DŮM DĚTSTVÍ.

Emanuel Čenkov

U krbu chladného když necítím se doma, kams truchle unášen tím proudem němých let, po marných výčitkách, jež chvějí mýma rtoma, v tvé šero vracím se, můj starý dome, zpět! Co bledý gymnasist na schody stoupám stmělé... tam Kristus z výklenku se dívá dumavě, na čele trnů laur a tělo zkrvavělé, kol věčné lampy zář se chvěje třeslavě. A tichá matka má mne čeká starostlivě v tom práce příbytku, kde chasa hlaholí... svá pensa lopotím... pak duši nořím chtivě v knih ráje zámořské, v step, v zlatá údolí... Na úzké pavlači, tam černovláska zpívá, zjev z Tisíc jedné noci... a to sladko je! tam k její okénku mne žene touha divá, kde voní pohádkou květ modré levkoje. Za jarních večerů tam v bytě filosofů svou elegickou dumu housle zalkají, a růže západu mých veršů zlatí strofu, již do denníku píši sobě podtají... Teď v chladu domova, když cizincem jsem doma, kams truchle unášen jen hořkým proudem let, po marných výčitkách, jež sobě šeptám rtoma, v tvá kouzla vracím se, můj rodný dome, zpět! Již dávno motyky v tvém zatknuly se těle, v rum již se rozpadla báj tvoje dumavá – leč Krista tvého tuším rány zkrvavělé teď v srdci svém, kdež plá snů lampa zmíravá.

Patří do shluku

monotónní, teskný, doznívat, jednotvárný, tón, znavený, ticho, stesk, zádumčivý, stmívat

286. báseň z celkových 380

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve své jizbě. (Adolf Brabec)
  2. Vzpomínka. (Adolf Brabec)
  3. Míť někde v očích světlo sympathie, (Jan Evangelista Nečas)
  4. Městská idylla. (Emanuel z Čenkova)
  5. VARHANY. (Antonín Klášterský)
  6. KRAJINA. (Antonín Klášterský)
  7. IV. Ve starém sále ověnčeném zbrojí, (Jaroslav Vrchlický)
  8. SLEPÝ (Viktor Dyk)
  9. TERCINY. (Jaroslav Goll)
  10. Můj Oblomov – básník. (Antonín Sova)