JINÁ LITEVSKÁ PÍSEŇ.

Julius Zeyer

Že za les jel jsem ku své dívce, to otec starý nevěděl, prach na rouše a na brůničce však tajemství mé pověděl. Ó nekárej mě, otče starý, dnes přivezu svou nevěstu, hle, hrabe již můj koník jarý, dej požehnání na cestu! Když o půlnocí jsem se vrátil, tu starý otec ještě bděl, byl modlitbou si chvíli krátil, teď v ústrety mi k vratům spěl. A tázal se: Kdo nocí temnou ti, synu, svítil na cesty? – Dvě jasné hvězdy jely se mnou, dvé zlatých zraků nevěsty!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

koníček, koník, vraný, podkova, šavlička, osedlaný, kůň, vraník, ostruha, jet

89. báseň z celkových 323

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Siré děvče. (Adolf Heyduk)
  2. Navštivení. (Karel Sudimír Šnajdr)
  3. OSTRUHY (Otakar Theer)
  4. PRO JETEL. (Karel Václav Rais)
  5. POHÁDKA O PERNÍKOVÉ CHALOUPCE. (Jan Evangelista Nečas)
  6. Toť ten městec, rodič to dnů mojich, (František Sušil)
  7. V ZÁKOUTÍ DĚJIN. (Josef Svatopluk Machar)
  8. NEPOVÍ, KDO JEŠTĚ NEPOZNAL. (Antonín Koukl)
  9. Dlouhá je to cesta. (Adolf Heyduk)
  10. 583. Tu sem také kohos uviděla, (Jan Kollár)