PĚVCI SVOBODY.

Emanuel Čenkov

PĚVCI SVOBODY. (V upomínku na den 22. máje r. 1885, kdy zesnul Victor Hugo.)
Na plášti císařském i zlaté včely jsi vyzval k odboji svou písní Svobody jak mocný čaroděj – kdy kurtisán ve sklonu před trůnem třás se ve svém servilismu, žurnály koupené své hymny pěly, však Ty, jenž k určení ved malé národy, kdy z vlasti spoutané vše odcházelo, co Právem zvalo se, co bylo mužem Cti, kdy Musa chýlila své k zemi čelo, na píseň četníci kdy u vrat číhali, jak refrain zapěla, se na ni sbíhali, kdo péro čisté měl v nepodplacené ruce, na toho praefekti jak psi se vrhali, Ty, velký zvoníku, jsi bušil do zvonu, Ty’s děsil v senátu roj stvůr vší persekuce, Ty’s žezlo zaklínal svou hymnou prudce, by v blesk se změnilo a udeřilo do hlavy nehodné Tvé vlasti katana! A včely vzbouřené přec uštípaly mocného Caesara, až v hanbě kles, a blesky vzbuzené když ve trůn praly, lid, orel vítězný, zas výš se vznes – tu Ty, Bůh Paříže, Ty’s z exilu se vrátil a každou stopu Tvou lid líbal, roucha lem, za Tebou v úctě šel, Tvé cesty září zlatil, 22 Tvé knihy, písně Tvé rval z lisu vášnivě... Ty, tvůrče Svobody, Tvůj každý manifest byl lidu evangeliem... A z pláště Císaře, kde včely byly všity, kus látky vyřízli a Tobě dali darem na vazbu písní Tvých, jež v mramor dějin vryty jsou kletbou tyrana a jeho zmarem. Tvých písní mstivých důstojný to háv... ó, pěvče Svobody, buď zdráv!....zdráv!... V dnech jara českého, vzešlého ze žaláře, dech větru bouřlivý nám ovál bledé tváře, krev v žilách okřála i bylo volně tak; muž dlouho poutaný svá pouta rozláme, na zprahlou dlouho zem se spustí deštěm mrak, a nové mládeži zas svítí nově zrak; zpět v temná doupata zas zaháníme lháře a touhou volnosti náš celý národ záře v šik jeden semkne se a slavně přisahá: „Své ruce zvedáme...“ Své ruce zvedáme, že chceme volně žíti, při předků památce, již uctívá náš syn, své ruce zvedáme, že v hanbě nesmí hníti česť Vlasti zděděné ve sváru dávných vin, své ruce zvedáme, že nechcem celu těsnou v svém domě dědičném, ni pro cizího síti na českých lánech svých... až ruce naše klesnou, tož od té přísahy to můž’ být jenom v čin! 23 Buď zdrávzdráv, můj národe! ať prapor český vlaje od modré Šumavy až v hnědých Tater kraje jak signál jednoty a vzkříšení! Pod kopím Jiřího ať klesne černý drak, jenž ležel na Čechách jak démon soužení, své drápy chystaje a mhouře žlutý zrak... Až drak ten klesne naposled, cár jeho kůže na vazbu písní mých mi věnujte na místě vavřínu neb růže! 20. máje r. 1918. ——— *) Báseň tato uveřejněna byla v lidovém denníku „Večer“ za války, dne 22. máje r. 1918, avšak poslední sloka od slov „Pod kopím Jiřího ať klesne černý drak...“ byla konfiskována.
24
Básně v knize Dojmy a kontemplace básníka 20. věku:
  1. LISTOPAD ROKU 1912.
  2. PO LETECH NA ZNÁMÉ STEZCE V HÁJI...
  3. V PARKU STARÉHO PRAŽSKÉHO PALÁCE.
  4. V TOM KRAJI ZELENÉM, NAD NÍMŽ SE MODRÁ ŘÍP...
  5. EPIGRAM Z ROKU 1916. O RÁJI XX. VĚKU.
  6. ZIMNÍ NOC.
  7. NA OKRAJ HISTORIE RUSKÉ.
  8. PŘEDTUCHA VZKŘÍŠENÍ.
  9. SNI DENNĚ NAD PRAHOU...
  10. VÍRA.*)
  11. STROM LIDSTVA.
  12. NAŠE LÍPA.
  13. PĚVCI SVOBODY.
  14. FRANCII.
  15. NA RAMPĚ PRAŽSKÉHO HRADU.
  16. PRAZE.
  17. KE DNI 28. ŘÍJNA ROKU 1932.
  18. PŘÍTELI, JENŽ ODE MNE ŽÁDAL VERŠE.
  19. DVĚ MODLITBY.
  20. A PŘECE NEVĚŘÍM...
  21. I. Jsou písně radosti – hrou zvonků chřestí
  22. II. Jen píseň, jež se k nebi volně vznáší,
  23. I. Když básník hochem je, rád má tvé střely –
  24. II. Jest epigram jen báseň drobná;
  25. NOVOROČNÍ.
  26. O MLÁDÍ A STÁŘÍ.
  27. EPIGRAM O DUŠI A TĚLE.
  28. KRAJE VĚČNÉ ZIMY.
  29. EPIGRAM O PRAVDĚ.
  30. EPIGRAM O HISTORII.
  31. EPIGRAM O SVOBODĚ.
  32. VĚČNÉ ZÁHADY.
  33. HVĚZDY.
  34. DRUH ZA DRUHEM.
  35. EPIGRAM O LIDSKÉM EGOISMU.
  36. EPIGRAM O PISATELI MEMOIRŮ.
  37. EPIGRAM O KOUPI DUŠÍ ČERTEM.
  38. SYMBOLY VLASTÍ.
  39. MECENÁŠ.
  40. EPIGRAM O FILOSOFU VE SPOLEČNOSTI.
  41. FILOSOF O KOLLEKTIVISMU.
  42. EPIGRAM O ROZHRANÍ DOBY.
  43. EPIGRAM O NOVÉ DOBĚ LIDSTVA.
  44. MUŽ VELIKÝ.
  45. PARVENU.
  46. HOVORY ULTRAPACIFISTŮ.
  47. RADA MEFISTOVA.
  48. EPIGRAM O DIPLOMATECH PROROCÍCH.
  49. EPIGRAM O UMÍRAJÍCÍM KAPITALISMU.
  50. EPIGRAM O PRVNÍM MÁJI VE VELIKÉM MĚSTĚ.
  51. EPIGRAM O MILENCÍCH JINDY A NYNÍ.
  52. EPIGRAM O VÍNU.
  53. RADA BÁSNÍKU SAMOTÁŘI.
  54. ORGANISACE PARNASU.
  55. EPIGRAM O VYMOŽENOSTECH DOBY NOVÉ.
  56. O POETICKÉ FORMĚ NAŠICH DNŮ.
  57. O MLÁDENCI CHORÉM SPLEENEM.
  58. MOUCHA.
  59. RADA LITERÁRNÍ.
  60. NA STUPNÍCH CHRÁMU POESIE.
  61. UMĚLCI, JENŽ OBRAZY KOUZLÍ DO KŘIŠŤÁLU.
  62. GALANTHUS NIVALIS.
  63. KLID A BOUŘE.
  64. RTY.
  65. EPIGRAM O STÁLÉ OTÁZCE A ODPOVĚDI.
  66. EPIGRAM O PLAVCÍCH ŽIVOTA.
  67. I. Kdes v Africe, ve výhni žlutých plání,
  68. II. Sny prudké za mlada se rodí v lebi:
  69. EPIGRAM O BIBLIOTÉCE.
  70. EPIGRAM O POCTĚ POSMRTNÉ.
  71. RADA POETICKÁ.
  72. JE ŠŤASTEN...
  73. VICHRU A DEŠTI VSTŘÍC.
  74. JUSTITIA.
  75. SLOKY O STÁTU A VLASTI.
  76. V BLUDIŠTI HESEL.
  77. TAJEMSTVÍ ŽIVOTA.
  78. SLOKY ZPOVĚDNÍ.
  79. PŘED OBRAZY FERDINANDA ENGELMÜLLERA.
  80. KRAJINA U VELVAR.
  81. MORAVSKÁ KRAJINA.
  82. JESEŇ.
  83. TŘI SLOKY IDYLICKÉ.
  84. SRPNOVÉ ODPOLEDNE.
  85. ZÁMEK.
  86. MRTVÉ STROMY.
  87. LETNÍ ANDANTE.
  88. DVA MOTIVY Z ALEJÍ STARÝCH LIP A JABLONÍ V MNÍŠKU POD BRDY.
  89. CESTOU Z MNÍŠKU NA SKALKU.
  90. DÍVKA Z CIZINY.
  91. I. Vůně lesů, vůně moře,
  92. II. (Dojem červnový ze Sainte Maxime.)
  93. DVA HLASY.
  94. FLUX ET REFLUX.
  95. NÁLADA.
  96. FILOSOFIE U MOŘE.
  97. VLAŠŤOVKY.
  98. JARNÍ MEDITACE.
  99. DUMA NA BŘEHU MOŘE.
  100. U HROBU FRÉDÉRICA MISTRALA V MAILLANE.
  101. VŮNĚ DOMOVA.
  102. JARNÍ DOJEM Z NĚMECKA.
  103. VZPOMÍNKA.
  104. SEN ŠEDÝCH DNŮ.
  105. SNĚŽIVÝ VEČER.
  106. ZA MLHY.
  107. PÍSNĚ VEČERA.
  108. RACKOVÉ.
  109. VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY.
  110. VE VŮNI PRAŽSKÝCH AKÁTŮ.
  111. AMOR NA ROKOKOVÉM KALAMÁŘI.
  112. CESTOU MEZI ZAHRADAMI.
  113. PO LETECH...
  114. NEDĚLNÍ ODPOLEDNE VE STARÉ ULIČCE.
  115. MALOSTRANSKÉ SLOKY JARNÍ.
  116. BYT MALOSTRANSKÝ.
  117. PRAŽSKÁ KRAJINA PODZIMNÍ.
  118. VE CHVÍLI ZAMYŠLENÍ.
  119. VZPOMÍNKA VÁNOČNÍ.
  120. PRAHA SENTIMENTÁLNÍ.