NEŽ SE NADĚJEŠ...

Jan Červenka

A tak to všecko mizí z nenadání, než naděješ se, nevíš ani jak! Sníš chvíli, dumáš s nachýlenou skrání, jak ve snu blahém přivřený máš zrak a otevřeš ho, – po všem ani zdání. To nejsou květy, to jsou sněhy v stráni, to nejsou písně, to je větru svist. Je podzim, tmí se, padá žlutý list a bílá mlha táhne šerou plání. Vše kolem tebe jak by vychladlo, ba i to slunce, jež se v západ sklání, jen posměšné ti strojí divadlo. Ty zrakem zmámen bloudíš po oblacích a nevidíš pro samé slzy v zracích, že tvoje slunce – dávno zapadlo!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

223. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIME, PODZIME! (Xaver Dvořák)
  2. ADAGIO. (Josef Václav Sládek)
  3. None (Karel Babánek)
  4. PANTOUM. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VIII. Den, kdy tě nezřím, ne, to není den, (Antonín Klášterský)
  6. Jarní dnové. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Zima. (Josef Václav Sládek)
  8. KE STUDII Z PARKU (Jaroslav Vrchlický)
  9. Suchá větev. (Josef Václav Sládek)
  10. VZPOMÍNÁNÍ. (Josef Václav Sládek)