Lesní žalm.

Svatopluk Čech

Jak milo tady Zapad život za mnou(J5f) ruch lidských prací starostí a muk(J5m) i s rozkoší a slávy zvěstí klamnou(J5f) shon po zisku a věčných bojů hluk(J5m) kvas doby naší churavé a dusné(J5f) ty všechny fráse dávno sluchu hnusné(J5f) Zde sama příroda dech její zdravý(J5f) vděk samoty a lesa tichý sen(J5m) kde sem tam sype v soumrak zelenavý(J5f) své vzdušné dukáty kmit slunka jen(J5m) kde jenom větví nesčíslných krov(J5m) svou šepce starou píseň beze slov(J5m) Jak často jsem si oddechl(J4m) v ráz každé zbaven tísně(J3f) když nad sebou jsem zaslechl(J4m) šum tiché lesní písně(J3f) v níž duše celá okřála(J4m) a srdcem tužba zavlála(J4m) bych přestal s životem se bít(J4m) střás všechny jeho zmatky(J3f) a skolébán moh stále snít(J4m) v tom šeptu velké matky(J3f) Dál kráčím stezkou přes niž kořen všude(J5f) se plazí jako v chumli těla hadí(J5f) a jež se místy ztrácí pod kapradí(J5f) kde svítí muchomůrek terče rudé(J5f) nad nimi větví svislá skupení(J5m) své mísí jehličí a lupení(J5m) směs nesčíslných miloněžných forem(J5f) a tonů zelených kde jas a stín(J5m) sta kouzlí přechodů svým hravým sporem(J5f) že s rozkoší v ten vzácný baldachýn(J5m) zříš tkaný přírodou jenž nade hlavou(J5f) ti skládá šerosvitu báseň pravou(J5f) A tu zas jehličné jen štíhlé pně(J5m) jak stožáry se tyčí velebně(J5m) a na vše strany rozklánějí níž(J5m) svých sličně otřásněných větví tíž(J5m) jichž zeleň tvoří svěží protivu(J5m) ku kmenů sivu hnědu šedivu(J5m) tu hladších onde drsných rozprýskaných(J5f) a mechem lišejníky obetkaných(J5f) Jest milo v šeru toho sloupoví(J5m) kde voní tlící stel a pryskyřice(J5f) a vůkol posvátný klid chrámový(J5m) jen zřídka ruší čilá veveřice(J5f) jež vzhůru po kmenu kol hladké kůry(J5f) se kmitne letem blesku ve spirále(J5f) a chvilku skrčena se dívá shůry(J5f) jak pitvůrka ve staré kathedrále(J5f) až s hlesem cvakavým pak mizí zcela(J5f) Zas hlubá tišina vše obestřela(J5f) Nic nevniká v můj uhýčkaný sluch(J5m) než stromů lesních tajuplný ruch(J5m) jich šumění teď hlasnější zas tišší(J5f) ten sterohlasý šepot nade mnou(J5m) v němž člověk jakous divnou mluvu slyší(J5f) jaks povědomou a přec tajemnou(J5m) že bádá bezděky zda porozumí(J5f) co pravěký ten lesa chorál šumí(J5f) To já jsem synu Já to pěji(J4f) rtem lesa hlasem lupení(J4m) svou věčně krásnou epopeji(J4f) bez počátku a skončení(J4m) Tu báseň velkou jež se spřádá(J4f) od věčnosti v mém praduchu(J4m) a v celek božsky krásný skládá(J4f) květ lilie i ropuchu(J4m) hor valný zástup s ledným čelem(J4f) i zrnko jež hmyz odvleče(J4m) smích hrdliček i řvaní šelem(J4f) i tvoje bitvy člověče(J4m) Kdys v objetí mé stulen těsně(J4f) jsi se mnou cítil žal i ples(J4m) mně rozuměls a chápal přesně(J4f) co žvatlá zdroj a šumí les(J4m) Však pohrdnul jsi matky klínem(J4f) trav kobercem a větví stínem(J4f) a za fantómy v dálku spěl(J4m) tams utvořil svět vlastní sobě(J4f) kde ve zdí spoustách v dusné kobě(J4f) jsi nadobro mne zapomněl(J4m) Řims řadami a sloupy vlysy(J4f) jsi nahradil mé prosté rysy(J4f) a vypudil můj každý zjev(J4m) teď u mne stana bludným krokem(J4f) již zíráš v líc mou cizím okem(J4f) a nechápeš můj vzhled i zpěv(J4m) Rci upřímně V mém objímání(J4f) zda šťastnější jsi nebyl kdys(J4m) než ve světě svých stvůr a zdání(J4f) zkad vyhostěn můj každý rys(J4m) kde smyšlených jsi potřeb rabem(J4f) kde předrážděn duch v těle chabém(J4f) O vrať se v moji náruč dítě(J4f) zde okřeješ až k duše dnu(J4m) zas blahou svěžest v ňadrech cítě(J4f) jak vzbuzen z horečného snu(J4m) zas míza má ti vnikne v žíly(J4f) zas poznáš pravých žití vnad(J4m) blíž svému prazdroji a cíli(J4f) zas najdeš blahý duše lad(J4m) Ó píseň svůdná tomu jehož rtům(J5m) již ztrpkla číše z které lokal chtivě(J5f) než společenských proudů vír a šum(J5m) jej práhnout naučil po květné nivě(J5f) po míru samotě Jenž znaven boji(J5f) jež vracejí se tytéž bez ustání(J5f) jen v pozměněných slov a hesel kroji(J5f) leč v stejném věčně pokřiku a lání(J5f) s touž sobectví a ctižádosti zpruhou(J5f) a tyrannii jednu mění v druhou(J5f) V tom předráždění stálém chorých čivů(J5f) v tom štvaní nad nímž sviští vášně bič(J5m) v té vřavě frásí sličných ku podivu(J5f) pod nimiž číhá všedních pudů chtíč(J5m) rád tamo zatoužíš kde tvoje dumy(J5f) jen s boru klidnými se snoubí šumy(J5f) Nuž ty tam v dáli horečnatý shone(J5f) po slávě rozkoši a mamonu(J5m) rád z tebe prchám pod jehličí vonné(J5f) kde v přírodě na chvíli utonu(J5m) a v sobě samém Chci tu přemýšleje(J5f) na chvíli shladit věky lidských prací(J5f) všech pokolení nesčíslných děje(J5f) svět nový stvořený civilisací(J5f) ta všechna díla mnohatisícletá(J5f) dob valných všecka myšlení a snění(J5f) z nichž jako z korálových navrstvení(J5f) vznik pevný útvar vzdělaného světa(J5f) a daleko se vrátím nazpátky(J5m) v té dlouhé dráhy první začátky(J5m) v les jak zde svůj kročej v mysli šinu(J5f) leč v hustší velebný kde přes bažinu(J5f) přes kleslé věkem gigantické kmeny(J5f) muž ponurý po boku plaché ženy(J5f) v houšť úpon spletitých si cestu razí(J5f) Jsou oba diví drsní polonazí(J5f) a spíš jak lesní zvěř se plíží hbitě(J5f) a v stínech kolem slídí ostražitě(J5f) zda netají kdes dravce mračná chvoj(J5m) s nímž o život by svedli hrozný boj(J5m) Jak chtivě žízeň v lesním zdroji hasí(J5f) a ptáka oběť prostičkého luku(J5f) teď v kusy roztrhavše divě kvasí(J5f) prou s včelami se o med v dutém suku(J5f) a šťastni jsou že našli v bouřce sluji(J5f) Tam v bázni skrčeni se k sobě tulí(J5f) a v lesní tmu zrak noří ustrnulý(J5f) v rej hukot praskot klátících se stromů(J5f) kde tajný kdos jejž blízko stále tuší(J5f) své jeví hněvy děsnou řečí hromů(J5f) a duby staleté svým bleskem kruší(J5f) A přec byl počátek zde všeho všeho(J5f) Ten prales hluchý divý pravěku(J5m) byl nejprvnější školou člověku(J5m) zde zárodky všech příštích dějin jeho(J5f) té práce plemen věků nesčetných(J5m) a nekonečných stupnic osvětných(J5m) než sluji v palác renaissance změnil(J5f) svist šípu ve hromový rachot děl(J5m) než v novodobou společnost se sčlenil(J5f) a v závratnou výš duchem zaletěl(J5m) než i ten blesk jenž tajemnou kdys bázní(J5f) jej plníval své poddal tuhé kázni(J5f) zbraň vyrvav mu a zkrotiv jeho vztek(J5m) jej poslem učinil svých myšlenek(J5m) než ony tuchy tajné neurčité(J5f) jež pociťoval v hloubi pralesa(J5m) když v síti černých větví rozložité(J5f) zřel prokmitati hvězdná nebesa(J5m) v ty valné přešly dogmat ritů shluky(J5f) v nichž ztuhly posléz různé věrouky(J5f) Teď člověk ve svém vlastním světě žije(J5f) jenž dalek přírody jím samým stvořen(J5f) ve stvůrách ruky své a fantasie(J5f) již nepomní kde všeho první kořen(J5f) Ve tvarech ustálených zvyklým směrem(J5f) dál pracuje za požitkem se honí(J5f) um napíná a tvoří štětcem perem(J5f) dál mudruje neb ve chrámech se kloní(J5f) Však nejednou přec vědomí se vrací(J5f) že styk se s živným ňadrem země ztrácí(J5f) a srdcem zprahlým touha proletí(J5m) po matky velké teplém objetí(J5m) Tu básník rozmrzelý náhle cítí(J5f) žeť cetou umělou slov jeho kvítí(J5f) že láskou není láska o níž pěje(J5f) že stínů hra jsou jeho hrdin děje(J5f) i sejde s výšin kulturního žití(J5f) zpět k lidem prostším bližším přírodě(J5m) kde ještě slyšet její tepny bití(J5f) a s citem zdravým řeč je ve shodě(J5m) A malíř pojednou své dílny nechá(J5f) v níž paví peří koberce a vázy(J5f) a podstavec svůj v lese vztyčit spěchá(J5f) kde svit jenž padá na březové mlází(J5f) mu otevírá nové krásy říše(J5f) z níž pravdy skutečnosti půvab dýše(J5f) A filosof od vtipných meditací(J5f) zpět v prostý život přírody se vrací(J5f) na místě soustav tkaných dobou mnohou(J5f) zas pozoruje živý malosvět(J5m) boj mravence a mšice u svých nohou(J5f) a svlačce jinde spirálový vzlet(J5m) a v duchu křísí život pračlověka(J5f) a zkoumá pouť jíž rozvoj lidstva spěl(J5m) a poblouzení jeho mnohověká(J5f) zda tak či jinak dál by jíti měl(J5m) I člověk rovný mně když touhu cítí(J5f) nad světa tajemstvím a života(J5m) se volně zahloubat jde tamo sníti(J5f) kde obestře ho tvoje samota(J5m) ó přírodo Kde nezní vřava denní(J5f) ni dogma věr ni protest nevěry(J5m) kde jest mu v tichém listů ševelení(J5f) jak měl by zvolat plný důvěry(J5m) Mluv lese ty Snad šum tvůj poodhalí(J5f) té clony tajemné cíp aspoň malý(J5f) V prs pramateře země vnořen(J4f) ssá mízu životní náš kořen(J4f) a štíhlým kmenem tíhnem vzhůru(J4f) ve zdobě zelenavých řás(J4m) v zář sluneční a mračen chmuru(J4f) zkad svit a vláha kanou v nás(J4m) ze vzdušné volné prostory(J4m) kde s větrem vedem hovory(J4m) Když pociťujem radost žití(J4f) šťav plodných plny do všech cev(J4m) když větve v pupencích se třpytí(J4f) a na nich jásá ptačí zpěv(J4m) tu vděk svůj slastným snítek chvěním(J4f) a blahým šeptem jevíme(J4m) leč koho chválíme svým pěním(J4f) kdo všeho původ nevíme(J4m) Nám valných světel hvězdných zřídla(J4f) cest jejich cíle neznámy(J4m) my nevíme proč blýskot šídla(J4f) nad vřesem kmitá pod námi(J4m) my nevíme proč dravec s výše(J4f) dráp vtíná v myšku ubohou(J4m) nám písmo neznámo jež píše(J4f) žár blesku černou oblohou(J4m) a v bouři zlé když bez pomoci(J4f) pod bičem vichru sténáme(J4m) tu klaníme se hrozné moci(J4f) leč její jméno neznáme(J4m) My rostem v nové puky ženem(J4f) a šupinatý nesem plod(J4m) a krov svých větví strážně klenem(J4f) nad útlých kmenů nový rod(J4m) chlad skytáme a vonnou linem(J4f) krev pryskyřice ze svých ran(J4m) mláď ptačí s hnízdem k srdci vinem(J4f) pnem veveřici vzdušný stan(J4m) těm kdož k nám zbloudí z hluku žití(J4f) ukolébavku šeptáme(J4m) leč po hádance svého bytí(J4f) a všeho kol se neptáme(J4m) Však přece tucha mocná vlaje(J4f) nám stále nitra záchvěvy(J4m) cit přítomnosti toho taje(J4f) jenž nikdy tvář svou nezjeví(J4m) a bezděky tou šumnou řečí(J4f) již vdech nám tajemný ret něčí(J4f) žalm nekonečný pějeme(J4m) jej s námi pěje muší bzukot(J4f) hlas pěnice a datla ťukot(J4f) šum lesních zdrojů větru hukot(J4f) Dík taji věčnému že jsme(J4m) Ach ano tušení Ten matný kmit(J5m) jenž v hustých mlhách neznáma se chvěje(J5f) ta slabá v labyrintu záhad nit(J5m) z nichž východu však nikdo nedospěje(J5f) kdo dýše zemský vzduch To tajné vlání(J5f) jak smyslům skryté nezemskosti dech(J5m) jež přec nám blízka v jevech žití všech(J5m) to vane vždy též hrudí mou a skrání(J5f) Ač není důkazu ni zrnko v ní(J5m) jímž lidský duch své pochybnosti řeší(J5f) ač jen jak lesa šumná mluva zní(J5m) přec ona tucha sílí mne a těší(J5f) Vždy se mi zdává jakby ruka něčí(J5f) mne vedla neviděna po té zemi(J5f) jak broučka nejmenšího vede s péčí(J5f) a jakby vládl mými činy všemi(J5f) mou každou myšlénkou i mými city(J5f) kdos ve všem vůkol i v mém nitru skrytý(J5f) I pravím si Vše v důvěře mu vzdej(J5m) kdo jest kam s tebou kráčí nebádej(J5m) V ty taje lidský nepronikne duch(J5m) a zve li ten jej Příroda ten Bůh(J5m) ten jinak vše to prázdná pouze hláska(J5f) Jen vím že jest a věřím že jest láska(J5f) Ach ano věřím věřím v pevné tuše(J5f) že tajemná ta veškerenstva duše(J5f) ať kdekoli ať cokoli to jest(J5m) vše vede k dobru o němž v srdce vryla(J5f) nám těšivou a láskyplnou zvěst(J5m) Ví proč nám bytí zdroj i metu skryla(J5f) ví proč nám dává nést i zlo a muku(J5f) zná skrytý soulad zemských nesouzvuků(J5f) Nuž jí se klidně důvěřivě vzdej(J5m) kam v nitru tvém ti káže za ní spěj(J5m) Teď rozumím co pějí sosny buky(J5f) pod nimiž kráčím Dílec přírody(J5m) jak ony touhu cítím s jejich zvuky(J5f) svým lidským hlasem zapět do shody(J5m) Buď moci neznámá dík Tobě vřelý(J5f) Dík za svět plný krásy díky zaň(J5m) Chci na něm žít jak v nitru hlas Tvůj velí(J5f) a jiné všechno skládám ve Tvou dlaň(J5m) ať čekají mne radosti či boly(J5f) ať uchystán mi konec jakýkoli(J5f) ať ve Tvé světlo přejdu hrobu tmou(J5m) či navždy zaniknu pod rakve víkem(J5f) Ty sama vše to víš a v ruku Tvou(J5m) svůj osud kladu oddaně a s díkem(J5f) Již houšť se projasňuje řidnou kmeny(J5f) a slunce nízké volá k návratu(J5m) jím lupeny a jehly prozlaceny(J5f) a vřesem bloudí odlesk šarlatu(J5m) Teď ještě tlupa bříz buk statný v předu(J5f) a širý kraj se opět jeví hledu(J5f) A jak se jeví Po tom polotmavu(J5f) jímž halila mě lesní samota(J5m) kraj rozlehlý tu svítí po dálavu(J5f) jak požárem a pln je života(J5m) Tam po lánech jež zralým září žitem(J5f) žen šátky rdí se kosy hrají třpytem(J5f) tu pastvinou se pestří brav a skot(J5m) dál věže kostelní se blyští hrot(J5m) nad chalup družinou a vísky jiné(J5f) jsou za ní rozsety až k dálce siné(J5f) kde ještě v horstva mlžném obryse(J5m) zde onde víska město bělí se(J5m) Tu kdesi blíže stranou západní(J5m) mrak chrle komín převysoko ční(J5m) a plachta vozů nejedna se bělá(J5f) kde dvojí řadou statné topoly(J5m) se vinou přes pahorky údoly(J5m) dál planinou pak rovně míří zcela(J5f) v žár horizontu sluncem skvoucí samy(J5f) jak silnice by vedla přímo v plamy(J5f) té koule žhoucí jejíž dolní půl(J5m) teď mizí pod obzor A nebes lem(J5m) tam ve svém zlatě město lidský úl(J5m) par hnědých prozrazuje zákalem(J5m) a silhouettou mocné strmé věže(J5f) jež v blankyt zardělý své hroty řeže(J5f) v pozadí kdes ještě z daleka(J5m) jen jako slabý stín se jindy tajíc(J5f) leč nachem západu teď vynikajíc(J5f) na skále rozvalina předvěká(J5m) rys jeví malebný též svědek žití(J5f) ač zapadlého v časů vlnobití(J5f) Ty kraji plný ruchu znoje prací(J5f) zas ve tvůj hluk a boj se snílek vrací(J5f) Toť úděl náš Za chvilkou zapomnění(J5f) na dílo společné ten shon a spěch(J5m) za chvilkou osamělých dum a snění(J5f) o svého bytí věčných problemech(J5m) zpět v život celku musíme Jak zde(J5m) v to mraveniště odevšad se valí(J5f) roj hemživý v němž každý dělník malý(J5f) má místo své a za svou prací jde(J5m) Zas cítím že jsem pouhá celku čásť(J5m) člen včela nebo trubec v lidstva roji(J5f) že odkázán jsem na společnou plásť(J5m) i na svůj podíl v práci snaze boji(J5f) Již díky za dumavý oddech lese(J5f) Zpět musím v lán jenž určen člověku(J5m) Dík stromy tiché Noc již schyluje se(J5f) a cíl mé pouti ještě v daleku(J5m) Nuž kráčej kam tě život zove(J4f) Leč v jeho vír a hluk a spěch(J4m) nech provází tě k práci nové(J4f) náš silný svěží zdravý dech(J4m) v dílně lidstva hlomozivé(J4f) nech zní ti časem v duši snivé(J4f) šum našich zelenavých řas(J4m) přírody matky rodný hlas(J4m) Jest člověk stéblem na peřeji(J4f) vždy vlnou zmítán sem a tam(J4m) jen zřídka stane v tomto reji(J4f) by přemítal Zkad proč a kam(J4m) Však bez těch chvilek v sebe vjití(J4f) by život nestál za přežití(J4f) Nuž nezapomeň Vrať se k nám(J4m) k modlitbě prosté v lesní chrám(J4m)

Patří do shluku

dagmar, skvoucí, třáseň, zdoba, zžíhat, vzdušný, třepetavý, spousta, kadeř, řasa

50. báseň z celkových 203

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NEMO. (Svatopluk Čech)
  2. HLASY.() (Svatopluk Čech)
  3. None (Svatopluk Čech)
  4. STEP. (Svatopluk Čech)
  5. None (Svatopluk Čech)
  6. DO SVĚTA ŠIRÉHO. (Svatopluk Čech)
  7. None (Svatopluk Čech)
  8. KUMBURSKÉ MELODIE. (Irma Geisslová)
  9. Zimní fantasie. (Svatopluk Čech)
  10. None (Svatopluk Čech)