Bouře táhne nad Doubravou.

Alois Vojtěch Šmilovský

Bouře táhne nad Doubravou, vichr v dubech šumí – kdo té divné hře přírody, kdo jí porozumí? Osud táhne nad národy dle pověčné rady, jedněm vavřín v čelo tiskne, druhým kácí hrady. Národe můj! mezi tebou divný osud kráčí; žel, mužové kmene mého na mohylách pláčí! A přec v slzách hyne síla, matka všeho činu, vzdech vysouší prsa mužná a nemíří vinu. Nechte ženám slzy, vzdechy, mužům práce sluší, tužte chutě k dílu tělo, v smělých čakách duši. Vězte: v černé spoustě mračen slunce nezahyne: hrob jen kope hlava matná, k činu ruce líné! – Bouře táhne nad Doubravou, vichr v dubech šumí – kdo té divné hře osudu, kdo jí porozumí?!

Patří do shluku

ataman, kozák, síč, step, kozácký, ukrajina, dněpr, junák, turek, kyjev

171. báseň z celkových 275

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SEMIRAMIS. (Karel Leger)
  2. LETEM PŘES HALIČ (Josef Svatopluk Machar)
  3. DRAGAN A GUSLAR. (Eliška Krásnohorská)
  4. None (Petr Křička)
  5. KIRDŽALI. (Rudolf Pokorný)
  6. NA LYSÉ. (Čechoslav Ostravický)
  7. None (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. VIII. Mraky se valí nad čely skal, (Petr Křička)
  9. HARAČ. (Eliška Krásnohorská)
  10. ZE ZÁVĚSTÍ UKRAJINSKÝCH (Otokar Březina)