SMÍCH.

Jan Červenka

Pro hloupost jsem dříve plakal, život naučil mne smát. Dříve k slzám jen mne lákal, teď se směji rád, třeba kousal jako šakal. Pohřbené ať v hrobě stlívá, z hrobu též květ vypučí. Zkušený jen hlavou kývá, – člověk se smát naučí. Dnes má bolest nesahá ani k srdci raněnému, věř mi, duše předrahá. Dnes se umím zasmát všemu, třeba žití ztracenému. Hahaha!

Patří do shluku

růžička, kvítek, květinka, srdéčko, kvítko, kvítí, věneček, poupátko, růže, kytička

700. báseň z celkových 910

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z jarního výsluní. (Alois Vojtěch Šmilovský)
  2. Úsměvy. (Růžena Jesenská)
  3. Jarní stesk. (Adolf Heyduk)
  4. IV. Kdys duši byl bych snad vyplakal, (Josef Kuchař)
  5. ZDEŇCE A MILADĚ, sestrám rozeným Němečkovým. (Marie Čacká)
  6. Změna. (Josef Jaroslav Langer)
  7. V. V. S. (Josef Václav Frič)
  8. Kdys Perdita – teď nalezená, (Jaroslav Vrchlický)
  9. TVŮJ HROB JE PUST... (František Kvapil)
  10. Růže polední. (Hanuš Věnceslav Tůma)