ROMÁN O ČTYŘECH SYNECH AJMONOVÝCH.

Čas letnic byl a nesmírný ten dům(J5m) v němž Karel Velký císař západu(J5m) byl tenkrát dvorem v jasné Paříži(J5m) v svém městě drahém sotva postačil(J5m) by četných hostů pojal skvělý dav(J5m) do mramorové zdi svých nádhery(J5m) Co králů knížat pánů sjelo se(J5m) co hodnostářů církve Kristovy(J5m) co vasalů tam chrabrých rytířů(J5m) Síň klenutá na sloupech z porfyru(J5m) tak mnohých že se lesem zdála být(J5m) se bohatýry hustě plnila(J5m) jak mléčná dráha bílá hvězdami(J5m) Však vysoko nad slavným hemžením(J5m) na stupních z jaspisu stál třpytně trůn(J5m) ze zlata ze sloni a ze stříbra(J5m) kde Karel císař v říze labutí(J5m) jak slunce zářil ve své velebě(J5m) a dvacet stálo arcibiskupů(J5m) po jeho boku jejichž plášťů nach(J5m) plál jako západ rudý nad sněhy(J5m) Síň hlaholila smíchem hovorem(J5m) a klepáním též šachů stříbrných(J5m) po šachovnicích z drahých kamenů(J5m) jež hostům chvíli mile krátily(J5m) však zraky mnohých v bázni hleděly(J5m) na čelo Karlovo kde temný mrak(J5m) se sbíral chmuřil bouři zvěstoval(J5m) A náhle bylo ticho hluboké(J5m) jak o půlnoci na hřbitově kdes(J5m) neb Karlův hlas jsa hromu podoben(J5m) se ozval takto v síni zvučivé(J5m) Bůh který vidí srdce člověka(J5m) Bůh ráje král mi svědkem nyní buď(J5m) že prázdná pýcha z úst mých nemluví(J5m) však lítosť velká nad tou potupou(J5m) jež stala se ne mně však koruně(J5m) a žezlu posvátným těm symbolům(J5m) jež na okamžik třímám v rukou svých(J5m) To velké dílo říše západu(J5m) jež skalou jest a hradem křesťanstva(J5m) o jehož sílu nevěřících moc(J5m) se láme jako vlna o břehy(J5m) to velké dílo prací společnou(J5m) my budovali krví rosili(J5m) my všickni stejně svatě nadšeni(J5m) Co ztékali jsme měst co bořili(J5m) jsme vzdorných hradů co jsme káceli(J5m) těch trůnů pohanských Co do prachu(J5m) též bratrů našich kleslo hrdinných(J5m) než dokonána chrámu budova(J5m) Teď k nebi ční Až k mezím hispanským(J5m) za kterými vře moře pohanské(J5m) vše slouží Kristu který spasil svět(J5m) Vy všickni králové a knížata(J5m) vy páni biskupové rytíři(J5m) jste přišli ke mně na mé pozvání(J5m) byste mi řekli povždy hotovi(J5m) že býváte se zbraně uchopit(J5m) a se mnou vítězit neb zahynout(J5m) dle vůle boží za věc největší(J5m) za svatý kříž za víru Kristovu(J5m) Vy všickni přišli jste a nechybí(J5m) než jeden z velkých říše barónů(J5m) Bóv z Egremontu sivý bohatýr(J5m) Proč nepřišel as Nuže povím vám(J5m) On pýchou šílí modlou jest si sám(J5m) On pohrdává světem veškerým(J5m) a sloužit celku hanbou se mu zdá(J5m) To trpět nelze Sřítí budova(J5m) se nejpevnější v prach a vlastní rum(J5m) když zpurně sloup svou hlavou potřásá(J5m) a déle nésti nechce sklepení(J5m) Při svatých apoštolech přísahám(J5m) že ztrestám jej Když Bóv nepřišel sem(J5m) nuž navštívím jej s vojskem velikým(J5m) hrad jeho povalím a rozkotám(J5m) a skloním hlavu jeho vztýčenou(J5m) Tak zahřměl Karel síň až třásla se(J5m) a ticho bylo ticho hluboké(J5m) až posléz tak se ozval druhý hlas(J5m) hlas Ajmona vévody z Dordóny(J5m) jenž bratra svého Bóva miloval(J5m) a hrozbu klidně snášet nedoved(J5m) ač nesouhlasil s Bóvem v této při(J5m) Hrd vztýčil hlavu ruku pozvedl(J5m) a řekl s pyšným na rtech úsměvem(J5m) Máš právo králi jevit nevoli(J5m) však příliš rychle nepřísahej přec(J5m) Bóv není zajíc má též přátele(J5m) a povalit jej není dětskou hrou(J5m) Vstal Karel s trůnu zrak mu zahořel(J5m) a v hněvu svém byl jako divý lev(J5m) a zahřměl daleko že slyšeti(J5m) jej bylo za stěnami paláce(J5m) Při svatém apoštolu Jakubu(J5m) to zní jako hrozba pane vévodo(J6m) Však věz se špatnou by se potázal(J5m) kdo na pomoc by Bóvu přispět chtěl(J5m) kdyby rodný jeho byl to brat(J5m) Tvůj pohled raní zrak můj Ajmone(J5m) jak slova tvá mou duši vzrušila(J5m) jdi ustup jdi a nedráždi můj hněv(J5m) Kles na svůj trůn a Ajmon prudce vstal(J5m) byl bled však kliden slova neprones(J5m) a zvučným krokem bral se ze síně(J5m) hrob není tišší než ta byla síň(J5m) na okamžik pak ale rachot byl(J5m) jak chmurné bouře vně i domu vnitř(J5m) neb ozbrojenců tisíc sedm set(J5m) se řinčících svých zbraní chápalo(J5m) a beze slova za Ajmonem šlo(J5m) za pánem svým za chrabrým vévodou(J5m) a dusot koňů hřměl a zanikal(J5m) Pak bylo ticho zas jak po vichru(J5m) a zabolelo srdce Karlovi(J5m) neb temná předtucha mu šeptala(J5m) o dobách neblahých a krvavých(J5m) Já chybil řekl tiše Némovi(J5m) jenž starý přítel rádce věrný vždy(J5m) mu blízko stál Ó poraď příteli(J5m) A dojat odvětil mu takto Ném(J5m) Zda moudře radím nevím to však vím(J5m) že upřímně a z hloubi duše své(J5m) a nebojím se říci Králi můj(J5m) buď shovívavým neboť mocným jsi(J5m) a zdá se mi že sluší nejlépe(J5m) tam dobrota kde síla přebývá(J5m) A nemá člověk chybující vždy(J5m) být trpělivým s námi s hříšnými(J5m) když trpěliv jest Bůh a odpouští(J5m) Byls uražen a krev ti vzkypěla(J5m) ty přísahals tu nelze couvnouti(J5m) však nezabraňuj návrat Bóvovi(J5m) snad kajicnému proto k sobě přec(J5m) Ty nezadáš si králi pošleš li(J5m) než vojnu začneš posla v Egremont(J5m) Ať řekne Bóvu Zachovejme mír(J5m) a zachovejme staré přátelství(J5m) Tvůj vzdor jen vnutil do rukou mi zbraň(J5m) buď mezi námi vše jak bývalo(J5m) Jak otci tvoji pošli rytířů(J5m) šest set ke dvoru sám pak navštiv mě(J5m) o vánocích a já tě pohostím(J5m) a dobrou vůli mějme pospolu(J5m) Tak ať tvůj posel řekne Bóvovi(J5m) a teprv pak bude li zatvrzen(J5m) boj spravedlivý proti němu hlas(J5m) Tak pravil Ném a Karel odvětil(J5m) Můj příteli ty dobře radils mi(J5m) však koho pošlu s takým poselstvím(J5m) To snadná věru nezdá se mi věc(J5m) A všickni mlčeli tu ozval se(J5m) syn Karlův Lotár panic spanilý(J5m) zrak modrý měl a vlasy jako len(J5m) a jako jedle vzrůst měl ztepilý(J5m) a dívčí jeho úsměv kouzlem byl(J5m) na tváři plné jaré mužnosti(J5m) Můj otče pravil s krásným ruměncem(J5m) smím prostřed bohatýrů ozvat se(J5m) Smím prosbu k tobě vznášet odvážnou(J5m) Svěř rukám mým to smíru poselství(J5m) Buď první čin můj dílo pokoje(J5m) Ne zvolal Karel divně polekán(J5m) a Lotár sklopil oči s povzdechem(J5m) Však císař rozjímal a pravil pak(J5m) Ty pravdu máš můj drahý Lotáre(J5m) ty dobře snad u Bóva pořídíš(J5m) Z tvých zraků duše hledí dětinná(J5m) ta nedráždí jak mužů hrdý vzhled(J5m) a sladký hlas tvůj přímo k srdci jde(J5m) Jdi Svěřuju ti dílo pokoje(J5m) Jest skromnosť tvému věku ozdobou(J5m) a tvému slovu rod tvůj důraz dá(J5m) A Lotár jel s ním tři sta rytířů(J5m) a všickni byli v zbroji stříbrné(J5m) na bílých koních Nikdo netušil(J5m) že jedou v zkázu svou když na cestu(J5m) se dali ráno které růžově(J5m) nad tichou nivou smavě vzcházelo(J5m) Byl luzný máj a luka zelená(J5m) se všemi květy vonně zdobila(J5m) a v lesích ptáci snivě zpívali(J5m) na stromech vysokých a košatých(J5m) a sladkobolně klokot slavíka(J5m) zněl šerem hvozdů jimiž jezdců sbor(J5m) jak metelice jasných vlasatic(J5m) se třpytně míhal tlupou andělů(J5m) se spíše zdáli v hávech sluncových(J5m) jimž ráje král snad svěřil radostné(J5m) a blahé jakés lidem poslání(J5m) než smrtelníky oni jinoši(J5m) Tak zdobil je ne pouze roucha jas(J5m) lesk brnění leč duší čistota(J5m) a zraků vzlet a sladký mládí čar(J5m) A jako vůdčí hvězda zářivá(J5m) jim stále v čele Lotár plavý jel(J5m) z nih nejkrasší na duchu na těle(J5m) Tak města mohutného dosáhli(J5m) a krásného v úrodné krajině(J5m) jež Bóva pánem nazývalo svým(J5m) tak přijeli před mramorové zdi(J5m) v nichž dvorem dlíval z Egremontu pán(J5m) hrad nádherný se v řece zrcadlil(J5m) a deset věží nad ním trčelo(J5m) na jejichž báních bujný vítr hrál(J5m) si s korouhvemi vítr sycený(J5m) vší vůní kterou v sadech kořistil(J5m) kol hradu kvetoucích jak zemský ráj(J5m) Před palácem se Lotár zastavil(J5m) když věžní zahřměl zvučnou fanfárou(J5m) zdvih hledí své a takto zavolal(J5m) Ty milý vrátný pusť nás do domu(J5m) Jsme posli Karla krále franckého(J5m) a s pánem tvým jsme přišli promluvit(J5m) A vida blankyt v zracích mladistvých(J5m) a bledé zlato plavých kadeří(J5m) nad bílým čelem vrátný mimoděk(J5m) se usmál jak když jara první den(J5m) po dlouhé zimě vlahý přijde k nám(J5m) Řek Vstupte páni vrata otevřel(J5m) a spustil most a tři sta rytířů(J5m) jim v čele Lotár vjelo do hradu(J5m) na krásnou dlažbu dvora stinného(J5m) a pod olivou jež se klonila(J5m) u portálu na stupně z mramoru(J5m) slez Lotár s koně Žena Bóvova(J5m) u okna předouc muži pravila(J5m) Hle přišlo poselství a Lotár sám(J5m) je nese vám můj pane mladý rek(J5m) Je Karel mocným nezapomeňte(J5m) a pomněte že jste mu vasalem(J5m) Cokoli řekne kroťte pýchu svou(J5m) ať nepojde nám zlo z té hrdosti(J5m) jež snadně uchvacuje duši vám(J5m) Mír nejsladší jest nebes lidem dar(J5m) Tak pravila však Bóv se rozzlobil(J5m) a řekl temně Paní jděte si(J5m) Vám sluší vyšívati hedbávím(J5m) v své komnatě u prostřed dívek svých(J5m) toť vaše řemeslo Mé třímat meč(J5m) a káceti co v cestu staví se(J5m) Mně řekla milejší můj úkol jest(J5m) Vy rány sázíte já hojím je(J5m) Však přišli hosté povinnosť to má(J5m) bych starala se o jich pohodlí(J5m) Tak mluvíc vévodkyně povstala(J5m) a klidně důstojně a bez hněvu(J5m) ač drsně byl jí odpověděl muž(J5m) se brala ze síně v své komnatě(J5m) však tiché plné vůně ze zahrad(J5m) si mlčky horkou slzu utřela(J5m) Bóv na křesle svém seděl ze zlata(J5m) a kolem stáli jeho manové(J5m) když Lotár vešel se svým poselstvím(J5m) Jak úsměv nebes mladý Lotár byl(J5m) jak zimní chmura zasmušilý Bóv(J5m) Jen hlavou kýv a ani nepovstal(J5m) když Lotár řekl jménem císaře(J5m) že k němu přišel Hosta nevítal(J5m) a zaražen stál mlčky Karlův syn(J5m) Mír posud v srdci měl však nevole(J5m) na hladké čelo stín mu vrhala(J5m) v tom vévodkyně v síň se vrátila(J5m) sbor panošů ve zlatých nádobách(J5m) nes jasné víno paní hradu pak(J5m) se jala slova promluvila tak(J5m) Zdráv buďte pane Vítám upřímně(J5m) pod střechou naší posla každého(J5m) jejž Karel posílá nám velký král(J5m) Vám zvláště srdce moje letí vstříc(J5m) neb tyto ruce pane chovaly(J5m) vás často když jste pacholátkem byl(J5m) Ó krásné doby když jsem dlívala(J5m) u dvora vaší matky spanilé(J5m) Žel odešla Však v sladkém ráji jest(J5m) Kéž oroduje za nás před Bohem(J5m) Je památka mi její svata vždy(J5m) Řkouc takto pohár vína pozvedla(J5m) a podala jej hostu děkoval(J5m) jí dojat úsměvem a poklonou(J5m) a dvorným slovem úctu jevícím(J5m) A vévodkyně sedla k Bóvovi(J5m) a zraky sklopila a ruce v klín(J5m) jí klesly zrak když jeho zahlídla(J5m) tak plný chladné příkré pohrdy(J5m) Děl nyní Lotár Pane vévodo(J5m) jak sladce zněla slova ženy té(J5m) již Bůh vám za choť dal co odměnu(J5m) za skutky vaše v žití nejlepší(J5m) Kéž v srdci vašem ohlas vzbudila(J5m) Těch krásných dob když sporů nebylo(J5m) a v domě mého otce když jste byl(J5m) host nejdražší a nejvěrnější man(J5m) těch pomněte a vraťte nám je zas(J5m) Ó buďte opět čím jste tenkrát byl(J5m) Nuž otec zve vás k dvoru vévodo(J5m) on volá vás co druha dávného(J5m) a na povstalý zapomíná spor(J5m) Chce krásné slavit s vámi vánoce(J5m) ty svátky teplou láskou dýšící(J5m) tak tulné plné jasu vnitřního(J5m) Zář bude v domě záře na krbu(J5m) a v duších našich bude záře též(J5m) Vy mlčíte To vaše odpověď(J5m) na prosbu mou na slova šlechetné(J5m) té ženy před níž v úctě kořím se(J5m) Vy řekl Bóv jak dítě mluvíte(J5m) jak žena právě ona Čekal jsem(J5m) že král mi aspoň muže pošle sem(J5m) Nach studu přelít Lotárovu tvář(J5m) a vévodkyně bledá chýlila(J5m) se k manželu a zašeptala tak(J5m) Ó kroťte se Ó pane pomněte(J5m) že Karel mocný a že jest váš král(J5m) Co krve stála pře ta nešťastná(J5m) již vedl s králem mocný bratr váš(J5m) Mou prosbu slyšte neporušte mír(J5m) Bóv nato drsně Pravím po druhé(J5m) do komnaty své jděte neslušno(J5m) by žena mužům zákon dávala(J5m) Šla vévodkyně tiše jako stín(J5m) a bylo jak by anděl odešel(J5m) a jak by šero vniklo do síně(J5m) A Lotár hlavu zdvih a řekl tak(J5m) Já prosil vás však takto káže král(J5m) Ať z Egremontu pán do Paříže(J5m) se dostaví by skládal znova hold(J5m) před trůnem mým a šest set rytířů(J5m) ať jede s ním Do vánoc lhůtu dám(J5m) Sáh na meč Bóv a řekl se smíchem(J5m) Jak blázen mluví ten jenž mluví tak(J5m) A kdybych nechtěl onen skládat hold(J5m) Pak zvolal Lotár bled a rozhorlen(J5m) pak běda vám neb přijde Karel sám(J5m) a zároveň s ním vojsko nesmírné(J5m) a povalí váš hrad a poníží(J5m) tvou hlavu v prach ty zpupný vasale(J5m) Při živém Bohu zařval na to Bóv(J5m) že pykat budeš chlapče přesmělý(J5m) svou drzou řeč U prostřed manů mých(J5m) tak se mnou mluvit odvažuješ se(J5m) Jsi vězněm mým Jej v pouta jímejte(J5m) Sto mečů na to z pochvy letělo(J5m) ryk ohromný třás domu stěnami(J5m) a Lotár zvolal Kdo se odváží(J5m) na císařova posla sáhnouti(J5m) Já zařval Bóv a zamáv mečem svým(J5m) však štít svůj pozved přítel Lotárův(J5m) by chránil jej však dopad Bóvův meč(J5m) na čelo ochráncovo tryskla krev(J5m) a klesla k zemi oběť nebohá(J5m) Tu zabědoval Lotár zakvílel(J5m) a zvolal Pomsta Zkáza Bóvovi(J5m) A nastal boj teď v síni nesmírný(J5m) ke dveřím hrnuli se královští(J5m) však Bóvův lid jim cestu tarasil(J5m) a stáli jako ostrov v peřejích(J5m) v té seči která běsně zuřila(J5m) Krev tekla proudem prodírala se(J5m) pod veřejemi tekla pomalu(J5m) po bílých stupních lesklých z mramoru(J5m) do průjezdu kde žena Bóvova(J5m) a její dívky k Bohu volaly(J5m) a s velkým pláčem ruce lomily(J5m) Lvem zdál se Lotár proti osudu(J5m) však marný boj a osud jinochův(J5m) byl temný chmurný bezhvězdná jak noc(J5m) meč Bóvův bleskem byl ten zafičel(J5m) Lotárova hlava spanilá(J5m) na dlažbě z mozaik jak růže květ(J5m) jejž ulomila ruka surová(J5m) se náhle octla bledá bez trupu(J5m) V těch modrých očích sladce hledících(J5m) se ještě jednou jiskra zakmitla(J5m) pak shasly v mraku zkameněla tvář(J5m) a ret se zkřivil trpkým polibkem(J5m) jejž vtlačila tam neúprosná smrt(J5m) Žel světlé mládí v temno zapadlo(J5m) I srdcem Bóvovým to zatřáslo(J5m) A bylo ticho v síni skončen boj(J5m) jen štkání bylo slyšet rytířů(J5m) těch nemnohých z Karlova poselství(J5m) jež v hrozné seči ušetřila smrť(J5m) Ti na máry teď kladli Lotára(J5m) a nikdo nebránil jim v odchodu(J5m) a vévodkyně s nimi plakala(J5m) a posypala příkrov růžemi(J5m) a s průvodem tím smutným městem šla(J5m) až za bránu a slzíc hleděla(J5m) za truchlícími až se ztráceli(J5m) na bílé cestě v lese soumračném(J5m) kam zvuky hran je doprovázely(J5m) Byl Karel v mramorovém domě svém(J5m) a shromážděn byl celý jeho dvůr(J5m) síň voněla neb dlažba z mozaik(J5m) vše posypána květy pestřila(J5m) se jako louka větve z olivy(J5m) pach opojný a libý šířily(J5m) a růže kvetly v zlatých nádobách(J5m) síň jasna byla sluncem radostným(J5m) jež lilo svit svůj oken malbami(J5m) co jisker déšť a slap co duhový(J5m) síň hovorem a smíchem zvonila(J5m) když výkřik hrůzy vnikal v prostoru(J5m) neb hlasem celá Paříž zaštkala(J5m) když Lotár mrtvý slavil truchlý vjezd(J5m) do brány teď a zvolal všechen lid(J5m) Ó Bóve krvavý ať zatratí(J5m) tvou zrádnou duši spravedlivý Bůh(J5m) neb černějšího činu nebylo(J5m) nad vraždu tvou od smrti Abela(J5m) Co řekne Karel král ten ubohý(J5m) Už nemá život pro něj radostí(J5m) A posel vrazil zděšen do síně(J5m) kde byla vůně zář a veselí(J5m) a bez dechu se zrakem ztrhaným(J5m) na Karla zvolal Vrací se tvůj syn(J5m) však mrtvý pane Posýlá jej Bóv(J5m) trup bez hlavy a hlavu bez trupu(J5m) Tu padl Karel v prostřed manů svých(J5m) na dlažbu jako pokácený dub(J5m) byl bez smyslů a mluvit nemohl(J5m) i pak když oči opět otevřel(J5m) až posléz řekl jako dítě sláb(J5m) Při bohu králi lásky raďte mi(J5m) co činit teď jsem zlomen bolestí(J5m) A všickni mlčeli pláč dusil je(J5m) až řekl Ném Pojď synu svému vstříc(J5m) na jeho pohřeb pouze mysli teď(J5m) A vyšli z domu Karel v čele jim(J5m) a sedm set kráčelo rytířů(J5m) za králem chvějícím se jako list(J5m) Když uzřel máry propuk v hořký pláč(J5m) a nářek jeho divý k nebi zněl(J5m) pak líbal syna s vášní roztrh plášť(J5m) a rval si vous a vlasy volaje(J5m) Buď proklet ten kdo se mnou nepůjde(J5m) tu ztrestat zrádu jež mi vyrvala(J5m) víc než mé srdce víc než duši mou(J5m) A zase štkání jako hrozná křeč(J5m) mu bohatýrským tělem trhalo(J5m) a vlasy ježily se každému(J5m) kdo jeho slyšel velké výkřiky(J5m) a třikrát omdlel než do opatství(J5m) do starého svatého Germana(J5m) to rozkrušené mládí Lotára(J5m) tu pyšnou naděj sladké Francie(J5m) to vše co Karel s něhou miloval(J5m) na věky uložili Po pohřbu(J5m) byl císař pošmurný a bled a něm(J5m) u svého okna stával den co den(J5m) a s krvelačným hleděl úsměvem(J5m) na zástupy jež táhly nesmírné(J5m) dnem každým do Paříže se všech stran(J5m) by přidaly se k těm již brousili(J5m) zbraň zasvěcenou pomstě veliké(J5m) Bóv z Egremontu též však nelenil(J5m) Svým bratrům poslal listy závažné(J5m) a zaklínal je by mu přispěli(J5m) na pomoc rychle proti Karlovi(J5m) Vám světší psal jsou svazky pokrevní(J5m) než to co povinností zove král(J5m) Bůh lásku k rodným do srdce nám vpsal(J5m) král chce nám lásku vnutit k porobě(J5m) a pro otroctví hledá zvučných jmen(J5m) Však shrdejme i jařmem ze zlata(J5m) A přišli bratři Ajmon z Dordony(J5m) a Žirár z Rosiljónu nesmírné(J5m) jim sledovalo vojsko v Egremont(J5m) a v samém městě uzavřelo se(J5m) Na věži hradu ale strážcové(J5m) v dál modrou zírali a čekali(J5m) kdy na obzoru objeví se prach(J5m) jenž klusem koní krokem pěších vojsk(J5m) se povznese až k nebes blankytu(J5m) A ráno jednou celá obloha(J5m) když jako bledé zlato zářila(J5m) při prvních slunce smavých paprscích(J5m) mha bílá třpytná táhla přes lesy(J5m) prach byl to který letěl před vojem(J5m) a za nedlouho z šera jasanů(J5m) a starých buků proud se reků lil(J5m) a vzduch se třásl surem třeštěním(J5m) a zbraní chřest hřměl vzdálený jak hrom(J5m) Vstoup na věž Bóv a bratři jeho s ním(J5m) když blíž a blíž se vojska valila(J5m) a byli zasmušilí zamlklí(J5m) neb nejistoty chmurná velká tíž(J5m) se na ně řítila jak balvany(J5m) a svědomí je ostře káralo(J5m) Tu vévodkyně tiše vstoupla k nim(J5m) a řekla Hleďte ruku vztahujíc(J5m) A proti nim na vrchu na strmém(J5m) pod temné sosny širým vějířem(J5m) tři jezdci stáli v zbroji bohaté(J5m) jež v slunci jako oheň hořela(J5m) to Karel byl a Ném a Ganelon(J5m) ten Ganelon jenž povždy zrádcem byl(J5m) a pozděj Karla v hlubý uvrh žal(J5m) a celou Francii Tam stáli teď(J5m) ti muži tři jež propasť dělila(J5m) ne široká však hlubá nad míru(J5m) od věže hradu odkud viděli(J5m) je Bóv a jeho bratři Pohleďte(J5m) jim vévodkyně tiše šeptala(J5m) ó pohleďte na bledou krále tvář(J5m) Jak schvátil jej ten nevýslovný bol(J5m) A jeho vzhled jak jesti velebný(J5m) A bratři mlčeli až promluvil(J5m) tak Ajmon vzdychaje a zamyšlen(J5m) Kéž by nám nabíd Karel smíření(J5m) Jest žel mi všech těch vzácných životů(J5m) jež skosí smrt v tom velkém zápasu(J5m) A právo není s námi docela(J5m) A Žirár pravil Karel jest náš král(J5m) a povinnost je naše vzdát mu hold(J5m) Jen láska k bratru vnutila mi zbraň(J5m) Jsem Bóve tvým však kloním mimoděk(J5m) před Karlem hlavu Bóv byl zamlklý(J5m) však jeho ret se třásl dojmutím(J5m) a v zraku jeho slza hořela(J5m) neb viděl celou nyní křivdu svou(J5m) to velké hoře viděl spáchané(J5m) ve slepém záští a tak zašeptal(J5m) On odpustit mi nikdy nemůže(J5m) a byla doba kdy mě miloval(J5m) O lásku jeho truchlím mrtva je(J5m) A pomalu se brali bratři teď(J5m) s té věže dolů Karel zatím stál(J5m) pod sosnou kde mu pravil Ganelon(J5m) Můj králi sloužit tobě povinnost(J5m) jest drahou mi a věren byl jsem vždy(J5m) dnes prosím tě o velkou odměnu(J5m) ó žádej na mně abych přinesl(J5m) ti hlavu prokletou v níž zrodila(J5m) se myšlenka o vraždě Lotára(J5m) Nech Bóvovým mě pane soudcem být(J5m) Dík zvolal král tu hlavu přines mi(J5m) a za odměnu vybeř z měst si mých(J5m) to které srdce tvé si požádá(J5m) jen Paříž ne a Cáchy s palácem(J5m) Tak pravil král nemaje tušení(J5m) o hlubé kajicnosti Bóvově(J5m) Tvou bude brzy hlava zrádcova(J5m) děl Ganelon a odjel tryskem hned(J5m) a zůstal Karel s Némem pod stromem(J5m) a děl mu Ném ten rádce oddaný(J5m) a povždy nakloněný k smíření(J5m) Jest krásné býti silným mohutným(J5m) neb silnému jest snadno odpouštět(J5m) a mocný může snadně smírným být(J5m) a blahoslaven mír kdo rozsévá(J5m) Ty nechceš říci Karel odvětil(J5m) že pomstít nemám syna svého smrt(J5m) Ty nevíš jaká křeč mi srdce rve(J5m) Zde odpouštěti není možné přec(J5m) Ó císaři tak nemluv pravil Ném(J5m) Ty víš jak Ožier ten divoký(J5m) jenž Dánem jest a téměř olbřímem(J5m) ten neskrotný jak vichr severu(J5m) přec Karlotovi synu z krve tvé(J5m) kdys odpustil že zabil z bujnosti(J5m) mu jeho syna Ovšem činil tak(J5m) na přímý boží vzkaz Však neplatí(J5m) byť přímý třeba nebyl rozkaz vždy(J5m) jejž Bůh nám ústy Spasitele dal(J5m) Ten příběh s Ožierem u lidí(J5m) co příklad smíru v písni žije teď(J5m) Já slyšel včera zpěv ten v ležení(J5m) a jeho ohlas stále ve mně zní(J5m) Děl Karel Věru jsem teď zvědavý(J5m) zpěv onen slyšet Písně miluji(J5m) a vzpomínám dob minulých si rád(J5m) Tak rozmlouvaje Karel s hory jel(J5m) a vešel v stan jejž rozbil sobě Ném(J5m) pod košatým vysokým jasanem(J5m) leh na medvědí kůži prostřenou(J5m) a Ném vyhledal pěvce dobrého(J5m) a řek mu Chceš zazpívati mi(J4m) A posadil se pod strom šumící(J5m) před vlastním stanem v němž dlel ukryt král(J5m) a řekl Zazpívej mi onen zpěv(J5m) o velkém hněvu Ožierově(J5m) a jeho smíru s králem francouzským(J5m) Tak pravil Ném a pěvec usedl(J5m) a ladil nástroj svůj a zamyšlen(J5m) řek hlasem snivým Byl jsem tehdy mlád(J5m) a bojoval jsem tenkrát s císařem(J5m) a zraky moje vlastní viděly(J5m) co ústa moje písní hlásají(J5m) Však jinak jeví se mi věci dnes(J5m) než tenkráte když pouhým divákem(J5m) jsem tupým byl Má duše vnořena(J5m) do svatotajných hlubin poznání(J5m) kde pravzor skryt je všeho tvoření(J5m) se probrala z té malé všednosti(J5m) jež zvedajíc před zraky vlastní dlaň(J5m) dál nevidí a prostor popírá(J5m) Zpěv pravdou vyšší jest než holý čin(J5m) Suď o tom sám Ty byl jsi přítomen(J5m) když dálo se o čem ti zazpívám(J5m) Tak řekl pěvec chvilku zůstal tich(J5m) pak hleděl kolem kde se sbíralo(J5m) mu valně posluchačů usmál se(J5m) a opět vážný začal pěti tak(J5m) Zpěv slyšte můj o páni šlechetní(J5m) jimž milostiv buď všeho ráje král(J5m) syn Marie Panny nebes královny(J5m) zpěv slyšte můj o vzpouře veliké(J5m) již Ožier podnik velký bohatýr(J5m) jenž nesmírné vykonal chrabrosti(J5m) a divy hrdinství zpěv slyšte můj(J5m) o jeho vzpouře proti císaři(J5m) a smíru jejž mu přikázal sám Bůh(J5m) Byl Ožier hostem jednou v paláci(J5m) u Karla císaře jenž miloval(J5m) jej jako druha neboť sloupem byl(J5m) a štítem říše proti pohanům(J5m) Byl Ožier hostem a s ním jeho syn(J5m) jenž krásný jinoch velkých vlastností(J5m) u Karla v přízni byl a vídal rád(J5m) král francouzský že jeho synové(J5m) se s Bodvinetem blízko sdružili(J5m) V čas návštěvy u Karla Ožier(J5m) jel na lov jednou sám a Bodvinet(J5m) se synem císařovým bavil se(J5m) po celý den s Karlotem Stříleli(J5m) a kopím metali a o závod(J5m) na koních jeli divokých a sléz(J5m) už unaveni v šachy zahráli(J5m) Hráč obratný byl Ožierův syn(J5m) a třikrát vyhrál řadou po sobě(J5m) a usmál mimoděk se Bodvinet(J5m) tu Karlot v hněvu řek mu urážku(J5m) To nesnes Bodvinet a ruku zdvih(J5m) nač Karlot vzplanuv dýkou bodl jej(J5m) však hlouběji než mínil nešťastný(J5m) Bez hlesu mrtev padl Bodvinet(J5m) a Karlot v pláči k němu vrhl se(J5m) a nářkem naplňoval celý dům(J5m) v němž velké poděšení zavládlo(J5m) Jel Ožier domů z lovu veselý(J5m) vstříc letěl panoš mu a s pláčem řek(J5m) Jest zabit syn tvůj zabit Karlotem(J5m) Bez sebe vášní vešel otec v dům(J5m) a štkaje pad na bledou mrtvolu(J5m) a tisíckrát ji líbal s výkřiky(J5m) Ó probuď se sic zemru bolestí(J5m) A vešel Karel císař v slzách byl(J5m) a řekl Druhu můj ó běda nám(J5m) tím neštěstím jsme stejně zlomeni(J5m) Tu Ožier se vzpřímil divoké(J5m) mu záští plálo v zracích hrozivých(J5m) a zařval hromem Vraha vydej mi(J5m) bych zardousil jej těma rukama(J5m) Bled couvl Karel o krok Utiš se(J5m) jej prosil zmaten nemine ho trest(J5m) před soud jej postavím jest zajatý(J5m) však v ruce tvé jej vydat nemohu(J5m) než rovnováhy duše nabudeš(J5m) Tu zšílel bolem Ožier naprosto(J5m) za prsa popad Karla zatřás jím(J5m) a zařval Spravedlnost tvoje lež(J5m) Tvůj purpur strhám Stůj v své nahotě(J5m) v své ohyzdné ty licoměrníku(J5m) Sto ramen hned se reka chopilo(J5m) a vzduchem sto se zbraní míhalo(J5m) a Karel zničen tvář si zahalil(J5m) však zvolal Stůjte Jest to moje pře(J5m) Sám promluvím s ním Ožiere slyš(J5m) A všickni couvli Karel ruce vztáh(J5m) a řekl Pomni že jsme přátelé(J5m) Jak často spolu krváceli jsme(J5m) na bojištích jak často navzájem(J5m) jsme život zachránili druhu druh(J5m) A přistoup blíž jak by jej objat chtěl(J5m) však Ožier zvolal Pykám v hodině(J5m) té proklaté že s tebou kdy jsem byl(J5m) a že jsem život tvůj kdy zachránil(J5m) Dnes žízním po tvé krvi dej mi ji(J5m) tu která teče v žilách Karlota(J5m) Zub za zub dej a oko za oko(J5m) Ty neslyšíš Ó soudce strannický(J5m) Strh krále k zemi vzduchem fičel meč(J5m) jen okamžik a hlava Karlova(J5m) by vedle trupu byla ležela(J5m) na lesklé dlažbě Nedopustil Bůh(J5m) čin neslýchaný divý ohavný(J5m) Jak valný proud se mužů přítomných(J5m) hned síla vrhla proti šílenci(J5m) a odzbrojila ruku rouhavou(J5m) A Ožier tělo svého syna vzal(J5m) a skokem dosáh dveří mezi tím(J5m) co všickni kolem Karla klekali(J5m) hold vzdávajíce klidné výsosti(J5m) jíž potupa se tknouti nemohla(J5m) neb z duše temenila vznešené(J5m) ta výsost pravá a ne z purpuru(J5m) jejž byl mu s ramen strhl Ožier(J5m) Buď vojna mezi námi krvavá(J5m) teď Ožier volal sednuv na koně(J5m) a jednou rukou drže mrtvolu(J5m) před sebou v sedle druhou zaťal v pěsť(J5m) a hrozil proti domu Slyšel král(J5m) ta divá slova hlava na prsa(J5m) mu klesla těžce ale posléz děl(J5m) On utiší se ke mně vrátí se(J5m) Však mýlil se prch Ožier z Francie(J5m) a s Didierem králem lombardským(J5m) se spojil proti Karlu Nemožné(J5m) už bylo omlouvati jeho bol(J5m) a nucen Karel začal vojnu též(J5m) Ó Bože můj jak hrozně zuřila(J5m) Tři léta trvalo než povalil(J5m) do prachu Karel vrahy Francie(J5m) než padl hrad kde Ožier skrýval se(J5m) a vpády strojil v kraje francouzské(J5m) Byl naposled už Ožier v hradě sám(J5m) jen jeden toliko mu zůstal druh(J5m) druh dražší nade všechno na světě(J5m) rek Gvielín Ti muži obrovští(J5m) jak na ostrově čnícím z peřejí(J5m) a z vírů moře stáli na valech(J5m) a sami čelili těm nesmírným(J5m) a chrabrým plukům Karla císaře(J5m) Hrad ležel tak že málo zároveň(J5m) jen lidí hnáti mohlo útokem(J5m) a jeden bod toliko přístupný(J5m) byl dobyvačům propast bezedná(J5m) kol hradeb zela jistá ochrana(J5m) Na ohroženém místě Ožier(J5m) a Gvielín boj vedli bez konce(J5m) Krev nesmývali více s rukou svých(J5m) a ran svých ani nevšímali si(J5m) a bez přestání rozdávali je(J5m) Jen v neděli když zpěvy slyšeli(J5m) a hymny při mši z dálí z lešení(J5m) jim odpočinek kynul sílící(J5m) Tu klekali na baštách v modlitbě(J5m) pak sladkému se spánku oddali(J5m) vždy po řadě druh druhem střežený(J5m) v pondělí zas začal znovu boj(J5m) Na stráži Gvielín když bdělý stál(J5m) v těch krátkých dobách seč když přestala(J5m) tu jedinou mu bylo potěchou(J5m) v té velké bídě slyšet žaloby(J5m) a nářek Karlův v noční tichosti(J5m) nad padlými v tom boji vasaly(J5m) A mezi tím co takto střežil hrad(J5m) druh jeho Ožier slavný bohatýr(J5m) mlel klidně mouku těsto zadělal(J5m) pec vytopil a chleba upekl(J5m) a pak jej druhu svému přinášel(J5m) a lámal jej a spolu pojedli(J5m) a bratrský dávali polibek(J5m) si oba reci věrní při hodu(J5m) tom prostém plném lásky dojemné(J5m) Den černý přišel však den poslední(J5m) pad Gvielín pod mrakem oštěpů(J5m) jenž zdola přilétl jak krupná bouř(J5m) však síly ještě přece dosti měl(J5m) by tekoucí své z břicha vnitřnosti(J5m) si zadržel oběma rukama(J5m) a do dvora se dovlek sláb a bled(J5m) kde Ožier právě chleba kladl v pec(J5m) Tam k nohám kles mu s Bohem zašeptal(J5m) a Prchni v patách je mi nepřítel(J5m) pak ještě dodal Vzal jej Ožier(J5m) jak matka choré dítě v náruč svou(J5m) a odnes jej do věže čnějící(J5m) na konci bašt Tu zavřel za sebou(J5m) ó Bože můj jak plakal Ožier(J5m) Noc celou slyšeli jej naříkat(J5m) i druhý den a ticho k večeru(J5m) pak bylo ve věži neb pohřben teď(J5m) pod těžkou deskou dřímal Gvielín(J5m) a téměř beze smyslů unaven(J5m) svým dlouhým nářkem ležel Ožier(J5m) na hrobě nejdražšího přítele(J5m) a z jeho očí jako z pramene(J5m) se němé lily slze Nad hradem(J5m) stál v bledé mlze měsíc dřímavě(J5m) v šer nyvý tichý stromy šeptaly(J5m) kol staré věže která vrhala(J5m) stín černý jako závoj smutečný(J5m) v té němé noci chorou zsinalosť(J5m) a z toho temna náhle v lunný kmit(J5m) se vynořila bílá postava(J5m) to Karlot byl ve zbroji stříbrné(J5m) a v rouše třpytném jako padlý sníh(J5m) byl bez přilby a paprsk měsíce(J5m) na bledý padal jeho obličej(J5m) Klek před věží a ruce povznesl(J5m) a hlasem chvějícím se dojmutím(J5m) tak zvolal vzhůru hlubou tišinou(J5m) Ó velký reku osamělý teď(J5m) a truchlící nad druhem zabitým(J5m) ó slyš mě Ožiere vyslyš mě(J5m) Jsem Karlot tvého císaře jsem syn(J5m) ten Karlot jejž v tak velké zášti máš(J5m) jíž plně zasluhuji bohu žel(J5m) neb syna tvého bídný zabil jsem(J5m) Však Ožiere odpusť promiň mi(J5m) Já byl tak mlád a ďábel v hřích mě ved(J5m) A Bodvineta nechtěl zabit jsem(J5m) Ty nevíš co jsem prolil horkých slz(J5m) pro čin svůj zlý jak trpce pykal jsem(J5m) skutek krvavý Ach odpusť mi(J5m) Ó zaklínám tě jménem trojice(J5m) smiř se s mým otcem Dost už krvavých(J5m) a lítých bojů S otcem mým se smiř(J5m) Své pýchy zanech zanech vzdorů svých(J5m) Že největší jsi v světě bohatýr(J5m) ví každý dávno Slávu dobývat(J5m) ti třeba není všechnu slávu máš(J5m) Jen jedno schází tobě s Karlem smír(J5m) Já mezi vámi státi nebudu(J5m) Vlasť zanechám svou sladkou Francii(J5m) a jak jsem o syna tě oloupil(J5m) tak sebe nyní trestem oloupím(J5m) o svého otce drahou přítomnosť(J5m) o mládí své o radosť života(J5m) o bratry své a sestry za moře(J5m) do pustých končin na poušť vydám se(J5m) u hrobu spasitele pokleknu(J5m) a nevrátím se dříve v rodný kraj(J5m) až odpustiv mi sám mě zavoláš(J5m) A bude li tvá vůle nevrátím(J5m) se nikdy více ve svou sladkou vlasť(J5m) Tak prosil Karlot Ožier slyšel jej(J5m) a povstal od hrobu a zjevil se(J5m) na kamenném na věži pavlánu(J5m) byl temný jako mrak a bledý byl(J5m) a zrak měl samým pláčem krvavý(J5m) a zahřměl v noc jak bouře rachotí(J5m) Tak nenávidím tě ó Karlote(J5m) že nesnesu tvůj pohled prokletý(J5m) a přísahám při Kristu při Bohu(J5m) že mstící rukou svou tě zasáhnu(J5m) Tak zavolal a zmizel ve věži(J5m) a smuten Karlot vstal a odešel(J5m) a mlčení zas bylo hluboké(J5m) a plna vzdechů byla truchlá noc(J5m) Když bledý úsvit nebem zašlehl(J5m) šel Ožier v kobku kůň kde jeho stál(J5m) kůň jeho věrný chrabrý Bruafór(J5m) a řekl Milá němá tváři slyš(J5m) teď na nás úkol čeká nesnadný(J5m) Jak moře valný nepřátel je dav(J5m) a přívalem tím jest nám proniknout(J5m) Já nechvěji se Ty se nebojíš(J5m) A Bruafór tak v dlažbu zahrabal(J5m) že jiskry lítaly z ní do šera(J5m) a zařehtal Sed na něj Ožier(J5m) kříž udělal a z pochvy vytrh meč(J5m) Bez hluku věže vrata otevřel(J5m) a vyšli spolu on a Bruafór(J5m) na tichý dvůr Kohouti zpívali(J5m) a hvězdy zapadaly poslední(J5m) Nuž pojď zašeptal tiše Ožier(J5m) a letěl Bruafór jak vichr sám(J5m) po dvoru po mostu a z hradu v šer(J5m) Však dusot podkov tábor probouzel(J5m) hned tisíc mužů stálo na nohou(J5m) a mořem mečů hnal se Bruafór(J5m) Tak jelen neprchá tak vlaštovka(J5m) se rychle nemíhá jak letěl kůň(J5m) ten věrný Ožierův táborem(J5m) Křik nesmírný jenž povstal nelekal(J5m) jej na okamžik letěl letěl dál(J5m) Déšť na něj padal šípů oštěpů(J5m) však Bruafór ran nedbal letěl dál(J5m) krev z něho tekla dštila tryskala(J5m) však Bruafór jen řehtal divoce(J5m) a neslyšel než svého pána hlas(J5m) jenž pobádal jej k běhu dál a dál(J5m) sám rány rozdávaje smrtelné(J5m) na všechny strany jako sběsilý(J5m) a káceje na pravo na levo(J5m) ty kteří v cestu se mu stavěli(J5m) Strach z něho šel a větší větší vždy(J5m) se mezi prchajícím stávala(J5m) a mezi útočníky prostora(J5m) a slabší vždy byl křik a volání(J5m) jež kůň za sebou slyšel rekovský(J5m) Však neochábl proto Bruafór(J5m) dál letěl lesem poli nivami(J5m) hnal dolinou se vrchy přelézal(J5m) řekami se brodil neustal(J5m) až bez dechu před branou hradu stál(J5m) v němž Ožieru oddaný žil man(J5m) Tak Bruafórem zachráněn byl rek(J5m) Však Karel přišel hrad ten oblehat(J5m) a znovu začal nesmírný ten boj(J5m) jenž končil však jak nikdo netušil(J5m) neb mezi tím co Karel Ožier(J5m) a ti kteří se k němu přidali(J5m) krev prolévali v boji křesťanskou(J5m) moc velkou pohan sbíral v Africe(J5m) a jako příval trhající hráz(J5m) do neblahé přikvačil Francie(J5m) v prach valil hrady města vypálil(J5m) a jako mračno přitáh za Karlem(J5m) jenž nyní mezi vojskem pohanským(J5m) a mezi hradem který oblehal(J5m) jak mezi dvojím vězel požárem(J5m) v jaké bídě Karel ocit se(J5m) Jak tygři nepřátelé vítězní(J5m) se hnali na něj lítí z obou stran(J5m) a v neštěstí tom velkém bezedném(J5m) ve vojště císařově výkřik zněl(J5m) Smír s Ožierem spása jediná(J5m) Jest bohatýrem všech nás největším(J5m) čiň vše co žádá není pomoci(J5m) Přec Karel váhal příliš hrdým byl(J5m) však Karlot obejmul mu kolena(J5m) a pravil s pláčem Otče povol jim(J5m) I kdyby krev mou žádal dej mu ji(J5m) Chceš obětovat velké dílo své(J5m) tak nepatrné věci jak jsem já(J5m) Ó nech mě raděj otče žertvou být(J5m) pro velké tvoje božské poslání(J5m) vždyť celá vina přece jest jen má(J5m) A reci v dlouhých bojích sestárlí(J5m) mu děli s výčitkou My syny své(J5m) též vedli do boje jak na jatku(J5m) a téci naše slzy neviděls(J5m) když zhynuli když osiřeli jsme(J5m) Tu pravil Karel bled a rozechvěn(J5m) On na mně syna žádat nemůže(J5m) Nuž promluvím s ním k prosbám snížím se(J5m) snad pýchy jeho najdu přece dno(J5m) Dva předstoupili před hrad heroldi(J5m) a oznámili Ožierovi(J5m) že Karel císař promluvit s ním chce(J5m) A vyšel rek ve zbroji planoucí(J5m) a v zlatém plášti pyšný vznešený(J5m) tak plný síly plný výsosti(J5m) že před ním couvli všickni mimoděk(J5m) však vznešenější Karel císař byl(J5m) jenž tiše přišel v hávu nejprostším(J5m) však v bolu svého oděn velikosť(J5m) pak hlavu skloniv tak se mluvit jal(J5m) Při naši rozhod Bůh ve prospěch tvůj(J5m) před jeho vůlí kořím tedy šíj(J5m) a nereptám jsem nyní v rukou tvých(J5m) Mě nehnala do boje žádná zášť(J5m) já proti vzpouře hájil korunu(J5m) já v tobě odpůrníka nestíhal(J5m) já stíhal vraha sladké Francie(J5m) té velké matky Teď však přišel vrah(J5m) ne pouze její kříže přišel vrah(J5m) slyš kříže na němž zemřel spasitel(J5m) Můj Ožiere věřit nemohu(J5m) že pýcha tvá by velká byla tak(J5m) že zapomněl bys že jsi křesťanem(J5m) na pomstu mrzkou že bys myslil jen(J5m) Pojď s námi proti lítým pohanům(J5m) ne mě však víru chránit pomáhej(J5m) a k vůli kříži k vůli Francii(J5m) vše učiním co na mne požádáš(J5m) bych vyhověl tvé pomstě zášti tvé(J5m) a spojence si v tobě získal zas(J5m) Tak řekl Karel Ožier vzpřímil se(J5m) a odpověděl Vydej Karlota(J5m) po krvi jeho žízním Vydej ho(J5m) a půjdu s tebou zahnat pohana(J5m) Ne vzkřikl císař Vléci dítě své(J5m) na jatku Jak to možno Žádat Bůh(J5m) to nemůže Ne ne toť nemožné(J5m) Tak tedy posmíval se Ožier(J5m) kříž miluješ a sladkou Francii(J5m) Lež tvoje láska Chlouba zbožnosť tvá(J5m) Mně pomstu vyčítáš A žádám přec(J5m) jen spravedlnost jíž mi odpíráš(J5m) k odchodu se chystal Ožier(J5m) Hluk nesmírný se nesl k oblakům(J5m) to lítých pohanů byl divý řev(J5m) již chystali se znovu k útoku(J5m) Tu Karel za plášť Ožiera vzal(J5m) a zvolal Slyš Toť hrana Francie(J5m) Na křivdy zapomeň a zachraň ji(J5m) Dej velké lásky příklad tedy sám(J5m) děl Ožier temně Důkaz nyní dej(J5m) že nad sebe nad vlastní rodinu(J5m) své miluješ jak říkáš poslání(J5m) Krev tvého syna víru zachrání(J5m) Ty v čele stál jsi vždy byls prvním vždy(J5m) když česť a sláva rozdávaly se(J5m) teď důkaz dej že jsi tak zasloužil(J5m) A se všech stran zaznělo volání(J5m) Dej dítě své i našich synů krev(J5m) pro tebe tekla a pro Francii(J5m) Na tobě syna žádá tentýž Bůh(J5m) jenž na Abramu žádal Izáka(J5m) Tu Karlu zdálo se že v prsou v dví(J5m) mu srdce puklo žalem umíral(J5m) a jako ze sna řekl Nuže buď(J5m) jak žádáte jak žádá Ožier(J5m) A odkvapil a vrh se na lože(J5m) ve stanu svém a kázal aby hned(J5m) mu syna přivedli a beze slov(J5m) jej k srdci tisk a s pláčem kropil tvář(J5m) tu spanilou ty oči sokolí(J5m) a vlasy plavé jako luny zář(J5m) Též Karlot mlčel otce líbal též(J5m) však neplakal byl pevný jako muž(J5m) V stan kvapil pak kde biskup Turpin dlel(J5m) a ze svých hříchů zpovídal se tam(J5m) pak oděl se do roucha sněžného(J5m) a pevný klidně otci Pojďme děl(J5m) a znova Karel plakal hořce tak(J5m) že myslili že zemře bolestí(J5m) však přemohl se syna posléz vzal(J5m) za ruku bílou jako růže květ(J5m) a vyšel s ním a zdál se hrdým tak(J5m) a pevným že by nikdo nebyl řek(J5m) jak plakat uměl a jak naříkat(J5m) Když vyšel Ožier s mečem před svůj hrad(J5m) a hrozný jako požár v prostřed stál(J5m) i reků Karlových i manů svých(J5m) řek císař hrdě Ejhle obět tvá(J5m) nuž ukoj tedy žízeň v krvi té(J5m) Buď katanem ty jenž jsi rekem byl(J5m) Však s divým výkřikem když Ožier(J5m) se k místu hnal kde Karlot tiše stál(J5m) tu zachvátila bolest císaře(J5m) a vzkřikl v úzkosti až smrtelné(J5m) Slyš Ožiere Ne to nemůž být(J5m) Ó nech mi mého syna ušetř ho(J5m) Ó přistup k tomu bych jej vykoupil(J5m) Vem celé Flandry Burgund tři sta měst(J5m) Však nevyrvi mi srdce za živa(J5m) Tak posud žádný člověk netrpěl(J5m) Což nemá nenávisť tvá žádnou mez(J5m) A co jsem tobě ďáble učinil(J5m) A Karlot klek a řekl Nežebrám(J5m) o život svůj já nejsem zbabělým(J5m) O slitování s otcem prosím jen(J5m) ó vezmi výkupné jež podává(J5m) Tvým manem budu sluhou budu tvým(J5m) neb do vyhnanství půjdu chceš li tak(J5m) Chci tvoji krev řekl temně Ožier(J5m) Vstal Karlot kolem zřel a řekl pak(J5m) Což není nikdo kdo by uprosit(J5m) to srdce dovedl to kamenné(J5m) Což nikdo tolik lásky nechová(J5m) pro mého otce aby nalezl(J5m) slov několik ve prospěch obou nás(J5m) Tu na sta mužů kleklo do prachu(J5m) a štkání bylo slyšet daleko(J5m) a pláč a nářek ruce vznášeli(J5m) a k prosbě spínali Však něm a hrd(J5m) stál temný rek Tu hnul se starý Ném(J5m) a klekl k nohám Ožierovým(J5m) a sklonil hlavu bílou jako sníh(J5m) a řekl mu Ve jménu Božím slyš(J5m) Ty někdy odpovíš za tento čin(J5m) před soudem hrozným Karla ponížils(J5m) a v Karlu Francii a křesťanství(J5m) Sám tedy pros by Bůh ti odpustil(J5m) Hleď jsi li pyšný pýchu ukojíš(J5m) Sám otrokem ti budu do smrti(J5m) já zrozen v pyšném trůnu sousedství(J5m) Své země města hrady tobě dám(J5m) ó smiř se s Karlem Odpusť Karlotu(J5m) Hleď reci dnes tě všickni milují(J5m) však spácháš li tu vraždu ohavnou(J5m) pak nenávidět všickni budou tě(J5m) Ó pomni přec že Kristus na kříži(J5m) svým nepřátelům smrt svou odpouštěl(J5m) Ó jménem jeho odpusť Karlotu(J5m) Ne řekl Ožier nechci Nemohu(J5m) I kdybych chtěl mne víže přísaha(J5m) A bylo ticho ticho hrobové(J5m) a Ožier Karlota jal za ruku(J5m) tu zastřel pláštěm Karel bledou tvář(J5m) a Karlot zbled a hrůzou zachvěl se(J5m) a mimoděk couv k otci o krok blíž(J5m) a slzy z oči nyní tekly mu(J5m) neb krásného mu bylo mládí žel(J5m) Sám Ožier byl chvíli zaražen(J5m) a Karel z pláště tvář zas vynořil(J5m) a vykřik náhle v hrozné úzkosti(J5m) a pološílen Nech mi dítě mé(J5m) ve jménu Boha který stvořil nás(J5m) Vztek Ožiera pojal za vlasy(J5m) svou obět schvátil fičel vzduchem meč(J5m) a výkřik tisíc úst až k nebi zněl(J5m) tu zdálo se že s nebe spadl blesk(J5m) a oslněn byl zrak všech přítomných(J5m) a svatá jakás hrůza zmocnila(J5m) se srdcí všech a pak když prohledli(J5m) tu viděli že jinoch krásný stál(J5m) po boku Karlota že Ožier(J5m) byl pustil meč To anděl boží byl(J5m) ve zbroji z démantů ten pravil tak(J5m) Ty nedotkneš se toho dítěte(J5m) Bůh všemohoucí zakazuje ti(J5m) Dej ránu mu neb tys tak přísahal(J5m) ó pošetilý A teď vzhůru hleď(J5m) Zrak pozved Ožier a zazářil(J5m) neb vidinu měl ráje božího(J5m) a syna svého v slávě viděl tam(J5m) jak s blaženými kráčel zahradou(J5m) A anděl opět pravil Ozbroj se(J5m) Nuž do boje kde sláva čeká tě(J5m) Pak zmizel anděl Ožier zachvěl se(J5m) a bylo mu jak by se probouzel(J5m) pak náhle ruku vztáh a udeřil(J5m) ne příliš silně v prsa Karlota(J5m) by vyplnil svou danou přísahu(J5m) že mstící rukou juna zasáhne(J5m) pak klekl před Karlem a pravil tak(J5m) Ó odpusť mi Ach já byl šíleným(J5m) Ty nemůžeš mě více milovat(J5m) Do náruče si padli nesmírný(J5m) zněl k neb hluk volání radostné(J5m) v tentýž den byl pohan pokořen(J5m) a novou slávou ozářen byl kříž(J5m) Tak Ožierův končil páni hněv(J5m) a píseň moje u konce je též(J5m) Kéž líbila se Budiž s vámi Bůh(J5m) A sotva dořek pěvec slova ta(J5m) když koltru stanu císař pozvedl(J5m) a zlatý řetěz mlčky s hrdla sňal(J5m) a podal pěvci s velkým dojmutím(J5m) Dík řekl pak tvá píseň vzpomínek(J5m) v mé duši celé moře vzbuzuje(J5m) ji naplňuje touhou po míru(J5m) Bůh svědkem mým že prolévati krev(J5m) mi hrůzou vždy Však osud posadil(J5m) mě na soudcovskou světa stolici(J5m) a vnutil v ruce moje práva meč(J5m) Tak Karel děl a zvolal udiven(J5m) Ném takto stíniv rukou oči své(J5m) Kéž zrak mě neklame Ó pane hleď(J5m) a postavu tu v smutek oděnou(J5m) Toť z Egremontu paní jakť jsem živ(J5m) A ke Karlovi přistoupila v tom(J5m) a klekla před ním žena Bóvova(J5m) a vznesla ruce takto volajíc(J5m) Buď velkým pane velkým jako Bůh(J5m) Ó odpusť tomu jenž byl křivdil ti(J5m) Na kolenou já uprosila jej(J5m) Bóv chce ti holdovati císaři(J5m) i jeho bratři Vyřkni slovo smír(J5m) Na kříži Kristus vrahům odpustil(J5m) Rci slovo jen a v pochvách zůstanou(J5m) ty meče všecky hříšně lačnící(J5m) po krvi křesťanské a bratrské(J5m) Buď velkým Karle velkým jako Bůh(J5m) Ném zvolal pohnut Mluví z ní Bůh sám(J5m) On posílá ji v okamžiku tom(J5m) kdy srdce tvoje k smíru kloní se(J5m) když vnikl zpěv do hlubin duše tvé(J5m) a snivý čar když vládne nitrem tvým(J5m) Stál Karel chvilku mlčky sklonil pak(J5m) se k vévodkyni podal ruku jí(J5m) a pomáhal jí vstávat ze země(J5m) a řekl pak Kdo dá mi záruku(J5m) že upřímně chce Bóv se podrobit(J5m) A sotva dořek když se ozval hlas(J5m) Bóv sám můj pane Bóv dá záruku(J5m) A ejhle Bóv a bratr Ajmon též(J5m) i Žirár stáli nyní před králem(J5m) zbraň neměli a hlavy v pokoře(J5m) na prsa chýlili a každý z nich(J5m) měl v ruce olivovou ratolest(J5m) A klekli na zem Bóv pak zvolal tak(J5m) V tvou ruku vydal jsem se v důvěře(J5m) Trest patří mně i smrť to přiznávám(J5m) Mé bratry ale šetřiž many své(J5m) Jich celý zločin láska ke mně jest(J5m) Byl Karel bledý jako z mramoru(J5m) pak krok učinil objal Ajmona(J5m) pak Žirára pak stál a zachvěl se(J5m) šel k Bóvovi a zas se zastavil(J5m) tvář odvrátiv a Synu zašeptal(J5m) můj Lotare můj sladký Lotare(J5m) A těžký těžký vedl v srdci boj(J5m) Však posléz zved i Bóva objal jej(J5m) a řekl Odpouštím však na zem kles(J5m) a ležel jako mrtvý Táborem(J5m) se bleskem zvěst o smíru roznesla(J5m) a radování bylo nesmírné(J5m) Však císař toho ještě velel dne(J5m) by vojsko jeho zpět se hnulo zas(J5m) a nyní kliden Bóva Žirára(J5m) zval ku dvoru k té velké slavnosti(J5m) jež měla hodem toho smíru být(J5m) a Ajmonovi pravil laskavě(J5m) Ty nejmilejším budeš hostem mým(J5m) své syny přiveď s sebou spanilí(J5m) prý reci jsou ti mladí orlové(J5m) a v stáří teď kdy možno pasovat(J5m) je na rytíře Ajmon odvětil(J5m) Mně čtyři syny žena zrodila(J5m) a čtyřnásob já tedy šťasten jsem(J5m) neb čtyři lvy ti mohu přivésti(J5m) by sloužili ti věrně Nechtěl jsem(J5m) je přivádět pod střechu bratrovu(J5m) neb nechtěl jsem by zbraně pozvedli(J5m) v tom boji který přec jen vzpourou byl(J5m) A Karel usmál se a odvětil(J5m) Já miluji ty čtyři tvoje lvy(J5m) A budou mi jak rodní synové(J5m) Můj pozdrav jim a vévodkyni též(J5m) Pak rozloučil se Karel se všemi(J5m) a Bóv i Žirár Ajmon s průvodem(J5m) jej doprovázeli až za lesy(J5m) a vraceli se spolu u řeky(J5m) pak loučili se též a odjeli(J5m) na hrad svůj každý s četným vojskem svým(J5m) Sám s několika druhy hvozdem teď(J5m) jel z Egremontu Bóv až k večeru(J5m) a viděl čnít nad stromy hrad už svůj(J5m) když náhle jezdců dav se vyřítil(J5m) ze stínu jako z hloubi jeskyně(J5m) a hlas se ozval takto volaje(J5m) Stůj nectný vrahu Bóve prokletý(J5m) Teď poslední tvá přišla hodina(J5m) Krev Lotarova žádá tvoji krev(J5m) Kdo jsi řekl Bóv jenž drze mluvíš tak(J6m) Smír učinil jsem s Karlem císařem(J5m) a nikdo nemá práva trestati(J5m) to co mi velkodušně prominul(J5m) Jsem Ganelon řek jezdec pozvedl(J5m) své hledí a pak dodal Hlavu tvou(J5m) že přinesu jsem Karlu přísahal(J5m) tas tedy meč a braň se neváhej(J5m) Mír uzavřel jsem s Karlem pravil Bóv(J5m) a proto bojovati nemohu(J5m) teď proti tobě an jsi jeho man(J5m) O žádném smíru nevím Ganelon(J5m) řek s pohrdlivým smíchem Bóvovi(J5m) den celý čekám v lese na tebe(J5m) a nemám chuť jet nyní v ležení(J5m) bych přesvědčil se pravdu mluvíš li(J5m) Tu vzplanul Bóv a řekl v nevoli(J5m) Vždy byl jsi plný jedu závisti(J5m) a proti mně tvé záští staré jest(J5m) ty dobře víš že pravdu mluvím vždy(J5m) ty dobře víš že uzavřen je smír(J5m) Já vyzývám tě tedy na souboj(J5m) Však ne v tom temném hvozdě u dvora(J5m) před samým Karlem neboť bojovat(J5m) teď proti tobě věru nemohu(J5m) Jsi jeho man a smíru polibek(J5m) je posud teplý zde na tváři mé(J5m) Nuž tedy zhyň když bránit nechceš se(J5m) řek Ganelon a Bóva udeřil(J5m) tak silně v prsa rek že s koně kles(J5m) a mezitím co s velkým pokřikem(J5m) se druzi jeho k boji chystali(J5m) blesk olbřímého meče zamihl(J5m) sťal rázem hlavu Bóvu Ganelon(J5m) a drže za vlasy ji do výše(J5m) do noci hnal se s divým výkřikem(J5m) Trup zvedli druzi s nářkem velikým(J5m) jej nesli v Egremont a do síně(J5m) jej položili tam kde sedával(J5m) vždy u krbu ve křesle hlubokém(J5m) a celým hradem výkřik hrůzy zněl(J5m) a vévodkyně vidouc bez hlavy(J5m) ten těžký trup a linoucí se krev(J5m) hlas zvedla k Bohu v hlubé žalosti(J5m) tak volajíc Bůh zatrať v hněvu svém(J5m) na věky toho kdo to učinil(J5m) Ó běda tobě králi francouzský(J5m) proč takou zradu kdy jsi dopustil(J5m) Proč takový jsi způsobil mi žal(J5m) Proč zašlapal jsi smíru semeno(J5m) v prach krvavý Ó zlá ti vzejde žeň(J5m) Tak žalovala vdova v bolu svém(J5m) a mezi tím co v rakev kladla trup(J5m) a pochovala v hrobce kamenné(J5m) jel do Paříže zrádce Ganelon(J5m) a objevil se v síni na trůnu(J5m) kde seděl právě Karel v slávě své(J5m) a stoje na prahu plášť rozevřel(J5m) a zsinalou zved hlavu Bóvovu(J5m) a potřásl jí proti Karlovi(J5m) a zvolal Králi pomstěn Lotár tvůj(J5m) A Karel jako zkamenělý byl(J5m) a bylo v síni ticho hluboké(J5m) neb hrůzou oněměli přítomní(J5m) a Karel děl jak v hlubé vidině(J5m) Proč Ganelone tos mi učinil(J5m) To černý pro mou celou říš byl den(J5m) v němž srazil jsi tu hlavu nešťastnou(J5m) Tak Karel děl a napustiti dal(J5m) tu bledou hlavu drahým balšámem(J5m) a poslal ji pak vdově ku pohřbu(J5m) a napsal list v němž děl jí Přísahám(J5m) že vinen nejsem na té proradě(J5m) A zavřel král se truchle hluboce(J5m) vnitř svého domu Avšak vázán jsa(J5m) svým daným slovem nemoh odepřít(J5m) přec Ganelonu slíbenou mu mzdu(J5m) a jedním hlasem řekla celá zem(J5m) Zlou zradu spáchal Karel na Bóvu(J5m) Čas minul vánoce se blížily(J5m) a Ajmon řekl ženě Pojedu(J5m) teď do Paříže slovu dostojím(J5m) vy paní smutek tedy odložte(J5m) a tiše modlete se za duši(J5m) za hříšnou mého bratra Pozvedla(J5m) zrak vévodkyně na něj pátravý(J5m) tvář její tichou radosť jevila(J5m) a řekla Moudře pane jednáte(J5m) že zapomínáte co stalo se(J5m) vždyť Pomsta má jest praví Hospodin(J5m) A děkovala Bohu v nitru svém(J5m) že manžel její neporuší mír(J5m) Pak oba šli do síně vysoké(J5m) kde čtyři synové jich bydleli(J5m) Ti seděli při ohně plápolu(J5m) a šípy strojili neb velký lov(J5m) na druhý den byl určen V soumraku(J5m) při rudé záři hlavní ohromných(J5m) jež praskaly ve krbu kamenném(J5m) se každý z nich zdál obrem na lících(J5m) však jejich na spanilých jako pel(J5m) čar mládí dlel a v očích hvězdně plál(J5m) stud panický a snivý jakýs vzlet(J5m) jenž krásně mírnil sílu kypící(J5m) a obry v bohatýry změňoval(J5m) Na prahu Ajmon s ženou chvíli stál(J5m) na syny dívali se s úsměvem(J5m) hrd Ajmon byl a matka dojata(J5m) když takto na ně mlčky patřili(J5m) na ráznosť jejich tváří lahodu(J5m) když hovor jejich milý slyšeli(J5m) ty hlasy silné a tak sladké přec(J5m) ta hromná slova s prostým obsahem(J5m) A vešli v síň pak šťastní rodiče(J5m) a sedli k ohni načež vesele(J5m) děl Ajmon Děti slyšte novinu(J5m) My k císaři se dáme na cestu(J5m) sám pasovat na rytíře vás chce(J5m) Já slíbil mu jak víte návštěvu(J5m) Tak řekl Ajmon Ryšar nejmladší(J5m) sprásk ruce v radosti a zvolal Dík(J5m) a po něm Gišar o rok starší jen(J5m) jenž jednu duši s mladším bratrem měl(J5m) Však Alár jejich starší zůstal něm(J5m) a hleděl na Renalda nejstarší(J5m) jenž jich byl všech a pro něhož svou krev(J5m) by v každé chvíli rád byl proléval(J5m) Něm zůstal Alár neboť zahlédl(J5m) na čele Renaldově temný stín(J5m) Jak řekl posléz Renald otče jak(J5m) ty do Paříže jedeš k císaři(J5m) A rozumím ti dobře Jdeš co host(J5m) Smrt bratra tvého zapomenuta(J5m) Ty dlouho mlčels o té návštěvě(J5m) Tvou zamlklost jsem jinak vykládal(J5m) já doufal že co mstitel pojedeš(J5m) Mlč rozhorlil se Ajmon Odvážný(J5m) chceš poučovat mě co činit mám(J5m) Když pamět tvoje chábne Renald řek(J5m) a sklopiv oči tlumil chvějný hlas(J5m) tu povinnost mi káže přispět jí(J5m) Hněv náhlý schvátil prudce Ajmona(J5m) a pozdvih ruku proti Renaldu(J5m) ten vztýčil se a pěstě zatínal(J5m) měl blesky v zracích v tváři studu nach(J5m) však matčin zrak když krotký zahlédl(J5m) hned svěsil hlavu v pokoře a děl(J5m) Dle vůle tvé se staniž otče můj(J5m) Ty pánem jsi a vládneš v domě svém(J5m) A Ajmon řekl nyní kliden též(J5m) Vím Karel že na vraždě nevinen(J5m) Již dost těch sporů divých neblahých(J5m) A Renald na to Karla miluji(J5m) a vím že králem jest já jeho man(J5m) a povinnosť nás všech mu sloužiti(J5m) Však slepě ne On povinnosť má též(J5m) ať plní svou když klade nároky(J5m) na naši otče Díš že nevinen(J5m) na vraždě mého strýce Bóva jest(J5m) Proč netresce však zrádce bídného(J5m) To žádati přec naše právo jest(J5m) Kdo spolčuje se s nepřítelem mým(J5m) zda přítelem mým může nazván být(J5m) Já slyšel velký nářek tety své(J5m) té tiché ušlechtilé neblahé(J5m) a její křivda hněte duši mou(J5m) a spát mi nedá Avšak povinnosť(J5m) má káže mi bych poslech především(J5m) vás otče můj a proto pomlčím(J5m) a půjdu s vámi k dvoru chcete li(J5m) Vždyť pře ta jesti vaší rozhodnout(J5m) vám sluší jen a nám se podrobit(J5m) Na tváři matky tichý úsměv byl(J5m) a řekla Moudře mluvíš synu můj(J5m) a spokojen je s tebou otec tvůj(J5m) A ráno starostlivě hledala(J5m) ve hloubi těžkých z dubu skříní svých(J5m) kment nejjemnější drahý hedváb též(J5m) a staré skvosty pětkrát zděděné(J5m) by syny ustrojila důstojně(J5m) a vypravila na dvůr císařský(J5m) a krásné zbraně Ajmon dával jim(J5m) a jako děti těšil je ten lesk(J5m) jen Renald jediný z nich lhostejně(J5m) se díval na tu velkou nádheru(J5m) a řekl bratrům Vše to marnost jest(J5m) mě jedno těší jen můj bílý kůň(J5m) můj věrný Bajár drahý přítel můj(J5m) A zamyslil se vzpomínaje dne(J5m) kdy jeho stal se Bajár milý kůň(J5m) To v letě bylo jednou v ardenských(J5m) když bloudil lesích Všecek unaven(J5m) leh utrmácen v trávu květnatou(J5m) by zdříml na chvilku V tom před sebou(J5m) ve stínu buků muže uviděl(J5m) jenž koně vedl by ho napájel(J5m) Měl komoň hlavu listím věnčenou(J5m) a hřívu lesním kvítím propletlou(J5m) a z planých růží bílá kytice(J5m) mu s čela visela a šedý pták(J5m) po boku letěl mu jak věrný druh(J5m) a zpíval snivou píseň líbeznou(J5m) Muž jenž ho vedl mladý sličný byl(J5m) zrak jeho temný hluboký měl čar(J5m) kdo v něj se zahléd nemoh odvrátit(J5m) už vlastní zrak a úsměv který dlel(J5m) mu na rtech tak byl plný záhady(J5m) že rázem k sobě zájem připoutal(J5m) roj budiv neurčitých otázek(J5m) Muž mladý ten pozdravil Renalda(J5m) ved koně blíže na kraj strumene(J5m) a řekl pak Pij milý Bajáre(J5m) Zrak Renaldův se nyní mimoděk(J5m) od muže obracoval ke koni(J5m) Byl velký silný nepatrný však(J5m) a hlava jeho příliš veliká(J5m) a nohy příliš těžké zdály se(J5m) však oči jeho vida výmluvné(J5m) se Renald podivil a vykřikl(J5m) Při živém Bohu nikdy neviděl(J5m) jsem podobného cos Ta němá tvář(J5m) má nesmrtelnou duši jako já(J5m) V té hlavě rozum vězí Mnohem víc(J5m) Cit lidský přebývá v tom stvoření(J5m) Je Bajár bohatýr jak ty a já(J5m) řek cizí muž a něžný dobrý jest(J5m) a moudrý jako z lidí málo kdo(J5m) Jen mluva schází mu A Renald vstal(J5m) a nemohl se více odloučit(J5m) od toho koně stále hladil jej(J5m) a líbal ho a kůň se očima(J5m) naň usmíval a Renald pravil tak(J5m) Jsemť Renald nejstarší syn Ajmonův(J5m) můj otec vévodou jest slaveným(J5m) je bohatý a štědrý nad míru(J5m) Rci jakou cenu žádáš za koně(J5m) Muž cizí jal jej živě za ruku(J5m) a řekl Zdráv buď milý bratranče(J5m) Kůň není na prodej však dám ti ho(J5m) sám je li srozuměn A tázavě(J5m) se na Bajára podíval a oř(J5m) hráb do mechu a hlavou přikývl(J5m) a vedle Renalda se postavil(J5m) jak říci by mu chtěl Nuž vezmi mě(J5m) Rek mladý Renald vykřik radostí(J5m) pak ale řekl Jak to záhadné(J5m) že Bajár lidské řeči rozumí(J5m) Však záhadnější že tak snadně se(J5m) s tím drahým tvorem loučit dovedeš(J5m) A proč jsi bratrancem mne nazýval(J5m) Vše vysvětlím ti řekl cizí muž(J5m) A sednuv do mechu tak rozprávěl(J5m) Je plna divů velká příroda(J5m) dno hlubých záhad jedině zná Bůh(J5m) Tvor každý béře z jeho moci vznik(J5m) a druhů tvorstva řada delší jest(J5m) než obyčejně hádá smrtelník(J5m) Ne pouze člověk zvíře rostlina(J5m) a nerost stupnice jsou života(J5m) je tvarů víc než myslit dovedem(J5m) slyšels matku svou neb chůvu snad(J5m) o fejách vyprávěti při ohni(J5m) za dlouhých zimních večerů když mráz(J5m) a vichr lámal v lesích snětí spleť(J5m) Snad nevěříš že feje vskutku jsou(J5m) neb pochyba jest lidem vrozena(J5m) však pravím ti že v lesích ardenských(J5m) skryt jedna má hluboce v houštinách(J5m) kam cesty nevedou skryt bezpečný(J5m) na louce v letě v zimě zelené(J5m) kam vítr nevnikne ni mráz ni sníh(J5m) Tam stojí její zámek z oblaků(J5m) tam jasně sedm pěje strumenů(J5m) tam plané růže kvetou celý rok(J5m) Ty jméno její slyšels zajisté(J5m) ať v jsoucnost její věříš nebo ne(J5m) O Oriandě mluvím Spanilá(J5m) je jako máj ve věčném mládí svém(J5m) Jest květinou jež sladce zpívat zná(J5m) jest jako bílý oblak plující(J5m) a každý její pohled deštěm hvězd(J5m) Toť její obraz Nyní dále slyš(J5m) Bóv mladý ještě smělý krásný rek(J5m) ji potkal ve hvozdě a lásky čar(J5m) jej schvátil bleskem schvátil také ji(J5m) Bóv soumračným ji lesem sledoval(J5m) zář jejích rouch jak duha měsíční(J5m) se tmání míhala a vedla jej(J5m) a sekaje si cestu mečem svým(J5m) Bóv pronikl k samému obydlí(J5m) a celý rok žil v zámku z oblaků(J5m) na louce květnaté kde strumeny(J5m) a slavíci o závod zpívají(J5m) Pak odešel neb toužil smrtelník(J5m) zas po lidech Jsemť jeho její syn(J5m) a jmenuji se Malgis Bratrancem(J5m) tě proto zovu a že právem tak(J5m) teď nahlížíš Nuž a že rekem jsem(J5m) to dokázal jsem v boji s nestvůrou(J5m) jež dlouho koně toho Bajára(J5m) ve sluji věznila Já zabil ji(J5m) Že Bajára ti dávám prosté jest(J5m) Ty rekem budeš velkým slaveným(J5m) to na čele ti psáno Renalde(J5m) a proto rekovský ti budiž oř(J5m) Já sílu mám i nadšení jak ty(J5m) však bojovati prolévati krev(J5m) se příčí mi Jsem člověk jako ty(J5m) neb otec můj byl mužem smrtelným(J5m) však duše moje víc po matce je(J5m) a feja spíše duši květů má(J5m) než člověka Já dumu miluji(J5m) a badání o věčných záhadách(J5m) sen dražší mi než meče mávání(J5m) Měj tedy koně Já jdu v samotu(J5m) a tehdy pouze k tobě přijdu zas(J5m) až pomoci mé třeba bude ti(J5m) Tak pravil Malgis rukou vlídně kýv(J5m) a temným hvězdně zrakem zazářil(J5m) a vděkuplná jeho postava(J5m) tak ztepilá jak mladé jedle peň(J5m) a luzná jako v květu růže keř(J5m) se stromy míhala a zmizela(J5m) než překvapený Renald dovedl(J5m) svůj dík a city halit v roucho slov(J5m) Jak sen byl přišel Malgis spanilý(J5m) jak zjev byl zmizel Bajár bílý kůň(J5m) však důkazem byl že se dálo vše(J5m) ve skutečnosti a že nešálil(J5m) klam Renalda A koně odvedl(J5m) a od té doby byl mu jako druh(J5m) A na to vše teď Renald vzpomínal(J5m) když do Paříže s otcem odjet měl(J5m) a s bratry svými na dvůr královský(J5m) a slovo Malgise že napsáno(J5m) na jeho čele rek že slavený(J5m) a velký z něho bude vznítilo(J5m) mu v srdci cos jak touhu po činech(J5m) a zdálo se mu čas že blíží se(J5m) kdy vyplní se ono proroctví(J5m) Byl Karel v celé slávě tenkráte(J5m) v svém paláci kdy Ajmon přišel tam(J5m) a jeho synové Měl korunu(J5m) na sněžných vlasech seděl na trůnu(J5m) šest králů stálo kolem v purpuru(J5m) a třináct v mitrách arcibiskupů(J5m) meč v rukou říšský třímal Ožier(J5m) a Ném měl v dlani říšské jablko(J5m) Když vešel Ajmon v zlatoskvoucí síň(J5m) a za ním krásní jeho synové(J5m) hlas radostný šel dvorem veškerým(J5m) a Ajmon přímo k trůnu přikročil(J5m) a řekl králi Ejhle děti mé(J5m) Jsou chrabří pane budete li chtít(J5m) pak věrně sloužit vezdy budou vám(J5m) A všecky čtyři na to poklekly(J5m) tu děti Ajmonovy před trůnem(J5m) a stříbro jejich zbraní zvonilo(J5m) a skromnost ruměncem jim hořela(J5m) na tvářích spanilých a radostně(J5m) řek Karel Buďte vítán Ajmone(J5m) a blahoslavena buď hodina(J5m) kdy spanilé ty reky zrodila(J5m) vám žena vaše ctnostné choti vzor(J5m) A povstal s trůnu sešel se stupňů(J5m) a pojav Renalda za ruku zved(J5m) jej klečícího třikrát na ústa(J5m) jej něžně políbil a řekl pak(J5m) Mé děti udělám z vás rytíře(J5m) a brnění vám dám a přílbice(J5m) vše posázené drahým kamením(J5m) a štíty na nichž vyobrazen lev(J5m) A na to objal taktéž Alára(J5m) a Gišára a posléz Ryšára(J5m) všickni vele byli veselí(J5m) celý večer a po celou noc(J5m) A druhý den při prvním svítání(J5m) v síň vešel Karel vlastní rukou svou(J5m) sám připnul Renaldovi přílbici(J5m) a Ožier ho mečem opásal(J5m) a Ném mu připnul zlaté ostruhy(J5m) Pak přivedli mu koně Bajára(J5m) a u řeky teď bylo sedání(J5m) při kterém Renald slavil vítězství(J5m) tak skvělá velká po celý že den(J5m) jen jeho jméno bylo na všech rtech(J5m) a bratří jeho byli důstojni(J5m) by slávu s ním v těch bojích sdíleli(J5m) Ten samý den je císař pasoval(J5m) na rytíře a večer při kvasu(J5m) byl Renald císařovi číšníkem(J5m) a Alár zlaté mísy přinášel(J5m) a Gišár s Ryšárem chléb krájeli(J5m) mu při stolu A Ajmon šťasten byl(J5m) a pravil Renaldovi po tichu(J5m) Nuž lituješ že jel jsi ku dvoru(J5m) A Renald usmál se v tom padl stín(J5m) na čisté jeho čelo Ganelon(J5m) šel hrdě síní měřil k císaři(J5m) jenž jal se přátelsky s ním rozmlouvat(J5m) Tu zaskříp Renald zuby otce jal(J5m) za ruku pevně zbled a zašeptal(J5m) Na prstech jeho lpí krev Bóvova(J5m) a císař přec je drží v ruce své(J5m) Mlč řekl Ajmon pře ta není tvou(J5m) Když mlčím já jak smíš se ozvat ty(J5m) Zas musím v pamět tvou to přivádět(J5m) Tu svěsil Renald hlavu Odejít(J5m) chtěl ze síně však nastal právě ruch(J5m) neb odklízeli stoly po kvasu(J5m) a přinášeli spoustu šachovnic(J5m) pro kratochvíl a Karlův příbuzný(J5m) jenž Bertoletem slul se objevil(J5m) jun chrabrý ale pyšný nad míru(J5m) a přímo k Renaldovi přikročil(J5m) jejž nenáviděl pro ta vítězství(J5m) dnes ráno v turnaji a pro přízeň(J5m) již Ajmonovým synům štědře tak(J5m) byl Karel jevil Plný závisti(J5m) stál proti Renaldovi Bertolet(J5m) a pravil s úsměvem Chceš dokázat(J5m) že vtipem svým tak umíš vítězit(J5m) jak zbraní svou Pak se mnou v šachy hrej(J5m) Kyv Renald hlavou On a Bertolet(J5m) si na to sedli ke hře osudné(J5m) za šachovnici z jasna křišťálu(J5m) tak velké těžké jako pavéza(J5m) a začli hrát Měl jasný Renald um(J5m) a klidným byl a brzo klonilo(J5m) se k němu vítězství a Bertolet(J5m) tak plný zlosti plný hněvu byl(J5m) neb zvyklým byl vždy ve hře čeliti(J5m) že šachovnicí pohnul padaly(J5m) tu šachy v pravo v levo Usmál se(J5m) jen Renald poněkud však Bertolet(J5m) lhář závistivý zvolal nestoudně(J5m) Ó hanba tobě lstivý Renalde(J5m) ty šachovnicí pohnuls vědomě(J5m) neb cítil jsi že budu vítězem(J5m) A Renald řekl hněv svůj potlačiv(J5m) Sám šachovnicí hnuls ty mýlíš se(J5m) a pokládám že o tom nevíš sám(J5m) Však hádky nech a znova začneme(J5m) Ne vzkřik Bertolet Já nehraju(J5m) neb s tebou hráti není důstojné(J5m) Tu vzplanul Renald ruku pozdvihl(J5m) však zdržel se v tom ale Bertolet(J5m) ho nožem bod až vytryskla mu krev(J5m) a zvolal hrdě To na památku(J5m) žes ruku zdvih tak zapomenuv se(J5m) když příbuznému krále stál jsi v tvář(J5m) Síň celá točila se s Renaldem(J5m) Sáh po zbrani v tom setkal Karlův zrak(J5m) se s jeho zrakem divým zdálo se(J5m) že císař hleděl na něj tázavě(J5m) Hněv znova s tíží Renald skrotil svůj(J5m) a schýliv hlavu spěchal k císaři(J5m) a pravil Pane popřej sluchu mi(J5m) Jsem zneuctěn Byl to tvůj příbuzný(J5m) jenž urazil mě Z úcty k tobě však(J5m) já nemstil se Suď pane nad námi(J5m) Však Karel neslyšel jej rozmlouval(J5m) o důležité věci s Turpinem(J5m) a zasmál hlasitě se Bertolet(J5m) Tu slep byl Renald vášní nezkrotnou(J5m) a zvyklý někdy otce zatáhnout(J5m) za roucho v horlivosti zapomněl(J5m) na dvorský mrav na úctu povinnou(J5m) a trhl Karla za plášť volaje(J5m) Tvůj příbuzný mě pane urazil(J5m) Buď slyš mě nebo sám svou pomstím čest(J5m) Tak vzkřikl Renald císař rozhorlen(J5m) mu řekl Chlapče Jak jsi odvážný(J5m) Své právo žádat není odvážnost(J5m) děl hrdě Renald ztrestej vinníka(J5m) Tu šleh jej Karel rukavicí svou(J5m) ač lehce jen jak otec dítě své(J5m) a Bertolet se zasmál podruhé(J5m) Hněv šílený zachvátil Renalda(J5m) a zařval jako lev že celá síň(J5m) se zatřásla a ticho nastalo(J5m) jak ve hrobě a Renald zvolal tak(J5m) Buď hanba ti ty zpupný císaři(J5m) Jsmeť všickni tobě rovni v síni té(J5m) a velkým jsi jen proto uznej to(J5m) že vznášejí tě jiných ramena(J5m) Jsme otroci tví Jsme snad tvoji psi(J5m) že brzy hladíš nás a kopeš zas(J5m) A rodina tvá šlapat po nás smí(J5m) O Bertoletu ani nemluvím(J5m) Však jiný účet s tebou Karle mám(J5m) Krev mého strýce není pomstěna(J5m) Když mému otci mlčet líbí se(J5m) toť jeho věc Já žádám odvetu(J5m) A Karel děl Jej v pouta jímejte(J5m) Ó jakou zmíj já na svém srdci hřál(J5m) Však Renald vzkřikl Ještě počkejte(J5m) dřív než mi ruce pouty svážete(J5m) zde vyrovnám se s tímto bídníkem(J5m) Král trestat nechce potrestám jej sám(J5m) Tak zvolav šachovníci z křišťalu(J5m) jal mocným vzmachem zdvihl vysoko(J5m) ji do vzduchu a mrštil na hlavu(J5m) ji celou silou Bertoletovi(J5m) Kles nešťastný a mozek temná krev(J5m) mu z lebky vylítly a třísnily(J5m) sloup z mramoru a dlažbu z mozaik(J5m) A Karel vzkřikl hněvem bez sebe(J5m) a lítostí Jej usmrťte mi hned(J5m) Jen jeho krev mi zadost učiní(J5m) Tu bratři Renaldovi tasili(J5m) zbraň bleskem z pochvy by jej chránili(J5m) a povstal boj neb mnoho přítomných(J5m) se k Ajmonovým synům přidalo(J5m) již v prostřed ryku stáli jako lvi(J5m) a cestu klestili si ku dveřím(J5m) pak pádili po schodech do dvora(J5m) se dostali a Renald vyšvih se(J5m) na Bajára a jeho bratři s ním(J5m) a bílý kůň jak vichr městem spěl(J5m) a letěl plání lesy močály(J5m) a daleko daleko za sebou(J5m) dav nechal těch již chtěli chytat jej(J5m) a Ajmonovy syny lapiti(J5m) A Karel truchlil ve svém paláci(J5m) a řekl Ajmonovi To je dík(J5m) za lásku mou k tvým dětem Ajmone(J5m) Ty proto jsi je v Paříž přivedl(J5m) A já ti věřil a já věřil jim(J5m) Jdi za nimi a k zpouře přidej se(J5m) A řekl Ajmon Spravedlivým buď(J5m) Já nekul zradu a jsem nevinen(J5m) I proti mně se prohřešil můj syn(J5m) neb neposlech když jsem jej varoval(J5m) Já dále věrně sloužit budu ti(J5m) Snad méně přísný bude někdy soud(J5m) tvůj nad námi když s tebou zůstanu(J5m) Však buď jak buď Já Bohu přísahal(J5m) že věrně s tebou budu císaři(J5m) a nezruším co Bohu slíbil jsem(J5m) a co mi manská káže povinnost(J5m) byť při tom třeba srdce pukalo(J5m) A Karel dojat ruku podal mu(J5m) a řekl Bůh nám pomoz oběma(J5m) Nad tebou truchlím avšak bez trestu(J5m) tu vzpouru nechat nelze nelze mi(J5m) To při sám Bůh se spíše trůnu vzdám(J5m) než takovou bych snášel potupu(J5m) To v Paříži se dálo v paláci(J5m) však do Dordony Bajár rekovský(J5m) své čtyřnásobné břímě donesl(J5m) V hrad otcovský teď Renald s bratry vjel(J5m) v síň vešel s nimi k matce milené(J5m) a pověděl co bylo stalo se(J5m) a prosil Promiň matko promiň mi(J5m) že bol ti způsobuji že můj hněv(J5m) byl silnější než k tobě ohledy(J5m) A vévodkyně slyšíc celý děj(J5m) v pláč propukla a pravila jim tak(J5m) Ach běda mně a běda běda vám(J5m) Teď psanci jste a všecko proti vám(J5m) Však jedno srdce věrné zůstane(J5m) vám povždy srdce moje ubohé(J5m) jež pro vás tlouci bude v úzkostech(J5m) a po vás toužit pro vás krvácet(J5m) Však není času k bědování teď(J5m) Slyš Renalde můj synu pýcho má(J5m) Ty hlavou budeš ve všech podnicích(J5m) a štítem v bojích mladším bratrům svým(J5m) Zde zůstati žel Bohu nelze vám(J5m) Váš otec Karlu věrným zůstane(J5m) a nechci byste v zkázu uvrhli(J5m) tu šedou jeho hlavu Nechci též(J5m) by pomáhal vás král vydati(J4m) Tu svými nehty bránila bych vás(J5m) však Bože můj on by mě přemohl(J5m) Mé drahé děti vzhůru prchněte(J5m) neb v patách zajisté vám nepřítel(J5m) Můj Renalde jeď v lesy ardenské(J5m) kde nejhlubší je nejtemnější hvozd(J5m) nad řekou bystrou stojí starý hrad(J5m) na štítu skal je pevný vysoký(J5m) a pod ním malé město těsní se(J5m) za valem žulovým To Monfór jest(J5m) hrad otců mých a město oddané(J5m) Jak na ten hrad na městys zapomněl(J5m) už dávno svět Ti lidé žijou tam(J5m) jak v pohádkách se žije jako v snu(J5m) Znak vezmi můj jenž visí nad krbem(J5m) jeď ulicemi toho městyse(J5m) a volej moje jméno S nadšením(J5m) se celý Monfór přidá k synům mým(J5m) neb v lásce mají mě Jsemť poslední(J5m) já z rodu jenž jim od pravěku vlád(J5m) V tom hradu jisti tedy budete(J5m) a skryti na čas snad se podaří(J5m) mně smířiti vás s otcem s císařem(J5m) Nuž jděte moje děti moje vše(J5m) Však dříve všechno zlato vezměte(J5m) a všechnu zbraň již v domě najdete(J5m) a moje požehnání vemte též(J5m) a všechny tyto moje polibky(J5m) A všichni plakali a propukl(J5m) do nářku Renald takto žaluje(J5m) Ty drahá matko zlatá jediná(J5m) ty sladší nade vše co stvořil Bůh(J5m) tak s tebou nyní mám se rozloučit(J5m) Už nemám zrak tvůj vidět laskavý(J5m) a hlas tvůj slyšet který těšil mě(J5m) a srdce hřál mi od prvního dne(J5m) co dýchat začal jsem Už položit(J5m) na prsa tvoje hlavu nemám víc(J5m) když zármutek mě hněte Ruce své(J5m) na čelo klást mi déle nebudeš(J5m) a prsty tvoje hrát už nebudou(J5m) ve vlasech mých v lese soumračném(J5m) se těšit nebudu že zasvítí(J5m) mi při návratu tvoje úsměvy(J5m) Ó přetěžká ó temná hodino(J5m) Ó loučení tak bolestné jak smrt(J5m) Buď s bohem matko S Bohem dome též(J5m) ty starý šedý Hnízdo útulné(J5m) Už neuslyším praskat v krbu tvém(J5m) ten milý oheň rudý šlehavý(J5m) a v komoře té bílé klenuté(J5m) kde matky boží obraz zlacený(J5m) na stěně visí nebudu již spát(J5m) kde tolik snů v mé duši klíčilo(J5m) A zahrado a stará štěpnice(J5m) kde každé jaro tisíc bílých hvězd(J5m) na každém stromě luzně svítilo(J5m) vás také více nikdy neuzřím(J5m) a slyšet nebudu už slavíky(J5m) a drozdy zpívat tam A vlaštovek(J5m) na římse věži švítor umlkne(J5m) pro vyhnance jenž nikdy nikdy už(J5m) snad nevrátí se v dům svůj otcovský(J5m) Tak naříkal a všickni plakali(J5m) a matka omdlévala bolestí(J5m) a v tato slova vyzněl její žal(J5m) Já dochovala vás a k stáru teď(J5m) mě osamělou v bolu necháte(J5m) Tak ulétají z hnízda ptáčata(J5m) Tak truchlí v širém poli planá hruš(J5m) Ó bože můj za všecku lásku mou(J5m) to jediná má trpká odměna(J5m) A zalomila divě rukama(J5m) a zahalila tvář si rouchem svým(J5m) však nejdřív ze všech přec se zmužila(J5m) a řekla Ne to není na věky(J5m) že odjíždíte děti milené(J5m) Bůh dobrý je a pevně doufám v něj(J5m) Však prchejte a neotálejte(J5m) Má náruč by vás držela(J4m) a nejraděj by nepustila vás(J5m) však starost moje o vás vnuká mi(J5m) bych měla vás k rychlému odjezdu(J5m) Tak odjeli a tři sta rytířů(J5m) se přidalo jim věrně v tentýž den(J5m) a našli Monfór v houštích ardenských(J5m) nad temnou řekou hlubou hučivou(J5m) na štítu skal a Renald v město jel(J5m) znak matky své jak prapor povztyčil(J5m) a celé město hold mu skládalo(J5m) a ze všech domů se to hrnulo(J5m) a zdálo se že z hrobů vstávají(J5m) ti lidé o nichž svět už nevěděl(J5m) a kteří svět jen znali z pověstí(J5m) svět jejich hvozdy byly ardenské(J5m) a bláta v nich a tmáně soumračné(J5m) V hrad Renald vjel a bratří jeho s ním(J5m) a mosty za sebou hned vytáhli(J5m) a v stěnách zvětralých těch omšených(J5m) a ošlehaných deštěm bouřkami(J5m) a daleko do kraje čnějících(J5m) přes hory doly lesy průsmyky(J5m) svůj nový domov našli na dlouho(J5m) Ač bylo šeré hnízdo orlí to(J5m) přec začali je brzy milovat(J5m) neb bylo plné upomínek jim(J5m) na drahé jejich matky starý rod(J5m) Vždyť v síních těch a chodbách přitmělých(J5m) krok její dětský někdy tiše zněl(J5m) a růže které kvetly v zahradě(J5m) když vesna přišla posléz i v ten les(J5m) jenž kolem černal se vždyť růže ty(J5m) těch byly děti které vídaly(J5m) ji někdy zde a věru zdálo se(J5m) že o ní snily sladce kvetouce(J5m) Tři léta plynula než dozvěděl(J5m) se Karel císař kam se utekli(J5m) a skryli Ajmonovi synové(J5m) a jako rána v duši vřela mu(J5m) ta nepomstěná těžká potupa(J5m) a působila jako otrava(J5m) Čím dál tím více rostl jeho hněv(J5m) jenž pomalu se měnil v nenávist(J5m) Když konečně mu zprávu přinesli(J5m) již dávno tak byl čekal zajásal(J5m) a pravil vasalům svým Přátelé(J5m) kdo věrný jest tam se mnou potáhne(J5m) A všickni na to Bůh nám pomáhej(J5m) A vyjel Karel s vojskem velikým(J5m) a na cestě své nemeškali se(J5m) a brzy hvozd se tměl jim v ústrety(J5m) byl šerý jako chmura tajemný(J5m) a těžká kupila se oblaka(J5m) na jeho vrcholcích a v houštinách(J5m) jak vlků vytí vítr burácel(J5m) a pravil Ném O páni šlechetní(J5m) v tom lese mnohá číhá nebezpeč(J5m) tam feje bydlí běsi šotkové(J5m) Bůh chraniž nás před mocí kouzelnou(J5m) A Karel kázal nyní zatroubit(J5m) a polnic hlas a surem rachotil(J5m) jak hromů řev až stromy třásly se(J5m) a vojsko stanulo a po tlupách(J5m) po stezkách pouštělo se do lesů(J5m) až posléz v dáli zámek viděli(J5m) na skále čnít a císař rozkázal(J5m) teď rozbit stan by odpočinul v něm(J5m) a radil se jak dále postoupit(J5m) Ten samý den si vyšli na honbu(J5m) hned z rána Renaldovi bratrové(J5m) a stáli na chlumu na mírném teď(J5m) a počítali srnce jeleny(J5m) jež s druhy svými byli stříleli(J5m) tu spatřil Alár v dáli ve sluní(J5m) dav zbrojenců a ptal se udiven(J5m) Kam asi jde to vojsko statečné(J5m) V tom poutník vyskytl se pobožný(J5m) na pahrbku a řekl Táhne král(J5m) prý proti Ajmonovým synům sám(J5m) tak včera slyšel jsem na noclehu(J5m) To asi lid jest z vojska Karlova(J5m) Hned sedli Ajmonovi synové(J5m) na koně své a mlčky tryskali(J5m) skrz mlčenlivý zasmušilý les(J5m) však u řeky se s davem potkali(J5m) jejž byli shlédli s výše pahrbku(J5m) a Alár ptal se reka mladého(J5m) jenž v čele jel byl nazván Renié(J5m) Kdo jste a co vás vede v tento les(J5m) Řek Renié Jdem oblehati hrad(J5m) my Renaldův Bůh zatrať bídníka(J5m) Tu tasil Alár zuřiv břitký meč(J5m) a zvolal Bratrem jeho rodným jsem(J5m) a nestrpím bys reka pohaněl(J5m) Boj krátký byl a zabit Renié(J5m) Zbroj jeho Alar vzal a spěchal teď(J5m) se svými druhy domů Renald stál(J5m) na mostě právě Bratře zavolal(J5m) můj sladký bratře kořisť jaká to(J5m) A Alár smál se Císař v Ardenách(J5m) řek bezstarostně přišel oblehat(J5m) hrad pevný náš To snadné nebude(J5m) nás vypudit a zhubit na prosto(J5m) Však Renald vážně křížem znamenav(J5m) své čelo zbledlé řekl S námi Bůh(J5m) Mně bolestné teď krev že poteče(J5m) a že jsem zkázu na vás přivolal(J5m) Šli do zámku a mosty vytáhli(J5m) a brány zavřeli a hleděli(J5m) na tiché lesy z oken mramorných(J5m) a čekali na vojsko Karlovo(J5m) Nuž přišlo blíž a jednou před hradem(J5m) byl Ožier a Ném na koních svých(J5m) a větve v ruce měli z olivy(J5m) a Renald zvolal plný radosti(J5m) Ať jaký koli nesete mi vzkaz(J5m) od srdce vítám vás o rekové(J5m) váš věhlas ctím a skutky veliké(J5m) Hned most se spustil vrata rozlítla(J5m) se do kořán a vešli poslové(J5m) a do síně je vedli Bratrové(J5m) jim křesla podali a Renald řek(J5m) Ó promluvte Rád uslyším váš hlas(J5m) Ach krásné dni kdy v síni otcovské(J5m) jste sedávali hosté přemilí(J5m) a na kolena když jste brali nás(J5m) co děti a když dovolili jste(J5m) nám zbraně vaše bráti do rukou(J5m) Ó dnové míru doby minulé(J5m) Kam sladký pokoj váš ach poděl se(J5m) Vzdych Ožier z hluboka a pravil Ném(J5m) Nás Karel posílá Jak říci však(J5m) co žádá abys přízeň naklonil(J5m) si jeho zas Jen mluv mu Renald děl(J5m) mír chtěl bych koupit cenou vysokou(J5m) vždyť uznávám že Karel pán jest náš(J5m) My bráníme se pouze nuceni(J5m) Nuž řekl Ném jest Karel rozzuřen(J5m) že Reniéa zabil bratr tvůj(J5m) když v lese potkal jej a řekl mi(J5m) Ať bratři Alára mi vydají(J5m) jenž mana mého prolil bujně krev(J5m) a snadněj na mír s nimi přistoupím(J5m) Tu Renald Tyšár Gišár vykřikli(J5m) a potlačili s tíží nevoli(J5m) a Renald řekl Néme přísahám(J5m) při živém Bohu kdyby nebyls ty(J5m) tím poslem nesoucím tak hanebné(J5m) tak neslýchané ke mně poselství(J5m) že nevyšel bys z hradu věru živ(J5m) To řekni císaři a s Bohem buď(J5m) Buď s Bohem Ožiere rekovský(J5m) Nás osud proti sobě postavil(J5m) a v seči snad se brzy setkáme(J5m) neb do poslední krve krůpěje(J5m) my hájit budem vězte svoji při(J5m) Své ruce na posled mi podejte(J5m) co přátelé vy oba Na posled(J5m) A Ožier pravil Stud na tváři mám(J5m) že takové jsem nesl poselství(J5m) Já odpověděl bych jak činils ty(J5m) na místě tvém Renalde kdybych stál(J5m) A odjel s Némem smutně Ožier(J5m) Král ale kázal vojsku hnouti se(J5m) a těsněj svírat město se všech stran(J5m) A počal dlouhý těžký krutý boj(J5m) a trval leto zimu jaro zas(J5m) a mnoho padlo mužů s obou stran(J5m) a znaven řekl Karel Těžko jest(J5m) hrad ztéci Monfór Hory vysoké(J5m) nám přístup brání cesty hluboké(J5m) nás zrádně vedou v zhoubné nástrahy(J5m) a luka široká a pastviny(J5m) má nepřítel a hvozdy dávají(J5m) mu zvěře mnoho řeka ryby zas(J5m) a všude skály bašty tvoří mu(J5m) Zde nutno svolat velkou posilu(J5m) a sevřít město tak že hladem mřít(J5m) náš začne nepřítel a pak se vzdá(J5m) A poslové po říši znova šli(J5m) a zvali znova many na pomoc(J5m) a se všech stran se vojska hrnula(J5m) A mezi tím boj na den neustal(J5m) a nepřestala téci hojně krev(J5m) však ještě bratrům zle se nevedlo(J5m) les jejich byl i pláň i řeky břeh(J5m) a hojnost byla zásob veliká(J5m) A jednou Renald otce zahlídl(J5m) a široký jen potok dělil je(J5m) a srdce Renaldovo zatlouklo(J5m) a smutný byl až k smrti uviděv(J5m) jak otec tasil meč a Renald vzkřik(J5m) Nech zbraň svou v pochvě otče pro Boha(J5m) Ó nenuť mě bych sáhl k meči též(J5m) Co hledáš zde Krev vlastních synů svých(J5m) Dbáš povinnosti své ó vím to vím(J5m) Stůj při svém králi věrně K čemu však(J5m) až sem jsi přišel My tě šetřili(J5m) a uposlechli matku uprchli(J5m) jsme z tvého domu bys co nepřítel(J5m) v tvář naši nehleděl Proč hledáš nás(J5m) až zde v těch lesích Láska zemřela(J5m) v tvých prsou pro nás Proto přišel jsi(J5m) Jsme tobě cizími Nuž přísahám(J5m) že napadneš li mě chci bránit se(J5m) že nedám skolit se jak v jatkách brav(J5m) jen proto že ti žití děkuji(J5m) to žití které hořké je mi tak(J5m) Tys kletbou mojí ty a bratři tví(J5m) děl Ajmon temně Kleta hodina(J5m) kdy zplodil jsem tě kleto lůno buď(J5m) jež nosilo tě a tě zrodilo(J5m) Tu rozzuřil se Renald šíleně(J5m) kdy matku slyšel proklínati svou(J5m) a tasil meč a v okamžiku tom(J5m) na obou březích chladné bystřiny(J5m) se vojska hemžila a zuřivá(J5m) hned bitva počala a krvavá(J5m) však řídil Bůh že otec se syny(J5m) se nepotkali v hrozné seči té(J5m) Boj obrovský byl dlouhý překrutý(J5m) a vítězství na straně císaře(J5m) v hrad samý v spěchu bratři ustoupli(J5m) a těsněj svíral město Karel teď(J5m) jen jedna brána jeho zůstala(J5m) z všech volna ještě Byl to chmurný den(J5m) A Renald trpěl ze všech nejvíce(J5m) žel bratrů bylo mu a matky žel(J5m) a jeho otce velká nenávisť(J5m) mu duši tížila a mnoho slz(J5m) ve skrytu proléval a mír si přál(J5m) a vyčítal si náhlý divý čin(J5m) jenž kořenem byl všeho neštěstí(J5m) a Karlův obraz jevil velebně(J5m) se jeho duši přál si shody s ním(J5m) a sníval o té sladké hodině(J5m) kdy přízeň Karlova se vrátí mu(J5m) a rozjímal o blahu takovém(J5m) a o prostředcích jak ho dosáhnout(J5m) Když jednou v lese dumném mlčícím(J5m) u řeky stál jež proud svůj valila(J5m) v dál mlhavou tu ejhle zahlídl(J5m) na druhém břehu státi soudruha(J5m) z dob šťastnějších to Moriljón byl rek(J5m) a oba dlouho na se zírali(J5m) a pohnutí na tváři jevilo(J5m) se obou hluboké a přes řeku(J5m) tak zvolal Renald Broď se k ostrůvku(J5m) jenž před námi Tam spolu promluvme(J5m) a zapomeňme nepřátelství své(J5m) Zbraň odložil a k ostrůvku se bral(J5m) a setkali se tam pod javorem(J5m) jenž v slunci zářil starý omšený(J5m) a šelest rákosů a ptáků zpěv(J5m) vod šplouchání tam snivě splývalo(J5m) v zvuk jediný a lesy mlčely(J5m) tak hluboce na březích s obou stran(J5m) a modraly se temně polední(J5m) mír dýchal kraj a jasná obloha(J5m) A Renald dívaje na vážek rej(J5m) se zelených nad vodou blýskavou(J5m) děl zamyšlen a mocně roztoužen(J5m) Proč nenávidět se a bojovat(J5m) když mír sám hlásá celý boží svět(J5m) Což není možno žíti v pokoji(J5m) Řek na to Moriljón O druhu můj(J5m) jest pozdě nyní války litovat(J5m) Jak můžeš doufati že král se vzdá(J5m) své pomsty kdy On nenávidí mě(J5m) děl Renald smuten Není možný smír(J5m) Vše učiním bych udobřil jej zas(J5m) Ó za mě mluv neb tebe v lásce má(J5m) Snad vyslyší tě Řekl Moriljón(J5m) Krev žádá tvou a krev chce bratrů tvých(J5m) A Renald svěsil hlavu šeptaje(J5m) Krev bratrů mých Proč nechce pouze mou(J5m) Smír není možný tedy válka buď(J5m) A odvrátil se mlčky hlavou kýv(J5m) a Moriljón mu řekl Příteli(J5m) jak pošetilé Monfór hájiti(J5m) Slyš radu mou Do lesů prchněte(J5m) neb nikdy hrad svůj neuhájíte(J5m) Tak řekl mu a pak se rozešli(J5m) do svého hradu Renald vrátil se(J5m) a Moriljón v Karlovo ležení(J5m) Dvě leta ještě boje trvaly(J5m) pak celé město Karel sevřel tak(J5m) že nemožné už bylo vyjíti(J5m) a zasmušile z oken mramorných(J5m) se bratři dívali a čekali(J5m) kdy vyjde slunce jejich poslední(J5m) kdy hlad je přinutí by vzdali se(J5m) Však přišla zima krutá nad míru(J5m) a hladem Monfórští co hynuli(J5m) neméně vojsko hladem trpělo(J5m) před branami a Karel zasmušen(J5m) děl věrným svým Ve hvězdách psáno je(J5m) že nikdy hrad ten nedostanu v moc(J5m) a ztroskotáno jako pyšná loď(J5m) je štěstí zbraní mých a sláva má(J5m) před žulovými těmi baštami(J5m) a temné tyto lesy bez mezí(J5m) jak hrob se zavírají nade mnou(J5m) a pohřební mu hudou píseň mou(J5m) jak řvoucí moře Píseň pohřební(J5m) i mně i mému dílu Skončím zde(J5m) běh pyšný svůj v té hádce rodinné(J5m) Tu ozval Hervé se byl z Losany(J5m) byl statečný a Karlu oddaný(J5m) však plný lstí a pravý dobrodruh(J5m) děl císaři Nač zoufat pane můj(J5m) Vždy nelze všeho silou dosáhnout(J5m) a schytralost nám mnohdy pomáhá(J5m) kde jiných není přímých prostředků(J5m) Nuž netaž se a na mě spolehej(J5m) že Monfór bude tvůj než uplyne(J5m) tré krátkých dnů A za svou odměnu(J5m) nic nežádám než právě onen hrad(J5m) a město jež v tvé ruce odevzdám(J5m) Rci králi můj ty v manství mně je dáš(J5m) A Laon ještě k tomu Karel děl(J5m) to krásné město hrdé bohaté(J5m) neb velkou zasloužil by odměnu(J5m) kdo v šťastný konec přived by ten boj(J5m) Vstal Hervé ráno v zbroj svou oděl se(J5m) na koně sed při prvním svítání(J5m) jel do lesa a s prvním paprskem(J5m) jejž slunce vrhlo zlaté hradu v tvář(J5m) před branou stál před mostem zdviženým(J5m) slez s koně svého hledí pozvedl(J5m) byl zimou bled a oči vlhké měl(J5m) a ruce pozvedl a třesavým(J5m) a smutným hlasem zvolal Pro Boha(J5m) o Renalde pro Krista drahou krev(J5m) mi bránu otevři a pusť mě v hrad(J5m) Jsem ztracen V patách vrazi sledují(J5m) Hněv Karlův přetěžké to břemeno(J5m) jsem na se uvalil To pro tebe(J5m) Já popudil jej rozzuřil jsem jej(J5m) mu vyčítaje křivdu proti vám(J5m) a smír radiv Rychle Pomozte(J5m) A jako v úzkosti se ohlížel(J5m) a dodal Dopustíte necitní(J5m) před vašima bych zhynul očima(J5m) Má dvéře vaše třísnit moje krev(J5m) A hluchý dusot koňů zaduněl(J5m) v tom okamžiku z lesa spustili(J5m) tu rychle most a Hervé vešel v hrad(J5m) tak Jidáš vešel v zdřímlou zahradu(J5m) kde mistr jeho bděl a modlil se(J5m) A jako Jidáš líbal Renalda(J5m) a jeho bratry Hervé bezectný(J5m) A Renald usadil jej ve síni(J5m) na křeslo čestné chléb mu přinášel(J5m) a plnou číš a řekl Bratře můj(J5m) buď vítán mi a pak se zamyslil(J5m) a řekl Pověz jak se daří tam(J5m) před městem v ležení Tu zasmál se(J5m) zlým smíchem Hervé takto volaje(J5m) Mráz deště sněhy za vás bojují(J5m) a řídnou davy vašich nepřátel(J5m) Je zoufalý už Karel pomýšlí(J5m) už na to odebrat se do města(J5m) v svůj teplý dům v svůj palác mramorný(J5m) a ustoupiti zlému osudu(J5m) ač na jevo to nechce posud dát(J5m) a vzplane když kdo radí k ústupu(J5m) Jen krátko a budete zbaveni(J5m) vší tísně bídy Kyne vítězství(J5m) A zdvihl číš a řekl Na zkázu(J5m) teď bratři připijeme Karlovi(J5m) Však všickni mlčeli a Alár děl(J5m) Je nectné pít na zkázu někoho(J5m) jest Karel nepřítel však ctíme jej(J5m) boj čestný vedeme a slepá zášť(J5m) nám cizí Není reka důstojná(J5m) A vyšel ze síně a Renaldu(J5m) když za ním šel řek ve vší důvěře(J5m) Zlá vůle zdá se mi v tom muži je(J5m) měj na pozoru se ó bratře můj(J5m) a nevěř příliš slovům líčeným(J5m) Však Renald kázal chystat hostinu(J5m) a vesel byl nad zprávou z ležení(J5m) neb konec války přál si upřímně(J5m) A hlučné bylo v hradu veselí(J5m) a Alár sám na zradu zapomněl(J5m) na možnou a na pikle strojené(J5m) a teprv pozdě v noci umlkly(J5m) ve síni zpěvy hluk a bujný smích(J5m) a znaven každý lůžko hledal své(J5m) Však Hervé nespal čekal trpěliv(J5m) až všickni usnuli a ponořen(J5m) až v sen byl celý hrad pak kradmo šel(J5m) v síň kde byl ráno zbraně odložil(J5m) a oděl se v svou zbroj a bez hluku(J5m) se dostal do věže kde vrátný spal(J5m) snem přemožen a vínem opojen(J5m) nůž do srdce mu vrazil spustil pak(J5m) bez hluku most odtáhl závory(J5m) a temnem kryt se dostal bezpečně(J5m) do města dolů tichou ulicí(J5m) až k bráně nestřežené otevřel(J5m) a zahvízdl jak plachý noční pták(J5m) Hned vyrojilo se sto rytířů(J5m) jež kryla noc a hustý sosen stín(J5m) a jako zjevy v bránu vnikali(J5m) A zatím Alár podivný měl sen(J5m) had že jej uštknul jemu zdálo se(J5m) a prudkou bolestí se probudil(J5m) a s lože vyskočil a v polosnu(J5m) sám nevěda co činí spěchal v síň(J5m) kde Hervé spáti měl a vida tam(J5m) že postel prázdna letěl na místo(J5m) kde zbroj byl ráno zrádce odložil(J5m) a vida též že není více tam(J5m) v zvon udeřil a ze sna celý dům(J5m) se probudil a Alár zavolal(J5m) V zbraň rychle muži Zrada černá bdí(J5m) a protož plašte spánek s víček svých(J5m) Ach Renalde už není pochyby(J5m) most spuštěn jest a Hervé uprchl(J5m) v okamžiku tom ryk ohromný(J5m) se z města nesl boj byl v ulicích(J5m) a z mnoha domů požár šlehal už(J5m) a celé vojsko Karla hrnulo(J5m) se proti baštám Rychle zavřeli(J5m) teď bratři hrad a most zas vytáhli(J5m) a Renald řekl Běda Monfórským(J5m) Hle za nás trpí město nešťastné(J5m) To nelze bychom zde se dívali(J5m) na vraždu krvavou na hroznou seč(J5m) Teď vzhůru na pomoc jim na pomoc(J5m) A sed na koně svého Bajára(J5m) a letěl v nejhustší dav nepřátel(J5m) a bratři jeho za ním Gišar jen(J5m) a málo mužů v hradě zůstali(J5m) by střežili jej a by spustili(J5m) most kdyby bratři byli nuceni(J5m) se svými many v dům se utéci(J5m) Seč byla neslýchaně krvavá(J5m) na obou stranách vražda zuřila(J5m) a dlažba byla krví nachová(J5m) a k nebi velké plamy šlehaly(J5m) a kouř se valil jako oblaka(J5m) a v hrozné záři v dýmu požárů(J5m) zjev jako obrovský se Bajár zdál(J5m) a Renald na něm jako olbřím byl(J5m) meč jeho metal tisíc blesků zmar(J5m) a tisíc blesků Bajár krokem svým(J5m) ze dlažby křesal oči svítily(J5m) mu jako šlehy rudých vlasatic(J5m) a bylo těžko říci z koho víc(J5m) šla hrůza z koně li či z člověka(J5m) a s obdivem volali Monfórští(J5m) Hle kůň a rek jak viděl na Patmu(J5m) je svatý Jan v své velké vidině(J5m) Bůh poslal je toť zhynout nemůžem(J5m) A nepřátelé v strachu volali(J5m) Běs je v tom koni Ďábel jest to sám(J5m) Smrt vede jej Šustění perutí(J5m) je slyšet jejích vidět kosy blesk(J5m) Tak voláno jest v ryku v lomozu(J5m) jenž temnou nocí letěl ku hvězdám(J5m) Však blízko brány města východní(J5m) na baště pusté Hervé zrádný stál(J5m) a kýval v noc a v roh svůj hromem dul(J5m) vždy nové davy v pomoc volaje(J5m) Jej zahlíd Alár hněv jej zachvátil(J5m) bod svého koně jako bouře spěl(J5m) jak vichr na baštu a letěli(J5m) tam přátelé a Renald v čele jim(J5m) Je shlédnuv Hervé dal se na útěk(J5m) strach pojal jej a snésti nemohl(J5m) těch jejich zraků těžkou výčitku(J5m) Však nemožno se spasit útěkem(J5m) neb byl se zmýlil v slepou ulici(J5m) jej zaved zrádně plachý jeho krok(J5m) a bez dechu se bledý zastavil(J5m) a podpíraje o zeď omšenou(J5m) se staré věže volal rekům vstříc(J5m) již v zápětí mu stále spěchali(J5m) Ó sketové Já jeden jediný(J5m) vás celý dav Vystoupniž jeden z vás(J5m) a v boj se pusť Však Alár zasmál se(J5m) a odpověděl plnuv jemu v tvář(J5m) Pse nečistý jak S tebou bojovat(J5m) Hmyz zašlápnem a nebojujem s ním(J5m) meč neposkvrním bídnou krví tvou(J5m) ty mužem nejsi plaze pekelný(J5m) Meč v pochvu zastrčil a ohromný(J5m) vzal kámen z věže z pola sesuté(J5m) a hrozným vzmachem v prsa mrštil jej(J5m) v ráz Hervéovi po něm činili(J5m) i ostatní a v dešti kamenném(J5m) kles Hervé k zemi všickni couvli teď(J5m) jen Bajár skok učinil ohromný(J5m) a jako meteor se nocí mih(J5m) a jako červ se svíjel Hervé teď(J5m) pod jeho podkovami řval a vyl(J5m) a chrlil krev a kletby bezmocné(J5m) a Bajár ruce nohy lámal mu(J5m) a tříštil prsa lebku údery(J5m) svých těžkých nohou divě říhaje(J5m) a jiskry sypal z očí z nozder svých(J5m) a jezdec jeho divý jako on(J5m) do výše ruce zdvihal volaje(J5m) To za tvou zradu Hervée je mzda(J5m) A rozemlet a zkrušen v beztvárnost(J5m) na dlažbě kluzké rozšlapaný trup(J5m) jak černá skvrna ležel ohyzdná(J5m) a Bajár mozkem krví potřísněn(J5m) až po prsa a zpěněn kouřil se(J5m) a stál jak po popravě lítý kat(J5m) Bůh odpustiž nám Renald posléz děl(J5m) však po právu se stalo zrádcovi(J5m) A znova bratři v boj se uvrhli(J5m) V té hrozné noci divy činili(J5m) však štěstí na ně neusmálo se(J5m) do rukou město padlo Karlovi(J5m) a zbytek reků bojem znavených(J5m) teď ulicemi ssujícími se(J5m) ku hradu prchal kde už poslední(J5m) a slabá naděje teď kynula(J5m) z oken dívali se vysokých(J5m) jak v rum a popel město lehalo(J5m) a řekl Renald Hrad náš ostrovem(J5m) ční v moři plamů záští nesmírné(J5m) had pekelný nás svírá se všech stran(J5m) Jak odolati Vyhladoví nás(J5m) Mám zříti na tu bídu věrných svých(J5m) Už nezbývá než uniknouti v les(J5m) jak dávno Mariljón mi poradil(J5m) jest ještě tajný východ volný nám(J5m) Nuž vzhůru v les a Bůh nám pomáhej(J5m) A zapálili hrad a uprchli(J5m) tím tajným východem a na koně(J5m) na Bajára sed Renald bohatýr(J5m) a bratři jeho s ním a na hřbetě(J5m) skal vysokých ve záři plamenů(J5m) je Karel zřel a celé vojsko s ním(J5m) tvor nadzemský se bílý Bajár zdál(J5m) s tím čtyřnásobným těžkém břemenem(J5m) těch postav hrdinských jichž brnění(J5m) jak slunce plála šlehy požáru(J5m) Na rudém nebi obrys olbřímý(J5m) se koně pnul v tu hrůzyplnou noc(J5m) a v praskot ohně větru hučení(J5m) hřměl jeho řehtot jako velká bouř(J5m) a z nozder dým mu šel a sypaly(J5m) se blesky z jeho očí veliká(J5m) v nich bohatýrská pýcha zářila(J5m) jež nepřátelům takto mluvila(J5m) Vás celý svět a nás je hrstka jen(J5m) Však nezlomena naše odvaha(J5m) V své nemnohosti v pravdě velcí jsme(J5m) a vy v tom množství přec jen malými(J5m) A celé vojsko stálo v obdivu(J5m) a nikdo zbraně ani nepozved(J5m) a všickni zírali na Bajára(J5m) a na ty bohatýry které nes(J5m) až kůň se vzpnul skok na to nesmírný(J5m) a zmizel v temno lesů hučících(J5m) Své mocné setřás Karel dojmutí(J5m) a řekl chmurně Skončen tedy boj(J5m) však není plné moje vítězství(J5m) a jejich vzdor je větší než byl kdy(J5m) Však bude zlomen není pochyby(J5m) Teď do Paříže kliden vrátím se(J5m) a ponechám zde pouze vojska část(J5m) by v lesích lovili mi sběhlou zvěř(J5m) již v sítě lapit bude snadné teď(J5m) V tom hvozdě žíti dlouho nemohou(J5m) a vyjdou li do rukou padnou mých(J5m) Tak řekl císař odjel druhý den(J5m) a vojsko které nechal v Ardenách(J5m) les svíralo a přísně střežilo(J5m) lem jeho tmavý těsně bedlivě(J5m) Však celou zimu marně hlídali(J5m) neb z lesa bratři nikdy nevyšli(J5m) a řehtání jen občas Bajára(J5m) jež jako hromu znělo dunění(J5m) jim známkou bylo posud na živě(J5m) že Ajmonovi chrabří synové(J5m) A začali teď v četách vnikat v les(J5m) však kdykoli se s bratry setkali(J5m) vždy podlehali proti hrdinům(J5m) a zdálo li se že jich přesila(J5m) při různých půtkách reky zdolá přec(J5m) že uniknouti už už nemohou(J5m) tu Bajár vždy se jevil zázračným(J5m) a unes bohatýry jediným(J5m) však nevídaným skokem v takou houšť(J5m) že sledovat mu bylo nemožné(J5m) a rychle tak se míhal stromy pak(J5m) že mizíval jak oblak v blankytu(J5m) A strašidelná z něho hrůza šla(J5m) na nepřátele někdy prchali(J5m) už při pouhém se jeho zjevení(J5m) Tu sláva toho koně začala(J5m) se v písni ozývat a miloval(J5m) lid v Ardenách jej jako člověka(J5m) a chválil věrnost jeho velikou(J5m) a bystrý um a chrabrost příkladnou(J5m) Tak čekal Karel marně poselství(J5m) o konci bojů a o zajmutí(J5m) těch hrdin čtyř a zasmušilým byl(J5m) když ukázal se v oknech paláce(J5m) a na stupně zeleně mramorné(J5m) před dům když vyšel vítat hosti své(J5m) již přicházeli z končin dalekých(J5m) se jemu kořit králi západu(J5m) A jednou dal při hodech při velkých(J5m) si od svých manů slavně slibovat(J5m) nad pávem jejž přínesli panoši(J5m) na zlaté míse v peří nádheře(J5m) že zasadí se znova každý z nich(J5m) o lapení těch hrdých zpurníků(J5m) vzdor jejichž cítil jako v ráně trn(J5m) A mezi hostmi tenkrát Ajmon byl(J5m) a ačkoli to Karel nežádal(J5m) přec jako ostatní též sliboval(J5m) ač zarmoucen a smuten velice(J5m) A ráno vstal a do Arden se dal(J5m) na cestu dalekou v onen čas(J5m) byl Renald našel hlubé údolí(J5m) kde byla tráva hustá vysoká(J5m) a oliva kde stála pravěká(J5m) blíž studánky pod skalou vysokou(J5m) a byli bratři tam jak v zahradě(J5m) již vesna počínala krášliti(J5m) už pestrým květem vůně balšamné(J5m) Byl slunný den a libý vánek chvěl(J5m) se olivou a pěla studánka(J5m) a bratři sladce v stínu dřímali(J5m) a věrný Bajár s nimi rekovný(J5m) neb celou noc na stráži probděli(J5m) an nepřítel se byl jim přiblížil(J5m) V tom sladkém spánku vidět nemohli(J5m) že na skále se zjevil starý muž(J5m) vous jeho sivý větrem vlnil se(J5m) a zraky nepokojně hořely(J5m) a nahnul se a viděl pod stromem(J5m) tam dole u té jasné studánky(J5m) své syny spát neb Ajmon byl to sám(J5m) Jen málo kroků za ním rytíři(J5m) mu věrní sledovali Zachvěl se(J5m) Teď v rukou měl ty hrdé zpurníky(J5m) teď v moci měl je moh je vydati(J5m) mstě císaře jak slavně přislíbil(J5m) Už ruku zved by kynul věrným svým(J5m) tu srdcem cos mu trhlo bolestně(J5m) tak bolestně že do rtů hryzl se(J5m) své ženy bledou viděl smutnou tvář(J5m) zrak její dlouhým pláčem pohaslý(J5m) a před očima sám teď mlhu měl(J5m) to slzy byly slzy palčivé(J5m) Tu bez rozmyslu velký kámen vzal(J5m) a se skály jím mrštil v údolí(J5m) Mih balvan kolem staré olivy(J5m) lít přes vrchol až větve praskaly(J5m) a dopadnuv pak hromem zaduněl(J5m) a pukl v dvé a jiskry sypal kol(J5m) A bratři vyskočili na nohy(J5m) a střásli sen a meče tasili(J5m) a Ajmon náhle zase tvrd jak dřív(J5m) vstříc volal jim Teď zrádci zlapím vás(J5m) a zajisté váš přišel slední boj(J5m) Vzkřik Renald Vzhůru bratři na koně(J5m) Můj Bajáre ó spas nás od hříchu(J5m) krev otce svého prolít nechceme(J5m) A Bajár nes je rychleji než kdy(J5m) do houště lesa marně za nimi(J5m) se nepřátelé jejich pouštěli(J5m) Když zmizeli řek Ajmon Churavím(J5m) Mně srdce v těle bolí třese se(J5m) Vy za nimi se pusťte v temný les(J5m) já domů jedu k ženě na svůj hrad(J5m) jsem stár a sláb a zemřít chce se mi(J5m) Tak Ajmon děl a domů k ženě jel(J5m) však synům jeho bída nastala(J5m) neb denně víc teď rostlo nepřátel(J5m) od konaných nad pávem příslibů(J5m) a celé léto podzim míjel jim(J5m) tak v půtkách hrozných v bojích bez počtu(J5m) a déšť a vítr sněhy vichřice(J5m) též válku s nimi vedly zuřivou(J5m) neb zima přišla krutá jako smrt(J5m) a žili jako vlci v pustinách(J5m) Šat roztrhán jim s těla padal už(J5m) a zarostli jak lesní medvědi(J5m) a hladem zimou zbledli zsinali(J5m) a zrezavěla zbroj jim ztupěla(J5m) a bez podkov byl Bajár dávno už(J5m) a Renald proklínal tu hodinu(J5m) kdy Bertoleta zabil v Paříži(J5m) a císařův hněv na se uvalil(J5m) a na bratry Tak mnohdy pod stromem(J5m) jenž proti zběsilosti metelic(J5m) je chránil jedině se chystali(J5m) na smrt už na blízkou a odvahy(J5m) jim stopy nezůstalo v srdcích už(J5m) a naděj mrtva byla na dobro(J5m) V těch hrozných chvílích Bajár vším jim byl(J5m) on přítelem on bratrem zdál se jim(J5m) on hřál je mocně na ně dýchaje(J5m) on lehl k nim a nedal zasypat(J5m) je sněhem jenž svou tíží lámal strom(J5m) Zrak jeho vždy byl plný útěchy(J5m) a o lásce jim mluvil o věrné(J5m) a klidně mohli bratři v noci spát(J5m) když Bajár střežil je Tak prožili(J5m) tu zimu stále smrtí hrozící(J5m) Když sněhy roztály a celý les(J5m) když zpěvem ptáků zněl a lupenů(J5m) když mladých zlato větve zdobilo(J5m) a sladká vůně z mechu stoupala(J5m) tu divná vzbouzela se tesknota(J5m) jim plná čaru neurčitého(J5m) ve srdcí hlubinách a Renald řek(J5m) Již sedm let teď bratři trpíme(J5m) a beze dna je propast našich běd(J5m) však nejvíce mě bolí ze všeho(J5m) tvář matčinu že vidět nelze mi(J5m) My s jarem z mrtvých vstali boží ráj(J5m) by pro mě byla zem jen okamžik(J5m) ji kdybych zříti mohl ke svým rtům(J5m) ty drahé ruce kdybych tisknout směl(J5m) A všickni čtyři v dlaně skryli tvář(J5m) a plakali v tom lese hlubokém(J5m) jenž šerý pln byl tajů jako sen(J5m) pln stínů paprsků a šveholu(J5m) a mlčeli až Alár vztyčil se(J5m) a chvějným hlasem zvolal Bože můj(J5m) a ona pro nás pláče sedm let(J5m) O pojďme k ní A Renald radostně(J5m) ho objímal a zvolal Pojďme k ní(J5m) Vždyť nemohou víc než nás usmrtit(J5m) a zemru rád za její objetí(J5m) A vstali líbali se na vzájem(J5m) i Bajára a hned se na cestu(J5m) na dlouhou dali plni radostí(J5m) Po celou kráčeli vždy noc a pak(J5m) se ráno v houšti skryli pečlivě(J5m) a mnoho dnů tak krajem bloudili(J5m) než dostali se k městu rodnému(J5m) až posléz zámek z dáli viděli(J5m) nad městem čnít kde matka bydlela(J5m) Tu vnikala jim sladkost květných niv(J5m) a snivých hájů sadů ovocných(J5m) v tom slunném kraji jako zašlý sen(J5m) a znovu s dávným čarem zjevený(J5m) do duší plných touhy bol a slast(J5m) tak mocně bytost jejich schvátily(J5m) že mdloba jejich údy poutala(J5m) že třásli se a těžce dýchali(J5m) však Renald nejdřív dosáh rozvahy(J5m) a řekl bratrům Nyní přemýšlet(J5m) nám sluší vážně jak si počínat(J5m) Je pošetilé snad co činíme(J5m) což kdyby někdo v městě poznal nás(J5m) A otec sám Což nevydal by nás(J5m) jak přísahal Však Gišár odvětil(J5m) Můj Renalde nás nikdo nepozná(J5m) ni rodná matka Vítr sníh a déšť(J5m) a utrpení naše změnily(J5m) tak naši tvář že není nebezpeč(J5m) Nuž zkusme to vejděme do města(J5m) a posléz v dům a hleďme sejít se(J5m) pak s matkou beze svědků všelikých(J5m) A skryli koně v lese v jeskyni(J5m) a vešli v město za bílého dne(J5m) a zastavoval v ulicích se lid(J5m) a s podivením na ně díval se(J5m) na tváře osmahlé a zarostlé(J5m) jež jako z jiných světů zdály se(J5m) a každý ptal se Jací cizinci(J5m) to přišli k nám zajisté zámořští(J5m) a mnohý řekl Jsou to poutníci(J5m) A jiný zase Kajícníci jsou(J5m) již tráví život s pláčem v poustevnách(J5m) Však bratři do paláce měřili(J5m) a vidouce teď věže zahradu(J5m) ta drahá místa všechna o nichž vždy(J5m) tam v černých lesích byli snívali(J5m) tak dojmutím se slabi cítili(J5m) že krok jim váz a že se o berle(J5m) o dlouhé podepírat musili(J5m) a Renald hlasem zmírajícím děl(J5m) tak vrátnému jež seděl před branou(J5m) Je pán tvůj v domě Ajmon z Dordony(J5m) A stařec jakoby se probouzel(J5m) vztáh brvy vzhůru Není odvětil(J5m) je na lovu A zdráv je Renald děl(J5m) Zdráv řekl vrátný vzdych a pomlčel(J5m) a dodal za chvíli Na těle zdráv(J5m) a svěsil hlavu Posléz tázal se(J5m) Jste poutníci V dům směle vejděte(J5m) má paní dobrá je a štědrá též(J5m) a dvojnásob z dob toho neštěstí(J5m) jež leží na tom domě jako stín(J5m) A zakryl tvář a bratři spěchali(J5m) neb báli se že jejich dojmutí(J5m) je prozradí Ten starý vrátný byl(J5m) ten samý ještě jenž co děti je(J5m) znal z blahých dob Teď vzhůru brali se(J5m) po schodech známou chodbou kráčeli(J5m) a vešli v síň a matku viděli(J5m) jak seděla a předla u okna(J5m) jak holub byla sivá shrbená(J5m) a o sto let se starší zdála jim(J5m) bol nesmírný v té bledé tváři byl(J5m) a oči nyní suché do krve(J5m) už byly zrudly pláčem bez konce(J5m) Na prsa bratrům hlavy klesaly(J5m) tak hluboce tak těžce Aláre(J5m) řek šeptem Renald Matku matku hleď(J5m) To slovo matka z úst mu musilo(J5m) sic cítil že by udusilo jej(J5m) Mřel něhou nesmírnou a teskností(J5m) V tom okamžiku zazněl ptačí zpěv(J5m) tak dojemně tak sladce nadzemsky(J5m) že zdálo se že z ráje hudba jde(J5m) to drozd byl v kleci jenž tak snivě pěl(J5m) Byl Renald jednou dávno našel jej(J5m) kdes v lese kde byl z hnízda vypadl(J5m) a byl ho matce přines krmil jej(J5m) a drozd jej znal a přilnul k němu tak(J5m) že tehdy jen když on byl přítomen(J5m) v zpěv propuk sladký jinak mlčel vždy(J5m) a němým byl po všechna léta ta(J5m) co Renald v lesích bloudil ardenských(J5m) když slyšel ho teď Renald podepřít(J5m) o bratry své se musil klesaly(J5m) mu nohy tak však matka ubohá(J5m) příst přestala jí ruce klesly v klín(J5m) a shaslým hlasem bolně zvolala(J5m) Jak zpívat chtěl bys ptáku nevěrný(J5m) Už zapomínáš na ten smutek svůj(J5m) či Bože vidí zrak tvůj víc než můj(J5m) Je Renald mrtev Vešla v tuto síň(J5m) snad duše jeho a ty vidíš ji(J5m) a vítáš ji A hlava klesla jí(J5m) na kolovrat a štkání trhalo(J5m) tím vetchým tělem žalem zmítaným(J5m) A řekl Alár Bratře pro Boha(J5m) jdi k ní a dej se poznat na místě(J5m) Však Renald pravil Ne tak náhle ne(J5m) A bratři sedli na tu lavici(J5m) kde sedávali vždycky žebráci(J5m) když zavítali k hodům do síně(J5m) Tam skrčení se k sobě tlačili(J5m) a za ruce navzájem drželi(J5m) se za chvějící v citech ztraceni(J5m) jak v hlubém moři nevěděli teď(J5m) co činit a co říci Matka však(J5m) se utišila hlavu pozvedla(J5m) a zírala před sebe do síně(J5m) a zahlédši ty v stínu postavy(J5m) se svého křesla vstala šla jim vstříc(J5m) a tichým hlasem řekla Vítejte(J5m) Jste poutníci Já neviděla vás(J5m) když do síně jste vešli Promiňte(J5m) Zrak můj je slabý pláč jej pokazil(J5m) jsou slzy jako oheň jako sůl(J5m) Jste dlouho v síni už Ó odpusťte(J5m) Hned potravu vám podám vína též(J5m) dům bohat jest a skříně plné jsou(J5m) co plátna sukna třeba poskytnou(J5m) neb rozedrán je vidím ten váš šat(J5m) Vše s radostí vám dám a Hospodin(J5m) ať vede šťastně k cíli vás(J4m) Kéž syny moje chrání Bůh mi též(J5m) jsou v nebezpečí smrti jako zvěř(J5m) Ó mužové už sedm dlouhých let(J5m) to v zimě bylo co já ubohá(J5m) je k srdci tiskla drahé na posled(J5m) A zalomila v žalu rukama(J5m) a Renald šeptal hlasem vyhaslým(J5m) Jak to má paní Z jaké příčiny(J5m) A ona na to Z daleka jste as(J5m) když neslyšeli jste o dětech mých(J5m) o Ajmonových synech Celý svět(J5m) je proti nim jen jedno zůstalo(J5m) jim srdce věrné to zde v prsou mých(J5m) a Bůh můj svědek co pro lásku svou(J5m) i od otce jich snáším po léta(J5m) neb odřek se jich a mě nutit chtěl(J5m) bych činila jak on Je prchlivý(J5m) a tvrdá slýchám slova každý den(J5m) Tu nezdržel se Renald sebou trh(J5m) a zaťal pěst a matka shlídla to(J5m) a zbledla smrtelně a chvěla se(J5m) neb poznala ten div posuněk(J4f) jenž Renaldovi vlastním býval vždy(J5m) a jako leknutí cos projelo(J5m) jí celým tělem přikročila blíž(J5m) a vidouc Renaldovo pohnutí(J5m) mu třesoucí se rukou pozvedla(J5m) nad čelem vlasy jizvu odkryla(J5m) již od dětství tam měl a všechna krev(J5m) jí náhle v tvář se lila ze srdce(J5m) a vykřikla Renalde jsi to ty(J5m) Můj sladký synu vše mé na světě(J5m) při živém Bohu řekni že s to ty(J5m) sic zemru v nejistotě vražedné(J5m) Tu vypuk Renald v usedavý pláč(J5m) a bratři jeho s ním a matka též(J5m) a ruce zdvihala jak zmámená(J5m) si na čelo a jako v horečce(J5m) se cizím hlasem smála líbala(J5m) své děti štkajíc sto ba tisíckrát(J5m) však slovo mluvit nemoh nikdo z nich(J5m) až matka nejdřív mluvy nabyla(J5m) Jste v bídě v neštěstí a samotni(J5m) Ni duše s vámi Bože jaký bol(J5m) A řekl Renald Duše jedna přec(J5m) je s námi matko ač svůj příbytek(J5m) jen v němé tváři má je věrná tak(J5m) jak pobratřený dobrý bohatýr(J5m) to kůň můj jest můj Bajár předrahý(J5m) A matka řekla Nuže a kde je(J5m) I jej chci vítat hostit celovat(J5m) A řekl Renald kde že koně skryl(J5m) a okamžitě matka poslala(J5m) na ono místo štolbu věrného(J5m) a oddaného celou duší jí(J5m) jenž koně znal a znám byl jemu též(J5m) a kázala by přived Bajára(J5m) Pak v síň se vrátila a v nový pláč(J5m) zas vypukli a zas se líbali(J5m) a znaveni když byli řekla jim(J5m) Teď ke stolu A sama sloužila(J5m) jim starostlivě víno zvěřinu(J5m) a bílý chléb a med jim snášela(J5m) a jedli hltavě a za chvíli(J5m) se dusot koňů ozval na dvoře(J5m) a matka řekla Otec vrací se(J5m) A viděli teď oknem pod sosnou(J5m) pod zelenou jak Ajmon s koně slez(J5m) u stupňů z mramoru pod portálem(J5m) a opřen o hůl jak šel nahoru(J5m) a kořist z lovu čtyři jeleny(J5m) na bidlech lidé jeho přinesli(J5m) a štěkot smečky plnil velký dvůr(J5m) Teď zněly těžké kroky na chodbě(J5m) a dvéře rozlítly se Ajmon stál(J5m) na prahu síně syny nepoznal(J5m) a řekl ženě Kdož ti muži jsou(J5m) Tvář jejich zřejmě mluví o bídě(J5m) Tu vévodkyně s pláčem zvolala(J5m) Tak pod střechu se děti vrací tvé(J5m) neb oni jsou to moji rekové(J5m) jež přemoci tvůj císař nemohl(J5m) a nikdo z bohatýrů největších(J5m) A Ajmon kabonil se jako bouř(J5m) však vévodkyně řekla důstojně(J5m) Ne k tobě přišli nezůstanou zde(J5m) Ne Ke mně přišli Mými hostmi jsou(J5m) a nedopřeješ li jim přístřeší(J5m) pak půjdu s nimi v pustý divý les(J5m) Pak měkkým hlasem tiše prosila(J5m) Ó nevyháněj nás můj Ajmone(J5m) Ó nech mi je bych pookřála zas(J5m) Pro Boha krále lásky smiluj se(J5m) Snad nikdy více už je neuzřím(J5m) až s nimi rozloučím se znova zas(J5m) Vždyť duši sotva tělo drží už(J5m) na konci života mi vůli nech(J5m) na den neb dva To buď mou odměnou(J5m) ví jak jsem dlouho mlčky trpěla(J5m) A Ajmonovi srdce třáslo se(J5m) však řekl temně synům v tvrdosti(J5m) Vy při sám Bůh jste nevhod přišli mi(J5m) a po tom všem co mezi námi jest(J5m) vás přivítati vlídně nemohu(J5m) A Renald řekl zlobně Výčitek(J5m) nám nečiň otče Zle též činils nám(J5m) a shasla li tvá láska naše věz(J5m) že k tobě pane dávno mrtva též(J5m) Tu rozzuřil se Ajmon Ničemný(J5m) a bídný chlapče zvolal zatrať Bůh(J5m) tě zlolajný a drzý zpurníku(J5m) Jsi hoden zemřít rukou katanskou(J5m) Tu řekl Renald Kdyby jiný tak(J5m) se mluvit odvážil jak starče ty(J5m) zle by se vedlo jemu při sám Bůh(J5m) A na polo svůj tasil tupý meč(J5m) jejž skryt měl v řasách svého oděvu(J5m) však Alár zadržel jej volaje(J5m) Pro lásku boží sladký bratře stůj(J5m) Ať otec náš byl nepřítelem nám(J5m) přec milovat a ctít jej povinnost(J5m) a brojit proti němu černý hřích(J5m) tvá duše jasná prosta skvrny té(J5m) neb vím že neví ret co vyřkl tvůj(J5m) A Renald zvolal Otče odpusť mi(J5m) Chci všecko snášet třeba kletbu tvou(J5m) co na tom že nás tupíš vyháníš(J5m) Jen neláska tvá k matce bolí mě(J5m) Nás třeba kopej na kolenou však(J5m) jí služ a koř se před ní z duše své(J5m) A Ajmon vypuk v pláč a pravil jim(J5m) Ne nikdo není děti roven vám(J5m) Nuž zlata vezměte a stříbra dost(J5m) a zbraně koně ale odtud pak(J5m) se beřte bez odkladu Renald však(J5m) mu odpověděl Pane nevezmem(J5m) My nepřišli pro zboží vaše v dům(J5m) neb vydědil jste před tím syny své(J5m) My přišli vidět drahou matku svou(J5m) jež pro nás pláče ráno na večer(J5m) jež po nás teskní celou duší svou(J5m) Kéž místo zlata koní byl byste(J5m) nám trochu lásky nabíd na chvíli(J5m) A řekl Ajmon Trpce mluvíte(J5m) a velkou křivdu jste mi učinil(J5m) Jsem Karlu věren neb on jest můj král(J5m) já jeho manem Když jsem odřek se(J5m) svých zpurných synů srdce pukalo(J5m) mi v prsou Bůh to ví Vy přišli jste(J5m) svou matku vidět Nuže mějte ji(J5m) Mým zlatem pohrdáte dobře tak(J5m) Jest matka vaše sama bohatá(J5m) a přeji si by obdařila vás(J5m) Už nevyháním vás nuž zůstaňte(J5m) až do rána Já sám však odcházím(J5m) neb nesluší se bych pod střechou spal(J5m) pod kterou nepřátelé Karla dlí(J5m) A odešel a dvacet rytířů(J5m) s ním jelo z hradu v starou zahradu(J5m) jež v plném květu stála pod baštou(J5m) A řekla matka Otec odešel(J5m) vy zůstanete spásy duše mé(J5m) Vy zůstanete Já vás obléknu(J5m) a vykoupám a vůní napustím(J5m) v síň je vedla kde je koupala(J5m) a kment jim dala pláště z hedbáví(J5m) a řízy hermelínem vroubené(J5m) a obuv z kůže měkké jako list(J5m) a otevřela pokladnici svou(J5m) a stříbra měřila a zlata jim(J5m) pak koně nejkrásnější vybrala(J5m) a dala nakládati na ně zbroj(J5m) vše čeho sobě přáli synové(J5m) a Bajára jejž nyní přivedli(J5m) hned okovati sama kázala(J5m) a sama do konírny vedla jej(J5m) a měkce senem ustlat dala mu(J5m) v síni řekla vévodkyně jim(J5m) Mou radu slyšte děti předrahé(J5m) Až vyjedete odtud dejte se(J5m) na cestu do Španěl Tam jisti jste(J5m) a bohatá je slunná ona zem(J5m) tam štěstí vaše bohdá vykvete(J5m) A Renald odpověděl Rada tvá(J5m) jest moudrá matko učiníme tak(J5m) A znaveni šli bratři na lůžko(J5m) a sladce spali šťastni blaženi(J5m) a matka bděla u nich celou noc(J5m) a nasytit se štěstím nemohla(J5m) že pod svou perutí je zase má(J5m) a děkovala Bohu z duše své(J5m) Když zora růžová se zbouzela(J5m) a zlatý její úsměv nebem šleh(J5m) a bílý dým se z lesů podnímal(J5m) vstal Renald s lůžka bratři jeho s ním(J5m) a řekli matce Rozlučme se teď(J5m) jest dostáti nám slovu danému(J5m) a nesluší nám otce rozhněvat(J5m) vždyť laskav proti nám i tobě byl(J5m) A ona neplakala řekla jen(J5m) Jste mužové a tedy jednejte(J5m) jak čest vám káže Požehnání mé(J5m) na drahé vaše hlavy rekovské(J5m) Dá Bůh že opět uvidíme se(J5m) Však je li vůle jeho přesvatá(J5m) by smrtelný můj zrak už neuzřel(J5m) vás na zemi tož vězte před trůnem(J5m) tam před nebeským orodovati(J5m) že nikdy nepřestanu v prospěch váš(J5m) a v ráji někdy zase sejdem se(J5m) Mám pevnou naději že vejdu v něj(J5m) Bůh dobrý jest a mnoho snášela(J5m) jsem na zemi a život můj byl čist(J5m) A poklekli a ona žehnala(J5m) jim tiše vroucně políbila je(J5m) a všichni vyšli z domu beze slov(J5m) a z porosené vyšel zahrady(J5m) teď Ajmon též a ruku podal jim(J5m) a on a žena městem s nimi šli(J5m) a celé město doprovázelo(J5m) je s pohnutím až k dubům stověkým(J5m) jež za branou na chlumu šuměly(J5m) Tam koně čekali a v prostřed jich(J5m) byl Bajár bílý zlatá čabraka(J5m) jej zdobila a uzdy stříbrné(J5m) dar Renaldovy matky poslední(J5m) Když na koně se bratři vyšvihli(J5m) tu pojednou pod kopcem povstal ruch(J5m) hle mladý rytíř v zbroji stříbrné(J5m) na černém oři jel a sedm set(J5m) mu sledovalo mužů komonstvo(J5m) to bylo chrabré v rouších přeskvělých(J5m) a Renald poznal jej to Malgis byl(J5m) a Bajár řehtáním ho přivítal(J5m) A Malgis krásný s okem dumavým(J5m) a vezdy smutkem jakýms zastřeným(J5m) se usmál teď a dvorně pozdravil(J5m) dřív ženu Ajmonovu uctivě(J5m) a podával pak ruku Renaldu(J5m) a pravil mu Přicházím děkovat(J5m) ti milý druhu za tvou hrdinnost(J5m) a bratrům tvým Já v hlubé samotě(J5m) žil velkým snům a nyní teprv vím(J5m) že trpěli jste k vůli Bóvovi(J5m) Mstu nechtěl jsem já nenávidím boj(J5m) však nyní povinností mojí jest(J5m) vám přispěti neb Karel smířiti(J5m) se zdráhá s vámi Poklad prastarý(J5m) jenž patří matce mojí zahrabán(J5m) byl v orleanském lese celý věk(J5m) já vykopal jej přináším jej vám(J5m) Já a ti muži které vidíte(J5m) my s vámi zůstaneme Radu mou(J5m) teď slyšte bratři moji milení(J5m) Král Ijon gaskoňský ve městě svém(J5m) je v nebezpečí stálém tulússký(J5m) mu hrozí emír pohan sveřepý(J5m) Nuž pojďte se mnou v zámek bordóský(J5m) král přijme vás neb bohatýři jste(J5m) a vaše sláva celým světem jde(J5m) a nepřicházíte co žebráci(J5m) Nuž králi pomáhejte přemoci(J5m) tu sílu pohanskou Jest Ijon man(J5m) též Karlův a když císař uslyší(J5m) že proti Saracenům válčíte(J5m) pro jeho moc pro slávu křesťanstva(J5m) snad nakloní se k smíru s vámi spíš(J5m) Já s vámi zůstanu jak pravím vám(J5m) a rada má vám v prospěch bude vždy(J5m) neb mnoho vím co skryto jiným jest(J5m) Tak pravil Malgis s okem dumavým(J5m) a usmíval se snivě zamyšlen(J5m) a Renald objal jej a děkoval(J5m) a řekl Učiním co radíš mi(J5m) neb Bordó leží cestou do Španěl(J5m) kam uprchnem když Karel setrvá(J5m) ve záští svém i tenkrát po bojích(J5m) jež podnikneme proti pohanům(J5m) Tak řekl Renald a teď loučil se(J5m) už naposled a matka zmírati(J5m) se uvnitř velkým žalem cítila(J5m) teď věděla že nikdy nikdy už(J5m) v tvář patřiti nebude dětem svým(J5m) teď vnuknutím to zřejmě věděla(J5m) Však přece zmužila se beze slz(J5m) jim ještě jednou s Bohem dávala(J5m) a doufala v jich lepší budoucnost(J5m) vždyť v nádheře ty odjet viděla(J5m) a plny naděje jež včera jen(J5m) co žebráky v svém domě vítala(J5m) A stála na chlumu a zírala(J5m) tak dlouho za nimi až ztráceli(J5m) se v mlze v dáli oči zavřela(J5m) pak modlíc se a tiše ulehla(J5m) když domů přišla v lůžko usnula(J5m) a neprobudila se nikdy víc(J5m) V svém hradu bordóském stál Ijon král(J5m) na baště vysoké a zasmušen(J5m) v kraj hleděl modrý slunný kvetoucí(J5m) a baronům svým řekl Běda nám(J5m) Ta sladká pole háje zahrady(J5m) ty vinice to pásmo bílých měst(J5m) a tichých vsí to celé království(J5m) už za nedlouho pláčem zaúpí(J5m) a těžké jarmo položí na šíj(J5m) na volnou naši divý nepřítel(J5m) Bůh nepřispěje li nám zázrakem(J5m) My brániti se budem do posled(J5m) a proklet buď kdo v boji tom se vzdá(J5m) my brániti se budem avšak zdar(J5m) v té hrozné válce komu připadne(J5m) Je emír silný emír tulússký(J5m) a spojence nám není žádného(J5m) A smuten sešel na to v hradu síň(J5m) a sledovali všickni manové(J5m) Král Ijon used na svůj zlatý trůn(J5m) a ostatní na křesla sedali(J5m) a bylo ticho v síni Sladký hlas(J5m) tu ozval se a řekl Bílý prach(J5m) vzduch plní v pláni slyším dunění(J5m) jak podkov mnoha koní Co to as(J5m) Hlas byl to sladký sestry královy(J5m) jež krásná bílá jako lilie(J5m) ve hloubí okna v stínu seděla(J5m) na polo skryta těžkou záclonou(J5m) od stropu plynoucí až na dlažbu(J5m) na mramorovou květy sypanou(J5m) Při zvuku toho hlasu usmál se(J5m) král Ijon na chvilku však zasmušil(J5m) se záhy opět jí pak odvětil(J5m) Snad je to zase jedno z poselství(J5m) z těch emírových plných urážek(J5m) Je vyzývavým král ten tulússký(J5m) A sotva dořek vešel hlasatel(J5m) a pravil Králi pět zde rytířů(J5m) je křesťanských a chrabrých zajisté(J5m) a prosí tě bys přijmouti je chtěl(J5m) Kýv Ijon král a vešli cizinci(J5m) to Renald byl a jeho bratrové(J5m) a Malgis s nimi Vešli do síně(J5m) a poklekli na chvíli před trůnem(J5m) pak povstali a sňali přilbice(J5m) a stáli jako duby vysoké(J5m) jež slunce zlatem rána polilo(J5m) a nejkrásnější z nich byl Renald sám(J5m) jenž takto řekl Králi veliký(J5m) svůj meč ti nabízeti přišli jsme(J5m) neb krutě na tě pohan doráží(J5m) Jest sedm set nás mužů k službě tvé(J5m) a k službě toho který na kříži(J5m) dal život svůj za hříchů našich tíž(J5m) Tak řek a mlčel všickni hleděli(J5m) v tvář jeho mužnou s velkým obdivem(J5m) A Ijoneta sestra králova(J5m) ve stínu skryta oči klopila(J5m) a růže nach na tváři hořel jí(J5m) neb srdce její mocně zatlouklo(J5m) při zvuku toho hlasu mužného(J5m) a přec tak sladkého Však řekl král(J5m) Na výši pochválen buď Hospodin(J5m) jenž pomoc posýlá mi vítanou(J5m) Buď pozdraven ty statný rytíři(J5m) Rci jmeno své a odkud pocházíš(J5m) Jsemť Renald Ajmonův syn nešťastný(J5m) řek tiše rek a to jsou bratři mí(J5m) a Malgis mého strýce Bóva syn(J5m) Jsme psanci kteří mnoho trpěli(J5m) nás otec odřek se nám výhost dal(J5m) však matka lásku zachovala nám(J5m) Bůh žehnej ji a dej jí někdy ráj(J5m) Snad přišla zvěst o našem neštěstí(J5m) až k tvému sluchu Zvolal Ijon král(J5m) O vaší slávě všechen pěje lid(J5m) Jsemť Karlův man však přece přijímám(J5m) vás radostně Vy bohatýři jste(J5m) Boj proti pohanovi přinese(J5m) vám novou slávu a zajisté smír(J5m) A kdyby Karel smířen nebyl přec(J5m) já proti němu chránit budu vás(J5m) Jste mými hostmi zde má pravice(J5m) A ljoneta pozvedla teď zrak(J5m) byl plný slz a v Renaldovu tvář(J5m) se zahleděla skryta záclonou(J5m) O jeho neštěstí a chrabrosti(J5m) tak mnoho mnoho byla slyšela(J5m) že jmeno jeho kouzlem bylo jí(J5m) než spatřila ho vidouc nyní jej(J5m) tak krásného jak ráno na jaře(J5m) s tou dobrotou až dětskou ve zracích(J5m) jež bohatýrské tváři zvláštní čar(J5m) a sladké světlo jakés dávala(J5m) tak pravila si v skrytu duše své(J5m) Buď jeho budu nebo v klášteře(J5m) se pochovám a touhou zemru pak(J5m) Tak pravila a v clonu skryla tvář(J5m) svou polekána smělou myšlenkou(J5m) a studem hynouc Ijon král však vstal(J5m) a objal Renalda a líbal ho(J5m) a bratry jeho též a Malgise(J5m) a celým hradem radost jásala(J5m) a naděj zavítala v prsa všem(J5m) A nesklamala věru nikoho(J5m) Jen málo dní a pohan sveřepý(J5m) se hnal jak bouře na bordóský hrad(J5m) však Renald vedl vojsko královo(J5m) a andělé s ním táhli v krutý boj(J5m) a jako jeden z nich ten nejkrasší(J5m) u svého okna sestra králova(J5m) se modlila o skvělé vítězství(J5m) a hleděla na reka Renalda(J5m) jenž v čele vojů jel na Bajáru(J5m) a zlatotkanou nesl zástavu(J5m) v plášť oděn jsa ve skvěle zelený(J5m) a v zbroji stříbrné tak leskl se(J5m) jak slunce vzcházejíci v slávě své(J5m) A Renald zahlíd dívku u okna(J5m) tu ponejprv a řekl Při sám Bůh(J5m) zjev takový sem nikdy netušil(J5m) Což dýše sladkost taká na zemi(J5m) A ze srdce mu v tváře stoupala(J5m) krev jeho panická a sklopil zrak(J5m) a cosi jako neurčitý sen(J5m) mu duší táhlo hvězdným úsměvem(J5m) však zátřás hlavou mysl obrátiv(J5m) zas k věci čelní k boji s pohanem(J5m) A trouby zněly teď a polnice(J5m) a začla seč a byla krvavá(J5m) a neslýchané divy chrabrosti(J5m) v ten den vykonal Renald bohatýr(J5m) a jeho bratří dlouho válčeno(J5m) až slunce zapadalo za hory(J5m) a s hvězdami vzcházelo vítězství(J5m) byl zničen v prachu pohan přemožen(J5m) a v zlaté slávě k nebi pnul se kříž(J5m) A pod hradbami města stál teď král(J5m) a vítal bratry Alár k němu šel(J5m) a Ryšár přicházel též s Gišárem(J5m) však Renald scházel Výkřik zděšení(J5m) se ozýval a Alár propuk v pláč(J5m) a v hrozném bolu zvolal Běda mně(J5m) Buď proklet den jenž přivedl nás sem(J5m) nás psance nešťastné My ztratili(J5m) ach muže nejlepšího který kdy(J5m) se zrodil z matky pouze smrtelné(J5m) Mně puká srdce žíti nemohu(J5m) A bledl úžasně a v stejný pláč(J5m) teď bratři jeho také vypukli(J5m) a Ijoneta pláč ten slyšela(J5m) a jako mrtva padla na dlažbu(J5m) Však Ijon pravil Vzhůru Nevejdu(J5m) v hrad otcovský než najdu Renalda(J5m) A je li mrtev pomstím jeho smrt(J5m) a je li zajat já jej vykoupím(J5m) kdybych půl měl dáti království(J5m) A jeli zpět na pole válečné(J5m) a ejhle v záři hvězd na Bajáru(J5m) jel klidně Renald s ním byl mladý muž(J5m) na černém oři v zbroji stříbrné(J5m) to tulúsského emíra byl syn(J5m) Byl po porážce prchal zoufalý(J5m) a Renald zahlíd jej a za ním jel(J5m) a vyzval reka souboj sledoval(J5m) a pohan s koně spadl čekal smrt(J5m) však Renald slezl nyní s Bajára(J5m) a soku svému vstávat pomáhal(J5m) a meč mu podal jejž byl upustil(J5m) a řekl Oddychni si na chvilku(J5m) a řekni mi až budeš připraven(J5m) Vzdych pohan mlčky řekl za chvíli(J5m) Jsem připraven a počal nový boj(J5m) v němž opět Renald zůstal vítězem(J5m) pad pohan k nohám mu a čekal smrt(J5m) teď jistou již Však Renald pravil mu(J5m) v tvář jeho spanilou se zahlédnuv(J5m) Už dosti krve teklo v tento den(J5m) tvůj život nechci jsi mým zajatým(J5m) Syn emírův se zasmušil a řek(J5m) Jsem bohat jako král Nuž výkupné(J5m) jak velké chceš mi udej neveď však(J5m) mě v potupu Ó raděj usmrť mě(J5m) Z tvých zraků duše zírá vznešená(J5m) v nich soustrast dlí Ó hleď jsem nešťasten(J5m) Ó neveď v hrad mě krále Ijona(J5m) kde posměch na mě čeká pohana(J5m) kde jásot nad pádem mé otčiny(J5m) To mýlíš se mu Renald na to děl(J5m) když půjdeš se mnou hostem budeš mým(J5m) a běda tomu kdo by pohledem(J5m) jen jediným tě uraziti chtěl(J5m) sám Ijon král kdyby to učinil(J5m) Hleď nechci tvoje velké výkupné(J5m) jen jedno slib že budeš naslouchat(J5m) bez záští o Kristu když promluvím(J5m) Tu v zracích pohanu cos zářilo(J5m) jak svítání a řekl Poslyš mne(J5m) Já bojoval za lid svůj za svou vlast(J5m) však víra tvá mi dávno drahá jest(J5m) a dávno toužím stát se křesťanem(J5m) Ó nemysli že ze mne mluví lež(J5m) Spíš tisíckrát bych zemřel uvěř mi(J5m) než poskvrnil bych ret svůj podlostí(J5m) a kdyby pravdou víra otců mých(J5m) se zdála mi pro ni bych bojoval(J5m) jak za vlast viděl jsi mě v zápasu(J5m) A mlčky sáhl nyní v záňadří(J5m) a vytáh zlatý kříž a líbal jej(J5m) a Renald na srdce jej vřele tisk(J5m) a zvolal Se mnou pojď ó bratře můj(J5m) ty hoden jsi bys vešel v boží ráj(J5m) A drželi se pevně v náručí(J5m) a třikrát líbali se na rety(J5m) a spolu jeli v hrad pak bordóský(J5m) A setkali se s králem Ijonem(J5m) a radost nyní konce neměla(J5m) A druhý den řek Renald Ijonu(J5m) My nyní odtud půjdem králi zas(J5m) neb v lásce nejsme víš to u Karla(J5m) a snadně na tvou hlavu pad by hněv(J5m) tvým kdybych hostem prodlel na dále(J5m) Král Ijon na to pravil Málo mil(J5m) od mého zámku starý stojí hrad(J5m) na slunné hoře pevný nádherný(J5m) však opuštěný padesát už let(J5m) toť Montalbán Ten hrad buď domem tvým(J5m) ten mocí drž na vlastní svoji pěst(J5m) i kolem kraj To bude léno tvé(J5m) tam pánem budeš ne už hostem mým(J5m) Měj dík můj řekl Renald štědrým jsi(J5m) Dar přijímám tvůj Chvála budiž ti(J5m) Tak beze střechy tedy nejsem víc(J5m) a beze krbu Bůh ti zaplatí(J5m) s bratry svými ihned vydal se(J5m) na cestu v Montalbán a Ijon král(J5m) jej doprovázel se svým rytířstvem(J5m) a hrad když shlídli v slávě sluneční(J5m) a Ijon král se loučil s Renaldem(J5m) tu pravil tento s těžkým povzdechem(J5m) a zardívaje se a klopě zrak(J5m) Zjev přeluzný já viděl v domě tvém(J5m) a nevím kdo ta dívka V duši mé(J5m) ten obraz zůstal jako hvězdný svit(J5m) Král Ijon mlčel a pak usmál se(J5m) a odpověděl Zvu tě za měsíc(J5m) Přijď na můj hrad a hledat budem pak(J5m) zda v domě mém ten zůstal luzný zjev(J5m) A jeli každý v dům svůj Za měsíc(J5m) v hrad Ijonův však Renald přijel zas(J5m) a v tentýž den šel Ijon k sestře své(J5m) jež v komnatě své tiché seděla(J5m) na polštáři z hedbáví z Egypta(J5m) a zlatem kreslila na pergamen(J5m) a řekl Ijon Sestro milená(J5m) já nalezl pro tebe ženicha(J5m) Tu zbledla panna hlava klesla jí(J5m) a schýlila se mlčky k práci své(J5m) a obraz Renaldův jí v duší mih(J5m) a řekla si Jen jemu náležet(J5m) mé může srdce aneb nikomu(J5m) A hlavu zvednouc řekla Bratře můj(J5m) pro Boha rci ó komu chceš mě dát(J5m) Ty náležeti řekl Ijon král(J5m) má sestro sladká budeš rekovi(J5m) ó věř že nejlepšímu na světě(J5m) Tím mužem Renald z Montalbánu jest(J5m) Tu zazářila dívka blaženstvím(J5m) a řekla Bratře dobře volil jsi(J5m) mé srdce zvolilo tak dřív než ty(J5m) A bez odkladu svatbu slavili(J5m) a radost velká byla v království(J5m) a šťasten Renald byl a zapomněl(J5m) že nesmířen jest s Karlem císařem(J5m) Dvě uplynula léta v štěstí tak(J5m) jež nekalil ni stín mu oblaku(J5m) až na tu zprávu truchlou zpozděnou(J5m) že drahá jeho matka zemřela(J5m) co v nesmírnou ho bolest shroužilo(J5m) Dvě léta uplynula v klidu tom(J5m) tu stalo se že Karel vracel se(J5m) ze Cařihradu z cesty slavné své(J5m) a vzpomněl si Ijona navštívit(J5m) a blízko hradu bordóského hle(J5m) na slunné hoře zahlíd silnou tvrz(J5m) a ptal se Rcete kdo jest pánem tam(J5m) A řekli mu To Renald jest tvůj man(J5m) syn Ajmonův a bratři jeho tři(J5m) Tu zachmuřil se Karel jako bouř(J5m) a řekl Dále nejdu ani krok(J5m) Jest Ijon zrádcem Spěte k němu hned(J5m) a jmenem mým mu rcete Vydej hned(J5m) nám syny Ajmonovy způrci jsou(J5m) Když vydáš je pak císař odpustí(J5m) že přijals je a tvrz že jsi jim dal(J5m) Však zdráháš li se poznáš Karlův hněv(J5m) A přišli k Ijonu ti poslové(J5m) a vyřídili přesně Karlův vzkaz(J5m) však Ijon pravil Bůh mi pomáhej(J5m) Jak mohu zradit chotě sestry své(J5m) Jsem Karlův man však žádat nemůže(J5m) bych ze sestry své vdovu učinil(J5m) a z obou jejích dětí sirotky(J5m) Šli posli zpět a Karel slyšel je(J5m) a pozved ruku v hněvu vášnivém(J5m) a proti hradu hrozil beze slov(J5m) a velká hrůza z jeho zraků šla(J5m) Pak bez odkladu v Paříž v město své(J5m) na cestu dal se minuv králův hrad(J5m) a v Paříži hned válku prohlásil(J5m) ne pouze proti způrci Renaldu(J5m) však proti Ijonovi králi též(J5m) Den minul za dnem vojsko veliké(J5m) se rozkládalo podél Sekvany(J5m) však Karel stále váhal vytrhnout(J5m) do pole proti nepřátelům svým(J5m) neb jeden ještě scházel bohatýr(J5m) bez něhož Karel nechtěl vyjít v boj(J5m) to Roland byl císařův synovec(J5m) jejž miloval jak rodné dítě své(J5m) ba víc než syny vlastní vášnivě(J5m) Byl Roland synem reka Milona(J5m) a Berty krásné sestry Karlovy(J5m) a v neštěstí a bídě zrodil se(J5m) Pln slz a utrpení velkých jest(J5m) děj lásky hlubé která spojila(J5m) přes všechen odpor Bertu s Milonem(J5m) však pln jest jasu též a sladkosti(J5m) děj toho milování věrného(J5m) Jak vlastní oko drahá Karlovi(J5m) vždy Berta byla luzná lilije(J5m) neb matky byla živým obrazem(J5m) a dvojnásob ji proto miloval(J5m) a bez dojmutí nikdy nehleděl(J5m) v ty snivé zraky její holubí(J5m) v nichž svatá jevila se čistota(J5m) a vzletná výsost která z pokorných(J5m) kdys očí zářívala matčiných(J5m) A ve dne v noci o tom Karel snil(J5m) kde krále nalézt dosti slavného(J5m) jenž hoden byl by chotěm jejím být(J5m) Však jiné blaho Berta hledala(J5m) než v pýše své jí bratr určoval(J5m) Sad starý kvet od města daleko(J5m) na slunném břehu hlubé Sekvany(J5m) jej kdysi sázel Karlův dobrý děd(J5m) tak dobrý byl a v takém míru vlád(J5m) že králem Andělem jej nazvali(J5m) a pod jiným ho jménem nezná lid(J5m) Dům stál v tom sadě prostý nízký jen(J5m) a kaple byzantinským umělcem(J5m) kdys vystavěná byla jediná(J5m) v něm nádhera Ta ale plamenně(J5m) jak hvězdné nebe krásou zářila(J5m) svých mozaik tak vzácných nade vše(J5m) Ty jevily velkého anděla(J5m) an v slunci stál v své říze sněhové(J5m) a perutě měl stkané z kmitných duh(J5m) tak jak ho viděl zrakem prorockým(J5m) na Patmu Jan a slova zjevení(J5m) jež k ptactvu onen anděl pronesl(J5m) svým hlasem hromným Pojďte k večeři(J5m) sem velikého Boha slova ta(J5m) na zlatém dně černými perlami(J5m) se temnila a v stříbře na klenbách(J5m) to různé ptactvo bylo viděti(J5m) jak slétalo se záříc barvami(J5m) tu ranní zory tam zas blankytem(J5m) tu černem noci sněhem zase tam(J5m) jak slétalo se k velkým obětem(J5m) na horách izraelských Hořelo(J5m) pak u oltáře dvacet zlatých lamp(J5m) a každá jiným kamem sílala(J5m) své světlo tlumené a zbarvené(J5m) a celý prostor pln byl paprsků(J5m) těch v polokruhu kmitajících hvězd(J5m) jež dýmem kadidla jak vonnou mhou(J5m) své pestré jiskry dštily lilijím(J5m) do sněžných kalichů jež ve vázách(J5m) tam tiše kvetly sladce dýchaly(J5m) To oné kaple byla nádhera(J5m) té kaple v starém sadě za městem(J5m) a Berta snivá sestra Karlova(J5m) od bratra svého vyprosila si(J5m) by v onom domě směla bydleti(J5m) neb břemenem jí dvorský život byl(J5m) A Karel svolil starostlivě však(J5m) dbal o bezpečí sestry milené(J5m) a ve věži jež stála u vchodu(J5m) té staré zahrady stráž stanovil(J5m) a z rytířů vždy jeden z nejlepších(J5m) a nejchrabřejších stráži velel té(J5m) však do sadu mu vstup byl zakázán(J5m) Tu stalo se že řada hlídati(J5m) sad osamělý přišla na reka(J5m) jenž chud a prost ku dvoru zavítav(J5m) si záhy přízeň získal Karlovu(J5m) svým hrdinstvím a pravým rytířstvím(J5m) To z Anglanty byl Milon Krásný byl(J5m) a hudbou mužný plný jeho hlas(J5m) jenž zvonem zvučel píseň hrdinskou(J5m) když Milon pěl a šeptal jako van(J5m) ve zdřimlých stromech jásal zmíral zas(J5m) co klokot ptáků o lásce když pěl(J5m) o sladké muce blahotajných tuh(J5m) s věže své kde stával celé dny(J5m) zřel Milon často sestru Karlovu(J5m) jak bílá luzná sadem bloudila(J5m) buď při úsvitu matném šeření(J5m) neb z rána hned když rosa svítila(J5m) a staré hruše třešně jabloně(J5m) květ na ni sypaly jak padlý sníh(J5m) neb v poledne když včely bzučely(J5m) a z vod když skrytých v travách stoupal chlad(J5m) v ten rozžhavený vůni sytý vzduch(J5m) Při šelestění stromů kráčeti(J5m) tak vídal ji buď samu s knihou jen(J5m) neb v společnosti družek spanilých(J5m) a někdy s nimi k splavu potoka(J5m) se brala k večeru a pod jívou(J5m) pod skloněnou si sedla v kruhu jich(J5m) a za závojem větví visících(J5m) až v bílou pěnu naslouchávala(J5m) pak hukotu těch řítících se vod(J5m) jenž duši její šumnou hudbou svou(J5m) kams v sladké neurčito odnášel(J5m) Tak tedy Milon Bertu vídával(J5m) a jednou v noci luznou uzřel ji(J5m) jak stála bílým rouchem oděna(J5m) na malém vršku čnícím nad stromy(J5m) a nízko za ní plný měsíc plál(J5m) a obrys její tváře andělské(J5m) na ploše stříbrné se rýsoval(J5m) a zdálo se že měsíc tvořil tak(J5m) jí kolem hlavy kmitající nimb(J5m) jenž zdřimlou rozléval se štěpnicí(J5m) a v ruce Berta měla lilii(J5m) a dýšíc vůni její čarovnou(J5m) šíj nad kalichem jejím skláněla(J5m) v tak sladkém půvabu jak leknín stvol(J5m) svůj sklání v kolébání modrých vln(J5m) Zjev byl to takový že Milon klek(J5m) a jeho duše mocně chvěla se(J5m) a od té doby Bertu miloval(J5m) Že bez naděje láska jeho jest(J5m) si vědom byl a odříkání tíž(J5m) na srdci ležela mu ten však trud(J5m) přec v sobě tajil velké sladkosti(J5m) a žal i slasť se chvěly v písních těch(J5m) jež se rtů jeho nyní linuly(J5m) kdykoli Bertin zjev mu duší táh(J5m) jak lesním šerem zlatý paprslek(J5m) a netušil že zvuky písní těch(J5m) tak plných touhy snů a blouznění(J5m) v nichž šumot orlích křídel šelestil(J5m) když vášeň schvátila jej plamenná(J5m) neb větru pláč se tichý ozýval(J5m) co v troskách zmírá chrámů zbořených(J5m) když v hloubi tonul beznaděje své(J5m) neb klokot ptáka nyvě zazníval(J5m) když srdce jeho choré zmíralo(J5m) tím velkým žalem podrobení se(J5m) své sudbě truchlé jak ji určil Bůh(J5m) on netušil že zvuky písní těch(J5m) jí v duši vnikaly jak světla proud(J5m) že v tajuplných děvství hlubinách(J5m) jí neurčitý vzbuzovaly čar(J5m) že z toho šera hvězda vzcházela(J5m) jež láskou byla polotušenou(J5m) To Milon nevěděl a touhy cíl(J5m) byl nejvyšší mu vidět z blízka ji(J5m) jen okamžik a hledět v její zrak(J5m) jejž nikdy nepozvedla k věži té(J5m) kde stráží stál nad starou zahradou(J5m) Krok učiniti tomu cíli blíž(J5m) mu dlouho dlouho bylo nemožné(J5m) až konečně ta možnost přišla přec(J5m) na svatodušní slavný boží hod(J5m) se totiž brána staré zahrady(J5m) hned z rána otevřela do kořán(J5m) mše svatá když se v kapli sloužila(J5m) a každému tam přístup volný byl(J5m) Snad mohl uzřít Bertu klečící(J5m) a k Bohu modlící se v pokoře(J5m) Když nyní zazněl zvonu jasný hlas(J5m) a poroseným linul stromovím(J5m) tu s chvějícím se srdcem Milon bral(J5m) se s věže své a spěchal štěpnicí(J5m) a sotva dýchaje stál na prahu(J5m) té šeré kaple zlatem zjiskřené(J5m) a v dýmu kadidla a voňavek(J5m) ji viděl Bertu labuť bělostnou(J5m) ve výklenku na křesle sedící(J5m) a schýlenou nad knihou modlící(J5m) Stál jako socha velkým čarem jat(J5m) jenž z toho zjevu jako záře šel(J5m) a zapomněl na celý kolem svět(J5m) a neviděl že hrdý rytíř stál(J5m) hned vedle ní byl z krve královské(J5m) meč obnažený třímal v rukou svých(J5m) jsa čestnou stráží její v tento den(J5m) A blížil se jí víc a více vždy(J5m) ač hrdá stráž jej zraky kárala(J5m) a přijímání chvíle nadešla(J5m) lid padl na tvář chvěl se znovu zvuk(J5m) tím svatým šerem hlas jak anděla(J5m) jenž k stolu Páně svatoslavně zval(J5m) a Berta vstala přijímati chléb(J5m) jenž život dává který potrvá(J5m) tu schvátilo Milona šílenství(J5m) té lásky blouznivé a tajené(J5m) po jejím boku klečet zdálo se(J5m) mu blahem nejvyšším a hostie(J5m) již v rukou držel právě starý kněz(J5m) v zář měnila se rajskou z které hlas(J5m) zněl tajuplný šeptající mu(J5m) Chléb mezi ní a tebou rozdělen(J5m) se svazkem stane který rozloučit(J5m) už nedovede nikdo na zemi(J5m) a bez rozmyslu v horečném jak snu(J5m) šel Milon rychle přímo k oltáři(J5m) a pravil si Jsem těžkých hříchů prost(J5m) proč přijímati tedy nesměl bych(J5m) vždyť prahnu po té svaté tajnosti(J5m) Při zařinčení ostruh stříbrných(J5m) zrak mimovolně Berta pozvedla(J5m) a pohled její setkal s pohledem(J5m) se Milonovým světlo nebeské(J5m) jak zlatý úsvit v očích zakmit se(J5m) cos bylo v nich jak radost shledání(J5m) co Milona schvátilo závratí(J5m) Krok jen a kleknout mohl vedle ní(J5m) v tom ale lesklý meč se zamihl(J5m) a hrdý rytíř zvolal Smělče zpět(J5m) k Milonovým prsům meče hrot(J5m) se chýlil břitký v okamžiku tom(J5m) však bílou ruku Berta povznesla(J5m) jak ránu kdyby chtěla zachytit(J5m) a z bílých prstů jejich tryskla krev(J5m) a sněžné její roucho purpurem(J5m) se zbarvilo a krásná zároveň(J5m) jí zbledla tvář a kaplí výkřik zněl(J5m) všech přítomných však Berta v klidnosti(J5m) a s důstojností prostou pravila(J5m) tak rytířovi jenž jí stráží byl(J5m) Jak svatý obřad rušit smělost máš(J5m) Před tváří Boží všickni rovni jsme(J5m) kdo dal ti právo přístup brániti(J5m) před oltář svatý komu koli z nás(J5m) A raněnou svou ruku skryla v plášť(J5m) a okamžitě ticho nastalo(J5m) a dále svatý obřad konán byl(J5m) a poklekla a Milon vedle ní(J5m) a kněz rozpůlil svatou hostii(J5m) a podal jim ji Na to povstala(J5m) pak tiše Berta vroucně modlíc se(J5m) a odešla jak zmizí lehký stín(J5m) jejž bílý oblak vrhá poli v klín(J5m) Vstal Milon též a vyšel z kostela(J5m) jak omámen byl myslit nedoved(J5m) v les prchal kde po celý bloudil den(J5m) a bylo mu jak v spánku hlubokém(J5m) a jak by sen ho jímal horečný(J5m) to lze nebylo že se dálo vše(J5m) co přece opravdu se událo(J5m) Ten záblesk v oku jejím andělském(J5m) ten pohled blouznivý a hluboký(J5m) jenž mluvil o duši jež ztrácela(J5m) se v dumách plných sladkých tajemství(J5m) ten v skutečnosti na něj zazářil(J5m) Ta ruka bílá jako padlý sníh(J5m) se na ochranu jeho pozvedla(J5m) se o něj v bázni chvěla v leknutí(J5m) když klonil k prsoum se mu meče hrot(J5m) A pro něj tryskla její čistá krev(J5m) Tu třásly se mu nohy silně tak(J5m) že do mechu se vrhl vlhkého(J5m) a tvář si skryl a plakal v tichosti(J5m) A zatím němý měsíc vycházel(J5m) nad mlčenlivou pouští v lesa šer(J5m) své snivé světlo lije nyjící(J5m) a hlubý hvozd jej vítal zachvěním(J5m) a zašuměl jak náhlý příval vod(J5m) Zved Milon hlavu v tom hle bílý zjev(J5m) stál nedaleko něho pod stromy(J5m) Byl sladký klam to duše toužící(J5m) Pod stromy Berta stála Vyskočil(J5m) a dívka polekána vykřikla(J5m) však poznavši ho takto pravila(J5m) Vás vede vstříc mně šťastná náhoda(J5m) Já zbloudila a našla cestu sléz(J5m) však divoký mi brání potok teď(J5m) a přebrodit se nemám odvahy(J5m) Na druhém břehu stojí poustevna(J5m) již hledala jsem Pane promiňte(J5m) když o službu vás žádám rytířskou(J5m) On klonil se však mluvit nemohl(J5m) jen krátké Velte se rtů vypravil(J5m) a mlčky spolu lesem kráčeli(J5m) až na břeh divokého potoka(J5m) Tam v silnou náruč Milon Bertu jal(J5m) a vodou přenesl ji vířivou(J5m) a cítil jak se chvěla klonila(J5m) mu na rameno hlavu spanilou(J5m) a plavých vlasů jejích vonný proud(J5m) mu kolem tváří větrem nesen vál(J5m) a Milon neschopen už smyslů svých(J5m) vtisk polibek do zlatých měkkých kštic(J5m) tu Berta položila hlavu svou(J5m) na prsa jeho láskou schvacena(J5m) a v pláči usedavém šeptala(J5m) Je láska moje hříchem Bože můj(J5m) Já lekla se jí ráno v kapli dnes(J5m) když poprvé mi zřejmě mluvila(J5m) ne v očích tvých jen též však v srdci mém(J5m) a spěchám poustevníka vyhledat(J5m) jenž mojím zpovědníkem Poslal Bůh(J5m) tě v cestu mou či svádí peklo mě(J5m) A Milon řekl Láska svatá jest(J5m) jak peklo by ji mohlo vnukati(J5m) Já chvěl se též teď ale silen jsem(J5m) a zápasit pro lásku budu svou(J5m) se světem celým Snášet budu vše(J5m) i zkoušky nejtěžší pro milost tvou(J5m) Byl úsměv Bertin jako hvězdy svit(J5m) a řekla Snášeti jsem hotova(J5m) i já vše světa těžké příkoří(J5m) Pojď se mnou v onu chatu radou svou(J5m) nám moudrou přispěje ten poustevník(J5m) jest oddán mi a zná mě od dětství(J5m) Pak spolu šli a klečel v modlitbách(J5m) před křížem poustevník a uviděl(J5m) zář jakous bílou jako padlý sníh(J5m) a z toho jasu nadzemský šel hlas(J5m) jenž pravil mu Hle Berta přichází(J5m) spoj svazkem manželským ji s mužem tím(J5m) jenž po boku jí kráčí Bůh to chce(J5m) neb z toho sňatku vzejde dobro kdys(J5m) a velká sláva sladké Francii(J5m) Vstal poustevník tou září oslněn(J5m) a v okamžiku tom se zjevila(J5m) na prahu chaty Berta s Milonem(J5m) a poustevník jim řekl Vejděte(J5m) zde klekněte před křížem kamenným(J5m) a učiním co činit velí Bůh(J5m) A oni beze slova poklekli(J5m) a poustevník teď svíce rozsvítil(J5m) a přistoup k nim a konal obřad svůj(J5m) a jako ve snu vše se událo(J5m) A po obřadu pravil poustevník(J5m) Hněv Karlův bude velký Prchněte(J5m) a čekejte až Bůh jej obměkčí(J5m) Sám v město jeho půjdu oznámím(J5m) že spojeni jste svazkem posvátným(J5m) Tak pravil jim a vyšli v tichý les(J5m) ten dřímal mlčenlivý větvemi(J5m) se zlaté hvězdy na ně dívaly(J5m) a voda v dáli hlubě zpívala(J5m) a vítr vzdychal jako láskou zpit(J5m) A všechno štěstí které na zemi(J5m) dvě duše cítit mohou nadšené(J5m) jim nitro plnilo až na pokraj(J5m) a vše co člověk říci nemá slov(J5m) jim dlouhý řekl jejich polibek(J5m) jenž splynutím dvou duší v jedno byl(J5m) Od toho dne byl les jim domovem(J5m) a skály skrývaly je v slujích svých(J5m) před hněvem císařovým který vzplál(J5m) jak požár nesmírný A prchali(J5m) vždy dál a dál a nikde jistoty(J5m) jim nebylo a řekl Milon sléz(J5m) Toť nemožné bys stále žila tak(J5m) ty labuti má zraků hvězdnatých(J5m) Král lombardský mi býval přítelem(J5m) snad ochrany nám tedy poskytne(J5m) A vydali se na tu dlouhou pouť(J5m) a znaveni až k smrti stanuli(J5m) tma noční na zemi když ležela(J5m) před sídlem královským i zaklepal(J5m) na těžká vrata Milon z Aglanty(J5m) a sám na pavlán vyšel starý král(J5m) a uslyšev kdo stojí před domem(J5m) tak odpověděl s hůry Milonu(J5m) Zvěst o tom co se dálo přišla dřív(J5m) můj příteli než ty a žena tvá(J5m) v dům otců mých Já přijmout nemohu(J5m) tě pod svůj krov Je Karel přemocný(J5m) a hrozí příliš velkým hněvem svým(J5m) Dům svůj ti otevříti nemohu(J5m) však lesy moje dobře skryjou tě(J5m) Tam prchej hned Ó věru strachu mám(J5m) by nezahlíd tě někdo z lidí mých(J5m) Na hlavu tvou je cena vypsána(J5m) a Jidášů vždy snadně naleznout(J5m) Tak řekl král a zmizel v komnatě(J5m) a mlčky uprchlíci odešli(J5m) do hlubých lesů v pláních lombardských(J5m) Co svízelů co těžkých strádání(J5m) co trudů velkých v lesích čekalo(J5m) na sestru všemocného císaře(J5m) co odříkání bídy Poznala(J5m) co jesti hlad co žízeň palčivá(J5m) a někdy vedl zápas se zvěří(J5m) a brloh Milon aby na kámen(J5m) svou unavenou hlavu vložiti(J5m) ta mohla kněžna které v palácích(J5m) sto sloužívalo dívek s radostí(J5m) Do krve nohy byly zraněny(J5m) a mimovolné slzy stékaly(J5m) po zbledlých tvářích mnohdy Bertiných(J5m) Však láska proto k muži nehasla(J5m) v tom jejím srdci plném nadšení(J5m) a více nežli ona trpěl on(J5m) neb věděl pro něho že snášela(J5m) Však v bídě své přec šťastni bývali(J5m) kdykoli zraky jejich setkaly(J5m) se v lásce blouznivé a blaživé(J5m) tu zapomínali na všechen trud(J5m) a lesů šum pak zdál se šelestem(J5m) jim křídel andělských a snívali(J5m) že za živa už vešli do ráje(J5m) A krutou zimu v sluji přežili(J5m) a jaro přišlo květů na tisíc(J5m) ze země pučelo jak rojení(J5m) a jiskření se na obloze hvězd(J5m) a ptáků zpěv je lákal hloub a hloub(J5m) vždy do lesů odkud ten linul zpěv(J5m) neb zdálo se jim všeho blaha zdroj(J5m) že tam se temení kde povstává(J5m) tak čarný zvuk a na té pouti své(J5m) když ráno jednou zora plamenná(J5m) po celém nebi růže házela(J5m) na pokraj zřídla temnomodrých vod(J5m) ve stínu dubů mechem porostlých(J5m) do trávy Berta klesla v bolestech(J5m) a porodila syna Rolanda(J5m) A probravši se ze mdlob mrákotných(J5m) ku nebi zřela v klín pak modrých vod(J5m) a zaplakavši hlasem velikým(J5m) tak žalovala v lesní samotě(J5m) Ó synu můj v neštěstí zrozený(J5m) mně zjevil Bůh tvůj osud žalostný(J5m) Ty v mládí zemřeš smrtí násilnou(J5m) Ty zahoříš na nebi Francie(J5m) jak zora jež tě v život vítala(J5m) a budeš rekem silným jak ten dub(J5m) Tvá duše jak to zřídlo hluboké(J5m) snů modrých bude plná paprsků(J5m) a sláva tvoje nikdy nezhyne(J5m) Však pouť tvá bude krátká na zemi(J5m) a zlomen bude mládí tvého štěp(J5m) Tak první den hned pláču nad tebou(J5m) jak nad tebou zapláče všechen svět(J5m) někdy vyplní se sudba tvá(J5m) Ó dvojnásob tě budu milovat(J5m) když na krátko jen se mnou pobudeš(J5m) Ó zajisté že zhynu před tebou(J5m) a Bůh mi proto zjevil budoucnost(J5m) by žal můj velký zkrátil život můj(J5m) Nuž u bran ráje budu čekati(J5m) na příchod svého reka Rolanda(J5m) a přivítám jej slovem S tebou mír(J5m) Tak zaplakala Berta v žalu svém(J5m) a nová mdloba pak ji schvátila(J5m) a když se k žití zase vzbudila(J5m) na vidinu svou nevzpomněla víc(J5m) a dítě své jen k srdci vinula(J5m) s tou láskou mateřskou v niž položil(J5m) Bůh všechno blaho všechen lidí bol(J5m) Rost Roland v lese v lese šumivém(J5m) kde Milon uhlířem se nyní stal(J5m) by uživil svou ženu dítě své(J5m) a ještě lépe skryt byl před Karlem(J5m) neb nikdy nikomu se nezdálo(J5m) pod hrubým šatem lidí ubohých(J5m) pod nízkou střechou chudé chaloupky(J5m) tak slavného reka hledati(J4m) jak Milon byl a sestru císaře(J5m) v chudobě své byli šťastni tak(J5m) A dítě jejich jaký Boha dar(J5m) Rost Roland v lese jako jarý dub(J5m) a miloval ten les svůj nade vše(J5m) Zpěv ptáků byl mu mluvou u brodu(J5m) se scházel večer denně s laňkami(J5m) když přišly pít a všechny znaly jej(J5m) a s dětmi jejich Roland skotačil(J5m) a v běhu s nimi statně závodil(J5m) a sedmiletý v jejich obranu(J5m) i vlka jednou zabil kyjem svým(J5m) Byl Roland přítulný co krotký pták(J5m) byl jako nebe jeho modrý zrak(J5m) když poslouchal svou matku zpívati(J5m) neb vypravovat sladce o Kristu(J5m) o andělích o ráji o Bohu(J5m) a plakal vášnivě když uslyšel(J5m) jak trpěl zemřel lidstva spasitel(J5m) a přával si též zemřít pro dobro(J5m) V těch chvílích Roland byl co krotký pták(J5m) však orlím křídlem duše mladistvá(J5m) ta jeho vznášela se ve chvílích(J5m) když otce slyšel zpívat vyprávět(J5m) o činech bohatýrských zápasech(J5m) a snivá jeho mysl pouštěla(J5m) se za dýmem za modrým z milířů(J5m) jenž k nebi šel a plynul v bezmezí(J5m) O činech Roland snil jež konat chtěl(J5m) a meč když otec dal mu rezavý(J5m) jejž s sebou přines v lesy hluboké(J5m) tu jeho zaplál nesmírně tak zrak(J5m) že zdálo se že oheň šlehal v něm(J5m) Tak plynula mu leta v samotě(J5m) a deset byl juž roků v jarní čas(J5m) když císař Karel z Říma vracel se(J5m) jejž zachránil před silou pohanskou(J5m) a s velkou slávou v městě stavil se(J5m) jež leželo na lesů pokraji(J5m) v nichž Milon žil a přišel na večer(J5m) kýs poutník z města vešel v nízkou síň(J5m) kde Berta předla Hosta vítala(J5m) a poutník vyprávěl o Karlovi(J5m) jak celé město pozval na hody(J5m) jež zítra slaví ve svém paláci(J5m) o rytířích a recích vyprávěl(J5m) o činech neslýchaných konaných(J5m) tam blízko Říma proti pohanům(J5m) a Berta zbledlá oči klopila(J5m) a neviděla velké vzplanutí(J5m) ve zracích svého syna Roland však(J5m) si umínil že Karla uvidí(J5m) a bohatýry jeho přeslavné(J5m) k ránu vstal a spěchal do města(J5m) a přišel tam když právě k paláci(J5m) se tlačil lid neb hody začaly(J5m) a Karla bylo vidět u stolu(J5m) na zlatém stolci v říze z purpuru(J5m) a samá knížata mu sloužila(J5m) na bílých koních v zbroji sedíce(J5m) přinášejíce mísy zlacené(J5m) a poháry a hudba přesladká(J5m) se lila čarně jako zvuků déšť(J5m) se stropu sklenutého vysoko(J5m) kde hudci jako ptáci seděli(J5m) na římse široké A Roland byl(J5m) jak ve snu Protlačil se statečně(J5m) ač dav mu spílal V předu nyní stál(J5m) jak anděl krásný byl a jako rek(J5m) meč zrezavělý třímal rukama(J5m) a hrdě hlavu nesl šeptal hlas(J5m) mu v duši skrytě budeš rekem též(J5m) Blesk šleh mu z očí V okamžiku tom(J5m) zrak Karlův bloudil davem zachvěl se(J5m) když Rolanda zhlíd Blankyt takový(J5m) jak v oku tom byl viděl dříve kdys(J5m) A vzpomněl na svou matku na sestru(J5m) a vida hrdou toho hocha tvář(J5m) na vlastní mládí vzpomněl na ten den(J5m) když v palác svého otce zavítal(J5m) by k svému právu směle hlásil se(J5m) A mimoděk kýv nyní Rolandu(J5m) a přivedli mu hocha Rci kým jsi(J5m) se tázal Karel Roland neslyšel(J5m) neb zahléd mísu plnou ovoce(J5m) jež nebyl nikdy viděl Děckem byl(J5m) a všechny sny o činech hrdinských(J5m) se na okamžik rozplynuly mu(J5m) před sladkou vůní toho ovoce(J5m) jež hltat zdál se zrakem zvědavým(J5m) Tu Karel dobrotivě usmál se(J5m) a řekl Sedni pojez ovoce(J5m) A Roland prostě sed a jal se jíst(J5m) a jed jak vlk a Karel přikázal(J5m) by ode všech mu krmí podali(J5m) a dost se divit nemoh Rolandu(J5m) jak krásným byl a s jakou chutí jed(J5m) a jaká záře z očí sokolích(J5m) mu vycházela Teď však viděl též(J5m) že Roland stranou kladl pokrmy(J5m) a nejlepší že vybral ovoce(J5m) a Karel řek Jsi moudrý synu můj(J5m) ty opatrně myslíš na zítřek(J5m) Řek prostě Roland Matce přinesu(J5m) a otci svému tvoje lahůdky(J5m) a děkuju ti pane císaři(J5m) Až dorostu pak manem budu tvým(J5m) A na to vstal a tiše odcházel(J5m) a myslil jen už na ten okamžik(J5m) až vyprávěti bude rodičům(J5m) své dobrodružství s Karlem císařem(J5m) Řek Karel Nému rádci věrnému(J5m) Jest podivné jak vřelý vzplanul cit(J5m) mi v srdci když jsem hocha zahlídl(J5m) hned první okamžik čí asi je(J5m) A Ném byl dojat jako Karel sám(J5m) a v skrytu duše řekl Při sám Bůh(J5m) ta podoba ten smělý lví ten zrak(J5m) o příbuzenství mluví s císařem(J5m) A vzpomněl Berty vzpomněl Milona(J5m) a kývl svému sluhu pravil mu(J5m) Za hochem tím jdi skrytě v povzdálí(J5m) a vypátrej kdo jeho rodiče(J5m) A sluha šel a šel až do lesů(J5m) a uviděl omšenou chaloupku(J5m) a na práhu ve záři západu(J5m) stál Milon se svou ženou spanilou(J5m) ta v prostém rouše chudém královnou(J5m) se zdála vznešenou a zírala(J5m) do dálky stíníc rukou jasný zrak(J5m) neb v nepokoji ždala dítě své(J5m) a z pola jen Milona slyšela(J5m) jenž těšil ji že hoch kdes na blízku(J5m) Tam stála vznešená a korunu(J5m) jež byla s hlavy sňatkem spadla jí(J5m) tu korunu jí slunce kouzlilo(J5m) svým žhavým leskem v plavých vlasů proud(J5m) a shlédnouc syna nyní vykřikla(J5m) a vstříc mu letěla a zvolala(J5m) Kde byl jsi Rolande můj jediný(J5m) bolestí všech sladká útěcho(J4f) Já v městě byl řek hrdě Rolandin(J5m) a císař častoval mě ovocem(J5m) hle výsluhu vám nesu nemalou(J5m) A Berta zbledla Bože smiluj se(J5m) To neřekls kde žije otec tvůj(J5m) Tak zvolala a dítě pustila(J5m) a k muži šla a jak by chrániti(J5m) jej chtěla pevně obejala jej(J5m) a planoucími zraky hleděla(J5m) do šera lesa s hlavou vztyčenou(J5m) To Némův sluha viděl slyšel vše(J5m) a k svému pánu vrátil se a řek(J5m) To nepodobné pane víře jest(J5m) Já Bertu našel sestru císaře(J5m) a Milona tam v lese v chaloupce(J5m) to rodiče jsou hocha onoho(J5m) jenž rázem srdce dobyl Karlova(J5m) A líčil všem jak byl to uviděl(J5m) ten její zjev tu výsost milostnou(J5m) jež chudobou a bídou zářila(J5m) jak hvězda věčně krásná mlhami(J5m) a opakoval vše co mluvila(J5m) a plakal Ném tak dojmut zprávou byl(J5m) Pak přemítal co činit jest mu teď(J5m) však mezi tím co o tom přemýšlel(J5m) zvěst divnou sluha jeho vyprávěl(J5m) po celém domě mlčet neuměl(J5m) a vnikla v komnaty až Karlovy(J5m) a císař zaplál hněvem vyskočil(J5m) a kázal koně sedlat z rána hned(J5m) až zora vzejde tmavé nad lesy(J5m) Však neměl spánku s lože vyskočil(J5m) a kázal aby ihned jeli v les(J5m) a aby Milona mu přivedli(J5m) i sestru také Bertu ztracenou(J5m) a stalo se Když slunce vzcházelo(J5m) v síň vedli Milona kde jako bouř(J5m) už císař čekal Milon vztyčen byl(J5m) jen oči klopil Berta bledou tvář(J5m) si zahalila pláštěm tiše však(J5m) a plna důstojnosti čekala(J5m) na osud svůj a Roland udiven(J5m) se držel roucha jejího a zrak(J5m) se jeho pozved k císaři jenž bled(J5m) jsa vášní slepou spěchal k Milonu(J5m) a ruku pozved jak by udeřit(J5m) jej vskutku mínil v divém záští svém(J5m) tu zařval Roland jako mladý lev(J5m) skok učinil a ruku Karlovu(J5m) chyt svýma oběma a tak ji stisk(J5m) v své pobouřené nevoli že krev(J5m) z pod nehtů tryskla proudem císaři(J5m) a z očí hochu jiskry skákaly(J5m) a zuby zaťal až mu skřípaly(J5m) Byl úžas velký u všech přítomných(J5m) i Milon vzkřik však náhle zjasněna(J5m) tvář byla Karlova a usmál se(J5m) ač bolestí mu slzy stouply v zrak(J5m) ten jeho orlí světle zářící(J5m) mu radostí a zvolal Při sám Bůh(J5m) to pravá bohatýra jesti krev(J5m) jež tak se bouří v žilách dítěte(J5m) když ohroženy vidí rodiče(J5m) A náhle cos jak velké vidění(J5m) se duše jeho bleskem zmocnilo(J5m) a pozved dítě na svá ramena(J5m) a zahřměl baronům a rytířům(J5m) Hle příští sokol všeho křesťanstva(J5m) A hluk se zdvih a meče bušily(J5m) do velkých štítů jak když zahřmí bouř(J5m) a Karel líbal stokrát Rolanda(J5m) a podal ruce sestře Milonu(J5m) a bylo pláče bylo radostí(J5m) jak do deště když slunko zasvítí(J5m) a vše se potom smíchem končilo(J5m) když Roland zase děckem z hrdiny(J5m) se prostě stal a mezi dojmutím(J5m) svých rodičů a Karla k dveřím spěl(J5m) a do jídelny hledě tázal se(J5m) Je prostříno Kdy bude snídaní(J5m) Tak Milon s Karlem tedy smířen byl(J5m) a všechen trud života pominul(J5m) tak Bertě teď a Karel miloval(J5m) víc Rolanda než vlastní děti své(J5m) Měl starost však by život u dvora(J5m) snad zhoubně nepůsobil na hocha(J5m) a vida též že volnost bezmezná(J5m) v níž vyrost Roland v lesích lombardských(J5m) se krotit nedala neb bohatýr(J5m) už v chlapci vězel jako příští dub(J5m) se tají zárodkem už v žaludu(J5m) to uvažuje císař v duši vše(J5m) dal Rolanda na péči Turpinu(J5m) a ten jej odvez na hrad odlehlý(J5m) kde dlíval vždy když klidu dopřál si(J5m) a tam jej cvičil v ctnostech křesťanských(J5m) a chrabrost rytířskou v něm pěstoval(J5m) jíž sám vynikal měrou přehojnou(J5m) ač míruplným svatým knězem byl(J5m) a aby Roland příliš netesknil(J5m) dal císař celý roj mu soudruhů(J5m) ve stejném stáří v spolek veselý(J5m) a hlaholil ten osamělý hrad(J5m) vždy dětským smíchem Uzavřen však byl(J5m) jak vězení a volnost vycházet(J5m) z těch pevných bašt a staré zahrady(J5m) pod valem tvrze dána nebyla(J5m) ni Rolandu ni jeho soudruhům(J5m) neb umínil se Karel císař sám(J5m) že v pravý čas uvede Rolanda(J5m) do světa bludiště a měl ten svět(J5m) tou zlatou bájí hochu zůstati(J5m) jak se mu jevil jak si budoval(J5m) jej v mysli vzletné Roland snící však(J5m) o dobrodružstvích povždy o bojích(J5m) o podnicích jež slávou nesmrtnou(J5m) mu skráně někdy hvězdně ověnčí(J5m) se dočkat nemohl a vzpíral se(J5m) jak divý oř jenž k sloupu přivázán(J5m) a každý rok si trpce stěžoval(J5m) Už přišel čas už otevřte mi hrad(J5m) chci do boje Ten dům je vězením(J5m) A pokaždé mu Karel vzkazoval(J5m) Buď trpělivým květe duše mé(J5m) jsi dítětem dozraješ v jinošství(J5m) Tak leta plynula a první chmýr(J5m) jak na broskvi na tváři Rolandu(J5m) se zlatem jevil Nyní mužem jsem(J5m) děl mladý rek a vzplanul ruměncem(J5m) v své dívčí spanilosti Zatlouklo(J5m) mu srdce v pýše hlavu pozvedl(J5m) a dupl nohou Řekl Odejdu(J5m) Kdo právo má mě zdržovati zde(J5m) A tentýž den co takto bouřil se(J5m) cos událo se co jej vzrušilo(J5m) tak mocně v čin že uzrál úmysl(J5m) Byl letní den a slunce vzcházelo(J5m) nad řekou kouřící se v lesinách(J5m) a Roland hleděl oknem v širou dál(J5m) tu náhle zjevilo se divadlo(J5m) tak nevídané zrakům jinocha(J5m) že omráčen byl v němém úžasu(J5m) hle mraky prachu k nebi lítaly(J5m) a mladé slunce pronikalo je(J5m) svým bledým zlatem jasem růžovým(J5m) a v průhlednosti jitřních tumanů(J5m) ruch nastal matných postav rojení(J5m) kés hemžení pak šiky nesmírné(J5m) se zjevovaly reků jedoucích(J5m) na koních bujných jako vichrů van(J5m) jichž dlouhé hřívy vzduchem míhaly(J5m) a reků zbraně přílby brnění(J5m) jas vydávaly celé moře hvězd(J5m) se zdálo valiti se úsvitem(J5m) a nad hlavami reků prapory(J5m) se dlouze vlnily a šlehaly(J5m) v hloub červánkových nebes pozadím(J5m) jež bylo obrovskému průvodu(J5m) a ořů řehtání a dusot jich(J5m) a nesčíslných zbraní řinčení(J5m) a polnic hrom a mužů volání(J5m) těch ohnivých a plných radosti(J5m) nad vítězstvím v něž pevně věřili(J5m) to splývalo vše v hlahol olbřímý(J5m) jenž tichým jitrem jako bouře spěl(J5m) a příval zvuků lesy probouzel(J5m) mhou ještě zastřené a parami(J5m) a celý kraj se plnil ozvěnou(J5m) jež jako orel k hradu bouřila(J5m) a Roland boje chtivě třásl se(J5m) a bohatýrská jeho mladá krev(J5m) mu varem kypěla a srdce tak(J5m) mu silně bušilo že mrákota(J5m) mu hrozila a bleskem bez dechu(J5m) se dolů bral v příbytek vrátného(J5m) a zvolal Rci kam valí vojska proud(J5m) se mohutný ten Kdo mu vůdcem jest(J5m) Jsou přátelé to Vpád snad cizinců(J5m) A řekl vrátný Pane odpovím(J5m) na otázku tvou trpělivě slyš(J5m) a nehleď na mne okem planoucím(J5m) jak bys mi hrozil Táhne ujec tvůj(J5m) do Aspremontu vele podrážděn(J5m) a věřím že má k tomu příčinu(J5m) Vše do podrobna nyní povím ti(J5m) jak synovec mi včera vyprávěl(J5m) on na noc přišel včera z Paříže(J5m) a málo spal jen pořád vyprávěl(J5m) rád poslouchal jsem teď ti povím vše(J5m) Ve slávě seděl Karel v Paříži(J5m) v svém paláci byl velebný jak bůh(J5m) šest králů drželo mu pláště lem(J5m) a oněch šesti králů rytířstvo(J5m) se skvělo kolem jako hvězdný roj(J5m) se třpytí kolem luny v ouplňku(J5m) Ném dobrý Ném ten rádce smírný vždy(J5m) jenž nikdy ještě křivdu nespáchal(J5m) a ochrancem je vdov a sirotků(J5m) v ten slavný den císaře oslovil(J5m) a pravil tak Můj králi velebný(J5m) jak velkým tě Bůh náš učinil(J4m) Tvá sláva všechny věky přetrvá(J5m) a celá země podnoží je tvou(J5m) Tvé dlaně přetékají bohatstvím(J5m) ó otevři je králi v štědrosti(J5m) Bůh miluje tě miluj Boha ty(J5m) jak toho žádá pravě Cokoli(J5m) i poslednímu z lidí činíte(J5m) to mně jste učinili Králi můj(J5m) ó dávej chudým králi miluj je(J5m) Ó dávej dávej dávej chudým vše(J5m) a vyčerpej své velké poklady(J5m) a vezmi též co moje na dary(J5m) Tak pravil Ném a Karel usmál se(J5m) a slovo Némovo se vtělilo(J5m) hned v skutek skvělý věčně pamětní(J5m) neb štědrým toho dne tak Karel byl(J5m) jak nikdy před tím stříbra zlata proud(J5m) se valil z pokladen všem rozdával(J5m) ať rytířem byl chudým z lidu kdo(J5m) neb žebrák ubohý a konečně(J5m) když peněz nebylo už poháry(J5m) a drahá roucha šperky zbraně též(J5m) i sokoly psy oře rozdával(J5m) a žehnajících hlasů tklivý sbor(J5m) se vznášel k nebi k slzám pohnut byl(J5m) dvůr celý Karlův Byl to krásný den(J5m) Však svatost okamžiku velkého(J5m) teď náhle rušil výkřik neladný(J5m) neb jak by zem jej z hlubin chrlila(J5m) stál v prostřed baronů a rytířů(J5m) teď se svým koněm pohan před trůnem(J5m) tak hrdý byl jak Satan před pádem(J5m) a krásný silný oděn brokátem(J5m) a kolem sebe hleděl posměšně(J5m) a z očí náhle divost plála mu(J5m) a takto směle Karla oslovil(J5m) V tři díly svět je celý rozdělen(J5m) dva z nich má v mocných rukou Agolant(J5m) můj král a pán On drží Asii(J5m) tu svatou matku lidí Afrika(J5m) zem plná tajů plná bohatství(J5m) šíj kloní před ním tvůj chce ještě kraj(J5m) by všechno měl ó králi Západu(J5m) Hold tedy žádá tvůj Nuž poslechni(J5m) sic přijde král můj by tě pokořil(J5m) Pak běda tobě neunikneš mu(J5m) les neskryje tě ani moře hloub(J5m) před jeho hněvem neunik bys mu(J5m) i kdybys křídla měl jak orel sám(J5m) Já domluvil Mé jmeno Balant jest(J5m) Zbled Karel hněvem dlouho promluvit(J5m) mu vášeň bránila až zvolal sléz(J5m) na meč svůj sahaje Jest s námi Bůh(J5m) On rozhodne To svému pánu rci(J5m) Své voje povedu bych uchránil(J5m) čest Francie a kříže velebu(J5m) Tak Karel děl můj pane Rolande(J5m) a viděls vojsko táhnout do boje(J5m) u Aspremontu stojí nepřítel(J5m) na půdě vlašské Chraniž Karla Bůh(J5m) Tak vrátný končil ale Roland vzplál(J5m) a řekl Otevř bránu příteli(J5m) já s Karlem půjdu v svatý tento boj(J5m) Vím vítězem že vyjdu velikým(J5m) a sláva s čela že mi bude plát(J5m) Pak odměním se tobě Slyš můj slib(J5m) na rytíře tě budu pasovat(J5m) Však vrátný chladně pravil s úsměvem(J5m) Vždyť rytířem bych ani nechtěl být(J5m) líp je mi zde kde není nebezpeč(J5m) zde v chládku se to dobře pane spí(J5m) a arcibiskup skvěle platí mě(J5m) za malou práci hlídat totiž vás(J5m) A proto vrata neotevru vám(J5m) nuž do štěpnice pane jděte jen(J5m) a ochočením ptáků bavte se(J5m) svých sokolů To užitečné jest(J5m) I bez vás císař skrotí pohany(J5m) Vztek zalomcoval mladým Rolandem(J5m) jak vichřice do štěpnice se hnal(J5m) k svým soudruhům a jako hřívou lev(J5m) tak zatřás vlasy svými plavými(J5m) a zvolal tak Jde císař do boje(J5m) kde sláva zraje jako v poli klas(J5m) a my zde nejen jako v klášteře(J5m) a chřadnem jako jati v žaláři(J5m) To nelze snášet Za mnou Vedu vás(J5m) Nám brání vrátný Povalíme ho(J5m) Hůl každý ulomiž si ze štěpů(J5m) a za mnou bratři volnost kyne nám(J5m) Tak zvolal Roland zlomil mladý štěp(J5m) jak s nebe blesk by sjel a soudruzi(J5m) si po něm větve rychle lámali(J5m) a pod pláště je skryli Roland šel(J5m) teď v čele jim a volal vrátného(J5m) Pusť z bran nás řekl vojsko ztrácí se(J5m) už v dáli v parách lesů modravých(J5m) a ještě jednou chcem je viděti(J5m) Plášť za tu službu dám ti nový svůj(J5m) je z hedvábí a vrouben sobolím(J5m) Však vrátný na to řekl s posměchem(J5m) Jak zbytečně maříte pane slov(J5m) Jsem pevný jako vrat mých závory(J5m) a přísahám že ty se nepohnou(J5m) Pak křivě přísahals mu Roland dí(J5m) plášť odhodí a kyjem zamávne(J5m) a zasáhne jej silou takovou(J5m) že vrátný vrávorá a hustý déšť(J5m) ran sype teď se na něj se všech stran(J5m) řev z úst mu jde a padá omráčen(J5m) však Roland rozbil zatím závory(J5m) jsa netrpěliv odnímati je(J5m) a jako orel letí na volnost(J5m) a druzi jeho tlupa sokolů(J5m) se za ním ženou S hory pádili(J5m) a mžikem stáli dole v rovině(J5m) kde louky voněly a řeky šum(J5m) se ozýval jak dálné dunění(J5m) A Roland řekl smuten Soudruzi(J5m) jak bez koňů dohonit císaře(J5m) jak bez koňů se pustil v pravý boj(J5m) Vždyť nelze rytířem být bez koně(J5m) A rozhlížel se kolem Radostně(J5m) pak vykřikl u řeky na louce(J5m) pět koňů páslo se pět sedláků(J5m) si opodál ve stínu hovělo(J5m) Tam naše spása Roland zavolal(J5m) a letěl jako blesk a zachvátil(J5m) za hřívu z koňů jednoho a hned(J5m) na ostatní se druzi řítili(J5m) a po dvou na hřbet sedli široký(J5m) těch těžkých ořů Roland zvolal pak(J5m) už v letu na sedláky zuřivé(J5m) již spílajíce hroudy házeli(J5m) za uprchlíky Roland vězte jsem(J5m) Jest císař ujec můj Já spěchám v boj(J5m) Po vítězství se hlaste odměna(J5m) za oře vaše bude velká tak(J5m) jak ani ve snu se vám nezdálo(J5m) Tak zvolal Roland hlasem hřímavým(J5m) až lesy třásly se a sedláci(J5m) jak zkamenělí stáli podivem(J5m) a dívali se v dál kde Roland rek(J5m) a jeho druzi s oři zmizeli(J5m) Tak letěl Roland prvním bojům vstříc(J5m) Tři hodiny když jeli zastavil(J5m) se Roland náhle a byl zamyšlen(J5m) Jak objevím se pravil v táboře(J5m) by o mé přítomnosti před bojem(J5m) se císař nedověděl V nevoli(J5m) by zajati mě moh neb poslati(J5m) zpět v onu klec odkud jsem sotva prch(J5m) Tak rozjímaje hlavu pozvedl(J5m) a změnil leknutím Hle z lesa tam(J5m) kde cesta oklikou se bělala(J5m) jel četný průvod skvělých rytířů(J5m) a v čele jejich biskup Turpin byl(J5m) a bral se směrem kudy císař táh(J5m) v dumách hlubokých byl ponořen(J5m) a zraky jeho v slzách tonuly(J5m) neb vracel z hradu se kde Karlův man(J5m) dlel Žirár z Frétu zpurný starý rek(J5m) tak hrdopyšný jak sám Satanáš(J5m) bylť pýchou zšílel neboť v zpouře své(J5m) i Krista spasitele odřek se(J5m) a víry jeho svaté rouhavě(J5m) byl rozbil krucifix a pošlapal(J5m) Žilť jako vlk na starém hradě svém(J5m) ve hloubi lesů plných černých blat(J5m) a tam jej byl teď Turpin vyhledal(J5m) by naposled mu přived na paměť(J5m) co povinnost mu káže Bůh a česť(J5m) v tom okamžiku kde se valily(J5m) jak moře příboj vrazi křesťanstva(J5m) na Francii a církev Kristovu(J5m) Stálť před ním Žirár sloup jak kamenný(J5m) sníh byly vlasy jeho jeho vous(J5m) noc plná blesků zraky šílené(J5m) a řekl chladně Víš že mocným jsem(J5m) snad jako Karel sám Co hledáš zde(J5m) Jen tebe hledám neb jsi ztracený(J5m) řek arcibiskup pozved svatý kříž(J5m) a dodal pak Tvá jest povinnost(J4m) teď s námi jít a sloužit Karlovi(J5m) Krev zbouřila se starci v žilách hned(J5m) a nožem mrštil v zuřivosti své(J5m) po Turpinu ten ale uhnul se(J5m) a řekl vážně Myslíš člověče(J5m) že nikdo trestati tě nemá moc(J5m) Což nikdo nad tebou Jedině Bůh(J5m) řek hrdě Žirár Turpin zvolal však(J5m) Nuž tedy hájit proti pohanům(J5m) pojď jeho při To žádat přišel jsem(J5m) Za ruku jal ho Cos se pohnulo(J5m) v té pyšné hrudi starce cos jak vzlyk(J5m) se dralo v hrdlo jemu bylo mu(J5m) jak by tím jasným kněze pohledem(J5m) vnik paprsk v jeho nitro Zachvěl se(J5m) však znova pýcha jeho vzplanula(J5m) a řekl krátce S vámi nepůjdu(J5m) dost na tom že nepůjdu proti vám(J5m) Jdi Turpine dál s tebou nemluvím(J5m) A vyšel ze síně a s povzdechem(J5m) jel Turpin z hradu lesem dumavým(J5m) a bludiskem těch černých močálů(J5m) a na silnici zas octnul se(J4m) na bílé kde jej Roland zahlídl(J5m) Rek ale mladý rychle koněm trh(J5m) a mžikem kryl ho les a soudruzi(J5m) tam za ním spěchali a on jim děl(J5m) To velké bylo bratří leknutí(J5m) už viděl jsem se zase v žaláři(J5m) jen zázrakem nás Turpin nezahlíd(J5m) Nuž jeďme lesy Jménem Božím v před(J5m) Tak Roland pravil Koně klusali(J5m) a slunce vesele jim svítilo(J5m) pod klenbu starých buků javorů(J5m) kde ptáků zpěv a větru lehký šept(J5m) se ozývaly v míru hlubokém(J5m) Den plynul krásně tak však hlubý šer(J5m) když leh na lesy jako mrákota(J5m) tu Roland brzy ztratil cestu svou(J5m) a noc když přišla musil vyznati(J5m) že zabloudili Bláta bezedná(J5m) se černala jim vstříc kde plameny(J5m) rej prováděly bledě příšerný(J5m) a unaveni hladem zmořeni(J5m) teď uprchlíci zimou třásli se(J5m) a odvaha jim klesla Roland jen(J5m) čil zůstal jako dřív a s koně slez(J5m) do mechu sed a pravil Bláhoví(J5m) což krásnější má někdo ložnici(J5m) než nyní my Kol sloupů na tisíc(J5m) hle nad hlavou nám nese sklepení(J5m) a co tam lamp v tom nočním blankytě(J5m) jenž korunami stromů prohlíží(J5m) A jak ten šum nás sladce uspává(J5m) to bude krásně se o bojích snít(J5m) A sotva dořek v spánek nořil se(J5m) tak klidný pevný Jeho soudruzi(J5m) však bázlivě se k sobě krčili(J5m) a dále bděli do tmy zírali(J5m) a naslouchali skřeku výrů sov(J5m) jenž podoben byl smíchu šílenců(J5m) Tu s podivením náhle viděli(J5m) zář jakous bledou v dáli nítit se(J5m) jak démant čistou přicházela blíž(J5m) mech stříbřila a stromů obrysy(J5m) a spatřili v ní oře bílého(J5m) tak lehce kráčel jako vítr jde(J5m) a na něm seděl rytíř překrásný(J5m) ve stříbrném a zlatém brnění(J5m) a s přilbou skutou jako z bílých hvězd(J5m) A poznali že svatý Jiří jel(J5m) to pustým lesem vždyť jej vídali(J5m) tak jak byl zde co sochu na hradě(J5m) kde vychováni byli s Rolandem(J5m) Teď stanul zjev a klesli do mechu(J5m) na kolena a ruce spjali své(J5m) zjev ale nad Rolandem sklonil se(J5m) a žehnal mu a zmizel s úsměvem(J5m) A Roland probudil se soudruzi(J5m) mu vyprávěli třesavými rty(J5m) co byli viděli on ale děl(J5m) a ruměnec mu polil sličnou tvář(J5m) To vaší bázně byla mátoha(J5m) Kým jsem by nebes svatý bohatýr(J5m) se ke mně snížil na zem sestoupil(J5m) Ta bílá zář kterou jste viděli(J5m) to úsvit byl jenž víčka otvírá(J5m) a onen oř byl oblak zlacený(J5m) jejž pohladila růží jitřenka(J5m) a nad hvozdem jenž letí jako pták(J5m) Nuž vzhůru Povedu vás Zmužte se(J5m) Tak pravil jim a sedl na koně(J5m) a s lehkým srdcem v čele klusal jim(J5m) a mysl jeho vzletná těkala(J5m) po kraji vábných mládí přeludů(J5m) Tak jeli jeli hvozdem dřímavým(J5m) kde každý strom byl starý bohatýr(J5m) jenž boje s blesky vichry s bouří znal(J5m) a o tom snil ve ztrnulosti své(J5m) co švehol ptáků v jeho koruně(J5m) mu každým jarem v něze svěřoval(J5m) co mysticky mu hvězdy hlásaly(J5m) když nad ním svatozvěstně vzcházely(J5m) a hmoty němá mluva kanula(J5m) déšť jako tuh a vznětů mlhavých(J5m) do srdce Rolanda a tlouklo mu(J5m) vší mocí v neurčitém vzrušení(J5m) Teď rozstoupil se hvozd a na skále(J5m) čněl starý hrad a strměl jako mrak(J5m) do nebe planoucího jitřenkou(J5m) Byl zčernalý zimními lijáky(J5m) a mnohá věž jak stařec klonila(J5m) se v příkop jako v připravený hrob(J5m) Tvrz byla to zpurného Žirára(J5m) A řekl Roland Posečkáme zde(J5m) až vyjde někdo z hradu brání mi(J5m) cos divného co říci nemohu(J5m) bych vešel v dům jenž mračí pošmurně(J5m) se lesům vstříc a bílým oblakům(J5m) Kdo ví snad zas nám hrozí vězením(J5m) A křovím polo skryt stál u lesa(J5m) a začal myslit teď na zjevení(J5m) jež v noci měli jeho soudruzi(J5m) a zmocňovalo se ho nadšení(J5m) a k svatému volala Jiřímu(J5m) ta vřelá jeho duše dětinná(J5m) a podivno Tvář jeho měnila(J5m) se ponenáhlu v světce podobu(J5m) již denně vídal v kapli na hradě(J5m) a snivost jeho zraků blankytných(J5m) tak plných nadšení a čistoty(J5m) jak zář se lila v ranní svěží van(J5m) jenž s jeho vlasů plavou kšticí hrál(J5m) v hradu zatím živo bylo už(J5m) a žena Žirárova vstávala(J5m) a oči svoje pláčem zarudlé(J5m) si myla chladnou vodou vlasů sníh(J5m) si pročesala zlatým hřebenem(J5m) a okno otevřela aby vzduch(J5m) ji osvěžil vždyť byla celou noc(J5m) jak obyčejně v žalu probděla(J5m) nad bezbožností svého manžela(J5m) Tu zahlídla pod stromy Rolanda(J5m) jejž duma byla v sochu změnila(J5m) a ruce její chvět se začaly(J5m) a nohy se jí třásly šeptala(J5m) Toť svatý Jiří jest na koni svém(J5m) On jede v boj porazit pohany(J5m) On zjevil se mi abych mluvila(J5m) hřích jesti dlouhé moje mlčení(J5m) V tom vítr zahučel a křoviny(J5m) své dlouhé větve k nebi zvedaly(J5m) tak nebylo dál vidět Rolanda(J5m) a Amelina Žirárova choť(J5m) šla pyšného vyhledat zpurníka(J5m) pod jehož jarmem žila celý věk(J5m) co mučednice povinnosti své(J5m) Šla šerem chodby vešla v šerou síň(J5m) kde Žirár seděl brouse dlouhý meč(J5m) na kolena jej právě položil(J5m) a zadumán byl s čelem svraštěným(J5m) Tu Amelina tak se ozvala(J5m) Meč tasíš z pochvy Proti komu rci(J5m) jej hodláš pozvedat A překvapen(J5m) zved Žirár hlavu v hlase ženy té(J5m) cos nezvyklého znělo Zamračen(J5m) jí odpověděl Zda bys uhodla(J5m) Ty půjdeš pomahati císaři(J5m) choť jeho děla Propuk v divý smích(J5m) Ty hádat neumíš řek spíše smrt(J5m) bych stokrát volil než ho poslechnout(J5m) Ať s pohany se dáví císař tvůj(J5m) jak s vlky vlk Já zatím povstanu(J5m) co jarý lev a ruku položím(J5m) na Francii ta tíž mou pocítí(J5m) a unikne li Karel pohanům(J5m) já s nimi spojen jako vichřice(J5m) jej do záhuby jisté poženu(J5m) Pak Amelino hlavu vzpřimiž svou(J5m) neb posadím ti na ni korunu(J5m) vždyť k chvále tvé to musím vyznati(J5m) že v pokoře jsi vždy ji chýlila(J5m) Tu vzpřímila se náhle stařena(J5m) a nevýslovná výsost plála jí(J5m) na čele v bílých vlasech pohřbeném(J5m) a plameny jí z očí šlehaly(J5m) a velkým hlasem takto zvolala(J5m) Jdi tedy řekla v zkázu věčnou svou(J5m) neb Bůh tě zatratil Ty zlému žils(J5m) zlý bude konec tvůj a krvavý(J5m) Tvůj celý život byla prorada(J5m) ty vraždils muže ženy zneuctils(J5m) a divem jest že ještě boží zem(J5m) tě neshltila posud Jeden rci(J5m) mi dobrý skutek jakýs vykonal(J5m) Jen tehdy úsměv tvůj jsem vídala(J5m) škleb ďábelský když zločin nějaký(J5m) jsi spáchal nad nímž lidé užasli(J5m) V tvé kruté moci úpím celý věk(J5m) tvou surovost jsem mlčky snášela(J5m) dnes ale otevírám ústa svá(J5m) bych proklela tě muži bezectný(J5m) ty zrádce Boha vrahu lupiči(J5m) Tak zvolala a ruce pozvedla(J5m) a čekala že pohřbí v ňadra jí(J5m) ten jasný meč jejž třímal v rukou svých(J5m) on ale stál jak v kámen proměněn(J5m) a zíral na ni a pak zachvěl se(J5m) neb viděl sebe náhle v světle tom(J5m) v jakém jej ona právě viděla(J5m) a zdálo se mu z úst těch velebných(J5m) z nichž nebyl nikdy slyšel před tím stesk(J5m) a na nichž vždy jen úsměv bolestný(J5m) se odříkání jevil nyní Bůh(J5m) že mluvil k němu v hněvu plamenném(J5m) a náhle jako bleskem poražen(J5m) se před ní sklonil za ruku ji jal(J5m) a chvějícím se hlasem zašeptal(J5m) Z tvých úst jsem ženo kletbu nečekal(J5m) A nesmírné cos jako zklamání(J5m) se bolestně mu v tváři jevilo(J5m) V pláč Amelina na to propukla(J5m) a prosila jej Promiň promiň mi(J5m) Jen láska k nesmrtelné duši tvé(J5m) na jazyk můj ty šípy vložila(J5m) Já chybila Ať spílá celý svět(J5m) ti nešťastníku já však jediná(J5m) ti žehnat mám a smývat slzami(J5m) tvou černou vinu neb jsem ženou tvou(J5m) tvá pomoc v žití matka synů tvých(J5m) A to jest jak bych byla matkou tvou(J5m) A líbala mu čelo ruce líc(J5m) jak dětem svým to v mládí činila(J5m) on ale pravil V hloubi prsou mých(J5m) se srdce moje ženo pohnulo(J5m) Co činit mám bych Boha usmířil(J5m) A ona radostně se usmála(J5m) a sladce tiše tak mu pravila(J5m) Své síly sebeř many shromáždi(J5m) za Karlem jeď a bojuj za víru(J5m) Tu zamyslil se Žirár hluboce(J5m) a mlčel dlouho a pak odvětil(J5m) Nač déle skrývat co se děje zde(J5m) v tom srdci mém jež bije hlasitě(J5m) V boj pudí mě to proti pohanům(J5m) a Kristus jejž jsem zapřel rouhavě(J5m) svým zrakem plným lásky zíral tmou(J5m) dnes na mne celou noc jak hvězdy svit(J5m) Mě proti pohanům to pudí v boj(J5m) však pro Karla přec nechci bojovat(J5m) neb nedovedu krále milovat(J5m) a hanbou jest mi před ním klonit se(J5m) Tak řekl Žirár hlava klesla mu(J5m) na prsa smutně Amelina však(J5m) tu hlavu jala v ruce třesavé(J5m) jak tenkrát před věkem když mladistvou(J5m) ji ženu přivezl na rodný hrad(J5m) a před ní klekl hrdý silný muž(J5m) a jako tenkrát sladkou milostí(J5m) ty bílé její prsty třásly se(J5m) tak nyní svadlé ruce chvěly se(J5m) též láskou ale ještě světější(J5m) a jako tenkrát hlavu přitiskla(J5m) tu jeho schýlenou na ňadra svá(J5m) tak nyní něžně tiše kladla ji(J5m) na prsa z kterých jeho synové(J5m) svou sílu byli ssáli její též(J5m) tak že v nich nezbylo než slabý dech(J5m) a hlasem chvějným něhou pravila(J5m) Hleď kmeti jsme a blízká je nám smrt(J5m) Jsme jak ta bílá pára nad lesem(J5m) jež rozplyne se v slunci jako sen(J5m) Když za ženu mě pojals slibovals(J5m) mi mnohou radost štěstí blaženost(J5m) Bůh nechtěl tak a bylo žití mé(J5m) mrak pošmurný To není výčitka(J5m) Dle vůle své Bůh štěstí rozdává(J5m) Však v moci tvé jest všechno napravit(J5m) a v úsměv proměnit můj dlouhý pláč(J5m) čiň pokání Ó sebeř vojsko své(J5m) a veď je v boj Bůh dá ti vítězství(J5m) Ty nemiluješ Karla Za Boha(J5m) však proto přece můžeš bojovat(J5m) za svatý kříž a sladkou Francii(J5m) Po bitvě pak ty bohatýre můj(J5m) si Karla třeba ani nevšímej(J5m) v pouť vydej se do Říma pokorně(J5m) a zpovídej se ze všech hříchů svých(J5m) před stupněm apoštolské stolice(J5m) Já za tebe se modlit budu zde(J5m) a ten jenž pravil Kdyby hřích váš byl(J5m) jak šarlat rudý bílým jako sníh(J5m) jej učiním tvou přijme kajicnost(J5m) Ty v hávu bílém ke mně vrátíš se(J5m) a v rubáši svém čekat budu tě(J5m) a dá nám Bůh že zemřem v tentýž den(J5m) s tím klidem s jakým slunce zapadá(J5m) Vždyť víme přec jak ono vychází(J5m) po dlouhé noci zas tak projdeme(J5m) též nocí hrobu k branám nebeským(J5m) Tak pravila a mocně pohnulo(J5m) se srdce v jeho ňadrech promluvit(J5m) mu hluboké bránilo dojmutí(J5m) až posléz řekl Příliš pozdě je(J5m) Bůh nevyslyší mě neb hluch jsem byl(J5m) když On mě volal Příliš pozdě je(J5m) A pohřbil v dlaně tvář tu povstala(J5m) a zašeptala hlasem tajemným(J5m) Bůh volá tě Já měla zjevení(J5m) V boj posílá anděle Hospodin(J5m) a svaté své zastavil jeden z nich(J5m) svůj krok u tvého prahu pojď a hleď(J5m) A za ruce jej táhla na pavlán(J5m) a ukázala na les šumící(J5m) kol jehož posud šerých vrcholků(J5m) se znova zrozeného slunce jas(J5m) chvěl bledokmitě jako zlatá zář(J5m) nad skrání svatých v stínu chrámovém(J5m) a na pokraji hvozdu Roland stál(J5m) a hořel celý v zory pablescích(J5m) a krásný věru jako anděl byl(J5m) a vida na povlánu Žirára(J5m) bod koně svého cválal k hradu blíž(J5m) tvář pozved svou a zvolal nahoru(J5m) Zdráv starče buď a domu tvému zdar(J5m) Tvé jméno neznám že jsi bohatýr(J5m) tvé hlásá vzezření však divno mi(J5m) žes ještě v boží nevytrhl boj(J5m) Či nevíš co se děje ve světě(J5m) Či hledíš zdali slunce vyšlo už(J5m) bys koně sedlat dal bys kývl svým(J5m) že čas už přišel dát se na cestu(J5m) Či váháš snad svou konat povinnost(J5m) Meč tasí pohan tvůj proč v pochvě dlí(J5m) Rez na něm hanba Krev jen smyje ji(J5m) krev toho jenž je vrahem křesťanství(J5m) Ty slyšels Amelina zvolala(J5m) Bůh volá tě A Žirár na to děl(J5m) Bůh volá mě ač vím že žádný zjev(J5m) to nestojí mi právě tváří v tvář(J5m) však vidím dávné svoje jinošství(J5m) to bezeskvrnné čisté nadšené(J5m) věk onen krásný s celým nebem snů(J5m) stát před sebou a mocně volat mě(J5m) Jsem přemožen můj skrocen pyšný hněv(J5m) v rum zločinů mých hradba ssuje se(J5m) jsem sobě vrácen tobě Bože můj(J5m) A na kolena Žirár starý kles(J5m) lem roucha ženě líbal modlil se(J5m) a těžké vzdechy sílal k nebesům(J5m) Pak povstal kázal spustit rychle most(J5m) a Roland s druhy letěl do hradu(J5m) kde Amelina hosti vítala(J5m) a Roland hostiteli svěřil se(J5m) a ten se usmíval a slíbil mu(J5m) že nepoznána v tábor uvede(J5m) jej Karlův zbraně pak mu krásné dal(J5m) a druhý den když slunce vzcházelo(J5m) jel Roland se Žirárem do boje(J5m) a Amelina sešla s nimi v dvůr(J5m) a žehnala jim Ale Žirár děl(J5m) než sedl na koně Ó ženo má(J5m) jdu v svatý boj jdu kácet pohana(J5m) a hříchy mé snad Bůh mi odpustí(J5m) Rci odpustíš mi též Ó kolikrát(J5m) jsem zasloužil tvou paní nenávist(J5m) Hle spínám ruce své ó promiň mi(J5m) Vím odpouštíš Však přec to slovem rci(J5m) A propuk Žirár v usedavý pláč(J5m) Můj pane Amelina pravila(J5m) a slzy tekly jí jak hojný déšť(J5m) můj sladký pane Kristus ráje král(J5m) tak odpustiž mi v smrti hodině(J5m) hřích všechen v životě mnou spáchaný(J5m) jak nyní vše já tobě odpouštím(J5m) a tak mi žehnejž světa stvořitel(J5m) jak tobě nyní žehnám S tebou mír(J5m) Tak rozloučil se Žirár se ženou(J5m) tak táhl v boj s mladistvým Rolandem(J5m) Však nešli rovnou cestou za Karlem(J5m) od hradu k hradu v pouť šel k synům svým(J5m) kmet Žirár vojsko rostlo každým dnem(J5m) a konečně když tábor císařův(J5m) jim zjevil se při slunce západu(J5m) byl zástup Žirárových jarých vojsk(J5m) tak veliký že povstal nepokoj(J5m) ve stanech císařských a Karel sám(J5m) a arcibiskup Turpin starý Ném(J5m) na kopec vyjeli za ležením(J5m) a zírali na pluky neznámé(J5m) a k zbrani sáhnout rozkaz zazníval(J5m) po celém táboře V tom blížil se(J5m) však starý Žirár v prostřed synů svých(J5m) a před nimi nes Roland korouhev(J5m) na dlouhé žerdi bílá jako sníh(J5m) ve vzduchu vlála v růžích červánků(J5m) a Rolandova přilba leskla se(J5m) jak ryzí zlato hledí spuštěné(J5m) však krylo tvář mu Žirár bez přilby(J5m) se ale blížil šedých vlasů proud(J5m) mu splýval dlouze Turpin poznal jej(J5m) a spráskl ruce něm jsa podivem(J5m) a Žirár ještě blíže přijížděl(J5m) na Karla hleděl okem plamenným(J5m) a dávná pýcha zas mu bouřila(J5m) jak vichr v prsou vzpomněl ženy však(J5m) a dojat sklonil hlavu na prsa(J5m) před drahým jejím zjevem mileným(J5m) Tu vzkřikl Turpin Náruč otevři(J5m) ó císaři on tobě holdoval(J5m) neb schýlil hrdé čelo před tebou(J5m) víc nežádej a smiř se s manem svým(J5m) A řekl císař Kmete Žiráre(J5m) co sem tě vede Přišels bojovat(J5m) za svatý kříž neb přišels hubit jej(J5m) Při živém Bohu Žirár odvětil(J5m) za svatý kříž jsem přišel bojovat(J5m) Pak vítán buď řek Karel s úsměvem(J5m) vše co se mezi námi událo(J5m) buď v nepaměti navždy pohřbeno(J5m) Moc pohana je velká Bojujme(J5m) A ruku podal mu a spolu teď(J5m) se brali v tábor Roland za nima(J5m) svůj bílý prapor nesl vztyčený(J5m) Jak tlouklo srdce jeho bouřlivě(J5m) když císař na něj náhle pohleděl(J5m) a na hlas řekl starci Žiráru(J5m) Toť jeden ze synů tvých zajisté(J5m) neb spíše z vnuků Zde se mladým tak(J5m) Proč nepozvedne hledí zlacené(J5m) A řekl Žirár Pozvol císaři(J5m) by zůstal nepoznán až po bitvě(J5m) po první v které bude bojovat(J5m) To bude zítra Karel odvětil(J5m) a Roland nachem vzplanul pod hledím(J5m) jsa uchvácen divokou radostí(J5m) Noc byla tichá vlahá hvězdnatá(J5m) a na obzoru temném do černa(J5m) se města Aspremontu obrysy(J5m) tmou noční zveličeny chmuřily(J5m) jak obrů doupě náhle vzplály však(J5m) na baštách ohně rudě vrhaly(J5m) trysk světla jisker četným věžím v líc(J5m) jakby je krví byly polily(J5m) a širým nebem odlesk jejich šleh(J5m) jak předsvit blížících se vlasatic(J5m) Bděl Karel v stanu vojsko spalo však(J5m) by v spánku síly k boji čerpalo(J5m) jen hlasy stráží zněly táborem(J5m) jak nočních duchů táhlé volání(J5m) a jako Karel s rádci svými bděl(J5m) a o zítřku měl vážné úvahy(J5m) tak stejně beze spánku Roland byl(J5m) a bitvy ždal a netrpělivě(J5m) na lůžku sebou házel posléz vstal(J5m) plášť přehodil a bloudil táborem(J5m) A dál a dál se toulal městu blíž(J5m) až ku poslední stráži křesťanské(J5m) a viděl město zcela z blízka teď(J5m) a v záři ohňů jasně planoucích(J5m) se věže jevily a paláce(J5m) a kostely s nichž byli pohané(J5m) ve zuřivosti kříže strhali(J5m) a s bašt a z ulic se všech náměstí(J5m) zvuk hudby nesl se a zpěv a křik(J5m) do hloubi tiché noci hvězdnaté(J5m) neb bujným veselím čas krátili(J5m) si pohané v jistotě vítězství(J5m) den budoucí jež přinésti jim měl(J5m) A zvědavostí puzen Roland chtěl(J5m) zřít tváří v tvář konečně pohany(J5m) o nichž byl tolik slyšel vyprávět(J5m) Do trávy ponořil se vysoké(J5m) a hbitě jako had se plížil dál(J5m) už první stráže minul pohanské(J5m) a jako stín se kradl noční tmou(J5m) až znaven bez dechu kles posléze(J5m) do hlubokého šera křovisek(J5m) na pustém kopci hustě rostoucích(J5m) A do kořán otvíral Roland teď(J5m) své udivené zraky Před branou(J5m) na louce plné květů fontán stál(J5m) pod cypřišem jenž stár byl tisíc let(J5m) a s jehož dlouhých větví visely(J5m) teď zlaté lampy s modrým plamenem(J5m) dým stoupal z nich v cypřiše temný koš(J5m) a plamů obrazy se míhaly(J5m) po vodách fontánu a svěží pach(J5m) se balšámem do krásné noci lil(J5m) a opodál na trůně z opálů(J5m) král seděl Agolant a jeho syn(J5m) o stupeň níž pak Balant poslanec(J5m) jenž císaři byl válku ohlásil(J5m) Tam seděli a požívali chlad(J5m) té hvězdné noci Náhle zazněla(J5m) však hudba snivá divně opojná(J5m) zvuk tlumený a plný sladkosti(J5m) a z noci dav se rojil tanečnic(J5m) Tak vznášely se lehce nad zemí(J5m) že řadou bílých ptáků zdály se(J5m) v těch dlouhých rouchách nad sníh jasnějších(J5m) na jejich rtech dlel úsměv mystický(J5m) tmou dlouhých řas pod klenbou černých brv(J5m) se bělmo očí čarně třpytilo(J5m) na vlnách ňader tenkým závojem(J5m) jak mhou jen zastřených se houpaly(J5m) jim klenoty z nichž každý talisman(J5m) byl zároveň a tvarem cizí tak(J5m) jak ony země kde je kovali(J5m) ti černí kouzelníci umělci(J5m) pod stromy žhavých květů v pustinách(J5m) kde vládne lev a kondor kroužící(J5m) Zrak sklopil Roland polil ruměnec(J5m) mu temný tvář a hlavu odvrátil(J5m) v tom zazněla však hudba hlučnější(J5m) a mimoděk zas zíral mladý rek(J5m) rej tanečnic byl zmizel jako stín(J5m) a nyní ozbrojených mužů dav(J5m) se nocí míhal krokem úměrným(J5m) dle zvuků trub a bubnů vířících(J5m) a meči mávali a do štítů(J5m) do ocelových dštily údery(J5m) jich mohutné až jiskry skákaly(J5m) a pablesky se rudé sypaly(J5m) do vlahé noci modře ztemnělé(J5m) Div že se Roland vzkřiknout udržel(J5m) tak schvátil jej ten pohled vzrušivý(J5m) pln divokého čaru Minul však(J5m) i mužů rej jak dříve tanečnic(J5m) a ticho bylo nyní S úsměvem(J5m) král Agolant byl s trůnu pohlížel(J5m) na svého lidu noční kratochvíl(J5m) teď otevřel však rty a promluvil(J5m) Můj synu pravil reku Jomonte(J5m) den velké slávy zítra nastane(J5m) a každý z nás si určil pevný cíl(J5m) Mluv jaký skutek hodláš učinit(J5m) A Jomont vzplál v své kráse hrdinné(J5m) zrak jeho velký temný hvězdnatý(J5m) se šířil pýcha s čela svítila(J5m) mu bohatýrská tak když odvětil(J5m) Po tobě otče první v říši jsem(J5m) a proto největší vykonat čin(J5m) mi náleží Jak slunce na nebi(J5m) ty zářit budeš zítra na trůnu(J5m) a na nás hledět s výše královské(J5m) na svoje sluhy První z nich jsem já(J5m) Nuž přijdu poklonit se před tebou(J5m) a na svém štítu hlavu ponesu(J5m) víš koho otče Hlavu přinesu(J5m) ti Karla krále vládce Západu(J5m) Za bílé vlasy ti ji přivleku(J5m) pak připevním na témě věže ji(J5m) by svítila co luna krvavá(J5m) o kraje křesťanského na postrach(J5m) Vzkřik Roland v trávě skryt tak pobouřen(J5m) že hluch byl krví která hučela(J5m) mu jako moře v uších Řekl král(J5m) Zvuk divoký jaký to nocí zněl(J5m) Však Jomont na to Dravý jakýs pták(J5m) nad městem krouží světel našich zář(J5m) ho zbudila a mní že dnívá se(J5m) Pták zaskuhral však mlčenliv jsi ty(J5m) ó Balante Rci co to znamená(J5m) A Balant odvětil Nač mnohých slov(J5m) Je zítra čas se skutky ozvati(J5m) Vzplál Jomont hněvem Je to výčitka(J5m) děl chvějícím se hlasem hrozivě(J5m) Král Agolant řek Tiše synu můj(J5m) A Balantovi řekl podrážděn(J5m) Jsi velkým rekem vím to vejdeš li(J5m) do síně mezi reky ostatní(J5m) hned mlknou jako malých ptáčat sbor(J5m) když jestřáb spustí se na jejich klec(J5m) A proto jsem tě také vyvolil(J5m) za svého posla na dvůr císařův(J5m) Však zdáš se změněn věru od těch dob(J5m) a říká se žes tajně křesťanem(J5m) Tak řekl král a Balant odvětil(J5m) Já neodpad od staré víry své(J5m) ač vyznám se že obdiv veliký(J5m) mne mocně jal pro Karla císaře(J5m) a bledý skrvácený krásný bůh(J5m) na kříži připevněný vynutil(J5m) mi sladké slzy Je to zrada však(J5m) Svým zůstal věren jsem a zůstanu(J5m) Nuž králi tedy svěřím vše ti teď(J5m) Já přilnul v lásce k nepřátelům svým(J5m) mě pobyt změnil v kraji křesťanů(J5m) pro které měl jsem slepou nenávist(J5m) Já jménem tvým je přišel urážet(J5m) však celé srdce své jsem nechal jim(J5m) když zpět jsem jel z jich země žehnané(J5m) Ném Karlův rádce mým jest přítelem(J5m) on miluje mě něhou otcovskou(J5m) a jako syn já hleděl v jeho tvář(J5m) a slzy naše hojně kanuly(J5m) když jsme se loučili a pravil mi(J5m) Ó zůstaň s námi V Krista synu věř(J5m) a císař otevře ti náruč svou(J5m) Ne bohatstvím a slávou lákati(J5m) tě nebudu neb bohatýrem jsi(J5m) rci ale rci což k tobě nemluví(J5m) můj spasitel A není srdce mé(J5m) jež láskou k tobě v pravdě přetéká(J5m) dar kterým pohrdati neměl bys(J5m) Tak králi řek mi a já zaplakal(J5m) však měl jsem sílu odvětit mu tak(J5m) Můj král mě vychoval a učinil(J5m) mě rytířem a miloval mě též(J5m) a lid můj je mi drahý jako tvůj(J5m) ti srdce drží Věru zločinem(J5m) by bylo zůstati ve Francii(J5m) když bude státi proti bratrům mým(J5m) Tak řekl jsem a oba vzdychali(J5m) jsme z hluboka a s pláčem přehojným(J5m) jsme loučili se Sám teď králi suď(J5m) zda zasluhuji tvojich výčitek(J5m) A zamyšlen tvář pozved ku hvězdám(J5m) tam utkvěl smutný snivý jeho zrak(J5m) však tvrdě řekl na to Agolant(J5m) Bych úplně moh tobě věřiti(J5m) na tobě důkaz žádám nezvratný(J5m) že věren zůstals mi i víře své(J5m) ty hlavu Némovu mi přineseš(J5m) Tak řekl král a Balant zachvěl se(J5m) a odpověděl Vykonám jak vždy(J5m) tak zítra také svatou povinnost(J5m) Ném potká li mě v boji zajisté(J5m) že bojovat s ním budu to však věz(J5m) ó králi že jej hledat nebudu(J5m) a doufám smrtí svou že dokážu(J5m) že odpadlíkem nikdy nebyl jsem(J5m) Tak řekl Balant král se zamlčel(J5m) však Jomont za ruku jal Balanta(J5m) a řekl tiše s velkou pokorou(J5m) Já ranil tě Balante odpusť mi(J5m) Tys pravý rek ty mužem pravým jsi(J5m) Já jako hoch se choval stydno mi(J5m) Však proti Karlu proti křesťanům(J5m) teď dvojnásobnou cítím nenávist(J5m) neb ukradnout nám chtěli srdce tvé(J5m) tak vzácné jako zlatá koruna(J5m) Já Karla skolím znovu slibuji(J5m) Že prázdnou chloubou nejsem uvidíš(J5m) Vzkřik divý tenkrát Roland potlačil(J5m) do rtů se hryzl až mu tryskla krev(J5m) a Agolant a Jomont k městu šli(J5m) a za nimi šel Balant zamyšlen(J5m) A Roland vida hvězdy blednouti(J5m) jak had se plížil travou vysokou(J5m) a do tábora šťastně vrátil se(J5m) Když vyšlo slunce bitva začala(J5m) jí rovných bylo málo na světě(J5m) i slunce zbledlo vidouc s úžasem(J5m) tu hroznou seč to velké vraždění(J5m) a nechtěla už země píti krev(J5m) svých synů padlých přesycena jsouc(J5m) Až k oblakům se vřava divoká(J5m) hrom zbraní nes a jásot vítězství(J5m) jež klonilo se brzy sem zas tam(J5m) v své nestálosti vlně podobné(J5m) Co bylo reků v boji s obou stran(J5m) Však mezi všemi mladý jako lev(J5m) ve stádu ořů v poušti Roland byl(J5m) čin každý jeho zdál se zázrakem(J5m) Jak zimní vichr lesy pustoší(J5m) tak trhal Roland řady nepřátel(J5m) vzmach každý jeho meče bleskem byl(J5m) a sledovalo blesku hřmění též(J5m) neb řítil se hned s koně nešťastník(J5m) na jehož hlavu rána dopadla(J5m) a zařinčela o zem jeho zbroj(J5m) A mimoděk se mnohý zastavil(J5m) rek křesťanský a hleděl s obdivem(J5m) za Rolandem a mnohý bohatýr(J5m) na druhé straně v boji kalený(J5m) jak dobrá ocel couvl mimoděk(J5m) před mladíkem jejž sprovázela smrť(J5m) Byl celou ulici si proklestil(J5m) už rojem pohanským a ležely(J5m) jak hradba kolem bledé mrtvoly(J5m) cíl Rolandův byl dostati se tam(J5m) kde viděl bílý prapor vzduchem vlát(J5m) na žerdi z ebenu jíž zlatý kříž(J5m) plál na hrotu to Karlův prapor byl(J5m) a jemu blízko Roland státi chtěl(J5m) neb v boji potkati chtěl Jomonta(J5m) a ztrestat jej za krutý úmysl(J5m) se utkat v boj se samým císařem(J5m) a skolit jej a hlavu utnout mu(J5m) Jak zuřil při pouhé té myšlénce(J5m) A dvojnásob jak rány rozdával(J5m) čím těsněji k své metě blížil se(J5m) Strach pohanů tu náhlý zmocnil se(J5m) a jako stádo v útěk dalo se(J5m) jich padesát před rekem jediným(J5m) když jako příval hrůz se na ně vrh(J5m) a smrtně řádil Zahlíd Agolant(J5m) ten jejich útěk V rouše purpurném(J5m) na zlatém trůnu seděl vyvýšen(J5m) na hřbetě slona bílého jak sníh(J5m) a řídil bitvu Na Balanta kýv(J5m) svým smaragdovým žezlem zářícím(J5m) jak mlha temně zelenavých hvězd(J5m) a zvolal Rychle Balante mi spěš(J5m) a skol mi jedním rázem jinocha(J5m) jenž lehkým krokem jako gazella(J5m) se nese bojištěm a záhubně(J5m) jak temná bouř mi vojsko plaší mé(J5m) A Balant letěl směrem na koni(J5m) kamž ukázal mu král a tváří v tvář(J5m) stál Rolandovi Hledí spuštěné(J5m) měl stříbrné však Roland poznal jej(J5m) hned podle hlasu tak když zavolal(J5m) Mně líto matky tvé proč pustila(J5m) tě děcko v boj Však bolest uspořit(J5m) jí nemohu Tvá přišla hodina(J5m) A mečem máv a měřil Rolandu(J5m) na hlavu spanilou a mladý rek(J5m) štít pozvednout neb couvnout zapomněl(J5m) hněv zpola schvátil jej nad posměchem(J5m) jenž zdál se mu že v řeči Balanta(J5m) a zpola ve vzpomínce ztrácel se(J5m) na to co včera v noci Balant děl(J5m) tam před branou když hvězdy svítily(J5m) mu do zraků tak snivých nyjících(J5m) jak vlastní jejich světlo Vzpomínka(J5m) jej dojala a meče nepozved(J5m) ni štítu dítě neprozřetelné(J5m) a rány vítr která hrozila(J5m) té mladé hlavě jeho pozvedal(J5m) už plavé jeho vlasy nad čelem(J5m) tu zazněl výkřik zarachotil hrom(J5m) a Balant spadl s koně tryskla krev(J5m) a proudem lila se na černou zem(J5m) Ném byl jej skolil Roland zaplakal(J5m) a zvolal Starče cos to učinil(J5m) Meč tvůj měl hledat v prsou nepřátel(J5m) všech srdce nevěřící jenom zde(J5m) měls váhat Příliš draze vykoupils(J5m) mé žití Néme Viz a naříkej(J5m) A zvolav tak přistoupil k Balantu(J5m) a sňal mu přilbu Vzdychl hrdina(J5m) a oči otevřel a jeho zrak(J5m) na slunce zřel na nebe blankytné(J5m) na bílých mráčků ladné skupení(J5m) pak vrátil k zemi se a zahlídl(J5m) tak Néma jenž zalomil rukama(J5m) v svém němém bolu slabě usmál se(J5m) kles k zemi zpět a duši vypustil(J5m) Ném propuk v hořký pláč a tesknota(J5m) se Rolandova srdce zmocnila(J5m) a smutek nesmírný jej zachvátil(J5m) ach s jakou truchlivostí Balantův(J5m) zrak byl se nesl k slunci k obloze(J5m) On v sladkém mládí v plné síle své(J5m) se s nimi loučil Cos jak tušení(J5m) se v duši ozývalo Rolandu(J5m) zda před časem jej též ta schvátí smrt(J5m) jež krutá v temno strhla Balanta(J5m) když plným lokem žití světlo pil(J5m) k obloze též zvedal Roland zrak(J5m) tu ale vzkřik a na vše zapomněl(J5m) neb hle ten bílý prapor zlatý kříž(J5m) na žerdi z ebenu se klonil kles(J5m) a zmizel náhle Roland šíleně(J5m) se vrhl v boj a zařval jako tur(J5m) zrak jeho hrozný byl a prchali(J5m) před jeho divokostí pohané(J5m) a nikdo v cestu se mu nestavěl(J5m) tak přišel k místu kde byl císař stál(J5m) Kde císař stál tam v prachu ležel teď(J5m) a Jomont hrdý krásný rekovský(J5m) se zraky sršícími radostí(J5m) nad vítězstvím tím věru největším(J5m) jež získati na světě bylo lze(J5m) svým jasným mečem mával nad hlavou(J5m) a mířil už na prsa císaře(J5m) Ten slabý pouze odpor jevil už(J5m) byl příliš znaven síla prchala(J5m) mu z těla oči plnily se tmou(J5m) a dech se krátil mu byl Karel kmet(J5m) a Jomont mlád a silný bohatýr(J5m) vzmach ještě jeden velký Bože náš(J5m) a osiřely západ křesťanství(J5m) a žalnou vdovou byla Francie(J5m) Tu orlím letem Roland přiletěl(J5m) jak dívka krásný silný jako hrom(J5m) a posvěcení k činům velikým(J5m) mu s čela zářilo jak anděli(J5m) Stůj zvolal na Jomonta Vari Pryč(J5m) Zdroj života celého křesťanství(J5m) tvůj svatokrádný hříšný hledá meč(J5m) Zhyň pohane neb usmrť Rolanda(J5m) Vzkřik vztekem Jomont jak kdy zařve lev(J5m) jsa raněn ve chvíli když kořisť svou(J5m) už vleče v doupě nastal krátký boj(J5m) byl zuřivý a jiskry pršely(J5m) těm junům z brnění a ze štítů(J5m) a meče tupěly jim ranami(J5m) a s rozpoltěnou lebkou Jomont kles(J5m) na udupanou zem a zbrocenou(J5m) jak prškou krví Roland však se vrh(J5m) na Karla který ležel na zemi(J5m) a sotva dýchal přilbu strhl mu(J5m) a líbaje ho zvolal Ujče můj(J5m) Jsi živ jsi živ A Karel oddych si(J5m) a řekl slabě Jsem však únava(J5m) jak kámen na mně leží Dodal pak(J5m) Tys zde můj Rolande A táhl jej(J5m) na srdce své a nyní vracela(J5m) se teprve mu paměť docela(J5m) a viděl teď kdo jej byl zachránil(J5m) A drželi se těsně v náruči(J5m) Teď přišel Ném a z Dánska Ožier(J5m) a poznavše císaře jehož plášť(J5m) byl rozedrán a roucho strhané(J5m) do prachu vrhli se a líbali(J5m) lem jeho řízy ale císař děl(J5m) Bůh povýšiv mě dnes mě ponížil(J5m) a položil mě k nohám vrahům mým(J5m) Však smilovav se zas mě pozvedl(J5m) On jedině jest mocný třtiny jsme(J5m) Buď králi nebes chvála bez konce(J5m) Pak vyprávěl jak smrti byl už blíž(J5m) než životu a kdo mu spásou byl(J5m) A přestal boj neb vyměňovala(J5m) si padlé reky vojska na vzájem(J5m) a zvěsť o Rolandově chrabrosti(J5m) se šířila a tábor hlaholil(J5m) tou mladou jeho slávou nesmírnou(J5m) a jásot nekonečný k nebi hřměl(J5m) Však v radost onu výkřik hrůzy zněl(J5m) smrt Jomontova úžas budila(J5m) a k městu prchal šílen Agolant(J5m) na bílém slonu svém Měl na klíně(J5m) teď syna svého bledou mrtvolu(J5m) rval vlasy své a žezlo rozlomil(J5m) a korunu si trhal se skrání(J5m) a tvář ryl nehty s něho pršely(J5m) tu krve krůpěje a opály(J5m) a smaragdy do prachu perle též(J5m) a velké slzy hojně roněné(J5m) a nářek jeho vzlyky výkřiky(J5m) se zdály vytím zvěře zraněné(J5m) A slunce spělo zatím za hory(J5m) a v zlaté jeho rudé záplavě(J5m) se zjevil na obloze na vršku(J5m) teď průvod bílý jako duchů sbor(J5m) a pomalu se blížil Paprsky(J5m) se nad ním v aureolu spřádaly(J5m) a vzdušné mraky jako andělé(J5m) se slétaly po širé obloze(J5m) a libý vánek jako hudba dul(J5m) v udivení všickni zírali(J5m) až Turpin zvolal Z Říma apoštol(J5m) sám přichází by žehnal křížem nám(J5m) A uhodl neb sám to papež byl(J5m) Na bílém seděl stařec soumaru(J5m) bos v hrubém rouše třpytném však jak sníh(J5m) a sloupy církve kardinálové(J5m) též jeli s ním na mezcích v pokoře(J5m) a celé vojsko s hromu rachotem(J5m) se vrhlo k zemi římský apoštol(J5m) když ruku pozved aby žehnal mu(J5m) A Karel povstal pak a šel mu vstříc(J5m) a líbali se v náruč klesli si(J5m) a císař pak o bitvě vyprávěl(J5m) a v přítomnosti na to papeže(J5m) byl Roland na rytíře pasován(J5m) sám Ožier mu připnul ostruhy(J5m) při čemž mu vypomáhal starý Ném(J5m) a celý tábor v jásot propukl(J5m) Však nepřítel se sbíral mezi tím(J5m) a zuřiv šílen v čirém zoufalství(J5m) hnal Agolant své vojsko v nový boj(J5m) ač nastávala modravá juž noc(J5m) a zaklinači k hvězdám volali(J5m) a k měsíci jenž právě vycházel(J5m) a na křesťany kletby sypali(J5m) A papež pozved hlavu k hvězdám též(J5m) a slavně děl Dvojího dědictví(J5m) Bůh dopřál nám z nich jedno země jest(J5m) a druhé nebe sladký jeho ráj(J5m) Teď přišel nepřítel by zem nám vzal(J5m) a v mrzké uvrhl nás otroctví(J5m) chce hlavy naše k zemi přiklonit(J5m) by naše zraky neuzřely už(J5m) to krásné jasné nebe které teď(J5m) k nám nesčetnými mluví hvězdami(J5m) Chce odervat nás pohan od Krista(J5m) jenž na kříži svou za nás vylil krev(J5m) a čtyři rány pro nás vytrpěl(J5m) a pátou slepec Pánu zasadil(J5m) a krev když tryskla jemu v obličej(J5m) tu prozřel slepec na kolena kles(J5m) a Boha vyznával a chválil jej(J5m) a odpustil mu všechny hříchy Bůh(J5m) neb nad svým činem lítost projevil(J5m) Kéž vaše krev pro víru prolitá(J5m) těm slepcům kteří napadají vás(J5m) v svém tupém záští zrak též otevře(J5m) Kéž hříchy jejich Bůh jim odpustí(J5m) jak vám odpouští kteří zvedáte(J5m) zbraň pro pravdu a právo svobodu(J5m) Tak mluvil papež Krátce na to však(J5m) boj znova počal Bylo vraždění(J5m) a byly zápasy a vítězství(J5m) se klonit k žádné straně nechtělo(J5m) až Žirár z Frétu posléz v souboji(J5m) v prach skolil Agolanta zabil jej(J5m) a hlavu utnul mu a pozved ji(J5m) a bouřil k městu Roland po boku(J5m) mu stále jel a prchal nepřítel(J5m) před hrozným starcem a před jinochem(J5m) jenž nadpozemským zjevem zdál se všem(J5m) a nejchrabřejší v boji ustali(J5m) když při měsíci bledou krále tvář(J5m) a krvavou na kopí uzřeli(J5m) a tváře své si v roucha halili(J5m) ve velkém smutku svém a do města(J5m) se dostal Žirár z Frétu s Rolandem(J5m) a za nimi se vojsko valilo(J5m) Tak dokonán byl zápas obrovský(J5m) byl zničen pohan pomstěn svatý kříž(J5m) jejž mladý Roland na věž upevnil(J5m) na nejvyšší by opět svítil v kraj(J5m) a všemu světu hlásal vítězství(J5m) v onen den řek Karel Žiráru(J5m) Buď se mnou vždy Žij se mnou v Paříži(J5m) a buďme přátelé Však Žirár děl(J5m) Vše co jsem učinil dnešního dne(J5m) to pro Boha jsem pouze učinil(J5m) a sluhou tvou já nejsem císaři(J5m) A hlavu vztyčiv vyjel z tábora(J5m) a Karel pravil K pýše právo má(J5m) Ať jede tedy v temné lesy své(J5m) Kříž uhájen a šťasten vracím se(J5m) Jest vzdorný Žirár z Frétu chmurou mou(J5m) však paprskem v mém srdci Roland jest(J5m) Bůh chválen buď jsemť vděčen za ten dar(J5m) A od té doby Karel miloval(J5m) nad všechny reky svého Rolanda(J5m) a hrdá byla na něj Francie(J5m) a jméno jeho bylo postrachem(J5m) teď Saracénů v šíř a daleko(J5m) Co činů konal Karlu po boku(J5m) Však celou sílu svou svůj celý vzlet(J5m) a celou rytířskost svou ukázal(J5m) ve velkém boji který pozvedl(J5m) man Karlův zpurný Žirár z Viany(J5m) v své pýše neskrotné a záštím zpit(J5m) po pomstě žízniv kterou urážka(J5m) v něm vzbudila urážka krvavá(J5m) jíž poti němu žena Karlova(J5m) se byla dopustila před lety(J5m) Za blahé doby když byl ze Španěl(J5m) se Karel vrátil a když za ženu(J5m) byl pojal Galenu když v slávě vlád(J5m) byl k dvoru přišel Garin mladý rek(J5m) a brzy s Karlem byl se spřátelil(J5m) a povždy v bojích byl mu na blízku(J5m) a v paláci s ním v šachy hrávával(J5m) a při stole vždy seděl s císařem(J5m) tak Galenu též vídal každý den(J5m) a vida krásu její nebeskou(J5m) tak často z blízka slyše její hlas(J5m) tak snivě sladký začal milovat(J5m) ji Garin tajně Lek se vášně své(J5m) a v pláči sobě pravil rozjímav(J5m) V tom hrozném boji jedno hrdinství(J5m) mi zbývá jen to útěk rychlý jest(J5m) A věru tolik krve nestál mě(J5m) boj ještě žádný co mě srdce krev(J5m) stát bude nyní toto loučení(J5m) A zamyšlen v síň vešel k císaři(J5m) a ještě nevěděl jak říci mu(J5m) že odejít chce navždy daleko(J5m) Však císař sedě v okna výklenku(J5m) naň zvolal vesele Můj Garine(J5m) pojď v šachy hrát mám k tomu velkou chuť(J5m) A zachmuřen když Garin odvětil(J5m) Jsem příliš chud nemám co vsadil bych(J5m) a proto na bludnou se vydám pouť(J5m) po bohatství a štěstí pravil mu(J5m) se smíchem císař Hlavu v sázku dej(J5m) a moje starost co si počnu s ní(J5m) když vyhraju já vsázím velký hrad(J5m) na břehu Rodanu Nuž chutě hrej(J5m) A zasedli hned k šachům myslil si(J5m) tu Garin stále Kéž ach prohraju(J5m) Ó zajisté že Karel tuší vše(J5m) a proto žádá hříšné hlavy mé(J5m) A prohrál v skutku Hlavu vezmi mou(J5m) řek císaři ten ale pravil tak(J5m) Tvou hlavu nevezmu je vzácná mi(J5m) a na tvém trupu sedí hrdá tak(J5m) hrad jako Montglan šedé na skále(J5m) nad řekou Rodanem ve výši své(J5m) Jej nevěřící Gofred v rukou má(J5m) ten odpadlík jenž Boha zapírá(J5m) Tam nesiž hlavu svou a vsaď ji zas(J5m) však v sázku hrdinskou Hrad dobývej(J5m) Je tvůj a vše co k němu náleží(J5m) Tvé jméno nyní Garin z Montglanu(J5m) V mých stájích sám si koně vybereš(J5m) dar je to můj a v síni rytířské(J5m) zbraň nejvzácnější ze všech jesti tvá(J5m) a zítra jeď při slunce východu(J5m) Tak Garin jel a mnoho věrných s ním(J5m) a těžké boje mnohé nastaly(J5m) než hradu dobyl a v těch zápasech(J5m) z nichž Garin mnoho krutých odnes ran(J5m) ta nejkrutější zacelila se(J5m) ta kterou láska zasadila mu(J5m) a z vášně své byv plně vyhojen(J5m) za ženu pojal v tentýž slavný den(J5m) co hradu dobyl krásnou Mabilu(J5m) již věznil krutě Gofred odpadlík(J5m) a ve zpupnosti k sňatku nutit chtěl(J5m) ji mezi tím co ztékal Garin hrad(J5m) V síň vrazil Garin kvas kde svatební(J5m) stál přichystán a hudba hrála tam(J5m) a dívka krásná jako jarní den(J5m) však bledá jako hvězda v úsvitu(J5m) své zraky v slzách k nebi vznášela(J5m) a jako ze sna tiše pravila(J5m) Bůh pošle toho který spasí mě(J5m) Já vídala jej v sladkých vidinách(J5m) On přijde v čas mé srdce tlukoucí(J5m) mi hlásá že je blízko V mžiku tom(J5m) se dvéře rozlítly a na prahu(J5m) stál Garin v květu mládí bohatýr(J5m) a vítězství mu s čela svítilo(J5m) a vida dívku v slzách pravil jí(J5m) Hrad dobyl jsem však proto nechvěj se(J5m) Jsi dcera Gofredova Nevěstou(J5m) jest dívka mojí Gofred na to děl(J5m) a překvapením byl jak kamenný(J5m) a zbled když slyšel bouřit na chodbách(J5m) dav vítězů Jsem ztracen řekl pak(J5m) a tasil zbraň však Garin mezi tím(J5m) se dívce blížil dojat tázal se(J5m) Ty toho starce tedy miluješ(J5m) Ó spas mě řekla Bůh tě posílá(J5m) on výkřiky mé duše vyslyšel(J5m) a nepřipustí toho sňatku hřích(J5m) V tom už se řítil Gofred zuřivě(J5m) na Garina však Garin skolil jej(J5m) a takto plné bylo vítězství(J5m) hrad jeho byl a srdce Mabily(J5m) vstříc letělo mu vděčně pojal ji(J5m) za ženu tentýž den a šťasten byl(J5m) v svém manželství a čtyři zrodila(J5m) mu časem syny věrná jeho choť(J5m) z nichž nejmladší byl Žirár z Viany(J5m) ten Žirár který pozděj v nesmírné(J5m) plál zášti proti Karlu pozved boj(J5m) v němž Roland všechny reky předstihl(J5m) Však símě z něhož vzpoura pozdější(J5m) se vyklíčila bylo zaseto(J5m) než Roland zrodil se Žilť v hradě svém(J5m) v tom pochmurném v tom starém Montglanu(J5m) věk celý Garin s mečem v ruce vždy(J5m) a jak orel seděl na skále(J5m) nad Rodanem jenž hučel v prohlubni(J5m) a na svém hřbetě lodi přinášel(J5m) v nichž Saraceni zboží plavili(J5m) ty za kořist vždy Garin z Montglanu(J5m) svou považoval neboť kořistí(J5m) jen živil se kořistí válečnou(J5m) Však brzy Rodan prost byl lodí všech(J5m) neb Garinovo blízké sousedství(J5m) strach velký působilo v šíř a dál(J5m) a chudoba pod střechu montglanskou(J5m) se vedrala a za ní v zápětí(J5m) se bledá bída dostavila též(J5m) a Garin žil jak žebrák poslední(J5m) v svém stáří teď a seděl v samotě(J5m) a v mlčení jak socha kamenná(J5m) tíž maje na srdci a na mysli(J5m) Však jeho čtyři mladí synové(J5m) jak vichr silní chrabří jako lvi(J5m) se nermoutili žili vesele(J5m) jak ptáci v lese divíce se jen(J5m) proč otec jejich vždy tak skormoucen(J5m) A byly velkonoce boží hod(J5m) lid slavil radostně a hlaholil(J5m) les zpěvem ptačím vesna kývala(J5m) nad nivou zlatým věncem z paprsků(J5m) a všude květy k světlu zdvihaly(J5m) své pestré hlavy z klínu bujných trav(J5m) a otvíraly vonné oči své(J5m) Hod boží byl a radost v srdcích všech(J5m) jen Garin v síni prázdné pochmurné(J5m) pod učouzenou klenbou vysokou(J5m) co obraz smutku seděl synové(J5m) pak jeho mladí Renié a Mil(J5m) a Ernalt s Žirárem o poslední(J5m) chléb dělili se avšak s úsměvem(J5m) Však otec jejich s žalem nesmírným(J5m) na tváře jejich hleděl spanilé(J5m) na ztepilé hrdinné postavy(J5m) a na ta roucha jejich chudobná(J5m) a vyrudlá a vypuk v hořký pláč(J5m) Tu vzkřikl Ernalt V žilách stydne krev(J5m) mi otče můj když slzy vidím tvé(J5m) Rci co tě hněte Ničím netaj se(J5m) neb před Kristem před synem Marie(J5m) ti přísahám že vesel nebudu(J5m) už po svůj celý život nezvím li(J5m) co tebe trápí Ano otče mluv(J5m) řek Žirár neboť srdce puká mi(J5m) Tu otevřel svá ústa Garin řka(J5m) Jak zaplakati hořce neměl bych(J5m) vás děti mé když vidím v chudobě(J5m) Já jediného koně ještě mám(J5m) a mezka jen tři kopí jeden meč(J5m) O poslední se chléb teď dělíte(J5m) co čeká vás než hladem zemříti(J5m) Jsem zapomenut světem nevděčným(J5m) a těmi pro něž cedil jsem svou krev(J5m) Já zemru v bídě zanechaje vás(J5m) Tak naříkal a všickni mlčeli(J5m) však za chvíli řek Žirár Otče můj(J5m) ty mýlíš se Že v bídě necháš nás(J5m) Ty zanecháváš v slávě děti své(J5m) a to je víc než mrzké bohatství(J5m) jež ve snu padnout může kupčíku(J5m) v dlaň která nikdy meče netkla se(J5m) A dodal Ernalt Boží jest dnes hod(J5m) nuž radujme se Nemáme než chléb(J5m) Ten tělo Páně připomíná nám(J5m) jest nejvzácnější tedy z pokrmů(J5m) Proč pláčeš nad námi když šťastni jsme(J5m) Jsme hrdi že tě otcem zoveme(J5m) a matka naše Bůh ji v ráji těš(J5m) tak byla ctnostná že se říkalo(J5m) že jedna žena nad ní byla jen(J5m) tož Marie Panna boží rodička(J5m) Tak děti své když slyšel mluviti(J5m) slz utřel Garin svých a zapomněl(J5m) na bídu svou v otcovské hrdosti(J5m) jed s nimi chléb a s nimi vesel byl(J5m) jak slunný den na sklonku podzimu(J5m) jenž zlatou září skrývá smutek svůj(J5m) Síň hlaholila nyní písněmi(J5m) však náhle bylo ticho neboť slyš(J5m) na břehu řeky cinkot rolniček(J5m) se ozýval svým hláskem stříbrným(J5m) zvuk byl to známý ač již drahně dob(J5m) jej nebyli v Montglanu slyšeli(J5m) Toť saracenských mezků zvonečky(J5m) se houpaly na uzdách stříbrných(J5m) Tu vyskočili mladí rekové(J5m) a oknem dívali se mlčíce(J5m) Dav Saracenů koňmo údolím(J5m) se bral pod hradem zbraně svítily(J5m) a v dlouhé řadě krokem houpavým(J5m) šli soumaři s bohatým nákladem(J5m) A vzkřikl Ernalt Posměch tropí si(J5m) Hod boží jest a oni kupčí dnes(J5m) Ó slyšeli že zbraně nemáme(J5m) a proto vyzývavě smělí jsou(J5m) A jako orel letěl ze síně(J5m) a bratři jeho jako sokoli(J5m) se za ním nesli v letu jako bouř(J5m) a bez dechu se octli před hradem(J5m) ve stínu skal a Ernalt pravil tak(J5m) Teď líto mi že nevzal jsem svůj luk(J5m) ač tětiva je valně sesláblá(J5m) Však pousmál se Žirár s pohrdou(J5m) a řekl pyšně Hanba tomu buď(J5m) jenž prvně vynalezl šíp a luk(J5m) on přiblížit se nepříteli bál(J5m) A kdybych také věděl co je strach(J5m) já otce svého viděl plakati(J5m) a to mě žene v boj jak bodnutí(J5m) S tím slovem na rtech Saracenům vstříc(J5m) se vrhl Žirár pozved silnou pěst(J5m) a jako kladivem jí udeřil(J5m) na hlavu nepřítele Omráčen(J5m) spad s koně pohan nastal tuhý boj(J5m) a Garinovi vyšli synové(J5m) z té seče nerovné co vítězi(J5m) a vedli mezky na hrad za uzdy(J5m) a rozradostněn šel jim Garin vstříc(J5m) a vítal je a k prsoum vinul je(J5m) a radost byla v hradu veliká(J5m) Pak prohlíželi blíže kořist svou(J5m) to bylo zlata stříbra koruntů(J5m) To velký poklad byl jak v pohádkách(J5m) A rozjařeni bojem pravili(J5m) tak děti Garinovi Otče hleď(J5m) teď bohatým jsi nuže dovol nám(J5m) vždyť netřeba ti nás teď k výživě(J5m) ó dovol bychom vyšli v širý svět(J5m) Co hledáte tam Garin odvětil(J5m) A oni na to hlasem jediným(J5m) Čest milý otče slávu jako ty(J5m) O tobě mluvilo se zpívalo(J5m) má naše jméno hynout v mlčení(J5m) Tu svěsil Garin hlavu šeptaje(J5m) Bůh s vámi buď a se mnou v samotě(J5m) A ráno vyšli z hradu objali(J5m) se na rozcestí do Vlach bral se Mil(J5m) a stal se Apulským pak vévodou(J5m) a během času dobyl Ernalt si(J5m) pak hrabství bólandského s Žirárem(J5m) však zůstal Renié a kroky své(J5m) hned obrátili k dvoru Karlovu(J5m) Byl tenkrát císař právě v Remeši(J5m) šli tedy za ním pěšky vešli v hrad(J5m) a přímo na Karla se tázali(J5m) a žádali si promluviti s ním(J5m) Však senešal v svém rouše z šarlatu(J5m) a z hermelinu měřil s pohrdou(J5m) ty mladé lvy svým zrakem nestoudným(J5m) a pravil jim Pro lidi jako vy(J5m) král nemá času odsud kliďte se(J5m) prach padá s vás na vzácné koberce(J5m) Tu vzkypěl Žirár vztekem třásl se(J5m) a zvolal Bůh tě zatrať otroku(J5m) Což nepřebývá v hrudi halené(J5m) jen cárem mnohdy srdce rekovské(J5m) a neskrývá pod pláštěm nachovým(J5m) se někdy srdce skety jako tvé(J5m) A zaťal pěst a hrozil jako bouř(J5m) však Renié jej zdržel pravě tak(J5m) Čas nemá císař teď Nuž počkáme(J5m) Však hlad nás moří podejte nám jíst(J5m) A sedl za stůl na němž pohár stál(J5m) a napil se a po něm Žirár též(J5m) Tu senešalem lomcovala zlost(J5m) a vzkřikl Odsud Trápí li vás hlad(J5m) pak v kuchyni hledejte odpadky(J5m) A pozved hůl však Žirár vyskočil(J5m) Pse zařval rozlícen a udeřil(J5m) jej pěstí v leb a padl senešal(J5m) a bez života ležel na zemi(J5m) Hned ze všech stran se sběhli sluhové(J5m) ryk nastal ohromný a mnohá zbraň(J5m) se pozvedala proti cizincům(J5m) těm smělým kteří stále volali(J5m) Nám s císařem jest jednat s vámi ne(J5m) vy láje plazící se v nízkosti(J5m) A jeden řekl Smělí vetřelci(J5m) za těmi dveřmi král má komnatu(J5m) a proto jděte než vás uslyší(J5m) Za těmi dveřmi řekl Renié(J5m) a celou silou pěstí udeřil(J5m) na veřeje až rozletěly se(J5m) a ve soumraku síně zlacené(J5m) stál císař v celé velebnosti své(J5m) a okamžitě ticho nastalo(J5m) Krok císař učinil na práhu stál(J5m) a přísně hledě takto tázal se(J5m) Co děje se A kdo ti muži jsou(J5m) A jeden ze sluhů mu odvětil(J5m) Zde před tvým prahem velký císaři(J5m) je zabit senešal tvůj tento muž(J5m) ho skolil jednou ranou pěsti své(J5m) A prstem ukázal na Žirára(J5m) Zrak císařův se k tomu obrátil(J5m) blesk nevole mu šlehl z očí tmy(J5m) však Žirár neulek se pouze řek(J5m) On urazil mě sluha najatý(J5m) mne muže volného Já ztrestal jej(J5m) A hleděl směle Karlu do očí(J5m) a hlava jeho byla vztyčena(J5m) A Karel vida sličnou jeho tvář(J5m) a krásné hlavy hrdé držení(J5m) mu skrytě svědčil Mírně tázal se(J5m) Kdo jsi a čeho žádáš směle mluv(J5m) Náš otec Garin jesti z Montglanu(J5m) řek na to Žirár a my přišli sem(J5m) tvou získati si přízeň Chudí jsme(J5m) a proto pohrdají sluhové(J5m) tví námi drze Řek a zaťal pěst(J5m) a hleděl kolem zrakem jiskrným(J5m) Však Karel zamyslil se v paměti(J5m) měl obraz oněch krásných mládí dnů(J5m) kdy Garin žil s ním v úzkém přátelství(J5m) a řekl snivě Jesti Garin živ(J5m) Já rád si v duši na něj zpomínám(J5m) Vy chudí jste pak dodal zahrnu(J5m) vás zlatem stříbrem Dobrou dám vám zbraň(J5m) a vraťte se pak v Montglan k otci zpět(J5m) Var polil Reniéa pýřil se(J5m) a řekl hrdě Nejsme kupčíci(J5m) a málo na zlatě nám záleží(J5m) Když máme je zas rozdáváme je(J5m) po zisku nikdy nebažil náš rod(J5m) My v tobě zmýlili se císaři(J5m) Nuž půjdem krále hledat v širý svět(J5m) jenž služby naše cenit dovede(J5m) Tu zvolal císař Stůjte Zůstaňte(J5m) Vy svého otce věru hodni jste(J5m) a přijímám vás v řadu reků svých(J5m) Tu jinoši poklekli v radosti(J5m) u nohou krále ten však tasil meč(J5m) a pasoval je na rytíře hned(J5m) a miloval je od prvního dne(J5m) a sloužili mu věrně dlouhý čas(J5m) a po letech dal Karel vévodství(J5m) to slavné ženevské jež v lůně Alp(J5m) se rozkládá kol azurových vod(J5m) co léno celé Reniéovi(J5m) neb zemřel tenkrát právě vévoda(J5m) jenž synů neměl Za to zkvétala(J5m) mu v domě dcera hvězdně spanilá(J5m) a Renié když spatřil sirotka(J5m) ve rouše smutečném tak dojat byl(J5m) tou krásou její jejím neštěstím(J5m) že celým srdcem ihned přilnul k ní(J5m) a řekl jí Ty z domu odcházíš(J5m) kde rostla jsi nuž není tobě žal(J5m) Zrak porosený dívka pozvedla(J5m) a řekla snivě Jdu však zůstane(J5m) mé srdce zde A uslyšíš li kdys(J5m) snad v síni sedě večer u ohně(J5m) vzdech jakýs tichý věz že duše má(J5m) to bude zajisté jež vrací se(J5m) v ráj dětství mého v soumrak starých stěn(J5m) jež popel jímají mé rodiny(J5m) Děl Renié jí na to Paní má(J5m) jak bude pustý dům když odejdeš(J5m) Mně bude zdát se vždy že oloupil(J5m) jsem tebe o tvé dívko dědictví(J5m) Jdu do Paříže odvětila mu(J5m) a Karel bude nyní otcem mým(J5m) tak opuštěna věru nebudu(J5m) Ty promiň však že slabá byla jsem(J5m) Když sílu měla jsem se rozloučit(J5m) ach s drahým otcem na vždy kladouc jej(J5m) do temné rakve slušno rmoutit se(J5m) při rozloučení s mrtvým kamenem(J5m) A kývla rukou on však zdržel ji(J5m) Ó prodli ještě pravil všecken čar(J5m) vždyť s tebou odchází a zdá se mi(J5m) že na horách a ve blankytě vod(J5m) zář zlatá hasne ty li odvrátíš(J5m) tvář spanilou svou od nich Osiřím(J5m) v tom vévodství svém nezůstaneš li(J5m) Toť hůř než kdyby ona koruna(J5m) se svezla s temena již vévodskou(J5m) mi císař právě teprv poskytl(J5m) Tak zvolal Renié a poklekl(J5m) u nohou dívky ruce vznášel k ní(J5m) jak v modlitbě a mlčel zmateně(J5m) Zvuk jeho hlasu do srdce jí vnik(J5m) a překvapeně na něj hleděla(J5m) na ruměnec na tváři hrdinské(J5m) na oči smělé vždy teď sklopené(J5m) a jakás něha zmocnila se jí(J5m) a plnila jí duši sladkostí(J5m) a řekla mu Toť věru k podivu(J5m) tak silný muž a klečíš v pokoře(J5m) před bytostí tak slabou jako já(J5m) Vždyť pouze vzmachem lehkým ruky své(J5m) bys jako třtinu zlomiti mě moh(J5m) A klečícího opět vztýčiti(J5m) se snažila však noha uklouzla(J5m) a padla mu na prsa hrdinná(J5m) a zmatkem oněměla na srdce(J5m) když tiskl ji a šeptal Ženou mou(J5m) buď bílá moje růže přesladká(J5m) Tak získal její lásku Renié(J5m) a šťastně žil s ní ve svém vévodství(J5m) a jediný u dvora zůstal jen(J5m) ze synů Garinových Žirár teď(J5m) a nechtěl od Karla se odtrhnout(J5m) ač v léno král mu poskyt Vianu(J5m) to krásné město hrabství bohaté(J5m) Hold skládat z nové důstojnosti té(J5m) měl Žirár kolem vánoc císaři(J5m) a chystaly se hody veliké(J5m) rozsáhlé k slavnému obřadu(J4m) Už na měsíc se blížil holdu čas(J5m) když na lov vyjet Karlu chtělo se(J5m) a jel s ním Žirár jako věrný druh(J5m) do lesů hlubokých a pohřbených(J5m) ve sněhy bezedné Po celý den(J5m) se oddávali honu horlivě(J5m) až hustá mha postupu bránila(J5m) Pak soumrak náhle proměnil se v noc(J5m) když slunce sklánělo se za hory(J5m) a po zášlehu temně krvavém(J5m) se skrylo v mraky jako do rakve(J5m) A císař řekl Spějme k domovu(J5m) Jen s namaháním oři našli však(J5m) si stezku v houšti tvrdě umrzlou(J5m) a v nejistotě dlouho bloudili(J5m) svých kroků vlastních lekajíce se(J5m) a stínů příšerných jak mátohy(J5m) Tu pojednou se zdálo z hrobu zas(J5m) že slunce vstalo krví sbrocené(J5m) les celý vzplál jak polit červánkem(J5m) a stromy jako černí olbřími(J5m) se rýsovaly v rudé záplavě(J5m) a z těžkých snů se zdály zbuzeny(J5m) a setřásaly spousty třpytných hvězd(J5m) na tvrdou zem též krytou hvězdami(J5m) však v bělosvitný příkrov vtkanými(J5m) a mezi kmeny v záři purpurné(J5m) pod klenbou větví na nichž kmitaly(J5m) se rampouchů duhové křišťály(J5m) na bílé dráze čarně zjiskřené(J5m) se temných postav průvod objevil(J5m) Na černých koních v černém oděvu(J5m) dav panošů jel v rukou třímali(J5m) ty pochodně jichž září rudnul les(J5m) za nimi v černých pláštích rytíři(J5m) na vraných ořích jeli zbraní lesk(J5m) byl smutečnými zastřen závoji(J5m) a v jejich středu černý povoz byl(J5m) jejž mezci táhli barvy jako noc(J5m) Pod baldachýnem černým ležela(J5m) na kůži medvědí tam postava(J5m) To žena byla soše podobná(J5m) v tmě smutečného roucha bělejší(J5m) než kolem sníh a krásná k podivu(J5m) pod černým flórem stříbrem protkaným(J5m) Ten průvod když se zjevil ve hvozdě(J5m) v tom zmrzlém zdřímlém v mlze pohřbeném(J5m) při rudé záři smolných pochodní(J5m) a v černém jejich dýmu ploužícím(J5m) se jako mraky mezi stromovím(J5m) čar pochmurný měl podivného sna(J5m) v němž stíny zjevují se zemřelých(J5m) a Žirár zvolal Králi duchů sbor(J5m) Při zvuku jeho hlasu pozvedla(J5m) ta krásná žena v rouše smutečním(J5m) svou hlavu spanilou a zírala(J5m) pod starý dub jenž klenbu sněhovou(J5m) nad hlavou tvořil Karla císaře(J5m) a Žirára a havran obrovský(J5m) na dlouhé větvi tiše houpal se(J5m) ve výši nad rytířem Zírala(J5m) na krásnou mužnou jeho postavu(J5m) na jeho tvář s níž kouzlo mladosti(J5m) jak hvězda plálo Vidouc nad hlavou(J5m) se jeho houpat ptáka černého(J5m) kříž udělala oči zavřela(J5m) a zašeptala celá chvějíc se(J5m) To zlé jest Bože pro mne znamení(J5m) Však rychle opět zraky pozvedla(J5m) a nyní Karla teprv spatřila(J5m) tam v celé velebnosti vznešené(J5m) s tím dlouhým vousem bílým jako sníh(J5m) s tím zrakem orlím plným plamenů(J5m) s tím čelem stvořeným pro korunu(J5m) a rychle vstala s vozu skočila(J5m) a klekla před ním na sníh volajíc(J5m) Ač po prvé tě vidím v životě(J5m) přec jistě vím tys Karel francouzský(J5m) Viz hold ti skládám k nohám císaři(J5m) A Karel zvedal ji a odvětil(J5m) Ty uhodlas má paní avšak rci(J5m) kdo jsi a kam se bereš v smutku svém(J5m) Tož ona na to Floribella jsem(J5m) choť burgundského někdy vévody(J5m) teď jeho vdova tři už neděle(J5m) Má cesta do Paříže vedla mě(J5m) v tvůj pane dům bych zprávu nesla ti(J5m) že man tvůj zemřel a že léno tvé(J5m) zas volné jest a tobě vráceno(J5m) Řek na to Karel Žel mi vasala(J5m) a více paní tebe jest mi žel(J5m) a krásných zraků tvých jež zajisté(J5m) teď v slzách tonou každou dlouhou noc(J5m) Tvá roucha o tvém smutku mluví nám(J5m) Tu vzpřímila se paní spanilá(J5m) a řekla hrdě s velkou klidností(J5m) Lež nenávidím sluší otroku(J5m) a duše moje volná byla vždy(J5m) a proto přímou slyš mou odpověď(J5m) Bez lásky byl můj sňatek krátký jen(J5m) a netruchlím pro nebožtíka víc(J5m) než pro každého sluší truchliti(J5m) nám bližního Já přišla prosit též(J5m) o svolení tvé k sňatku novému(J5m) až srdce moje v lásce promluví(J5m) Proč nároků bych vzdáti měla se(J5m) na štěstí v žití Jiné neznám však(J5m) než štěstí lásky k muži pravému(J5m) Ta černá roucha tedy hlásí jen(J5m) že podrobit se zvykům slušné jest(J5m) A směle hleděla mu do očí(J5m) a zdálo se že vzrostla postava(J5m) ta ztepilá o hlavu do výše(J5m) A Karel na ni hleděl s obdivem(J5m) tak krásná byla a tak královská(J5m) svým pyšným posunkem a prostá tak(J5m) svou řečí beze lsti a beze lži(J5m) a podal ruku jí a vedl ji(J5m) zpět k povozu a řekl Jednejte(J5m) dle vůle své má paní vyhledám(J5m) sám pro vás muže Otcem budu vám(J5m) v té vaší sirobě Tu vzplanul zrak(J5m) jí jasně zasáh bleskem Žirára(J5m) pak zastřel závoj dlouhých temných řas(J5m) jej kouzelně a mlčky brali se(J5m) teď všichni lesem v palác císařův(J5m) Noc ale celou Karel nemoh spát(J5m) ten hluboký a velký její zrak(J5m) tak smělý a tak krotký zároveň(J5m) klid jeho rušil ač byl nyní stár(J5m) krev stejně vřelou cítil v žilách svých(J5m) jak v dobách mládí pouze důstojnost(J5m) mu byla uzdou vášní Sladký hlas(J5m) jímž v lese šerém jemu pravila(J5m) proč nároků bych vzdáti měla se(J5m) na štěstí žití stále ve sluchu(J5m) mu zazníval a kouzlem jímal jej(J5m) a vzpomínal těch dob těch přesladkých(J5m) když Galena jej láskou blažila(J5m) ta Galena jež v hrobě byla teď(J5m) a kterou oplakával dlouho tak(J5m) Proč měl se vzdáti štěstí lásky on(J5m) když mlád se cítil Týden rozjímal(J5m) tak v mysli své a v dumě hluboké(J5m) po celý čas ten tonul na to však(J5m) když Floribellu v sadě uviděl(J5m) kde v rouše vdovím sněhem kráčela(J5m) pod vysokými stromy berouc se(J5m) do kaple na mši v cestu stoupl jí(J5m) u vysokého portálu a řek(J5m) Já paní slíbil sám že vyberu(J5m) ti chotě Nuž a nyní zdá se mně(J5m) že úkol není snadný Sama vol(J5m) však věz že ten jenž první v říši té(J5m) já sám král francký císař Západu(J5m) o ruku tvou tě žádám vznešenou(J5m) Ty jednej volně dle své libosti(J5m) a jiného li vážíš sobě víc(J5m) pak směle rci to já se podrobím(J5m) Tak řekl Karel ona mlčela(J5m) zrak klopíc k zemi a pak pravila(J5m) Tak smělý sen jsem nikdy nesnila(J5m) a překvapení slov mě zbavilo(J5m) Však vidíš králi že jdu k oltáři(J5m) a přerval jsi mi vroucí modlitbu(J5m) Bůh nejvyšším jest králem přede vším(J5m) jest jemu sloužit naše povinnost(J5m) Nech skončiti mě moji modlitbu(J5m) a po mši radosti své průběh dám(J5m) a odpovím ti přímě z duše své(J5m) Zrak její opět k zemi sklopil se(J5m) a vešla v kostel kde po celou mši(J5m) na tváři ležela a Karel šel(J5m) a rozechvěn ji čekal ve síni(J5m) Mši skončil kněz a Floribella šla(J5m) teď do paláce ale zahnula(J5m) na dlouhé chodbě stranou stoupala(J5m) po příkrých schodech rychle do výše(J5m) a s tlukoucím pak srdcem pozvedla(J5m) u dveří nízkých clonu spustila(J5m) ji za sebou a širo do kořán(J5m) jí zely veřeje a viděla(J5m) teď v nízké kobce sedět Žirára(J5m) při ohni u krbu kde cídil zbraň(J5m) a zabrán tak byl pilnou prací svou(J5m) že Floribellu ani neviděl(J5m) jak o sloup kamenný se opřela(J5m) a s úsměvem se na něj dívala(J5m) až posléz řekla Zbuď se Žiráre(J5m) a smála se když sebou Žirár trh(J5m) a udivením cele oněměl(J5m) Za chvíli řekla Muži nediv se(J5m) že za tebou jsem přišla kvapí čas(J5m) Za ruku mou mě císař požádal(J5m) Rci Žiráre co odpovědít mám(J5m) A plna něhy na něj zírala(J5m) a ruměnec jej polil zmateně(J5m) zrak klopil před ní Proč se tážeš mne(J5m) řek posléz udiven Tu vzplanula(J5m) a řekla prudce Tázat můžeš se(J5m) A za ruku ho jala pojednou(J5m) a zvolala Jsi mužem Žiráre(J5m) Ty neuhod jsi tenkrát v lese hned(J5m) když hltal zrak můj čarný obraz tvůj(J5m) že miluji tě silou nezdolnou(J5m) Ty nevidíš to teď když přišla jsem(J5m) za tebou sem když děcko pravím ti(J5m) že císař nabíd mi svou korunu(J5m) Co je mi po ní pojmeš li mě ty(J5m) jsem volná tvou chci býti tvou jen tvou(J5m) Tvá ústa líbat nejsladší je ráj(J5m) Ó nenech mě tak dlouho mluviti(J5m) a rci mi že chceš býti chotěm mým(J5m) bych toho starce v smíchu odbyla(J5m) k sobě táhla jej a Žirár zbled(J5m) a od sebe ji vzdálil s drsností(J5m) a řekl vážně Co že láska jest(J5m) to tuším v hloubi srdce ačkoli(J5m) až posud neznám sladký její čar(J5m) Však jistě vím že stud jí po boku(J5m) že láska trpí snáší trápí se(J5m) však mlčí v prsou ženy avšak chtíč(J5m) ten nabízí se Vzkřikla vášnivě(J5m) a zaryla si ruce do vlasů(J5m) a zsinala a dlouho mlčela(J5m) pak ale sebou trhla pravila(J5m) Jest věru lépe býti královnou(J5m) i bez lásky než býti poddanou(J5m) byť třeba zbožňovanou chotěm svým(J5m) Zisk na mé straně Ty však netušíš(J5m) ó bloude jaký poklad rozkoše(J5m) jsi odvrhl od sebe nejapně(J5m) A vztyčena a hrda odešla(J5m) a smrtelná v ní vřela nenávist(J5m) však skryla ji a svoje vzrušení(J5m) a vešla v síň kde císař čekal ji(J5m) a pravila mu Podivného cos(J5m) se stalo mně To sen byl divný tak(J5m) v bílý k tomu den Mně zdálo se(J5m) před chvílí když jsem do kostela šla(J5m) že potkals mě a řeks mi králi můj(J5m) že chotě pro mě volils Brání mně(J5m) stud dále vypravovat divný sen(J5m) ač tak mě blažil Zamlčela se(J5m) a císař na to Víš že bděla jsi(J5m) Ó rozhodni o drahé ruce své(J5m) A Floribella ruku dala mu(J5m) v pláč vypukši neb zmizel její sen(J5m) o lásky blahu v trpké chvíli té(J5m) a vdovím závojem tvář zakryla(J5m) Však Karel netušil a stanovil(J5m) svůj nový sňatek za tři neděle(J5m) a hlučné byly hody v paláci(J5m) když přišel čas a krátce po svatbě(J5m) hold složit Žirár měl za léno své(J5m) byv odhodlán teď odjet z Paříže(J5m) hned po obřadu do Viany své(J5m) neb věděl královna že nenávist(J5m) mu skrytě chovala ač zdálo se(J5m) že z paměti jí zmizel okamžik(J5m) ten osudný kdy Žirár pohrd jí(J5m) Byl večer už a slavnost u konce(J5m) jen jeden zbýval obřad vasala(J5m) měl nohu krále k ústům zvednout svým(J5m) a Žirár vešel tedy v komnatu(J5m) kde Karel dlel a soumrak hluboký(J5m) vlád v síni už a Karel nebyl sám(J5m) Na velkém křesle seděl po boku(J5m) mu byla královna a zlatý plášť(J5m) kryl kolena jim oběma a lem(J5m) v němž perle plály na zem vlekl se(J5m) a Karel držel ženu v objetí(J5m) a zlaté její vlasy plynuly(J5m) mu v stříbro vousů Oči blankytné(J5m) jí divně hořely když spatřila(J5m) na prahu Žirára a nenávist(J5m) jí v srdci bouřila však mlčela(J5m) a na polo jen zraky zavřela(J5m) a Karel kývl rukou Přistoupil(J5m) tu těsně Žirár před krále a klek(J5m) a sklonil hlavu Tiše pozvedla(J5m) tu Floribella nahou nohu svou(J5m) pod zlatým pláštěm Žirár za to měl(J5m) že Karel sebou hnul a sklonil níž(J5m) se k zemi královna však ke rtům hned(J5m) mu nohu rychle zvedla políbil(J5m) ji uctivě a vstal a odcházel(J5m) a pohanění svoje netušil(J5m) Když ale zmizel smála královna(J5m) se hlasitě ač Karel káral ji(J5m) a v srdci svém si řekla Pohrdal(J5m) mou rukou bloud A jako otrok teď(J5m) mi nohu líbal Spokojena jsem(J5m) Však císař zamyšlen jí pravil tak(J5m) Ten krutý žert který jsi stropila(J5m) na věky pochován buď v mlčení(J5m) neb běda tobě kdyby dověděl(J5m) se Žirár o své hanbě potupné(J5m) Krev pouze smyje takou poskvrnu(J5m) a celou říš by bouře zasáhla(J5m) neb vina tvá by na mne padla též(J5m) Tak řekl Karel ona mlčela(J5m) však uvnitř sobě takto pravila(J5m) Co na tom kolik krve poteče(J5m) Nechť Žirar třeba zabije i mne(J5m) však přísahám že zví o hanbě své(J5m) ať třeba po letech neb pomsta má(J5m) by jinak dokonalá nebyla(J5m) Tak žena zlá si v srdci pravila(J5m) a po letech se vyplnilo žel(J5m) ač po dlouhých to přání zločinné(J5m) Jar bylo deset uplynulo as(J5m) když ráno jednou v palác císařský(J5m) host vejel mladý sličný nad míru(J5m) Na bílém koni seděl arabském(J5m) a sokola per třpytných jako list(J5m) vždy chvějící se lindy stříbrné(J5m) měl na pěsti a plavých vlasů proud(J5m) se vlnil mu na lesklé brnění(J5m) z pod přilby stříbrné Jak dívka byl(J5m) neb ani chmýří ještě nebylo(J5m) nad jeho rtem kde pyšný úsměv dlel(J5m) Pod portálem z bílého mramoru(J5m) teď seskočil a letěl po schodech(J5m) jak perutě na patách kdyby měl(J5m) a směle řadou prošel dvořanů(J5m) a vrazil v síň kde Karel na trůnu(J5m) pod baldachýnem seděl s královnou(J5m) Tam poklonil se třikrát hluboce(J5m) a řekl pak Jsemť pane Emeri(J5m) syn Ernaltův vévody z Bólandu(J5m) děd můj jest Garin z Montglanu můj strýc(J5m) jest Žirár z Viany a přišel jsem(J5m) ti nabídnouti pane služby své(J5m) Jmen oněch sláva buď ti zárukou(J5m) že nehodného nepřijímáš v dům(J5m) Tak pravil Emeri a Karel řek(J5m) Buď vítán mi ty milý hoste můj(J5m) Ta jména jsou mi drahá přízeň má(J5m) vždy tvému rodu byla údělem(J5m) buď vítán mi buď vítán královně(J5m) Však Floribella sebou nehnula(J5m) při zvuku Žirárova jména tvář(J5m) jí vzplanula a na to zbledla hned(J5m) a bylo jí jak by ji uštknul had(J5m) neb dávná nenávist se pohnula(J5m) jí na dně srdce chmura sedla jí(J5m) na čelo temné V noci nespala(J5m) a chodila jak přízrak palácem(J5m) a jednou večer když byl Emeri(J5m) v té komnatě kde Žirár bydlil kdys(J5m) a klidně večeřel a krájel chléb(J5m) tu vklouzla zahalena v temný plášť(J5m) do síně královna a opřela(J5m) se jako tenkrát o kamenný sloup(J5m) jak tenkráte když lásku vyznala(J5m) svou Žirárovi smysly puzena(J5m) A udiven jal kahan Emeri(J5m) a svítil na tu bledou krásnou tvář(J5m) jež nořila se z pláště černého(J5m) a věřit nechtěl že to královna(J5m) Však ona náhle hlavu vztyčila(J5m) a řekla s trpkým na rtech úsměvem(J5m) Jsi plachý jako Žirár z Viany(J5m) tvůj pyšný strýc Zde v této komnatě(J5m) mne urazil však já se pomstila(J5m) a pomsta má zde v této komnatě(J5m) teď uzraje a sklidí ovoce(J5m) své nenávisti k tobě přicházím(J5m) Ty hrdých otců hrdý potomku(J5m) znej ponížení svého plemene(J5m) Den nejkrásnější mého života(J5m) byl onen hold když Žirár z Viany(J5m) za léno svoje skládal císaři(J5m) neb hlavu svou když skláněl k polibku(J5m) tu věz to nohu nahou vznesla jsem(J5m) až k jeho rtům a nohu políbil(J5m) ne jako vasal králi v obřadu(J5m) ne líbal nohu jako otrok té(J5m) jíž pohrdal a kterou urazil(J5m) Tak všem vám v onen den jsem na šíji(J5m) na hrdou šlápla v potupu vám všem(J5m) Tak zvolala a vydral hrdý smích(J5m) se z hrdla jí a zazněl komnatou(J5m) jak ďábla posměch Něm byl Emeri(J5m) na okamžik však schvátil vášní slep(J5m) nůž kterým chléb byl krájel mrštil jím(J5m) po královně a zařval Při sám Bůh(J5m) ty jednala jsi jako nevěstka(J5m) Nůž mihl kolem hlavy královně(J5m) však nezasáh ji v útěk dala se(J5m) a bouřil chodbou nyní Emeri(J5m) se schodů letěl dvoru dosáhl(J5m) na koně sed a bled jak mrtvola(J5m) do noci uháněl jak šílenec(J5m) a stále volal hlasem hromovým(J5m) Hoj do Viany Pomsta krvavá(J5m) A Žirár netušící v domě svém(J5m) ve krásné Vianě u okna stál(J5m) u okna planoucího malbami(J5m) a u nohou dva jeho synové(J5m) si hráli spolu vesel kliden byl(J5m) když náhle zahlíd v hlubém údolí(J5m) na bílém koni jezdce bez přilby(J5m) ve větru plavé vlasy vlály mu(J5m) trysk jeho oře zdál se šílený(J5m) prach letěl před ním jiskry skákaly(J5m) zpod podkov koně plašícího se(J5m) a přímo k hradu jel a bleskem byl(J5m) na mostě na dvéře pak na schodech(J5m) na chodbě porážel kdo vkročil mu(J5m) do cesty by jej zdržel vrazil v síň(J5m) a křičel s prahu Žirár z Viany(J5m) kde jest kde jest Ať zbraně chopí se(J5m) čest jeho poskvrněna naše čest(J5m) Jsi smyslů zbaven zvolal hradu pán(J5m) Kdo jsi a co mi chceš Jsemť Žirár sám(J5m) Tu teprv oddychl si Emeri(J5m) a řekl pak Jsemť tvého bratra syn(J5m) syn Ernaltův a byl jsem v Paříži(J5m) A královna se smíchem ďábelským(J5m) mi mluvila o nenávisti své(J5m) o urážce kterous jí učinil(J5m) a o pomstě o které nevíš však(J5m) Ó nešťastný když skládal jsi svůj hold(J5m) za léno toho města když jsi klek(J5m) a hlavu svou když skláněls k polibku(J5m) tu nahou nohu vznesla královna(J5m) až ke tvým rtům Ty nohu políbils(J5m) ne králi jako vasal v obřadu(J5m) ne oné ženě jíž jsi pohrdal(J5m) jsi nohu líbal v mrzkém otroctví(J5m) A všem nám na šíj v prokletý ten den(J5m) ta žena šlápla k věčné potupě(J5m) Tak zvolal Emeri a vrávoral(J5m) a Žirár zařval zraněný jak tur(J5m) a chytl Emeriho za hrdlo(J5m) Ty slyšels to a tys ji nezabil(J5m) Tak vzkřikl bled a z úst mu pěna šla(J5m) však Emeri jej stranou odmrštil(J5m) a řekl klidně Chtěl jsem zabit ji(J5m) však uklouzla jak zmije Dosti slov(J5m) teď sluší jednat Žirár odvětil(J5m) Ty pravdu děls Do boje Do boje(J5m) Nás čtyr jest bratrů rychle se mnou pojď(J5m) tož nejdřív jeďme k Reniéovi(J5m) pak k Milovi a k otci tvému sléz(J5m) My čtyři povalíme Francii(J5m) A bez odkladu v sedla vrhli se(J5m) a jeli jeli bouř jak žene se(J5m) a nejedli nepili nespali(J5m) až u vrat stáli domu v Ženevě(J5m) A Renié byl v své síni z mramoru(J5m) a s ním byl jeho syn jun ztepilý(J5m) se zrakem velkým vlahým unylým(J5m) a s čelem čistým duše panenská(J5m) a plná snů na polo andělských(J5m) na polo bohatýrských Renié(J5m) po drahných letech když teď bratra shlíd(J5m) vstal prudce ruku stisk mu líbal jej(J5m) a zvolal pyšně Hle můj Žiráre(J5m) Toť syn můj drahé ženy dědictví(J5m) Tu na okamžik Žirár zapomněl(J5m) na pomstu svou a rodu potupu(J5m) a řekl Jak mu říkáš bratře můj(J5m) Po matce své se zove Olivier(J5m) řek Renié a Žirár usmál se(J5m) Je statný pravil je nám podoben(J5m) A objali se s bratrem náhle však(J5m) se vztyčil Žirár hlasem hromovým(J5m) vše vyprávěl a soptil Renié(J5m) a volal s Žirárem a s Emerim(J5m) Do boje do boje Mstu krvavou(J5m) v sedlo nyní vrh se Renié(J5m) a Žirár Emeri a letěli(J5m) dřív k Milovi a k Ernaltovi pak(J5m) a všickni čtyři bratři naposled(J5m) se bouří hnali k otci Garinu(J5m) jenž posud v Montglanu žil vetchý kmet(J5m) A vjeli v hrad a spěli do věže(J5m) kde Garin snil o dobách minulých(J5m) Teď střásl sen svůj téměř stoletý(J5m) by naslouchal těm divým výkřikům(J5m) svých synů s vášní vypravujících(J5m) o učiněné rodu potupě(J5m) Jen pomalu vše chápal řekl pak(J5m) Nuž svolejte mých manů hromadu(J5m) a veřejně mi opakujte vše(J5m) A stalo se jak Garin rozkázal(J5m) a koupali jej dali z nachu plášť(J5m) mu na ramena vedli k stolci jej(J5m) kde sedl v rukou berlu třímaje(J5m) jak mocný král a Žirár hřímavým(J5m) teď hlasem do podrobna líčil vše(J5m) co bylo stalo se a rytířů(J5m) jež byli zvali tisíc slyšelo(J5m) tu velkou neslýchanou potupu(J5m) a bouře hněvu hradem zatřásla(J5m) však Garin kmet svou berlu pozdvihl(J5m) a bylo ticho on však mluvil tak(J5m) Jest králem naším Karel dřív než zbraň(J5m) svou pozvednem o smír se pokusme(J5m) Snad neví co ta žena spáchala(J5m) Ať složí na to slavnou přísahu(J5m) A tehdy jen když zdráhat bude se(J5m) boj počneme boj velký nesmírný(J5m) pak krev ať teče třeba řekami(J5m) a města ať se kouří v požárech(J5m) Pak mrtvých bude vdov a sirotků(J5m) a bědování velké smyta však(J5m) s nás bude skvrna kalící nám čest(J5m) Tak Garin děl a mnozí reptali(J5m) však nikdo neměl smělost hlasitě(J5m) se ozývati pouze Emeri(J5m) svou nemoh potlačiti nevoli(J5m) a zvolal K čemu váhat odkládat(J5m) Nač vyjednávat V žilách dědovi(J5m) krev zmrzla už a s tíží roztaje(J5m) když ani hanba nezbouřila ji(J5m) Tak reptal nahlas mladý Emeri(J5m) děd jeho však ho zasáh berlou svou(J5m) a mezi ramena jej udeřil(J5m) a řekl hlasem zvučným doposud(J5m) Když slyším koně řehtat řinčet zbraň(J5m) hned obživuji bohatýrem jsem(J5m) a posud boj jest pravým živlem mým(J5m) však tenkrát jen když se mnou právo jest(J5m) To chlapče věz a mlčky poslouchej(J5m) A mlčel Emeri a všichni s ním(J5m) a stalo se jak Garin stanovil(J5m) Sám se svými jel syny k císaři(J5m) a tisíc rytířů se přidalo(J5m) a chvěl se palác koňů dusotem(J5m) když dorazili k sídlu Karlovu(J5m) a visela nad domem právě bouř(J5m) jak věštba hrozivá a temný mrak(J5m) se ob čas zachvěl rudě zašlehl(J5m) kmit blesků v něm jak ob čas zasvitne(J5m) zrak chorého jejž smrti kryje stín(J5m) v záři příšerné té zaplály(J5m) vždy přilby krunýře a brnění(J5m) jak bludných světel mihot mátožný(J5m) a tváře zdály se jak zsinalé(J5m) jak umrlců a císař na trůnu(J5m) když oknem viděl chmurný průvod ten(J5m) řek potřásaje hlavou Zdá se mi(J5m) že mrtví vstali z hrobů útokem(J5m) že na nás ženou se na živoucí(J5m) Tak dojel Garin k domu ve smutku(J5m) stál před trůnem a jeho synové(J5m) a Emeri a mnozí z rytířstva(J5m) co místa bylo v síni obrovské(J5m) s ním vešli zároveň a císař děl(J5m) Zrak li mě neklame a paměť má(J5m) pak stojí Garin starý přede mnou(J5m) můj dávný druh Řek Garin Uhod jsi(J5m) A Karel ruku svou mu podával(J5m) a pravil Ve smutek jsi zahalen(J5m) kdo zemřel ti Čest moje Garin děl(J5m) a k tobě přišel jsem bys křísil ji(J5m) Co žalobník zde stojím před tebou(J5m) A kdo se odvážil tě zneuctit(J5m) se Karel tázal V tom se záclona(J5m) u dveří odhrnula královna(J5m) v síň vstoupila a klidně po boku(J5m) si sedla vedle svého manžela(J5m) Hrom první zahřměl slabě nad domem(J5m) a starý Garin mlčky ruku vztáh(J5m) a prstem na královnu ukázal(J5m) a jako zahučení vichřice(J5m) bouř hlasů zvedla se a zanikla(J5m) a v tichu opětném řek Garin teď(J5m) Ta žena na mou sáhla králi čest(J5m) Bled Karel vstal a řekl Smělým jsi(J5m) Či smyslů svých jsi zbaven Garine(J5m) A Floribella taktéž povstala(J5m) a řekla pyšně Nedůstojno mne(J5m) tam prodlévat kde stáří chorobné(J5m) v snech horečných tak divně blábolí(J5m) A Žirár uslyšev tu potupu(J5m) v tvář jeho otci drze vrženou(J5m) tak prudkým hněvem vzplál že vrávoral(J5m) a hlasem rachotícím jak ten hrom(J5m) jenž právě opět zahřměl nad střechou(J5m) tak zařval vášní slep a záštím zpit(J5m) O důstojnosti mluvit smělost máš(J5m) ty ženo v jejichž prsou frejířských(J5m) stud nikdy nebyl hostem jejíž tvář(J5m) jen chlipných chtíčů kryje ruměnec(J5m) Kde nechala jsi tenkrát důstojnost(J5m) když vilnost tvá tě slepě v komnatu(J5m) mou zavlekla kde marně žebralas(J5m) o lásku mou Ta slova dohřměla(J5m) a tisíc mečů z pochvy v obranu(J5m) té potupené ženy letělo(J5m) jíž poprvé nach studu pokryl tvář(J5m) a zakryla si pláštěm obličej(J5m) a klesla na trůn jako zlomena(J5m) Však Karlův hlas nad všecku bouři hřměl(J5m) Meč pouze můj smí píti jeho krev(J5m) Zbraň skloňte před mou vůlí Sklesne lhář(J5m) v prach pouhým vzmachem toho ramena(J5m) Lež nešla nikdy se rtů synů mých(J5m) řek pyšně Garin Kárám Žirára(J5m) že ženu tvoji tupil veřejně(J5m) však proto spravedlnost žádám přec(J5m) čest moje drahá mi jak tobě tvá(J5m) Nuž přísahej mi tedy císaři(J5m) že nevíš o té velké potupě(J5m) v niž vrhla rod můj celý královna(J5m) by na Žiráru pomstu konala(J5m) A Karel z pola jen když naslouchal(J5m) ve velkém bolu svém a k odchodu(J5m) když obrátil se aby odvedl(J5m) svou ženu bledou hanbou zničenou(J5m) tu za plášť v horlivosti své ho jal(J5m) teď starý Garin stále volaje(J5m) Nuž přísahej nám slavnou přísahou(J5m) A vida Dón to jeden z rytířů(J5m) na dvoře císařském tak rozhorlen(J5m) jej káral Starče hříšně drzým jsi(J5m) Jak nestoudný ty odvažuješ se(J5m) se pláště císařova dotknouti(J5m) A rozzloben za vous chyt Garina(J5m) za dlouhý stříbrný Však Emeri(J5m) tu viděl potupu a tasil meč(J5m) a bleskem hlavu srazil Dónovi(J5m) tak svého děda pomstiv tryskla krev(J5m) a rudým proudem stupně zasáhla(J5m) kde trůn stál zlatý krytý purpurem(J5m) a mžikem nastala hned krutá seč(J5m) a zároveň se na dům snesla bouř(J5m) a rachot byl tak velký nesmírný(J5m) soud poslední jako by nastával(J5m) a Garin zbraní hrozně mávaje(J5m) si cestu klestil s mladým Emerim(J5m) a za ním čtyři jeho synové(J5m) se k dveřím drali mrtvých kupíce(J5m) kol sebe val a v krvi brodíce(J5m) se po kotníky venku vrhali(J5m) se na koně a uháněli v noc(J5m) při svitu blesků v hustém lijáku(J5m) a Karel stál na domu cimbuří(J5m) a burácením vichru hrozil jim(J5m) Za vámi přijdu s hojným vojskem svým(J5m) a draze zaplatíte urážku(J5m) a každou krůpěj krve prolitou(J5m) v mém zneuctěném domě Zvolal tak(J5m) a stoupal s cimbuří a vešel v síň(J5m) kde královna na loži ležela(J5m) Trud hluboký mu duši rozrýval(J5m) o vině její mluvit přišel s ní(J5m) a těžké obžalobě Žirára(J5m) Stál vedle lože Ženy jeho tvář(J5m) však skryta byla spoustou temných kštic(J5m) jež s temena se byly svezly jí(J5m) a bez pohnutí tiše ležela(J5m) jak věc jak kámen strom jak skácený(J5m) A pohnut Karel žalem jejím byl(J5m) a schýlil se a šeptal Ženo má(J5m) rci pravdu celou mi ó nešťastná(J5m) Však ona ani údem nehnula(J5m) a ruka její kterou nyní jal(J5m) jak kámen těžká chladná jako led(J5m) bez známky žití jemu zdála se(J5m) a mimoděk když polekaně trh(J5m) tou rukou bezvládnou tu svezly se(J5m) jí s tváře vlasy byla zsinalá(J5m) a její zrak byl jako skleněný(J5m) a vytřeštěn a plný hrůzy byl(J5m) Král zaúpěl neb viděl mrtvolu(J5m) že jímá v náruči svým závojem(J5m) se byla uškrtila královna(J5m) soud vykonala sama nad sebou(J5m) A mezi tím co Karel Veliký(J5m) nad ženou truchlil Garin z Montglanu(J5m) a jeho synové a Emeri(J5m) se zastavili v lese hlubokém(J5m) kde čtyři cesty křižovaly se(J5m) a oddychli si nyní v jistotě(J5m) a Garin řekl vnuku Emeri(J5m) zde poklekni a když tak učinil(J5m) meč vytáhl a reka pasoval(J5m) na rytíře při větru šumění(J5m) a zmírajících hromů dunění(J5m) a řekl O statného bude víc(J5m) nám nyní rytíře Pak objali(J5m) se vespolek a Garin pravil dál(J5m) Teď rychle každý domu ujeďte(J5m) a sbírejte svá vojska hrdinná(J5m) pak do Viany spěšte hned(J4m) bez odkladu neb brzy přitáhne(J5m) tam Karel jistě S námi budiž Bůh(J5m) A loučili se Každý z bratrů táh(J5m) za krátko do pevné Viany(J4m) svou doma zanechaje rodinu(J5m) jen Renié si řekl Zemru snad(J5m) v tom boji který krátkým nebude(J5m) a nemám více vidět dětí svých(J5m) Můj Olivier jest nyní rekem už(J5m) ač mladý jest ten se mnou půjde v boj(J5m) však Alda moje dcera předrahá(J5m) A zamyslil se pak ji zavolal(J5m) a řekl Dítě moje spanilé(J5m) chceš zůstat zde v tom klidu v jistotě(J5m) u modrých vod pod stromy květnými(J5m) však odloučena dlouho ode mne(J5m) neb žádá srdce tvé být se mnou vždy(J5m) však v úzkých zdech kol kterých zuřiti(J5m) smrt bude děsná bouřit divý boj(J5m) Tu Alda zpola ještě dítětem(J5m) se zarmoutivši odvětila tak(J5m) Proč mne se tážeš když jsi netázal(J5m) se Oliviera co by činit chtěl(J5m) Což tobě méně patřím jako on(J5m) a snadněj mne než jeho postrádáš(J5m) Když tobě snadno žíti beze mne(J5m) tož mně to těžko pouze násilím(J5m) mě zdržíš zde chci s tebou žít a mřít(J5m) a s Olivierem sladkým bratrem svým(J5m) A tedy s nimi šla a přijeli(J5m) do Viany a Alda s bratrem svým(J5m) se zdáli v čele vojska hvězdy dvě(J5m) a v tentýž den též Garin dorazil(J5m) a brány města těžce zapadly(J5m) neb s druhé strany Karel táhl už(J5m) a v čele vojska jeho hvězda též(J5m) se třpytila jak slunce na nebi(J5m) To Roland proslulý byl bohatýr(J5m) A nyní dlouhý počal onen boj(J5m) v němž tolik krve teklo hrdinské(J5m) že země rděla se jak ruměncem(J5m) Co bohatýrů padlo s obou stran(J5m) co velkých činů bylo konáno(J5m) Dvě jména však se skvěla nad všechna(J5m) svět jejich velkou slávou plnil se(J5m) a bez obdivu nikdo vyslovit(J5m) je nedoved ta jména Olivier(J5m) a Roland slula V bojích nesčetných(J5m) se setkali jak blesky jasné dva(J5m) jichž divukrásná hrůzyplná zář(J5m) se mraky lije celý nebes kruh(J5m) do ruda nítíc A kdo viděl je(J5m) jak na se vrhli se jak mladí lvi(J5m) ten zapomínal válčit se sokem(J5m) a zadíval se na ten jejich boj(J5m) A vždy když Roland znaven vracel se(J5m) na večer do tábora Karlovi(J5m) tak pravíval Můj ujče velebný(J5m) mně k pláči je že není Olivier(J5m) mým přítelem a bojovníkem tvým(J5m) On celé vojsko by ti vyvážil(J5m) Mě bolí vždy když v zracích jeho čtu(J5m) to záští jeho velké proti mně(J5m) v těch zracích které přece dívají(J5m) se sladce tak a něžně laskavě(J5m) na celý boží mimo mne jen svět(J5m) A Olivier když domů přicházel(J5m) do chladné síně z vedra bojiště(J5m) a polomrtev klesal únavou(J5m) a když mu sestra jeho spanilá(J5m) ta plavovlasá Alda stírala(J5m) pot s čela šátkem měkkým z hedbávu(J5m) a přilbu snímala a brnění(J5m) vždy otci svému v dumě pravíval(J5m) Proč Rolandův musím být nepřítel(J5m) Jak musím k záští k němu nutit se(J5m) Jest největším na světě hrdinou(J5m) a chtěl bych abych bratrem jeho byl(J5m) Však bílá Alda vlasů zlatistých(J5m) a šerých očí vzplála nevolí(J5m) a zvolávala Nenávidím jej(J5m) Hrot jeho meče míří bezbožně(J5m) na srdce tvé v slzách tonula(J5m) však naslouchala přece dychtivě(J5m) když bratr její líčil zápasy(J5m) a s nadšením když velkým blouzníval(J5m) o Rolandovi Ve snu vídala(J5m) pak velkou jasnou juna postavu(J5m) jež jako anděl mečem ohnivým(J5m) voj celý hnala k branám Viany(J5m) a z davů prchajících jedině(J5m) čněl druhý jun byl stejně spanilý(J5m) jak vítěz sám a to byl Olivier(J5m) a úsměv jeho jako úsvit plál(J5m) a byl to krásný odlesk úsměvu(J5m) na tváři Rolandově Aldina(J5m) se duše celá světlem plnila(J5m) a ozvěnou jak hudby nebeské(J5m) a s tlukoucím se srdce vzbouzela(J5m) a zadumána pravívala si(J5m) Kéž jednou vskutku tvář tu uvidím(J5m) jež vtírá se mi směle do mých snů(J5m) Jsemť jista že je klamný obraz ten(J5m) že Roland žijící mne naplní(J5m) jen ošklivostí Lživý jeho zjev(J5m) ten ze snů mých pak snadně zapudím(J5m) v pravdě spatřím vraha Vianských(J5m) Ó zapudím ten přelud vím to vím(J5m) jak kamenem bych vlka plašila(J5m) jenž nocí by se plížil k příbytku(J5m) Tak dívka pravívala nutíc se(J5m) v zášť plamennou a v divou nenávist(J5m) A jednou z rána zahalivši se(J5m) v plášť temný těsně skryla závojem(J5m) líc spanilou a dívkám pravila(J5m) jež sloužily jí Vzhůru družky mé(J5m) na valy města Zbraní zaznívá(J5m) až do komnaty hrozné řinčení(J5m) mně úzko je v těch kobkách dusivých(J5m) A spěchala a družky její ní(J5m) Kde bratr její asi zápasí(J5m) to věděla neb mluvil na večer(J5m) o místě které zítra hájit chtěl(J5m) kam útoky se hnaly každý den(J5m) a věděla kdo jeho soupeřem(J5m) Prach letící jak mračno bránil jí(J5m) hned na začátku zřejmě rozeznat(J5m) co dálo se pod strmou stěnou bašt(J5m) však vítr zavál a tu zahlídla(J5m) na zlaté přilbě chochol bílých per(J5m) jak peruť labutí a tuniku(J5m) jež dlouze splývala z pod brnění(J5m) též bělotřpytnou jako padlý sníh(J5m) a stříbrnými květy protkanou(J5m) dar její byl to bratru činěný(J5m) vždyť sama tkala ji a vyšila(J5m) tam daleko v tom šťastném domově(J5m) než začala ta válka osudná(J5m) Však nad tou přilbou blesky mihaly(J5m) se náhle teď a Aldě stydla krev(J5m) To v prudký boj se pouštěl Olivier(J5m) Zrak dívka zavřela však bušení(J5m) těch mečů v štíty bylo hrozné tak(J5m) a nejistota tak ji tížila(J5m) že otvírala oči Bratrův sok(J5m) byl štíhlý hbitý chrabrý útočný(J5m) To Roland byl Ten Roland hrdinný(J5m) o němž tak často mnoho slýchala(J5m) Ten Roland jejž se chtělo spatřit jí(J5m) k předu spěchala a těsný plášť(J5m) do trávy spad a závoj dusící(J5m) a stála Alda v plné kráse své(J5m) pod slunným nebem s vlasy plavými(J5m) jež vály větrem páskou drženy(J5m) ze zlata bledého a zdobenou(J5m) jak duha kamy pestrobarvými(J5m) a vztáhla ruce proti bratrovi(J5m) a zahledši v tom řebřík visící(J5m) s bašt vysokých na spuštěný teď most(J5m) v svém úžasu v své bázni o bratra(J5m) po příslech dolů rychle stoupala(J5m) nic nedbajíc že dívky křičely(J5m) a ruce lámaly a plakaly(J5m) Bez dechu stála nyní pod baštou(J5m) a zdálo se jí Olivier že couv(J5m) že temné blesky záští sršely(J5m) zpod přilby hledím toho soupeře(J5m) jenž zajisté byl Roland slavený(J5m) a tlukot srdce se jí zastavil(J5m) a bezsmyslně k předu vrhla se(J5m) a chopila se náhle kamene(J5m) a silou větší mnohem zajisté(J5m) než dlela v útlých údech spanilých(J5m) a která přišla jí jak zázrakem(J5m) tím kamenem po muži mrštila(J5m) jenž útokem na Oliviera hnal(J5m) A kámen letěl jak by křídla měl(J5m) a zahřměl o přilbu Tu omámen(J5m) byl ranou na okamžik hrdina(J5m) s nímž v zápase se měřil Olivier(J5m) jenž ve chvilce kde onen kámen pad(J5m) na jeho soka právě udeřil(J5m) mu silně v meč jejž z ruky vyrazil(J5m) mu osláblému A tak zajal jej(J5m) a ved jej k báně města Nebyl však(J5m) to Roland jak to Alda myslila(J5m) ta v omylu svém ale jásala(J5m) a chtěla k bratru svému běžeti(J5m) jenž posud blízkost její netušil(J5m) v tom ale Roland v pravdě přicválal(J5m) na bílém koni svém jak archanděl(J5m) a vida onu dívku neznámou(J5m) tak krásnou jako z luhů rajských zjev(J5m) se zarazil a nach mu polil tvář(J5m) a zatřásl se mocně Nikdy tak(J5m) se nebyl zachvěl smrti hledě v tvář(J5m) Dech jeho těžký byl když šeptal si(J5m) To přelud mámí mě Či pravda to(J5m) Tvor dýše takový Neb rozplyne(J5m) se vidina ta moje jako dým(J5m) Což kdyby rychle tak mu zmizela(J5m) jak z nenadání zjevila se mu(J5m) To domysliti ani nemohl(J5m) strach pojal jej a velké leknutí(J5m) a láska nesmírná jej schvátila(J5m) jak prudký bol jak bouř jak nadšení(J5m) a v bázni aby neunikla mu(J5m) ta bytost zázračná za roucho chyt(J5m) ji větrem vlající za vlasů proud(J5m) a pozdvih na koně ji v náručí(J5m) a k srdci svému jásajícímu(J5m) tisk dívku tak že dech se tajil jí(J5m) a Alda něma posud úžasem(J5m) teď vzkřikla zoufale a uslyšel(J5m) ten výkřik Olivier a zanechav(J5m) svým lidem vězně svého přiletěl(J5m) jak orel sestře svojí na pomoc(J5m) a udeřil Rolanda v hlavu tak(J5m) že přilbu srazil mu že omráčil(J5m) jej na dobro a Roland vrávoral(J5m) a pustil kořist svou Hned vrhla se(J5m) tu Alda k bratrovi jenž pojav ji(J5m) s ní uháněl před davem nepřátel(J5m) jenž Rolandovi přispěl na pomoc(J5m) A Alda prchající ohlédla(J5m) se na toho jenž byl ji uchvátil(J5m) a jako dříve on teď ona zas(J5m) se zachvěla a nach teď polil ji(J5m) a skryla tvář na prsa bratrská(J5m) a slzy padaly jak hojný déšť(J5m) jí ze zraků a bylo sladce jí(J5m) v té úzkosti a v touze mlhavé(J5m) Však ani slova nepromluvila(J5m) ni Olivier v němž jakés tušení(J5m) o tom co v jejím srdci dálo se(J5m) teď svítat začalo a útrpnost(J5m) s ní kázala mu neprozradit jí(J5m) že ten jehožto obraz v srdce pad(J5m) jí mocně tak byl ze všech nejkrutší(J5m) jim nepřítel Tak Aldu dovedl(J5m) do tiché její stinné komnaty(J5m) a ptal se pouze jak se dostala(J5m) na bojiště a něžně líbal ji(J5m) když vše mu prostě řekla a pak šel(J5m) by odpočinul chvíli spěchal pak(J5m) zas ku bráně kde Žirár jeho strýc(J5m) jej čekal Tajeplnou výpravu(J5m) dnes chystal důležitou rozhodnou(J5m) jíž ukončiti válka měla se(J5m) Byl špehy zvěděl mladý Emeri(J5m) že císař půjde v lesy hluboké(J5m) dnes kance honit boj až ustane(J5m) neb Karel náruživým lovcem byl(J5m) A Žirár řekl Půjdem do hvozdu(J5m) též na lov půjdem ale vzácnou zvěř(J5m) tam ulovíme Skončen bude spor(J5m) až císař zajat v ruce padne nám(J5m) A sebral nejchrabřejší hrdiny(J5m) a mlčky tiše tajně vyjeli(J5m) a v sluj se skryli blízko doupěte(J5m) v němž kanci dřepěli A nedlouho(J5m) tam čekali když přišla smečka psů(J5m) a na arabském koni císař sám(J5m) jen s malou družinou a štěkot psů(J5m) hned z brlohu ty kance vyplašil(J5m) a Karel zvolal Hojnou nám tu zvěř(J5m) pan Žirár chová zasloužil můj dík(J5m) A bodl koně v tom však za uzdu(J5m) jej zachyt vyskočivší Emeri(J5m) a všichni ostatní se zjevili(J5m) a klopen byl Karel zpurníky(J4m) a Žirár Ernalt Mil a Renié(J5m) jak sloupy stály před ním hrozivě(J5m) se zraky jejich bodaly mu v tvář(J5m) a Žirár řekl Králi ztracen jsi(J5m) Jen dobře hleď kdo stojí před tebou(J5m) Ty myslils as že ve Vianě spím(J5m) Pojď s námi pane jsi mým zajatým(J5m) Tak Žirár děl však Karel nezbledl(J5m) hrd seděl na koni a veleba(J5m) šla z očí jeho s čela kliden byl(J5m) a v pohrdání mlčel Emeri(J5m) však divoce tak zvolal Strýče můj(J5m) zab císaře o zab jej zab jej hned(J5m) toť nejkratší jest konec válčení(J5m) a nejjistější Zvolal tak a zved(J5m) zbraň proti Karlu Žirár srazil však(J5m) jak bleskem dotknut Emerimu zbraň(J5m) a zvolal Toho chraň mne věčný Bůh(J5m) bych na krále sáh drahé Francie(J5m) Jest pánem mým a rád to uznávám(J5m) jen křivdu pomstiti jsem bažil vždy(J5m) a spravedlnost jeho hledám jen(J5m) Ať poskytne ji a jsem jeho man(J5m) Už dosti teklo krve přisám Bůh(J5m) a toužebně si přeju Boží mír(J5m) A poklekl a zřel na císaře(J5m) jenž zraky svoje na něj upíral(J5m) tak plné dojmutí a dobroty(J5m) a začal opět mluvit Císaři(J5m) řek hlasem chvějícím se pohnutím(J5m) ó odpusť že jsem drze zajat chtěl(J5m) tvůj majestát Jdi Karle volným jsi(J5m) Já přišel pln jsa zášti v temný hvozd(J5m) však Bůh mi srdcem v prsou mocně hnul(J5m) když velebnou jsem spatřil tvoji tvář(J5m) tak zblízka zas po době předrahné(J5m) Tu císař oči pozved k nebesům(J5m) a řekl Nehodný ó Bože jsem(J5m) tvé velké milosti A Žiráru(J5m) pak pravil Vstaň ó drahý příteli(J5m) i mně ta válka jesti břemenem(J5m) a proti tobě boj teď nemožný(J5m) ty ušlechtilý muži statečný(J5m) O odpusťme si křivdy navzájem(J5m) buď se mnou zas a milovati vždy(J5m) já budu kdo ti drahým běda pak(J5m) buď tomu koho nenávidíš ty(J5m) A podal ruku Žirárovi teď(J5m) a Ernalt klek a Mil a Olivier(J5m) a všickni s nimi které hostil hvozd(J5m) v té slavné chvíli Emeri jen stál(J5m) jak dub a mračný byl jak těžká bouř(J5m) a Karel pravil s dobrým úsměvem(J5m) Ty sám chceš se mnou válčit Emeri(J5m) Děl na to s čelem chmurným Emeri(J5m) Když otec můj a ujci poklekli(J5m) a moci tvé se podrobili tak(J5m) sám s tebou válčit věru nemohu(J5m) Jsem tedy manem tvým jak ostatní(J5m) Však oči jeho blesky metaly(J5m) a otec jeho strh jej volaje(J5m) Nuž poklekni což chapče nevidíš(J5m) že miluje nás Karel vespolek(J5m) A opět císař s dobrým úsměvem(J5m) mu řekl Vstaň já svěřím příště ti(J5m) svůj prapor bílý v bojích přede mnou(J5m) jej nosit budeš není poskvrny(J5m) v tom jeho sněhu sluně třpytivém(J5m) Vstal Emeri a s hrdou radostí(J5m) řek Díky pane hodným stanu se(J5m) tak velké cti Však jak to může být(J5m) Je prapor bílý věru beze skvrn(J5m) rod můj však není posud skvrny prost(J5m) Což na něm nelpí pohanění to(J5m) jež v boj nás vehnalo Ty smířen jsi(J5m) však jméno naše čisté není přec(J5m) Ty nechceš boj a mír chce otec můj(J5m) a ujcové Jak ale soudí svět(J5m) Dle vůle tvé ať válka skončena(J5m) však mého rodu vyžaduje čest(J5m) by dokázáno bylo před Bohem(J5m) by dokázáno bylo před lidmi(J5m) že právem začali jsme bojovat(J5m) Ty soudcem jsi nuž souboj ustanov(J5m) to bude konec hodný obou stran(J5m) ať ze soupeřů padne ten či ten(J5m) Tak Emeri děl tajně doufaje(J5m) že zvolen bude k tomu souboji(J5m) však Žirár pravil Pravdu jinoch má(J5m) svol císaři a Karel hlavou kýv(J5m) a Žirár pravil Bratře Renié(J5m) ty svolíš aby Olivier tvůj syn(J5m) při naši hájil Vzplanul Olivier(J5m) a zvolal Otče svol bych zemřít směl(J5m) neb zvítězit v té rodu mého při(J5m) leč jiný hodnější li volby tvé(J5m) A jedním hrdlem bratři zvolali(J5m) Ty největší jsi ze všech hrdina(J5m) v tvou ruku dána budiž naše čest(J5m) A Karel řekl Vyvol soka si(J5m) v mém chrabrém vojsku Volím Rolanda(J5m) řek hrdě Olivier on největším(J5m) jest bohatýrem věru na světě(J5m) Ať přijde s ránem tedy za dva dni(J5m) na výspu zelenou pod Vianou(J5m) ve prostřed bílé pěny ležící(J5m) Tam sami dva se dáme do boje(J5m) tam dobuď slávy komu dá ji Bůh(J5m) A řek Karel Děj se dle tvých slov(J5m) A kynul jim a odjel s družinou(J5m) a oni vrátili se do města(J5m) a veselo jim bylo Emeri(J5m) jen hlavu svěsil sklamán hluboce(J5m) V den druhý v obou byla táborech(J5m) zvěst hlášena o velkém souboji(J5m) na výspě pod hradbami Viany(J5m) a Olivier se oděl v hedbáví(J5m) vzal nejskvostnější na se brnění(J5m) by k císaři jel poklonit se mu(J5m) a Rolanda vyzvati osobně(J5m) Dřív ale pravil tomu rytíři(J5m) jejž včera zajal a jenž Lambert slul(J5m) Ze zdvořilosti pane k císaři(J5m) ti vracím svobodu a prosím jen(J5m) bys dřív než se mnou k němu odjedeš(J5m) se před mou sestrou Aldou poklonil(J5m) neb jinou paní v srdci nenosím(J5m) A Alda vešla růží rděla se(J5m) a zraky klopila a v zmatku svém(J5m) ni jediného slova nenašla(J5m) až konečně když Lambert poklekl(J5m) mu pravila Ó pane odpusť mi(J5m) co včera ruce moje spáchaly(J5m) Mě láska k bratru strach mě unesl(J5m) Zde na památku však ten malý dar(J5m) jejž tatáž ruka pilně strojila(J5m) jež proti tobě kámen pozvedla(J5m) A podala mu prapor hedbávný(J5m) jejž byla tkala šila zdobila(J5m) v nějž jméno své též stříbrem vyšila(J5m) Vstal Lambert dojmut díky vzdávaje(J5m) a rozvinul ten prapor hedbávný(J5m) a nad svou hlavou nechal vláti jej(J5m) když s Olivierem do tábora jel(J5m) kde Roland čekal už a Karel s ním(J5m) a vítali se oba rekové(J5m) a meče svoje k zemi klonili(J5m) a vzdávali si počest druhu druh(J5m) Děl Olivier Ty přijdeš Rolande(J5m) na výspu zítra s prvním úsvitem(J5m) Boj smrtný žádá s tebou povinnost(J5m) ku zkáze tvé mě pudí rodu čest(J5m) však duše moje k duši tvojí lne(J5m) a před tvou hrdinností kořím se(J5m) A Roland řekl s tichou snivostí(J5m) Boj přijimám a hrd jsem volbou tvou(J5m) neb rekovnost tvá k úctě nutí mě(J5m) I moje duše tvé se chvěje vstříc(J5m) jak v lese strom se kloní ku stromu(J5m) když korunami jejich táhne van(J5m) Ne záští zbraň nám v ruce vnutilo(J5m) my jdeme kam nás šine vyšší moc(J5m) Jen těla naše v zápas postaví(J5m) se proti sobě Žel že přátelství(J5m) nám na zemi zde není souzeno(J5m) To vykvete nám v sladkém ráji kdys(J5m) kde věčný mír a žádných bojů víc(J5m) A oba hleděli si do očí(J5m) tak hluboko až vláha stoupala(J5m) jim do zraku pak ale vztýčili(J5m) zas hlavy mužně vážně kynuli(J5m) si meči svými a pak odjeli(J5m) na různé strany každý v tábor svůj(J5m) v městě bylo ticho v okolí(J5m) jak boží by byl hod a na lukách(J5m) a v lesích v polích všude svatý klid(J5m) se usmíval po dlouhém válčení(J5m) a večer zlatý byl a vůně pln(J5m) pln vlaštovčího svistu štěbetu(J5m) Tu vyšla Alda v snivé kráse své(J5m) na starou baštu šedou omšenou(J5m) na straně řeky proti ostrovu(J5m) kde boj měl zuřit zítra rozhodný(J5m) a sestoupila dolů na pavlán(J5m) a zadumána opírala se(J5m) o drobící se šedé zábradlí(J5m) a mysl její plaše těkala(J5m) na bratra myslila a na ten boj(J5m) však brzy obraz luzný zjevil se(J5m) jí v duši tiše jako paprslek(J5m) a viděla ty oči blankytné(J5m) jež byly včera na ni zíraly(J5m) tak plny vášně plny něžnosti(J5m) a srdce v hloubi prsou chvělo se(J5m) jí touhou uviděti zas tu tvář(J5m) a řekla sama sobě po tichu(J5m) Hněv cítit měla bych vždyť urazil(J5m) mě smrtelně svým hrubým násilím(J5m) a přece Bože touhou po něm mru(J5m) Stud kryje tvář mi Jak jsem nešťastna(J5m) Mě bolí tak ta rána mířená(J5m) na jeho hlavu drahou bratrem mým(J5m) Ten mroucí jeho zrak a zbledlá líc(J5m) mi srdce rozrývají Kdo as byl(J5m) ten bohatýr A hlava klesla jí(J5m) do dlaní těžce v dumě bolestné(J5m) A časem tím jel Roland po břehu(J5m) a hleděl na ten ostrov zelený(J5m) kol něhož bílá pěna kroužila(J5m) na ono místo kde měl bojovat(J5m) tu zahléd na pavlánu postavu(J5m) tak spanilou jak byla včera ta(J5m) jež mžikem láskou uchvátila jej(J5m) a poznal vlasy její vlající(J5m) tak plavé jako měsíc v úplňku(J5m) a srdce jeho mocně zatlouklo(J5m) a bodl koně k baště blíže jel(J5m) V tom ona pozvedla svou lepou tvář(J5m) a zahledši jej slabě vykřikla(J5m) a ruměnec jí zaplál na líci(J5m) a stála jako v sochu změněna(J5m) v svém sladkém zmatku a v svém leknutí(J5m) Tu nezdržel se Roland promluvil(J5m) Ó panno řekl krasší nad hvězdu(J5m) ó promiň mi že oslovuji tě(J5m) Však nelze jinak Zemru zítra snad(J5m) smrt hrdinům je stále po boku(J5m) a suď jak trpká byla by to smrt(J5m) když odpuštění tvoje neměl bych(J5m) Já urazil tě včera schvácen tak(J5m) tvým byl jsem pohledem a krásou tvou(J5m) Ty zářící v čistotě liljové(J5m) a hodna stát po boku andělům(J5m) hoď slovo mi jak perlu almužnou(J5m) Rci Odpouštím a budu blaženým(J5m) Tu nahnula se Alda s pavlánu(J5m) a vzala bílou růži z vlasů svých(J5m) a dolů hodila ji s úsměvem(J5m) a zardělá a klopíc cudně zrak(J5m) Blíž ještě k baště Roland koně hnal(J5m) a růži připevnil si na přilbu(J5m) a řekl pak Jsem šťasten Tobě dík(J5m) Však pověz mi kdo jsi Ó jméno tvé(J5m) zvuk zajisté má ladný jako květ(J5m) jak ptáka zpěv neb vanu šumění(J5m) A rodiče tví ušlechtilí jsou(J5m) na čele tvém to čtu a v zracích tvých(J5m) A Alda hrda cítila se hned(J5m) na bratra svého zpomínajíc si(J5m) a smělost přišla jí a pravila(J5m) Ty nemýlíš se pane jest můj rod(J5m) z těch nejpyšnějších v celém křesťanství(J5m) proč skrývat měla bych to Otec můj(J5m) jest Renié vévoda ženevský(J5m) a Žirár z Viany mým ujcem jest(J5m) rek Olivier pak drahým bratrem mým(J5m) mě ale jménem Aldy pokřtili(J5m) Žel šeptal Roland tiše v nitru svém(J5m) Žel svého soka sestru miluji(J5m) buď jeho krev mou ruku potřísní(J5m) neb padnu jeho mečem Prohlubeň(J5m) žel zeje mezi námi na věky(J5m) A svěsil hlavu Alda smělá však(J5m) teď jeho tichou něžnou skromností(J5m) jak pták se dala v štebot lahodný(J5m) a pravila Já odvětila ti(J5m) ó pane na to co jsi vědět chtěl(J5m) Teď odpověz též na mou otázku(J5m) Rci odkud jsi A jak se nazýváš(J5m) Jak krásný je tvůj kůň Jak bílý jest(J5m) Jak růže kterou jsem ti hodila(J5m) Jak říkáš mu A máš jej dlouho už(J5m) A meč tvůj jasný tvoje brnění(J5m) toť záře zlatých hvězd Jak pyšný jsi(J5m) Ó zajisté tys velký hrdina(J5m) A náhle cos jí píchlo u srdce(J5m) a ani nevědouc co pravila(J5m) tak zašeptala Krásná as je ta(J5m) jíž jméno v srdci nosíš s nadšením(J5m) A Roland slyšel to a zašeptal(J5m) tak tiše jako ona Krásnější(J5m) na celém světě není neboť ty(J5m) ó sladká paní plná milosti(J5m) jsi onou o které se zmiňuješ(J5m) A vánek zas ta slova dones jí(J5m) však Roland na hlas nyní řekl tak(J5m) Jsemť Roland jehož jméno slýchalas(J5m) a myslím že se zardít nemusím(J5m) Tu zbledla Alda Roland onen jsi(J5m) se tázala s nímž zítra Olivier(J5m) chce bojovat Ó jak se strachuji(J5m) On silným jest S ním bude vítězství(J5m) Ó Bože můj a nemám mu je přát(J5m) Ó jaké slovo ze rtů vyšlo mých(J5m) Vrah nemá věru viny větší mé(J5m) Však jemu přát jest tebe odsoudit(J5m) Ó Bože můj jaké to neštěstí(J5m) A skryla tvář do dlaní spěchala(J5m) v stín komnaty a neohlédla se(J5m) po Rolandu jenž v blahu zajásal(J5m) neb viděl lásku její velikou(J5m) a sladký byl mu život sladká smrt(J5m) s tím vědomím jí že jest milován(J5m) Noc tichá skanula na boží zem(J5m) však nezavítal tenkrát zajisté(J5m) sen sladký v město ani v ležení(J5m) jen hvězdy byly klidny na nebi(J5m) a temné valy v němém strmění(J5m) A když se úsvit bělat začínal(J5m) vstal Olivier a sáhl po zbrani(J5m) a v rouch se oděl stříbrotřpytný sníh(J5m) a v modravé z oceli brnění(J5m) jež celé liliemi prokvetlé(J5m) ze zlata bylo vyšel z komnaty(J5m) a s otcem loučil se a se strýci(J5m) a objal Aldu pak jež ve slzách(J5m) u dveří stála bleda zlomena(J5m) a líbaje tu bílou její tvář(J5m) jak hlohu květ jí řekl S Bohem buď(J5m) Ó moje sestro snad se nevrátím(J5m) už nikdy zpět snad uzříš mrtvého(J5m) mě ležet v trávě s ranou krvavou(J5m) a oko moje bude vyhaslé(J5m) Ó netruchli pak příliš vrátíš li(J5m) se sama někdy v starý otců hrad(J5m) tam v klíně hor u vody blankytné(J5m) Mou památku však chovej v srdci vždy(J5m) a jista buď že bylas poslední(J5m) mou myšlénkou neb duše sesterská(J5m) tys nejdražší mi bytost pod sluncem(J5m) a obraz žádné ženy doposud(J5m) v mou mysl nevnikl tam jedině(J5m) ty panuješ ve cudné velebě(J5m) a čisté jest mé srdce jako tvé(J5m) Buď šťastna Dones pozdrav věrně můj(J5m) té zahradě těm lesům otcovským(J5m) a tomu domu kde jsem s tebou rost(J5m) Tak řekl Olivier na koně sed(J5m) a odháněl by plakat nemusil(J5m) nad žalem nesmírným jenž jevil se(J5m) na tváři Aldy která v zápasu(J5m) se slzami se marně snažila(J5m) jen jediného slova promluvit(J5m) A obrátila k stěně obličej(J5m) a podepřena o ni zaštkala(J5m) v stejnou dobu Roland z lůžka vstal(J5m) a žlutavou jak měsíc tunikou(J5m) jež jedna byla hvězda stříbrná(J5m) se rychle oděl krunýř zlacený(J5m) v nějž hlohu květy byly vbroušeny(J5m) a bílé plály připnul opásal(J5m) se mečem pak si přilbu upravil(J5m) Tak měřil k stanu kde už císař stál(J5m) a klek a objal jeho kolena(J5m) a hleděl vzhůru k jeho velebě(J5m) na bledou jeho tvář na bílý vous(J5m) na oči velkým hvězdám podobné(J5m) na dlouhé vlasy které jako sníh(J5m) se třpytily jež vítr rozvlnil(J5m) a pozvedal a kolem hlavy zář(J5m) z nich tvořil jako nimb a Roland děl(J5m) Můj drahý strýče s Bohem Žehnej mi(J5m) Ty byls mi otcem něžný jako máť(J5m) ty byls mi vším Tvá láska nebeskou(J5m) mi byla rosou Vroucí měj můj dík(J5m) Snad nevrátím se z toho boje živ(J5m) Tu zemřelo by se mnou tajemství(J5m) jež sladké chovám v hloubi duše své(J5m) ó dovol bych je v pamět tvoji vlil(J5m) kde zůstane s mou na vždy památkou(J5m) A Roland tulil blíž se k císaři(J5m) a zarděl se a šeptal Miluji(J5m) Jak nebem luna kráčí se sluncem(J5m) tak Alda s Olivierem žitím jdou(J5m) on silný skvělý ona spanilá(J5m) a snivá jako z lesích ptáka zpěv(J5m) Ji celou duší ujče miluji(J5m) A vzal jej za ruku a prosil jej(J5m) Jí onu lásku kterous blažil mne(J5m) můj pane poskytni když zahynu(J5m) Ó dávno chovám temné tušení(J5m) že krátký bude žití mého běh(J5m) Snad přišla dnes už smrti hodina(J5m) A zadumán zved k nebi jasný zrak(J5m) a zachvěl se neb zora prosvitla(J5m) a se světlem se loučit bylo žal(J5m) A císař ruce klad mu na hlavu(J5m) a deštěm slzy jeho padaly(J5m) a pravil Miluji tě Rolande(J5m) víc než své děti Kdybys zahynul(J5m) žal by mě schvátil v hrob Já žehnám ti(J5m) a zbrani tvé Dá Bůh ti vítězství(J5m) Bůh žehnal ti už neboť v žití šer(J5m) on lásky úsměv dal ti zasvitnout(J5m) Mé duše synu dcerou bude mou(J5m) tvá Alda spanilá já spojím vás(J5m) A objal jej a Roland chrabrý rek(J5m) se vztyčil teď a k nebi ruku vztáh(J5m) a řekl Úsvit volá k boji mne(J5m) A všechna snivost všechna tesknota(J5m) teď zmizel a bojechtivě chvěl(J4m) se Roland bohatýr a k zápasu(J5m) na bílém koni letěl jako pták(J5m) s druhé strany s větrem o závod(J5m) jel k řece Olivier a zahlédli(J5m) se oba rekové a výkřiky(J5m) se vítali a oři brodili(J5m) se bystrou vodou výspy dosáhli(J5m) a bohatýři stáli tváří v tvář(J5m) si na okamžik němě nehybně(J5m) dvě lepé sochy Pak se zdravili(J5m) a znamenali potom křížem se(J5m) a bez odkladu pustili se v boj(J5m) Na valu Olivierův otec stál(J5m) a na kolenou Alda ležela(J5m) a celé město v davech tlačilo(J5m) se na bašty a městu naproti(J5m) na břehu vysokém a skalnatém(J5m) pod baldachýnem císař Karel stál(J5m) a kolem dvůr a v davech nesmírných(J5m) tam celé vojsko shromáždilo se(J5m) a oči všech na výspu zíraly(J5m) a výkřik jako hrom se k nebi nes(J5m) když první rány zbraní duněly(J5m) a hlásaly že souboj započal(J5m) Mrak písku kolem zápasníků byl(J5m) a slunce které v klidné velebě(J5m) teď vycházelo zraky diváků(J5m) tak oslňovalo své paprsky(J5m) v proud vody kolem výspy sílajíc(J5m) že marné bylo všechno snažení(J5m) boj sledovat jen mečů bušení(J5m) se neslo k břehům zápas hlásajíc(J5m) Však náhle dutě ozýval se pád(J5m) kýs těžký k zemi něco řinčelo(J5m) a vítr oblak prachu rozehnal(J5m) a zakvíleli lidé z Viany(J5m) neb viděli že ležel zabitý(J5m) na písku Olivierův pyšný oř(J5m) a mladý rek teď pěšky bránil se(J5m) lev jako jarý proti Rolandu(J5m) jenž bušil v štít mu jako kladivem(J5m) A Alda objímala velký kříž(J5m) jenž kamenný na starém valu stál(J5m) a v smrtelné volala úzkosti(J5m) O chraň jej Bože bratra mého chraň(J5m) Ó poval Bože jeho soupeře(J5m) Však jako šílená zas vrhla se(J5m) na tvrdou zem a k Bohu úpěla(J5m) O neslyš rouhavou mou modlitbu(J5m) To zrada byla oč jsem prosila(J5m) I jeho chraň Je drahý mi ten sok(J5m) Nad oběma se ustrň Ježíši(J5m) O Bože vezmi za ně život můj(J5m) A bolem omdlela Však Olivier(J5m) o bázni nevěděl tak klidným byl(J5m) a pevně stál a mával mečem svým(J5m) jak pravý rek a útok odrážel(J5m) až přišla chvíle kůň kde Rolandův(J5m) mu v ránu vběhl v ránu osudnou(J5m) tu po druhé zaduněl těžký pád(J5m) a řinčení a zabit ležel oř(J5m) a Olivieru z prsou mimoděk(J5m) se výkřik vydral jako radosti(J5m) a jásot zazněl s bašty vianské(J5m) Déšť olbřímých teď padal těžkých ran(J5m) na štíty přilby lesklá brnění(J5m) a tolik jisker meče křesaly(J5m) že bojovníci v sloupu ohnivém(J5m) se zdáli zápasit Už bez dechu(J5m) na březích svědci stáli v němotě(J5m) jen Karlův hlas hřměl velký zoufale(J5m) když Roland z nenadání v kolena(J5m) na krátký klesl k zemi okamžik(J5m) Ó panno vzkřikl nebes královno(J5m) ó nedej zahynouti Rolandu(J5m) Však Roland vstal a dále bojoval(J5m) a zase ticho bylo Renié(J5m) jen Olivierův otec k nebi vyl(J5m) jak poraněný vlk když zdálo se(J5m) že umdlen couvnul chrabrý Olivier(J5m) Ty nesmíš Pane mi ho odejmout(J5m) To větší trest by byl než všechen hřích(J5m) jejž spáchat člověk může na zemi(J5m) Buď spravedliv však nebuď ukrutným(J5m) Já bohem nejsem abych nes jak ty(J5m) smrt svého syna a si nezoufal(J5m) Ó Bože můj jak můžeš otcovské(J5m) tak mučit srdce Jako zběsilý(J5m) tak Renié řval a zakryl pláštěm tvář(J5m) by neviděl ty skoky nesmírné(J5m) to mečů mávání a padání(J5m) ty štíty rozpuklé a přilbice(J5m) ty zápasy tak silné jakých svět(J5m) byl dosud neviděl a zoufale(J5m) v svém těžkém žalu prosil Aldu tak(J5m) Ó rci mi dcero co se děje teď(J5m) Už nemám odvahy tam pohlížet(J5m) Buď ty mým zrakem slep jsem slzami(J5m) A Alda zírala a zírala(J5m) a oči odvrátiti nemohla(J5m) jak čarem schvácena a do srdce(J5m) jí každá vnikla rána hluboko(J5m) ať padla na bratra ať zasáhla(J5m) štít přilbu krunýř jeho odpůrce(J5m) a bolestí až smyslů zbavena(J5m) tak divé pronikavé výkřiky(J5m) do dáli sílala rvouc v zoufalství(J5m) své plavé vlasy že ten její pláč(J5m) až na ostrov se nes a Roland děl(J5m) hlas její poznav svému soupeři(J5m) Má duše plna jesti lítosti(J5m) ach je mi žel že vynucuji pláč(J5m) té která pro tebe tak běduje(J5m) A Olivier mu na to odvětil(J5m) Dík za tvou soustrast s ní s tou spanilou(J5m) jež podobna jest v ráji andělům(J5m) Za tebe věz to u ní promluvím(J5m) svým dechem posledním soudí li Bůh(J5m) že pod tvým mečem reku zahynu(J5m) A na sebe se oba usmáli(J5m) jak hvězdy dvě si světlo stříbrné(J5m) po nebi posílají pozdravem(J5m) A oddychli si krátký okamžik(J5m) a znova vrhali se na sebe(J5m) jak balvany dva které se svahů(J5m) se proti sobě řítí se strmých(J5m) A tenkrát osud zdál se drtiti(J5m) už Oliviera jistě naprosto(J5m) neb jeho meč se zlomil Ztracen byl(J5m) a Alda beze vzdechu zsinalá(J5m) jak mrtva padla na zem Roland však(J5m) děl klidně s důstojností velikou(J5m) Ty nemůžeš mě podezřívati(J5m) že zneužit bych neštěstí tvé chtěl(J5m) Že bezbranného chtěl bych napadnout(J5m) Jdi volej vzhůru na val k strýcům svým(J5m) by nový meč ti rychle podali(J5m) a žádej je o číši vína též(J5m) mě žízeň trápí popijeme si(J5m) vždyť několik už hodin bojujem(J5m) A Olivier se k břehu přebrodil(J5m) a podali mu meč a vrátil se(J5m) a číši zlatou nesl plněnou(J5m) až po kraj vínem V trávě vysoké(J5m) pod keřem planých růží spočíval(J5m) a oddychoval Roland poklekl(J5m) mu Olivier po boku pozved číš(J5m) a ke rtům něžně mu ji naklonil(J5m) a Roland pil a opět úsměvem(J5m) na sebe zasvítili blouznivým(J5m) pak ale vstali meče tasili(J5m) a krutší prvních počal znovu boj(J5m) A trval dlouhé dlouhé hodiny(J5m) a ticho bylo kolem hluboké(J5m) zvuk jediný už vzduchem nezazněl(J5m) jen zbraní zvuk neb Karel Renié(J5m) a ostatní jen němou modlitbou(J5m) už k Bohu mysl obracovali(J5m) a Alda byla žalem kamenná(J5m) Jen jednou na okamžik přestala(J5m) seč neslýchaná Roland tak když děl(J5m) Ó Oliviere nemoc schvacuje(J5m) mě nenadálá srdce tepati(J5m) mi přestává o dopřej okamžik(J5m) mi jediný bych očí zavřel svých(J5m) jak ve spánku A Olivier mu děl(J5m) Spi Rolande a věru s radostí(J5m) ti větví zavěju bych ochladil(J5m) tě vnořeného v sladkost dřímoty(J5m) Tu Roland jako zora zazářil(J5m) a zvolal Ušlechtilý rytíři(J5m) dík velká duše za tvou dobrotu(J5m) Má slabost minula jsem opět zdráv(J5m) a čtyři dni bych mohl zápasit(J5m) Tím lépe řekl prostě Olivier(J5m) a radostí byl všecek rozjařen(J5m) A znova začal dlouhý jejich boj(J5m) Pot lil se s čela jim a jasná krev(J5m) a ruce jejich třímat nemohli(J5m) už těžké meče které pustily(J5m) a kolem pasů se teď popadli(J5m) a zápas začal nyní olbřímý(J5m) Noc zatím přišla temná s hvězdami(J5m) a bílé páry z řeky stoupaly(J5m) a věsily se jako závoje(J5m) kol ostrovu a z šera dunělo(J5m) tak příšerně to těžké dupání(J5m) a pády silných těl a volání(J5m) těch zápasníků které viděti(J5m) už nebylo a smutek nesmírný(J5m) všech zmocňoval se kteří čekali(J5m) jak skončen bude boj ten smrtelný(J5m) Tu náhle zdálo se že na nebi(J5m) hvězd nových na tisíce vzplanulo(J5m) jich plna byla celá řeka též(J5m) a jimi zdálo se že zkvétala(J5m) zem jako z jara luhy pole les(J5m) a modrou září s nebes linoucí(J5m) se zdálo že se řítí s rachotem(J5m) cos jako vlasatice přeskvělá(J5m) to bleskem sjelo svaté zjevení(J5m) a stálo náhle v kráse nadzemské(J5m) na ostrově a byl to archanděl(J5m) a Olivier a Roland pustili(J5m) se na vzájem a klekli v pokoře(J5m) a velkým hlasem nocí znělo to(J5m) jak zvonu zvuk Bůh nechce další boj(J5m) Vy proti sobě státi nemáte(J5m) Buď s vámi mír Jste oba vítězi(J5m) A zanik hlas a shasla modrá zář(J5m) a hvězdy svítily jen na nebi(J5m) ve zlaté kráse své a snivosti(J5m) a jako ze sna probouzeli se(J5m) teď Vianští a Karlův mocný voj(J5m) a nikdo promluviti nemohl(J5m) Však Roland Oliviera v náruč vzal(J5m) a na rty jeho tiskl rety své(J5m) a líbali se mnoho mnohokrát(J5m) a věčné přísahali přátelství(J5m) si navzájem a řekl druhu druh(J5m) Tys nejdražším mi tvorem na zemi(J5m) A zanechali meče štíty své(J5m) a ruku v ruce k břehu kráčeli(J5m) a nyní jásot nesmírný se zved(J5m) jak ve Vianě tak též v ležení(J5m) a Karel Velký líbal přátele(J5m) a Olivier děl šeptem Rolandu(J5m) Svou sestru dávám tobě za ženu(J5m) A Roland vstal a řekl s nadšením(J5m) Já pro ni přijdu si až na čele(J5m) mi pláti bude zlatá koruna(J5m) A Karel zvolal Ta tě nemine(J5m) My dobudeme slunné Španěly(J5m) a tobě Rolande je dávám zde(J5m) v té slavné chvíli Vyrvem pohanům(J5m) tu krásnou kořisť která bude tvou(J5m) A nový jásot opět k nebi zněl(J5m) Tak mezi Žirárem a císařem(J5m) mír nastal konečně a snoubena(J5m) tak Alda byla krásná s Rolandem(J5m) a Olivier a Roland stali se(J5m) tak přátely jež loučit nemoha(J5m) než sama smrt jež koncem všeho jest(J5m) z Viany šel Karel Veliký(J5m) a Roland Olivier na onu pouť(J5m) do Cařihradu která památná(J5m) se stala Olivierovi neb tam(J5m) mu hvězda vzešla lásky přesladké(J5m) A vše to bylo v letech dálo se(J5m) co Renaldova vzpoura trvala(J5m) a jeho bratrů oni jediní(J5m) se Karlovi nechtěli podrobit(J5m) a z Cařihradu vraceje se zpět(J5m) do Francie byl uzřel na skále(J5m) tvrz Montalbánskou Proto jeho hněv(J5m) tak silně vzplanul proto sbíral teď(J5m) tak velké vojsko proti Renaldu(J5m) a proti Ijonovi zároveň(J5m) A proto čekal v touze Rolanda(J5m) neb nechtěl bez něho jet z Paříže(J5m) A konečně se dočkal Slunný den(J5m) plál nad Paříží Karel před domem(J5m) pod baldachýnem seděl z brokátu(J5m) když rytíř přijel s četným průvodem(J5m) na bílém koni oděn v hermelín(J5m) a v zbroji stříbrné to Roland byl(J5m) a třicet mladíků s ním přijelo(J5m) květ prvních rodů z celé Francie(J5m) a všickni v hedbáví a ve stříbře(J5m) a s nimi Oivier a po schodech(J5m) po mramorových vzhůru kráčeli(J5m) a před císařem dvorně poklekli(J5m) a Karel vstal pln hrdé radosti(J5m) a políbil Rolanda na čelo(J5m) pak ale o krok couv a pozvedl(J5m) nad hlavu ruce ta to volaje(J5m) O Rolande můj pomsti pomsti mě(J5m) Už není vzpoury v celé Francii(J5m) jen Ajmonovi pyšní synové(J5m) ve vzdoru trvají a štítem jsou(J5m) jenž proti mému meči zdvihá se(J5m) by strměl mezi mnou a pohanem(J5m) jenž drzou pěstí buší na vrata(J5m) už Francie Do Španěl nemohu(J5m) dřív než tu vzpouru v prachu udusím(J5m) Dřív Montalbán ti nutno strhnouti(J5m) než koruny dosáhneš Španělské(J5m) a dříve Alda tvojí nebude(J5m) než koruna ta zlatě zastkví se(J5m) na čele tvém Už vojsko nesmírné(J5m) je připraveno Tebe čekám jen(J5m) a volám k tobě pomsti pomsti mne(J5m) mé duše synu drahý nade vše(J5m) Jen tobě díkem chci být zavázán(J5m) Tak zvolal Karel zraky plály mu(J5m) a vysokým se zdál nad obyčej(J5m) a v zlatém plášti svém jak v ohni stál(J5m) a hrůza z něho šla a veleba(J5m) a Roland nadšením byl uchvácen(J5m) a pozved hlasu který zněl jak zvon(J5m) Do boje zvolal běda každému(J5m) kdo v cestu tvou se staví císaři(J5m) Do boje voláno tu s nadšením(J5m) až dům se zachvěl ve svých základech(J5m) a celé město celý šírý kraj(J5m) jak ohlasem volaly Do boje(J5m) A druhý den se vojsko valilo(J5m) jak divá řeka do niv pokojných(J5m) tam směrem k jihu kde stál Montalbán(J5m) a vše ta síla proti čtyřem jen(J5m) se obracela mužům statečným(J5m) tož synům Ajmonovým osudně(J5m) jež proti sobě velký Karlův hněv(J5m) a jeho zášť si byli vznítili(J5m) Táh Karel dřív před zámek bordóský(J5m) a kázal kolem tábor rozložit(J5m) stan jeho pak na vrchu rozbili(J5m) a připevnili zlatou orlici(J5m) tu slavnou před níž v strachu prchali(J5m) vždy zdaleka už voje pohanů(J5m) na střechu stanu rudý šel z ní svit(J5m) jak z krvavého slunce Vnikaly(J5m) ty hrozné pablesky a příšerné(J5m) v síň nyní krále Ijona a strach(J5m) pad v jeho srdce jako velká tíž(J5m) a díval se na tábor nesmírný(J5m) a svolal věrné svoje rádce hned(J5m) a tázal se jich co teď počíti(J5m) Tu zazněl mocných rohů burný třesk(J5m) a poselství se králi hlásilo(J5m) a rychle kázal aby vešlo v hrad(J5m) sed na trůn svůj a řekl vyslancům(J5m) Co přinášíte páni Boj či smír(J5m) Jest na tobě bys volbu učinil(J5m) sám králi Ijone mu posel řek(J5m) Hleď z oken svých To jsou tví přátelé(J5m) jichž stany v nekonečno tratí se(J5m) neb nepřátelé tvoji urputní(J5m) dle toho jsi li Karla poslušen(J5m) neb hlásíš li se k vzpouře Takto zní(J5m) vzkaz císaře Buď věrným manem mým(J5m) a odřekni se zjevně Renalda(J5m) a pýchu jeho skrušit pomáhej(J5m) pak zapomenu proti mně že stáls(J5m) Však setrváš li v zpouře zničím tě(J5m) a Bordó zbourám hrad a město tvé(J5m) a s půdou srovnám je a zaseju(J5m) v těch místech kde dřív stály konopě(J5m) Až vyroste dám stočit provazy(J5m) pro hrdla těch již zradu spáchali(J5m) Tvou hlavu ale k nohám položím(J5m) ti s korunou s vlastním žezlem tvým(J4m) Zbled Ijon král a jeho rádcové(J5m) a odpověděl Odejděte v síň(J5m) ó poslové kde čeká víno vás(J5m) jste mými hostmi Zatím uradím(J5m) se s věrnými zde svými v rychlosti(J5m) a odpověď svou slavně sdělím vám(J5m) Šli poslové však bled a chvěje se(J5m) král Ijon zůstal sedět na trůnu(J5m) a na kolena rádci klesali(J5m) a povznášeli ruce prosebně(J5m) a jedním hrdlem v bázni volali(J5m) Ó zachraň nás od strašné záhuby(J5m) Sláb proti ohromné té moci jsi(J5m) Což může třtina čelit vichřici(J5m) Ó podej se Ó zachraň zachraň nás(J5m) Své město zachraň sebe království(J5m) Čím je ti Renald Sestry tvé je choť(J5m) Nuž čím však nám je Čím je bordóským(J5m) Jsme blíž tvému srdci než je on(J5m) Jsa králem naším otcem naším jsi(J5m) Krev dětí našich padniž na tebe(J5m) když v nerovný a nespravedlivý(J5m) ten boj se vrhneš Ty jsi Karlův man(J5m) Jak na nás žádat můžeš věrnosti(J5m) když sám se zpurně jemu postavíš(J5m) Tu v slabosti své Ijon propuk v pláč(J5m) a zvolal Tedy podrobuji se(J5m) ač srdce moje žalem krvácí(J5m) Tvář zahalil a rádci spěchali(J5m) by zavolali posly Karlovy(J5m) však Ijon pravil Nežádejte ach(J5m) bych s nimi mluvil Za mne jednejte(J5m) v komatu svou spěchal zavřel se(J5m) a ponořil se v smutek hluboký(J5m) A za něj za slabého jednali(J5m) a černou zradu kuli za něho(J5m) a vše když ujednáno bylo pak(J5m) zas přišli k němu takto mluvíce(J5m) Má císař nyní pevné slovo tvé(J5m) jak žádals za tebe jsme jednali(J5m) teď podrob se a jednej důsledně(J5m) Jeď v Montalbán a pozvi Renalda(J5m) a bratry jeho k sobě na cestě(J5m) je lapnou v lese Jednej schytrale(J5m) Žas Ijon král a vzkřikl Zrádcové(J5m) Ne podlost takou nikdy nespášu(J5m) Však druhý den když přišlo poselství(J5m) zas v jeho hrad a když se tázali(J5m) Kdy v Montalbán se vydáš jednati(J5m) jak věrní tvoji za tě slíbili(J5m) tu svěsil hlavu chvěl a zarděl se(J5m) a šeptal Zítra zítra se tam dám(J5m) A sám když byl v pláč vypuk nový zas(J5m) šeptal si Kéž zemru Bože můj(J5m) Však s ránem vstal a zajel v Montalbán(J5m) Když města strážcové na cimbuří(J5m) jej přijížděti z dáli viděli(J5m) a jeho komonstvo hned vítali(J5m) jej zvukem trub a kotlů vířením(J5m) co hosta vzácného a spojence(J5m) a s věží hlahol zvonů veselý(J5m) se rozléhal a v síni vysoké(J5m) se Renald tázal co to znamená(J5m) a uslyšev že jede Ijón král(J5m) hned kázal vyzváněti v hrdě též(J5m) a mosty spouštět brány otvírat(J5m) a svému svaku radostně jel vstříc(J5m) a nikdo netušil v ten slavný den(J5m) že při hlaholů zvonů surem trub(J5m) v hrad vjíždí neštěstí a blízký zmar(J5m) Bled Ijón byl když sestru vidě svou(J5m) a srdce jeho mocně dmulo se(J5m) však řekl si Je pozdě couvnouti(J5m) už nemohu A padne na hlavy(J5m) mých rádců trest neb vina jejich jest(J5m) A výkřik veliký svého svědomí(J5m) tak potlačil a jako štvaná zvěř(J5m) se střemhlav vrhá v útěk šílený(J5m) když smečku slyší láti za sebou(J5m) tak vrhal v hřích se svůj a v proradu(J5m) štván slovy rádců svých a hrozbami(J5m) a zraky klopě rychle mluvil tak(J5m) Jak dobře činíš drahý Renalde(J5m) že vítáš dnes mě zvonů hlaholem(J5m) a hudbou veselou neb přináším(J5m) ti zprávu takovou že užasneš(J5m) však radostně Já přináším ti smír(J5m) Jak oči tvoje hned se zjasňují(J5m) Nuž ano ano přináším ti smír(J5m) A Renald mlčky za ruku jej jal(J5m) a tisk ji k srdci Pak se ozval tak(J5m) Ó rci mi ještě jednou bratře můj(J5m) to sladké slovo Karel že chce smír(J5m) Už déle tedy nepoteče krev(J5m) a uschnou slzy Vezmi Bože můj(J5m) za tuto zprávu třeba život můj(J5m) jen dej by byla jistá neklamná(J5m) Král Ijón cítil v srdci bodnutí(J5m) a jal se opět rychle mluviti(J5m) Je neklamná je jistá zpráva má(J5m) Vždyť sám jsem s císařem vše vyjednal(J5m) Slyš tedy jak se všecko díti má(J5m) by k šťastným koncům pře se chýlila(J5m) jež dlouho tak už hubí Francii(J5m) Víš Karel táborem že rozložen(J5m) jest nedaleko města Nesmírný(J5m) je jeho voj a hrůza z něho jde(J5m) on zkrušit chtěl nás zničit rozdupat(J5m) a jako orel letěl z Paříže(J5m) a jako bouř a chmura přikvačil(J5m) před moje město které třáslo se(J5m) Já lekl se té moci nesmírné(J5m) a sbíral vojsko své a hotovil(J5m) se k zoufalému boji Přiznám se(J5m) že smrt jsem čekal zmar ne vítězství(J5m) Tu zachránil mě Bůh a tebe též(J5m) Měl Karel sen měl velké vidění(J5m) Když v noci stál před stanem vysokým(J5m) nad kterým zlatá hoří orlice(J5m) jak vlasatice války věštící(J5m) tu náhle v jasu bílém jako sníh(J5m) se svatý Jakub zjevil apoštol(J5m) mu žasnoucímu a ten pravil mu(J5m) Meč nepozvedni proti křesťanům(J5m) Krev neprolívej která bratrská(J5m) Zem hispanská pod jarmem pohanů(J5m) co nevolnice úpí k nebesům(J5m) vzlyk její bídy zní Já miluji(J5m) nad jiné onen kraj Tam potáhni(J5m) tam z pochvy trhej meč tam rekem buď(J5m) A zmizel hvězdný obraz svatý stín(J5m) Tu císař ke mně poslal poselství(J5m) a vzkázal tak Jeď s Bohem v Montalbán(J5m) mým prostředníkem buď Nuž přijel jsem(J5m) Co Renalde můj na to odpovíš(J5m) Že Boha chválím Renald prostě řek(J5m) že Karlu děkuji a tobě též(J5m) Co činit mám bych smíru hodným byl(J5m) V tvé ruce s důvěrou vše odevzdám(J5m) neb jako bratr jsi mi pokrevný(J5m) Šleh tváří Ijónovou ruměnec(J5m) a sklopil zrak však rychle mluvil dál(J5m) Ví Karel dobře kolik trpkosti(J5m) boj dlouhý v srdcích vás všech způsobil(J5m) a nesnadno že bude smířit se(J5m) jak ruky obratem a proto hned(J5m) můj návrh schválil který takto zněl(J5m) Ať budí nejdříve se důvěra(J5m) v srdcích bohatýrů obou stran(J5m) pak ať je sblíží píseň hudba zpěv(J5m) až rozjařeni všichni sbratří se(J5m) pak bude snadné klásti podmínky(J5m) neb co by příkré zdáti mohlo se(J5m) jen chladné mysli málo bude jim(J5m) když teplá láska v srdci promluví(J5m) a víc než požádáno poskytnou(J5m) Pak velkodušně můžeš mírniti(J5m) svůj nárok původní a sklidíš tak(J5m) jen větší vděčnosti a lásky žeň(J5m) Tak pravil jsem a Karel souhlasil(J5m) Slyš tedy Renalde co zamýšlím(J5m) Pláň valkolórskou znáš Jest zahrada(J5m) to pravá plná květů stromoví(J5m) a věčně nad ní nebe jasní se(J5m) a ve vodách se shlíží čistých tam(J5m) háj mnohý hlučný ptáků klokotem(J5m) Na louce jako smaragd zelené(J5m) a skalami kol kolem vroubené(J5m) loď jako katedrály sloupovím(J5m) sjezd pěvců z různých krajů svolal jsem(J5m) a za pět dní se sjedou k zápasu(J5m) ne zbraněmi však vzletem písní svých(J5m) a zlatý věnec bude odměnou(J5m) jej nejkrásnější paní položí(J5m) pak na skráň slavenému vítězi(J5m) Sám Karel přijede a Roland též(J5m) a sbratřený mu plavý Olivier(J5m) a všickni beze zbraně Přijeď též(J5m) ty a tví bratři Malgis též tvůj druh(J5m) O vidím už jak zpěvem zjařeni(J5m) si v náruč klesáte vy rekové(J5m) jak smíru dáváte si polibek(J5m) a Karel dojmut jak vám žehná všem(J5m) den nejkrasší tak vzchází Francii(J5m) Nuž za pět dní se dostav k slavnosti(J5m) Tak končil Ijón král a dojat byl(J5m) až k slzám Renald ruku tiskl mu(J5m) a zvolal Přijedu i bratři mí(J5m) a s námi Malgis Bůh ti odplatiž(J5m) o sladký bratře drahé ženy mé(J5m) za vše a vše co pro mne učinils(J5m) A objal jej a Ijón strašně zbled(J5m) když Renaldovu viděl důvěru(J5m) a bez prodlení z hradu ujížděl(J5m) jak by se bál že spadne škraboška(J5m) mu s licoměrné tváře Renald však(J5m) se chystal odjet v nastrojenou past(J5m) Den přišel odjezdu a na koně(J5m) už bratři sedat měli na bílé(J5m) a stáli v síni v pláštích z purpuru(J5m) když Ijonetta vešla ubledlá(J5m) a chotě svého jala za ruku(J5m) a třesoucím se hlasem pravila(J5m) Můj Renalde můj víc než živote(J5m) můj milený ty otče synů mých(J5m) slyš prosbu mou ach nejeď k slavnosti(J5m) Mně trpce tak a těžko vyslovit(J5m) co v srdci bodá mě jak ostrý trn(J5m) však mlčet nelze Ó můj Renalde(J5m) ó Aláre Gišáre Ryšáre(J5m) já svému bratru nedůvěřuji(J5m) on kuje zradu Odpusť mi to Bůh(J5m) když křivdím mu Tu Renald kabonil(J5m) své jasné čelo zraky ztemnily(J5m) se chmurně mu a ženě vyčítal(J5m) Jak podezřívat můžeš bratra tak(J5m) Jest mužem králem bohatýrem jest(J5m) Lhát jak by mohl nízce podvádět(J5m) A koho Chotě vlastní sestry své(J5m) Ó styď se Ijonetto Láska tvá(J5m) tě na bezcestí vedla Propukla(J5m) v pláč Ijonetta a pak pravila(J5m) Tys pravdivý jak Kristus pán nás všech(J5m) jejž zradil proto Jidáš bídný přec(J5m) a pravdiv sám v lež věřit neumíš(J5m) Já bratra svého milovala vždy(J5m) a ctila jej však vím že slabý jest(J5m) a slabost každou podlost dopouští(J5m) všech zločinů je matkou nevolky(J5m) Co mezi císařem a Ijónem(J5m) se stalo nevím to však jistě vím(J5m) že Ijón lhal Já blednout viděla(J5m) tvář jeho polívat se ruměncem(J5m) když na tu slavnost horlivě tě zval(J5m) já viděla jak odvracoval zrak(J5m) když oči tvoje plny důvěry(J5m) hled jeho hledaly Ó nerci mi(J5m) že hanbou moje nedůvěra jest(J5m) Ne o sebe o tebe třesu se(J5m) A slova bratrova když mámila(J5m) tě přímého jak prudké střely let(J5m) já tvého syna v klíně držela(J5m) proč mimoděk tu dítě vinula(J5m) jsem k svému srdci v náhlém leknutí(J5m) k svým prsům zdmutým chmurným tušením(J5m) Bůh sílu dal vám mužům slabým nám(J5m) dal za to prozíravé vnuknutí(J5m) Můj Renalde Aláre Gišáre(J5m) a Ryšáre vy všickni slyšte mne(J5m) Zbraň skryjte pod plášť Plane purpurem(J5m) však též se horkou bude krví rdít(J5m) než slunce zajde To vám zvěstuju(J5m) A vrhla se na srdce Renaldu(J5m) Ten tisk ji k sobě a pak řekl jí(J5m) Jak laňka leká se když padá list(J5m) tak láska matky všeho děsí se(J5m) smrt zdá se jí že číhá v koutech všech(J5m) a proto bez příčiny schvátí ji(J5m) strach každou chvíli Lásky hodna je(J5m) ta slabost krásná jež mě dojímá(J5m) Však klidna buď ty lani bázlivá(J5m) mé rámě silné chrání děti tvé(J5m) Ty chvěj se pro ně nad nimi však bdím(J5m) a Bůh je s námi Nyní na koně(J5m) Tu Ijonetta klidna zdála se(J5m) a řekla pouze Osudů jsi mých(J5m) jak vlastních pánem Tedy s Bohem jeď(J5m) Však přání malé přece splníš mi(J5m) A velkou z bílých růží kytici(J5m) mu přinesla a takto pravila(J5m) Ty jedeš beze zbraně V ruce měj(J5m) ty tedy vonné květy Slib mi teď(J5m) že věrně podržíš je z rukou svých(J5m) že nedáš je a přivez mi je zpět(J5m) když vše se skončí v míru Dejž to Bůh(J5m) Však slib mi též že kdyby nebezpeč(J5m) ti hrozila že moji kytici(J5m) v dvé roztrhneš mé jméno volaje(J5m) Proč tak si přeju na to netaž se(J5m) Já ti to povím až se navrátíš(J5m) s úsměvem to Renald přislíbil(J5m) Na prahu síně ale Malgis stál(J5m) a ten teď pravil Slyš mne Renalde(J5m) Smír blízký jest však není ujednán(J5m) a proto zavřen hrad tvůj zůstane(J5m) kde věrní tvoji jsou kde děti své(J5m) a ženu zanecháš Kdo velí zde(J5m) Ó Renalde na to jsi zapomněl(J5m) Nuž v klidu jeď mne ale nech zde bdít(J5m) hrad střežím tvůj a Bajára nám nech(J5m) mně a svým dětem přítelem nám jest(J5m) a méně budem tesknit po tobě(J5m) když bude Bajár s námi Souhlasíš(J5m) Vždyť musím pravil Renald zdál bych se(J5m) přec tvrdošijným jinak odepřev(J5m) už ženě před tím oč mě žádala(J5m) A tak se tedy v smíchu rozešli(J5m) a z hradu letěli jak boží blesk(J5m) ti plaví jasnozrací rekové(J5m) v těch pláštích z purpuru a v ruce měl(J5m) z nich každý místo zbraně kytici(J5m) Tu z bílých růží Ijonettin dar(J5m) teď Renald líbal vzpomínaje si(J5m) na vlahé její oči chvějný hlas(J5m) a lásku její něžně mateřskou(J5m) a zvon když nyní nad ním hlaholil(J5m) jímž slavnostně na hradě zvonili(J5m) by ještě pozdrav za ním vyslali(J5m) na cestu k smíru tu zved Renald zrak(J5m) tam vzhůru k tomu nebi letnímu(J5m) jež nad ním v jasu plálo bez oblak(J5m) a šeptal tiše Krásný je tvůj svět(J5m) ty králi ráje králi lásky ty(J5m) a nejsladší tvůj dar je svatý mír(J5m) Ten údělem mým bude konečně(J5m) A nový život tak mi vychází(J5m) Tak Renald šeptal jeda zkáze vstříc(J5m) Den jasný byl a trávy voněly(J5m) a podél cest květ všudy bíle hloh(J5m) a ptáci zpívali a do zpěvu(J5m) se bratři dali též pěl s Alárem(J5m) o závod Gišár přizvukoval jim(J5m) svým sladkým hlasem Ryšár z prsou pak(J5m) jak slavné zvuky varhan Renaldu(J5m) zpěv stoupal velebně a kraloval(J5m) nad hlasy ostatních jak dubu šum(J5m) nad šelestěním bělokorých bříz(J5m) Háj bratrům nyní kýval v ústrety(J5m) a první Renald vjel v ten libý stín(J5m) a zabrán v zpěv svůj nepozoroval(J5m) že bratří jeho za ním umlkli(J5m) tak náhle jak když struna přerve se(J5m) to umlknutí mělo příčinu(J5m) neb sotva překročili háje lem(J5m) když za kmenem za každým zjevil se(J5m) muž ozbrojený věru zdálo se(J5m) že náhle rostli lidé ze země(J5m) háj ozbrojenci celý hemžil se(J5m) a v okamžiku jako přízraky(J5m) se vrhali ti němí vojíni(J5m) na netušící klidné jezdce tři(J5m) a trhali je s koňů zpívaje(J5m) jel Renald dál a Ryšár zběsile(J5m) tou zradou hnusnou dohnán v zuřivost(J5m) vzkřik rouhavě O běda běda nám(J5m) Jsme zrazeni v zmar kdo vedl nás(J5m) Hle Renald sám On zpívá jede dál(J5m) My jati jsme a on je svoboden(J5m) Je Jidášem Je Renald Jidášem(J5m) A bratři jeho po něm volali(J5m) To nejtěžší je rána Renald sám(J5m) že vydal nás Co proti tomu smrt(J5m) A ohlédl se Renald v úžasu(J5m) co stalo se teď viděl slyšel též(J5m) co bratři jeho rodní volali(J5m) a úsměv bolestný bolestný tak(J5m) že bratrům jeho srdce rozrýval(J5m) měl na rtech zbledlých s koně svého slez(J5m) a v prostřed skočil davu nepřátel(J5m) a pravil bratrům Žel že podobná(J5m) se v duši vaší zrodit myšlénka(J5m) kdy mohla na mžik jen A zakryl tvář(J5m) si pláštěm svým a bratři vrhali(J5m) se na zem v pláči k nohám Renaldu(J5m) a prosili jej Promiň promiň nám(J5m) Hřích smrtelný jsme věru spáchali(J5m) A Renald na své srdce tahal je(J5m) na bohatýrské silné něžné však(J5m) a líbali se takto vespolek(J5m) Tu hlas se ozval hrubý který děl(J5m) Nuž rozlučte se Zajisté že smrt(J5m) vás čeká potupná vy buřiči(J5m) Tu Renald vzhléd a řekl Koupit však(J5m) vám bude naše věřte životy(J5m) a lacině je Bůh ví nedáme(J5m) A hleděl kolem Vojskem hemžil se(J5m) háj jako mraveniště Usmál se(J5m) tu Renald hrdě Zjevno pravil jim(J5m) že lovit chcete ušlechtilou zvěř(J5m) a množství vaše pro nás velkou ctí(J5m) Muž postavil se před něj vysoký(J5m) a pozved hledí přilby poznal jej(J5m) tak Renald hned a byl to Moriljón(J5m) druh jeho někdy pravil Renaldu(J5m) Je marné brániti se vzdejte se(J5m) Jste beze zbraně nuže konečně(J5m) se dostane vám co vám po právu(J5m) Řek na to Renald Kdyby po právu(J5m) se bylo dělo nám tož nebyl bych(J5m) věř Moriljóne nikdy bouřil se(J5m) Meč tasil jsem když práv jsem nedosáh(J5m) Tu s posměchem mu řekl Moriljón(J5m) Chceš naklonit mě sobě řečí svou(J5m) To marné je Já přišel zatknout tě(J5m) O práva svá se můžeš s katem přít(J5m) jenž povede tě k smrti potupné(J5m) Tu rozzuřil se Renald volaje(J5m) Mne nikdo potupiti nemůže(J5m) neb nečinil jsem nikdy nejmenší(J5m) zač bych se rdíti musil Ty se styď(J5m) neb zrádně napadáš mne Nejsi muž(J5m) Ty urážku mi drze metáš v tvář(J5m) mě vida beze zbraně Zde tvůj trest(J5m) A zdvihl kámen velký silou vší(J5m) jím nepříteli v hlavu udeřil(J5m) Zvuk kovu zahřměl lesem přílbice(J5m) se v trávě válela a skolen kles(J5m) bez hlesu Moriljón pak z hloubi vzdych(J5m) a nehnul sebou víc A povstal řev(J5m) a hrnuli se nyní se všech stran(J5m) na děti Ajmonovy zasáh meč(J5m) teď z davu hrotem onu kytici(J5m) již bílou z růží svému manželi(J5m) dnes ráno Ijonetta podala(J5m) byl Renald pustil ji a zapomněl(J5m) však opět zdvih ji aby uchránil(J5m) ty květy od dupotu nepřátel(J5m) a třímal ji jak beze skvrny štít(J5m) Hrot meče když ji ve dví rozpoltil(J5m) tu jásal Renald neboť uviděl(J5m) že ostrá dýka v růžích kryla se(J5m) a v radosti své zvolal Ženo má(J5m) ty věru strážným bylas andělem(J5m) Teď nepodlehnem jako lovcům vlk(J5m) A vnořil dýku bleskem po jílec(J5m) v hruď nepřítele jenž mu nejblíž stál(J5m) a raněnému vyrval hbitě meč(J5m) a dýku svou dal rychle Aláru(J5m) jenž po příkladu jeho dobyl meč(J5m) a dýku Gišár měl a Ryšár pak(J5m) a způsobem tím každý z bratrů tak(J5m) se ozbrojil a opírali se(J5m) teď o stromy tak záda kryli svá(J5m) a jako lvi se v seči bránili(J5m) Moc útočníků byla přílišná(J5m) a Gišár padl v jejich zajetí(J5m) když znaven na okamžik utíral(J5m) si pot a krev a divý jásot zněl(J5m) teď hájem šumícím Žal nesmírný(J5m) se zmocnil bratrů v zoufalosti své(J5m) se vrhl Renald v nejhustší ten dav(J5m) kde Gišár stenal Divy chrabrosti(J5m) teď bratři konali až bledý strach(J5m) vjel v nepřátelské šiky přečetné(J5m) Vnik Ryšár sléz k samému Gišáru(J5m) a v pravo v levo skolil soky své(J5m) a vyrval bratra posléz z rukou jim(J5m) sám ale kles neb rána hluboká(J5m) mu zela v boku krev se řinula(J5m) jak zdroj mu z těla marně zdržoval(J5m) ji rozedraným z nachu pláštěm svým(J5m) však volal Prchej prchej Gišáre(J5m) A Gišár vzal jej rychle na plece(J5m) meč jeho zved a cestu klestil si(J5m) jak temným si ji mrakem ryje blesk(J5m) a dosáh bratrů svých a pravil jim(J5m) Hřbet skalný vidím strmět stromovím(J5m) tam spěchejme to naše bude tvrz(J5m) A Renald s Alárem se stavěli(J5m) těm v cestu kteří jinak Gišára(J5m) by snadně byli věru skolili(J5m) neb s břemenem svým bez ochrany byl(J5m) A Bůh byl s nimi paty dosáhli(J5m) té příkré skály dřív než nepřítel(J5m) a šplhali se vzhůru vlekouce(J5m) za sebou v pláštích z nachu Ryšára(J5m) Pak uložili měkce na mech jej(J5m) a polonazi v rouších visících(J5m) jim v cárech s těl a krví zbroceni(J5m) i svou i cizí stáli v úpalu(J5m) a v znoji slunce jako v poušti lvi(J5m) a těla jejich rysem olbřímým(J5m) se temně lišila od oblohy(J5m) v jas jejíž čněla Velký šel z nich strach(J5m) a chmurnou hrůzou byli vrahům svým(J5m) Ti na úpati stáli ztrnulí(J5m) a bratři čekajíce jistou smrt(J5m) se drželi za ruce za věrné(J5m) a truchlé žalmy umírajících(J5m) jim slavně zbožně se rtů plynuly(J5m) a nesly modrým vzduchem nad hájem(J5m) se šumícím a smutně zmíraly(J5m) ve stromů vrcholcích A pod skalou(J5m) se útočníci znova řadili(J5m) a chystali se k boji slednímu(J5m) Zpěv bratrů umlk ticho nastalo(J5m) nyní k útoku hnal nepřítel(J5m) v tom ozval hrom se až se třásl háj(J5m) to ohromné valili balvany(J5m) na nepřátely Renald s Alárem(J5m) jež Gišár k rukám jejich hbitě vlek(J5m) a vřava na to byla nesmírná(J5m) neb rozkrušeni dole zmírali(J5m) kdož za jisté už měli vítězství(J5m) a v divém spěchu všecko prchalo(J5m) na tři sta kroků Bratři jásali(J5m) v znovu naděj v srdcích kmitla jim(J5m) Prach rozstoupil se v slunce bleskotu(J5m) a na černém se oři objevil(J5m) teď Ožier ve zbroji zlacené(J5m) a jako střela cválal k útesu(J5m) a u paty se jeho zastavil(J5m) a hleděl vzhůru mračný jako bouř(J5m) na Ajmonovy syny hrdinské(J5m) již stáli vzpřímeni a stírali(J5m) si krev jim hojně tryskající z ran(J5m) a mlčel Ožier však ozval se(J5m) tak Renald mluvě s trpkým posměchem(J5m) V té Ožiere smečce lačných psů(J5m) bych nebyl věřil že se octneš ty(J5m) Ty vyšels tedy taky se zrádci(J5m) a brousils zbraň na muže bezelstné(J5m) a ruce mnul jsis při té myšlénce(J5m) Jich bude čtyř jen nás pak na tisíc(J5m) To tedy je ten velký hrdina(J5m) o jehož slávě písně pějou nám(J5m) Nuž přišels vykonat svůj největší(J5m) čin v tento háj Ó škoda že tvůj druh(J5m) tvůj Gvendolín tě dneska nevidí(J5m) Tu zardění mu ušetřila smrt(J5m) Nuž stoupej vzhůru Já ti nebráním(J5m) Pojď abych plv ti v nestoudnou tvou tvář(J5m) Pak teprv dám se s tebou s dravcem v boj(J5m) Tou urážkou se svíjel Ožier(J5m) jak v hrozné trýzni rány palčivé(J5m) a zařval jako rozdrážděný lev(J5m) do rtů se hryzl však a pomlčel(J5m) a prsa jeho mocně dmula se(J5m) jak by se dusil posléz ztišil se(J5m) a v odpověď tak zvolal Renaldu(J5m) Bůh odpustiž ti dnešní tvoji zášť(J5m) Jsi zoufalý a je mi tebe žal(J5m) Já nevěděl o zradě proklaté(J5m) již Ijón kul na spásu přísahám(J5m) to duše své Ty víš ó Renalde(J5m) že sketou nejsem Ty to nevěříš(J5m) ač ústa tvoje vyslovila to(J5m) Nuž když jsem slyšel o tom boji zde(J5m) tu Karlu pravil jsem Toť hanebné(J5m) že tací reci jako bratři ti(J5m) jak zajci psy by měli uštvat se(J5m) Nuž je li souzen dnes jim černý den(J5m) ať rukou padnou tedy rekovskou(J5m) Jdu odženu ten zrádců bídný dav(J5m) a sám Renalda vyzvu na souboj(J5m) Buď skolím jej neb padnu v boji tom(J5m) A řekl Karel Ožiere jdi(J5m) Zde tedy jsem a ty mě urážíš(J5m) Tu zvolal Renald Pane odpusť mi(J5m) Má nenávist se z lásky zrodila(J5m) Ty vždy jsi velikosti byl mi vzor(J5m) a proto bolelo mě když jsi se(J5m) mi malým náhle zdál a podlým tak(J5m) Jak v taký omyl moh jsem zblouditi(J5m) Však ode mne tři kroky bratr můj(J5m) můj Ryšár umírá Tou bolestí(J5m) jsem tedy zšílel vidíš na prosto(J5m) Pojď vzhůru ke mně velký hrdino(J5m) a jsem li posud hoden této cti(J5m) v boj se mnou utkej se Kéž skončen tak(J5m) můj život neblahý To Renald děl(J5m) a Ožier slezl s oře beze slov(J5m) a kráčel vzhůru Poklonili se(J5m) pak bohatýři sobě na vzájem(J5m) a meče pozvedli Tu zahlídl(J5m) rek Ožier že s čela lila krev(J5m) se Renaldovi v oči roztrhl(J5m) plášť hedbávný svůj podal soku půl(J5m) a řekl tiše Ránu zavaž svou(J5m) a oči utři své a sklopil zrak(J5m) Dík pravil Renald rychle poslechl(J5m) a znova pozvedali meče pak(J5m) A počal boj a cítil Ožier(J5m) jak znaven Renald a jak slabé jsou(J5m) ty jindy zhoubné jeho údery(J5m) a slabě tedy také bránil se(J5m) a ani jeden útok nečinil(J5m) a couval stále jako znaven sám(J5m) a pojednou se zastavil a řek(J5m) Hle co ten prach tam v plán znamená(J5m) v tom už Renald slyšel řehtání(J5m) a poznal Bajárův že byl to hlas(J5m) a vzkřikl radostně a v údolí(J5m) za hájem spatřil nyní Malgise(J5m) jenž na Bajáru seděl mocný voj(J5m) mu obrněných mužů sledoval(J5m) a Gišár s Alárem a s Renaldem(J5m) teď v radostné propukli jásání(J5m) a Renald pustil meč a zapomněl(J5m) že v tváři stál mu velký bohatýr(J5m) a že je v boji s ním Však Ožier(J5m) tak pravil mu My jindy setkáme(J5m) se opět Renalde a uvidíš(J5m) že nejsem sketa i když v útěk dám(J5m) se nyní před přesilou přátel tvých(J5m) A stoupal rychle se skal Renald však(J5m) to dobře viděl že jej v rukou měl(J5m) rek Ožier a že mu děkoval(J5m) svůj zachráněný život V šerý háj(J5m) tak tedy za ním volal dojatý(J5m) Tvůj dnešní útěk reku bez bázně(J5m) v tvém věnci slávy zlatým listem jest(J5m) žádné nezískal jsi vítězství(J5m) nad toto větší Sebe překonals(J5m) Mou urážku jsi láskou splatil mi(J5m) Věz v ráji někdy budou andělé(J5m) tvou chválu za to zpívat hrdino(J5m) v tom ráji kde už bojů nebude(J5m) v tom ráji jehož král náš Spasitel(J5m) Tak volal v šerý háj a blíž a blíž(J5m) se Bajár hnal a za ním přátelé(J5m) a ti již vyšli bratry lapiti(J5m) jak v sítě zvěř teď náhle zmizeli(J5m) a prchali v divokém útěku(J5m) v náruč Malgisovi Renald kles(J5m) a líbal Bajára a s pláčem pak(J5m) ved Malgise kde Ryšár umíral(J5m) však Malgis pravil Ryšár bude živ(J5m) A hledal byliny a rozmlel je(J5m) a položil na ránu zavřela(J5m) se ihned jako božím zázrakem(J5m) a Ryšár klesl v tichý klidný sen(J5m) A položili na Bajára jej(J5m) a za nedlouho všichni zdvihli se(J5m) a vraceli se rychle v Montalbán(J5m) Jel Malgis v čele celé výpravy(J5m) a Bajár s posud spícím Ryšárem(J5m) na jehož hřbet byl dobře připevněn(J5m) byl v středu voje zadní tvořil stráž(J5m) však Renald s Alárem a Gišárem(J5m) A hlubokou se brali cestou teď(J5m) a ve večerním vzduchu Montalbán(J5m) už kynul jim ne příliš z daleka(J5m) a v skalách nevelkého průsmyku(J5m) čněl k nebi starý vytesaný kříž(J5m) kol něhož kvetla planých růží houšť(J5m) a řekl Renald nyní bratrům svým(J5m) Voj prošel šťasten náš a u hradu(J5m) už bude za chvíli a v jistotě(J5m) se Ryšár octne Nuže slezme zde(J5m) a pod tím křížem pomodleme se(J5m) dík vzdejme Bohu že nás zachránil(J5m) A seskočili s koňů zachrastil(J5m) keř planých růží však a bledý muž(J5m) se zjevil náhle ljón byl to král(J5m) a Alár vzkřik a Gišár tasil meč(J5m) a zvolal Bídná zmije zemřeš teď(J5m) a duše tvoje peklu propadne(J5m) Však Ijón nedbal před Renaldem klek(J5m) a kolena mu objal volaje(J5m) Já přišel pro svůj trest a žádám smrt(J5m) Vždyť vidíte že nemám ani zbraň(J5m) a v moc že vaši sám se vydávám(J5m) Než usmrtíte urážejte mě(J5m) Však krvavějších není urážek(J5m) než těch jež sám jsem sobě met už v tvář(J5m) Jsem bídný podlý nad vše myšlení(J5m) Smrt bude spásou mou však Renalde(J5m) přec dříve než mě v hněvu usmrtíš(J5m) ó řekni mi že hřích mi odpouštíš(J5m) pro kajicnost mou Ó můj Renalde(J5m) ty srdce máš tak prosté věrné tak(J5m) a tedy lež a slabost nechápeš(J5m) Jest slabost kořen ohavností všech(J5m) a více hříchů spáchala než zášť(J5m) neb velkodušné může záští být(J5m) však sketská slabost vždy jen mrzká jest(J5m) ta sestra strachu matka podlosti(J5m) Můj Renalde hle překonal jsem ji(J5m) ó zab mě zab Však dříve promiň mi(J5m) Stál Renald něm však Alár horlil tak(J5m) Lež sídlo v srdci toho krále má(J5m) ne bratře můj ty nesmíš věřit mu(J5m) Kdo ví jaká se kryje podlá lest(J5m) za touto kajicnosti líčenou(J5m) Nuž nebuď slabým mámit nedej se(J5m) Hned usmrťme tu zmiji proradnou(J5m) Však Renald ruku králi podával(J5m) a z prachu zdvihal jej a snivá zář(J5m) mu plála v zracích Pravil Ijóne(J5m) z tvé ruky blaho svoje nejsladší(J5m) jsem někdy přijal ruku sestry tvé(J5m) Jak mohu krví tvojí potřísněn(J5m) před matku stoupit drahých synů svých(J5m) Ty zbloudils ale ty se vracíš mně(J5m) nuž buď mi vítán bratře ženy mé(J5m) A Ijón hlavu sklonil hluboce(J5m) a promluviti pláčem nemohl(J5m) a zdálo se že mdloba schvátí jej(J5m) a Renald vzít jej musil v náručí(J5m) by k zemi nekles a tak drže jej(J5m) svým řekl bratrům Vzpomínejte si(J5m) při památce vás matky zaklínám(J5m) na onen den když psanci přišli jsme(J5m) v dům krále Ijóna On přijal nás(J5m) a útočiště dal nám Montalbán(J5m) Nuž na to vzpomínejte ostatní(J5m) však zapomínejte Tak ráje král(J5m) i naše hříchy někdy přehlédniž(J5m) až soudit všechny bude lidi nás(J5m) Tu Alár podal králi ruku též(J5m) a po něm Gišár Renald ale řek(J5m) Nuž jeďte tedy s Bohem v Montalbán(J5m) a Ijonettě hosta přiveďte(J5m) Mne ale nechte zde až pod křížem(J5m) svou vykonal jsem vroucí pobožnost(J5m) neb srdce moje po kraj plno jest(J5m) a po útěše prahnu kanoucí(J5m) jak svatý déšť nám v duši z modlitby(J5m) Jel tedy Alár Gišár s Ijónem(J5m) a Renald zůstal sám a objal kříž(J5m) a duše jeho plna paprsků(J5m) svá rozkládala křídla povznésti(J5m) se k Bohu chtěla stržena však zpět(J5m) zas byla náhle k zemi ozvalo(J5m) hrom jako dálný kopyt dunění(J5m) se z nenadání v šeru večerním(J5m) se rekovná zjevila postava(J5m) a Renald uzřel nyní před sebou(J5m) na koni plavém jako žita klas(J5m) když uzrál pro žně muže mladého(J5m) ve zbroji ze stříbra a v tunice(J5m) jak padlý sníh A hvězda večerní(J5m) se právě prosypala na nebi(J5m) a nad temenem juna démantně(J5m) svit rozlévala svůj a hvězdy dvě(J5m) jí podobné pod čelem kmitaly(J5m) se jinochu a ty teď upíral(J5m) na Renalda a jal se mluvit tak(J5m) Já neznám tě však tuším přec kdo jsi(J5m) Rek žádný jiný také vzezření(J5m) jak tvoje ani míti nemůže(J5m) Z tvých očí duše svítá veliká(J5m) a plna dobroty Na tváři tvé(J5m) je utrpení stopa dumání(J5m) a bohatýr jsi celý zjevem svým(J5m) a cos co určit ani neumím(J5m) mi praví že jsi velkým člověkem(J5m) Tys Renald z Montalbánu Uhod jsem(J5m) Syn Ajmonův jsi mnoho zkoušený(J5m) Kýv Renald hlavou a tak promluvil(J5m) Jak ty jsi uhod uhodnu též já(J5m) Tvůj jarý zjev tvá krása jinošská(J5m) tvých údů síla modrých zraků vzlet(J5m) a také cos co určit neumím(J5m) mi praví slavený že Roland jsi(J5m) Ty uhodls řek Roland Hledám tě(J5m) Vstaň Renalde od kříže poslyš mne(J5m) Já naslouchám řek Renald ale proč(J5m) bych proto kříže pustiti měl peň(J5m) Mně tak jest sladce držeti se ho(J5m) jak Spasiteli na něm viseti(J5m) kdys bylo trpko Nuže krátce mluv(J5m) Co říci mám ti Roland odvětil(J5m) to nesrovná se s křížem svatým snad(J5m) Cokoli řekneš na to Renald děl(J5m) tak odpovím ti že se srovná to(J5m) s tím svatým naší spásy znamením(J5m) Tu zachmuřil se Roland a pak děl(J5m) Že nepřátely jsme ty zapomněls(J5m) Já vzpomněl řekl Renald zákona(J5m) jenž vespolnou nám lásku ukládá(J5m) A sklopil Roland zrak a zmaten děl(J5m) Já Karla jako otce miluju(J5m) Toť tvoje sladká jesti povinnost(J5m) řek Renald Teď však mluv proč hledals mě(J5m) Za krátkou chvíli Roland pravil tak(J5m) Král Ijón zrádcem jest to dobře víš(J5m) Chtěl tebe lapit Karlu vydati(J5m) Jest pravda že jej císař požádal(J5m) by tebe vydal Právo k tomu má(J5m) neb stojíš v zpouře proti koruně(J5m) Však Karel nevěděl jak hanebné(J5m) král Ijón proti tobě pikle kul(J5m) V prach mrzký takto Karlův majestát(J5m) král Ijón strh On cítil vinu svou(J5m) a v strachu pod tvou střechu nyní prch(J5m) Ty chceš jej ztrestat Já však pravím ti(J5m) nám vydej zrádce Pomsta naše je(J5m) před soud svůj Karel sketu požene(J5m) Tak řekl Roland Renald odvětil(J5m) Král Ijón vinen proti vám i mně(J5m) Však dobře děls on ke mně utek se(J5m) Ty dáváš nyní abych vydal jej(J5m) Já odpovídám pouze otázkou(J5m) Ty vydal bys jej kdyby v důvěře(J5m) se k tobě uchýlil co kajicník(J5m) Vzplál Roland ruměncem a šeptal Ne(J5m) Nuž řekl Renald z jaké příčiny(J5m) je úsudek tvůj o mně křivý tak(J5m) Proč níž mne sama sebe pokládáš(J5m) To nečiním vzkřik Roland horlivě(J5m) Já před tebou se kořím žel však žel(J5m) že rozejít se v míru nemůžem(J5m) Ty krále Ijóna mi nevydáš(J5m) já chápu to však vyzývám tě v boj(J5m) neb tak mi moje káže povinnost(J5m) Je trpká jako smrt Však reku vstaň(J5m) meč uchop svůj a sedni na koně(J5m) A Renald pravil drže kříže se(J5m) Ty bohatýre víš že neznám strach(J5m) že před nikým na světě neprchám(J5m) ni před tebou ač rekem největším(J5m) jsi na zemi a proto mluviti(J5m) tak přímo s tebou mohu Rolande(J5m) Ó vyslyš mne Buď míru andělem(J5m) Ty vidíš pod křížem že klečím zde(J5m) však před tebou bych klekl reku též(J5m) neb miluju tě láskou bratrskou(J5m) Hleď ruce svoje k tobě povznáším(J5m) Ó smiř mě s Karlem Krev ať neteče(J5m) už déle v tomto boji bezbožném(J5m) Krom hanby všemu podrobit se chci(J5m) Ó smiř mě s Karlem Manem budu tvým(J5m) a dám ti Montalbán i Bajára(J5m) co znamení své velké vděčnosti(J5m) Nač koně pak mi třeba bude už(J5m) Já půjdu z Francie v poušť někam v dál(J5m) a ty jsi hoden mého Bajára(J5m) a ponese tě v slávu nesmírnou(J5m) neb u svatého hrobu pokleknu(J5m) a za tebe se k Bohu pomodlím(J5m) tak horlivě že svaté lásky král(J5m) mě neoslyší Žehnat budu ti(J5m) neb spásou budeš mou když ukončíš(J5m) spor neblahý ten Žel mi krve jest(J5m) jež tekla už a žel mi bratrů mých(J5m) Tak zvolal Renald hvězdou ozářen(J5m) jež zlatým okem na něj hleděla(J5m) z těch výšin bezedných kam vznášel zrak(J5m) a Roland dojat v hloubi duše byl(J5m) a slova jediného nenašel(J5m) však démantové slzy tekly mu(J5m) po tvářích na nichž ležel mládí pel(J5m) a kývl Renaldovi slavný slib(J5m) v tom ruky přátelském byl pohybu(J5m) a mizel plavokšticí juný rek(J5m) ve mlze večerní kde kmitala(J5m) se stříbrná ta jeho lesklá zbroj(J5m) a sněhobílá jeho tunika(J5m) jak blýskavice dálná soumrakem(J5m) Tak tedy poprvé se setkali(J5m) ti reci dva a tak se rozešli(J5m) v ten tichý večer aniž mečů svých(J5m) by byli proti sobě tasili(J5m) Však slyšet Karel nechtěl o smíru(J5m) a rozkaz dal by vojsko hnulo se(J5m) byl jist že rychle skončen bude boj(J5m) že slávě jeho bude vrácen lesk(J5m) jenž v nekonečném sporu s vasaly(J5m) byl utrpěl A lesk ten nutný byl(J5m) tou dobou víc než jindy do Španěl(J5m) když chystal se neb touha nesmírná(J5m) jej pudila by slunnou onu zem(J5m) vzal pohanům a vrátil věřícím(J5m) a nejsladším mu bylo nyní snem(J5m) by Rolandovi její korunu(J5m) na junou vložil bohatýrskou skráň(J5m) Jak Renaldovi srdce bolelo(J5m) nad novým zápasem a nad krví(J5m) jež zase tedy hojně poteče(J5m) Jak toužil po tom s Karlem setkat se(J5m) a tváří v tvář mu stát Snad vnikl by(J5m) mu v srdce jeho hlas Však mluviti(J5m) s ním nechtěl Karel Vzkázal v odpověď(J5m) když o to prosil Renaldovi tak(J5m) Chci abys bez podmínky podrobil(J5m) se vůli mé co pánu svému man(J5m) a proto dřív tě vidět důstojnost(J5m) mi brání moje neboť buřič jsi(J5m) a s takovým král jednat nemůže(J5m) to bylo by jak bych ti přiznával(J5m) že aspoň stínu práva při tobě(J5m) A Renald pravil Práva ne jen stín(J5m) ne celé na mé straně právo je(J5m) Jsem mužem volným ač jsem králův man(J5m) Být mužem to je také majestát(J5m) tak velký zajisté jak králem být(J5m) Bůh stvořil muže krále lidé jen(J5m) a dílo boží větší lidského(J5m) A proto brání mně zas důstojnost(J5m) bych vstoupil před krále jak jeho rab(J5m) Smír hledám otrokem však nebudu(J5m) A neuzná li král mou důstojnost(J5m) pak jeho neuznávám majestát(J5m) Jest podmíněna každá povinnost(J5m) když na jedné jen straně býti má(J5m) jest otroctvím Kde právo přestává(J5m) tam povinnost jest také u konce(J5m) To Renald vzkázal tedy císaři(J5m) a stará rána znova vřela zas(J5m) Blíž táhlo vojsko Denně v Montalbán(J5m) se zprávy dostávaly o síle(J5m) jež lila se v ty tiché krajiny(J5m) jak velké moře které nízký břeh(J5m) svým zaplavuje zhoubným přívalem(J5m) a Renald když na tváři lidí čet(J5m) tam dole v městě úzkost tajenou(J5m) svým milým bratrům pravil jednou tak(J5m) Dnes na výzvědy v lesy pojedu(J5m) Mám tušení že kdesi v samotách(J5m) se setkám s Karlem Kdyby náhoda(J5m) nás svedla náhle odklizen tím spor(J5m) by prostě byl zda brání důstojnost(J5m) nám na vzájem se sejít tváří v tvář(J5m) Ach zjevné jest že vzkazy poselstva(J5m) nás k cíli nedovedou Je slova zvuk(J5m) když bezprostředně z duše vychází(J5m) a v duši druhou vznikne čaromoc(J5m) však slovo vyřízené napsané(J5m) jest jako plod jenž pelu nemá víc(J5m) A proto celá moje naděje(J5m) jen v rozhovoru s králem spočívá(J5m) A Ryšár řekl S tebou pojedu(J5m) Jsem ještě sláb však nejsem nemocen(J5m) Vzduch lesní uzdraví mě na dobro(J5m) a přímý slunce teplý paprslek(J5m) jenž nezbledl než pronik hradu zeď(J5m) mi jako lékem bude kouzelným(J5m) A jeli tedy Ryšár s Renaldem(J5m) A Alár zůstal v hradě s Gišárem(J5m) Po celý den se lesy toulali(J5m) po cestách strmých trním zarostlých(J5m) a mnohé Renald s bratrem Ryšárem(J5m) tam potkávali tlupy hrnoucí(J5m) se k Montalbánu mnohý tuhý boj(J5m) jim bylo také podstoupit a v hrad(J5m) se chtěli vracet velký obloukem(J5m) by silným davům tak se vyhnuli(J5m) Však v neproniknutelných houštinách(J5m) tu zabloudili posléz černá tma(J5m) je pohltila v příšerný svůj klín(J5m) a Renald Ryšár ba i Bajár sám(J5m) už unavením velkým klesali(J5m) Tu posléz řídl hvozd a na nebi(J5m) jež konečně nad sebou zahlédli(J5m) se slabá záře jakás šířila(J5m) a vnikala i v lesní mrákavu(J5m) Tu řekl Renald Sladký bratře můj(J5m) to měsíc za pahrbky vychází(J5m) nuž odpočiňme zde a čekejme(J5m) až nyní světlo svoje rozlije(J5m) po širém kraji Snadno bude nám(J5m) pak cestu opět domů nalézti(J5m) když poznáme v kterých jsme končinách(J5m) Jde na mně jakás těžká dřímota(J5m) však vím že dlouho spáti nebudu(J5m) Nuž pohovme si Bajár napase(J5m) se zatím zde a bude posilněn(J5m) Tak řekl Renald s koně seskočil(J5m) a v trávu klesl svěží vysokou(J5m) a zdřiml hned a ležel nehybný(J5m) jak mrtvý v rakvi Ryšár ale bděl(J5m) a zraky upíral na chvějnou zář(J5m) jež víc a víc se stále šířila(J5m) a jasnila až přísvit stříbrný(J5m) kraj celý ponenáhlu zahalil(J5m) a na to čarosladké pozadí(J5m) se neurčitě kladly mátožně(J5m) tam vrchů dálných velké obrysy(J5m) zde blízkých stromů šeré obrazy(J5m) a tiché vody místy blýskaly(J5m) se vedle hustých stínů v soumraku(J5m) jak snící nivy tajuplný zrak(J5m) Les dýchal hlubým šumem Někdy svist(J5m) se nočních ptáků ozval ostrý zvuk(J5m) a zapad opět v hluché mlčení(J5m) Svět byl to divný cosi vkrádalo(J5m) se v srdce Ryšáru jak tušení(J5m) o jiném bytí cizím člověku(J5m) touha po tom bytí neznámém(J5m) se zmocnila ho Byl to lepší los(J5m) ten hmoty němé Neznala co bol(J5m) A neurčitý jakýs tichý žal(J5m) nad lidským osudem se ozýval(J5m) mu v hloubi nitra V tom však zahlédl(J5m) od lemu hvozdu v kterém rozjímal(J5m) ve jasné mlze velké postavy(J5m) jež koňmo jely a jež zdály se(J5m) že cestu hledaly a Ryšár vstal(J5m) by bratra zbudil Však jak sladce spal(J5m) zda nebyl hřích to oloupiti jej(J5m) o dobrodiní spánku Vzal svůj meč(J5m) a plížil opatrně jako had(J5m) se k cizím jezdcům Měsíc vysoko(J5m) stál na nebi už svítil mužům v tvář(J5m) a Ryšárovi zdálo se(J4m) že poznává je Byli lidé to(J5m) jež zajisté byl Malgis vypravil(J5m) by Renalda šli hledat do lesů(J5m) když nevracel se s bratrem v Montalbán(J5m) A Ryšár z trávy vstal a zavolal(J5m) Sem ke mně věrní moji zdrav vás Bůh(J5m) Však omyl svůj v té chvíli poznal už(J5m) a rychle klesl tedy v trávu zpět(J5m) a doufal skrýt se v stínu Pozdě však(J5m) na spásu myslil svou a jeho zbroj(J5m) jej zradila neb v lesku měsíce(J5m) se třpytila při jeho pohybech(J5m) a zanedlouho síla olbřímá(J5m) jej zadržela hromový pak hlas(J5m) stůj zavolal a Ryšár ztracen byl(J5m) Vstal z vlhké trávy V duši pravil si(J5m) Co nyní činit mám Jich mnoho jest(J5m) a pustím li se s nimi v lítý boj(J5m) tu lomoz zbraní bratra probudí(J5m) jenž na pomoc mi přijde Ztraceni(J5m) jsme zajisté pak oba Ztracen tak(J5m) jsem pouze sám Nuž budiž Vítám smrt(J5m) Ta záhada jež ke mně mluvila(J5m) před chvílí v lese byla pokynem(J5m) že hodina má blízka Netruchlím(J5m) vždyť cítím naše věc že chýlí se(J5m) ke koncům zlým A radost života(J5m) už prchla mi Života trpkosti(J5m) jsem příliš okusil a zůstala(J5m) mi v duši hořkost jako odporná(J5m) chuť tomu v ústech zůstává jenž pil(J5m) číš plnou pelyňku a otravy(J5m) Kdo ví Snad bratry svoje spasím též(J5m) svou smrtí dnes Snad Karel smíří se(J5m) když na jednom z nás pomstu vykonal(J5m) Tak rozjímal a vzhlédl muži v tvář(J5m) jenž proti němu stál a ten mu děl(J5m) Tys jeden z Ajmonových synů Mluv(J5m) Ty podobáš se věru Renaldu(J5m) jejž nedávno jsem viděl Roland jsem(J5m) A Ryšár třásl se by hromový(J5m) ten hlas nezbudil bratra Renalda(J5m) a řekl téměř šeptem Uhod jsi(J5m) Své jméno zapírati nebudu(J5m) Jest Ajmon otec můj Já Ryšár jsem(J5m) Jsem chor a sláb Jsem sotva vyhojen(J5m) z ran smrtelných Jest boj mi nemožným(J5m) V tvé ruce dal mě Bůh Nuž k potupné(J5m) mě smrti veď Dík Karlův bude tvůj(J5m) A zasmušile hleděl Rolandu(J5m) v zrak sokolí však rek mu odvětil(J5m) Ne císařův však můj jsi zajatý(J5m) Zde ruka má Co mluvíš Ryšáre(J5m) o potupě Kdo tebe tupit smí(J5m) když já tě chráním Běda kdo by chtěl(J5m) se tobě reku blížit bez úcty(J5m) A Ryšár pravil Věřím Rolande(J5m) jak v Boha v tvoje pravé rytířství(J5m) Nuž pojď a veď mě kudy libo ti(J5m) A mlčky oba reci kráčeli(J5m) tou svatoslavnou nocí měsíční(J5m) a přišli brzy v tábor veliký(J5m) za vrchem jenž ho zrakům plně kryl(J5m) z té strany kde byl hustý onen les(J5m) v němž Renald posud spal Hned šířila(J5m) se bleskem zvěst že zajat Rolandem(J5m) syn Ajmonův a tábor bouřil se(J5m) tou zprávou velikou jásot k nebi zněl(J5m) a Karel pozved hlavu v stanu svém(J5m) od polštáře kde dřímal udiven(J5m) vzhléd k Rolandu jenž k loži přistoupil(J5m) sen střásaje pak císař tázal se(J5m) Co znamená ten povyk Blíží se(J5m) snad nepřítel A Roland odvětil(J5m) Je v táboře už jeden z nepřátel(J5m) Já přivedl ti pane Ryšára(J5m) Mým zajatým jest Vzdal se bez boje(J5m) Je chor a sláb a proto rozkaz dej(J5m) by měkké lůžko pro něj ustlali(J5m) Jsem znaven též a proto lehnu spát(J5m) A tiše odcházel byl Karel něm(J5m) tak překvapila velká jej ta zvěst(J5m) však brzy nabyl slova Zajásal(J5m) Bůh vyslyšel mou prosbu horoucí(J5m) Mé pokoření konci blíží se(J5m) Zas klidně budu spát sen plašiti(J5m) mi nadál nebude už vědomí(J5m) to trpké čtyři čela přesmělá(J5m) že ve vzdoru jak štíty tvrdých skal(J5m) mé blesky vyzývají bez trestu(J5m) a posměch z moci mé že tropí si(J5m) Tak zvolal císař koltra zvedla se(J5m) a vešel Ném a vešel Ožier(J5m) a reků dav a vedli Ryšára(J5m) a císař zhlédnuv jej se zachmuřil(J5m) a hrozný jeho planoucí byl zrak(J5m) Však Ryšár klidně stál hled nesklopil(J5m) a hlavu nesklonil Tu obrátil(J5m) se císař k věrným svým a takto děl(J5m) Hned odveďte a svažte buřiče(J5m) On propad smrti smrti bezectné(J5m) a proto nechci na něj pohlédnout(J5m) Hned z rána zemře Pouta dejte mu(J5m) Něm Ryšár byl však v srdci pravil si(J5m) Co na tom má že přišla hodina(J5m) Můj bratr Renald přec je zachráněn(J5m) Pak řekl nahlas Ožierovi(J5m) Vy slyšeli jste Proč tak nehybně(J5m) zde stojíte jak byste váhali(J5m) Nuž veďte mě Mám ráno zemříti(J5m) a teď snad ještě půlnoc nepřišla(J5m) Mně spát se chce Je dlouho do rána(J5m) Mne pouta vaše tížit nebudou(J5m) Mé svědomí jest čisté Bez bázně(J5m) vstříc hledím smrti Na to odvedli(J5m) jej beze slova klesl na lůžko(J5m) a usnul tiše k smrti znaven jsa(J5m) Když slunce ráno v nachu vstávalo(J5m) sto polnic chladným vzduchem zahřmělo(J5m) a celý tábor v zbraních leskl se(J5m) a jméno Ryšárovo letělo(J5m) co heslo k pozlaceným oblakům(J5m) a kletby žáští s ním se ozvaly(J5m) neb nenáviděl celý Karlův voj(J5m) ty Ajmonovy děti přesmělé(J5m) pro dlouhé boje které po leta(J5m) mu konat bylo k vůli buřičům(J5m) Sám Karel vyšel nyní ze stanu(J5m) plášť zlatý kolem něho v slunci plál(J5m) a koruna na hlavě hořela(J5m) mu démantně jak skuta z lesklých hvězd(J5m) Na tváři jeho krutý úsměv byl(J5m) když přivedli mu Ryšára a řek(J5m) Teď posléz hlavu skloníš odvážný(J5m) před velebou té svaté koruny(J5m) jíž rouhal jsi se dlouho hříšně tak(J5m) A proto smrtí zemřeš nečestnou(J5m) Ne mečem zhyneš ale provazem(J5m) A řekl Ryšár Vidím králi kříž(J5m) na koruně tvé před ním kořím se(J5m) Tvá slova ale věru v odporu(J5m) jsou se svatým tím spásy znamením(J5m) Msta mluví z tebe která Bohu jen(J5m) ne lidem patří Život můj si vem(J5m) ten patří ti na čest mou nesahej(J5m) Kaž aby meč mi dali postav mě(J5m) pak tři sta třeba mužům tváří v tvář(J5m) bych pod ranami jejich jako brav(J5m) na jatkách padl s mečem v rukou však(J5m) a v boji čestném Císař zasmál se(J5m) zlým smíchem hlasitým pak odvětil(J5m) Kat odpraví tě neb jsi zločinec(J5m) V tvých očích jen řek Ryšár vzpřímiv se(J5m) však před Bohem jsem práv a před sebou(J5m) a soud můj Bůh a moje svědomí(J5m) ti když mě nekárají směji se(J5m) Nuž jednej tak jak záští tvoje chce(J5m) a odevzdej mě rukám katovým(J5m) však zhanobit mě přece nemůžeš(J5m) a bude li o hanbě mluvit se(J5m) s tvým jenom bude jménem spojena(J5m) neb jednal jsi ne jako pravý muž(J5m) Hryz král se do rtů hněvem všecek vzplál(J5m) a pozved ruku jak by udeřit(J5m) chtěl Ryšára však neučinil tak(J5m) a řekl pouze hlasem chvějícím(J5m) se vnitřní bouří Zhyneš při sám Bůh(J5m) jak pravil jsem ti rukou katovou(J5m) A odvracel se Paladýnové(J5m) tu právě přicházeli Z daleka(J5m) již volal Roland v čele spěchaje(J5m) jim netrpěliv Co to znamená(J5m) Můj zajatý má ruce spoutané(J5m) jak zločinec Kdo osmělil se tak(J5m) mě potupit a reka Ryšára(J5m) Však císař na něj přísně pohleděl(J5m) a zvolal s hněvem Chlapče na úzdě(J5m) měj jazyk svůj Je Ryšár zločinec(J5m) a buřič nectný proto zahyne(J5m) jak zločinec a hned tam na vrchu(J5m) kde suchý trčí strom tam pověsí(J5m) jej kat by celý tábor viděl to(J5m) a širý kraj a slunce nebesa(J5m) Já přísahal tak Obávám se však(J5m) by lstí nějakou neunikl mi(J5m) neb známo jest že Malgis kouzelník(J5m) to Ajmonovo chrání plemeno(J5m) jež tolik běd na říš mou přivedlo(J5m) Chci tedy moji paladýnové(J5m) by někdo z vás jenž dík můj zasloužit(J5m) si zvláště chce se vydal s Ryšárem(J5m) až k popravišti kde by nad ním bděl(J5m) by kat své dílo konal nerušen(J5m) Já synům Ajmonovým nevěřím(J5m) a myslím že se náhle objeví(J5m) by bratra svého ještě spasili(J5m) Snad Alár přiletí jak divá bouř(J5m) snad Gišár chrabrý nebo Renald sám(J5m) na Bajáru pod nímž se třese zem(J5m) Kdo z vás tu službu tedy vykoná(J5m) již opatrně žádám Promluvte(J5m) Tak Karel děl však všickni mlčeli(J5m) a zraky klopili a nevole(J5m) se jevila na tvářích hrdin všech(J5m) a Roland lál a zuby zaskřípal(J5m) a zvolal Císaři nech bojovat(J5m) mě s Ryšárem Pro Boha slyš můj hlas(J5m) Zrak Karlův metal blesky upíral(J5m) se udiven s rostoucí chmurností(J5m) v tvář paladýnů kteří mlčeli(J5m) tak zatvrzele hněv jej zachvátil(J5m) a v temno zarděl se Však potlačil(J5m) bouř pýchy své Mlč velel Rolandu(J5m) pak opět obrátil se k ostatním(J5m) a oslovil svůj mírniv hromný hlas(J5m) tak Berengára galského jenž stál(J5m) mu nejblíže Můj drahý příteli(J5m) ó Berengáre galskou držíš zem(J5m) a Irsko z ruky mé jsi manem mým(J5m) a povinnost tvá sloužiti mi zde(J5m) ve Francii Než poslyš Zrušuju(J5m) tu povinnost a nikdy přes moře(J5m) už nebude ti plouti k službě mé(J5m) ni tobě ani dětem tvým a zem(J5m) svou budeš volně držet jako král(J5m) to na památku že jsi sloužil mi(J5m) dnes v okamžiku když jak sloupové(J5m) ti stáli nehybně již přátely(J5m) se mými zdáli vždy Jdi s Ryšárem(J5m) jeď na vrch onen k stromu suchému(J5m) a dbej by vykonán můj rozkaz byl(J5m) a Renalda mi zažeň Gišára(J5m) neb Alára divého zjeví li(J5m) se někdo z nich by spasil Ryšára(J5m) Však Berengár mu řekl uražen(J5m) Slib tvůj je pohaněním císaři(J5m) Když se mnou mluvíš tak tu zřejmé jest(J5m) že nikdy pro mě úcty nemívals(J5m) Kdo řekl ti že čest má na prodej(J5m) Vem Irsko své a krásnou galskou zem(J5m) Kdo k vůli zisku hřeší proklet buď(J5m) Dup Karel v hněvu nohou v tvrdou zem(J5m) a rozechvěn chyt za plášť Turpina(J5m) hlas jeho nyní slzami se třás(J5m) a mluvil tiše téměř pokorně(J5m) Ó biskupe ty slyšels pravil mu(J5m) ó příteli ty vzácný nad všechny(J5m) Jsem stár jsem stár A proto odvážně(J5m) ti vzdorní muži se mnou mluví tak(J5m) Ty buď jim příkladem Mou vůli plň(J5m) ty z bohatýrů jeden z největších(J5m) jenž umíš třímat meč i svatý kříž(J5m) Ty víš co jsem ti dávno sliboval(J5m) až uprázdní se Petrův svatý trůn(J5m) ty na něj dosedneš Jsemť pomoc tvá(J5m) buď pomocí dnes mou můj příteli(J5m) A arcibiskup řekl Knězem jsem(J5m) však pravda jest že umím třímat meč(J5m) a stokrát viděls mě jak pomahat(J5m) jsem spěchal skolit pýchu pohanskou(J5m) Však nikdy nikdy králi pomahat(J5m) mě neuvidíš krev když křesťanská(J5m) se vylévati má a pravím ti(J5m) to přímo v tvář že dobře nejednáš(J5m) když Ryšára chceš katům vydati(J5m) Vzdych Karel z hluboka a dmula se(J5m) mu prsa mocně pýchou raněnou(J5m) zášť jeho rostla byl jí hluch a slep(J5m) a všechna výsost s něho zmizela(J5m) a kmetská tvrdošijnost jedině(J5m) jen vládla v jeho duši Odvrátil(J5m) se od Turpina chmurný jako bouř(J5m) a zvolal takto Ožiere slyš(J5m) Tys manem mým a stokrát přísahals(J5m) mi věrnost věčnou Přišlo k sluchu mi(J5m) že v plni valkolorské nedávno(J5m) jsi téměř zrádcem byl žes Renalda(J5m) měl v rukou svých a žes jej nedržel(J5m) Sluch svůj jsem zavřel zvěsti podivné(J5m) však nesplníš li nyní rozkaz můj(J5m) pak uvěřím a nectnýms v očích mých(J5m) Ne promiň mi Vždyť věřit nemohu(J5m) Jdi příteli a odveď Ryšára(J5m) Buď Pavie Plačenza Verčeli(J5m) tvou z toho dne Zde na to ruka má(J5m) Krok činil Karel Ožieru blíž(J5m) ten ale couv a řekl nevlídně(J5m) Dík císaři však nechci Pavie(J5m) ni druhých měst A zrádcem nezvi mě(J5m) Jsem věren ti však nejsem sluhou tvým(J5m) jenž zaprodá se slepě za peníz(J5m) To ještě pravím ti že postavím(J5m) se s muži svými tomu do cesty(J5m) jenž na Ryšára sáhnout smělost má(J5m) Jdi vzkřikl Karel jdi a proklet buď(J5m) A nikdy před mou nepřijď více tvář(J5m) Ty hluboko jsi ranil srdce mé(J5m) a odervu je nyní od tebe(J5m) jež k tobě lnulo silou veškerou(J5m) A Ožier šel tvář zahalenou v plášť(J5m) a v náručí král Rolandu se vrh(J5m) tak volaje Ó synu duše mé(J5m) Ty aspoň ty mě neopouštěj dnes(J5m) neb tebe vždy jsem něžně miloval(J5m) víc než své děti Hleď jsou zrádcové(J5m) ti muži všickni kteří tvářili(J5m) se býti přátely Já věřil jim(J5m) já bloud Však ty mne nezklameš ty ne(J5m) To lidé cizí jsou však v žilách tvých(J5m) krev proudí krále Pepina jak v mých(J5m) Ó moje dítě synu duše mé(J5m) jak ode dneška ještě silněji(J5m) tě budu milovat z rukou mých(J5m) v klín můj se sypat budou koruny(J5m) Chceš Basilej a Dortmund Holandy(J5m) Chceš pyšné město Kolín bohatý(J5m) jenž v Rýnu shlíží se Co ještě chceš(J5m) Jen směle mluv můj sladký Rolande(J5m) A jako dítě reka celoval(J5m) a vlasy hladil mu však bohatýr(J5m) se z náručí mu trhal slzy měl(J5m) v svých zracích blankytných a pravil tak(J5m) Měj slitování se mnou nemuč mne(J5m) Vždyť víš že nesmím slyšet prosbu tvou(J5m) V mé ruce Ryšár dal se slíbil jsem(J5m) že nikdo nesmí dotýkat se ho(J5m) a slovu svému bohdá dostojím(J5m) Kdo osmělí se státi proti mně(J5m) Vzplál Karel znova hněvem odstrčil(J5m) od sebe Rolanda a vzkřikl tak(J5m) Já posud dávám v říši zákony(J5m) a vůle moje nejvyšší jest zde(J5m) a řekl jsem že Ryšár zahyne(J5m) a stane se tak jak jsem přísahal(J5m) přes drzé tvoje chlouby Odejdi(J5m) Vzplál Roland též a hněvem třásl se(J5m) a hromem zvolal Králi přísahám(J5m) že litovati budeš zášti své(J5m) Když Ryšár zhyne rukou katovou(J5m) tu v zajetí se Renaldovi dám(J5m) své jméno zahodím ne Rolandem(J5m) však Ryšárem se zváti budu pak(J5m) a druhem budu věrným Gišáru(J5m) a Aláru a bratrem Renaldu(J5m) a proti tobě budu bojovat(J5m) a válčit králi až do smrti své(J5m) Tak napravím a potrestám tvůj hřích(J5m) Bled Roland byl a odkvapil jak bouř(J5m) a Ryšár zvedal ruce spoutané(J5m) a žehnal mu a něm byl dojmutím(J5m) však Karel ztratil zcela rozvahu(J5m) byl šílen pýchou hněvem lítostí(J5m) a hromem zvolal Bože jaký žal(J5m) Ni jedna duše v celé Francii(J5m) jež povinnost svou konat dovede(J5m) Při této koruně již na hlavu(J5m) Bůh pro mé neštěstí mi postavil(J5m) vám přísahám že všichni zhynete(J5m) že hrady vaše zbořím rozkotám(J5m) že těla vaše spálím popel váš(J5m) do větru rozházím když nestane(J5m) se vůle má Buď proklet onen den(J5m) kdy králem stal jsem se Proč břemeno(J5m) tak těžké na má bedra kladl Bůh(J5m) Zde vemte ji tu svatou korunu(J5m) a na skráň položte ji Ryšáru(J5m) a veďte mne vy podlí zrádcové(J5m) na holý onen vrch a odpravte(J5m) mě místo něho Žil jsem dlouho dost(J5m) a znaven jsem vám vládnout sketové(J5m) již Renalda se nejspíš bojíte(J5m) a Malgise Tak Karel burácel(J5m) strh korunu a hodil na zem ji(J5m) a strašlivý tak jeho pohled byl(J5m) že všichni zbledli V tichu hlubokém(J5m) tu hlas se ozval Rispo z Ribmontu(J5m) muž neslavný tak pravil císaři(J5m) Jsi v omylu když myslíš císaři(J5m) že ve Francii nemáš věrných už(J5m) a sluhů poslušných Jsem jeden z nich(J5m) Hleď pane hrabě Rispo z Ribmontu(J5m) svou nabízí ti službu Neptám se(J5m) jak soudí kdo v tvé při já ptám se jen(J5m) co tvoje vůle to mi dostačí(J5m) Meč tasím hleď už vedu Ryšára(J5m) kde kat jej čeká vedu v průvodu(J5m) jej lidí svých a zázrak vykonal(J5m) by Renald neslýchaný při sám Bůh(J5m) z mých rukou kdyby vyrval Ryšára(J5m) A nectný Ribmont hodil na hrdlo(J5m) sám vlastní rukou provaz Ryšáru(J5m) a sklopil pouze zrak když s bezedným(J5m) naň pohled Ryšár opovržením(J5m) a paladýni vzkřikli Hanba ti(J5m) A odcházeli Karel ale řek(J5m) Že na tvou službu nezapomenu(J5m) to uvidíš než slunce zapadne(J5m) já povýším tě nad ty vysoko(J5m) již s opovržením se vzdalují(J5m) A nyní jdi a konej úřad svůj(J5m) Řek císař tak však cítil v nitru svém(J5m) sám velký stud a Rispo z Ribmontu(J5m) se zdál mu vyvrhelem Smuten byl(J5m) že v spojení byl s mužem takovým(J5m) a řekl si že tímto vítězstvím(J5m) své zvůle nezřízené klesl hloub(J5m) než každou porážkou a odcházel(J5m) v stan osamotněn s hlavou schýlenou(J5m) Kýv Rispo z Ribmontu však lidem svým(J5m) a odváděli tedy Ryšára(J5m) na lysou horu k stromu suchému(J5m) kde čekal kat a dole v táboře(J5m) to vřelo jako v kotli nad ohněm(J5m) a bzučelo jak v oulu nesmírný(J5m) ruch panoval jak mezi mravenci(J5m) po celém ležení neb rozbroj byl(J5m) tam všeobecný hádka zuřila(J5m) zda sluší poslechnout či postavit(J5m) se proti králi který záštím slep(J5m) se strhnout dává k činům nečestným(J5m) A mezi tím co vše to dálo se(J5m) spal Renald v lese spánkem hlubokým(J5m) tak hlubokým že mdlobě rovnal se(J5m) a netušil jaké to neštěstí(J5m) se valí na Ryšára Bajár však(J5m) bděl za reka a vida na hoře(J5m) na lysé hemžiti se lidí dav(J5m) hned větřil že to cos jak nebezpeč(J5m) v mech hrabat začal hromně zařehtal(J5m) a když se Renald přece nevzbouzel(J5m) tu nohou zabušil tak v jeho štít(J5m) že zvukem kovovým se zachvěl les(J5m) a Renald vyskočil a zrak si mnul(J5m) a zíral kolem volal Ryšára(J5m) a odpověď když jeho neslyšel(J5m) tu úzkost tušící se zmocnila(J5m) ho náhlá za uzdu vzal Bajára(J5m) a spěchal na lem hvozdu uviděl(J5m) tu lysou horu suchý onen strom(J5m) o lidí hemžení a Ribmonta(J5m) jenž vedl Ryšára by katovi(J5m) jej odevzdal a Renald vrávoral(J5m) tluk srdce se mu náhle zastavil(J5m) mha kryla jeho zrak však na mžik jen(J5m) pak vyskočil na věrné zvíře své(J5m) a zvolal Bajáre můj Bajáre(J5m) my oba spali spánkem proklatým(J5m) Ten spánek Jidášem byl Kletba nám(J5m) A běda třikrát běda Bajáre(J5m) když nespasíme spolu Ryšára(J5m) Bůh zavrhne nás oba Bajáre(J5m) teď vzhůru Vzhůru Leť jak anděl sám(J5m) jak blesk Jak vítr Bajár sebou trh(J5m) a letěl jako orel jako bouř(J5m) přes kamení a křoví příkopy(J5m) sám zdál se bleskem jiskry lítaly(J5m) zpod jeho kopyt oblak prachu nes(J5m) se nad ním kolem něho Z daleka(J5m) se Bajár takto chmurnou smrští zdál(J5m) jež plna zkázy nivou burácí(J5m) a Ribmont vida zjev ten podivný(J5m) se zarazil na hory vrcholku(J5m) a zrak si stínil rukou volaje(J5m) Běs jakýs chvátá nivou ďábel sám(J5m) A Ryšár na to oči otevřel(J5m) jež zavíral už skon svůj čekaje(J5m) a srdce jeho mocně zatlouklo(J5m) neb uhod hned že Bajár letí tak(J5m) a věděl blesk jenž šlehal z daleka(J5m) že Renaldův to vítězící meč(J5m) a zašeptal si Přijde ještě v čas(J5m) A hora duněla už dusotem(J5m) těch Bajárových kopyt olbřímých(J5m) a náhle jak by zem jej vyvrhla(J5m) ze svého lůna kůň i jezdec stál(J5m) tvář v tváři Ribmontu a zlatý lesk(J5m) lil s brnění se reka Renalda(J5m) a oheň sršel z očí Bajáru(J5m) a bylo jak by svatý Jiří sám(J5m) byl přijel potřít znova ještěra(J5m) a překvapením zkamenělý stál(J5m) dav mužů na hoře a pod horou(J5m) zřel celý tábor vzhůru s obdivem(J5m) a Karel císař vyšel ze stanu(J5m) a vykřik temně poznav Renalda(J5m) Ten ale mečem máv svým bleskotným(J5m) a hlava Ribmontova sletěla(J5m) jak makovice s trupu zrádcova(J5m) a se svahu se dolů koulela(J5m) jak zahozený kámen skákajíc(J5m) a dopadla u stanu císaři(J5m) u samých nohou třísníc jeho plášť(J5m) svou temnou krví s prachem smíšenou(J5m) Však mezi tím jal Renald Ryšára(J5m) a na koně ho hodil před sebe(J5m) jak mrtvou věc a výkřik vyrazil(J5m) jak dravý pták a Bajár vzpřímil se(J5m) a jak by orlích křídel deset měl(J5m) do letu dal se zmizel mžiknutím(J5m) a zas už v pláni dole daleko(J5m) se smrští zdál pak stínem bodem pak(J5m) a zapad do tmy hvozdu skřivánek(J5m) jak zapadá do hloubi vonných trav(J5m) k nebi nes divý jásot se(J4m) neb celý tábor chvěl se nadšením(J5m) nad Renaldovým činem přesmělým(J5m) a nad záchranou reka Ryšára(J5m) od smrti potupné Bled ale stál(J5m) jak přízrak císař Karel před stanem(J5m) jenž za ním zlatem hořel purpurem(J5m) a v očích jeho slzy svítily(J5m) a s bolestným tak pravil úsměvem(J5m) když ticho nastalo Blíž přistupte(J5m) ó paladýnové Sem přikročte(J5m) Zde moje ruce Nuže svažte mne(J5m) a vydejte mne rychle Renaldu(J5m) On vaším králem jest a císařem(J5m) to na jevo jste dali zřejmě přec(J5m) a buřiče zde není mimo mne(J5m) Já příliš dlouho žil to nahlížím(J5m) já unavil vás dlouhým věkem svým(J5m) To bylo pošetilé na mou čest(J5m) A proto odpadli jste ode mne(J5m) a stojím sám Ne Jeden zůstal mi(J5m) Zde jedna hlava věrná almužnou(J5m) mi Renald hodil ji a zdvihám ji(J5m) jak starý žebrák vděčně pokorně(J5m) A sklonil se a z prachu povznesl(J5m) tu Ribmontovu hlavu zsinalou(J5m) jež u nohou mu posud ležela(J5m) a třímal v rukou ji a padaly(J5m) jak velké hrachy slzy na tu tvář(J5m) s níž hrůza šla a řinula se krev(J5m) Tu klesal celý tábor v kolena(J5m) před majestátem velké bolesti(J5m) a štkaní bylo slyšet vzlyky pláč(J5m) a Roland vstal a zvolal Císaři(J5m) my pro tebe chcem všickni zemříti(J5m) a naší krve každá krůpěj tvá(J5m) Veď do boje nás V boji zničiti(J5m) nám sluší rekům nepřátele tvé(J5m) Ty hledals kata nenašel jsi ho(J5m) ve řadách bohatýrů blízkých ti(J5m) buď na to hrd a zemi odevzdej(J5m) tu hlavu kterou soudil Bůh náš sám(J5m) My spravedlivi byli věrni však(J5m) a milujem tě všickni nade vše(J5m) jen Bůh a Kristus Panna Marie(J5m) nám tebe dražší jsou a světější(J5m) Na dnešní zapomeň o pane den(J5m) buď Karlem zas tím velkým císařem(J5m) jenž nese kříž by za ním Francie(J5m) ta sladká naše matka kráčela(J5m) Jsme všickni tvoji ujče buď zas náš(J5m) Veď do boje nás všichni zvolali(J5m) a hřměli mečem divě o štíty(J5m) až lesy třásly se kol dokola(J5m) a Karel v trávu hlavu položil(J5m) tu bledou Ribmontovu krvavou(J5m) a náručí své dojmut otevřel(J5m) vstříc táboru a Roland klesl mu(J5m) jak dítě na prsa a poklekl(J5m) a císař skloněn líbal vlasy mu(J5m) a šeptal s pláčem Vrátil jsi se zas(J5m) na srdce moje dítě divoké(J5m) A takto smír byl zase zpečetěn(J5m) a heslo znělo Vzhůru v Montalbán(J5m) Běd nových dlouhá řada začala(J5m) tak opět v oné válce krvavé(J5m) jež věru všem se zdála bez konce(J5m) Jak těsně svíral císař Montalbán(J5m) Hrad jako útes z moře z tábora(J5m) čněl zachmuřen a jako přívaly(J5m) se vojska hnala v bouřích divokých(J5m) vždy z rána hned a někdy v noci též(J5m) ku branám města k hradbám pod věže(J5m) a Ajmonovým dětem naděje(J5m) už v prsou zmírala že vzejde kdy(J5m) den míru pro ně ticha pokoje(J5m) Tu Malgisovi zželelo se jich(J5m) a krve prolité a pravil tak(J5m) jim jednou na večer Ó přátelé(J5m) moc Karlova vás zcela udolá(J5m) vy podlehnete síla zvítězí(J5m) nad právem svatým Smutný je ten svět(J5m) ten lidí svět a chtěl bych daleko(J5m) zas v lesích žít a tichých samotách(J5m) svým myšlénkám svým nadpozemským snům(J5m) Jak mohu ale tak vás zanechat(J5m) Já půjdu ale dříve vykonám(J5m) čin neslýchaný Skončím náhle boj(J5m) ten krutý který řádí pod hradem(J5m) tak dlouho už Já zítra povím vám(J5m) zda doufat na mou pomoc můžete(J5m) neb v nitru svém sám s sebou bojuji(J5m) a nevím zdali jednat právo mám(J5m) tak jak mne nutí k tomu útrpnost(J5m) A odcházel hluboce zamyšlen(J5m) a s nedůvěrou za ním hleděli(J5m) a s podivem Jak mluvil záhadně(J5m) On ale v komnatu se uzavřel(J5m) tam celou noc jej mluvit slyšeli(J5m) a hlasy jakés odpovídaly(J5m) mu jako šelest vánků ve stromech(J5m) a jakés mlhy bledé mátohy(J5m) a neurčité stíny smykaly(J5m) se jeho oknem v šerou komnatu(J5m) po luny paprscích Po celou noc(J5m) to trvalo a ráno bled a chor(J5m) se Malgis zjevil v síni Pravil tak(J5m) Je rozhodnuto Půjč mi Bajára(J5m) můj Renalde Tvá spása blízka je(J5m) Sed na koně a vyjel stranou tou(J5m) jež posud prosta byla nepřátel(J5m) Sluj temná zela v lese v její klín(J5m) se Malgis ponořil a Bajár s ním(J5m) a opět šepty ozývaly se(J5m) tak tajůplné opět mátohy(J5m) tmou míhaly se v sluji vyšel pak(J5m) i s koněm Malgis Ale byl to on(J5m) A byl to Bajár Oba změněni(J5m) až k nepoznáni byli Hnědý byl(J5m) dřív bílý kůň a zdál se sesláblý(J5m) jen pomalu se vlekl klesala(J5m) mu hlava jak by unést nemohly(J5m) tíž její nohy křivé kulhavé(J5m) A Malgis zdál se starcem Bílý vous(J5m) mu splýval na prsa a byly tak(J5m) ty tmavé jeho oči zapadlé(J5m) že slepým zdál se Vrásky bez počtu(J5m) měl na tváři a roztrhaný háv(J5m) kryl tělo jeho zhublé chatrné(J5m) a chvějící se jako chorobou(J5m) Tak dojel do tábora císaře(J5m) Co hledáš zde se hrubě ptali ho(J5m) a hlasem skuhravým jim odvětil(J5m) Jsemť poutník jenž se znaven navrací(J5m) z těch míst kde spasitel náš Kristus žil(J5m) a mluvit s císařem mi nutno jest(J5m) Jen jemu svěřím co mne vede sem(J5m) Ném zaslechl to pravil Příteli(J5m) až na večer tě chceš li povedu(J5m) v stan císařův dřív nelze mluvit s ním(J5m) Jsi hladov Dám ti jíst a pít ti dám(J5m) když trápí žízeň tě Chci pouze spát(J5m) řek slabě Malgis pít však nebudu(J5m) ni jísti dřív než s králem promluvím(J5m) Tak jednati mě slavný nutí slib(J5m) Tu nechali jej tedy spočívat(J5m) a Malgis spal a v šeru večerním(J5m) pak bloudil táborem a vešel v stan(J5m) kde seděl Ožier a bylo s ním(J5m) tam přátel mnoho Pili vespolek(J5m) a vidouce teď toho poutníka(J5m) jenž z dálné Palestýny přicházel(J5m) číš hned mu podali již nepřijal(J5m) pak tázali se ho co uviděl(J5m) na pouti své a co byl uslyšel(J5m) A Malgis řekl Mnoho zvěděl jsem(J5m) co víře nepodobné zdálo se(J5m) však ze všeho mně nejvíc poutalo(J5m) co o Karlu se králi mluvilo(J5m) a jeho cestě v ony končiny(J5m) a v Cařihrad Sám píseň složil jsem(J5m) o oné výpravě Je libo vám(J5m) pak zazpívám ji Mnohý z vás byl též(J5m) tam s Karlem zajisté Nuž rcete mi(J5m) zda pravda vše co hlásá píseň má(J5m) To řekl Malgis hlasem skuhravým(J5m) když ale harfu Ožier podal mu(J5m) a zvolal Starče nuže zpívej nám(J5m) tu čarokrásným stal se jeho hlas(J5m) a zasáh v struny které zazněly(J5m) jak ptačí klokot a pak zazpíval(J5m) svou píseň jejíž obsah tento byl(J5m) Buď pánové Bůh přítelem vám všem(J5m) vám kteří sluch mi nakloňujete(J5m) a se mnou chvalte jej jenž slávy král(J5m) na kříži muka pro nás podstoupil(J5m) On mečům vašim dává vítězství(J5m) kéž písni moji vzlet a sílu dá(J5m) O Karlu pěji králi Francie(J5m) jenž sem vás ved dobývat Montalban(J5m) Den krásný byl když jednou s dvorem svým(J5m) šel v opatství svatého Diviše(J5m) by přítomen byl v slávě královské(J5m) mši svaté kterou sloužil Turpin sám(J5m) ne v šedém chrámě ale v zahradě(J5m) pod stromy šumícími Zpívali(J5m) tam drobní ptáci sladce tichounce(J5m) a modrý dým se nesl kadidla(J5m) až k bílým oblakům od oltáře(J5m) jenž zlatě skvěl se v šeru zeleném(J5m) Král na hlavě měl z perel korunu(J5m) meč po boku měl zlatý z nachu plášť(J5m) mu k nohám spěl a jasně slunce dvě(J5m) pod čelem zraky jeho hořely(J5m) Teď znamenal se křížem poklekl(J5m) a kolem stáli jeho rekové(J5m) a klaněli se Bohu Olivier(J5m) byl opodál pod vonnou olivou(J5m) a vedle něho cizí rytíř stál(J5m) jenž do Paříže přišel z daleka(J5m) a Jafetem se z Palmy jmenoval(J5m) A po mši Olivier tak pravil mu(J5m) Rci mnohý už jsi viděl cizí kraj(J5m) a králů mnoho viděls v žití však(J5m) a v širém světě muže který by(J5m) tak bohatýrsky hleděl nebi v tvář(J5m) jak císař Karel Viděls v žití svém(J5m) kdy čelo které tak by korunu(J5m) nést dovedlo jak čelo Karlovo(J5m) Tu Jafet z Palmy řekl s úsměvem(J5m) Tak mluví nezkušené jinošství(J5m) znám krále většího než král je váš(J5m) znám krále jehož důstojenství jest(J5m) nad důstojenství toho krále zde(J5m) jak světlo dne nad bledé svítání(J5m) Mrav jeho rytířský nad Karlův mrav(J5m) jak zlato nad stříbro Tak Jafet děl(J5m) a Olivier se v temno červenal(J5m) neb mnoho kolem stálo rytířů(J5m) a slyšeli též paladýnové(J5m) řeč cizincovu Zvolal Olivier(J5m) Při živém Bohu tedy pověz mi(J5m) kdo jest ten král Mluv abych nemyslil(J5m) že pouze snižovati Karla chtěls(J5m) Však Jafet tvrdošijně odpíral(J5m) a živá tedy hádka povstala(J5m) a povyk velký tak že Karel sám(J5m) vše uslyšel a přistoup s úsměvem(J5m) a pravil Jafetu Můj rytíři(J5m) a z dáli poutníku ty hoste náš(J5m) rci jméno toho krále půjdu tam(J5m) kde stojí jeho trůn a pravda li(J5m) že pevněji je v ruce jeho kříž(J5m) než v ruce mé a větší křesťanství(J5m) že prospěch kyne z jeho vůdcovství(J5m) než z vlády mé tu rád se pokořím(J5m) před mužem tím a budu jeho man(J5m) Však byla li tvá řeč jen strojena(J5m) chceš li pouze ponížiti nás(J5m) pak věru zasloužil bys muži trest(J5m) Ne k vůli mně však k vůli Francii(J5m) té sladké vlasti která korunu(J5m) a žezlo svěřila mně v důvěře(J5m) Plach klopil oči Jafet zmateně(J5m) pak pravil takto Velký císaři(J5m) já přiznávám že planě mluvil jsem(J5m) Král jehož míním pravda bohatší(J5m) jest tebe o mnoho a nádhera(J5m) je větší v jeho domě bohatýr(J5m) však není jako ty Ó promiň mi(J5m) Co činit mám bych chybu napravil(J5m) Nic řekl Karel pouze pověz nám(J5m) o kterém mluvíš králi Navštívím(J5m) jej s paladýny svými Soudit pak(J5m) sám každý může z nich jak dalece(J5m) jsi pravdu děl Neb v duších zbudils jim(J5m) to vidím zřejmě nedůvěru již(J5m) Klek Jafet z Palmy a tak promluvil(J5m) Své čelo vyjasni a promiň mi(J5m) Král o němž mluvím Hugon Silný jest(J5m) král Grécie a císař Východu(J5m) Je slavné jeho město Cařihrad(J5m) Jest podnož jeho velká Persie(J5m) kde růže kvetou vonné celý rok(J5m) a nebe svítí jako z démantu(J5m) když vzejde noc A Kappadocie(J5m) ho poslouchá jež leží na moři(J5m) v němž nohy koupá své a spočívá(J5m) jí hlava s diademem z bílých měst(J5m) na břehu Efratu jenž jedna jest(J5m) z těch velkých řek jež miluje sám Bůh(J5m) neb tekou z ráje v němž kdys Adam žil(J5m) Tak pravil Jafet Karel usmál se(J5m) a zvedl jej a řekl Zbudil jsi(J5m) v mých prsou touhu milý hoste náš(J5m) ty kraje vidět Jsou jak pohádka(J5m) Mha modrá halí je a láká cos(J5m) mne neznámého v divný jejich taj(J5m) Nuž půjdu na návštěvu v Cařihrad(J5m) A všickni přítomní hned zvolali(J5m) Kéž s tebou smíme králi v dálavu(J5m) Však císař mlčel skončil modlitbu(J5m) z níž hádka Oliviera s Jafetem(J5m) jej vyrušila sedl na koně(J5m) a do Paříže ihned vrátil se(J5m) Tam ale pravil paladýnům svým(J5m) Nuž na pouť se mnou Meškat nebudu(J5m) Hned zítra z rána dám se na cestu(J5m) Do svaté země nejdřív poplujem(J5m) kde Kristův hrob tam pomodlíme se(J5m) a teprv pak pojedem v Cařihrad(J5m) Všech zmocnilo se velké nadšení(J5m) a slunce vstávající druhý den(J5m) je vidělo jak pěšky kráčeli(J5m) Šat jejich prostý byl a pokora(J5m) jim sídlila na čelech Šli a šli(J5m) až moře dosáhli tam vzala loď(J5m) je v stinný klín a valem šumícím(J5m) je nesla k břehům syrským Vystoupli(J5m) a zase pěšky dále brali se(J5m) a šli a šli až jednou spatřili(J5m) na modrém nebi město strmící(J5m) nad kterým záře plála posvátná(J5m) a kolem něhož palmy houpaly(J5m) své pyšné hlavy Karel ruku zved(J5m) a řekl tiše Hle Jerusalem(J5m) Tu padli všichni na tvář v modlitbě(J5m) a čelem země dotýkali se(J5m) a zvolali Buď chválen Hospodin(J5m) A zraky měli vlhké Povstali(J5m) a za ruce se jali kráčeli(J5m) a vešli v město Všecko divilo(J5m) se mužům podivným Zdál každý z nich(J5m) se obrem být a čelem přesáhal(J5m) je Karel ještě všechny Bílý vous(J5m) jak hlohu květ mu plynul na prsa(J5m) a oči jeho jasně svítily(J5m) jak hvězdy z démantu A mimoděk(J5m) jim všude ustoupili v ulicích(J5m) a kudy šli tam stromy šuměly(J5m) jež rostly před domy a kudy šli(J5m) se muži klonili a kudy šli(J5m) se děti na ně sladce usmály(J5m) A přišli takto před dům z basaltu(J5m) jenž chmurně na náměstí díval se(J5m) kde tráva kvetla S domem spojen tím(J5m) byl šedý starý kostel veliký(J5m) jenž lidu prázden stínu plný byl(J5m) les byl to sloupů klenbu nesoucí(J5m) jak nebe modrou krytou hvězdami(J5m) V ten kostel vešel s paladýny král(J5m) Tam oltář stál na kterém první mši(J5m) Bůh sloužil sám neb oltář ten byl stůl(J5m) při kterém jedl Kristus na večer(J5m) se svými apoštoly naposled(J5m) než Jidáš zradil jej než v ruce pad(J5m) svých vrahů rouhavých Před stolem tím(J5m) pak stála hrubá židle přikrytá(J5m) však zlatou látkou dvanáct podobných(J5m) jí stálo podél zdí Když vešel král(J5m) a oltáři se blížil klonila(J5m) se náhle před ním židle pokrytá(J5m) a Karel znaven na ni usedl(J5m) a paladýni na ty ostatní(J5m) Král netušil že sedí na židli(J5m) na které při poslední večeři(J5m) sám Pán náš seděl nikdo od těch dob(J5m) jí neužíval nikdo nesedne(J5m) už na ni více v konec věků všech(J5m) Král netušil a paladýnové(J5m) též nevěděli že na židlích těch(J5m) kde spočívali apoštolové(J5m) kol stolu sedali kde lámal chléb(J5m) a víno podával jim Kristus Pán(J5m) Stín hluboký byl v prázdném kostele(J5m) zář ale bílá jako úsvitu(J5m) na Karla dštila dolů s klenutí(J5m) kde míhala se křídla andělů(J5m) a jakýs zpěv jak dálných zvonů zvuk(J5m) se nesl budovou a udiven(J5m) jej slyšel bratr jeden řeholní(J5m) jenž v sakristii meškal odhrnul(J5m) hned clonu u vchodu jenž vedl v chrám(J5m) a zjevil na prahu se V podivu(J5m) pak zíral na to co mu zjevil zrak(J5m) Kdo byl ten muž ten velký přesmělý(J5m) jenž na té židli svaté usedl(J5m) Zář krásnější než ta jež se stropu(J5m) mu dštila na čelo se linula(J5m) mu ode rtů jež tichou modlitbu(J5m) v stín šeptaly a velkost taková(J5m) na smědé tváři psána byla mu(J5m) na tváři klonící se v pokoře(J5m) že mnichu bylo úzko zachvěl se(J5m) a přece jej to táhlo mocně tam(J5m) k těm divným obrům jejichž jasný zrak(J5m) se usmíval jak nebe azurné(J5m) Krok učinil a chtěl už promluvit(J5m) v tom pohled na něj Karel Majestát(J5m) těch očí zmátl mnicha ale tak(J5m) že málem padl Zas se osmělil(J5m) chtěl blížit se však náhle bál se zas(J5m) zpět v sakristii prchal oddychal(J5m) pak ale letěl do vnitř kláštera(J5m) po schodech vzhůru strmých mramorných(J5m) a zastavil se teprv bez dechu(J5m) na prahu kobky v které v tento den(J5m) svou konal patriarcha pobožnost(J5m) Mnich na něj volal Patriarcho slyš(J5m) ty svatým jsi a jest Jerusalem(J5m) u nohou tvých jsi jeho pastýřem(J5m) a k vůli tobě vešel v tento dům(J5m) Bůh otec sám a apoštolové(J5m) jej provázejí Ty mi nevěříš(J5m) Nuž se mnou pojď Tam dole v kostele(J5m) těch dvanáct sedí a ten třináctý(J5m) je velký tak že mráz mi tělem jde(J5m) A patriarcha šel Když zjevil se(J5m) ve stínu kostela hned Karel vstal(J5m) a hluboce se před ním poklonil(J5m) a jako on též paladýnové(J5m) Hluk židlí duněl v prázdném kostele(J5m) a patriarcha v rouše sněhovém(J5m) o dlouhou berlu podpíraje se(J5m) tak řekl tiše Muži obrovští(J5m) kdož jste a proč jste vešli v tento chrám(J5m) Na rouchách vašich prach a z daleka(J5m) as vážili jste cestu v tuto zem(J5m) A odpověděl Karel mírniv hlas(J5m) by nehřměl příliš v tichu posvátném(J5m) My vešli v chrám abychom se modlili(J5m) a k vůli odpočinku sedli jsme(J5m) neb jak jsi pravil z dáli putujem(J5m) Zem která zrodila nás pane můj(J5m) jest Francie Mé jméno Karel jest(J5m) a královskou dal v úděl korunu(J5m) a císařskou mi Bůh Snad slyšel jsi(J5m) už o mně mluviti a o činech(J5m) jež paladýni moji konali(J5m) Zde stojí kolem mne To Roland jest(J5m) ten plavý jinoch a to Olivier(J5m) Kříž proti pohanům vždy hájíme(J5m) Tu patriarcha v duši zajásal(J5m) blesk radosti mu vyšleh ze zraků(J5m) a pravil Vítej Karle císaři(J5m) Sám Bůh tě posílá neb temná noc(J5m) se valí na křesťanství Štítem buď(J5m) a kříži pavézou Ó uchraň nás(J5m) Ó ty nás spasíš Sen mi zjevil to(J5m) jejž snil jsem v této noci Viděl jsem(J5m) jak anděl stál zde pod tím klenutím(J5m) a ukázal mi muže olbříma(J5m) ve zbroji zlaté s bílou korouhví(J5m) a pravil Ejhle To jest pomoc tvá(J5m) Tvář když teď vidím velký králi tvou(J5m) tu poznávám ten ze sna mého zjev(J5m) Ty nevíš že jsi seděl na židli(J5m) na které jednou Kristus spočíval(J5m) Nad všechny krále povýšil tak Bůh(J5m) tě pane můj a patriarcha já(J5m) zde toho města jež jest nejsvětší(J5m) na celé zemi jménem Kristovým(J5m) tě štítem zovu hlavou křesťanstva(J5m) A Karel objal jej a polibek(J5m) si vtiskli bratrství A vedl pak(J5m) své hosti patriarcha do kaple(J5m) jež drahokamy celá hořela(J5m) by ukázal jim svaté ostatky(J5m) jež klášter choval Nejvzácnější z nich(J5m) ve skříni zlaté byla koruna(J5m) ta svatá z trní kterou ráje král(J5m) na skráni nesl když jej trýznili(J5m) Teď patriarcha skříň tu otevřel(J5m) a všickni padli na tvář do prachu(J5m) Ze skříně sladká vůně stoupala(J5m) tak sladká že se zdálo přítomným(J5m) že v ráji jsou a ejhle se stropu(J5m) kde jiskřilo se tisíc koruntů(J5m) při svitu dýmajících voskovic(J5m) se rosa lila jasná zázračná(J5m) a v okamžiku z trní koruna(J5m) se bílým květem kryla přehojným(J5m) a patriarcha pravil Karlovi(J5m) Svou rukavici naplň kvězdami(J5m) jež trní vydalo a odnes je(J5m) v svou drahou zem do sladké Francie(J5m) A císař činil co mu radil kněz(J5m) a mezi tím se libý vánek zdvih(J5m) vzal jeden z bílých květů přesvatých(J5m) nes vzhůru jej a pak jej upustil(J5m) do plavých vlasů Olivierových(J5m) jenž ze všech nejvroucnější modlitbu(J5m) v té chvíli v srdci měl jež čisté tak(J5m) jak lilie letní Vězel tam ten květ(J5m) tak prvně jako perla v prstenu(J5m) a sladká zář se z něho linula(J5m) po celé tváři bohatýrovi(J5m) a podoben byl takto anděli(J5m) Skříň zlatou patriarcha zavřel zas(J5m) a nyní vedl hosti svoje v dům(J5m) Jen málo dní však Karel zůstal tam(J5m) šel k hrobu svatému se pomodlit(J5m) a na to k Cařihradu vydal se(J5m) na cestu Asií a pravil tak(J5m) když s patriarchou vřele loučil se(J5m) Můj drahý bratře slyš mou přísahu(J5m) Já vyrvu Hispanii pohanům(J5m) a kříži vrátím ji Bůh slyšel mě(J5m) A jásot nesmírný se zmocňoval(J5m) při těchto slovech paladýnů všech(J5m) a Roland zářil nejvíc radostí(J5m) a všickni s palem větve lámali(J5m) a mávajíce jimi zvolali(J5m) Bůh s námi buď Bůh dejž nám vítězství(J5m) Tak Karel s městem svatým loučil se(J5m) a na cestu se vydal v Cařihrad(J5m) Po namáhavé pouti pouštěmi(J5m) kde šelmy vyly divý bydlil lid(J5m) po namáhavé pouti horami(J5m) a údolími s množstvím bílých měst(J5m) po dobrodružstvích mnohých konečně(J5m) se z rána jednou zjevil Cařihrad(J5m) se svými kostely a věžemi(J5m) jak křídla bílými na obzoru(J5m) jenž růžový byl zlatem projasněn(J5m) U modrých vod se město slunilo(J5m) a sady háje vonné zahrady(J5m) pás širý svěží kolem tvořily(J5m) a divili se velmi poutníci(J5m) té nikdy nevídané nádheře(J5m) Tak stáli dlouho v němém obdivu(J5m) až Karel znamení dal k pochodu(J5m) Teď vešli v šerý z palem krásných les(J5m) kde v stínu stromů kvetlo na tisíc(J5m) ba na sta tisíc růží všude zpěv(J5m) se slavíků a drozdů ozýval(J5m) a flétny zněly všude ze skrytu(J5m) a chvějné vzdechy stříbrozvukých strun(J5m) Zdál rájem se ten libovoný háj(J5m) a oživen byl neboť míhaly(J5m) se mezi kmeny mnohé postavy(J5m) na sta se procházelo rytířů(J5m) pod šumným stromovím a zlata blesk(J5m) plál z jejich rouch a mnohý po boku(J5m) měl dívku krásy skvělé nad míru(J5m) a mužové i ženy dívali(J5m) se udiveně na ty poutníky(J5m) krok zastavili oči stínili(J5m) a tázali se odkud obrové(J5m) ti putují a kde že jejich cíl(J5m) A Karel stále jen zas tázal se(J5m) Kde král je váš jejž Silným zovete(J5m) A mlčky ukázali k východu(J5m) a dále bral se císař s družinou(J5m) Tak posléz přišli k velké mýtině(J5m) kde krále uviděli konečně(J5m) byl oděn v šarlat vínek z opálu(J5m) mu hořel v temných vlasech nádherně(J5m) na stolci seděl který koně dva(J5m) jako mléko bílí kroku stejného(J6m) tak mezi sebou nesli dovedně(J5m) že sotva sebou hnul a Hugon král(J5m) tak sedě klidně řídil zlatý pluh(J5m) jímž oral pole Vůně stoupala(J5m) z hrud brunátných a palmy šuměly(J5m) na lemu lesa sílajíce stín(J5m) na sluncem ozářenou teplou zem(J5m) Tu Karel podivil se velice(J5m) a kvapným krokem králi blížil se(J5m) a pozdravil jej Král mu děkoval(J5m) a s obdivem se díval na muže(J5m) jenž velký silný majestátu pln(J5m) stál náhle před ním zraky těkaly(J5m) pak zvědavě od Karla k hrdinům(J5m) již stáli za císařem posléz král(J5m) tak tázal se Rci muži podivný(J5m) kdo jsi a kdo ti tvoji druzi jsou(J5m) Snad vydala vás temná z lůna zem(J5m) Jste jak ty skály které rostou z ní(J5m) A Karel na to Císař Západu(J5m) před tebou stojí vládce Východu(J5m) Jsemť Karel a to Roland Olivier(J5m) a chrabří moji paladýnové(J5m) Snad o nás slyšel jsi už mluviti(J5m) Král Hugon přestal ihned orati(J5m) a vítal Karla který pravil mu(J5m) Jak podivné že sám jsi oráčem(J5m) že ruka mocné žezlo držící(J5m) též rádlo vede Král se usmál však(J5m) a pravil V polodivé zemi tvé(J5m) jest síla vším a proto znamením(J5m) jest jejím meč My milujeme mír(J5m) a sladké jeho plody proto pluh(J5m) jest naší zemi zlatým znamením(J5m) Tak řekl král na tváři dvořanů(J5m) kol stojících se úsměv jevil též(J5m) v němž pohrdání ale krylo se(J5m) a Olivier a Roland císař sám(J5m) se červenali studem Karel děl(J5m) Tvá ústa přetékají sladkostí(J5m) přec něco v slovech tvých co raní nás(J5m) ač nevím jak to nazvat Prostí jsme(J5m) Pluh u nás doma je jen železný(J5m) jak naše meče Zlata najdeš však(J5m) ve srdcích mužů franckých To mi věř(J5m) Snad sladké plody míru do klína(J5m) by nepadaly vám bez drsnosti(J5m) jež na západu čelí pohanům(J5m) Teď opět král se lehce zapálil(J5m) a hleděl přísně na své dvořanstvo(J5m) pak za ruku jal Karla pravě tak(J5m) To nechtěj Bůh bych hosta urazil(J5m) Pojď nyní v dům můj blíž se poznáme(J5m) a mraku mezi námi nebude(J5m) Tak tedy šli a nový čekal div(J5m) na bohatýry dům když viděli(J5m) U moře stál a celý vystaven(J5m) byl z mramoru nad sněhy čistšího(J5m) Síň v kterou král je vedl ohromná(J5m) sto měla sloupů mramorný to les(J5m) byl bílý jako pěna mořských vln(J5m) a klenutí na sloupech modralo(J5m) se oblakem z azurných jemných žil(J5m) a celé bylo květy pokryto(J5m) a ptáky stříbrnými sypaly(J5m) se perle z květů ptákům hořely(J5m) však rubínové oči ve hlavách(J5m) Kol sloupů zlatí hadi vinuli(J5m) svá lesklá těla každá hlavice(J5m) však ozdobena byla sochami(J5m) dvou hrajících si dětí ze zlata(J5m) a bledé mědi K ústům tlačily(J5m) ty smavé děti trouby ze sloni(J5m) a vál li vítr k domu od moře(J5m) tu vycházely zvuky z nástrojů(J5m) a pojily se v souzvuk přesladký(J5m) V té síni stály stolce ze zlata(J5m) a purpurové clony visely(J5m) u dveří všude zlatem protkané(J5m) a s lemem z drahokamů kmitavých(J5m) Síň byla plna mladých rytířů(J5m) jimž pláště z nachu s ramen plynuly(J5m) a Karlovi a jeho družině(J5m) se zdálo že jsou v domě žebráky(J5m) Teď bylo hudby slyšet posvátné(J5m) mše končila se právě v paláci(J5m) a náhle zlaté dvéře rozlítly(J5m) se dokořán a ejhle královna(J5m) šla z kostela a dcera její s ní(J5m) Ta dívka byla krasší nad hvězdu(J5m) a bílá jak ta vonná lilie(J5m) již v ruce měla vlasy jako noc(J5m) se temnily nad pyšným čelem jí(J5m) a oči jak dva černé démanty(J5m) v tmě dlouhých řas jí luzně zářily(J5m) Jak mladý topol byla ztepilá(J5m) a roucho stříbrotkané jímalo(J5m) svit jako luny těla souměrnost(J5m) a závoj jako oblak plynul jí(J5m) až k nohám s hlavy na níž diadém(J5m) se skvěl jak věnec z bledých paprsků(J5m) A vedle ní šla krásná její máť(J5m) o zlatou berlu podpírajíc se(J5m) a požár jejích purpurových rouch(J5m) co růže házel rudý odlesk svůj(J5m) na bílou tvář na roucha stříbrohlav(J5m) té divukrásné dívky královské(J5m) jež po boku jí tiše kráčela(J5m) Teď vešly v síň a s nimi družina(J5m) děv růžím podobných a Olivier(J5m) když zahléd dceru krále Hugona(J5m) zbled nejdříve pak zaplál purpurem(J5m) a zašeptal Ty Bože na nebi(J5m) to tvého tvorstva jesti koruna(J5m) Ty svět jsi stvořil ale stvořiv ji(J5m) div nejkrásnější svůj jsi vykonal(J5m) Tak pravil rek si v skrytě duše své(J5m) Král Hugon ale zvolal Královno(J5m) hle jaký v dům tvůj přišel drahý host(J5m) toť Karel jest toť císař Západu(J5m) a paladýni jeho přišli s ním(J5m) Jsou hladovi a protož k stolu veď(J5m) je neodkladně Přišli z daleka(J5m) A královna je chladně vítala(J5m) neb zdáli se jí býti nuznými(J5m) však zvala je a k stolu zasedli(J5m) Stůl zlatý byl nádoby z křišťálu(J5m) a z jantaru a všude zázračné(J5m) se květy pestřily a linula(J5m) z nich těžká vůně v síně stín a chlad(J5m) a okny moře modře svítilo(J5m) Šum jeho slyšet bylo zároveň(J5m) s ním hudba snivá plná lahody(J5m) se nesla jako z oblak na římse(J5m) pod samým stropem hrál to jinochů(J5m) sbor četný plavovlasých spanilých(J5m) a bíle oděných jak andělů(J5m) Na zlatých mísách nesli panoši(J5m) tu zvěřinu tu pávy pečené(J5m) tam ovoce a z nádob jiskřících(J5m) se smaragdy a zlatem vonný med(J5m) a řecká vína lili hostům v číš(J5m) Však sotva rtoma dotek Olivier(J5m) se nápojů a krmě jeho zrak(J5m) se obracel jen stále na místo(J5m) kde seděla na stolci ze sloni(J5m) a stříbra dcera krále Hugona(J5m) tak bílá a tak tichá jako květ(J5m) Kdykoli zraky její potkaly(J5m) se s jeho hledem snivým sklopila(J5m) vždy oči své a pýcha jevila(J5m) se na tom čele bílém jako sníh(J5m) A Olivieru smutně bylo tak(J5m) a v srdci svém si pravil Bože můj(J5m) je v tom co cítím hřích Pak trestem je(J5m) ta tichá její němá pohrda(J5m) Pak ale modlitba jest hříchem též(J5m) a klanění se svatým obrazům(J5m) Vždyť před ní kořím se jen z daleka(J5m) a její sladkosti tak vzdávám hold(J5m) jak vyvoleným jasným světicím(J5m) Tak pravil si a hlavu klonil níž(J5m) a nevýslovná něha svítala(J5m) mu ze zraků a onen bílý květ(J5m) jenž z trnové vytryskl koruny(J5m) a posud v plavých jeho vlasech tkvěl(J5m) svit přeluzný mu rozlil po tváři(J5m) a Helena dceř krále Hugona(J5m) v té chvíli zřela na něj růžemi(J5m) jež před ní stály v zlaté nádobě(J5m) a hluboké cítila dojmutí(J5m) a řekla si Proč cos jak leknutí(J5m) se mého srdce nyní doteklo(J5m) Mrav těchto mužů není hladký tak(J5m) jak oněch které vidím denně zde(J5m) a s odporem jsem k stolu sedala(J5m) Ten ale jehož oči plné snů(J5m) mi jasné nebe připomínají(J5m) je spanilý a síla olbřímá(J5m) již hlásí zřejmě jeho postava(J5m) přec není surová Ó dívčí hled(J5m) dlí v azuru těch očí Krásný jest(J5m) A jakýs dlí mu smutek na tváři(J5m) jak truchlé budoucnosti věštní stín(J5m) O bože můj jest rekem stálý boj(J5m) jest jeho úkolem snad hrozí smrt(J5m) mu v květu mládí Oči blankytné(J5m) snad brzy skryje tma a shasne svit(J5m) ten plný něhy plný snivosti(J5m) A Helena se mocně zachvěla(J5m) a hlava její v bledém umdlení(J5m) se zpět na lenoch židle chýlila(J5m) jenž stříbrný kol temných vlasů jí(J5m) jak záře svítil Lek se Olivier(J5m) a k srdci sáhl si a zašeptal(J5m) Je v pravdě světice teď vzplála jí(J5m) kol hlavy aureola Znamená(J5m) to náhlé lehké její zblednutí(J5m) že její zjev se chystá k zmizení(J5m) a k návratu do zahrad édenských(J5m) Ty blažená ó odpusť mi můj hřích(J5m) Syn prachu po tvé lásce žíznil jsem(J5m) Jak poutník který klečí před sochou(J5m) má duše nyní leží před tebou(J5m) a prosí Smiluj se Ach usměj se(J5m) jen zrakem na mě abych tušit moh(J5m) o sladkosti již v sobě chová ráj(J5m) Ó usměj se a vědět budu tak(J5m) že prominula jsi mé smělosti(J5m) A Helena ten pohyb viděla(J5m) jak Olivier si náhle k srdci sáh(J5m) a srdcem jejím sladký záchvěv šel(J5m) a zorou zaplál její obličej(J5m) Tu polil Oliviera také var(J5m) a jako ona zmaten sklopil zrak(J5m) v tom ale královna a její choť(J5m) od stolu vstali konec kvasu byl(J5m) a vyšla ze síně též Helena(J5m) a Olivieru takto zdálo se(J5m) že zašla hvězda v šerý mraků klín(J5m) Když večer na nivu a na moře(J5m) se skláněl šerý nový byl zas kvas(J5m) však při něm nebylo už královny(J5m) ni její dcery a když přišla noc(J5m) král Hugon sám ved Karla v komnatu(J5m) kde spáti měl i jeho družina(J5m) Síň byla vystavena z porfyru(J5m) a ozdobena květy ze zlata(J5m) a korunt modrý visel se stropu(J5m) a svítil jako luna v úplňku(J5m) V tom sladkošerém snivém přísvitu(J5m) se dvanáct lůžek z kovu kmitalo(J5m) a uprostřed té síně třinácté(J5m) se budovalo celé z křišťálu(J5m) ze zlata ze smalty a baldachýn(J5m) se vznášel nad ním celý z hedbávu(J5m) a clony stříbrotkané splývaly(J5m) až na podlahu z jemných mozaik(J5m) To lože určil Hugon pro Karla(J5m) pro paladýny pak ta ostatní(J5m) Na stole stálo v zlaté nádobě(J5m) jak křišťál jasné víno cyperské(J5m) a než si lehli paladýnové(J5m) kol toho stolu sedli nalili(J5m) do číší vína které k veselí(J5m) je rozjařilo k smíchu k hovoru(J5m) Král Hugon ale pravil na chodbě(J5m) tak svému důvěrníku Kdož to ví(J5m) co Karla vedlo sem co hledají(J5m) ti obrové z těch lesů mrákavých(J5m) zde v slunném kraji Vmísil do vína(J5m) jsem nápoj který jazyk rozváže(J5m) a brzy budou o tom mluviti(J5m) co nejhloub na dně duší ukryli(J5m) Buď na stráži a vše co uslyšíš(J5m) mi věrně pověz Takto mluvil král(J5m) a v nitro komnat vzdaloval se svých(J5m) však jeho důvěrník jak šerý stín(J5m) se vloudil v síň kde Karel posud bděl(J5m) a s družinou svou seděl za stolem(J5m) a sluha králův tiše schoval se(J5m) v sloup dutý stříbrný jichž stály dva(J5m) u dveří kovových a uměle(J5m) ty sloupy byly prolamovány(J5m) a možno snadně bylo sluhovi(J5m) vše slyšeti a vidět cokoli(J5m) se v síni dálo co se mluvilo(J5m) Špeh takto skrytý slyšel za chvíli(J5m) jak jeden z paladýnů pravil tak(J5m) To víře věru není podobné(J5m) co nádhery je v městě v paláci(J5m) Však pýcha lidí krále Hugona(J5m) je taková že těžko snášet ji(J5m) Kéž pouhým hostem císař není zde(J5m) kéž chtěl by dobývati Cařihrad(J5m) Dav rytířů by bělorukých těch(J5m) a nachopláštích prchal před námi(J5m) jak plevy před vichrem Tu zasmál se(J5m) na konci stolu Karel v sloupu však(J5m) se zachvěl skrytý sluha Hugonův(J5m) Než Karel pravil Příliš pohrdy(J5m) je v slovech tvých Je Hugon mocný král(J5m) a statečni zajisté rytíři(J5m) jsou cařihradští Pověz Rolande(J5m) co tobě zdá se Roland zasmál se(J5m) a odvětil Můj ujče připouštím(J5m) snad statečni jsou avšak přes příliš(J5m) se vypíná z nich každý Přiznávám(J5m) že měl jsem chuti polekati je(J5m) v tom sladkém jejich ptačím švitoru(J5m) když jako na zvěř na nás hleděli(J5m) Mne vábilo to zahřmít mocí vší(J5m) do svého rohu byl by olifant(J5m) můj drahý ze stříbra a ze sloni(J5m) tak zahučel že dvéře paláce(J5m) a okna by se byly zatřásly(J5m) a zotvíraly a že s ramenou(J5m) by pláště z nachu byly padaly(J5m) těm krásným pánům a že ve vzduchu(J5m) by vlasy jejich byly zavály(J5m) jak hřívy koňů tryskem letících(J5m) Smích ozval se a zvolal Ožier(J5m) Dán hrdý bohatýrský Při sám Bůh(J5m) já stejně s tebou cítím Rolande(J5m) Krev ve mně vzkypěla když s pohrdou(J5m) na naši prostotu se dívali(J5m) Co do toho nám že jsou bohatší(J5m) Je pýcha zlata ze všech nejhorší(J5m) a v tupém mozku pouze má svůj zdroj(J5m) Jen to mě zdrželo že hostmi jsme(J5m) zde v tomto domě jinak na svou čest(J5m) bych rád byl objal onen velký sloup(J5m) na jehož hlavě domu klenutí(J5m) se všechna sbíhají a byl bych jím(J5m) tak mocně trhl že by celý dům(J5m) v rum byl se sesul Nepřátele své(J5m) tak Samson někdy v trosky pochoval(J5m) není slabší jeho rámě mé(J4f) Jsi divoký řek Karel jako bouř(J5m) Jak skaboněno čelo tvoje jest(J5m) Můj Olivier hle ten je mírnější(J5m) je moudrý vždy a dobrý Pověz nám(J5m) kde bloudí právě tvoje myšlénky(J5m) Ty zardíváš se vzdycháš co to jest(J5m) Nuž dítě snivé přikazuju ti(J5m) bys řekl nám o čem jsi rozjímal(J5m) Však mlčel Olivier a klopil zrak(J5m) a Karel pravil Nenávidíš též(J5m) to celé plémě v slunné zemi té(J5m) jak Ožier Ne pravil Olivier(J5m) A Roland smál se Kdyby Hugon král(J5m) tě slyšel zajisté by odměnil(J5m) tě bohatě za tiché toto ne(J5m) s úsměvem řek císař Kdyby král(J5m) ti řekl abys ze všech pokladů(J5m) jež chová jeho dům ten vybral si(J5m) jenž nejvzácnějším ze všech se ti zdá(J5m) o který bys jej žádal Prosil bych(J5m) řek Olivier by král mi dovolil(J5m) bych jednou s dcerou jeho promluvil(J5m) jen jednou a jsem jist že získal bych(J5m) dar nejvzácnější který získati(J5m) lze na zemi dar lásky nebeské(J5m) Tu všichni mlčeli a za chvíli(J5m) řek Karel zamyšleně Dosti teď(J5m) slov marných přátelé Teď modlem se(J5m) a na lůžka pak klidně ulehnem(J5m) Tak činili a tiše vykradl(J5m) se sluha králův z úkrytu a šel(J5m) vše co byl slyšel zjevit Hugonu(J5m) Hněv velký z toho krále zmocnil se(J5m) a svolal ráno záhy celý dvůr(J5m) a kázal aby každý z rytířů(J5m) hned v plné zbroji s mečem taseným(J5m) se dostavil do síně kde stál trůn(J5m) na který sedl temný jako bouř(J5m) Dům celý duněl zbraní rachotem(J5m) a kolem paláce se vlnil lid(J5m) jak rozhoupané moře neboť zvěst(J5m) se tajuplně městem šířila(J5m) o hněvu krále na ty cizince(J5m) pro neznámou však velkou příčinu(J5m) Dlel zatím na mši Karel s družinou(J5m) a větev olivovou každý měl(J5m) z nich v rukou místo zbraně do síně(J5m) když vešli po skončeném obřadu(J5m) Král Hugon ale zvolal zachmuřen(J5m) Vy přicházíte na rtech s úsměvem(J5m) a v rukou s míru vonným znamením(J5m) však plné zrady duše vaše jsou(J5m) Lež jest váš úsměv Posměch nenávist(J5m) vy v prsou skrýváte Ó zjevno vše(J5m) Síň kde jste spali ta má jemný sluch(J5m) a každé slovo které v bujnosti(J5m) jste včera večer v smíchu mluvili(J5m) se doneslo mně Zneuctěn můj dům(J5m) Jste nepřátelé hosté nejste mi(J5m) a při sám Bůh že pomstu vykonám(J5m) Tak zahřměl král a zbraní řinčením(J5m) síň zaduněla venku před domem(J5m) zdvih divé bouře hluk se nesmírný(J5m) lid rozkacený hrozil kamením(J5m) a tisíc zraků hořet viděli(J5m) kol sebe Karel paladýnové(J5m) ve zášti líté Karel klidně však(J5m) se vzpřímil v důstojnosti své a řek(J5m) Strach králi nemám věz to přede vším(J5m) My včera večer byli veseli(J5m) v tom není hřích že moji rytíři(J5m) se žertům oddávali přílišným(J5m) to připouštím v tom chyba nebyla(J5m) však taková jak byla v jednání(J5m) tvém vlastním králi Síň tvá měla sluch(J5m) To znamená že jsi nás špehoval(J5m) a jeví li mé líce zardění(J5m) tu způsobilo tvoje jednání(J5m) je spíš než žertování druhů mých(J5m) Co host jsem přišel Proč mě špehuješ(J5m) čím nedůvěru tvou jsem zasloužil(J5m) Tu na svém trůnu zarděl se zas král(J5m) a zvolal v odpověď Snad chybil jsem(J5m) Však přísahal jsem pomstu za posměch(J5m) Nuž dokažte že posměch nebyl to(J5m) co mluvili jste že je každý z vás(J5m) s to činit čím se chlubil utichnu(J5m) a řeknu pouze pravdu mluvili(J5m) ať tedy v míru domů vrátí se(J5m) Jsou nad nás silní skloňme čela svá(J5m) Však nebude li možné konat vám(J5m) čím jste se chlubili pak třeste se(J5m) Já přísahal a splním přísahu(J5m) Tak zvolal král a Roland chopil se(J5m) hned olifantu řka Nuž zaduju(J5m) v roh milý svůj a králi uvidíš(J5m) že hračkou jen co chloubou nazýváš(J5m) Král ale kýv mu rukou mluvě tak(J5m) V roh nezaduj tvá chlouba nejméně(J5m) mě urazila plavý Rolande(J5m) ač neuctivě o nás mluvil jsi(J5m) Hněv velký můj má v jiné chloubě zdroj(J5m) Tu Ožier se ozval Králi řek(J5m) jsem tedy já tím větším vinníkem(J5m) Chceš abych strhl sloup a sbořil dům(J5m) A popad sloup jenž hluše zabrněl(J5m) a cos jak záchvěv celým domem šlo(J5m) Ne zvolal král buď tich ty olbříme(J5m) Jest Olivier z vás vinník největší(J5m) ba jediný O dceři mluvil mé(J5m) Je čistá cudná jako lilije(J5m) pět králů žádalo ji za ženu(J5m) však v dívčí pýše své je zamítla(J5m) tu přijde z lesů z vašich divokých(J5m) muž cizí neznámý a surový(J5m) a chlubí se že slovem jediným(J5m) ji získat dovede Tak roucha sníh(J5m) jí střísnil skvrnou blát smělý bloud(J4m) Toť víc než posměch Ó to hana jest(J5m) Krev pouze smýt ji může Císaři(J5m) ty Oliviera vydej v ruce mé(J5m) Ať dokáže mé dcery nehodnost(J5m) ať jedinou ji získá rozmluvou(J5m) a měl li pravdu nuže dám mu ji(J5m) Krev jeho ale chci jí zamítnut(J5m) když nucen bude přiznat Olivier(J5m) že nectně pomluvil ji v zpupnosti(J5m) Tu stáli všickni jako ztrnulí(J5m) a Karel posléz řekl Chraniž Bůh(J5m) bych zrady dopustil se zbaběle(J5m) na Olivieru a ho vydal ti(J5m) Jak společně jsme přišli v Cařihrad(J5m) tak společně zas všickni odejdem(J5m) neb všickni zůstanem co mrtvoly(J5m) v tvém paláci kde číhá prorada(J5m) A příkře stál jak skála vysoká(J5m) ve prostřed víru vod a hromově(J5m) se ozval Roland Zbraně dejte nám(J5m) a vysmějem se vašim útokům(J5m) Hluk nesmírný se zdvih v tom opona(J5m) se odhrnula kamy zdobená(J5m) u dveří kovových kam z mramoru(J5m) pět vedlo stupňů v hloubi komnaty(J5m) ve sladkém šeru modrém oblaky(J5m) dým které tvořil vůní zápalných(J5m) se objevila bledá přeluzná(J5m) v svém bílém hávu dcera králova(J5m) a bylo náhle ticho Olivier(J5m) však ozval se a řekl Karlovi(J5m) Nech pykat mě za hřích můj císaři(J5m) a zemru li vy vraťte domů se(J5m) a drahé Aldě řekni Rolande(J5m) by neplakala příliš Obrátil(J5m) se k trůnu pak a pravil Hugonu(J5m) O život svůj se králi nechvěju(J5m) však popírám že kdy jsem urazit(J5m) chtěl bělostnou tu luznou lilii(J5m) jež stojí v rajské kráse přede mnou(J5m) Spíš chtěl bych srdce vlastní vyrvat si(J5m) by potupně je pohan šlapat směl(J5m) Král Hugon mlčel chvíli kynul pak(J5m) své dceři aby o krok přišla blíž(J5m) a řekl Olivieru Promluv teď(J5m) a necouvej a nevymlouvej se(J5m) Krok učinila dívka třásla se(J5m) a vrávorajíc podepřela se(J5m) o veřeje tu letěl Olivier(J5m) po schodech vzhůru které vedly k ní(J5m) pak zarazil se náhle sklopil zrak(J5m) a beze slova zůstal před ní stát(J5m) Však dívka vzpřímila se pochmurně(J5m) a pyšně chladně na něj hleděla(J5m) a zarděla se takto pravíc mu(J5m) Jsi spokojen že pokořils mne tak(J5m) Jak na pranýři stojím před tváří(J5m) zde dvora celého a druhů tvých(J5m) A co můj zločin Rci mi cizinče(J5m) čím zasloužila jsem té potupy(J5m) Mne nutí otec abych slyšela(J5m) co říci chceš mi Slitování měj(J5m) a zkrať má muka Rychle propust mě(J5m) A Olivier měl oči plné slz(J5m) když odpověděl Třikrát běda mi(J5m) že trpíš k vůli mně a život dal(J5m) bych stokrát za to všechnu svoji krev(J5m) ba duši svou kdyby se nebylo(J5m) to událo co nyní stalo se(J5m) Však nevinen jsem Bůh to v nebi ví(J5m) Co slyšel špeh ten který udal mě(J5m) A řekla dívka ještě chmurněji(J5m) Že vínem zpit jsi drze chlubil se(J5m) že stačí slovo tvoje jediné(J5m) bych ne já nemohu to vyslovit(J5m) A zakryla si tvář a Olivier(J5m) klek na zem pozdvih ruku k přísaze(J5m) a zvolal Bůh ať slyší slova má(J5m) Já vína nepil Zpit já pouze byl(J5m) svou láskou čistou jako slunce tvář(J5m) Jest hřích to můj že v srdci vzešla mi(J5m) Rád krví svou ten hřích já zaplatím(J5m) vždyť v moci tvé můj život žádati(J5m) Vše co jsem řekl opakuju ti(J5m) To smělé jest však sama nutíš mě(J5m) Já řekl tedy že bych promluvit(J5m) chtěl jednou pouze s tebou že jsem jist(J5m) že získal bych tak nejvzácnější dar(J5m) jejž chová zem tvé lásky dívko dar(J5m) Jest hana v tom že nejvýš na světě(J5m) tvou lásku kladu Odpověděla(J5m) mu kněžna takto klopíc sladký zrak(J5m) A byls tak jist že lásku získal bys(J5m) tou jedinou jen se mnou rozmluvou(J5m) Řek Olivier Vím jak jsi vznešena(J5m) znám malou cenu svou však byl jsem jist(J5m) že kdybys poznala tu nesmírnost(J5m) mé k tobě lásky ó že dojata(J5m) bys krásný soucit svůj mi poskytla(J5m) své krásné slitování andělské(J5m) svou lásku sesterskou a na tu jen(J5m) jsem myslil včera ve svém nadšení(J5m) Což odepřela trýzni slzu svou(J5m) kdy světice A láska trýzní je(J5m) tou největší když lásku nenašla(J5m) Ty tušiti jak strádám nemůžeš(J5m) Ó kdybys věděla co snáším teď(J5m) ty slzu jasnou uronila bys(J5m) na hlavu skloněnou mou v pokoře(J5m) A přec jsem šťasten mlčky neberu(J5m) svou lásku v hrob Ty o ní nyní víš(J5m) a třeba teď že nenávidíš mě(J5m) přec pozděj někdy řekneš v srdci svém(J5m) tak zcela nehoden že nebyl jsem(J5m) té soustrasti jíž odpíráš mi snad(J5m) A hleděl na ni luzná byla zář(J5m) v těch jeho zracích jasně blankytných(J5m) a luzná zář se lila démantně(J5m) mu z plavých vlasů v kterých vězel květ(J5m) jenž z trnové vytryskl koruny(J5m) a v luznosti té smutek nyvý byl(J5m) jak v zlatém svitu podzimního dne(J5m) a Helena svou vyjasnila tvář(J5m) a mlčky ruku svou mu podala(J5m) a klopíc zrak se k němu chýlila(J5m) pak zachvěla se mocně cos jak sen(J5m) jí táhlo duší teskno bylo jí(J5m) a sladce přec a posléz pravila(J5m) Já odpouštím ti Nemám vlastně co(J5m) bych měla odpouštět Jsi nevinen(J5m) neb nikdy slovo hany nevyšlo(J5m) z tvých úst Ty miluješ mě rytíři(J5m) a byl bys mlčel trpěl odešel(J5m) Rci byl bys vrátil se kdy v Cařihrad(J5m) Než odpovědít mohl Olivier(J5m) však vzkřikla temně Jaká vidina(J5m) před zrakem mým Ty zhyneš v mládí svém(J5m) Ó bože můj ty zhyneš běda mi(J5m) Můj život zlomen neboť bez tebe(J5m) je život poušť Já milovala tě(J5m) od chvíle první když jsem hleděla(J5m) v tvůj čistý zrak jak nebe blankytný(J5m) A vrávorajíc klesla na prsa(J5m) mu se vzdechem a zmámen štěstím svým(J5m) byl Olivier a slova nenašel(J5m) však Hugon král se ozval hromově(J5m) Zde čáry jen a kouzla pekelná(J5m) svůj měly účinek Jest nemožné(J5m) by dcera moje takto jednala(J5m) svých smyslů mocna Ďábel s cizinci(J5m) v dům vešel můj A povstal k dceři své(J5m) se vrhl v hněvu mocně trhl jí(J5m) a zvolal zuřivě Jsi šílená(J5m) Ty u jejíchžto nohou králové(J5m) se kořili se marně kořili(J5m) ty milovat bys mohla divocha(J5m) jejž černé lesy vychrlily v svět(J5m) náš plný světla hudby sladkostí(J5m) Však Helena se náhle vzpřímila(J5m) sen divný měla v zracích blouznivých(J5m) a takto nadpozemsky vzrušena(J5m) svým hlasem stříbrozvučným zvolala(J5m) Já hledím v budoucnost jak v zrcadlo(J5m) Bůh příští věci zjevil zrakům mým(J5m) V rum padat vidím pyšný Cařihrad(J5m) Já vidím pohané jak trhají(J5m) kříž s našich kostelů Ó Východe(J5m) ó běda tobě Jařmo potupné(J5m) ti klade na šíj vítěz nekřtěný(J5m) Tvé děti prchají tam na západ(J5m) jenž bude kříži mocnou ochranou(J5m) Ty lesy dnes tak temné hluboké(J5m) už ustoupily nivám úrodným(J5m) a města krásnější než Cařihrad(J5m) své diadémy z věží vznášejí(J5m) v báň nebes modrých Žehná Západu(J5m) Bůh milosrdný Láme temná moc(J5m) se pohanstva o štíty Francie(J5m) To kraj jest spásy Září v širý svět(J5m) Buď pozdraveno světlo národův(J5m) Tak zvolala a záře démantná(J5m) se lila odkud nikdo nevěděl(J5m) na Karla císaře a rytíře(J5m) již byli přišli s ním a Hugon král(J5m) hněv necítil už žádný v duši své(J5m) byl dojat hluboce a jeho dvůr(J5m) čár stejně mocný stejně záhadný(J5m) jak sám on cítil Hudba nebeská(J5m) jak záchvěv větru síní linula(J5m) jak vůně růží jako paprsky(J5m) Když dozněla všem bylo přítomným(J5m) jak ze sna by se náhle budili(J5m) a Helena tak otci pravila(J5m) Co se mnou dálo se Co mluvily(J5m) rty moje bezděčně Mně úzko jest(J5m) Co pravila jsem tomu rytíři(J5m) Řek Hugon král Ty prozradila jsi(J5m) co na dně srdce tobě dřímalo(J5m) Tu vzplála jako zora Helena(J5m) a zašeptala Otče on to ví(J5m) A zakryla si tvář Však pravil král(J5m) Chceš odvolat co řeklas Zmámena(J5m) snad čárem bylas nebo chorobou(J5m) Ne řekla dívka tiše klopíc zrak(J5m) Pak Oliviere řekl Hugon král(J5m) své slovo dodržím ty dovedls(J5m) co slíbil jsi ty získals dceru mou(J5m) nuž vezmi ji Tak zasnubuji vás(J5m) A Olivier byl bled a ztrnulý(J5m) a řekl Bože vím že je to klam(J5m) že probudím se a že zahynu(J5m) tím hořem velkým že to přelud byl(J5m) Čím blaho takové bych zasloužil(J5m) Tím Karel řek že pravým mužem jsi(J5m) Ty silným jsi a dobrým zároveň(J5m) Máš rámě reka srdce holubí(J5m) Buď žehnán Oliviere drahý můj(J5m) Tak mluvil císař ruku bělostnou(J5m) však Olivieru dívka podala(J5m) a nyní věděl že to nebyl klam(J5m) a štěstí ráje cítil v duši své(J5m) Dům jako bouře jásotem se třás(J5m) a Západu Východu rytíři(J5m) se objímali všickni bratrsky(J5m) a Hugon král a Karel zasedli(J5m) teď společně na Cařihradský trůn(J5m) nad kterým v zlaté slávě planul kříž(J5m) Tři dni teď kvas se slavil nesmírný(J5m) a Hugon král ved v pokladnici svou(J5m) pak Karla císaře a pravil mu(J5m) Vše jesti tvé co zde si vybereš(J5m) ty císaři a paladýnové(J5m) Chci aby památku jste přinesli(J5m) si do Francie Karel odmítl(J5m) však poklady a řekl prostě tak(J5m) Tvá láska památkou mi drahou jest(J5m) a paladýnům mým Jí rovnati(J5m) dar který mohl by se S Bohem buď(J5m) Už spěchám v Paříž v dobré město své(J5m) bych do Španělska chystal výpravu(J5m) A oba králové teď kráčeli(J5m) před celým dvorem každý na hlavě(J5m) měl korunu a taký majestát(J5m) šel jako záře z Karla císaře(J5m) že mimoděk i Hugon klonil se(J5m) a mezi sebou franští rytíři(J5m) tak pravili si Ejhle nad Karla(J5m) král není žádný Vzpomínali pak(J5m) na výjev u svatého Diviše(J5m) jenž zdrojem byl té cesty v Cařihrad(J5m) a řekl Olivier Proč není zde(J5m) teď Jafet z Palmy aby donucen(J5m) byl vyznati že Karel nad krále(J5m) jak orel nad ptáky jest povýšen(J5m) Však Karel znamení dal k odjezdu(J5m) a rozechvěn se loučil Olivier(J5m) teď s nevěstou jež tak mu pravila(J5m) Dej kštici mi ó muži předrahý(J5m) tu kštici svou v níž vězí bílý květ(J5m) Ty do Španěl teď jedeš v dálný kraj(J5m) Já v klášter zavru se bych čekala(J5m) tam tvého návratu Tam bude mi(J5m) tvá kštice a ten bílý z trní květ(J5m) na dlouho útěchou Že vrátíš se(J5m) to pevně doufám Kdyby ale Bůh(J5m) to dopustil bys v boji zahynul(J5m) tu tvoje kštice byla památkou(J5m) by drahou mi a vzala bych ji v hrob(J5m) Tam jedině bych vyšla z kláštera(J5m) A bílý onen květ by mluvil mi(J5m) po celý život prázdný bez tebe(J5m) o bolu největším však zároveň(J5m) o sladkém někdy v ráji shledání(J5m) Stín smutku přelít Olivieru tvář(J5m) a pravil jí Tě neuzříti víc(J5m) co v těchto slovech smutku bez konce(J5m) Ó srdce bíti při té myšlénce(J5m) mi přestává Kéž zemru raděj hned(J5m) Však ne vždyť jest mi bránit svatý kříž(J5m) jdu tedy konati svou povinnost(J5m) Své srdce ale nechám u tebe(J5m) Buď s námi Bůh a jeho andělé(J5m) Tak pravil jí a kštici dal jí svou(J5m) pak objali se Cudný polibek(J5m) na čelo vtlačil jí sed na koně(J5m) a zmizel s ostatními jako sen(J5m) To píseň jest o cestě v Cařihrad(J5m) již konal Karel paladýnové(J5m) a vrátili se v sladkou Francii(J5m) kde císař u svatého Diviše(J5m) do zlaté skříně květy uložil(J5m) co z trnové vytryskly koruny(J5m) tam všechny jsou až na ten jediný(J5m) jenž zůstal v Cařihradě U konce(J5m) tak píseň má Bůh dej by příznivě(J5m) jste všickni jak jste zde ji přijali(J5m) i ti z vás kteří s Karlem vydali(J5m) se tenkrát na pouť k hrobu božímu(J5m) a v divuplný palác Hugonův(J5m) Tak končil píseň Malgis pochvalou(J5m) jej odměnili hlučnou Olivier(J5m) však který skryt byl slyšel jeho zpěv(J5m) bled vytratil se tiše ze stanu(J5m) a spěchal k císaři a pravil mu(J5m) Ty slyšels pane o tom poutníku(J5m) jenž přišel sem by s tebou promluvil(J5m) Je s nebem nebo s peklem v spojení(J5m) neb ví co v taji duše cítil jsem(J5m) a co jsem nikdy neřek nikomu(J5m) V mém nitru čet jak v knize Uhodnout(J5m) jak může pouhý člověk myšlénky(J5m) Snad je to posel Bohem poslaný(J5m) A Karel na to Přiveď mi jej sem(J5m) až noc se skloní temná na zemi(J5m) Mám v duši něco jako tušení(J5m) že se mnou stane se cos v tuto noc(J5m) cos osudného Budiž se mnou Bůh(J5m) A noc když byla vedl Olivier(J5m) do stanu Malgise kde za stolem(J5m) při svitu lampy císař večeřel(J5m) a Karel kynul aby odešli(J5m) teď všickni přítomní a zůstal sám(J5m) tak s Malgisem a řekl Nyní mluv(J5m) co přišel jsi mi říci Ležení(J5m) mé celé nemluví než o písni(J5m) již zpíval jsi Jsi v svazku s anděly(J5m) či s ďáblem samým že tak mnoho víš(J5m) co skrytě v duši lidí děje se(J5m) Jsem pouze pěvcem Malgis odvětil(J5m) čár celý můj jest pouze nadšení(J5m) toť jako proud jenž stále světem jde(J5m) a v němž se všechno jasně zrcadlí(J5m) co v nebi děje se i na zemi(J5m) i v říši duchů v říši démonů(J5m) Dar uhodnouti vše vše tušiti(J5m) jest pěvců dar V něm bol i radost jest(J5m) A Karel zamyšleně tázal se(J5m) Co tušíš tedy o mé výpravě(J5m) v zem hispanskou Že velké vítězství(J5m) tě čeká tam řek Malgis upřímně(J5m) A Olivier a Roland nesměle(J5m) mu Karel řekl s bázní mimoděk(J5m) co na ně čeká tam Proč tušení(J5m) se vtírá stále jim že v mládí svém(J5m) se s bohatýrskou smrtí setkají(J5m) Tu zasmušil se Malgis zašeptal(J5m) Ty vzpomínáš na slova Heleny(J5m) jež pronesla když náhle přiznala(J5m) že lásku k Olivieru v srdci má(J5m) Bled zvolal Karel Mlčiž nedomluv(J5m) A Roland můj Tu Malgis odvrátil(J5m) svůj obličej a pravil Netaž se(J5m) Kles Karel na židli a třásl se(J5m) pak ale vzpřímil se a řekl tak(J5m) Ne nevěřím Bůh sám zná budoucnost(J5m) Tys přišel proto bys mě zachmuřil(J5m) Řek Malgis na to Velký císaři(J5m) já přišel k tobě volat o pomoc(J5m) Co posud jsem ti řekl odpověď(J5m) jen byla vždy na tvoje otázky(J5m) Co sem mě vede uslyš v krátkosti(J5m) Mně hrozná drtí k smrti choroba(J5m) já snáším muka Zdám se starcem být(J5m) a přece není čtyřicet mi let(J5m) Já všude hledám pomoc pět už jar(J5m) Však marně posud Svatý poustevník(J5m) jenž v lesích žije z cedrů v Libánu(J5m) mi posléz pravil co mu vnukl duch(J5m) jen jedna je mi pomoc Následek(J5m) má choroba jest kletby démona(J5m) a kletbu tu ty sejmout císaři(J5m) sám můžeš jen když ruka královská(J5m) tvá chléb mi podá víno Nedoufám(J5m) však že to učiníš neb sloužiti(J5m) tak zdál bysi se vladař žebráku(J5m) Vím marné že jest moje volání(J5m) Kde tolik pokory by vzalo se(J5m) u člověka jenž nosí korunu(J5m) A Malgis zdál se k smrti zarmoucen(J5m) tvář zahalil však císař pravil tak(J5m) Byl Kristus Bohem nohy učňům svým(J5m) přec umyl při poslední večeři(J5m) Co v porovnání s Pánem každý král(J5m) Bůh račiž chránit mne bych hrdým tak(J5m) se ukázal že škodu vzal by kdo(J5m) z mé pýchy marné Rád ti posloužím(J5m) když chorobu tvou takto zapudím(J5m) i kdybys poslední byl z lidí všech(J5m) A nutil Malgise by usedl(J5m) hned v jeho křeslo za stůl nalil v číš(J5m) svou zlatou vína a pak pojal chléb(J5m) a krájel ho v té chvíli sejmul však(J5m) s levého palce Malgis stříbrný(J5m) a dutý prsten rychle jako blesk(J5m) pět krůpějí ztad v jasné víno lil(J5m) do číše zlaté Karla císaře(J5m) a lhostejně pak zdál se hleděti(J5m) do šeru stanu Karel na polo(J5m) teď klekaje ve velké pokoře(J5m) mu sousto chleba v samá ústa klad(J5m) pak víno podával mu s úsměvem(J5m) tak plným dobroty že svědomí(J5m) se Malgisovi mocně bouřilo(J5m) však vzpomínal té bídy bez konce(J5m) již děti Ajmonovy snášely(J5m) a potlačiv své hnutí pravil tak(J5m) Jsem hostem tvým nuž pane připij mně(J5m) na nové zdraví které z rukou tvých(J5m) dar nejvzácnější takto přijímám(J5m) Dřív moje rty se číše nedotknou(J5m) A Karel pil ten nápoj čarovný(J5m) by vyhověl mu ihned padla mha(J5m) na jeho zraky těžká dřímota(J5m) se těla jeho duše zmocnila(J5m) ač oči otevřené zíraly(J5m) a nohy jeho pevně nesly jej(J5m) však bez vůle byl ducha bez vlády(J5m) byl svého těla v moci úplně(J5m) byl Malgise jenž rychle povstal bled(J5m) a chvěje se jak osykový list(J5m) Byl Malgis zase ve své podobě(J5m) a vzpřímil se byl útlý vysoký(J5m) byl krásný sic přec ale příšerný(J5m) jak jeden z padlých s nebe andělů(J5m) v tom okamžiku vážném zločinném(J5m) a šeptal Karlu v ucho Člověče(J5m) svou vůli podrob vůli démonů(J5m) Jich jménem rozkazuji za mnou pojď(J5m) bez hlesu tiše němě poslušně(J5m) Tam půjdeš kam tě nyní povedu(J5m) Bled stále byl však už se netřásl(J5m) cos temného jak osud zíralo(J5m) mu z tmavých zraků které upíral(J5m) na zbledlou nyní císařovu tvář(J5m) a Karel silně chvěl se bez hlesu(J5m) šel za Malgisem který rukou kýv(J5m) a ze stanu se velkým krokem bral(J5m) Na prahu zastavil se pozvedl(J5m) u vchodu clonu byla temná noc(J5m) a nikdo na blízku tu k nebesům(J5m) své ruce Malgis pozved přemocná(J5m) mu čarodějná slova plynula(J5m) od šeptajících rtů a ze dlaní(J5m) dva nekonečné bílé paprsky(J5m) mu vycházely v temno bodaly(J5m) se nebes jako ostré dýky dvě(J5m) a za nedlouho mlha bělavá(J5m) na kraj se širý hustá spouštěla(J5m) a halila vše v matný závoj svůj(J5m) V stan vrátil Malgis se vzal korunu(J5m) jež v skříni ze sloni a ze zlata(J5m) se kmitala v své roucho schoval ji(J5m) pak zlatého sňal orla ze štítu(J5m) na stanu císařském ten orel byl(J5m) všech nevěřící postrach z daleka(J5m) a posléz hodil Karlu temný plášť(J5m) na ramena a kývl znova mu(J5m) a Karel šel jak socha kamenná(J5m) již někdo šinul by za Malgisem(J5m) bez vůle vnořen v hluchou dřímotu(J5m) jak v hlubé vody Malgis nyní hvizd(J5m) a Bajár přišel slova Malgis šept(J5m) a kůň se zachvěl hřívou zatřásl(J5m) a byl v své podobě v své obvyklé(J5m) Na jeho hřbet pomáhal císaři(J5m) teď Malgis hbitě sám se vyhoup tam(J5m) a šeptal koni Ptákem větrem buď(J5m) Pak řekl Tmo buď pláštěm kolem nás(J5m) A Bajár tryskal nyní z ležení(J5m) a letěl temnou nocí jako pták(J5m) a mlhou zlatý orel císaře(J5m) jak luna svítil hvězdou koruna(J5m) a pod kopyty koně sršely(J5m) déšť z ohně jiskry země duněla(J5m) a vítr hučel stromy šuměly(J5m) za prchajícím v letu Bajárem(J5m) Když u brány se hradu zastavil(J5m) a Renald z okna zřel jak lekl se(J5m) Svým zrakům nevěřil byl jako zjev(J5m) kůň dýmající jemuž ježila(J5m) se dlouhá hříva Malgis přízrakem(J5m) se zdal a zlatý orel krvavou(J5m) a s nebe spadlou lunou sochou pak(J5m) byl císař Karel sochou náhrobní(J5m) svou vlastní vytesanou z mramoru(J5m) Kýv Malgis mocně Nocí zahřměly(J5m) tu mosty hradu brány skřípaly(J5m) na zrezavělých pevných stěžejích(J5m) a Malgis vjel do domu s císařem(J5m) Po schodech kráčel vzhůru pomalu(J5m) a za ním Karel jako jeho stín(J5m) a vešli v síň kde Renald s úžasem(J5m) a bratři jeho na div patřili(J5m) a pozved Malgis ruku nad Karlem(J5m) a kouzlo s něho spadlo probuzen(J5m) stál v prostřed síně Malgis pravil však(J5m) Zde Renalde jest Karel v rukou tvých(J5m) já z lásky k tobě velký spáchal hřích(J5m) já zradu kul a zradu proved jsem(J5m) O deset let jsem sestár v tuto noc(J5m) Bůh odpusť mi já s tíží odpustím(J5m) kdy sám si hřích svůj V spolek s démony(J5m) a s bytostmi jsem vešel o nichž vy(J5m) tak málo víte jako nemluvně(J5m) jež včera zrodilo se Tušiti(J5m) co při tom uniklo mi života(J5m) co hrůz jsem přestál nikdo nemůže(J5m) kdo skrytých nezná světů příšery(J5m) Jdu nyní odtud navždy pochovám(J5m) se v samotu a v poušť kde pykati(J5m) za hřích svůj budu za svou proradu(J5m) a lidské oko neuzří mne víc(J5m) Svět lidí smutný jest a žalostný(J5m) V něm láska stejně jako nenávist(J5m) nás vede v moře slz Však dosti slov(J5m) Bůh s vámi buď a mně buď milostiv(J5m) A Malgis sklonil hlavu na prsa(J5m) a bled a smuten vyšel ze síně(J5m) a zmizel jako v zem A beze slov(J5m) stál Renald před císařem Pozvedl(J5m) pak k němu zrak a Karel hrdě stál(J5m) a kliden velký plný výsosti(J5m) víc bylo majestátu nyní v něm(J5m) než když na trůnu seděl s korunou(J5m) na bílé hlavě s žezlem v ruce své(J5m) a upíraje zraky na bratry(J5m) tak pravil jim To tedy konec jest(J5m) ó Ajmonovi zpurní synové(J5m) té vaší hrdinnosti Jako had(J5m) se Malgis vplíží v stan můj zasedne(J5m) za stůl můj z číše mé chce napít se(J5m) já sloužím mu a kouzly kletými(J5m) mně omámí Ó usmrťte mne jen(J5m) Mně svět se hnusí Není rytířů(J5m) už více v něm Jen lháři traviči(J5m) a kejklíři v něm žijí Odhodí(J5m) meč bohatýr a nástrah chápe se(J5m) Nuž čiňte se mnou co je libo vám(J5m) A Ryšár popuzen mu odvětil(J5m) Na velkodušnost pane nečítej(J5m) Já v ruce padl tvé a u tebe(J5m) jsem nenalez ji Radím Renaldu(J5m) by s tebou činil co tys činit chtěl(J5m) v den onen se mnou Mlčiž nešťastný(J5m) Tu zvolal Renald Očerňuješ se(J5m) V tvém srdci mužném bratře není to(J5m) co jazyk tvůj v té chvíli blábolí(J5m) Tak pravil Renald pozved korunu(J5m) a posadil ji Karlu na hlavu(J5m) pak poklekl a jal se mluviti(J5m) Při živém Bohu králi přísahám(J5m) že jednal Malgis pouze na svou pěsť(J5m) o jeho zradě že jsem nevěděl(J5m) že kouzla jeho hrůzu činí mi(J5m) Však co se stalo králi stalo se(J5m) Bůh sám to chtěl že posléz tváří v tvář(J5m) si stojíme Jak po tom práhl jsem(J5m) Tys králem naším pánem Kořím se(J5m) hle před tebou a o smír prosím tě(J5m) Ó odpusť nám a učiníme vše(J5m) vše co si žádáš Podlost žádati(J5m) ty nebudeš tak málo jak bys chtěl(J5m) bych Krista zapřel Velký císaři(J5m) tvá kolena objímám v pokoře(J5m) nech v srdce své můj vniknout pane hlas(J5m) Pro drahé slzy které ronila(J5m) pod křížem matka boží vyslyš mne(J5m) Já trpím muku Vidím bratry své(J5m) jen v žalu život trávit prolévat(J5m) krev vidím stále Pálí na duši(J5m) mne každá krůpěj Králi smiluj se(J5m) Mí bratři k vůli mně se bouřili(J5m) za lásku jejich nechtěj trestat je(J5m) Ó pomni kdyby někdo trestat chtěl(J5m) za lásku k tobě tvého Rolanda(J5m) Já hněvu tvého jen jsem zasloužil(J5m) nuž tedy jedině ať pykám též(J5m) Svou náruč otevř drahým bratrům mým(J5m) a vrať je mému otci Starý jest(J5m) a osiřel a tobě věren byl(J5m) A matka naše v žalu zemřela(J5m) Což není dost té velké oběti(J5m) Nuž s bratry mými smiř se pane můj(J5m) Mne vypuď ze země Vem Montalbán(J5m) a vše co mé jest Vem i Bajára(J5m) jenž jest mi přítelem Já odejdu(J5m) jak žebrák z této země Poutníkem(J5m) se vydám k hrobu v kterém Kristus spal(J5m) než z mrtvých vstal a nevrátím se víc(J5m) Své ženy odřeknu se dětí svých(J5m) Co ještě chceš bych činil císaři(J5m) Tak mluvil Renald slzy kapaly(J5m) mu s očí hojně nepohnut však stál(J5m) jak skála Karel hrd a chladen byl(J5m) a řekl posléz Pokorným se zdáš(J5m) však nevěřím ti Kde jsou dýky tvé(J5m) bys jimi srdce moje pobodal(J5m) když nevyhovím slovům líčeným(J5m) Ty zdáš se prosit jsemť však v moci tvé(J5m) A proto slovem neodpovídám(J5m) Což kdybych smírným byl by nezdálo(J5m) se slovo každé z bázně temenit(J5m) Já nebojím se Chceš li zavražď mne(J5m) jsem beze zbraně slabý nejsem přec(J5m) Čiň co ti libo neodpouštím však(J5m) a nesmířím se s tebou s buřičem(J5m) Tak řekl král a Renald tiše vstal(J5m) a odvětil mu Nejsi v moci mé(J5m) Hrad ten jest tvůj a můžeš odejít(J5m) či zůstati jak libo tobě jest(J5m) Ty proti vůli své jsi přišel sem(J5m) však volnost tvoje všem nám svatá jest(J5m) Klek opět Renald bratři jeho s ním(J5m) syn nejstarší pak pravil Ajmonův(J5m) Teď tobě hold jsme vzdali S Bohem buď(J5m) Před tebou brány otevřené jsou(J5m) Ty nenávidíš nás to bolí mne(J5m) Snad Bohu zlíbí se by dotekl(J5m) se tvého srdce jež tak tvrdé jest(J5m) To nejšťastnější byl by pro mne den(J5m) Až do té doby králi s Bohem buď(J5m) Teď líbí li se tobě odejdi(J5m) a vrať se k svým Ty smířit nechceš se(J5m) zbraň v ruku vnucuješ mi Brániti(J5m) své budu právo jako volný muž(J5m) Bůh rozhodniž v té slzyplné při(J5m) Tak pravil Renald Vedl Karla pak(J5m) jenž mlčky kráčel síní se schodů(J5m) Meč vzácný dal mu Renald přivedl(J5m) pak koně krásného a podal mu(J5m) pak orla zlatého jejž se stanu(J5m) byl Malgis sňal A císař poněkud(J5m) svou hlavu pyšnou sklonil zamyšlen(J5m) a beze slova z hradu vyjel v noc(J5m) a koruna se jeho kmitala(J5m) při svitu hvězd jež nyní nořily(J5m) se z mlhy mizící a velká zář(J5m) šla z orla zlatého a zdálo se(J5m) těm kteří z Montalbánu hleděli(J5m) že vlasatice bloudí takto tmou(J5m) a smutno teskno bylo v srdci všem(J5m) i Karlovi jenž dojel v tábor svůj(J5m) Zvěst o tom co se v hradě událo(J5m) se šířila po celém ležení(J5m) neb Karel císař Néma povolal(J5m) a v otevřeném stanu veřejně(J5m) vše vyprávěl i Malgisovu lest(J5m) čár kterým zmámil jej i Renaldův(J5m) čin přímý mužný velkomyslný(J5m) a proto srdce všech teď soucitně(J5m) tam k Montalbánu obracela se(J5m) a reci všickni po tom toužili(J5m) by Karel s dětmi Ajmonovými(J5m) se smířil upřímně Král mlčel však(J5m) a uzavřel se chmurný do stanu(J5m) a nikdo nevěděl co děje se(J5m) mu v hloubi srdce Líně míjel čas(J5m) a jako mrak viselo mlčení(J5m) nad táborem a ticho hrobové(J5m) tam panovalo Nedal znamení(J5m) už císař k útokům a nevyšel(J5m) meč z pochvy žádný Muži reptali(J5m) po tajmu tiše Pravil druhu druh(J5m) Co bude nyní Král proč otálí(J5m) Proč posli jeho posud v Montalbán(J5m) se nevypraví Nechce li však smír(J5m) a je li zatvrzelý v záští svém(J5m) proč neřekne to zřejmě upřímně(J5m) Tak rozmlouvali tiše čela však(J5m) se jejich kabonila neskrytě(J5m) a posléz Ném se mluvit odhodlal(J5m) a mínění všech prostě pronesl(J5m) Král mlčel dlouho konečně však řek(J5m) Můj druhu to co v srdci děje se(J5m) vás všech i v nitru mém se ozývá(J5m) Mně těžko teď s Renaldem bojovat(J5m) neb mocně k sobě trhl mysl mou(J5m) Však první krok já činit nemohu(J5m) Ó doufám pevně syn že Ajmonův(J5m) mi přijde vstříc a jeho bratrové(J5m) Nuž útok činit nyní nebudem(J5m) však sevřem hrad a město těsněji(J5m) Ať pluky pošinou se na sever(J5m) ta strana posud volna zásoby(J5m) tou cestou v hrad a město loudí se(J5m) Hlad přinutí tak brzy Renalda(J5m) by slovo ono první o smíru(J5m) zas pronesl Po slově práhnu tom(J5m) kéž z úst mu vyjde Srdce moje vstříc(J5m) mu poletí jak jaru vlaštovka(J5m) Tak pravil král a pluky hnuly se(J5m) a Montalbán jak kruhem železným(J5m) byl krutě obemknut a dostavil(J5m) se hlad a zuřil v městě na hradě(J5m) jak pravý mor Však Renald mlčel přec(J5m) a ono slovo které čekal král(J5m) mu nešlo z úst neb v srdci pravil si(J5m) Nač klečet prosit Král jak kámen je(J5m) Chce naši zhoubu nic jej nesmíří(J5m) Nám nezbývá než mužně zemříti(J5m) Nuž zemřem mlčky Toto mlčení(J5m) však Karla zachmuřilo nový vzdor(J5m) v tom němém sudbě podrobení se(J5m) jen viděl krátkozrace vehnán byl(J5m) zas v novou zášť a slyšet nechtěl už(J5m) o smíru víc a zase chystal se(J5m) na útok krutý všemi silami(J5m) A Renald hleděl s oken vysokých(J5m) na nový ruch v Karlově ležení(J5m) a pravil si Ať tedy podlehnem(J5m) v tom aspoň bude konec trápení(J5m) Vždyť lépe zemřít v boji rekovském(J5m) než hladem umírat Bůh vzal nám chléb(J5m) Toť jako kletba na nás na všechny(J5m) a ne jen my i naše zvířata(J5m) pod kletbou onou bídně klesají(J5m) Jsou koně naše hladem zmořeni(J5m) A hleděl dolů v města ulice(J5m) kde jako stíny lidé vlekli se(J5m) a děti s pláčem ruce spínaly(J5m) a prosily Ó dejte chleba nám(J5m) Tu propuk Renald v usedavý pláč(J5m) a poslal v město dolů poslední(J5m) tu skývu kterou pro své bratry měl(J5m) a kázal aby koně zabili(J5m) než hladem zhynou aby rozdali(J5m) je mezi trpící A stalo se(J5m) a na okamžik zase sytili(J5m) se takto měšťané a jediný(J5m) tak Bajár zbyl jen z koňů na hradě(J5m) byl jako stín a dřímal celý den(J5m) ve dvoře sporou travou porostlém(J5m) jež skromným byla jeho pokrmem(J5m) neb v zahradě už stébla nezbylo(J5m) A jednou když stál Renald nad spícím(J5m) a těžce dýchajícím zvířetem(J5m) jež jemu bylo drahým přítelem(J5m) na rameně svém ruku ucítil(J5m) a polekaně když se ohledl(J5m) svou ženu viděl bledou jako sníh(J5m) a podávala meč mu Renalde(J5m) mu řekla tiše zabij Bajára(J5m) Tu divoce mu oči vzplanuly(J5m) a zvolal vášnivě Tu ohavnost(J5m) věz Ijonetto nikdy nespášu(J5m) Toť jako bys mě o to prosila(J5m) bych zabil Gišára neb Alára(J5m) Jak v duši tvé se taká myšlénka(J5m) jen kmitnout mohla Styď se ženo má(J5m) Pláč tichý tělem jejím lomcoval(J5m) a posléz řekla Myslíš Renalde(J5m) krev Bajárovu že bych žádala(J5m) kdy pro sebe Jak ubližuješ mi(J5m) Tak dobře zemřít dovedu jak ty(J5m) Však nemám síly hledět na děti(J5m) a jejich muku slyšet jejich pláč(J5m) Tři dni už pokrmu se nedotkly(J5m) Já tajila to bych tě šetřila(J5m) Viz na ně sám a pak mi odpověz(J5m) Krok učinila zpět a pozvedla(J5m) plášť temný rozestřený na zemi(J5m) a viděl Renald nyní syny své(J5m) Jak byli bledi Bílé lilije(J5m) se zdály skosené a vyprahlé(J5m) na krutém slunci oči měly v sloup(J5m) a tiše stenaly tak tichounce(J5m) jak chorá zmírající ptáčata(J5m) Tu zaštkal Renald jako šílený(J5m) se chopil meče vrh se k Bajáru(J5m) by bodl jej a kůň se probudil(J5m) a vida svého pána zařehtal(J5m) jak by jej vítal V očích zaleskla(J5m) se radost mu a hlavu pozvedl(J5m) jež za chvíli mu klesla v trávu zas(J5m) Zbraň Renaldovi z ruky vypadla(J5m) a líbal koně s pláčem hlasitým(J5m) a zvolal Ženo Raděj zemřeme(J5m) my všickni spolu ale s Bajárem(J5m) Nuž tedy řekla s bledým úsměvem(J5m) jsem připravena Tedy zemřeme(J5m) A vzala děti položila se(J5m) na trávu vedle koně tlačila(J5m) je k srdci pevně oči zavřela(J5m) a zdála se i s dětmi mrtva už(J5m) Tu zmocnila se hrůza Renalda(J5m) vzal opět meč a slabě koně bod(J5m) a šeptal mu Ó odpusť Bajáre(J5m) já jinak nemohu ó odpusť mi(J5m) A klek a objímal ho s pláčem zas(J5m) a kůň se na něj díval dojemně(J5m) tím smutku závojem jenž jeho zrak(J5m) vždy zastíral jak zraky zvířat všech(J5m) a zdálo se jak by mu říci chtěl(J5m) Vždyť pro tvé děti dávám rád svou krev(J5m) A krev ta z rány tekla pomalu(J5m) a Ijonetta probudila se(J5m) teď z mdloby své a slabě vykřikla(J5m) a vzala děti pravíc blouznivě(J5m) Zdroj života se prýští purpurný(J5m) hle z Bajára Ó jaký němá tvář(J5m) mi příklad dává velký vznešený(J5m) Proč dětem svým jsem krev svou nedala(J5m) A táhla děti k ráně jejich rty(J5m) tu ssály teplou Bajárovu krev(J5m) a ukojeny na to usnuly(J5m) Však Renald k ráně léky přiložil(J5m) by zacelila se a zdálo se(J5m) že Bajár netrpěl neb pásl se(J5m) na skrovné trávě a pak usnul zas(J5m) A Ijonetta nesla v komnatu(J5m) své ukojené děti s úsměvem(J5m) a šeptala jim Jako Bajár dnes(J5m) vás zachránil tak zachráním vás též(J5m) až do poslední krve krůpěje(J5m) Noc zahalila velký tento žal(J5m) svou temnotou a spánek spustil se(J5m) na víčka trpících však za zory(J5m) se Renald probudil a vlekl se(J5m) na baštu vysokou by hleděl v kraj(J5m) ten širý luzný jak by loučiti(J5m) se na věky s ním měl a zíraje(J5m) do ranní mlhy viděl postavy(J5m) se blížiti a sluncem ozářen(J5m) na koni černém starý šedý muž(J5m) se objevil jak bolem zlomený(J5m) a dlouhým strádáním byl shrbený(J5m) a bledý byl a oči rudé měl(J5m) jak nekonečným pláčem Vykřikl(J5m) tu Renald bolestně neb poznal teď(J5m) že byl to Ajmon otec jeho sám(J5m) a zalomil žalostně rukama(J5m) a starý Ajmon vida Renalda(J5m) tak bledého se zrakem zapadlým(J5m) do pláče propuk ruce zvedaje(J5m) jak by své dítě obejmouti chtěl(J5m) A Renald úst svých otevřel a děl(J5m) Ó běda mně ó běda třikrát mně(J5m) že vidím naposled tě otče tak(J5m) Proč přišel jsi ó starče Nejtěžší(J5m) bys ránu srdci mému zasadil(J5m) tak žalostný mi pohled skytaje(J5m) na zkrušenou tvou bolem postavu(J5m) Neb přišel jsi abys mi odpustil(J5m) ty slzy všechny které vynutil(J5m) ti vzdor můj pyšný Chceš bych umříti(J5m) tak v míru mohl já a děti mé(J5m) Ó rci můj otče že jsem uhodl(J5m) Ó žehnej mi ty který proklels mě(J5m) Bůh nechtěl bychom v míru pospolu(J5m) v tom starém hradě život trávili(J5m) kde matka moje drahá zemřela(J5m) Tu drahou střechu pozdrav starý sad(J5m) a velký krb kde oheň zpíval mi(J5m) když do něho van zimní mocně dul(J5m) a slzu moji otče poslední(J5m) na matčin pones rov Jak trpký je(J5m) ten život zde Dle toho soudit lze(J5m) že smrt je sladká Brzy poznám to(J5m) Buď otče zdráv Je všechno za mnou už(J5m) Vše zmizelo jak jara čarovná(J5m) ta dávno minulá jež prosnil jsem(J5m) u tebe otče v staré zahradě(J5m) kde jabloň kvetla v bílé slávě své(J5m) pod šedou věží víš kde vlaštovky(J5m) si hnízda stavěly Ach otče můj(J5m) ó mysli si že zase dítětem(J5m) se k tobě tulím večer před spaním(J5m) a že mě líbáš tiše na čelo(J5m) a že mi pravíš požehnej ti Bůh(J5m) A Renald zaplakal a klesla v dlaň(J5m) mu hlava těžce Ajmon zaštkal též(J5m) a ruce pozved zas a žehnal mu(J5m) a zvolal takto hlasem chvějivým(J5m) Vše zapomeň mé dítě předrahé(J5m) co mezi námi zlého dělo se(J5m) Já umírám a proto přišel jsem(J5m) bych s tebou loučil se Ty odpusť mi(J5m) že tvrdým byl jsem s tebou promiň mi(J5m) jak Bůh nám všem snad hříchy promine(J5m) Já umírám a plně žehnám ti(J5m) Já umírám a hrd jsem na tebe(J5m) neb bohatýrem velkým slavným jsi(J5m) Ty nepodleh jsi Karel nezmoh tě(J5m) Hlad pouze mor jsou tebe silnější(J5m) Ty zhyneš avšak hlavu nesklonils(J5m) Před Bohem skloň ji tu již vztyčenou(J5m) jsi nesl životem Skloň sem ji též(J5m) vstříc rukám které stářím chvějí se(J5m) a dojmutím a láskou pro tebe(J5m) vstříc rukám mým které ti žehnají(J5m) Tu poklek Renald mlčky pokorně(J5m) a Ajmon žehnal mu a hluboké(J5m) kol bylo ticho jako modlitba(J5m) jen vítr táhlým tichým vanem dul(J5m) a v sladkém svitu slunce juného(J5m) se zjevila jak anděl útěchy(J5m) teď Ijonetta děti nesla své(J5m) a Renald vzal je nes je do výše(J5m) a zvolal Otče hleď to vnuci tví(J5m) A tváře jejich jako lilije(J5m) se bělely a oči horečně(J5m) jak bludné hvězdy choře svítily(J5m) a znova propuk Ajmon v hořký pláč(J5m) Pak znamení dal náhle lidem svým(J5m) a ejhle přikvačili pod baštu(J5m) a praků chopili se svištěly(J5m) jim nad hlavami Na to jako mrak(J5m) se nesly vymrštěné předměty(J5m) a pršely v hrad jako lijákem(J5m) Byl Renald překvapen však jásot zněl(J5m) už se všech stran neb chleby dštily tak(J5m) jak manna z nebes praky mrštěné(J5m) a lidé vrhali se na pokrm(J5m) a Boha chválili a dychtivě(J5m) teď všickni jedli mimo Renalda(J5m) jenž nevzal v ústa pokud Bajára(J5m) byl nenasytil svého přítele(J5m) A mezi radostnými výkřiky(J5m) jež k nebi zvedaly se loučili(J5m) se Renald s Ajmonem jenž domů jel(J5m) by žitím znaven v rakvi ustlal si(J5m) A Renald svolal nyní lidi své(J5m) a tak jim pravil Teď když syti jste(J5m) a zoufalost vám srdce nehlodá(J5m) teď v klidu jest vám možno rozjímat(J5m) Nuž slyšte mne To hod byl poslední(J5m) jejž slavili jste se mnou vespolek(J5m) a s bratry mými Brzy přijde hlad(J5m) zas mořit vás Jste silni na dva dni(J5m) a kdybych prosil kdybych kázal vám(J5m) by každý zbraň svou vzal a chystal se(J5m) na výpadek vy byste poslechli(J5m) Nač ale prolévati opět krev(J5m) Nač zase po výpadku vrátit se(J5m) v tu starou bídu která konečně(J5m) nás udolá Já hájit do posled(J5m) svou budu při a věrně zůstanou(J5m) mi bratři moji drazí po boku(J5m) Vy ale s bohem buďte Volni jste(J5m) Dík za to že jste se mnou trpěli(J5m) tak dlouho bez reptání hrdinsky(J5m) Své děti zachraňte a ženy své(J5m) Já propouštím vás Brány otevřte(J5m) a odevzdejte město císaři(J5m) To není zrada neboť velím vám(J5m) by poslušně jste ihned konali(J5m) co právě řekl jsem Já uzavru(J5m) se v hrad svůj sám Nuž jděte Modlete(J5m) se za mou duši k Bohu přátelé(J5m) A bylo ticho Štkání tlumené(J5m) jen ozývalo se co odpověď(J5m) A Renald šel na věž na vysokou(J5m) a s bolestným a smutným úsměvem(J5m) však bez trpkosti viděl pomalu(J5m) jak z hradu odcházeli do města(J5m) a z města jásot zněl a v průvodu(J5m) se ženy děti braly k císaři(J5m) do táboru a brzy s rachotem(J5m) se uzavřené brány do kořán(J5m) vstříc otvíraly oblehajícím(J5m) a překvapeným rekům Karlovým(J5m) Tak bylo město v rukou nepřátel(J5m) a hrad se chmuřil znova uzavřen(J5m) jak smutná hrobka s výšin skalnatých(J5m) Byl uzavřen však brzy našel hlad(J5m) zas cestu v jeho bašty žulové(J5m) a Renald sláb a bled v něm čekal smrt(J5m) však kliden v odříkání úplném(J5m) Tu stalo se že jednou k večeru(J5m) kdos klepal na vrata a starý muž(J5m) to shrbený byl sto mu bylo let(J5m) ten prosil aby promluviti směl(J5m) jen málo slov s Renaldem v důvěře(J5m) a když jej vedli v síň kde Renald snil(J5m) o skonu svém a o svém spasení(J5m) na druhém břehu všeho života(J5m) tu stařec mluvil tato Renalde(J5m) ty velký hrdino jest přetrpké(J5m) tak zahynout jak osud hrozí ti(J5m) Krev svou jen proto byl bys proléval(J5m) v těch hrozných bojích krutých bezčetných(J5m) bys posléz klesl jako dítě sláb(J5m) do rukou nepřátel jim na posměch(J5m) Bůh nedopustí abys skončil tak(J5m) Ó zajisté ty králi podlehneš(J5m) ty vyzvals mužně háje právo své(J5m) moc proti sobě v světě největší(J5m) a nedbal jsi že není naděje(J5m) bys zvítězil A proto jméno tvé(J5m) vždy bude slaveno na právu stáls(J5m) a podle neklonils se před mocí(J5m) jak činí sketa Za to chvála ti(J5m) Ty podlehneš však čest svou zachránils(J5m) ty podlehneš však ne jak myslí král(J5m) Ne hlad tě zmoří já tě zachráním(J5m) meč vytasíš zas padneš jako muž(J5m) a pádem tvým ty velký hrdino(J5m) zem celá zaduní Pojď sleduj mne(J5m) A vzpřímil se a Renald sledoval(J5m) jak kouzlem jat ho v pustou zahradu(J5m) na jejímž konci stařec pozorně(J5m) pod mocným dubem pátral pravě tak(J5m) Sto je mi let Co mladík žil jsem zde(J5m) a vím že v místech těch je skrytý vchod(J5m) do chodby podzemní Ta vedla v dál(J5m) v les hluboký A hledal s Renaldem(J5m) a odkopali zem a kamennou(J5m) ta našli desku odklopili ji(J5m) a sluj jim hlubá černá zela vstříc(J5m) jak jícen pekla ale vedla v ráj(J5m) neb vedla do volnosti z vězení(J5m) a s pláčem Renald starci děkoval(J5m) a líbal jej a rozloučili se(J5m) a chmurný hrad zas zaslech jásání(J5m) a díkůvzdání Bohu V soumraku(J5m) se Renald jeho bratři s Bajárem(J5m) do sluje brali Bajár klusaje(J5m) na hřbetě děti nes a jejich máť(J5m) a zdál se silen zas Teď rozžehl(J5m) na temnou pouť svou Renald pochodeň(J5m) a s novou v srdci opět nadějí(J5m) tak k nové spáse kráčel bohatýr(J5m) Tma byla v chodbě hustá příšerná(J5m) vzduch horký dusivý jak ve hrobce(J5m) a sotva pochodeň že hořela(J5m) byl plamen její bledý chvějivý(J5m) jak bludičky přec plazů nestvůrných(J5m) dav před ním prchal bylo příšerné(J5m) ten šustot slyšet kroků belhavých(J5m) těch tvorů bez tepla a bez krve(J5m) jež vlhko zrodilo tma hrobová(J5m) těch tvorů které slunce neznají(J5m) těch příšer věčně cizích člověku(J5m) Pouť byla nebezpečná hluboké(J5m) v tmě zely jámy hadí brlohy(J5m) kde zmije syčely když padaly(J5m) na těla jejich jiskry s pochodně(J5m) a Ijonetta oči otevřít(J5m) se neodvažovala posléz už(J5m) a děti tiše stále plakaly(J5m) a tulily se k matce v strachu svém(J5m) Však muži byli plni odvahy(J5m) a usmívali se neb nad hlavou(J5m) když zastavili se by oddechli(J5m) cos slyšeli jak rachot tlumený(J5m) a hřmění hromů chystal věděli(J5m) to císař pluky své by vedl je(J5m) na Montalbán by sledním útokem(J5m) hrad jejich dobýval a myšlenka(J5m) že prázdný najde jej že v jistotě(J5m) jsou před ním teď v té strašidelné tmě(J5m) jim byla útěchou a radostí(J5m) s novou silou novou odvahou(J5m) se brali nové budoucnosti vstříc(J5m) Už svítalo jim jasno jakés v zrak(J5m) to východ byl z té hrobky strašlivé(J5m) šum lesa místo kroků vojínů(J5m) jim vnikal v sluch tu náhle zastavil(J5m) se Renald zbledlý s velkým výkřikem(J5m) a zvolal Bože můj kde Ijón jest(J5m) Můj host tvůj bratr Ijonetto má(J5m) On s námi nešel Spí na loži svém(J5m) kam slabost vrhla jej a krutý hlad(J5m) my zapomněli na něj hanba nám(J5m) A všichni zděšeni jak kameny(J5m) bez hnutí stáli Renald ale řek(J5m) Jdu pro něj zpět však bratři vrhali(J5m) se v cestu mu a žena plačící(J5m) mu kladla kolem hrdla rámě své(J5m) a za roucho jej pevně držela(J5m) a prosila jej Slitování měj(J5m) když se mnou ne to s dětmi svými přec(J5m) Nás opustit bys v hrobě tomto chtěl(J5m) A proč Bys bratra mého zachránil(J5m) Je příliš pozdě Vtrhl asi v hrad(J5m) tou dobou Karel Vrátíš li se tam(J5m) o jednu oběť bude bohatší(J5m) jen krutý císař Dím o jednu jen(J5m) Ne obětí těch bude mnohem víc(J5m) neb vrátíš li se půjdem za tebou(J5m) Což myslíš bez tebe že lze nám žít(J5m) Což myslíš ty že velkou mysl máš(J5m) z nás jediný Na bratry svoje hleď(J5m) Což zdá se ti že schopni byli by(J5m) tvou smrtí vykoupit se Nekřivdi(J5m) tak krutě jim O sobě nemluvím(J5m) Čin můj když padneš za mne promluví(J5m) Jdi vydávej se v jistou tedy smrt(J5m) však nevyčítej mi na věčnosti(J5m) když před tebou se tam a před Bohem(J5m) na soudu zjevím s rukou krvavou(J5m) a vinnou vraždy své a dětí tvých(J5m) Tak pravila a Renald káravě(J5m) a zasmušen jí hleděl do zraku(J5m) a odvětil Bůh ženo neslyšel(J5m) tvých hříšných slov Ty mluvíš v horečce(J5m) a duše tvoje zbožná daleka(J5m) jest hrůz jež prones právě jazyk tvůj(J5m) Svou povinnost chci konat konej svou(J5m) Své děti střež a za mě modli se(J5m) Vy bratři vyveďte je na světlo(J5m) a chraňte je až opět vrátím se(J5m) Bůh se mnou buď a s vámi Pravil tak(J5m) a něžně líbal děti ženu svou(J5m) své bratry Bajára a v hustou tmu(J5m) se vrátil rychle chodby s něho zář(J5m) však jakás šla a s čelem skloněným(J5m) tak řekla žena jeho Klidna jsem(J5m) On vrátí se Já tuším anděla(J5m) jenž na té pouti doprovází jej(J5m) Ta zář jde s jeho křídel Chválen bud(J5m) Bůh na nebesích Amen pravili(J5m) tu jedním hrdlem bratři kráčeli(J5m) pak světlu vstříc a vyšli v šerý les(J5m) jenž tichý pustý celý měsícem(J5m) byl proniklý a voda tekla tam(J5m) v trav vonném moři poklad ostružin(J5m) se leskl v kmitu luny medový(J5m) a ukojili takto žízeň hlad(J5m) ti znavení sesláblí poutníci(J5m) a spánek sladce mysl spoutal jim(J5m) a sny je kolébaly těkavé(J5m) o míru krásném svatém bez bojů(J5m) Však Renald zatím nazpět v Montalbán(J5m) se dostal temnou chodbou Pod hradem(J5m) to dunělo a temně hučelo(J5m) a na zavřenou bránu padaly(J5m) déšť jako hustý rány kamenů(J5m) a dvacet polnic hromem třeštilo(J5m) a hlasy vyzývaly Renalda(J5m) by konečně se králi v milost vzdal(J5m) Tím hlukem probudil se Ijón král(J5m) a polekán kol hleděl do prázdna(J5m) tu zahlíd Renalda jenž za ruku(J5m) jej spěšně vzal a rychle odcházel(J5m) Však Ijón tak byl sláb a tak byl chor(J5m) že sotva dovlekl se ke vchodu(J5m) té chodby která spásou měla být(J5m) i Renaldu i jemu chopil tu(J5m) se Renald ho jak děcko na záda(J5m) jej rychle vzal a stoupal v podzemí(J5m) v té samé chvíli s velkým rachotem(J5m) když brána povolila úderům(J5m) a v průjezd padla jako zraněna(J5m) A mezi tím co Karlův branný lid(J5m) ve prázdných síních hledal Renalda(J5m) a sklamán v roztrpčení poplenil(J5m) hrad Montalbán nes Renald Ijóna(J5m) na ramenech tou chodbou příšernou(J5m) jíž skrytý vchod nepřítel nenašel(J5m) a Bůh jej vedl vyšel s břemenem(J5m) svým šťastně z podzemí a unaven(J5m) až k smrti kles v tom lese šumícím(J5m) kde padl v těžký sen na Bajára(J5m) jenž v trávě spal svou hlavu položiv(J5m) Tak spali všickni sladce do rána(J5m) až zora budila je růžová(J5m) svým zlatem úsměvem A zároveň(J5m) jim slabý zvonu zvuk do sluchu vnik(J5m) a pravil Renald Pojďme směrem tím(J5m) kam volá zvon nás Volá k modlitbě(J5m) dík vzdejme Bohu že nás zachránil(J5m) Šli šerým lesem tiše šumícím(J5m) a brzy našli malou poustevnu(J5m) nad jejíž střechou onen zpíval zvon(J5m) a stařec který žil v ní přijal je(J5m) co hosti s radostí a podal jim(J5m) chléb dostatečně a pak vyprávěl(J5m) mu Renald vše co bylo dálo se(J5m) v těch dlouhých létech v bojích nesmírných(J5m) a mnohou slzu prolil poustevník(J5m) nad tím co slyšel Renald pravil však(J5m) Pře moje není ještě u konce(J5m) U Boha jest jak skončí ten můj žal(J5m) Nám mužům znovu bude zapásit(J5m) a snášeti a v boji krvácet(J5m) však děti své a drahou ženu svou(J5m) v tvé otče dobrý nechám ochraně(J5m) Ty Ijonetto s dětmi prodlívej(J5m) zde v šumném lese v tiché poustevně(J5m) a čekej až se vrátím pro tebe(J5m) neb až ti vzkážu nové přístřeší(J5m) že našel jsem kde hlavu položit(J5m) bys mohla v klidu Jako štvaná zvěř(J5m) dnes bez doupěte jsem a bratři mí(J5m) V pláč trpký věrná žena propukla(J5m) a nechtěla se s chotěm loučiti(J5m) však posléz poslušně se vpravila(J5m) v svůj osud krutý Ztrávil celý den(J5m) v tom lese ještě Renald v poustevně(J5m) a na večer se vydal na cestu(J5m) skryt hledat nový pevný bezpečný(J5m) Jak štvaná zvěř se bratři po měsíc(J5m) po lesích potloukali po tmavých(J5m) vždy v nebezpečí padnout v zajetí(J5m) neb Karel byl jim brzy na stopě(J5m) a rozzuřen tím novým útěkem(J5m) tím novým sklamáním jak jeleny(J5m) je honil neustále Neradi(J5m) a zachmuřeni paladýnové(J5m) se toho lovu súčastňovali(J5m) a vojsko které táhlo s císařem(J5m) se reptat jalo hanbou zdálo se(J5m) že tolik lidu třeba branného(J5m) jest proti čtyřem rekům nešťastným(J5m) Však Renald s bratry svými dospěli(J5m) v les posléz ardenský a nad řekou(J5m) kde trosky Monfóru se chmuřily(J5m) na příkré skále upevnili se(J5m) a zásobili hojně Malá tvrz(J5m) tak byla ona skála omšená(J5m) tvář v tváři hradu který pamětliv(J5m) byl bojů bohatýrských bez konce(J5m) jež proti králi bratři konali(J5m) a bez dojmutí Renald hleděti(J5m) na ony trosky ani nemohl(J5m) jež zbyly z domu který kolébkou(J5m) byl jeho matky Tklivý její zjev(J5m) se zdál mu snášeti se těkavý(J5m) nad rozvalinou temnou v měsíčních(J5m) a tichých nocích hluchých rušených(J5m) jen hukem řeky lesů šuměním(J5m) a mnohdy bratrům takto pravíval(J5m) Když zemříti nám určil bratři Bůh(J5m) pak bude útěchou mi zemřít zde(J5m) neb bude se mi zdát že umírám(J5m) ve klíně matky Sladký její zrak(J5m) jak často dlel na stromů vrcholcích(J5m) na hlubé řeky lesklé hladině(J5m) když jako dítě a co dívka pak(J5m) se dívala z těch oken vysokých(J5m) jichž smutný obrys posud stojí zde(J5m) a jimiž na nás nebe hledí dnes(J5m) O přítomnosti její mluví vše(J5m) a její tiché vzdechy stenají(J5m) ve větru šepotání Rozmlouval(J5m) tak Renald s bratry klidně čekaje(J5m) až objeví se posléz nepřítel(J5m) a boj až začne takto poslední(J5m) z rána jednou duněl hluše les(J5m) a zbraně řinčely a leskly se(J5m) a řekl Renald Ejhle přišel den(J5m) A dodal Alár Přišla hodina(J5m) Za ruce bratři nyní jali se(J5m) a stáli jako sloupy žulové(J5m) rys jejich temný zdál se olbřímý(J5m) na bledozlatém nebi Smutek byl(J5m) na tvářích jejich zraky nábožné(J5m) se vzhůru nesly k Bohu modlitba(J5m) se zdála na rtech jejich chvěti se(J5m) a blízkost smrti jež jim hrozila(J5m) již tušili a jíž se nebáli(J5m) je ozářila nimbem velkosti(J5m) Les zašuměl a zaduněla zem(J5m) a Karel císař v celé zbroji své(J5m) se zjevil teď a Roland po boku(J5m) na pravo jel mu v levo Olivier(J5m) a za ním paladýni ostatní(J5m) a za těmi se vojsko valilo(J5m) jak řeky proud a zbraní bleskotem(J5m) hvozd plný byl Na skálu omšenou(J5m) kde stáli bratři jako balvany(J5m) bez hnutí nejmenšího zraky všech(J5m) se upíraly plny obdivu(J5m) a bylo ticho jako v kostele(J5m) až Karel císař meč svůj vytasil(J5m) a v štít svůj zabušil Tu jako on(J5m) voj jeho celý zbraní rachotil(J5m) až les se třásl ptactvo prchalo(J5m) a divá zvěř se v houštích plašila(J5m) Pak bylo opět ticho hluboké(J5m) Rek ale Renald takto promluvil(J5m) Zdráv králi buď a chválen budiž Bůh(J5m) a vítána buď smrt již neseš nám(J5m) Jsme unaveni rádi zemřeme(J5m) Po práci denní spánek sladký je(J5m) Má práce dokonána Hájit práv(J5m) svých měl jsem za povinnost největší(J5m) i proti tobě jemuž kořím se(J5m) Ty zvals to vzpourou Nechme hádek už(J5m) Co konečně je právo mé i tvé(J5m) Stín neurčitý jak na zemi vše(J5m) Za krátko budu státi před Bohem(J5m) a před pravdou a křivda byla li(J5m) na straně mé Bůh bude trestat mě(J5m) za všechnu krev za slzy za všechny(J5m) jež tekly po ten nekonečný boj(J5m) Na milost boží ale spolehám(J5m) a doufám že na věky uvržen(J5m) přec nebudu do hrozných plamenů(J5m) neb ví to Bůh že byl li na mně hřích(J5m) že byl jen omylem Ó králi můj(J5m) ó promiň mi to zlo jež páchati(J5m) mě přinutila vojna Spokoj se(J5m) mou krví skonem mým mou porážkou(J5m) však nespoj památku mou se záští(J5m) a jak to kázal sladký Spasitel(J5m) své nepřátele miluj miluj je(J5m) ve hrobě aspoň když jsi přemoh je(J5m) Vždyť odpouštím ti také zhoubu mou(J5m) a vám ó muži kteří zvedáte(J5m) své zbraně nyní vzhůru proti nám(J5m) vám odpouštím ty rány rekovské(J5m) jež za okamžik zasadíte nám(J5m) vy odpusťte nám naši obranu(J5m) V tvé ruce ale plavý Rolande(J5m) a jasnozraký Oliviere můj(J5m) a v ochranu tvou svatý biskupe(J5m) a velký bohatýre Turpine(J5m) své děti odevzdávám ženu svou(J5m) i krále Ijóna Bůh souditi(J5m) vás bude křivda stane li se jim(J5m) Můj Bajár posléze můj věrný kůň(J5m) můj přítel drahý po mé smrti měj(J5m) ó vyslyš králi prosbu poslední(J5m) měj Bajár volnost v lesích ardenských(J5m) až do smrti své časné Jistě vím(J5m) že přebývá v něm duše nesmrtná(J5m) neb láky schopen vždyť byl nezištné(J5m) a veliké Jest proto víc než stín(J5m) jenž pomine ta truchlá němá tvář(J5m) Jsem u konce Teď reci taste zbraň(J5m) Teď pojďte vzhůru odnímat nám dech(J5m) Bůh buď nám milostiv a Kristus Pán(J5m) A poklek Renald v tichu hlubokém(J5m) a bratři jeho s ním pak objali(J5m) se vespolek líbali Bajára(J5m) a vytasili meče Hučel les(J5m) a řeka šuměla a naříkal(J5m) van větru v rozvalinách monfórských(J5m) však jinak bylo ticho hluboké(J5m) a stáli li na skále vysoké(J5m) ty čtyři reci jako sloupové(J5m) tu zdál se zkamenělý na prosto(J5m) voj císařův až posléz pozvedl(J5m) král ruky své však slabě aby dal(J5m) tak znamení že útok počíná(J5m) Tu Roland hlučně v pochvu vrazil meč(J5m) a pravil hlasem chvějným Ujče můj(J5m) Bůh zatrať mě když v boj se pustím dnes(J5m) Nuž nazývej mě sketou Trestej mě(J5m) Však bojovat mě nutit nemůžeš(J5m) tam proti oněm mužům na skále(J5m) jichž neštěstí a jejichž rekovnost(J5m) si vydobyly lásku obdiv můj(J5m) Máš reků víc máš celé vojsko své(J5m) kaž tedy těm by útok činili(J5m) Já stranou zůstanu Tak Roland řek(J5m) a Olivier se přidal k němu hned(J5m) a pravil Půjdu králi s druhem svým(J5m) Krev naše ve Španělích poteče(J5m) za tebe proti lítým pohanům(J5m) A Ožier a Turpin zvolali(J5m) My králi s Olivierem s Rolandem(J5m) na cestu do Španěl se vydáme(J5m) Ty s námi v les teď pojď Chceš svědkem být(J5m) jak děti Ajmonovy podlehnou(J5m) tvé přesile Nám hanbou zdá se to(J5m) ty bohatýry štváti jako zvěř(J5m) Tu Karel vzpřímil se a obrátil(J5m) tvář velebnou svou v hlubém dojmutí(J5m) k té příkré skále čnící nad stromy(J5m) kde Renald s bratry svými hotov stál(J5m) smrt zakusit a císař zvolal tak(J5m) Ó děti Ajmonovy Renalde(J5m) proč srdce moje krutě mučíte(J5m) proč slovo Smiř se králi z vašich úst(J5m) teď tvrdošijně nechce Zbloudilí(J5m) což nevidíte jak zde v úzkostech(J5m) a v žalu na ně čekám Žádný z nás(J5m) ni vy ni já v tom boji nepodleh(J5m) a přece podlehli jsme já i vy(J5m) Neb druha druh jsme k úctě nutili(J5m) a lásce vzájemné přes všechen boj(J5m) Ty pravils Renalde že koříš se(J5m) před králem svým ty klečels přede mnou(J5m) nuž věz že král tvůj kloní čelo své(J5m) před rekovností tvou Viz hlavu svou(J5m) tu sněhem stáří bílou na prsa(J5m) před tebou skláním Věz že vydobyls(J5m) mé srdce velký synu Ajmonův(J5m) Smír mez námi buď zde uzavřen(J5m) v těch temných lesích v hlubé samotě(J5m) kde svět a jeho marnost nevtírá(J5m) se mezi nás Bud žehnán Renalde(J5m) Tak pravil Karel jásot nesmírný(J5m) se ozval vojska Roland v náručí(J5m) kles svému ujci paladýnové(J5m) se objímali Boha chválíce(J5m) však Ajmonovi čtyři synové(J5m) své ruce němě k nebi vznášeli(J5m) a slzy hojné jako letní déšť(J5m) jim z jasných očí tekly povlovně(J5m) a z tváří linula jim světlá zář(J5m) Když tiše skončili svou modlitbu(J5m) tu sestoupili dolů v ležení(J5m) a vážně za nimi se Bajár bral(J5m) Před císařem teď bratři poklekli(J5m) a Renald pravil Bůh ti pane můj(J5m) tvou velkou zaplať někdy dobrotu(J5m) Co činit mám bych si jí zasloužil(J5m) A Karel líbal je a pravil pak(J5m) Ty řekls to jest všechno právo šer(J5m) u Boha jen jest světlo Každý z nás(J5m) má křivdu snad snad pravdu kdo to ví(J5m) Smír chceme oba čiňme ústupky(J5m) si na vzájem Mám v moci statky tvé(J5m) ty vrátím ti i dětem dětí tvých(J5m) Tvé bratry přijmu Zapomenu vše(J5m) co stalo se Jsme opět přátelé(J5m) Ty nikdy nebyls tedy buřičem(J5m) a běda tomu kdo by vyčítal(J5m) buď tobě nebo tvým že bouřils se(J5m) Zde ruka má Však pověz Renalde(J5m) čím na vzájem mi zadost učiníš(J5m) jak tobě právě učinil jsem já(J5m) Ty nechceš přec by někdo říci moh(J5m) že celá křivda jen na straně mé(J5m) Ne králi pravil Renald V právu jsi(J5m) bys podmínky mi smíru předepsal(J5m) Mé bratry přijals ve své přátelství(J5m) a všechna práva vracíš dětem mým(J5m) Nuž krále Ijóna na jeho trůn(J5m) zas posaď pane Promiň též mu vše(J5m) Ty kýváš hlavou Díky přijmi mé(J5m) Teď vyslov se co žádáš ode mne(J5m) To řekl Karel co jsi žádal sám(J5m) když smír jsi nabízel mi v hradě svém(J5m) Chceš putovati k hrobu božímu(J5m) Chceš za mne tam se vroucně pomodlit(J5m) A Renald na to S Bohem Francie(J5m) a ženo má a děti Ano chci(J5m) můj králi odejít dám na pouť se(J5m) v ty svaté kraje k hrobu božímu(J5m) Co dále ještě pane Pověz mi(J5m) Řek císař tiše Celý majetek(J5m) tvůj zachovám ti pro tvé potomstvo(J5m) však sluší přec bys obět přinesl(J5m) za onu krev jež tekla ve válce(J5m) Sám řekls mi že dáš mi Bajára(J5m) Nuž dej mi toho koně To je vše(J5m) Svých očí povznes Renald k nebesům(J5m) a slza v nich se leskla zachvěl se(J5m) a s těžkým vzdechem pravil Kůň je tvůj(J5m) A sotva řek to zbledl smrtelně(J5m) a vrávoral když šel by Bajára(J5m) za uzdu vzal a přived císaři(J5m) Zde Bajár je pak řekl propuk v pláč(J5m) a šeptal koni Promiň druhu můj(J5m) Ta hodina je jedna z nejtěžších(J5m) jež prožil jsem na smutném světě tom(J5m) Jdu z rodné země drahý Bajáre(J5m) Bůh který stvořil duši mou i tvou(J5m) nás nechce rozloučiti na věky(J5m) Ó němá tváři tvorem božím jsi(J5m) on dal ti lásku tedy naději(J5m) ti neodjímá Vše co zrodí se(J5m) se přerozuje bude vše co je(J5m) ty soumrak jsi nuž úsvit kyne ti(J5m) Nás oba shltí noc jež slove smrt(J5m) ta prahem ale všeho světla je(J5m) V tom světle bezedném zas najdem se(J5m) Jak kdy a v které obdobě ví Bůh(J5m) Tak šeptal Renald objal Bajára(J5m) jenž ronil slzu která smísila(J5m) se se slzami reka Renalda(J5m) neb vědělť Bajár že to loučení(J5m) ač význam slov mu zůstal záhadou(J5m) A všickni byli hlubě dojmuti(J5m) již kolem stáli Renald zmužil se(J5m) a řekl králi S Bohem Karle buď(J5m) ó císaři a Bůh buď štítem tvým(J5m) Jdu rozloučit se s dětmi s ženou svou(J5m) a ihned dám se na pouť z Francie(J5m) kam dlouho nevrátím se nikdy snad(J5m) neb nemohu se králi vrátit dřív(J5m) než nazpět povoláš mě z vyhnanství(J5m) Ó reci Olivere Rolande(J5m) buď s vámi slávy král a andělé(J5m) a ty ó Ožiere zdráv mi buď(J5m) a chovej beze zášti v paměti(J5m) mé jmeno zapomeň tu urážku(J5m) tam v háji valkolórském pomni chor(J5m) tenkrát duch můj v zoufalosti byl(J4f) Ó všickni promiňte mi hříchy mé(J5m) smrt přátel svých mým mečem zhubených(J5m) A objímal se Renald se všemi(J5m) a dlouho s bratry v slzách loučil se(J5m) pak opět naposledy přistoupil(J5m) před Karla který bled a zachmuřen(J5m) tak pravil mu Ó běda Renalde(J5m) že ještě jednou srdce rozrývat(J5m) tvé nucen jsem Ó promineš mi kdy(J5m) tu ránu kterou teď ti zasadím(J5m) Věz přísahu že těžkou činil jsem(J5m) v té hrozné válce dlouhé krvavé(J5m) již vedli spolu jsme že jeden z vás(J5m) mi smrtí svou zaplatí za to zlo(J5m) to bezedné po léta zkoušené(J5m) Kdo z vás měl zemřít nyní po smíru(J5m) Ni ty ni tvoji bratři Žádal jsem(J5m) jen proto Bajára Onť jeden z vás(J5m) a když jsi za uzdu jej přiváděl(J5m) já řekl si za oběť němá tvář(J5m) ta tedy padne Moje přísaha(J5m) tak bude splněna a ušetřím(J5m) přec krve bohatýrů přeslavných(J5m) Když Renald slyšel hrozná slova ta(J5m) pad na znak jako mrtev leknutím(J5m) a bratři jeho k nohám Karlovým(J5m) se vrhli ruce vznášeli a tak(J5m) jej prosili Ó vezmi naši krev(J5m) šetř ale Bajára Však císař tak(J5m) na sluhy svoje zvolal Rychle Hned(J5m) mi vrzte toho koně do řeky(J5m) než Renald opět oči otevře(J5m) Chci ušetřit jej žalu velkého(J5m) Jest neodvratné co jsem přísahal(J5m) Mně puká srdce co mi zbývá však(J5m) než vykonat co změnit nelze mi(J5m) A zahalil si v smutku pláštěm tvář(J5m) a jali zatím rychle Bajára(J5m) a těžké vázali mu kameny(J5m) na nohy na krk Smutně zařehtal(J5m) však nebránil se Vedli k řece jej(J5m) a vrhli do vln věrné zvíře to(J5m) do proudů prudkých vírů zpěněných(J5m) Pád těžký byl a zmizel pod vodou(J5m) za chvíli však se opět objevil(J5m) a v okamžiku tom se vědomí(J5m) zas Renaldovi jasné vracelo(J5m) a viděl koně jehož smutný hled(J5m) ku břehu spěl a pohled zvířete(J5m) se potkal s Renaldovým pohledem(J5m) blesk radosti se zablýsk Bajáru(J5m) v těch krásných jeho očích rozumných(J5m) a plných duše bylo loučení(J5m) to dojemné a Renald vykřikl(J5m) až les se chvěl na Boha žaloval(J5m) že zažít dal mu tento okamžik(J5m) a proti řece vztáhl ruce pak(J5m) a zvolal Bajáre můj Bajáre(J5m) já zradil tě a vydal vrahům tvým(J5m) Klid duše mé ten tam jest na věky(J5m) Na cti mé na mé duši skvrna lpí(J5m) A hukem vod se neslo řehtání(J5m) však slabé už a zmizel opět kůň(J5m) hrob pohltil jej na vždy šumných vln(J5m) A Renald bolem téměř sešílil(J5m) a utišit se nechtěl bědoval(J5m) a volal k Bohu stále doufaje(J5m) že přece Bajár smrti unikne(J5m) že vypluje že na břeh vystoupí(J5m) Však hlubý hrob svou kořist nevydal(J5m) a chmurně vzrůstajícím šerem val(J5m) svých pustých vod v dál řeka valila(J5m) A během dne byl císař s vojem svým(J5m) se vydal v lesy zpátky na pochod(J5m) a Ajmonovi byli synové(J5m) se s pláčem tichým s bratrem loučili(J5m) a Renald zůstal v lesích sám a sám(J5m) na břehu vod jen se svým zármutkem(J5m) a mlčel posléz jak ty obrovské(J5m) kol něho stromy Horečný jej sen(J5m) v rej trhl vidin obdob nadvěcných(J5m) a hranolem věštného tušení(J5m) své vlastní duše v světle nezemském(J5m) zřel náhle Renald po čem toužil tak(J5m) Hle znovu živý Bajár nesl se(J5m) z těch vírných proudů setřás kameny(J5m) jež přivázali mu i zemskou tíž(J5m) a lehký jako pták spěl ku břehu(J5m) byl větší než byl v žití krásnější(J5m) a oči jeho hvězdně zářily(J5m) když na Renalda upíraly se(J5m) a neskonalou lásku jevily(J5m) Tak chvíli stál a pak se nesl dál(J5m) do lesů ardenských a jako hrom(J5m) tam dupot vidma zněl a řehtání(J5m) a věděl Renald věštním vnuknutím(J5m) že od té doby oko člověka(J5m) víc neuvidí jeho Bajára(J5m) jejž slyšet bude věky dlouhými(J5m) však v nocích jasných těkat přes hory(J5m) a dolinami lesů ardenských(J5m) až duše vejde toho zvířete(J5m) v kruh bytí vyššího kam tíhlo vždy(J5m) znak lásky nesouc v šerém vědomí(J5m) A vědělť Renald jméno Bajára(J5m) že bude v lidu žít že milovat(J5m) tak bude koně lid jak miloval(J5m) ho Renald v žití sám Na okamžik(J5m) v tom divném snu bol jeho pominul(J5m) však zachvátil jej znova jako křeč(J5m) když vidin zmizel čaromocný svět(J5m) a přítomnosti na něj padla tíž(J5m) Tři dlouhé dni na břehu v samotě(J5m) u řeky seděl Renald v žalu něm(J5m) své zraky upíraje v zoufalství(J5m) na vlhký hrob v němž Bajár zahynul(J5m) a trýzeň jeho mluvu nalézti(J5m) dřív nemohla až noc když měsíčná(J5m) v své kráse mátožné a nezemské(J5m) se bílá nad řekou a nad lesy(J5m) po třetí zjevovala ode dne(J5m) co Karel císař zhubil Bajára(J5m) a v noci oné vtělil posléze(J5m) v ta slova Renald trud a city své(J5m) Ó Bajáre kéž o mé lítosti(J5m) o bolesti mé víš pak prominul(J5m) bys mému hříchu černé zradě mé(J5m) Kéž o nich víš Ó zajisté že víš(J5m) vždyť nebyl prázdný chorobný to sen(J5m) když viděl jsem tvé vidmo zjasněné(J5m) se z hrobu vznášet Je to jistota(J5m) že nezapad jsi na vždy v temnou noc(J5m) a patřils tedy na mou kajicnost(J5m) Jak vysoko ty stáls vždy nade mnou(J5m) Ty milovals mě věrně Bajáre(J5m) Co do mých bojů půtek bylo ti(J5m) Přec se mnou snášels se mnou trpěls rád(J5m) Ó Bajáre v těch lesích blízko zde(J5m) ty se mnou žils jak z bratrů jeden mých(J5m) ty vyhnanství a bídu nenávist(J5m) jsi snášel s námi Zimu vítr déšť(J5m) ty snášels trpělivě na sebe(J5m) jsi zapomínal pro nás pamět měls(J5m) Ty za nás bděl jsi ach můj Bajáre(J5m) a teplem svým jsi rád nás zahříval(J5m) když mráz nás ničil vichřice a sníh(J5m) A kolikrát nám život zachránils(J5m) A dětem mým jsi posléz dal svou krev(J5m) když hladem hynuly A za to vše(J5m) co dal jsem ti a čím jsem odměnil(J5m) tvou lásku Běda mi jen pýchou svou(J5m) Tvář byls jen němá a já člověkem(J5m) Je člověk víc než zvíře pýcha dí(J5m) ta nevědomá slepá bezcitná(J5m) a proto jsem tě vydal Karlovi(J5m) a koupil smír za cenu jidášskou(J5m) že myslil jsem že tvorem nižším jsi(J5m) Ó zpupnost tupá Neví žádný tvor(J5m) čím sám čím druhý je To Bůh jen ví(J5m) Tvář němá pohrdlivě pýcha dí(J5m) ta naše lidská Němé pro nás jen(J5m) však zvíře jest neb ten jenž nad námi(J5m) ten rozumí mu nemá třeba slov(J5m) A kdož to ví zda prostá němá tvář(J5m) svým způsobem též není výmluvná(J5m) Svět celý zajisté jest stupnicí(J5m) tím dokonalejší jest každý tvor(J5m) čím blíže Bohu stojí Bohu dím(J5m) ne člověku Proč tedy měříme(J5m) v své pýše všecko lidským měřítkem(J5m) a béřem sebe za střed věčně jen(J5m) My z hlíny jsme a z hlíny zvíře jest(J5m) tak společnou jest matkou naší zem(J5m) a zvíře tedy naším bratrem jest(J5m) Ta vlhká země která kolébkou(J5m) a hrobem naším jest i zvířat všech(J5m) též nízkou zdá se nám a dobrou jen(J5m) snad k tomu by ji noha šlapala(J5m) Což není němá též Pro lidský sluch(J5m) se němou zdá však slyšán její hlas(J5m) jest zajisté ve hloubi prostoru(J5m) jak velkých vodopádů dunění(J5m) jest z dáli slyšet líp než na blízku(J5m) Snad naše mluva jedním slovem jest(J5m) šum vichrů druhým třetím moře řev(J5m) v té její písni v prostor linoucí(J5m) a pojící se s velkým zpěvem hvězd(J5m) za každým slovem stojí ponětí(J5m) jež vzniku jemu dalo každý z nás(J5m) je určitá snad země myšlenka(J5m) a každé zvíře neurčitým snem(J5m) Což není ale snění žitím též(J5m) A tam kde my se stanem vyššími(J5m) než zde jsme byli v lidském soumraku(J5m) tam plného můž nabýt významu(J5m) sen zvíře též bez hmoty pouhý duch(J5m) Je zemi blíž jak vzdech je vnitřnější(J5m) než slovo určitě už vyřknuté(J5m) Tak Bajáre můj tebe pojímám(J5m) teď když můj bol mi učitelem byl(J5m) a zmírající zrak tvůj výmluvný(J5m) A proto cítím se co vražedník(J5m) a hřích svůj pykat budu očistu(J5m) až najdu před Bohem a před sebou(J5m) Tak zvolal Renald s pláčem Úlevu(J5m) pak cítil velkou Bolu palčivost(J5m) mu v srdci mírněj vřela Zíral v noc(J5m) a konejšivá snivost vkrádala(J5m) se její v duši mu a netekly(J5m) mu z očí slzy víc a rozjímat(J5m) se klidněj jal o budoucnosti své(J5m) Pak vstal a vzal svou zbraň svou celou zbroj(J5m) a ponořil ji v řeku hluboce(J5m) a pravil tak Má ruka třímat meč(J5m) už nikdy nebude Zde v hrobě tom(J5m) kde Bajár spí též spočiň slávo má(J5m) ty bohatýrská krví zbrocená(J5m) Jak marná jsi Já z tebe hrůzu mám(J5m) Ctnost jinou nyní hledat vyjdu v svět(J5m) než rekovskou Buď Bože berlou mou(J5m) a veď mě k cíli k žití pravému(J5m) Pak ohlížel se ještě do kola(J5m) na lesy temné vzhůru k troskám tam(J5m) jež zbyly z hradu předků matčiných(J5m) vztáh ruce k nim a řekl Na věky(J5m) teď s Bohem posvátné mi památky(J5m) Ten Renald zemřel jejž jste znaly kdy(J5m) A ten který se zrodil aby žil(J5m) tím žitím lepším neuzří už vás(J5m) Jdu daleko Můj Bože velikou(J5m) při prvním kroku oběť nesu ti(J5m) k své ženě nepůjdu a k synům svým(J5m) bych před cestou se s nimi rozloučil(J5m) Na vůli tvé zda někdy spatřím je(J5m) na této ještě zemi Celý teď(J5m) jsem Bože tvým Od sebe nepuď mě(J5m) A Renald klek a vroucně modlil se(J5m) až hvězdy hasly měsíc zapadl(J5m) A úsvit šerý když se slabě rděl(J5m) tu zoře vstříc se vydal na cestu(J5m) Ta byla dlouhá bos a v cárech jen(J5m) se cizími bral pěšky zeměmi(J5m) a žebral chléb svůj Tělo pokryté(J5m) měl jizvami jež v bojích přeslavných(J5m) byl utržil a často jizvy ty(J5m) se otvíraly krev se lila z nich(J5m) a lidé ptávali se Cizinče(J5m) rci v jakých zápasech a podnicích(J5m) tak raněn byls za kterou bojovals(J5m) věc spravedlivou Renald mlčíval(J5m) své jméno skrývaje a nechtěl víc(J5m) si vzpomínat své lásky rekovské(J5m) na paměti měl jedině svůj hřích(J5m) svou zradu černou proti Bajáru(J5m) a slzy hrkaly mu z očí pak(J5m) a lidé vidouce ten náhlý pláč(J5m) jej odháněli často od prahu(J5m) a spílali mu mníce loupežník(J5m) že skrýval se pod hávem poutnickým(J5m) že podlost neslýchanou spáchal snad(J5m) že Bohem zavržen a lidmi jest(J5m) a že mu brání stud by pověděl(J5m) kde rány svoje četné utržil(J5m) a netušili muž ten pokorný(J5m) že jako olbřím s bratry svými sám(J5m) stál proti celé říši po leta(J5m) svá háje práva proti císaři(J5m) Tu Renald hlavu k prsům kloníval(J5m) a větším byl před Bohem v skrytosti(J5m) v tom snížení než býval před lidmi(J5m) na vrcholu své slávy Doved Bůh(J5m) jej šťastně k moři koráb donesl(J5m) jej na břeh druhý pouští pak se bral(J5m) ve slunce úpalu a dosáhl(J5m) po nové pouti města svatého(J5m) kde hrob jest Kristův v tvrdém klíně skal(J5m) Před hrobem tím na tvář svou vrhl se(J5m) a dojmutím a zbožnou vřelostí(J5m) tak schvácen byl a zkroušeností svou(J5m) že padl do mdlob hlubých jako smrt(J5m) a mezi tím co ležel nevědom(J5m) jak zkamenělý v prachu lily se(J5m) mu slzy z očí jako hojný déšť(J5m) a ozářily jasně jeho tvář(J5m) tak jasně že se šero prostoru(J5m) jak hvězdným světlem bílým plnilo(J5m) a v oné chvíli když jej od hrobu(J5m) na slunce vynesli by pookřál(J5m) šel patriarcha kolem v průvodu(J5m) a zahlíd Renalda a udiven(J5m) se zastavil a pravil Kdo to jest(J5m) Zář nadpozemskou kolem hlavy má(J5m) Bůh tomu člověku tak zdá se mi(J5m) na zemi zvláštní určil poslání(J5m) Jest někdo zde kdo jeho jméno zná(J5m) Tu hrnuli se teprv se všech stran(J5m) a zírali mu lidé v bledou tvář(J5m) ve zvědavosti nikdo nevěděl(J5m) však kdo ten poutník poloslepý až(J5m) se žebrák přiblížil ten vykřikl(J5m) Ó patriarcho otče velebný(J5m) a pomazaný Páně já ho znám(J5m) znám toho člověka neb tentýž kraj(J5m) nás oba zrodil sladká Francie(J5m) Toť Renald z Montalbánu jesti sám(J5m) syn Ajmonův A ruce líbal mu(J5m) a volal jméno jeho napořád(J5m) až Renald oči otevřel a děl(J5m) na polo teprv schopen smyslů svých(J5m) Kde jsem a kdo mě volá jménem mým(J5m) Muž ale starý jenž byl poznal jej(J5m) tak s pláčem radostným ho oslovil(J5m) Tak je to pravda držím ruku tvou(J5m) ty velký bohatýre Dopřál Bůh(J5m) mi ještě jednou pohled na tvou tvář(J5m) Ty neznáš mě Jsem jeden z věrných tvých(J5m) jsem jeden z těch již s tebou hájili(J5m) kdys Monfór hrad tvůj proti císaři(J5m) V tu samou noc když hrad jsi zažeh svůj(J5m) a prchl na Bajáru do lesa(J5m) já klesl k smrti zraněn v zajetí(J5m) a uzdraven když volnost získal jsem(J5m) na cestu dal jsem se v Jerusalem(J5m) Po leta žiju zde a modlím se(J5m) u hrobu božího a jediné(J5m) jen přání ještě měl jsem na světě(J5m) tě uvidět a zvědět jak ten boj(J5m) ten obrovský tvůj skončil Rci ó rci(J5m) já nemýlím se Ajmonův jsi syn(J5m) Rci pravdu mi při svaté památce(J5m) té která zrodila tě Znal jsi ji(J5m) když lepá panna kvetla v Monfóru(J5m) kam pro ni přijel chrabrý otec tvůj(J5m) Snem vše to zdá se mi teď vysnilým(J5m) Ty uhodls řek Renald po tichu(J5m) syn Ajmonův jsem Renald neblahý(J5m) Klid odpuštění boží hledám zde(J5m) Než Renald domluvil už třásl se(J5m) vzduch voláním a křikem nadšeným(J5m) neb sláva jeho byla vnikla sem(J5m) do města svatého a vítal lid(J5m) jej s obdivem co bohatýra vzor(J5m) od domu k domu letěla teď zvěsť(J5m) že Renald v svatém městě poutníkem(J5m) a ulice se davy plnily(J5m) a každý chtěl jej vidět dotýkat(J5m) se jeho ruky lemu roucha jen(J5m) a patriarcha pravil Renalde(J5m) ó pane můj ó reku přeslavný(J5m) v můj vejdi palác hostem budeš mým(J5m) za stůl můj zasedni a z purpuru(J5m) ti lože ustrojit dám s nebesy(J5m) jak padlý sníh z hedbávu z Egypta(J5m) My všickni čela svoje kloníme(J5m) před tebou reku slavný nad všechny(J5m) A vedli jej do domu z porfyru(J5m) do síně zlatem rudě planoucí(J5m) a Renald plakal tiše šeptaje(J5m) Ty odpuzuješ Bože od sebe(J5m) mě nešťastného Proto poznati(J5m) mě lidem dals Má sláva krvavá(J5m) jak fantóm pekel strmí překážkou(J5m) tak mezi mírem tvým a mezi mnou(J5m) Pak prosil patriarchu klekaje(J5m) by z domu pustil jej by dal mu skryt(J5m) kde by se modlit mohl v tichosti(J5m) ten ale pravil Velká jesti ctnost(J5m) ó Renalde můj hlubá pokora(J5m) však přece může někdy hříchem být(J5m) Bůh rozsvítí li hvězdu na nebi(J5m) chce aby zářila Má povinnost(J5m) ta hvězda nocí světlo svoje lít(J5m) ne do tmy halit se Bůh postavil(J5m) tě na vrcholek slávy vyměřiv(J5m) ti úkol který splnit vyslal tě(J5m) A proto neodpírej podej se(J5m) a plň svůj úkol třeba trpěl bys(J5m) Můj úkol pravil Renald skončen je(J5m) Chci v klidu žít a duši spasit svou(J5m) Tak pravil rek však marně mluvil tak(J5m) na druhý den v síň nachem planoucí(J5m) jej vedli kde stál trůn a podával(J5m) mu patriarcha zlatou korunu(J5m) při plesu lidu tak jej vítaje(J5m) Ó Renalde my božím vnuknutím(J5m) tě zvolili bys králem naším byl(J5m) a podává ti zde Jerusalem(J5m) svou korunu svou berlu nabízí(J5m) ti stolec svůj ten stolec Renalde(J5m) na kterém seděl někdy Šalomón(J5m) V tvé ruce žezlo bude jistotou(J5m) nás křesťanů uprostřed pohanů(J5m) již jako divé šelmy číhají(J5m) kol kolem v poušti Štítem budeš nám(J5m) Bůh s námi jest a jménem přesvatým(J5m) tě jeho pozdravuji Renalde(J5m) ty králi náš A vzduch se zatřásl(J5m) hned voláním Ať žije Renald král(J5m) A patriarcha na skráň postavil(J5m) mu korunu a Renald chor a bled(J5m) zas šeptal v zármutku Ó Bože můj(J5m) ty zapudils mě Sebral síly své(J5m) a pravil posléz patriarchovi(J5m) se skrání snímaje si korunu(J5m) Můj pane odpusť Jak mám králem být(J5m) Jsem psancem Vypovězen z Francie(J5m) sem přišel jsem co poutník v pokoře(J5m) Jím zůstati chci Popřej místo mi(J5m) kdes v klášteře kde sloužit nemocným(J5m) bych mohl s láskou Pomni pane též(J5m) že císařova zášť by vzplanula(J5m) a že by nepřítelem tvým se stal(J5m) když o tom zvěděl by že Renald já(J5m) ten buřič který v boji dlouhém stál(J5m) mu tváří v tvář a posléz podroben(J5m) šel z Francie zde králem zvolen byl(J5m) Hněv Karlův mocný těžký závažný(J5m) dar první byl by který přinášel(J5m) by nový král vám Pravil Renald tak(J5m) však patriarcha na to odvětil(J5m) Hněv Karlův díš Ten dávno pominul(J5m) Zříš na mne tázavě Nuž tedy věz(J5m) že posel přijel Karlův před tebou(J5m) as dvacet dní že nes v Jerusalem(J5m) list císařův v němž tento prosí mě(J5m) bych hledal tě zde v městě u hrobu(J5m) u spasitelova a pravil ti(J5m) že on i tvoji bratři žena tvá(J5m) po tobě touží Císař prominul(J5m) ti vše a vše na vzpouru zapomněl(J5m) dí že jsi pykal dosti poutí svou(J5m) a náruč otvírá ti otcovsky(J5m) zpět do Francie opět volá tě(J5m) a prosí mě bych všechnu prokázal(J5m) ti lásku možnou po celý ten čas(J5m) než navrátíš se v sladký domov svůj(J5m) Tak končiv vyňal patriarcha list(J5m) a podal Renaldu jenž četl jej(J5m) a ruce jeho při tom chvěly se(J5m) a srdce bušilo mu v ňadrech tak(J5m) že zdálo se mu dech že ztrácí svůj(J5m) a umdlen klesl na trůn královský(J5m) a patriarcha pravil Odpověď(J5m) to tvoje jesti králi velký náš(J5m) Trůn zaujals a tedy přijímáš(J5m) Zas celým domem na to jásot zněl(J5m) a takto Renald králem zvolen byl(J5m) Však v noci tiché která dívala(J5m) se zlatým zrakem hvězd svých na město(J5m) vstal Renald s lůžka vyšel v zahradu(J5m) kde voda tryskala a šuměla(J5m) a temné palmy ze sna šeptaly(J5m) a růže sladkou vůni dýchaly(J5m) a rozjímal tam Bože rozumím(J5m) Ty zkoušíš mě ó stvořiteli můj(J5m) Ty chceš bych dokázal zda síly mám(J5m) svou k tobě hledat cestu Volal jsem(J5m) tam daleko v těch lesích ardenských(J5m) u řeky hučící v svém zoufalství(J5m) z dna bídy k tobě Byl jsem oloupen(J5m) o děti své o ženu o svou vlast(J5m) a plnou tíhou hřích jsem cítil svůj(J5m) Teď náhle ze dna bídy vyneslo(J5m) mě slitování tvoje na vrchol(J5m) zas lidské slávy Vracíš rodinu(J5m) mi zase mou a září budoucnost(J5m) mně vábně vstříc až závist budící(J5m) Jsem králem tam kde kráčel spasitel(J5m) bos sbičován svůj nesa těžký kříž(J5m) a s trůnu svého vidím Golgothu(J5m) Dík tobě Bože za ten pokyn dík(J5m) Jak možno nosit zlatou korunu(J5m) kde trnovou tvůj nesl svatý syn(J5m) Prach není mrzký dost bych sklonil v něj(J5m) své čelo nehodné Prach svatý zde(J5m) vždyť Kristova v něj řinula se krev(J5m) Kde spasitele visel majestát(J5m) na kříži potupném tam všechen lesk(J5m) a všechna sláva všechna světa moc(J5m) se jeví nicotou a prázdnotou(J5m) A nevím dávno králů důstojnost(J5m) jak klamem je Jest Karel králů vzor(J5m) a celý svět ho zove velikým(J5m) Jak malým byl když mstu svou vykonal(J5m) na Bajáru na koni mocný král(J5m) Jest každá vláda hříchem vede v hřích(J5m) Kde vláda je tam bují otroctví(J5m) Kdo stoupá vzhůru šlape pod sebe(J5m) výš každá podmiňuje snížení(J5m) A proto ne jen pouze s úsměvem(J5m) též se záchvěvem hrůzy odkládám(J5m) tu korunu kterou mi vnutili(J5m) Ta zkouška Pane těžká nebyla(J5m) Však mocnějšího cos se zmocňuje(J5m) mé duše v divé touze Vrátit se(J5m) v tu sladkou zem kde dýše žena má(J5m) mé děti bratři moji přátelé(J5m) Ó promiň touze té tam nahoře(J5m) nad hvězdami ty Bože lítosti(J5m) Ó promiň slze která pálí mě(J5m) v té chvíli v oku Hle já utřel ji(J5m) a patřím opět tobě Hledati(J5m) chci plnou silou celé vůle své(J5m) ó pane života tu jedinou(J5m) a pravou cestu která trnitá(J5m) a strmá k tobě vede Nebraň mi(J5m) Chci odumírat vlastní osobě(J5m) i touhám svým Ó dej mi za tu smrt(J5m) dar žití v pravdě Takto v tichou noc(J5m) při svitu šeptal hvězd a šumění(J5m) vod tryskajících palem dřímavých(J5m) a jako zločinec jenž krade se(J5m) ze svého vězení a třese se(J5m) by v útěku mu nikdo nebránil(J5m) tak z domu z porfyru se Renald krad(J5m) trůn zanechav tam berlu korunu(J5m) a prchal z města prchal do pouště(J5m) a bez oddechu šel po den a noc(J5m) až druhé ráno v horách vypráhlých(J5m) kles u chaloupky téměř zbořené(J5m) na polo mrtev žízní únavou(J5m) Když opět smysly se mu vrátily(J5m) tu viděl starce před sebou jenž děl(J5m) Jsi strmácen a sláb však nevidím(J5m) na tobě známky morových těch ran(J5m) jež z obydlí nás lidí vyhnaly(J5m) sem v pusté skály bychom zhynuli(J5m) a dechem svým vzduch neotrávili(J5m) těch šťastných které nemoc nezžírá(J5m) A viděl Renald teď že stařec ten(J5m) byl pokryt s hlavy k patám ranami(J5m) tak hnusnými že Renald mimoděk(J5m) se zatřásl Však zmužil se a řek(J5m) Kde jsem se ocitnul a mluv kdo jsi(J5m) Děl na to stařec V městě moru jsi(J5m) Zde prokletí jen žijou vyhnaní(J5m) jak jsem ti pravil z lidí okruhu(J5m) Co hledáš zde kde zuří nákaza(J5m) kde zuří smrt a hnus a zoufalství(J5m) Tu zazářila Renaldova tvář(J5m) a odpověděl Bůh mě vedl sem(J5m) Co hledám zde Nic Přináším vám však(J5m) vše co jest mé tož srdce bratrské(J5m) jež láskou přetéká Bůh ved mě sem(J5m) bych sloužil vám Jest hrůzy brlohem(J5m) řek na to stařec pustý tento kout(J5m) a protož nechlub se než uviděls(J5m) co na tě čeká zůstaneš li zde(J5m) Jak nákaze bys ušel zbloudilý(J5m) Já nechci ujíti jí Renald řek(J5m) když Bohu zlíbí se bych podleh jí(J5m) Však nemluv o mně o sobě mi mluv(J5m) Jak mám ti sloužit Čím ti ulevím(J5m) Což hledáš smrt děl stařec udiven(J5m) Ne hledám život Renald odvětil(J5m) ten v lásce jest jen v sebe oběti(J5m) Nuž řekl stařec tedy posluž mi(J5m) Mé rány vymyj Vody přinášej(J5m) Tam pod tou strmou skalou najdeš ji(J5m) Jsem příliš sláb bych došel pro ni sám(J5m) A Renald šel a dřív se nenapil(J5m) ač hynul žízní cestou přestrmou(J5m) až vody přines starci dostatek(J5m) ve džbáně těžkém až jej uložil(J5m) na lůžko bídné rány vymyl mu(J5m) pak rouchem svým mu vanul tiše chlad(J5m) až usnul stařec jemuž kolem rtů(J5m) teď cos jak úsměv hrálo po letech(J5m) zas poprvé a rty jež proklínat(J5m) si byly zvykly jen teď šeptaly(J5m) zas poprvé po letech modlitbu(J5m) Od chýže Renald spěchal do chýže(J5m) a všude bídné choré nalezal(J5m) a zoufající Sloužil věrně všem(J5m) do padající noci Vzcházela(J5m) se svými hvězdami a poprvé(J5m) nad městem moru v míru dýchala(J5m) a nechvěla se tenkrát výkřiky(J5m) a stony děsícími Unaven(J5m) na tvrdý kámen Renald položil(J5m) svou hlavu k spánku hle a šťastným byl(J5m) po dlouhé době zase poprvé(J5m) Tak našel tedy cestu vedoucí(J5m) jej Bohu blíž a k žití ve pravdě(J5m) Po léta bydlel Renald v místě tom(J5m) a ošetřoval bídné těšil je(J5m) a láskou svou jim vracel naději(J5m) a brloh hrůzy časem změnil se(J5m) tou jeho něžnou péčí v útulek(J5m) kde zoufajícím prýštil svěží zdroj(J5m) v němž napili se aby žili dál(J5m) ne v slunci štěstí světa v šeru však(J5m) a stínu odříkání zbožného(J5m) a v šeru tom a stínu blaho jest(J5m) tam mnozí z těch již přišli s prokletím(J5m) na rouhajících rtech se učili(J5m) zas úsměvu v němž sladkobolný čar(J5m) jak podzimního slunce hrával svit(J5m) Po léta bydlel Renald v místě tom(J5m) a způsobuje blaho blažen byl(J5m) tím blahem vyšším které neznámo(J5m) jest sobectví A časem zhojili(J5m) se vyhnanci v tom městě morovém(J5m) a vrátili se opět do světa(J5m) neb zemřeli a Renald pochoval(J5m) je v lůno skal a posléz zůstal sám(J5m) v té pustině a jal se rozjímat(J5m) co nyní činit má kam obrátí(J5m) svůj bludný krok a usnul na večer(J5m) ve stínu sluje jednou u zdroje(J5m) vod šeptavých a ve snu zjevil se(J5m) mu náhle Malgis Bylo Renaldu(J5m) jak tenkráte když zahlíd poprvé(J5m) jej v tichém lese tenkrát když byl mlád(J5m) a bez viny a hříchu tenkráte(J5m) když ještě doma dlel u rodičů(J5m) a život jarem slunným se mu zdál(J5m) a Renald ve snu slyšel šumět les(J5m) a viděl sladké světlo severu(J5m) se prosívati stromů vrcholky(J5m) na zmládlou trávu květy zdobenou(J5m) a ozařovat štíhlou postavu(J5m) a junnou Malgise a zvolal tak(J5m) Můj Malgise tož tedy všecko snem(J5m) jen bylo těžkým co jsem vytrpěl(J5m) A zbouzím se zas mlád a šťasten zas(J5m) Má ruka nikdy neprolila krev(J5m) A nikdy nezradil jsem Bajára(J5m) A matka má ni otec neklesli(J5m) v hrob hořem které jsem jim způsobil(J5m) Jak těžký kámen vina valí se(J5m) mi s prsou stísněných buď Bohu dík(J5m) A ve snu onom Malgis odvětil(J5m) tak Renaldovi s úsměvem jenž byl(J5m) jak šero plné velkých tajemství(J5m) Můj Renalde co sen co skutečnost(J5m) My nevíme to pokud pozemská(J5m) nás jímá tíž My přesně nevíme(J5m) kdy bdíme a kdy sníme nevíme(J5m) zda to či ono pravá skutečnost(J5m) Však cítíme že život duševní(J5m) jenž nemá konce nezná začátku(J5m) že pravdou jest vše tělesné však klam(J5m) Bloud žije více tělem Moudrý jest(J5m) kdo odumírá žití onomu(J5m) jež modlu činí z vlastního si já(J5m) Ty zvolils cestu k spáse vedoucí(J5m) ty nedychtils po štěstí smyslů svých(J5m) ty zapomínals na svou osobu(J5m) ty nekřivdils a nesls v pokoře(J5m) trest omylů svých hříchů dřívějších(J5m) a čistým dnes před Hospodinem jsi(J5m) jak v onen čas té blahé mladosti(J5m) o které zmínil jsi se právě teď(J5m) Výš staví dnes tě Bůh než stavil tě(J5m) než v omyly jsi padl v blud a hřích(J5m) jak lidé výše staví vítěze(J5m) než toho který neznal zápasu(J5m) Snem těžkým tedy byla minulost(J5m) a probouzíš se z něho k radosti(J5m) Věz že jsi utrpením snahou svou(J5m) svou láskou odříkáním nové já(J5m) si utvořil jež bude dále žít(J5m) až prach svůj prachu země odevzdáš(J5m) a dech tvůj v dechu světa rozplyne(J5m) Jak sochu tvoří z hmoty umělec(J5m) jak štětcem obraz tvoří tvoří též(J5m) si novou duši nové bytí své(J5m) pro nový svět pro novou obdobu(J5m) na zemi člověk každý nevěda(J5m) To nové žití nové bytí to(J5m) jen toho bude právě výsledek(J5m) co činil zde oč tady snažil se(J5m) Vzdech každý po pravosti po pravdě(J5m) čin každý lásky snaha horoucí(J5m) jsou živly toho Sebe tvoření(J5m) jsou perutě jež rostou v nový svět(J5m) by krasších snů jej nesly Chápeš mne(J5m) V svět nových snů kde ono čisté já(J5m) žít bude jak to staré žilo zde(J5m) by k jiným zase krasším pojmutím(J5m) a větším ještě zrálo Přeměněn(J5m) tvor takový v svět ještě jasnější(J5m) se povznese by změnil tam se zas(J5m) až zcela zdokonalen dostoupí(J5m) té hodnosti by Boha uzřít směl(J5m) a vešel v blaho které proměny(J5m) už nezná víc a o němž ponětí(J5m) tvor podobný nám míti nemůže(J5m) Můj Renalde ó raduj raduj se(J5m) Smrt je ti blízka Stvořeno tvé já(J5m) to nové které čeká života(J5m) plod zralý jsi jejž sčesá Hospodin(J5m) Já přišel bych ti vše to vysvětlil(J5m) Bůh sám však ví kdy přijde hodina(J5m) tvé spásy blízké Bůh ti dovolí(J5m) bys do své vlasti sladké vrátil se(J5m) a rozloučil se s těmi kteří ti(J5m) tak blízko stáli někdy v životě(J5m) Na důkaz že jsem v pravdě zjevil se(J5m) co posel ve snu ti že zanechal(J5m) jsem spící tělo své tam daleko(J5m) v tom pásmě cizím kde co učeň dlím(J5m) na břehu Indu v zemi moudrosti(J5m) té prastaré na důkaz že můj duch(J5m) spěl k duchu tvému by s ním sdílel se(J5m) ty květy vezmi které v otcovských(J5m) jsem trhal lesích tvých při letu svém(J5m) při tajuplném Budiž pozdrav to(J5m) můj Renalde ze sladké Francie(J5m) Tak pravil Malgis Podal kytici(J5m) mu vonnou zrosenou a probudil(J5m) se náhle Renald Pachem přelibým(J5m) sluj plnila se v rukou Renald svých(J5m) však viděl sladkodyšné fialky(J5m) a narcissy lýkovce růžové(J5m) a bílé zvony svěží bledule(J5m) Jak líbal s vroucností je bratrskou(J5m) ty děti rodné země kropil pak(J5m) je hojně radostnými slzami(J5m) neb věděl teď že touha tlumená(J5m) kraj rodný ještě jednou spatřiti(J5m) a ženu svou a děti bratry své(J5m) Bůh ukojiti jemu dovolil(J5m) Do rána na kolenou modlil se(J5m) a vzdával díky Bohu povstal pak(J5m) vzal berlu poutnickou a vydal se(J5m) na dlouhou pouť do sladké Francie(J5m) Byl večer už když Renald dorazil(J5m) pod hrad svůj bývalý pod Montalbán(J5m) Jak srdce jeho silně zatlouklo(J5m) Jak vábilo jej světlo linoucí(J5m) se z otevřených oken vysokých(J5m) To byla doba v které rodina(J5m) dřív sedávala za stůl pokrytý(J5m) k své společné vždy prosté večeři(J5m) jež ale hodem vždy se zdávala(J5m) tím dětí smíchem milým veselím(J5m) a bratrů drahých živým hovorem(J5m) a nade vše tím sladkým úsměvem(J5m) té která květem žití bývala(J5m) vždy Renaldovi Vzdychl z hluboka(J5m) a kráčel rychle k vratům zavřeným(J5m) a zaklepal Muž cizí otevřel(J5m) a vida poutníka tak pravil mu(J5m) Jsi vítán bohulibý člověče(J5m) jenž z dáli přicházíš Jdi nahoru(J5m) jen přímo v síň Mám rozkaz pouštěti(J5m) sem všechny poutníky neb velice(J5m) po zprávách páni hradu dychtí vždy(J5m) po zprávách z dálí neboť bloudí kdes(J5m) za horami a lesy bytost jim(J5m) nad všechno drahá ten jenž veleti(J5m) zde právo má Snad o něm slyšel jsi(J5m) Tak vrátný pravil Renald do čela(J5m) si táhl pláště kápi chatrnou(J5m) by pohnutí na tváři lépe skryl(J5m) a po schodech spěl vzhůru vešel v síň(J5m) kde chvěje se kams klesl do stínu(J5m) na židli blíže dveří Halilo(J5m) cos jako mlha vlhký jeho zrak(J5m) a v sluchu neurčitě šuměl jen(J5m) mu známých hlasů zvuk tisk pod rouchem(J5m) si k srdci ruku vzpomněl jako v snách(J5m) jak před lety byl vešel vyhnanec(J5m) též nepoznán v hrad pyšný otců svých(J5m) by ještě jednou matku spatřil svou(J5m) Za chvíli ale klidnějším se stal(J5m) a pozved zraků svých a zíral v síň(J5m) Své bratry viděl sedět za stolem(J5m) a proti nim dva krásné jinochy(J5m) to byly jeho děti Zlatý chmýr(J5m) nad retem měli už a mohutná(J5m) ta ztepilá se těla zdála jich(J5m) a oči byly plny odvahy(J5m) přes polodětskou ještě plachost svou(J5m) Tu Renald usmál se a jeho zrak(J5m) se obracel na konec tabule(J5m) kde pod nebesy stálo sedadlo(J5m) to bylo místo matky rodiny(J5m) Mha znova skryla zrak mu žasnoucí(J5m) to místo bylo prázdné černý flór(J5m) stín jako temný plynul s lenochu(J5m) až na zem dlouze Renald vyskočil(J5m) a temné zastenání dralo se(J5m) mu z úst a úzkostlivý výkřik ten(J5m) zněl síní skřek jak ptáka divoký(J5m) a všichni sebou trhli za stolem(J5m) a dívali se v šerý onen kout(J5m) kde zsinalý stál Renald jako zjev(J5m) a Gišár vzkřikl Běda bratři nám(J5m) tam Renaldova stojí mátoha(J5m) Náš bratr přišel oznámit svou smrt(J5m) Však Alár uhod že to není zjev(J5m) a k Renaldu se vrhl líbal jej(J5m) a tiskl jej až odjímal mu dech(J5m) a Gišár Ryšár bratra trhali(J5m) a rvali Alárovi z náručí(J5m) a oba Renaldovi synové(J5m) mu objímali s pláčem kolena(J5m) a ruce jeho stokrát líbali(J5m) Však Renald posud slova nemluvil(J5m) a posud odpovědi nedával(J5m) na žádnou otázku něm vítal je(J5m) jen polibky a něžným pohledem(J5m) pak vzpřímil se a prstem ukázal(J5m) na prázdné místo drahé ženy své(J5m) a snivým řekl hlasem Kde je ta(J5m) jež byla povždy světlem duši mé(J5m) Tu všickni zaraženi mlčeli(J5m) až Alár pravil Světlo duše tvé(J5m) tam odešlo kde stínu není víc(J5m) Tu sklonil Renald hlavu jediná(J5m) mu slza tekla z očí po tváři(J5m) a k srdci padla mu tam zdálo se(J5m) že zhasila tu divou palčivost(J5m) jež trhala jím strašně okamžik(J5m) pak pozved zraky Renald do výše(J5m) a řekl tiše Proč bych truchlit měl(J5m) Vždyť vím co život jest a co je smrt(J5m) Toť podivné jak v starý omyl svůj(J5m) zpět člověk často padá Minul mrak(J5m) a jasno opět ve mně Jasno Ne(J5m) Šer sladkotklivý Nyvost toužení(J5m) Jest dobře tak Jest velmi dobře tak(J5m) A mezi bratry sed a děti své(J5m) a shledání se oddal radosti(J5m) a s nimi jedl pil a rozmlouval(J5m) a naslouchal jak o svých podnicích(J5m) a nadějích svých jeho synové(J5m) mu rozprávěli o snech o slávě(J5m) a budoucnosti rodu přeskvělé(J5m) Šat přijal od nich na to nachový(J5m) na lůžko měkké dal se odvádět(J5m) když hlubá byla noc Však neusnul(J5m) Když sám byl opět smutek nesmírný(J5m) na duši jeho padl Pravil si(J5m) To není žal že bytost zemřela(J5m) mi předrahá co tak mě kormoutí(J5m) S ní krátká bude jenom rozluka(J5m) Co tesknotou mě plní pocit jest(J5m) že to co nazývá se životem(J5m) na zemi mezi lidmi není tím(J5m) co pravý jesti život Cizí jest(J5m) mi v domě tomto každá myšlenka(J5m) a každé hnutí srdcí Nicotu(J5m) všech vidím cílů které každému(J5m) se zdají prvními a předními(J5m) Jest propast mezi mnou a dobou mou(J5m) Já v samotách se učil zírati(J5m) na pravou podstať věcí Bezpráví(J5m) jest v lidské obci základ všeho dnes(J5m) Kdo pánem býti právo má a kdo(J5m) má povinnosti býti poddaným(J5m) Jest majetek jen mrzkou kořistí(J5m) Kde bohatství tam bída vedle hned(J5m) Co milosrdí jest To splátka jen(J5m) jest chatrná hříšného přebytku(J5m) To slabý lék na rány vražedné(J5m) Kdo oplývá druhého obírá(J5m) Svět brlohem se zdá mi loupežným(J5m) V něm stání moje býti nemůže(J5m) Vstal Renald tiše roucho nachové(J5m) svlek se sebe a opět v poutnický(J5m) háv oděl se a bral se komnatou(J5m) a chodbami a sešel po schodech(J5m) po mramorových zdál se žebrákem(J5m) zas v domě vlastním Tiše zaklepal(J5m) na dvéře vrátného a tomu děl(J5m) Veď k hrobu mě kde žena moje spí(J5m) však bez hluku by nikdo nevzbudil(J5m) se v tomto domě Vrátný udiven(J5m) jej vedl v zahradu kde pod stromy(J5m) hrob mramorový nocí bělil se(J5m) Tam vytesána spící na desce(J5m) se usmívala klidně zemřelá(J5m) na chladné čelo ruce sepjaté(J5m) ret tiskl Renald mlčky objal zjev(J5m) ten běloskvoucí němý nehybný(J5m) vzlyk potlačil a vstal a vzpřímil se(J5m) pak kývl vrátnému by sledoval(J5m) a poodešel něco od hrobu(J5m) a pravil potom tiše Odcházím(J5m) Klek vrátný před ním Pane zůstaň zde(J5m) Ó pomni jaký bude zármutek(J5m) až bratři tvoji tvoji synové(J5m) tě postrádati budou Zůstaň zde(J5m) Však Renald na něj hleděl zamyšlen(J5m) a pravil mu Mne volá odsud Bůh(J5m) Koř vůli jeho se jak činím já(J5m) Jdi vrata otevř mi A synům mým(J5m) tak pověz ráno a též bratrům mým(J5m) že jménem Boha všemohoucího(J5m) je zaklínám by celou silou svou(J5m) a povždy bližním dobře činili(J5m) To rci jim moje vůle poslední(J5m) Mne ale nikdo nespatří už z nich(J5m) Svou spásu hledám Mnoho prolil jsem(J5m) v svém žití krve Srdce bolí mne(J5m) při myšlence té Nyní s Bohem buď(J5m) A vrátný uposlechl beze slov(J5m) ač slzy proléval a Renald šel(J5m) jak žebrák z hradu bos a ve cárech(J5m) a smuten k smrti Vyšel v širý kraj(J5m) a do lesů se pustil hlubokých(J5m) a bloudil dlouho týden dva a tři(J5m) svým bolem štván bez klidu pokoje(J5m) až jednou večer klesl v dubu stín(J5m) kde rozjímaje takto pravil si(J5m) Je volno mi zde v chladu v samotě(J5m) když unik jsem těm lidským poměrům(J5m) jež setřás jsem jak s obuvi své prach(J5m) Kde roste ale strom ten olbřímý(J5m) pod jehož listím celé člověctví(J5m) by odpočinku z útrap nalezlo(J5m) Proč trpí všickni Není nápravy(J5m) Ó Adamovo bídné plemeno(J5m) což tvoje slzy věčně potekou(J5m) Ó Bože můj mně srdce krvácí(J5m) nad bídou trýzněných a trýznících(J5m) nad bídou králů manů otroků(J5m) Co platno mi že zmírám v samotě(J5m) a s klidem v duši nezanechám zde(J5m) své děti jejich příští potomky(J5m) A dědictvím ta bude kletba jim(J5m) ta stará pod níž úpí věkové(J5m) Což zemřel marně pro nás spasitel(J5m) A schýlil Renald tvář svou do dlaní(J5m) a pod šumícím dubem zaplakal(J5m) Noc zatím velebná se šířila(J5m) a ovívala libě jeho tvář(J5m) a Renald usnul v lese dumavém(J5m) a jevil divný spícímu se sen(J5m) jenž duši jeho mocně unášel(J5m) do čarné říše vidin nezemských(J5m) V snu Renald viděl jiný hlubý les(J5m) než onen byl kde dřímal pod dubem(J5m) tam stály palmy štíhlé vysoké(J5m) jak věže pestrokvětné liany(J5m) po jejich pních se vzhůru šplhaly(J5m) až do korun a opět padaly(J5m) jak slapy z květů v moře vonných trav(J5m) Vzduch azurný byl plný paprsků(J5m) a ptáci míhali jím v lesku svém(J5m) se drahokamům podobající(J5m) V tom rajském lese bílé postavy(J5m) na zemi seděly a jedna z nich(J5m) teď vstala blížila se Renaldu(J5m) jenž poznal že to opět Malgis byl(J5m) jak v onom prvním v Palestině snu(J5m) Byl vznešený teď Malgis ozářen(J5m) jak vnitřním světlem úsměv blažený(J5m) mu na rtech plál a hlasem přesladkým(J5m) jal mluvit se a pravil Renaldu(J5m) Co nyní spícímu se zjevuje(J5m) ti v duši nesmrtelné pravdou jest(J5m) dlím v zemi slunce v ráji pozemském(J5m) jak vidíš Renalde ó druhu můj(J5m) dlím mezi starci kteří poklady(J5m) zde hlídají vší lidské moudrosti(J5m) a jejichž duch se v neobsáhlý taj(J5m) až na dno všeho bytí potápěl(J5m) by v skrytých zdrojích pravdy napil se(J5m) Tvé vzdechy slzy vnikly v nitro mé(J5m) neb není duši prostor překážkou(J5m) a přišel jsem bych nes ti útěchu(J5m) Můj Renalde nad lidstvem nezoufej(J5m) Já pravil ti že příští tvoří si(J5m) svět lidská duše každá na zemi(J5m) svou bytost po smrti nuž platí též(J5m) pro celá pokolení zákon ten(J5m) Ta pokolení hynou snaha jich(J5m) však žije dál a tvoří budoucí(J5m) a lepší příštím pokolením stav(J5m) Jak z rudy zlato ohněm dobýváš(J5m) tak budoucnost se hlatí v bolestech(J5m) ze vzdechů těch již žízní po právu(J5m) a ze slz těch jimž křivda děje se(J5m) Ti kteří sní o dokonalosti(J5m) o blahu nerušeném člověctví(J5m) ti tvoří ponenáhlu jistě však(J5m) tu dobu zlatou které smějí se(J5m) v své suché duši ti jež rozumné(J5m) svět nazývá pro jejich pochybnost(J5m) o výši cíle k němuž člověk jde(J5m) tmou propastí a bludů močálem(J5m) však veden tím co sněním zove se(J5m) Snem nemožným je světa mudrcům(J5m) to království jež Kristus hlásil nám(J5m) a přece přijde Doba zjeví se(J5m) kde králů nebude a trůnů víc(J5m) kde nebude už pout a vězení(J5m) kde každý člověk bude člověkem(J5m) kde lidských nebude už zákonů(J5m) kde bude platit jen co zapsal Bůh(J5m) do srdce každého Tu pohádkou(J5m) jen bude doba manů poddaných(J5m) a doba králů válek převratů(J5m) a doba slz a křivd a vraždění(J5m) Můj Renalde to buď ti útěchou(J5m) Buď s Bohem bratře Nyní do konce(J5m) se s tebou loučím žití na zemi(J5m) Až s tebou drahý opět sejdu se(J5m) prach bude tělo tvoje tělo mé(J5m) a druh na druha budem zářiti(J5m) ve zoře světa našich dnešních snů(J5m) a tíže zemská bude přestálým(J5m) nám temným snem v tom světle hvězdnějším(J5m) Tak řekl Malgis větev ulomil(J5m) a máv jí vzduchem háj se rozstoupil(J5m) a Renald viděl doby budoucí(J5m) se kroužiti jak slunce z démantů(J5m) kol středu blaha nepojatného(J5m) a srdce se mu hnulo radostí(J5m) tak silně prudce že se probudil(J5m) Zrak jeho oslněn byl doposud(J5m) a mnul si oči sed a v klíně hle(J5m) mu ležela ta větev kvetoucí(J5m) ta vyrostlá ve pásmech slunnějších(J5m) již v háji Malgis ve snu ulomil(J5m) a věděl tedy Renald s jistotou(J5m) že zjevením byl zázračný ten sen(J5m) Jak v lese bylo ráno bylo též(J5m) i v jeho duši Renald s touhou děl(J5m) Má v nic se opět skvělá vidina(J5m) má rozplynout a zmizet s pamětí(J5m) mou brzy hasnoucí Kéž zachovat(J5m) a s lidmi sdíleti bych mohl ji(J5m) by útěchou tak byla přemnohým(J5m) po věky dlouhé jako byla mně(J5m) v té noci zdrojem pravé úlevy(J5m) Kde ubohý však najdu pro to tvar(J5m) kde pevný pro to obrys naleznu(J5m) co ve mně vře a svítá tvoří se(J5m) Buď radou mi v té Bože úzkosti(J5m) A vstal a kráčel lesem zamyšlen(J5m) vstříc slunci napořád a řidl hvozd(J5m) a ocitl se Renald na břehu(J5m) na vysokém nad Rýnem hučícím(J5m) a spěchajícím pyšně v modrou dál(J5m) Břeh balvany byl pokryt šedými(J5m) a mnoho lidí ony balvany(J5m) u vody tesalo a prostřed nich(J5m) stál v rouše šarlatovém vážný kmet(J5m) a když se Renald jemu přiblížil(J5m) tu oslovil ho vlídně pravě tak(J5m) Že konečně jsi přišel mistře můj(J5m) Je připraveno všechno pouze ty(J5m) jsi scházel nám a ona myšlenka(J5m) jež klíčí v hlavě tvé jak semeno(J5m) to semeno jež vzroste v pyšný strom(J5m) Tu podiven mu Renald odvětil(J5m) Kdo pane jsi a za koho mě máš(J5m) Kmet usmál se a pravil Biskup jsem(J5m) ty víš to dobře Stavěti chci chrám(J5m) a ty jsi stavitel ten andělem(J5m) mi ohlášený ve snech prorockých(J5m) Tu duší Rolandovou projelo(J5m) cos jako bouře světla před zrakem(J5m) svým vnitřním viděl růsti k nebesům(J5m) chrám nevídané krásy les to byl(J5m) les sloupů štíhlých klenby nesoucích(J5m) jak nebe směle v oblouk sepjaté(J5m) a oblouky ty pronikaly se(J5m) a lomeně tvořily sklepení(J5m) jež zdálo se že neví co to tíž(J5m) Chrám zdál se z kamene být modlitbou(J5m) jež od země se nesla k oblakům(J5m) a každý kámen prodchnut myšlenkou(J5m) tvar květiny měl hlatě zvířete(J5m) byl symbolem a celá budova(J5m) se zdála duši mít a mluvy dar(J5m) se zdála hymnus býti vítězný(J5m) jenž hlásal hmoty tupé tíhnutí(J5m) v střed vlastní svůj že překonáno jest(J5m) že k světlu k slunci touha pudí ji(J5m) že produšněna sama duchem jest(J5m) A Renald pravil si Tož nalezl(J5m) jsem tvar pro vidinu svou prorockou(J5m) Bůh vznítil jiskru v obraznosti mé(J5m) a káže mi bych žulou napsal zpěv(J5m) o hmoty rozvoji a zdušnění(J5m) o naději a spáse člověctví(J5m) Buď chválen Hospodin za pokyn ten(J5m) A obrátil se nadšen k biskupu(J5m) a řekl mu Já vystavím tvůj chrám(J5m) a chváliti mě budou ústa tvá(J5m) ač chvála Bohu patří jedině(J5m) Pro slávu jeho práci podnikám(J5m) A práce začala a žehnal Bůh(J5m) a rostla katedrála zázračná(J5m) ze země kamenná jak lilie(J5m) jak stoupající hudba žulová(J5m) jak mluva z mramoru a z bazaltu(J5m) ta mluvou byla mocnější než zvuk(J5m) je slova lidského jenž doznívá(J5m) však slovo každé její zůstalo(J5m) v svém tvaru nezměněném ustálém(J5m) a vnímat takto mohl myslí svou(J5m) kdo zasvěcen byl pravdy odvěké(J5m) jež skryté Renald světu zjevoval(J5m) Chrám jeho v malém velkým světem byl(J5m) a zpíval sloky země stvoření(J5m) byl v základech svých hmotou neživou(J5m) z níž v tvaru hlatí sloupů podstavce(J5m) se budovaly znaky prvotní(J5m) ty byly nerosty že za hmotou(J5m) to velké něco je co přírodou(J5m) se jevit chce z hlatí do výše(J5m) se pnuly sloupů dříky ztepilé(J5m) a měly stromů krásné podoby(J5m) to značilo že žití rostlinné(J5m) jest stupněm vyšším toho rozvoje(J5m) jenž ponenáhlu vzniká z nezbytí(J5m) by v plné bytí rozkvet na konec(J5m) A každý sloup co hlavici měl květ(J5m) neb různé zvíře a to značilo(J5m) zas rozvoj vyšší V lese sloupů těch(J5m) tak byla tedy celá stupnice(J5m) ve zvířeně od plazů příšerných(J5m) až k orlu který k slunci vznáší se(J5m) Od hlavic těch svůj klenby smělý vzlet(J5m) v hloub braly nebeského prostoru(J5m) a v mramor jedněch báseň člověka(J5m) vryl vtesal Renald vidět bylo tam(J5m) jak tvůrčí duch se hmoty dotýká(J5m) jak hmota sebou hnula vzrušena(J5m) tvar hledala záhadným způsobem(J5m) jímž křišťál svoje tvoří hranoly(J5m) A člověk příští jako lotos snil(J5m) na rodných vodách nejdřív rostlinně(J5m) a slunce napil se a svitu hvězd(J5m) a jimi zpit stín vůle ucítil(J5m) a přerval kořen který poutal jej(J5m) k tmě půdy mateřské pod jasem vod(J5m) a živočichem byl jenž otevřel(J5m) zrak udivený světlu zvuku sluch(J5m) A hlubý soumrak jeho vědomí(J5m) se dobou úsvitem stal Lidská zvěř(J5m) žil v sladké nevědomé nevině(J5m) z níž klesl poznáním a pádem svým(J5m) tak povznesl se vlastně znakem byl(J5m) i jeho hřích že božství v něm je dech(J5m) A člověk blouznil nyní bez konce(J5m) a bloudil neustále na scestích(J5m) však bludem každým stál se lepším jen(J5m) neb kajicnost jej vedla Bohu blíž(J5m) a žízeň dokonalým státi se(J5m) jej vedla k zdroji dobra stále výš(J5m) po každém omylu a vzešlo mu(J5m) to slunce pravdy posléz na zemi(J5m) jež potupně přibila na kříž tma(J5m) jenž přemoženou být se cítila(J5m) U zdroje toho světla napil se(J5m) teď člověk posvěcený spasený(J5m) by věčně žil a nikdy nežíznil(J5m) Tak za hrobem stál člověk jedna zář(J5m) syn činů svých a dílo krásných snah(J5m) a rozkládal jak anděl perutě(J5m) by ještě blíž se nesl k tomu co(J5m) jež nezjevené všeho začátek(J5m) mu z bahna klíčit dalo paprslek(J5m) by mohl vniknout v bezdno jasnosti(J5m) Tu báseň tedy Renald člověka(J5m) vryl do sklepení jedněch do druhých(J5m) psal Báseň lidí stejně obrazy(J5m) Tam bylo vidět růsti rodinu(J5m) pak rodiny se v tlupy shluknuvší(J5m) jež se vším žily v boji kolkolem(J5m) a kterým všecko bylo nebezpeč(J5m) Tu ochrancové silní vstávali(J5m) těch malých obcí nuzně žijících(J5m) a potírali stvůry stali však(J5m) se ponenáhlu pány bližních svých(J5m) a nejsilnější z nich se králem stal(J5m) neb nejchytřejší člověk vynalez(J5m) v té době pouta Pýcha sedala(J5m) na trůn a lidstvo ponížilo se(J5m) v prach před modlami hnusné otroctví(J5m) se zrodilo a proudy valily(J5m) se slz a krve Byly obce též(J5m) bez králů krutých ale otroctví(J5m) přec bujelo v nich vedle volnosti(J5m) jež pouze vrstvy byla výsadou(J5m) ne právem všech A nepravosti jed(J5m) krev oněch těles dobou otrávil(J5m) a z hniloby té rostlo šílenství(J5m) jež v césarský se purpur halilo(J5m) Lesk toho světla lákal šakaly(J5m) na sluní z temných lesů severu(J5m) ti zaplavili krví znova svět(J5m) jenž zahynouti hrozil Svatý kříž(J5m) však zachránil jej z šelem divokých(J5m) se ponenáhlu stali lupiči(J5m) již o ten svět se klidně dělili(J5m) jich děti ale zušlechtily se(J5m) pod vlivem kříže zkvetlo rytířstvo(J5m) a tisíc nových ctností povstalo(J5m) pod znakem cti a hlubé zbožnosti(J5m) Už rabství přestalo však poddanství(J5m) se ranou jevilo zas morovou(J5m) tvar nový znaku Kaina dávného(J5m) Tu Renald kreslil duchem prorockým(J5m) jak vrstevníků jeho potomci(J5m) ve pozdním koleně se propadnou(J5m) v tu propast bídy kterou kopali(J5m) pro spolubratry své a zhroucení(J5m) všech trůnů kreslil hradů výsad všech(J5m) však modlu novou hnusnou viděla(J5m) teď doba nová zas na místě stát(J5m) kde staré modly v rumu ležely(J5m) To byla Zlata vláda bez meze(J5m) jež kolem sebe propast bezednou(J5m) běd strašných hloubala však z bludů těch(J5m) zas lidstvo vyvázlo a s nadšením(J5m) ryl na sklepení jiné Renald teď(J5m) tu obec novou která beze vlád(J5m) si vládla volně každý v ní byl král(J5m) neb každý člověk byl v ní člověkem(J5m) ne větší ani menší bratrů svých(J5m) a všechno patřilo v ní každému(J5m) a slova slza útisk bezpráví(J5m) se vytratila lidem z pamětí(J5m) a tlela v hrobě v kterém zákony(J5m) a předsudky dob dávných pukřely(J5m) A nová pokolení lidí těch(J5m) se zponenáhla zcela změnila(J5m) a lišila od lidí dřívějších(J5m) jak tito od zvířat se lišili(J5m) a Renald naznačil ten nový rod(J5m) jenž v budoucnosti čekal zrození(J5m) tím že těm tvorům příštím křídla dal(J5m) Tak tedy Renald nadšen básně dvě(J5m) o člověku a lidech prorocky(J5m) psal v klenby různé a kde dvě a dvě(J5m) se pronikaly celek tvoříce(J5m) dvě které o člověku mluvily(J5m) a dvě jež zrcadlily lidstva děj(J5m) tam Renald svorník vsadil význačný(J5m) to z bílého tesaný mramoru(J5m) byl pelikán jenž krmil mláďata(J5m) svou krví lásky nejvyšší to znak(J5m) a zlatem plála slova pod ptákem(J5m) Za každého a všechny každý z nás(J5m) a všickni za jednoho na vzájem(J5m) V té podobě Renaldův pnul se chrám(J5m) do vzduchu volného nad vodou stál(J5m) tou věčně pohyblivou tekoucí(J5m) co obraz neproměny pevných pravd(J5m) Na zemi stál však soused nebes byl(J5m) neb do blankytu směle nořil se(J5m) a nejhořejším vzdušným sloupením(J5m) jež neslo jeho báň van větrů dul(J5m) a ranní mlhy bílé táhly jím(J5m) a oblaka a věčně halen tak(J5m) byl tajůplně vršek budovy(J5m) jak všeho vrchol nám jest záhadou(J5m) a každé pravdy slovo poslední(J5m) Tak stavěl Renald chrám svůj řadou let(J5m) a viděti jak silou obrovskou(J5m) vždy zvedal balvany jak rovnal je(J5m) to zázrakem se zdálo Větším však(J5m) jak doved kámen duší prodchnouti(J5m) a s obdivem se na to dívali(J5m) ti kteří stavět pomáhali mu(J5m) a učni jeho proto stali se(J5m) Však brzy v prsou těchto zrodila(J5m) se závist zrádná v záští uzrála(J5m) a ostatním tak pravil jeden z nich(J5m) Je hotov chrám a sláva nesmírná(J5m) se šířit bude toho cizince(J5m) po celém světě Nikdo nezná jej(J5m) neb skryl své jméno Zítra poví je(J5m) až biskup přijede by zasvětil(J5m) div tento umění Co zbude nám(J5m) když jeho bude sláva veškerá(J5m) Však zmizí li tu porosteme my(J5m) Nuž zabme jej Což není kouzelník(J5m) a nezasloužil proto právem smrt(J5m) A druhý pravil Pouhou popravou(J5m) ne vraždou nazván bude někdy čin(J5m) náš mstící neboť hleďte na obraz(J5m) ten vrytý v klenbu tamto nejvyšší(J5m) tam člověk křídla má toť hříšný pych(J5m) Je člověk stvořen v prachu kráčeti(J5m) A hleďte též na onen obraz tam(J5m) kde trůny boří se kde padají(J5m) s hlav králů koruny a tiary(J5m) s hlav papežů a pláště purpurné(J5m) kde s ramen kardinálů biskupů(J5m) a knížat hrabat k zemi svezly se(J5m) Chce mistr náš by žila na světě(J5m) jen luza pouhá A co znamená(J5m) ta modla Zlata kotící se v prach(J5m) Mzda naše také částka zlata je(J5m) chce upírat nám mistr náš též mzdu(J5m) Sám žádnou nebral živ po celý čas(J5m) byl z kořenů jež hledal v lesích zde(J5m) Chce bychom všickni žili jako on(J5m) On světa zákony chce podvracet(J5m) To zločin je Ať smrtí pyká jej(J5m) A všickni zvolali Smrt jemu smrt(J5m) Jen jeden z nich byl mlád a blouznivé(J5m) měl oči vždy tak ozval tiše se(J5m) Ó zadržte a rozmyslete si(J5m) co počínáte bratři pro Boha(J5m) Mně zdá se že mu krutě křivdíme(J5m) Cíl jeho jasný zcela není mi(J5m) však cítím přec že pouze dobro chce(J5m) Jest osudné že mistru učňové(J5m) jen zpola rozumí vždy smutné jest(J5m) že zájmy osobní též berou vrch(J5m) kde o zásady jde a myšlenky(J5m) že závist povstává kde obdiv jen(J5m) a vděk by mluvit měly Zadržte(J5m) a zkoumejte než jednat budete(J5m) Tak mladík děl a bouře nevole(J5m) mu odpovědí byla Špehem jsi(J5m) naň volali a jinoch ustrašen(J5m) už mistra hájit neměl smělosti(J5m) a hrozbám jejich ucouv zbaběle(J5m) své slzy polykaje ve skrytu(J5m) A dobou tou šel Renald do chrámu(J5m) by Bohu díky vzdal že dokonán(J5m) byl jeho čin že všechny jeho sny(J5m) tvar našly pevný a že mluvily(J5m) tak zřetelně z kamenné němoty(J5m) jež dodat měla trvalosti jim(J5m) s úsměvem si řekl Jak ten chrám(J5m) se v řece zrcadlí tak ohlas svůj(J5m) mé najde dílo v proudech nesmírných(J5m) těch lidských bytostí jež po věky(J5m) kol budovy té budou kráčeti(J5m) jež po věky po řece poplují(J5m) tam k šumícímu moři v jehož hloub(J5m) se mocné valí vlny těchto vod(J5m) Tak najdou lidská srdce bez čísla(J5m) zde povznesení těchu posilu(J5m) Buď Bohu chvála za to vnuknutí(J5m) jež jako jiskra padlo v duši mou(J5m) Práh s tímto slovem chrámu překročil(J5m) a poklekl tu viděl učně své(J5m) jak temně v záští na něj hleděli(J5m) a zaražen přerušil modlitbu(J5m) a tázal se Co znamená váš hněv(J5m) Ti stáli němi Náhle pozvedli(J5m) však v zuřivosti pěstě nad hlavu(J5m) a hustý déšť se nesl kamenů(J5m) co odpověď na jeho otázku(J5m) Kles Renald na zem Velký bohatýr(J5m) jenž mečům čelil celé Francie(J5m) hněv odrážel císařův vítězně(J5m) v boj dlouhý s ním se utkav přeslavný(J5m) a ranám reků obrů odolal(J5m) teď beze slávy v prach byl povalen(J5m) a krvácel pod kameny jak vlk(J5m) jejž v lese kde ubijou pastýři(J5m) co škůdce stád Však Renald potupu(J5m) té smrti necítil vždyť věděl přec(J5m) že na něm viny žádné nebylo(J5m) a usmál se co pravý mučedník(J5m) Vstal se země a sloupu držel se(J5m) a hledě na své vrahy pravil jim(J5m) Buď odpuštěn vám bratři omyl váš(J5m) A pozdvih oči Zraky utkvěly(J5m) mu nahoře na oné podobě(J5m) již lásce dal na ptáku z kamene(J5m) jenž krví svou svá krmí mláďata(J5m) a usmál se a tiše umíral(J5m) a zašeptal Buď chválen Hospodin(J5m) On dal mi záblesk pravdy viděti(J5m) a co jsem viděl matně pojímal(J5m) to bratrům svým jsem podal nadšeně(J5m) Co nedostatku v tom ne vina má(J5m) je cesta v dokonalost daleká(J5m) Ať pomine ten tvar jímž oděl jsem(J5m) co Bůh mi vnukl Ale myšlenka(J5m) když jednou vznikla když jest vyřknuta(J5m) už nikdy zanikati nemůže(J5m) i kdyby zdálo se že zapadla(J5m) Jest jako vláha kterou vpije zem(J5m) Tu slunce opět z prachu vyssaje(J5m) by v bílou proměněna páru pak(J5m) co volný oblak táhla blankytem(J5m) A zvlaží oblak když byl nebem plul(J5m) jak pyšná labuť bratr samých hvězd(J5m) a symbol lidských snah zas krajinu(J5m) tu zpráhlou která hrobem byla mu(J5m) by z mrtvých vstav z ní vznes se k nebesům(J5m) Je dokonáno Zmírám pomazán(J5m) na mučedníka za věc svatou mi(J5m) Mzdou nevděk vždy za vůli dobrou byl(J5m) Tak aspoň vím že jsem se nemýlil(J5m) Ó králi ráje přijmi duši mou(J5m) Buď chválen Bůh za sladkou těla smrt(J5m) Tak Renald zašeptal a uvolněn(J5m) duch jeho odletěl Však u sloupu(J5m) se tělo jeho zdálo z kamene(J5m) byl Renald mrtvý soše podoben(J5m) na nohou stoje nepadaje v prach(J5m) kam z jeho ran jen temně linula(J5m) se proudem krev a vrazi zděšeně(J5m) se rozprchli a v okamžiku tom(J5m) se biskup chrámu blížil Jeli s ním(J5m) v den onen Ajmonovy děti tři(J5m) jež marně po léta už hledaly(J5m) po světě ztraceného Renalda(J5m) Bůh posléze je k tomu místu ved(J5m) V chrám vešli bratři zřeli v úžasu(J5m) u sloupu mrtvého jenž ozářen(J5m) byl jasem nadpozemským linoucím(J5m) se z hloubí ran mu s krví zároveň(J5m) a nevýslovně krásná byla tvář(J5m) již obracel do výše ke klenbě(J5m) kde symbol velké lásky pelikán(J5m) se v mramorné své jevil bělosti(J5m) Toť stavitel jenž chrám ten vystavěl(J5m) řek tiše biskup jmeno skrývá své(J5m) Je v modlitbách a jako vytržen(J5m) Však děti Ajmonovy propukly(J5m) v pláč usedavý Alár zvolal tak(J5m) Toť Renald z Montalbánu bratr náš(J5m) syn Ajmonův největší bohatýr(J5m) jejž země nesla Díš že modlí se(J5m) Je vytržen Což pane nevidíš(J5m) že mrtev je Že plyne jeho krev(J5m) Tak tedy jsme tě bratře nalezli(J5m) A tak jsi opět navždy unik nám(J5m) Jsi u Boha toť úkryt nejlepší(J5m) Buď s tebou mír Buď věčné blaho tvé(J5m) Však tělo tvoje bratře odnesem(J5m) do sladké Francie tam nejlépe(J5m) se snít ti bude v poslední až den(J5m) až budou k zmrtvých vstání andělé(J5m) nás volati v poslední až den(J5m) tvé bude jmeno světem slaveno(J5m) Tak řekl Alár všickni plakali(J5m) a tělo Renaldovo teprv teď(J5m) se samo jako k spánku chystalo(J5m) a povlovně se k zemi klonilo(J5m) A Ajmonovy děti vzaly ho(J5m) a odnášely bratra Renalda(J5m) na ramenech svých putujíce tam(J5m) kde modré čněly lesy tvořící(J5m) mez Francie Tak vracel Renald se(J5m) v kraj otců svých po dlouhém vyhnanství(J5m) jak duše jeho těla zbavena(J5m) se vrátila po zemském vyhnanství(J5m) v to věčné bytí odkud přišla sem(J5m) v kraj slz a bolesti a toužení(J5m) by nabývala jasu čistšího(J5m) svým snažením a skutků souhrnem(J5m) zde konaných a utrpením svým(J5m) Ty modré lesy sladké Francie(J5m) svým hlubým šumem tělo vítaly(J5m) jež Ajmonovi nesli synové(J5m) a nad Rýnem nad řekou mohutnou(J5m) stál v tajůplném majestátu svém(J5m) chrám Renaldův To pomník jeho byl(J5m) Stál v svitu hvězd v bělosti labutí(J5m) a od základů v zemi k vrcholkům(J5m) zněl zvukem jedním velkým vznešeným(J5m) zpěv nezemský hmot byl to zázračný(J5m) zpěv sloupů soch vypuklých obrazů(J5m) zpěv celé budovy to pohřební(J5m) zpěv Renaldův byl nocí velebnou(J5m) se nesoucí nad vodou hučivou(J5m) Hmot přemožených duchem vítězným(J5m) to bylo koření se člověku(J5m) jenž vzniká z prachu aby dosáhl(J5m) vrch všeho tvorstva vzletem duše své(J5m) svým odříkáním divem lásky své(J5m)