Chudobky.

Emanuel Züngel

Vlasti, matko drahá, jaks mi povždy mila, věru jakobys mi vším ve světě byla. Roditelkou, otcem, přítelkou i milou, bratrem a i sestrou dobrou, účinlivou. Kdybych, po čem toužíš, moh’ Ti, vlasti, dáti, chtěl bych širou pouští za tím hned se hnáti. Chtěl bych hory slézti, v moře hloub se sklonit, jen abych neviděl Tebe slzy ronit. Jak jsi krásna, vlasti, jako zemské ráje; svatobory Tvoje šumí dávné báje. Šumí o těch dobách slávy, lesku, blaha, v nichž se zářívala staroslavná Praha. Planinami Tvými šedé táhnou stíny, lkají jako vzdechy krásné Melusiny. Lkají pro Tvé syny padlé i žijící; pro zemřelé – reky, pro žijící – spící. Nechme zemřelých však v chladných hrobech spáti, nebť by svět se třásl, kdyby měli vstáti. Nechme i žijících tiše spočívati, snadže se jim bude o svobodě zdáti.

Patří do shluku

archa, noemův, noe, arch, holubice, potopa, úmluva, ratolístka, koráb, penzista

57. báseň z celkových 180

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 3. Vítej, vítej, vítej, (Jaromír Březanovský)
  2. Zasněžená země. (Josef Kalus)
  3. Jeremia. (Antal Stašek)
  4. XIX. (Xaver Dvořák)
  5. SVATÝ DUCH. ( H. Uden)
  6. Závět duchů. (Xaver Dvořák)
  7. CESTOU. (Jaroslav Goll)
  8. V tomto slzavém údolí. (Xaver Dvořák)
  9. PERSPEKTIVY. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Sám. (Jaroslav Vrchlický)