Otectví.

Karel Červinka

Má příští ženo, panenská, co vřelo v mých divokých, pohřbených snech... teď vzdálen, teď vzdálen tebe, cítím, jak vychladlo čelo, most přešel jsem... děkuji, v patách mi spálen... Dnes pouze rozlukou v ňadrech mých onen cit zkalen, a jinak jest ticho. Srdce už ticho chtělo. Pod odvěkým zákonem chvěju se přízraky šálen, však v srdci je ticho, je ticho... to chví se jen tělo. O neuhádni, milenko, bílé tvé ruce obě proč tisknu šíleně, proč s polibky žhavými k sobě na prsa prsou tvých vmáčknu zas bělavé vlny! Proč nedočkavostí chvím se, po otectví touhou mroucí rod tuším vznikati... pod srdcem než začne druhé srdce tlouci, a měsíc devátý než mine předtuch plný.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1035. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XXXI. Po dnech rozkoše, má drahá, (František Ladislav Čelakovský)
  2. NOKTURNO (Růžena Jesenská)
  3. ŠEST BÁSNÍ Z NEDOPSANÉHO ROMÁNU. (Božena Benešová)
  4. Návrat (Rudolf Medek)
  5. Písně svatební. (Milan Fučík)
  6. ZLOMENÁ KORUNA. (Josef Holý)
  7. Hymnus kraji mé touhy. (Karel Nejč)
  8. Rukojmí (Rudolf Medek)
  9. TY VLAHÝ A ČERVNOVÝ VĚTŘE... (Rudolf Medek)
  10. None (Stanislav Kostka Neumann)