PROCHÁZKA V OSAMĚLOSTI.

Karel Červinka

Sám za městem, když večer padal němý do stromů, jaro tušících už v blízku, kol kamenných zdí mezi vinicemi já lenivě se toulal v žlutém písku. Vzduch voněl prudce nedalekým jarem, spářené vrány brázdily jej zticha, pták ještě tikal někde v listí starém, mně zdálo se, že Noc dnes nepospíchá. Že zvolna jde a trávy rozčechrává svým vlahým vánkem, pod nímž všecko jihne, já cítil pohyb, který neustává, tajemství sladké – slabá proň jsou slova – pel nesetřený – velká láska nová, já cítil sílu, jež i padlé zdvihne!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

ptačí, drozd, kyprý, luh, hnízdo, pyl, vřes, sněť, horský, přizdobit

837. báseň z celkových 1107

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Jihočeské krajinky. (Adolf Heyduk)
  2. Odlet. (Adolf Heyduk)
  3. Podsněžka. (Adolf Heyduk)
  4. 13. Vypráhlé vedrem, hory na úbočí, (Vojtěch Pakosta)
  5. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  6. Žalovala střemcha v stráni: (Adolf Heyduk)
  7. báseň bez názvu (Adolf Heyduk)
  8. Znělky Šumavské. (Adolf Heyduk)
  9. V dešti. (Eliška Krásnohorská)
  10. Vzpomínky. (Adolf Heyduk)