m) tak byli oslněni zázrakem(J5m) Když ale andělé zas zmizeli(J5m) na prahu ještě rukou kynouce(J5m) tu všickni vypukli ve chvalozpěv(J5m) a po modlitbě rajský měli kvas(J5m) Když syti byli Brandan pravil jim(J5m) Teď Bohu děkujme a pojďme spat(J5m) Až vzejde slunce sednem opět v loď(J5m) Jak vidíte sám Pán náš hostitel(J5m) hrad jeho jest to berte na paměť(J5m) Po síních nechoďte a ničeho(J5m) se nedotýkejte Na lůžka teď(J5m) A sotva domluvil tu shasnula(J5m) po celém hradě světla měsíc jen(J5m) a klidné moře svitem čarovným(J5m) síň plnily a všechny komnaty(J5m) Bez hluku vstali každý našel si(J5m) na blízku lůžko které zdálo se(J5m) že na něj čekalo a sen a klid(J5m) za krátkou chvilku všude panoval(J5m) Žel Bohu všude ne neb satanáš(J5m) jenž viděl jiskru pláti lakoty(J5m) u bratra Zena v duši nejhlubší(J5m) do ucha jemu šeptal v polosnu(J5m) a plašil klid mu s víček Zeno vstal(J5m) Proč spáti mám když nejsem unaven(J5m) Tak omlouval tu tichou výčitku(J5m) jež vzbouzela se v jeho svědomí(J5m) A satan lhal mu v duši Pouze chci(J5m) se obdivovat nádheře a chci(J5m) tu nevídanou krásu předmětů(J5m) těch zázračných si v slabou paměť vrýt(J5m) bych někdy doved o nich vyprávět(J5m) A tiše vstal a všecek rozechvěn(J5m) se kradl zpět do síně plněné(J5m) až k stropu mísami a poháry(J5m) Tma byla tam neb měsíc právě stál(J5m) nad hradem spícím rovně nad střechou(J5m) však Zeno věděl číš kde z jantaru(J5m) a ze zlata a smaltem zdobená(J5m) na římse stála Div ten umění(J5m) tak krásný že mu roveň nebylo(J5m) hned poprvé když v síni spatřil jej(J5m) mu v srdci žádost vzbudil lakotnou(J5m) Teď blížil se a ruka chvěla se(J5m) mu jako v horečce a srdce též(J5m) zrak hořel mu a na čele stál pot(J5m) Teď do oka se kradla slza mu(J5m) Tvůj život posud čist byl pravila(J5m) mu palčivostí svou Již obracel(J5m) se k odchodu a dusil těžký vzlyk(J5m) jenž do hrdla se dral mu Satan však(J5m) dmul znova v neuhaslý jeho chtíč(J5m) ten pohár jako slunce zářil tmou(J5m) a k sobě lákal ho svou vzácností(J5m) a nádherou své látky tvarem svým(J5m) Jak pára vína v mozek stoupal mu(J5m) teď příval neukrotné žádosti(J5m) byl slep a hluch byl jako omámen(J5m) a zdálo se mu jiný a ne on(J5m) že potmě stál a ruku povznášel(J5m) po cizím majetku Jen ber jen ber(J5m) sám sobě šeptal Na to jako blesk(J5m) k té římse rychle přistoupil a v ráz(J5m) se pohár vnořil v pláště záhyby(J5m) a Zeno opět ležel na lůžku(J5m) a tiskl poklad k srdci s úsměvem(J5m) a hleděl kol jak všechno pohřbeno(J5m) se zdálo v sen a jako vítězství(J5m) čin jeho zdál se mu a svědomí(J5m) mu nedělalo více výčitek(J5m) a Zeno ďáblem uspán těžce zdřím(J5m) Však Brandan ponořen ač v hloubku sna(J5m) byl všecko viděl s pláčem sledoval(J5m) zrak jeho jasný bratra Zena tam(J5m) do tmavé síně k římse k lůžku zpět(J5m) duch boží svítil mu a netřeba(J5m) tu svíce bylo z vosku oleje(J5m) On viděl vše a úpěl nad hříchem(J5m) rád byl by vykřik bratra varoval(J5m) však olovem mu tížil tělo sen(J5m) a bdící duše jako v žaláři(J5m) jen těžké vzdechy k nebi sýlala(J5m) Když slunce vyšlo všickni zbudili(J5m) se jako udeřením orloje(J5m) a děkovavše Bohu chtěli pak(J5m) se klidně bráti k lodi na moře(J5m) A Brandan bled a s těžký srdcem děl(J5m) na prahu síně zastavuje krok(J5m) My vyjdem jeden bratří po druhém(J5m) a bratr Zeno bude posledním(J5m) a zavře dvéře pak Na paměti(J5m) má slova mějte která pronesl(J5m) jsem včera na večer nás hostil Bůh(J5m) to jeho dům ať nikdo nevezme(J5m) ni stébla trávy s sebou do lodi(J5m) Tak pravil jim a první vyšel ven(J5m) chtěl příležitost skytnout Zenovi(J5m) by postavil na místo pohár zas(J5m) a z hříchu svého konal pokání(J5m) A jeden za druhým vycházel ven(J5m) a stál na louce která od hradu(J5m) se pestře zkvetlá k moři klonila(J5m) Byl bratr Zeno v síni poslední(J5m) a okamžikem v duši kmitlo mu(J5m) že zbaviti se hříchu nyní lze(J5m) Číš povlovně zpod pláště vytáhl(J5m) a nevěděl co činit nyní má(J5m) Zas ruka se mu třásla srdce též(J5m) V tom okamžiku ďábel zasvítil(J5m) za bratrem ohnivýma očima(J5m) a tisíc jisker trysklo z poháru(J5m) a třpytil se a zářil démantem(J5m) Jak blesk tak rychle Zeno schoval jej(J5m) zas pod svůj plášť a klidně vyšel ven(J5m) a zavřel dvéře jak mu veleno(J5m) a tiskna poklad tajně k prsoum svým(J5m) vstoup v řadu bratrů se lstným úsměvem(J5m) Hněv Boží zachvátil tu Brandana(J5m) a velkým hlasem zvolal Zloděj hle(J5m) je mezi námi Bůh ať soudí jej(J5m) v okamžiku bratr Zeno zbled(J5m) tak příšerně že všickni s výkřikem(J5m) od něho prchali jak rána by(J5m) se jeho byla dotkla morová(J5m) To slovo zloděj bylo jako blesk(J5m) jenž hrůzyplně propasť osvětlil(J5m) do které satan ho byl zatáhl(J5m) On viděl náhle škaredý svůj hřích(J5m) a zhrozil se své vlastní osoby(J5m) Stud nesmírný ho k zemi povalil(J5m) on daleko od sebe zahodil(J5m) co dříve zdálo se mu pokladem(J5m) a co se zjevilo mu pozdě teď(J5m) co mrzká věc On vlasy sobě rval(J5m) o kámen čelo bil a vzlykaje(J5m) tak zvolal Brandane měj útrpnost(J5m) Mě ďábel lákal Bůh mě opustil(J5m) Jsem zatracen Já studem zahynu(J5m) Krev mrazila ho v žilách oheň pak(J5m) mu mozek sžíral křeč jej schvátila(J5m) a žití jeho z těla prchalo(J5m) Zrak jeho hasl Brandan přistoupil(J5m) a slzy útrpnosti chvěly se(J5m) mu na řasách a hlasem sladkým tak(J5m) že jeho zvuk jak balšám v duši vnik(J5m) všem bratrům především pak hříšníku(J5m) děl Bratře Zene milostiv je Bůh(J5m) On časnou smrtí pouze trestá tě(J5m) Hřích tvůj je smyt tvým vřelým pokáním(J5m) Co opat tvůj co kněz co bratr tvůj(J5m) já jménem božím odpouštím ti hřích(J5m) Tu usmál Zeno se a dokonal(J5m) Hrob vykopali teď u hradu blíž(J5m) na zkvetlé louce vonné klonící(J5m) se volným svahem k moři šumnému(J5m) a pochovali tiše Zena tam(J5m) Pak modlíce se s hlavou skloněnou(J5m) se brali k lodi Jasno bylo tam(J5m) neb oni andělé již včera kvas(J5m) jim byli uchystali na hradě(J5m) na břehu stáli slunce zlatější(J5m) Ti kladli nyní víno pokrmy(J5m) na palubu po další mnichů pouť(J5m) Pak s každé strany jeden Brandana(J5m) za ruku jal a vedli na loď jej(J5m) a mnichům zvučným hlasem pravili(J5m) Vás podivením plnil onen hrad(J5m) jejž v prostřed moře Bůh sám vystavěl(J5m) a krása jeho oslnila vás(J5m) Nad onen hrad je Brandan luznější(J5m) On pevné město jest jež postavil(J5m) Pán zástupů na horu vysokou(J5m) a naplnil nesmírným bohatstvím(J5m) by zářilo do kraje kol a kol(J5m) Jeť Brandan hradem jehož pánem Bůh(J5m) Nuž plujte dále mořem životem(J5m) On záštitou vám buď i příkladem(J5m) Strach nemějte však pevnou důvěru(J5m) Tak pravili ti světlí andělé(J5m) a zmizeli a mniši klaněli(J5m) se hluboce před svatým Brandanem(J5m) on ale ještě hloub se klaněl v prach(J5m) a sepjal ruce prose v pokoře(J5m) by před Bohem se pouze klaněli(J5m) Stud plál mu s tváře temně nachový(J5m) a nevěděl jestliže radost to(J5m) či stesk co tak mu prsa úžilo(J5m) Zved oči k nebi klid tu rozhostil(J5m) se v jeho hrudi víra nezlomná(J5m) a svaté nadšení Tak pluli dál(J5m) Po celý měsíc klidně neslo je(J5m) teď moře bez bouře a bez vichru(J5m) až jednou z rána objevila se(J5m) před tváří jejich země veliká(J5m) a rozhodli že k břehu přistanou(J5m) Jak byla krásná Samý les a háj(J5m) a modré moře luzně svítilo(J5m) pod stromy pravěké a mír a klid(J5m) na luzích ležel bujně zelených(J5m) Háj hluboký se nyní otvíral(J5m) před zraky jim a háje na konci(J5m) kde duby mohutné se rozstouply(J5m) by hledy jejich volně blouditi(J5m) do dálí mohly pažit rozkládal(J5m) se k řadě pahrbků za kterými(J5m) zas moře dmulo jasné vlny své(J5m) a na louce a v hloubí lesiny(J5m) a na svahu těch mírných pahrbků(J5m) se stáda pásla ovcí velikých(J5m) a bílých jako pěna mořských vln(J5m) Jak růže zkvétala ta samota(J5m) tak milo bylo tam tak útulno(J5m) že Brandan děl Zde bratři zůstanem(J5m) pět aspoň dní zde odpočinem si(J5m) Je čtvrtek zelený dnes onen den(J5m) kde Kristus trpěl blízká velkonoc(J5m) Nuž slavme svátky zde pak plujme dál(J5m) A bratr Ondřej k tomu doložil(J5m) Jak moudře jednáš vždy náš opate(J5m) Zde velkonoce slavně konat lze(J5m) Hle na louce beránek připraven(J5m) pro boží hod A snadně zajisté(J5m) tak vhodné místo nenaleznem zas(J5m) Snad není břehu kolem na sta mil(J5m) a zvláštní pro nás nevynoří Bůh(J5m) z vod ostrov žádný neučiní div(J5m) Děl Brandan na to Bratře Ondřeji(J5m) co učiní neb neučiní Bůh(J5m) to nikdo vědět nikdy nemůže(J5m) a proto neužívej marných slov(J5m) Tak Brandan děl a vešli v temný háj(J5m) by rozjímali zbožně v samotě(J5m) Tři dni tak trávili a v sobotu(J5m) na večer hle tu posel od Boha(J5m) se náhle vyskyt krásný mládenec(J5m) a zdravil je a víno přinášel(J5m) a z běli chléb a pravil opatu(J5m) Pluj odsud dál zde slavit nebudeš(J5m) hod velkonoční Brandan děkoval(J5m) však bratr Ondřej hlavou potřásal(J5m) své sklamání nemoha zakryti(J5m) Byl Brandan vesel velmi rozmlouval(J5m) s tím mládencem po cestě na koráb(J5m) a divil se Tak ovce veliké(J5m) já nikdy neviděl a bílé tak(J5m) Zde nikdy zima není ani žár(J5m) mu odpověděl krásný mládenec(J5m) ten kout pln míru květnou samotu(J5m) Bůh zvěři dopřál zvěři trápené(J5m) tak mezi lidmi Trpí němá tvář(J5m) jak člověk sám ji vede bolestmi(J5m) Bůh v život lepší tak jak vede vás(J5m) Co míní s ní před vámi ukryto(J5m) A Brandan odpověděl Útěchou(J5m) Tvá slova jsou mi povždy trápil mě(J5m) los smutný zvířat osud záhadný(J5m) a v zracích jejich dojímavý stesk(J5m) Děl mládenec To stesk je němoty(J5m) jež zápasí by mohla promluvit(J5m) Tvář němá ví že slovo spásou je(J5m) to šero touží zorou zapláti(J5m) A dosáhne kdy veliký svůj cíl(J5m) se Brandan tázal rychle dychtivě(J5m) Tak věřím pevně pravil mládenec(J5m) a Brandan zářil světlou radostí(J5m) Po této rozmluvě se loučili(J5m) do lodi mniši vešli celou noc(J5m) po tichém moři pluli k ránu pak(J5m) když slunce vycházelo nový břeh(J5m) se ukázal a vítr hnal je tam(J5m) a přistali by svátek slavili(J5m) Mši svatou opat sloužil pod stromem(J5m) pak kázal jim by připravili hod(J5m) Na blízku moře které svítilo(J5m) jak nebe modře na stůl prostřeli(J5m) jenž balvanem byl krásně omšeným(J5m) pak přivalili menší balvany(J5m) kol do kola jež sloužit měly jim(J5m) za sedadla a z květů uvili(J5m) a z ratolesti vonný baldachin(J5m) pro opata On ale takto děl(J5m) Ne pro mě bratři tato nebesa(J5m) já nesednu já sloužit budu vám(J5m) Pod baldachin dvě stavme sedadla(J5m) to první buď pro svatou Brigitu(J5m) jež nad Erinem v bílých závojích(J5m) se vznáší chráníc drahý ostrov náš(J5m) Jest ona mezi lidmi zajisté(J5m) co mezi ptáky tichá hrdlička(J5m) co mezi stromy zlatý vína keř(J5m) co jasné slunce mezi hvězdami(J5m) To druhé sedadlo stůj na počest(J5m) všem drahému svatému Patriku(J5m) Tak vykonáme starodávný zvyk(J5m) jenž vládl v Erinu jak vládl kdys(J5m) u národa jejž Bůh si vyvolil(J5m) kde při hodech pro Eliáše též(J5m) se přistavěla k stolům sedadla(J5m) Vlast naši sladkou Erin zelený(J5m) luh otcovský si připomenem tak(J5m) uprostřed spousty valících se vln(J5m) Tak pravil jim a všickni slzeli(J5m) tak tklivo bylo jim při slovech těch(J5m) jak v zlaté mlze stála sladká vlast(J5m) jim před zrakem a byla jako sen(J5m) jejž byli dávno snili Sedali(J5m) a Brandan lámal chléb a naléval(J5m) a kalichy když ke rtům zvedali(J5m) vzduch začal chvět se zvukem podivným(J5m) tak sladkým svatým nadpozemským tak(J5m) že myslili To pějí andělé(J5m) tam v modru nebes v hloubi nesmírné(J5m) Zvuk ale rostl blíže přicházel(J5m) a mohutněl i rozeznali teď(J5m) že zvony vyzvání ó nebesa(J5m) To byly zvony jejich kláštera(J5m) Ta hudba divem zněla z Erina(J5m) vlast sladká na niž byli zpomněli(J5m) jim pozdrav posýlala do moře(J5m) Tak dobrý byl k nim Bůh pln milosti(J5m) Co sladkých prolévali bratří slz(J5m) jak slavnostní byl tento boží hod(J5m) Jak padali si v náruč s jásotem(J5m) Po celý kvas ty zvony hučely(J5m) a plnily jim srdce radostí(J5m) Když pojedli a víno vypili(J5m) pod stromy sedali a dřímota(J5m) jim na víčka se lehce snášela(J5m) Tu pojednou ó velké leknutí(J5m) se počal ostrov třásti kolíbat(J5m) a klonit na stranu a nořit též(J5m) se počal jedním koncem do moře(J5m) Strach nesmírný ba úzkost smrtelná(J5m) se mnichů zmocnila a křik a pláč(J5m) se nesl jako bouře do vzduchu(J5m) a prchali jak smyslů zbaveni(J5m) na všechny strany nevěděli kam(J5m) je nohy nesou v zmatku ohromném(J5m) Tu Brandan povznes hlas a pravil tak(J5m) Ó hanba vám Ó buďte muži přec(J5m) Ku lodi spějte nářku zanechte(J5m) Klid s vámi buď a Boha vzývejte(J5m) Ta slova utišila poněkud(J5m) ten divý jejich zmatek běželi(J5m) teď všickni k lodi k svatým modlíce(J5m) se rtoma strachem chvějícíma se(J5m) Jen Brandan klidně kráčel ku lodi(J5m) on věděl zahynout že nemůže(J5m) i kdyby tělo v moři zapadlo(J5m) Šel za nimi když na palubě byl(J5m) hned chopili se vesel od břehu(J5m) se hnali chvatně hrůza dávala(J5m) jim dvojnásobných sil a zírali(J5m) na ostrov stále jak by čekali(J5m) že za nimi se pustí jako zvěř(J5m) A skutečně se zatočil teď břeh(J5m) kol sebe třikrát as a plout se jal(J5m) a sluncem ozářen jak ze zlata(J5m) se třpytil na obzoru zvedal teď(J5m) se částí k nebi jak by zírat chtěl(J5m) na modrou báň a pak se ponořil(J5m) a prázdné byly vody kol a kol(J5m) A mniši bez dechu se dívali(J5m) však Brandan pozved zraky k nebesům(J5m) a pravil jim Ó bratři jaký div(J5m) To nebyl žádný břeh My slavili(J5m) hod boží velkonoční na rybě(J5m) Z ryb mořských ze všech onu ohromnou(J5m) Bůh nejdřív stvořil leviathana(J5m) Z vod propastí se k světlu vynesla(J5m) by hřbetem svým nám posloužila dnes(J5m) Tak Brandan děl a zraky náhodou(J5m) se jeho nesly na tvář Ondřeje(J5m) a tento pamětliv svých lichých slov(J5m) o divech božích hlavu naklonil(J5m) a růměnec mu tváří přeletěl(J5m) a kajicně se v prsa udeřil(J5m) Teď byla plavba další radostná(J5m) Dnů slunných dlouhá řada nastala(J5m) a zdálo se že i ten moře luh(J5m) ten modrý neúrodný bez květů(J5m) byl zlatým čarem vesny proniknut(J5m) Klid souladný se jevil v šumné hře(J5m) vln laškujících s vánkem šepotným(J5m) a tisíc ryb tu zlatých stříbrných(J5m) tu temně modrých hnědých šedivých(J5m) se stále hnalo podél korábu(J5m) a divní ptáci tvarů nezvyklých(J5m) ve dlouhých řadách němí nesli se(J5m) jak živá oblaka nad stožárem(J5m) V den zasvěcený Janu Křtiteli(J5m) krok zastavilo slunce na nebi(J5m) a celou noc se jeho zlatá tvář(J5m) na sklonku nebes ukazovala(J5m) zář purpurovou majíc nad sebou(J5m) z těch nejkrásnějších letních červánků(J5m) jež od počátku světa rděly se(J5m) nad zemí boží dole v lůně vod(J5m) jak v tůni zlaté v tisíc obdobách(J5m) se luzný jeho obraz zrcadlil(J5m) a modro nebes širý volný vzduch(J5m) byl snivým světlem protkán přesladkým(J5m) Na druhý den se ponořilo v hloub(J5m) však zora plála dál až změnila(J5m) se v mlhu stříbrnou v šer hvězdnatý(J5m) Na krátko jen Hned zase vrátilo(J5m) se slunce vítězně jak Kristus Pán(J5m) když z hrobu vznes se lidstvu ku spáse(J5m) A teď když opět svítil jasný den(J5m) hle před divoucím zrakem objevil(J5m) se mnichům zázrak ze všech nejkrasší(J5m) jež byli zřeli posud na vodách(J5m) Jak deset věží vysoký stál strom(J5m) na skalách modrých z lapis lazuli(J5m) a bílý byl jak z jíní mramoru(J5m) a světlo dne své zlaté paprsky(J5m) ve chvějících se listech lámalo(J5m) jak v rose růžově a od vršku(J5m) jenž v nebe sahal dolů do moře(J5m) kam jeho dlouhé větve visely(J5m) a vůni šířily a chlad a stín(J5m) byl pokryt ptáky zářícími tak(J5m) že mnichům zrak přecházel rukama(J5m) že brániti se lesku musili(J5m) Loď vjela sama v záliv azurný(J5m) stín luzný mírnil lesk a pozvedli(J5m) teď hlavy vzhůru uviděli pak(J5m) že níže k zemi ptáci hnízdili(J5m) per duhotřpytných zlatých stříbrných(J5m) však nahoře ve stromu koruně(J5m) co znamenalo tam to víření(J5m) jak bledých hvězd se šumem perutí(J5m) Ten soulad světla hudby bělosti(J5m) víc nežli labutí co znamenal(J5m) Tak bratří s udivením ptali se(J5m) a svatý Brandan v duši zašeptal(J5m) Ó Bože rado má je libo ti(J5m) bych vnikl v smysl toho zázraku(J5m) Pak osvěť mě bych zvěděl kde že jsem(J5m) a význam ukaž mi té záhady(J5m) Tak modlil se a jako v odpověď(J5m) na jeho vzdech hle z hloubi koruny(J5m) část toho světla oddělila se(J5m) jak hvězda jasně nyvě pomalu(J5m) jak bílý květ jejž tiše uroní(J5m) za jasné noci zdřímlý růže keř(J5m) a pohybem jak ladná vlašťovka(J5m) tvor jakýs tajeplný v let se dal(J5m) a šerem nes se větví kvetoucích(J5m) a stoje před Brandanem rozložil(J5m) své perutě a nyní viděli(J5m) že tvor ten ptákem nebyl dokonce(J5m) Snem rajské krásy byl jenž oděl se(J5m) do tvarů lidských údů spanilý(J5m) ten jinoch byl jak vesny vlahý den(J5m) jak narcisa vykvetlá u vody(J5m) a jeho úsměv jako vůně byl(J5m) Ve vlasech temných kvetly violky(J5m) zrak jeho hluboký měl jas a zář(J5m) hvězd putujících nočním blankytem(J5m) pleť jeho byla jako z mramoru(J5m) jejž pronik pablesk rána růžový(J5m) a křídla jeho lesklá široká(J5m) jak opál byla jenž se květem stal(J5m) Sám jako květ stál nyní před mnichem(J5m) jenž pravil mu Ve jménu božím mluv(J5m) Kým jsi jenž krásný tak jak máje den(J5m) svým zrakem svítíš hvězdně zářícím(J5m) Co děláš zde a jak se zove zem(J5m) jež jako růže luzně vyrůstá(J5m) z vln mořských hlubokého šumění(J5m) A odpověděl jinoch Brandanu(J5m) Jsme andělé kdys blízko stáli jsme(J5m) u trůnu Boha V slastech nesmírných(J5m) my žili v empyrea hlubinách(J5m) My dokonalí byli Lucifer(J5m) byl mistrem naším naším sluncem byl(J5m) Kol jeho velebnosti kroužili(J5m) jsme jako luna zemi obíhá(J5m) On světlem naším byl My oddali(J5m) se jemu slepě a to byl náš hřích(J5m) Když stalo se že pýcha stoupala(J5m) mu jako opojení do mozku(J5m) my stále ještě jemu věřili(J5m) Tak od světla my odvrátili tvář(J5m) a slunili se klamem blyštícím(J5m) Lež byla naším bohem pravda ne(J5m) A stalo se co stát se musilo(J5m) My padli s výše pravdy Samoděk(J5m) my určili si osud Měli jsme(J5m) na snadě volbu zůstati buď tím(J5m) čím Bůh si myslil nás když vznik nám dal(J5m) co znamenalo velkost v prostotě(J5m) neb oddati se duše pohodlí(J5m) a kráčeti jak ved nás Lucifer(J5m) a stát se tím čím on si myslil nás(J5m) co znamenalo malost ješitnou(J5m) Tak padli jsme To spasilo nás však(J5m) že nezhrdli jsme jako mistr náš(J5m) My nestrádáme zoufale jak on(J5m) my netrpíme bolest Majestát(J5m) však boží odňat našim zrakům jest(J5m) My více nezíráme v jeho tvář(J5m) my ztratili svou krásu úplnou(J5m) Tak stát se musilo když ideál(J5m) jenž kořenem byl naší bytosti(J5m) jsme vyměnili za lesk který byl(J5m) přec ničím víc než pouhou všedností(J5m) jež v nachu chodila Ó žel ó žel(J5m) Bouř nesrazila nás však s nebe v dol(J5m) Pád náš byl bolný sic však bez hanby(J5m) Jak na podzim když slunce usíná(J5m) na loži z azuru a z bílých par(J5m) les svadlé listy lije do mechu(J5m) jak v dřímotě pomalu truchlící(J5m) nad ztrátou svou tak svatý nebes strom(J5m) nás ronil k zemi nerad se smutkem(J5m) My zastřeli si tváře křídloma(J5m) Bol sladký hnízdí nyní v prsou nám(J5m) nás táhne touha k nebi veliká(J5m) my neseme se v svatém nadšení(J5m) až k prahům světla unaveni pak(J5m) zas padáme vždy nazpět ku zemi(J5m) My dokonalí nejsme jako dřív(J5m) však láska k Bohu pokora a tesk(J5m) po dávné výši padat nedají(J5m) nám ještě níž Teď mnichu víš kým jsem(J5m) A ostrov ten kde žijem vyhnanci(J5m) se zove rájem ptáků Dokončiv(J5m) svá křídla rozložil a nes se výš(J5m) až zmizel ve víření bělostném(J5m) na vršku stromu odkud přiletěl(J5m) Byl Brandan útrpností naplněn(J5m) slov nenašel Do trávy usedl(J5m) a všickni kolem něho v tichosti(J5m) se nořili v dumání hluboké(J5m) Když den se klonil k spánku povstali(J5m) a zazpívali svaté nešpory(J5m) u šumícího moře Andělé(J5m) jim sborem sladkým odpovídali(J5m) a ptáci šveholili v ozvěnu(J5m) Tak zpívali až jasná vzešla noc(J5m) a písně mnichů chory andělů(J5m) šum moře klokot ptáků ve větvích(J5m) van vlahých větrů stromů šustění(J5m) se pojily v zpěv velký jediný(J5m) jenž růstal míjel zmíral stoupal zas(J5m) a byl tak sladkým zlatá oblaka(J5m) že na západě zastavila se(J5m) a naslouchala luny luzná tvář(J5m) že z vod se vynořila s podivem(J5m) a dolů zřela bledá dojmutím(J5m) Ta velká psalmodie trvala(J5m) až do půlnoci Zmíral ptáků hlas(J5m) pak v dřímotě a z dálí zněly jen(J5m) už zpěvy andělů již výš a výš(J5m) se nesli k hvězdám sen pak přiletěl(J5m) a sypal mlhu mnichům do očí(J5m) až jeden po druhém do trávy kles(J5m) a duši Kristu poručil a spal(J5m) jak spějí ti již ušlí nalezli(J5m) své měkké lůžko v koutu bezpečném(J5m) Tak bylo ticho Moře mlčelo(J5m) a boží dech jen vanul na vodách(J5m) Když vyšla zora vzbudili se zas(J5m) a ejhle anděl seděl na větvi(J5m) ten samý který včera vyprávěl(J5m) svůj truchlý pád teď pravil Brandanu(J5m) Jdi na loď bratře Bůh tě provází(J5m) Věř jak jsi věřil blaze bude ti(J5m) Rok plujete již Mnohá nebezpeč(J5m) vás ještě čeká V kruzích ohromných(J5m) proud moře točí se Do širších vždy(J5m) a cíli tedy blíž se dostaneš(J5m) Vy rok co rok na rybě budete(J5m) své velkonoce slavit z dálí též(J5m) vždy mlhavěji strom náš uzříte(J5m) vír poslední až koráb donese(J5m) pod samé brány sadů édenských(J5m) Šel Brandan poslušně na koráb svůj(J5m) a anděl zatřás větví do lodě(J5m) déšť zlatých plodů ihned padal jim(J5m) a děkovali za ně s paluby(J5m) Loď letěla jak šíp když daleko(J5m) juž v moři byla bělotřpytný strom(J5m) když zdál se přízrakem tu přiletěl(J5m) zpěv sladký za nimi tak ptáků sbor(J5m) a chóry andělů se loučily(J5m) a sýlaly jim pozdrav na cestu(J5m) tak sladký tklivý že jim vlhl zrak(J5m) a Brandan zvolal plný nadšení(J5m) Víc bratři věřte miluje nás Bůh(J5m) než zasloužiti hříšní dovedem(J5m) Loď plula dlouho mořem pustým teď(J5m) a žádný ostrov ba ni skalisko(J5m) se neukázalo a pražilo(J5m) jak výheň slunce také mnohou bouř(J5m) na divých vodách v strachu přestáli(J5m) Den svítil konečně kde opět zem(J5m) se objevila v dáli vítali(J5m) ji jako dobrotivé matky tvář(J5m) Skal strmé hradby dlouho bránily(J5m) jim přistati až třetí posléz den(J5m) loď vjela v záliv tichý vroubený(J5m) kol kolem hájem starých jasanů(J5m) Mech byl tam měkký stříbro studánky(J5m) se lilo v zeleň jeho bující(J5m) šer háje plníc libým bubláním(J5m) Pít chtělo se jim rychle k pramenu(J5m) se řítili jak stádo jelenů(J5m) jež dlouho hledá vodu v lesinách(J5m) Však Brandan radil V zemi neznámé(J5m) jsme bratři kdož to ví co studánka(J5m) za vlastnost tají Ještě čekejte(J5m) až zvíme kde to jsme Než domluvil(J5m) hle stařec oděn v roucho řeholní(J5m) pod stromy ukázal se z daleka(J5m) je vítal svatým kříže znamením(J5m) Tu pravil Brandan Bratři pijte jen(J5m) zde bezpečně A sám ret ovlažil(J5m) Za chvilku stál ten stařec před nimi(J5m) Tvář jeho velkou úctu jevila(J5m) všem klonil se a před opatem klek(J5m) Té velké pocty Brandan se až lek(J5m) tisk starce k srdci líbal jeho líc(J5m) a potom ptal se Otče rci kde jsme(J5m) Ten ale mlčel jal ho za ruku(J5m) a vedl jej a kyvl ostatním(J5m) by s nimi šli a všickni mlčeli(J5m) Šum jasanů byl zvukem jediným(J5m) jenž vzduchem chvěl se rána snivého(J5m) Háj dumavý když posléz rozevřel(J5m) svou šerou hloub na louce octli se(J5m) a opatství jak štíhlých sloupů les(J5m) před nimi strmělo a kovová(J5m) se otevřela vrata s rachotem(J5m) a při hlaholu zvonů mohutných(J5m) z nich vyšel průvod mnichů s opatem(J5m) jak holub sivým v čele v rukou měl(J5m) z těch mnichů každý harfu zpívali(J5m) ku slávě boží zpěvy posvátné(J5m) a zasáhali v struny mistrně(J5m) Rouch svatých krása byla úchvatná(J5m) lesk stříbra perel jemných kamenů(J5m) byl s barev žárem v plném souladě(J5m) a kříže z amethystů z topasů(J5m) skříň s ostatky ze zlata vzácného(J5m) že Arabie nemá podobné(J5m) a oblaka z vlajících praporů(J5m) na žerdích z ebenu a sloniny(J5m) by byly oslnily bleskem zrak(J5m) dým kadidla však siným závojem(J5m) třpyt zastřel přílišný a mírnil jej(J5m) Tak vyšel průvod Brandanovi vstříc(J5m) Teď líbali se mniši navzájem(J5m) a všickni do opatství brali se(J5m) Dřív vešli do kostela nový div(J5m) chrám zdál se být z bílého mramoru(J5m) Sloup nesl sloup do výše ohromné(J5m) kde zlatý strop jak z ohně svítil báň(J5m) jíž v tlupách vznášeli se andělé(J5m) a tisíc svíček z vosku vonného(J5m) kol hořelo v kostele bělostném(J5m) jak by tam květy rostly ohnivé(J5m) v tom divuplném háji z mramoru(J5m) Po modlitbě do velké síně šli(J5m) jež otvírala krásné sloupení(J5m) do kraje širého Les dole stál(J5m) a v dáli přes vrcholky viděli(J5m) jak moře dmulo se a oblaka(J5m) jak z klína stoupala mu labutí(J5m) jak stáda ohromných jak spěchala(J5m) do nedozírných krajin na západ(J5m) V té síni sedli Opat kláštera(J5m) jak holub sivý jal se mluviti(J5m) Chceš vědět Brandane kdo založil(J5m) zde posvátný náš dům a útulek(J5m) Já povím ti jak vzniklo opatství(J5m) však nežádej bych muže jmenoval(J5m) jenž vystavěl je v této samotě(J5m) On prosil Boha aby prospělo(J5m) co jeho duchem povstalo však chtěl(J5m) by jeho jméno vlastní ztratilo(J5m) se z lidských úst a z lidí pamětí(J5m) Nuž tedy slyš běh jeho života(J5m) Rod jeho pyšný byl a bohatý(J5m) a jinoch bez myšlénky trávil čas(J5m) svým chtíčům oddán v měkké rozkoši(J5m) Lov miloval a dlouhé potulky(J5m) po lesích taktéž cesty po lodi(J5m) do zemí neznámých pro kratochvil(J5m) Tak stalo se že jednou doplavil(J5m) se k ostrovu kde žili pohané(J5m) Háj zasvěcený slunci rostl tam(J5m) kol nádherného chrámu Jezero(J5m) u paty jeho tiše šplounalo(J5m) a lidu král jsa knězem zároveň(J5m) na prámu květy krytém při hudbě(J5m) harf sterých v době jarní plaval tam(J5m) by slavně slunci pálil ofěry(J5m) Byl jinoch udiven tím obřadem(J5m) a zvědavost jej často lákala(J5m) do hloubi háje na břeh jezera(J5m) A jednou v noci sen když minul jej(J5m) a nechtěl přiletět mu na víčka(J5m) vstal jinoch s lůžka a nevěda sám(J5m) jak stalo se u chrámu octnul se(J5m) Noc byla lunná vlahá dýchala(J5m) vším kouzlem jara voda zářila(J5m) a les byl plný vzdechů tajemných(J5m) Po mechu náhle dupot ozval se(J5m) a ze stínu se jelen vynořil(J5m) a letem větru k břehu nesl se(J5m) a s podivem teď jinoch uviděl(J5m) že na hřbetu nes bílou postavu(J5m) tak spanilou že zjevem zdála se(J5m) z těch končin nadzemských kam obraznost(J5m) se naše utíká z údolí slz(J5m) Tím divem vzrušen jinoch vykřikl(J5m) a plachý jelen dal se na útěk(J5m) Teď nastal lunošerým lesem hon(J5m) Za jelenem se jinoch pustil v běh(J5m) a volal prosil dívku bez dechu(J5m) by neprchala Ta však zděšena(J5m) své věrné zvíře hnala k útěku(J5m) Čím rázněj jinoch státi kázal jí(J5m) tím rychlej lesem letěla jak sen(J5m) čím divější ten její útěk byl(J5m) tím více vášeň jeho zrůstala(J5m) On zvyklým byl mít povždy vůli svou(J5m) a odpor působil v něm šílenství(J5m) Stůj zvolal posléz k smrti unaven(J5m) sic při sám Bůh že budeš litovat(J5m) Stál o strom opřen téměř klesaje(J5m) Co odpověď zněl výkřik vítězství(J5m) z úst dívky myslící se spasenu(J5m) Jen okamžik a jelen unes ji(J5m) tak daleko že v šeru zmizela(J5m) Tu neznal jinoch více rozvahy(J5m) Šíp rychle vzal a na luk položil(J5m) jen krátce měřil k srdci jelenu(J5m) on který slynul střelcem slaveným(J5m) a vystřelil Šíp ostře zafičel(J5m) pak zazněl tichý výkřik Jinoch spěl(J5m) teď vítězně do stínu doubravy(J5m) tam jelen stál bez pohromy a zdráv(J5m) však dívka v mechu ležela a šíp(J5m) jí trčel v prsou Jinoch zkameněl(J5m) vzdech těžký vyšel z chvějících se úst(J5m) Ó matko boží matko bolestná(J5m) Tu zvedla dívka hlavu pravila(J5m) Tys křesťanem ó rychle odpověz(J5m) On hlavou kýv a ona zvolala(J5m) Já odpouštím ti Bůh ti odpusť též(J5m) Ó jinochu o ráj mě připravils(J5m) mě neblahou Já dcera krále jsem(J5m) jenž vládne tímto ostrovem Já zvěst(J5m) o Kristu slyšela a prahla jsem(J5m) jej poznat vejít v stádo věřících(J5m) jež pase on Jsou děti života(J5m) jež poznaly jej Starý poustevník(J5m) zde v lesích žije K němu jela jsem(J5m) on křtít mě chtěl Tu těžká mrákota(J5m) ji schvátila a jinoch zoufaje(J5m) ji k sobě tisk a volal ku Kristu(J5m) by zachránil ji Ona pozvedla(J5m) zas hlavu spanilou a pravila(J5m) Jak bolí mě tvá divá zoufalost(J5m) A slzy v jejím oku třásly se(J5m) a svítily jak hvězdy z démantu(J5m) Jsem zatracen Ó Bože trestej mě(J5m) vzkřik jinoch zoufale a o skálu(J5m) se čelem bil A ona šeptala(J5m) Slyš bublá nedaleko studánka(J5m) Než zemru pokřti mě Tu vzešlo mu(J5m) cos jako velké světlo v temnotách(J5m) Byl náhle kliden spěchal k pramenu(J5m) a noc a luna hvozdy hluboké(J5m) se staly svědky toho pokřtění(J5m) Klek vedle ní a ona vložila(J5m) mu šťastná klidná hlavu na prsa(J5m) a pravila mu Bratře milený(J5m) ty bezděky jsi časný život vzal(J5m) můj bezcenný však věčný za to dals(J5m) mi na výměnu ó jak štědrým jsi(J5m) Já umírám však sejdeme se zas(J5m) Vtisk polibek jí svatý na čelo(J5m) a ona s úsměvem šla na věčnost(J5m) Pod stromem vykopal jí jinoch hrob(J5m) a plnil nářkem tichou lunnou noc(J5m) Pak odešel Byl novým člověkem(J5m) Břeh otcovský když dosáh rozdělil(J5m) své jmění mezi chudé chudý sám(J5m) sed na loď zas a domov hledaje(J5m) si nový v dálce v prostřed pustiny(J5m) pod plachtou lodě zpíval smuteční(J5m) a boluplné žalmy Přistal zde(J5m) na tomto ostrově chud svatě žil(J5m) a sláva jeho řadou dlouhých let(J5m) tak mocně rostla navzdor samotě(J5m) do které pohřbil se že lákala(J5m) nás k němu sem My jeden po druhém(J5m) sem připluli My z rodu knížat jsme(J5m) i z rodu žebráků My zvolili(J5m) jej opatem a vystavěli dům(J5m) jejž obýváme posud Dlouho žil(J5m) náš milovaný otec Velkým byl(J5m) v své lásce nesmírné v svém nadšení(J5m) Bůh velkou dal mu milost Světlý stín(J5m) té dívky neblahé šťastné přec(J4m) se občas zjevil mu a pobádal(J5m) jej k horlivosti takto mluvil mu(J5m) Na prahu ráje čekám přítele(J5m) Já nevejdu až s tebou Nedej mi(J5m) tam příliš dlouho čekat truchlivé(J5m) Až dokonalým budeš povolá(J5m) tě k sobě Pán Ó přijdi brzy přec(J5m) Tak vzdychala Já sám ji vidíval(J5m) když z pěny mořských vln se vznášela(J5m) za lunných nocí k divu spanilá(J5m) Hlas její tklivý byl jak šumění(J5m) vln zmírajících tiše na břehu(J5m) Když přišel kýžený ten okamžik(J5m) pro duši jeho na věčnost když šel(J5m) tu boží milost jako dědictví(J5m) nám po něm zůstala My žijem zde(J5m) tak šťastně bez bolu a starosti(J5m) o život vezdejší My každým dnem(J5m) svůj pokrm připravený najdeme(J5m) a v našich lampách olej hoří vždy(J5m) a svíce v svícnech nikdy neshasnem(J5m) jak viděli jste plát je v kostele(J5m) tak bez přestání svítí ve slávě(J5m) Že přijedete to jsme věděli(J5m) Bůh zásobil pro vzácné hosty dům(J5m) Nuž pojďte k stolu pokryt čeká vás(J5m) Ved v druhou síň je stinnou útulnou(J5m) tam sedli za stůl víno jako med(J5m) se třpytilo v pohárech z křišťálu(J5m) a bílý chléb a vonné ovoce(J5m) na mísách z mědi bylo srovnáno(J5m) Když pojedli a Bohu vzdali dík(J5m) ved opat hosti v luznou zahradu(J5m) jež plna stínů plna šumných vod(J5m) se mírným svahem k moři klonila(J5m) Na mysu šedém mechem porostlém(J5m) dub ohromný své větve rozpínal(J5m) tam usedli a opat pravil jim(J5m) Za oněch dob když drahý mistr náš(J5m) zde ještě žil a stín když zjevoval(J5m) se na vodách té dívky neblahé(J5m) za oněch dob se často stávalo(J5m) když luna stříbrem posněžila dub(J5m) ten prastarý pod kterým sedíme(J5m) že ptáci bílí jako přízraky(J5m) na jeho větvích rozložili se(J5m) ve tlupách hustých jako oblaka(J5m) To zvláštní byly tvory každý z nich(J5m) měl skvrnu krvavou buď na hlavě(J5m) buď na křídlech anebo na prsou(J5m) To krutost lidská vryla znamení(J5m) jim šípy v útlá těla spanilá(J5m) a v lunné noci hlasy sladkými(J5m) a k pláči tklivými svůj bol a žal(J5m) zde k nebi sýlali a píseň ta(J5m) tak krásná v truchlivosti bývala(J5m) že velké moře zamlčelo se(J5m) by naslouchalo Mistr konejšil(J5m) je šepotáním tajeplných slov(J5m) v jichž smysl nikdo nemoh vniknout z nás(J5m) Teď nepřichází více do ráje(J5m) za sebou snad je volá zemřelý(J5m) Tak opat vyprávěl a za chvilku(J5m) hle bílý měsíc vyšel na nebi(J5m) a starý dub jak stříbrem posypán(J5m) byl světlem jeho Všickni mlčeli(J5m) tak slavno bylo jim tak velký klid(J5m) se u velkého moře uhostil(J5m) do hloubí jejich duší K domu zpět(J5m) se posléz brali zase pojedli(J5m) a po večeři opat pravil jim(J5m) Zvyk starý jest to u nás v klášteře(J5m) že před spaním buď píseň zapějem(J5m) buď starou zvěst neb svaté podání(J5m) že někdo vypravuje ostatním(J5m) Nuž bratře Serafine nechceš nám(J5m) dnes něco podat ze své zásoby(J5m) Ten jehož bratrem Serafinem zval(J5m) byl onen starec jenž je přivítal(J5m) na břehu moře ráno pod stromy(J5m) Vždy zadumán a mlčelivým byl(J5m) jen krásné jeho oko mluvilo(J5m) tak neskonale snivým způsobem(J5m) o hvězdné říši v které těkal duch(J5m) Na pokyn opata se poklonil(J5m) a hlasem sladkým jenž jak hudba zněl(J5m) přes jeho stáří tak jim vypravěl(J5m) Bled v kráse své jak ulomený květ(J5m) král Abgar který Armenií vlád(J5m) na lůžku ležel v Římě daleko(J5m) od hor svých rodných Bylo na večer(J5m) Řím koupán nachem zlatem západu(J5m) u nohou jeho ležel největší(J5m) sen nádhery a krásy který snil(J5m) od prvních věků člověk doposud(J5m) Pych jeho budov směle k nebi čněl(J5m) a daleko až k patám modrých hor(J5m) se moře chrámů hojných paláců(J5m) a sloupů z porfyrů a bílých soch(J5m) do hájů lilo z temných pinií(J5m) a do kouzelných zahrad Abgar však(J5m) tvář unylou odvrátil s povzdechem(J5m) od mohutného toho pohledu(J5m) a hlava jeho jako v dřímotě(J5m) na polštář klesla zpět Vzruch opojný(J5m) a luznost sídla římských césarů(J5m) se duše jeho nedotýkaly(J5m) a César August jehož hostem byl(J5m) po třetí rok a jenž ho miloval(J5m) a moudrost jeho ctil a jemný cit(J5m) teď k lůžku jeho přistoup na pavlan(J5m) a pravil mu Ó králi Abgare(J5m) kdy pomine ten smutný úsměv přec(J5m) s tvé drahé tváře Zdá se výčitkou(J5m) Co činit mám bys veselejším byl(J5m) Má divadla mé hony zápasy(J5m) tě nebaví a chladně díváš se(J5m) na divy světa Proč jsi truchlým tak(J5m) Jsi králem slavné země mladým jsi(J5m) a krásným jako Apoll Luzných žen(J5m) však marně planou oči pro tebe(J5m) Led zdá se tvoje krev Ó rci mi přec(J5m) co blažilo by tě Já světa pán(J5m) tvé přání vyplniti přísahám(J5m) Tak August děl král Abgar pravil mu(J5m) Což vím to sám Já v srdci hluboko(J5m) tak velkou touhu cítím nesmírnou(J5m) po něčem neznámém že steskem mru(J5m) Od dětství juž já býval zadumán(J5m) a roky moje touha rostla též(J5m) Na kraji hrobu stál jsem Matka má(J5m) tu pravila Ó drahé dítě slyš(J5m) Řím středem světa je a Augustus(J5m) je Říma světlo V jeho město spěj(J5m) Tam ukojíš snad žízeň duše své(J5m) Snad ctižádostí vzplaneš velikou(J5m) Ta křídla dá ti Jdi a vrať se zdráv(J5m) Tak radila já poslech a jsem zde(J5m) Ty činils vše co činit může kdo(J5m) dar tvého přátelství já cenit znám(J5m) já vidím jasně velkost vlády tvé(J5m) Řím divem jest a přece pane můj(J5m) jsem nezhojen Mé duše výkřiky(J5m) vše přehlušují Bolem touhou mru(J5m) Ó slyš mou prosbu Dej mi odejít(J5m) do rodné země K matce půjdu zpět(J5m) Vzdech hluboký ta slova přerušil(J5m) a darmo prosil césar Augustus(J5m) by déle v Římě dlel Pak povolil(J5m) a loučil se a Abgar k matce své(J5m) dva posly vypravil již nesli jí(J5m) vzkaz toho obsahu Já vracím se(J5m) tak smuten jak jsem šel z arménských hor(J5m) Síň stinnou připrav mi kam slunce zář(J5m) na večer pouze vniká na chvilku(J5m) jakoby říci chtěla Za mnou pojď(J5m) Ti posli spěli rychle pomalu(J5m) za nimi bral se mladý Abgar král(J5m) přes šíré luhy hory vysoké(J5m) a řeky modré jako nebes báň(J5m) A hory arménské když dosáhl(J5m) a město své vstříc matka přišla mu(J5m) své slzy potlačila úsměv jen(J5m) jenž zastřít měl je o nich vyprávěl(J5m) Pojď drahé dítě doma vítán buď(J5m) mu šeptala pak vedla Abgara(J5m) v tu jeho připravenou tichou síň(J5m) kam právě slunce zmírající zář(J5m) se drala temnou stěnou cypřiší(J5m) Uprostřed lůžko stálo ze sloni(J5m) a kolem na podlaze z mosaik(J5m) se pestřily koberce z Persie(J5m) a harfa vedle dveří visela(J5m) a v koutech síně v mísách ze zlata(J5m) se rděla jablka a granáty(J5m) Král Abgar věděl co to znamená(J5m) Dle víry jeho lidu andělé(J5m) se vznáší do komůrek nemocných(J5m) a čekají až smrti žití pán(J5m) dá znamení by duše odlétla(J5m) neb dále dlela v těle zhojeném(J5m) Ty koberce jsou pro ně prostřeny(J5m) by odpočívali to ovoce(J5m) svou vůní má je sílit harfa pak(J5m) tam visí aby každý příchozí(J5m) jenž chorého chce slovem potěšit(J5m) neb rukou stisknutím neb úsměvem(J5m) do sladkých zasáh strun pro zábavu(J5m) a jako na pozdrav a vítání(J5m) těm čistým duchům Abgar věděl to(J5m) a tklivě na matku se pousmál(J5m) do harfy zasáh sám pak položil(J5m) do klína té která jej zrodila(J5m) svou unavenou hlavu Ona však(J5m) by silnou zdála se se vztyčila(J5m) a vzdechy tlumíc duše dusíc pláč(J5m) se jala laškovat a pravila(J5m) Řím tedy každé srdce nezhojí(J5m) Já na to myslila a mezi tím(J5m) co moje dítě marně hledalo(J5m) čím ukojiti choré duše tesk(J5m) já našla snad co spásou bude tvou(J5m) On maně pozved hlavu tázavě(J5m) a matka takto děla s úsměvem(J5m) Ty neuhodneš Však já vysvětlím(J5m) Ty mladým jsi a marně bránit jest(J5m) se lásce dítě věř Já dumala(J5m) do noci dlouho tak až zjevila(J5m) se pravda mi Ta touha která vře(J5m) ti v duši není nic než lásky žal(J5m) Jen nalézt tu která by dotknula(J5m) se uzavřené tvojí duše tak(J5m) že všechny květy v hloubi ukryté(J5m) jak čaromocí k světlu vzešly by(J5m) Já mezi tím cos v dálí v Římě dlel(J5m) po zemích všech své posly vyslala(J5m) by nejkrásnější ženy štětcem svým(J5m) na plátno vkouzlili Nuž uvidíš(J5m) Před zraky tvými vzejdou zázraky(J5m) Po těchto slovech rukou kynula(J5m) a otrok rychle clonu rozevřel(J5m) a zástup malířů se zjevil tam(J5m) a každý nesl obraz půvabný(J5m) děv nejkrásnějších z krajin dalekých(J5m) Král Abgar zarděl se a odvrátil(J5m) tvář nevrle na prosbu matky jen(J5m) na obrazy se díval chladně však(J5m) a v oku matky hasla naděje(J5m) jež na okamžik byla vzešla jí(J5m) Když všickni odešli tu viděla(J5m) máť králova že jeden z malířů(J5m) bez obrazu u dveří síně stál(J5m) bled jak sám král a s okem zníceným(J5m) a zahalený těsně v temný plášť(J5m) Kde obraz tvůj se ptala královna(J5m) On mlčky plášť rozhalil paprsky(J5m) tu naplnily náhle celou síň(J5m) jak leskem hvězd a zář ta linula(J5m) z řas složeného šátku bílého(J5m) Král Abgar vzrušen byl jak tušením(J5m) Ty neseš zvěst mi pravil Muži mluv(J5m) A malíř přikročil a jeho řeč(J5m) tak divně zněla snivě zdaleka(J5m) jak větvemi by cypřiš vanula(J5m) když takto králi tiše vyprávěl(J5m) Na rozkaz matky tvé já vyšel v kraj(J5m) kde Jordan teče Krása judských žen(J5m) mě oslnila Každá zdála se(J5m) mi nejkrásnější Mluvilo se však(J5m) o jedné zvlášť Zvali ji hříšnicí(J5m) a děli mi že setkala se kdes(J5m) prý s mužem podivným jenž učinil(J5m) z ní světici jediným pohledem(J5m) Já zvědav byl a dal se na cestu(J5m) do sídla králů judských žena ta(J5m) kde právě dlela Dále čím jsem šel(J5m) tím více mluvilo se o muži(J5m) jejž jedni svatým zvali druzí pak(J5m) jej ďáblem nazývali Přišel jsem(J5m) až v Jerusalem Zaujata tak(J5m) má mysl byla mužem podivným(J5m) že zapomněl jsem hledat hříšnici(J5m) o jejíž kráse mluvil celý kraj(J5m) Ó králi Shléd jsem Krista Ježíše(J5m) ach jeden jeho pohled pravil víc(J5m) než slovem lidským vyjádřiti lze(J5m) Já před ním klek a prosil v pokoře(J5m) by dovolil bych jasnou jeho líc(J5m) směl malovat a drahý obraz ten(J5m) pak do Arménie nést co památku(J5m) tu největší On snivě usmál se(J5m) a já se pracovati jal Však žel(J5m) má ruka třásla se a do očí(J5m) mi slzy stoupaly a srdce tak(J5m) mi tlouklo tesknotou a radostí(J5m) že byl jsem slep a práce neschopen(J5m) Já třikrát začal rysy tváře té(J5m) na plátně značit třikrát nezdar můj(J5m) mě plnil zoufalstvím a nešťasten(J5m) já s pláčem líc svou zastřel Kristus pak(J5m) když viděl bol můj ke mně přistoupil(J5m) a pravil tiše Zanech smutek svůj(J5m) já pomohu ti Na to bílý šat(J5m) vzal z rukou matky své a vnořil tvář(J5m) tu svatou v měkké z vlny předivo(J5m) V tu samou chvíli velký zázraku(J5m) na bílém šatě jeho podoba(J5m) tak jasně jako hvězdy zářila(J5m) a svatý obraz hle je v rukou mých(J5m) Po těchto slovech šátek rozložil(J5m) a Abgar spatřiv snivou Krista líc(J5m) kles na kolena Radost nesmírná(J5m) jej schvátila a svaté nadšení(J5m) a s jásotem a s pláčem horoval(J5m) Jest duše moje nyní zhojena(J5m) Pak líbal svaté čelo Kristovo(J5m) a sepjal ruce prose malíře(J5m) by o něm mluvil mu Tu vyprávěl(J5m) mu onen vše o velkém poslání(J5m) o svatém životě o zázracích(J5m) o víc než lidské Krista dobrotě(J5m) o božím království o záhubě(J5m) jež hrozí v Judsku synu člověka(J5m) Noc uplynula tak a unaven(J5m) král Abgar klesl v mdloby ráno však(J5m) své matce pravil Vyprav posly hned(J5m) do země Kanaan napíšu list(J5m) ať Kristu doručí mé poslání(J5m) Vzal pergamen a zlatem napsal tak(J5m) Ó spasiteli synu člověka(J5m) já uslyšel o působení tvém(J5m) a zvěděl jsem jak brojí v slepotě(J5m) lid vlastní proti tobě Kriste slyš(J5m) Mám město krásné snící v zahradách(J5m) a palác zlatý stojí dokořán(J5m) ti město mé a slavných králů dům(J5m) Přijď ke mně Duše moje touhou mře(J5m) To psaní nesli posli v Kanaan(J5m) a přišli tam když Kristus na kříži(J5m) svou duši právě v ruce Bohu dal(J5m) A smutně vraceli se loudavě(J5m) jak ti již vědí s nimi zármutek(J5m) že vejde k tomu který drahý jim(J5m) Po celý čas co takto na cestách(J5m) se obmeškali ležel Abgar král(J5m) na lůžku v zápase jak smrtelném(J5m) Ó kéž by přišel Stále matce děl(J5m) jež nad ním skloněna jak truchlící(J5m) nad hrobem vrba stála Přišli sléz(J5m) ti posli v palác s nocí zároveň(J5m) a smutnou zvěst svou tiše šeptali(J5m) do ucha královně A Abgar spal(J5m) a necítil jak slzy horoucí(J5m) na hlavu jeho padaly a jak(J5m) je šedinami svými královna(J5m) bez dechu utírala Náhle však(J5m) své zraky chorý otevřel a hle(J5m) síň byla plna bílých paprsků(J5m) a ten jenž hostem Abgara měl být(J5m) ve slávě planoucí se objevil(J5m) a hlasem sladkým plným snivosti(J5m) děl Abgaru Hle v dům tvůj přišel jsem(J5m) bych přání tvému skutkem vyhověl(J5m) Tvé město krásné snící v zahradách(J5m) však krásnější nad tvé jest město mé(J5m) Pojď se mnou Zdráva bude duše tvá(J5m) A mezi tím co matka v úzkostech(J5m) to slabé tělo k srdci vinula(J5m) šla duše za Kristem Byl Abgar z těch(J5m) jichž z toho světa není království(J5m) Tak skončil Serafin a hluboké(J5m) po jeho slovech bylo mlčení(J5m) a mysl všech se v dumu nořila(J5m) o tom co slyšeli pak opat vstal(J5m) na noc se louče za ním všickni šli(J5m) by ulehli na lůžko Brandan však(J5m) spát nemoh vstal a vyšel z cely své(J5m) Co slyšel o té tváři nebeské(J5m) jež svatým kouzlem v šátku utkvěla(J5m) mu vniklo v srdce jako ostrý šíp(J5m) a jak tu stál ve chodě křížové(J5m) ven zíraje v tu tichou hvězdnou noc(J5m) na zdřímlé stromy bílý vodotrysk(J5m) jenž neustal se k nebi zdvihati(J5m) do duše jeho jako Abgaru(J5m) se touha vkradla žhavá nesmírná(J5m) v zrak Kristův zřít Pak lek se myšlénky(J5m) své jako hříchu Bože nebyl pych(J5m) to neskrotný Milosti takové(J5m) což hoden byl Jak trpce zaplakal(J5m) Po celou noc pak klečel v modlitbách(J5m) a prosil o velký dar pokory(J5m) Když svítalo pak všickni povstali(J5m) a opat ke korábu vedl je(J5m) a pravil Brandanu Ó bratře můj(J5m) po čem tvá duše touží uvidíš(J5m) pak v zem se vrátíš kde jsi zrozen byl(J5m) a zemřeš v klidu čas až dojde tvůj(J5m) Tvář Brandanova zbledla radostí(J5m) neb srdcem jeho šlehla myšlénka(J5m) že opat zvěstuje mu v Krista líc(J5m) že patřit bude zrakem smrtelným(J5m) Hned ale schýlil hlavu kajicně(J5m) a trpce sobě pýchu vyčítal(J5m) jež opět se mu v srdci ozvala(J5m) A všickni viděli to pohnutí(J5m) však nikdo neptal se po příčině(J5m) Tak rozloučil se opat s opatem(J5m) a vhodný vítr v plachty lodi dul(J5m) a opět pluli mniši v modrou dál(J5m) Za krátký čas se v mlhy změnila(J5m) a v deště pohoda pak ulehl(J5m) na dobro vítr moře změnilo(J5m) se v mrtvý močál stála tiše loď(J5m) a týdny měsíce jim míjely(J5m) a s místa jenom málo hnuli se(J5m) A přišla zima hlad se dostavil(J5m) a Brandan velkou těžkou práci měl(J5m) by víru jejich v lepší budoucnost(J5m) a v pomoc boží živou udržel(J5m) Na mále bylo jí a hrozila(J5m) že zhasne úplně Tu poslal Bůh(J5m) jim silnou bouři moře oživlo(J5m) a valilo se prudce stříkalo(J5m) až k oblakům a hromy hučely(J5m) a vítr zbuzen řádil zuřivě(J5m) na řvoucích vodách loď se házela(J5m) a lítala a v hloubku padala(J5m) a zase vyhozena hnala se(J5m) jak ustrašena divě ve vlnách(J5m) Ač měli strach přec bouři vítali(J5m) co spásu svou a nemýlili se(J5m) Když vyjasnilo se hle před nimi(J5m) se ostrov zelenal a hladina(J5m) jen vánkem sčeřená je donesla(J5m) ku břehu mírně klonícímu se(J5m) Na blízku stála dubů skupina(J5m) a v jejich stínech pramen třpytil se(J5m) ze země líně žlutě tekoucí(J5m) a mniši velkou žízní trápeni(J5m) se vrhli na vodu a nedbali(J5m) slov Brandanových jenž je varoval(J5m) by nepili Ni jeden neposlech(J5m) a za okamžik všickni cítili(J5m) že výstraha ta lichá nebyla(J5m) Do mozku jejich páry stoupaly(J5m) vše bralo divnou tvářnost na sebe(J5m) i nebe moře stromy celý kraj(J5m) Jak vínem opojeni nejprudčím(J5m) se smáli výskali neb plakali(J5m) dle povah svých a z mlhy mámící(J5m) je tisícerým tvarem zbudoval(J5m) se před jich zrakem palác ohromný(J5m) uprostřed luzných sadů na sto bran(J5m) do vnitřku jeho vedlo hnali se(J5m) jak zběsilí do klamných otvorů(J5m) a Brandan střízliv ze všech jediný(J5m) hru prázdných bludů viděl před sebou(J5m) jak jim se jevila a podivné(J5m) teď spatřil divadlo Co nejhlouběj(J5m) z nich každý v duši kryl a co si přál(J5m) tam v zámku bludů skutkem zdálo se(J5m) a vyplněným přáním Jeden mnil(J5m) že v klášteře byl zpět a vyprávěl(J5m) jak celý podnik Brandanův byl snem(J5m) až k smíchu smělým Druhý ve sklepě(J5m) se klášterním u sudu vína snil(J5m) a pil a pil a onen pravil zas(J5m) jak šťastným je že může zase spát(J5m) v své komůrce byť třeba také ráj(J5m) ten dlouho hledaný byl neviděl(J5m) a každá malá slabost vyšla tak(J5m) na světlo dne a Brandan ubránit(J5m) se nemoh úsměvu ač smuten byl(J5m) nad mělkostí těch duší bez křídel(J5m) Však jeden z nich jej k smrti poděsil(J5m) to Lucius byl Jako pouště lev(J5m) tak zařval divoce a ku bráně(J5m) spěl nejvyšší nad jejíž obloukem(J5m) štít zlatý visel s jehož hladiny(J5m) tvář dívky plála rajským půvabem(J5m) Do síně velké brána vedla ta(J5m) kde strměl trůn kde zlaté koruny(J5m) a zbraně na pilířích visely(J5m) sto mečů štítů z kovu brnění(J5m) tam leželo a jásal Lucius(J5m) svá roucha trhal s těla řeholní(J5m) a do nachu se halil korunu(J5m) si postavil na čelo vztýčil se(J5m) vstoup na trůn hleděl kolem vášní bled(J5m) a hlasem hromovým se mluvit jal(J5m) Tak přišel posléz velký okamžik(J5m) o kterém duše snila v úzkostech(J5m) a v bolu shroužená Zas třímám zbraň(J5m) a mani moji stojí kolem mne(J5m) a kloní poslušně se Opate(J5m) věz kým že jsem a koho v klášteře(J5m) jsi hostil po léta Jsem Raglan král(J5m) ten samý o kterém ti Mardoch děl(J5m) že zraku dal jej zbavit zabiv mu(J5m) dřív syna jeho Spáchal jsem ten čin(J5m) a nelituji Proč se protivil(J5m) Nám saským bohatýrům patří svět(J5m) a plémě tvoje proto stvořeno(J5m) by sloužilo nám A já v pokoře(J5m) v tvém žil jsem klášteře když vzpoura mě(J5m) z mé země vyhnala Však byla lží(J5m) ta moje pokora Teď svítí zas(J5m) mé oko světlem svým a nesklopí(J5m) se k zemi víc Mé vojsko kolem mne(J5m) se řadí s jásotem a koráby(J5m) mě čekají na moři dychtivě(J5m) bych kořistí je plnil ostrovů(J5m) a zemí v kterých kleté plémě tvé(J5m) z mé dýše milosti Věz klášter tvůj(J5m) že lehne popelem bych skvrnu tak(J5m) smyl s paměti že mrzce poslušen(J5m) jsem léta žil v tvé mnichu porobě(J5m) O věrni moji v pouta jímejte(J5m) hned toho kněze A teď královnu(J5m) mi toho města před tvář přiveďte(J5m) Já viděl obraz její nad branou(J5m) cos v oku jejím vře co mocně krev(J5m) mi v srdci bouří zdá se hrdou být(J5m) a proto kleknouti má přede mnou(J5m) Tak zvolal Raglan krutou pýchou zpit(J5m) a marně Brandan z bludů vyvésti(J5m) se snažil jej on ani neslyšel(J5m) a domníval se Brandan ku sloupu(J5m) že přivázán jej prosí o milost(J5m) Proč nepřichází moje zajatá(J5m) Teď Raglan zvolal s čelem pošmurným(J5m) a bledým vášní chvějícím se rtem(J5m) Ta slova sotva dozněla když hle(J5m) na konci síně zlatá záclona(J5m) se rozhrnula Ze smaragdů trůn(J5m) tam stál a žena na něm seděla(J5m) jak mramor bledá luzná truchlivá(J5m) Jí z čela kvetla z hlohu koruna(J5m) a vlasy její jako paprsky(J5m) se zlatě linuly a závoje(J5m) jak sněhy bílé tenké jako vzduch(J5m) jí kolem těla hustě plynuly(J5m) To nebyl přelud jak ten palác z mhy(J5m) ó Brandan poznával to jasně hned(J5m) že ona jediná v své truchlosti(J5m) a bledé kráse žitím dýchala(J5m) uprostřed bludů prázdných míhavých(J5m) Však tvorem lidským přece nebyla(J5m) Ó jakou byla tedy záhadou(J5m) Však Raglan jal se opět mluviti(J5m) Hned sestup s trůnu zvolal klekni zde(J5m) pod majestátem mým V mé moci jsi(J5m) Bez hnutí luzná žena seděla(J5m) na trůnu ze smaragdů v oku jen(J5m) cos jako vláha zatřpytilo se(J5m) A Raglan rozzuřil se divoce(J5m) Mou vládu neuznáváš Odpověz(J5m) A ona mlčela a velký zrak(J5m) byl smuten k smrti Oči pomalu(J5m) se obracely k nebi Raglan však(J5m) až k šílenosti zpupný chopil meč(J5m) jak modrý blesk ten síní zamih se(J5m) a zbraň jež posud byla vidinou(J5m) se náhle proměnila v skutečnost(J5m) Do boku ženy pohroužila se(J5m) a tato mlčky krví zbrocena(J5m) tvář zahalila bílým závojem(J5m) a klesla mrtva k zemi Děsná bouř(J5m) v tom přikvačila temná od moře(J5m) blesk stíhal blesk a vítr burácel(J5m) a za okamžik v nic se rozplynul(J5m) z mlh zbudovaný palác klamivý(J5m) A mniši mžikem byli střízlivi(J5m) a každý viděl jasně omyl svůj(J5m) a hanbou rděli se Však brzy strach(J5m) se zmocnil jich a zapomněli vše(J5m) jen na to myslíce jak zachránit(J5m) svůj život neboť se všech nyní stran(J5m) se bouře valily a černá noc(J5m) vše kryla kolem moře zuřilo(J5m) a břehy lámalo a pevná zem(J5m) se třásla silně tak že zdálo se(J5m) den soudný že již počal s kvílením(J5m) se rozprchali mniši ve zmatku(J5m) hlas Brandanův k modlitbě zvoucí je(J5m) ve vřavě zanik Takto celou noc(J5m) se hnali po ostrově šílenci(J5m) svých vlastních stínů lekajíce se(J5m) a zvuků vlastních hlasů Brandan sám(J5m) ku břehu tedy šel on zpomněl si(J5m) že ráno v skalách velkou viděl sluj(J5m) tam rozdělat chtěl oheň veliký(J5m) by sloužil bratrům po tmě bloudícím(J5m) za maják Doubravou se nyní bral(J5m) kde vítr méně burácel a déšť(J5m) a sbíral suché větve Doubrava(J5m) jej vedla k moři v temných roklí klín(J5m) Déšť přestával a vítr ulehal(J5m) a moře počalo se konejšit(J5m) Mrak rozstoupil se měsíc zasvítil(J5m) a Brandan viděl mezi skalami(J5m) na písku mořském s velkým úžasem(J5m) tu luznou ženu ležet na břehu(J5m) Jak bledá byla mrtvá její líc(J5m) Meč v boku trčel jí a na hlavě(J5m) ta z hlohu koruna jí zářila(J5m) svým něžným květem Brandan bolem jat(J5m) stál vedle ní Jak měl jí pomoci(J5m) Chtěl učiniti krok však náhle stál(J5m) jak v kámen proměněn Stín ohromný(J5m) tak temný jako zosobnělá noc(J5m) stál mezi ním a ní bez tvaru byl(J5m) a přece osobou bez očí byl(J5m) a zíral přec bez hlasu byl a slyš(J5m) cos jako mluva šlo z té temnoty(J5m) a padalo do duše Brandana(J5m) jak tíha skal neb toto uslyšel(J5m) Ne žena leží v krvi před tebou(J5m) však neodvratné vidíš proroctví(J5m) To Erin je a osud budoucí(J5m) jenž čeká smaragd moře neblahý(J5m) Meč v srdci pouta smrti rovný sen(J5m) Tu padl Brandan k zemi přemožen(J5m) tak velkým žalem že se zdálo mu(J5m) že umírá k nebi nesl zrak(J5m) a sepjal ruce v němé bolesti(J5m) Hlas z temna stínu zase vycházel(J5m) Hleď Brandane jak z květů koruna(J5m) se luzně skví Jak z hvězd je uvitá(J5m) To nesmrtelnosti je znamení(J5m) Věz k nové slávě Erin povstane(J5m) a utrpení bude glorií(J5m) Jak balšám tato slova kanula(J5m) do duše raněné A temný stín(J5m) se rozplynul a tiše bylo kol(J5m) jen moře šeptalo a v lůně skal(J5m) ta koruna na čele Erinu(J5m) jak mléčná dráha svatě hořela(J5m) a luznější nad všechny vidiny(J5m) ta truchlá sladce snivá byla tvář(J5m) Slz vřelý proud Brandanu ulehčil(J5m) pak bylo mu jakoby tichý hlas(J5m) mu velel aby šel a ponechal(J5m) tu mučednici věků v lůně skal(J5m) jež jímaly ji rakev kamenná(J5m) Vstal tedy Brandan tiše se země(J5m) a s hlavou skloněnou se vzdaloval(J5m) Sluj našel posléz oheň rozdělal(J5m) a zadumal se znova vypuk v pláč(J5m) a celou noc tak truchlil nad vlastí(J5m) jež předrahou mu byla rodičkou(J5m) A bratři zatím vatrou vedeni(J5m) se sbírali a v kruhu širokém(J5m) kol něho sedali a viděli(J5m) pláč jeho hořký nikdo neptal se(J5m) však po příčině Mlčky dumali(J5m) až do východu slunce Jeho zář(J5m) když v oči Brandana se vedrala(J5m) jej probudila z bolu pozvedl(J5m) teď teprv tvář a bratry teprv zřel(J5m) Ti ale v zmatku hlavy svěsili(J5m) stud hořel na tvářích jim čekali(J5m) že Brandan učiní jim výčitek(J5m) On ale pouze pravil Modlem se(J5m) by Bůh nám odpustil a vedl nás(J5m) po dráze své A zraky zastavil(J5m) na bledé líci krále Raglana(J5m) Ten zíral chmurně v zem a jediný(J5m) ku Bohu hlasu svého nepozved(J5m) Po modlitbě je Brandan k lodi ved(J5m) a bylo blaze jim když od břehu(J5m) je vítr hnal Jen Brandan smuten byl(J5m) Jej bolelo že Raglan zatvrzen(J5m) pak bledý příznak viděl Erina(J5m) na břehu ležet mečem proklaný(J5m) Však ani slovem bratrům nesdělil(J5m) svou vidinu Sám nesl pro sebe(J5m) ten těžký bol Tak pluli tedy dál(J5m) až zase bílá byla sobota(J5m) a ryba opět vynořila se(J5m) a na ní opět hody slavili(J5m) A kotel který v strachu před rokem(J5m) tam byli zapomněli nalezli(J5m) na tomtéž místě Byli veselí(J5m) a v kruhu širším nesl teď je vír(J5m) zas kolem ráje ptáků Viděli(J5m) strom bílý v mlze jako ze stříbra(J5m) a na mohutných větvích zpívali(J5m) tam ptáci střídavě a andělé(J5m) a moře přinášelo sladký zvuk(J5m) těch zpěvů zdaleka jak ozvěnu(J5m) a bratři slyšíce jak vítají(J5m) je andělé až k slzám pohnutí(J5m) jim naslouchali zpěv až zanikl(J5m) a strom až zmizel z jejich obzoru(J5m) S dnem Petra svatého se setkali(J5m) na pustém moři břehu nebylo(J5m) ni zdálí vidět bezdno modralo(J5m) se do černa pod nimi průhledné(J5m) jak sklo a jevilo jim tajemství(J5m) svá veliká až mnichům ježily(J5m) se hrůzou vlasy stvůry viděli(J5m) jak věže trčící neb svinuté(J5m) jak dračí plémě Rtem se chvějícím(J5m) se modlili by Bůh ty potvory(J5m) ze sna nezbudil v kterém shrouženy(J5m) se zdály tam pod vodou hluboce(J5m) Dech tajili a nikdo nemluvil(J5m) V tom velkém tichu Brandan ozval se(J5m) Dnes velký svátek jest zazpívám mši(J5m) vy se mnou slavte slávu toho dne(J5m) A mezi tím co všickni mlčeli(J5m) svá roucha mešní zlatem zářící(J5m) na sebe vzal a hlasem jako zvon(J5m) mši svatou čísti počal Bratří tu(J5m) se velkým strachem déle neznali(J5m) a tlumeným mluvili šepotem(J5m) Pro Boha živého ne nahlas tak(J5m) mši svatou zpívej otče blažený(J5m) Chceš v smrt nás uvrhnout Což nevidíš(J5m) jak v hloubi toho moře nestvůry(J5m) nad všecko děsnější co peklo má(J5m) dík Bohu spát se zdají Probudit(J5m) chceš hromným hlasem havěť obrovskou(J5m) a k vzteku roznítit Tak prosili(J5m) On ale usmál se pak káral je(J5m) a pravil přísně Žádná nebezpeč(J5m) tak velkou není abych ze strachu(J5m) se zamlčel když Boha chválit chci(J5m) Ó styďte se a čiňte pokání(J5m) Vy Boha zapíráte zbabělci(J5m) A ještě hlasitěj se zpívat jal(J5m) a jeho hlas se stal tak velikým(J5m) že moře přehlušil a kol a kol(J5m) ty stvůry ze sna probouzely se(J5m) a pomalu se ze dna nořily(J5m) na boží den a byly ohromné(J5m) jak skály pomalu se nesla loď(J5m) kol jejich těl a Brandan nepřestal(J5m) ve zpěvu svém A stvůry podiv jal(J5m) bez hnutí tiše naslouchaly mu(J5m) čar vládl jimi hlavy klonily(J5m) své obrovské jakoby v pokoře(J5m) A opat zpíval celý boží den(J5m) když slunce kleslo v moře unaven(J5m) se zamlčel A stvůry bezedna(J5m) tak tiše jak se vynořily dřív(J5m) se opět nyní v tůně vracely(J5m) jak balvany jež tíhnou do hloubí(J5m) Když zmizely tu bratři teprve(J5m) zas volně dýchali Však strachem tak(J5m) juž byli zmořeni že vidiny(J5m) těch nestvůr stále ještě v temnosti(J5m) je strašily a noc se zdála jim(J5m) tak černá jako nikdy ještě dřív(J5m) Ó Brandane zvolali zhyneme(J5m) Líp bylo ještě když jsme patřili(J5m) na dračí havěť která kolem nás(J5m) teď v černu slídí snad Ó Brandane(J5m) Bůh miluje tě Oroduj za nás(J5m) Byl Brandan k smrti smuten pravil jim(J5m) Vše co Bůh učinil po celý čas(J5m) té naší plavby ještě nestačí(J5m) by pevnou víru ve vás zbudilo(J5m) Ó Bože můj rač světlo vrhnouti(J5m) v ty šeru plné duše slabochů(J5m) V tom obrátila loď se k severu(J5m) a horu spatřili tam vysokou(J5m) jež náhle svítala a průhlednou(J5m) se stala jako led z temena(J5m) jí náhle jako pták vylétlo v noc(J5m) div nevídaný slunce růžové(J5m) nad mořem stálo chvíli rozlilo(J5m) se jako zora pak a za chvíli(J5m) se slunce druhé z hory zvedalo(J5m) jak blankyt modré bílé přišlo pak(J5m) a dál a dál po celou dlouhou noc(J5m) ta hora nová slunce soptila(J5m) až bratrům zrak přecházel slzící(J5m) a světlo velikého poznání(J5m) v tu noc jim v duši vzešlo konečně(J5m) a na kolenou v plesu radosti(J5m) Dík Bože tobě k nebi zvolali(J5m) kde tisíc plálo duh Ó pane náš(J5m) rač zkoušet nás my silni budeme(J5m) A vespolek se všickni líbali(J5m) Jen Raglan pořád v chmurách bez hnutí(J5m) na přídě stál On neměl podílu(J5m) ni v jejich strachu ani radosti(J5m) Bled zamyšlen se díval do moře(J5m) a dýmem vše mu bylo kolkolem(J5m) Nadarmo Brandan slova přesladká(J5m) mu v ucho šeptal slova otcovská(J5m) on neslyšel v dum hloubí ponořen(J5m) Slib Bohu daný bratři drželi(J5m) juž víra jejich živou zůstala(J5m) a snášeli juž jako Brandan sám(J5m) tak klidně svízele jež čekaly(J5m) je na pouti teď další po moři(J5m) A svízele ty byly veliké(J5m) Po dlouhém bloudění po útrapách(J5m) všech druhů do pásma je zanes proud(J5m) kde místo vzduchu kouř byl valil dým(J5m) se na smrdutých vodách hnijících(J5m) mha dusná s mraky zápasila tam(J5m) o vládu potmě z jejíž hlubiny(J5m) hluk dutý neurčitý vycházel(J5m) jenž děsil je Nadarmo snažili(J5m) se obrátiti loď a prchati(J5m) hnal vítr hloub a hloub je v temnotu(J5m) vyl při tom hrozně a kouř dusil je(J5m) Děl Brandan Bratři blízko pekel jsme(J5m) To slovo padlo těžké břemeno(J5m) na jejich duši Brandan nad nimi(J5m) kříž udělal a byli pevni zas(J5m) Z vln šlehaly teď sírné plameny(J5m) a blesky jako zmije míhaly(J5m) se čerností a šerem příšerným(J5m) tvář démonů se ob čas zjevila(J5m) Na přídě jako stádo při bouři(J5m) se mniši shlukli kolem opata(J5m) jen Raglan stranou seděl zasmušen(J5m) a Brandan ruce vznášel k modlitbě(J5m) a bratři bledi sic však důstojni(J5m) na hrůzy hleděli Tak po dva dni(J5m) tou mlhou pekel jeli mrákotnou(J5m) Den třetí se však jasnit počalo(J5m) a proti nim cos plulo jako loď(J5m) když blíže přišli rozeznali pak(J5m) že skála jakás to již házelo(J5m) jak hračku moře do výšky by pak(J5m) ji hluboko do bezdna hroužilo(J5m) a zas do výše neslo závratné(J5m) A na tom křišťálovém balvanu(J5m) jak z nečistého ledu držel se(J5m) vší silou křečovitě nahý muž(J5m) na znaku ležící a ze sto ran(J5m) jež při zápasu s živly utržil(J5m) se krev mu lila v slané peřeje(J5m) již tvrdošijně dravci hladoví(J5m) jej shltit chtěly Závoj tvář mu kryl(J5m) a unavený zmírající hlas(J5m) tak kvílel v žalosti Což neslyšíš(J5m) ó králi Ježíši Jsi něm i hluch(J5m) o slitování volám Ustrň se(J5m) Na hlavě všem se vlasy ježily(J5m) a Brandan pozved ruce žehnaje(J5m) a vítr mlčel moře ustalo(J5m) v své kruté hře a v tichu příšerném(J5m) jež nastalo ku skále plující(J5m) se Brandan obrátil a útrpně(J5m) na nešťastného hleděl člověka(J5m) a zvolal takto pojat soucitem(J5m) Rci bolestný proč snášíš muka ta(J5m) Ve jménu Krista k němuž volal jsi(J5m) mi odpověz Dál nemoh mluviti(J5m) neb lítostí byl všecek rozechvěn(J5m) Hlas který nyní odpovídal mu(J5m) byl utrpením slabý znavený(J5m) byl věčným pláčem všecek chrapotný(J5m) a někdy zněl jak zubů skřípání(J5m) Jsemť Jidáš pravil jsem ten prokletý(J5m) jenž Krista zradil mrzkým polibkem(J5m) jej v ruce vrahů vydal v zahradě(J5m) za oné vlahé noci poslední(J5m) již bez muk viděl jsem Jak její klid(J5m) hvězd kmitání a tichý stromů šum(J5m) mi v upomínce živě utkvěly(J5m) Jak sen o vodě žízeň prahnoucích(J5m) až k zuřivosti vznítí zběsilé(J5m) tak hvězdný její přízrak nový pláč(J5m) vždy ze zraku mi láká v temnotách(J5m) a v nepokoji věčně rostoucím(J5m) Po zradě mé ó jaká prohlubeň(J5m) se prázdna v duši mojí odkryla(J5m) Byl Kristus vším a zbaven všeho já(J5m) stál tváří v tvář s tím co mi horší jest(J5m) než peklo s vlastním nic Když sebevrah(J5m) já život odhodil co hnusnou věc(J5m) tu nebylo to v kajicnosti věz(J5m) Já neplakal když Krista vraždili(J5m) Co na něm záleželo mi Já chtěl(J5m) jen uniknouti tomu svému nic(J5m) Smrt smála se a peklo s chechtotem(J5m) mě přijalo neb úžas zděšení(J5m) Své nic a nic a věčně prázdné nic(J5m) za prahem pozemským já našel zas(J5m) Po těchto slovech Jidáš zaplakal(J5m) a moře počalo se bouřiti(J5m) však Brandan opět vody konejšil(J5m) a pravil Jidáši ach bez konce(J5m) ty strádáš bolestný A zrádce děl(J5m) Na vánoce a svátky Marjanské(J5m) mě ušetřují larvy démoni(J5m) ne uvnitř však můj vztek Dnes Marjanský(J5m) as svátek jest neb ďábel neštve mě(J5m) Však zítra počnou opět muka má(J5m) Tvář Brandanova bolem blednula(J5m) však dále ptal se Závoj kryjící(J5m) líc tvoji hustě ten co znamená(J5m) A Jidáš na to s těžkým povzdechem(J5m) Já málo dobrých činů vykonal(J5m) když na zemi jsem žil Však stalo se(J5m) že jednou na podzim když stmívalo(J5m) se v dešti ke mně přišel nahý muž(J5m) a prosil o almužnu Bledý byl(J5m) a zimou třásl se Ten jeho zrak(J5m) mi jaksi v duši vnik byl horoucí(J5m) Já hodil mu kus plátna Závoj ten(J5m) jenž tvář mou kryje onen jesti cár(J5m) Bez něho nevýslovně trpěl bych(J5m) neb vlny moře by mě dusily(J5m) Věz Brandane že smrti úzkosti(J5m) já vezdy trpím ač již zemřel jsem(J5m) Smrt nová v nové bezdno prázdnoty(J5m) snad ještě hlubší by mě uvrhla(J5m) Tak jediný čin dobrý chrání mě(J5m) od velkých útrap Více netaž se(J5m) Hlas jeho zmíral v silném šumění(J5m) zas dmoucího se moře z propasti(J5m) roj běsů hnal se jako útokem(J5m) na Jidášovu skálu zmítanou(J5m) a mniši s hrůzou odvraceli tvář(J5m) a šeptali Trp zrádce hříchů trest(J5m) A ďábel řval Své vrzte prokletí(J5m) na jeho hlavu Klet buď šeptali(J5m) Však Brandan pozved kříž svůj opatský(J5m) a zvolal proti ďáblům Ustupte(J5m) Do pekel zmizte Zpátky poroučím(J5m) A slza útrpná mu skanula(J5m) do moře které ihned utichlo(J5m) a šklebící se běsi couvali(J5m) a zapadli do vod pomalu(J4m) však jeden z nich děl s krutým úsměvem(J5m) Tím hůře bude pozděj Jidáši(J5m) Děl Brandan klidně Hůře nebude(J5m) než soudil Bůh A ďábel mlčky šel(J5m) Noc nastala teď plná velkých hrůz(J5m) neb démoni se s temnem vraceli(J5m) a řítili se jako dravá zvěř(J5m) vždy znova k zmítanému Jidáši(J5m) Po celou noc však Brandan bojoval(J5m) ve slzách v modlitbě a vítězně(J5m) a chránil Jidáše Při úsvitu(J5m) když k smrti znaven polo v mrákotě(J5m) kles bratrům do náruče mezi loď(J5m) a balvan Jidášův se příval vlil(J5m) a prostor mezi nimi rost a rost(J5m) až balvan v mlze zmizel Vítr nes(J5m) je v slunnější teď kraj a zpívali(J5m) zpěv díku za přestálou nebezpeč(J5m) Tu pozved Brandan hlavu v úzkosti(J5m) a hleděl kolem sebe Zdá se mi(J5m) že někdo schází z nás Tak zašeptal(J5m) a mniši rychle počítali se(J5m) a jeden zvolal Jeden schází z nás(J5m) a druhý dodal Kde je Lucius(J5m) A všickni zbledli Otče zvolali(J5m) co činit máme Co se stalo s ním(J5m) Vzdech těžký zachvěl bledým opatem(J5m) Soud našel svůj Bůh buď mu milostiv(J5m) Tak řekl krátce všickni poklekli(J5m) a za mrtvého pomodlili se(J5m) Jak zahynul a kdy to zůstalo(J5m) jim na vždy nevyzpytným tajemstvím(J5m) Když pluli dále za den přijeli(J5m) ku skále vysoké z vln čnějící(J5m) jak sloup a s vrcholu se lila jí(J5m) jak topas žlutá voda padala(J5m) jak zlatý dešť do moře s šumotem(J5m) Děl Brandan Sám chci dříve prozkoumat(J5m) kraj tento podivný a pramen též(J5m) než dovolím vám přistat Zpomněli(J5m) na zámek bludů hlavy svěsili(J5m) a mlčky veslovali ku břehu(J5m) Tam Brandan vystoup Stezku uviděl(J5m) ta vedla v hluboké hor údolí(J5m) dub ohromný tam šuměl ve stínu(J5m) se k němu malá chata tulila(J5m) a jako zlato potok třpytil se(J5m) jenž z oné vody byl jež zbudila(J5m) svou barvou podezření Brandana(J5m) Na trávě seděl starý poustevník(J5m) vstal shlídnuv opata Vous jeho spěl(J5m) mu bíle jako sníh na kolena(J5m) rouch neměl žádných za plášť sloužily(J5m) mu vlasy jeho stříbrem halily(J5m) jak závoj celou jeho postavu(J5m) Byl velký neshrbený mohutný(J5m) a oči jeho byly andělské(J5m) jak blankyt jasné zlato měly hvězd(J5m) Buď vítán Brandane Já tebe znám(J5m) co hledáš vím Vše zjevil dnes mi sen(J5m) Tak oslovil jej pak se líbali(J5m) navzájem ruku v ruce k břehu šli(J5m) a mnichům kázali by přistali(J5m) Ti v úctě klonili se k chatě blíž(J5m) je stařec ved a Brandan prosil jej(J5m) Je libo ti pak pověz nám kým jsi(J5m) On na to děl Jsem Pavel poustevník(J5m) Let kolik žiju spočíst neumím(J5m) Dub který dnes nám šumí nad hlavou(J5m) já viděl jej když ještě žaludem(J5m) na trávě ležel zde kde vyrostl(J5m) Ten pramen živí mě Kdo napije(J5m) se z jeho vod je syt pro celý rok(J5m) Nuž dosti o sobě já mluvil teď(J5m) a raděj povím vám co čeká vás(J5m) Vy na kraj nejširšího kruhu teď(J5m) jste připluli na prahu cíle jste(J5m) Za krátko jen a uvidíte ráj(J5m) Já řídit budu vaše kormidlo(J5m) Dnů mých je míra plna Nevrátím(J5m) se více sem A slzy radosti(J5m) mu tekly po tváři Pak tiše vstal(J5m) a pohledem se loučil s chatrčí(J5m) a s dubem svým a celým údolím(J5m) Slez pravil Pijte Čas abychom šli(J5m) Ku pramenu se všichni nahnuli(J5m) a pili z žlutých vod Od toho dne(J5m) až k jejich do kláštera návratu(J5m) pít nemusili více ani jíst(J5m) Pouť jejich neznala víc nebezpeč(J5m) hod velkonoční opět slavili(J5m) na rybě bez pohromy naposled(J5m) a ptáků ráj jak hvězdu viděli(J5m) mhou zakmitnout se v třpytu slunečním(J5m) Pak vjeli v bílý oblak ploužící(J5m) se hustě po vodách Tři celé dni(J5m) tvář neviděli slunce zlatěji(J5m) tím zdála se jim pak když vyjeli(J5m) na světlo opět Moře bylo teď(J5m) jak z azuru a stříbrem prochvělé(J5m) Den svítit nepřestal a z jasných vln(J5m) se bez přestání výspy nořily(J5m) a každá z nich se zdála rájem být(J5m) Hor ohnivých viděli temena(J5m) jež hořely jak lampy oltářní(J5m) jak svíce velkonoční v svatyních(J5m) a kathedrály stály na skalách(J5m) ve samotách z křišťálu stavěné(J5m) a průhledné a hvězdy svítily(J5m) v nich místo lamp a jako nástroje(J5m) jak zvony ohromné ty budovy(J5m) zvuk slavný vydávaly ze sebe(J5m) jenž mořem nesl se a vracel se(J5m) co ozvěna a s větrem zmíral pak(J5m) by jako z mrtvých opět k žití vstal(J5m) Tou bujně krásnou jeli samotou(J5m) až posléz bílou uviděli zeď(J5m) jak ze sněhu a hustě posetou(J5m) jak květem luh drahými kameny(J5m) z ní chrysopras a smaragd hořely(J5m) a jiskry sršel beryl amethyst(J5m) a rubín rděl se sluncem krvavým(J5m) Uprostřed zdí se brána klenula(J5m) jak hora vysoká a pod klenbou(J5m) již jacint tvořil topas chalcedon(J5m) loď jejich vjela v moře svítící(J5m) jak safír tekutý a z mramoru(J5m) nad jíní bělejší se řada hor(J5m) do výše pnula hory z ryzího(J5m) pak zlata vyčnívaly ještě výš(J5m) a třpytily se širým obzorem(J5m) Tím horstvem choboty se točily(J5m) po jejichž hloubce k předu jela loď(J5m) až připlula zas ke zdi vysoké(J5m) ta byla celá z květů stavěna(J5m) a krásnější než vše co po cestě(J5m) své byli viděli z ní vůně šla(J5m) a rosou celá byla skropena(J5m) To byla zeď samého ráje již(J5m) Jak bušilo jim srdce radostí(J5m) Však ještě jednou strach teď naposled(J5m) se zmocnil jich dva draci střežili(J5m) vchod ráje děsný na ně pohled byl(J5m) a břitký meč nad branou klátil se(J5m) a hrozil spadnout každý okamžik(J5m) Když v nejistotě stáli na lodi(J5m) a nevěděli jak se přiblížit(J5m) ku břehům blaženým tu zjevilo(J5m) se dítě krásné jako červánky(J5m) a vítalo je z brány s úsměvem(J5m) Jen vstupte pravilo a každého(J5m) z nich jménem jmenoval Tu přistáli(J5m) a z lodi vyšli ven a pachole(J5m) je líbalo Hned draci ustoupli(J5m) jak krotcí psi a vzalo pachole(J5m) meč který jako péro na zem pad(J5m) a pravilo Jen tomu ublíží(J5m) jenž nevěří Vchod nyní volný jest(J5m) Tak tedy vstoupl Brandan do ráje(J5m) na hoře stál a zíral do kraje(J5m) jejž Hospodin byl slíbil svatým svým(J5m) Byl oslněn tím světlem přesladkým(J5m) a anděla hlas k němu přicházel(J5m) a tiše šeptal mu Ó bratře můj(J5m) ráj ten by patřil ještě člověku(J5m) bez hříchu kdyby byl Zde světlem jest(J5m) sám Kristus Pán tak proto sladké jest(J5m) A Brandanovi slzy vyhrkly(J5m) nad člověčenstvem plakal veškerým(J5m) jež snáší útrapy jež ztratilo(J5m) ten blaha věčně luzný příbytek(J5m) Slz jeho déšť když posléz pominul(J5m) do zraků svých ssál rozkoš nebeskou(J5m) těch údolí jež jeden byla květ(J5m) těch zlatých hor a jezer safirných(J5m) jež nikdy chmura nezastínila(J5m) kde zima neznámá i žízeň hlad(J5m) zlo neznámé kde slovo K nebesům(J5m) pak oko pozved Bohu děkuje(J5m) za milost nesmírnou A blankytem(J5m) teď růžová a zlatá oblaka(J5m) se vznášela a blíž když připlula(J5m) tu poznal Brandan že to zástupy(J5m) jsou blahých duchů V těla z lesklých par(J5m) se byli oděli ten červánkem(J5m) se rděl a onen svítil růží zas(J5m) jak hvězda ze stříbra se jiný zdál(J5m) a některý jak blankyt proniklý(J5m) tak mnohým zlatotřpytným paprskem(J5m) co třeba bylo aby modré nic(J5m) tvar na se vzalo přeluzného sna(J5m) Zář vůní byla vůně barvou zas(J5m) a obě hudbou divem všechny tři(J5m) tak nevyzpytným jako krása jest(J5m) a její zákony a podstata(J5m) Kol hory tumán duchů zavířil(J5m) jak velká radost duší zabouří(J5m) a Brandan sám a všickni bratři s ním(J5m) na kraji mdloby byli nesnese(J5m) tak velké blaho člověk nadzemské(J5m) Hlas vůdce anděla teď zašeptal(J5m) Dál Brandane tě nepovedu dnes(J5m) Ráj uzřel jsi tvé přání splnil Bůh(J5m) Ty bez těla se brzy vrátíš sem(J5m) pak vnikneš v nejsvětější tajemství(J5m) a sneseš nejsvětější nadšení(J5m) Do doby té ti bude útěchou(J5m) cos nevýslovně svatě sladkého(J5m) co brzy uvidíš co naplní(J5m) tvou duši září která neshasne(J5m) už nikdy ani v hloubí věčnosti(J5m) Víc neřek anděl Brandan poklekl(J5m) a všickni kolem něho beze slov(J5m) jen jediným a dlouhým pohledem(J5m) jenž tužbou byl a velkou modlitbou(J5m) se rozloučili s rájem Pachole(J5m) je vedlo k lodi zpět a nalezli(J5m) na břehu poustevníka Pavla Spal(J5m) sen věčný však a duch již v ráji byl(J5m) Do písku stříbrného vložili(J5m) schráň jeho smrtelnou pak odpluli(J5m) a rychle jako vidin mihnutí(J5m) jim zmizel ráj i z květů jeho zeď(J5m) jen v duších jejich zářit nepřestal(J5m) Loď nesla se teď mořem čarovným(J5m) směs ostrovů z nichž každý o sobě(J5m) se květem zdál ten růží lilií(J5m) ten violou a jiný planoucí(J5m) z vln modrých levkojí se po pět dní(J5m) před zrakem jejich záříc míhala(J5m) a odlesk ráje padal na vody(J5m) a nedal vzejít noci Umdleni(J5m) tím dlouhým dnem a vůní s ostrovů(J5m) v sna náruč zapadli a hluboký(J5m) je spánek ovládl jen Brandan bděl(J5m) a hlídal loď a řídil kormidlo(J5m) Noc vzešla posléz hvězdná stříbrná(J5m) a vánkem který z klína moře dul(J5m) hlas tichý známý začal šeptati(J5m) mu do ucha hlas toho anděla(J5m) jenž vůdcem byl mu v ráji Zachvěl se(J5m) a zvednuv hlavu která bezděky(J5m) na prsa byla klesla znavena(J5m) kol sebe hleděl neklame li sen(J5m) mu smysly Z moře před ním rostl háj(J5m) nad věže vyšších bílých lotosů(J5m) a v nekonečnou klenbu splétaly(J5m) se vonné jejich koruny a loď(J5m) jak labuť tam se nesla kormidlo(J5m) se hnulo rukou kterou neviděl(J5m) a Brandan věděl tam kdo řídí loď(J5m) U skály nad lotosy čnějící(J5m) se zastavila safír jediný(J5m) ta hora byla Pravil tichý hlas(J5m) Vstaň bratře za mnou pojď a zdálo se(J5m) že ruka jala ho Přivázal loď(J5m) kde bratři spali posud hluboce(J5m) a šel Dům svítící na skále stál(J5m) byl jako z ohně brána z démantů(J5m) se tiše otevřela Vstoupl v síň(J5m) jež kostelem se zdála z křišťálu(J5m) na dlažbě z chalcedonu oltář stál(J5m) tma rudá plná jisker hlásala(J5m) že z granátů byl celý zbudován(J5m) a místo lampy na řetězu z hvězd(J5m) sám měsíc visel tam A Brandan klek(J5m) a chvěl se jakýms velkým tušením(J5m) Hlas šeptal zas Jdi zvedni záslonu(J5m) Ta visela utkaná z purpuru(J5m) na konci síně Jala Brandana(J5m) na cestě hrůza svatá poslechl(J5m) však anděla zved záslonu a šel(J5m) kam nevidná ho ruka pudila(J5m) Síň druhá stála před ním nevelká(J5m) bez všeho lesku Strop byl dřevěný(J5m) a stěny bílé Uprostřed stál stůl(J5m) byl na něm ubrus hrubý domácí(J5m) to bylo předivo a kytice(J5m) jen z polních květů byla v nádobě(J5m) jen prostě z rudé hlíny pálené(J5m) Když zraky jeho šeru přivykly(J5m) jež panovalo tam tu uviděl(J5m) že nebyl sám že muži seděli(J5m) kol dřevěného stolu Vykřikl(J5m) a na kolena pad a klonil se(J5m) až do prachu to apoštolové(J5m) kol stolu seděli a pojednou(J5m) síň celá světlem sladkým zářila(J5m) hvězd nejbělejších vánočních jak hvězd(J5m) a Kristus sám náš Pán a Spasitel(J5m) v rouch bílých sněhu v středu síně stál(J5m) a jeho nevýslovně sladká tvář(J5m) tím okem hlubokým a dojemným(J5m) jež slzy láká v zraky zároveň(J5m) co v duši radost jásá nadšení(J5m) na Brandana se tiše dívala(J5m) a svatý úsměv na něj zazářil(J5m) Tu Brandan mnil že zemře blaženstvím(J5m) Jak ve snu viděl jen že Kristus šel(J5m) ku stolu zpět že číši s vínem vzal(J5m) že apoštolům ke rtům klonil ji(J5m) že lámal bílý chléb a podával(J5m) Pak bylo mu jakoby moře hvězd(J5m) mu v duši stoupalo neb Kristus pán(J5m) i k němu přistoupil a podal chléb(J5m) číš ke rtům jeho klonil Blaženost(J5m) ta příliš mocná byla do mrákot(J5m) jak samé smrti Brandan těžce kles(J5m) Když opět smyslů nabyl šeptal hlas(J5m) Jen kolem sebe hleď vše zmizelo(J5m) Na skále ze safíru zase byl(J5m) Pod ním kvet v šeru lotosový háj(J5m) kde loď se houpala Však onen dům(J5m) jenž jako z ohně zbudován se zdál(J5m) byl zmizel Andělův hlas šeptal teď(J5m) Rok celý trval onen okamžik(J5m) v němž na ráj zírali jste Velkonoc(J5m) ty slavils s apoštoly s Kristem dnes(J5m) Tvou duši prošel bílý jeho zjev(J5m) neb čistá jest co oheň nebeský(J5m) On duši tvoji prošel Jeden z nás(J5m) ty budeš v brzku Pokud na zemi(J5m) živ budeš nápoje a pokrmu(J5m) ti třeba nebude on sytil tě(J5m) Co více jest ten jeho svatý zrak(J5m) z tvých zraků nepomine nikdy víc(J5m) zář ona hvězdná plá tam na věky(J5m) To pouti tvé jest velké ovoce(J5m) že stát se mohlo tak to děkuješ(J5m) těm květům zázračným jež trhal jsi(J5m) po cestě k ráji dobře rozuměj(J5m) ty květy zázračné jsou víra tvá(J5m) tvé slitování velké bez mezí(J5m) jež ke všem tvorům cítíš trpícím(J5m) Byl Brandan něm a sám nevěděl co(J5m) jej k zemi sladce kruší před zrakem(J5m) tvář Kristova se stále vznášela(J5m) a duše jeho byla plna tak(J5m) že přetékala svatým nadšením(J5m) A anděl řekl Na loď nyní pojď(J5m) a vedl jej Sen ještě držel tam(J5m) všech bratrů duši Vítr zvedl se(J5m) a nesl v dáli loď A Brandan stál(J5m) pod jasným nebem vzhůru ku hvězdám(J5m) zrak obracel však slova nenalez(J5m) Za krátko Erina uzřeli břeh(J5m) ti z dálí poutníci a odevšad(J5m) se lidé hrnuli by viděli(J5m) ty jejichž zraky ráje uzřely(J5m) a po více než po čtyřicet dní(J5m) z rouch jejich vůně šla jež prosákla(J5m) je v ráji pozemském tam za mořem(J5m) Z rouch jejich časem vytratila se(J5m) ne z duší však tam na vždy zůstala(J5m) a všickni žili svatým životem(J5m) A přišel čas a Brandan loučil se(J5m) a k Bohu šel ó třikrát blažený(J5m) jenž uzřel ráj a sladkou Krista tvář(J5m) jenž touhu ukojil tu která všem(J5m) nám silněj nebo slaběj plápolá(J5m) na duše dně a která v našich dnech(J5m) po ideálu žízní zove se(J5m)