Klekání.

Svatopluk Čech

Zas po letech jsem přišel za večera(J5f) v kraj svého mládí Za údolím stráň(J5m) do měkce zahnědlého pološera(J5f) již splývala leč nad ní chrámu báň(J5m) se skvěla dosud v nebesklonu vzňatém(J5f) jak stará malba na pozadí zlatém(J5f) I zámek prostý školu hrstku střech(J5m) svit pozdní opřádal jak zlatý dech(J5m) V té záři ztlumené spíš zářném šeru(J5f) tak sladce pohasíná letní den(J5m) jenž hořel svítil v barev příkrých steru(J5f) a hlučel znojem práce naplněn(J5m) kos řinčením a stébel chrupotem(J5m) žen pilných zpěvem vozů skřipotem(J5m) Teď v poli klečících jak řady mnichů(J5f) ze snopů panáci jen snějí v tichu(J5f) co zatím ve vsi tam sňav s beder kosu(J5f) muž k odpočinku na práh usedá(J5m) a s čela stírá denní píle rosu(J5f) kouř sivým chocholem se pozvedá(J5m) nad nízkou střechu pod níž v kruhu dětí(J5f) mu žena chystá prostou večeři(J5m) Těm v pravdě chvíli odpočinku světí(J5f) zvon večerní když jasně udeří(J5m) v tiš soumraku a šíro do polí(J5m) své snivé Anděl Páně hlaholí(J5m) To v milý oddech perně zasloužený(J5f) a v myšlénky na skromnou potravu(J5m) na klidný sen po boku věrné ženy(J5f) zní hymna tajemného pozdravu(J5m) z těch jasných říší nadšeného snění(J5f) zkad splývá v duši zář a povznesení(J5f) V tom na věži se vskutku ozval zvon(J5m) svým světě hlaholem dne tichý skon(J5m) a mně tu bylo jakbych slyšel zas(J5m) kýs dávno neslýchaný milý hlas(J5m) z těch hlasů v srdci navždy poutkvělých(J5f) z těch hlasů drahých navždy oněmělých(J5f) Co všechno duší hlas ten rozvlnil(J5m) Jak čas by uplynulý rázem zpět(J5m) se přivalil a nitro naplnil(J5m) vším blouzněním a sněním oněch let(J5m) kdy hoch a jinoch v jaré hlavy sklonu(J5f) zde naslouchával večernímu zvonu(J5f) Ó pamatuji ani v oněch letech(J5f) nechť ruce sepjal jsem a sklonil hlavu(J5f) já nemodlil se po křesťanském mravu(J5f) nechť někdy šepot chvěl se na mých retech(J5f) já nezřel při tom slově šepotaném(J5f) jak anděl v ruce sněžnou lilii(J5m) skráň v záři nebes kloní k Marii(J5m) a nese zvěst o divu svrchovaném(J5f) A přece co jsem cítil duší vláti(J5f) když naslouchal jsem ve ztišení kolem(J5f) té hudbě slavné nad strání a dolem(J5f) jak jinak nežli modlitbou to zváti(J5f) Toť bylo jako očištění náhlé(J5f) od zemských šlak jak povznesení duše(J5f) v kés horizonty světla neobsáhlé(J5f) jak utonutí v tajné božstva tuše(J5f) Ó klekání mně zdávalo se časem(J5f) že nejsi kovu neživého hlasem(J5f) že z duše krajiny tvá píseň zní(J5m) v níž věrně ztlumočena vylévá se(J5f) slast tesknost všecka chvíle večerní(J5m) vše kouzlo skryté v růžných mlžin kráse(J5f) když na západě tonou v moři zlata(J5f) a nad nimi je první hvězda vzňata(J5f) že přírody tu rozechvělý cit(J5m) si hudbou zvonu musí ulevit(J5m) tak právě jako jarem zpilý kraj(J5m) když do haluzí mladých bujné spleti(J5f) kde voní raší poupě na poupěti(J5f) noc vlahá stříbrem tká svůj sladký taj(J5m) své ulevuje rozkoši a tísni(J5f) ve sladkoteskné slavíkově písni(J5f) Ó klekání co valných pokolení(J5f) již stejně slýchalo tvé hlaholení(J5f) Den jako den po věky znělos tak(J5m) těm kdož tam na hřbitově malém leží(J5f) i těm jichž rov už rozeznáš jen s těží(J5f) i těm jichž hrobu zmizel každý znak(J5m) před námi tisíce již statisíce(J5f) vždy za soumraku když tvůj zapěl zvon(J5m) ke spjatým rukám naklonivše líce(J5f) na chvíli zapomněli všední shon(J5m) a s modlitbou zrak ducha vznesli v nebe(J5f) neb dumavě jej ponořili v sebe(J5f) Mním duchů miliony v hudbě tvojí(J5f) že k nám se druží šepty snivými(J5m) ó hymna jsi jež po staletí pojí(J5f) rod starý s novým mrtvé s živými(J5m) nechť jeden zbožně říkal Anděl Páně(J5f) a jiný zvykem jen spjal k ruce ruku(J5f) neb v dlaň jen sklonil nevěrecké skráně(J5f) přec citem svým se ve tvém střetli zvuku(J5f) Zníš klekání nad mého mládí nivou(J5f) a melodie dávno doznělé(J5m) let krásnějších zpět vodíš v duši snivou(J5f) Jak jinak zraky vystřízlivělé(J5m) teď hledí k nebesům a na svět vůkol(J5f) v mé nitro vlastní na života úkol(J5f) co sladkých ohňů v čele vychladlo(J5m) co zářných vidin ve tmu zapadlo(J5m) a přec ty svatý zvone klekání(J5m) v mém srdci ještě našels onu strunu(J5f) jež chvívala se po tvém vyzvání(J5m) kdys nitrem plným blouznivému junu(J5f) ač ucho moje ve tvých úderech(J5m) míň pozemské již sladké hudby slyší(J5f) a s vánkem večerním již cítím dech(J5m) té noci jiné velké jíž jsem bližší(J5f) Již zvonů hlahol nad krajinou ztich(J5m) jen hruď mi ještě plní ohlas jich(J5m) Již umlkly a snad že přijdou časy(J5f) kdy nerozvlní podvečerní vzduch(J5m) báň žádná velebnými zvonů hlasy(J5f) Vždy dál a jinak spěje lidstva duch(J5m) vždy k novým cílům bouří přes ruiny(J5f) a jiným myšlenkám šat hledá jiný(J5f) Však nechť i všechny svatyně se sřítí(J5f) zvon tajemného o neznámu snění(J5f) tuch mimozemských pro něž jména není(J5f) vždy na dně srdcí lidských bude zníti(J5f)

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

223. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POZDRAV. (Louis Křikava)
  2. ANDĚL PÁNĚ. (Marie Čacká)
  3. LXXIX. Již ve vísce mezi bory (František Ladislav Čelakovský)
  4. Otevřený chrám. (Antonín Sova)
  5. VÁLKA. (Alfons Breska)
  6. VSTUPNÍ. (František Serafínský Procházka)
  7. V ROZVALINÁCH (Alois Jirásek)
  8. Stará naše hruška, šedivá sestra! (Josef Holý)
  9. Zvony. (Rudolf Bort)
  10. SAMOTA (Jaroslav Vrchlický)