Z kraje bídy.

Emanuel Züngel

Kdo zřít chceš tváře veselé, jen k nám se neubírej, a jsi-li tu, pak nesměle radš oči uzavírej; nebť máš-li jiskru citu jen a útrpnosti v tváři, pak prokleješ ten zrádný den, jenž na náš žal tu září. Zde viz tu ruku zmořenou a chromou od kladiva: chce jevit sílu strojenou, a div, že ještě živa. V ní neproudí ta bujná krev, jež nepokoje plodí; nebť zde ni smích, ni jarý zpěv, leč tichý pláč se rodí. Kdo zkusit chceš, zda svírat dlaň, či otvírat tu třeba, ten v jednu ruku vezmi zbraň a do druhé – kus chleba. A ta, která víc zrosena i zulíbána bude, ta budiž dále zbrojena na zbojníky ty chudé. O kdo by teď ten zázrak znal: kamení v chleba měnit a slzy, jež tu zrodí žal, v sílící nápoj zpěnit – ten zřel by, jaký duch tu dán v ta zmrzačená těla, až první v tento bídy stán by píseň pozazněla!

Patří do shluku

slovač, slovensko, slovenský, tatry, kriváň, valaška, šuhaj, koliba, slovák, váh

386. báseň z celkových 447

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IV. (Rudolf Pokorný)
  2. Slyš, tuláče, hochu snědých tváří... (Adolf Heyduk)
  3. Nyní jsem tě proved’ kolem, (Adolf Heyduk)
  4. Když volným tokem krev se ztrácí... (Adolf Brabec)
  5. SLOVENSKU. (Adolf Heyduk)
  6. Volání. (Adolf Heyduk)
  7. UMÍRAJÍCÍ MATKA. (Rudolf Pokorný)
  8. ZMUČENÉ VRBY. (Sigismund Bouška)
  9. Vím, je to marné! Ještě se nerozednilo, (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. LÍPA. (František Odvalil)