(Zlomek z r. 1866.)

Svatopluk Čech

Večer tichý byl. Tam na západě lehounká se rděla záplava, v besídce tu na knížecím sadě bělela se dívčí postava. Ku bělavé potištěné bláně klonila své okytěné skráně, a jak se tam v dáli zablýštěla na nebeském temnu hvězdička, z nevinných se oček vyprýštěla nade čtenou básní slzička. Ó, kdo stihne hloubku toho citu Ó, ty stíne lidské společnosti

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

723. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Leto. (Karel Leger)
  2. Ztracená mladost. (František Cajthaml-Liberté)
  3. Slzy matčiny. (Vilém Ambrož)
  4. Dítěti. (Anna Simerská)
  5. LXXXII. Krásný jarní večer. (Adolf Heyduk)
  6. VÍTE, JAK POVSTALA LILIJE? (Karel Dostál-Lutinov)
  7. 2. Dechl mráz, a růže svadla, (Josef Kuchař)
  8. Petr. (Emanuel Miřiovský)
  9. Pohádka. (Adolf Heyduk)
  10. BÍLÁ RŮŽE. (Václav Šolc)