KOS.
Nad hnízdem v listech malin skrytém
ve světlém koutě doubravy
vždy písní rozechvělou citem
svit rána první pozdraví.
Jak tony flétny doubravinou
zní jeho píseň veselá
a melodií stále jinou
a jak by konce neměla!
Pro taje hvozdu, lesů divy,
pro smutek zim i jara vděk
on vždy a všude lyrik snivý
má hravých písní dostatek.
62
Od rána k večeru je skládá
vždy z nových veršů, nových slok
a neví, co je s druhy váda
o původnost, či formy krok.
On zpívá sobě, družce svojí
a tomu, kdo chce poslouchat,
co má, tím rád se upokojí
a s večerem jde klidně spat.
On nestydí se za své zvyky,
vždy vesel nese žití los
a nestará se o kritiky,
dost maje na tom, že je kos!
1885
63