Květe bílý jetel v poli(T4f)
včelka kolem poletuje(T4f)
bzučí a mu drobné věci(T4f)
o sestřičkách vypravuje(T4f)
o maličkých sestrách v úlu(T4f)
ježto hlad prý pořád mají(T4f)
a pro které dobré včelky(T4f)
v polích sladký med sbírají(T4f)
Je ti kříž to s těmi dětmi(T4f)
než co na plat krev jsou vlastní(T4f)
jen dej bůh ať trvají nám(T4f)
mluví včelka dnové šťastní(T4f)
Když jest zima neb když dešť se(T4f)
po krajině popohání(T4f)
o tu s nimi v tmavém úle(T4f)
máme zlost a namáhání(T4f)
Leč musíme věřit doufat(T4f)
že je šťastně vychováme(T4f)
k práci dbalé bohu milé(T4f)
že z nich včely uděláme(T4f)
Ty jeteli dej příteli(T4f)
trošec medu svému hosti(T4f)
vždyť máš kvítky také dítky(T4f)
a ty mají medu dosti(T4f)
Jetel dobrý na to včele(T4f)
bílé kvítky rozevírá(T4f)
ona tedy krůpky medu(T4f)
pro drobné své sestry sbírá(T4f)
Med sebravši zabzučela(T4f)
jetelu své díky vroucí(T4f)
a přes žita domů letí(T4f)
ve večerní záři skvoucí(T4f)
Jetel jak ji s očí ztratil(T4f)
složil milé dítky svoje(T4f)
a k spánku je ukonejšiv(T4f)
rozjímal ty věci dvoje(T4f)
že to boží slunce dobré(T4f)
ano zemi jaro dává(T4f)
jehož kvítí tisíceré(T4f)
s jeho zlatem si zahrává(T4f)
a že slunce v dobrotě své(T4f)
kvítkům dává medu sklady(T4f)
by včeliček drobné sestry(T4f)
v úlech nepomřely hlady(T4f)
Tak rozjímá bílý jetel(T4f)
až mu sen se v oči vkrádá(T4f)
a skřivan jenž na mez sletěl(T4f)
na zejtří si píseň skládá(T4f)