Život v poli.
1-1Květe bílý jetel v poli,
1-2včelka kolem poletuje,
1-3bzučí a mu drobné věci
1-4o sestřičkách vypravuje;
2-1o maličkých sestrách v úlu,
2-2ježto hlad prý pořád mají,
2-3a pro které dobré včelky
2-4v polích sladký med sbírají.
3-1„Je ti kříž to s těmi dětmi....dětmi...
3-2než co na plat, krev jsou vlastní,
3-3jen dej bůh, ať trvají nám,“
3-4– mluví včelka – „dnové šťastní.
4-1Když jest zima, neb když dešť se
4-2po krajině popohání,
4-3o, tu s nimi v tmavém úle
4-4máme zlost a namáhání.
106
5-1Leč musíme věřit, doufat,
5-2že je šťastně vychováme,
5-3k práci dbalé, bohu milé,
5-4že z nich včely uděláme! –
6-1Ty jeteli, dej, příteli,
6-2trošec medu svému hosti,
6-3vždyť máš kvítky, také dítky
6-4a ty mají medu dosti.“
7-1Jetel dobrý na to včele
7-2bílé kvítky rozevírá,
7-3ona tedy krůpky medu
7-4pro drobné své sestry sbírá...
8-1Med sebravši zabzučela
8-2jetelu své díky vroucí,
8-3a přes žita domů letí
8-4ve večerní záři skvoucí.
9-1Jetel, jak ji s očí ztratil,
9-2složil milé dítky svoje
9-3a k spánku je ukonejšiv,
9-4rozjímal ty věci dvoje:
10-1že to boží slunce dobré
10-2ano zemi jaro dává,
10-3jehož kvítí tisíceré
10-4s jeho zlatem si zahrává;
107
11-1a že slunce v dobrotě své
11-2kvítkům dává medu sklady,
11-3by včeliček drobné sestry
11-4v úlech nepomřely hlady.
12-1Tak rozjímá bílý jetel,
12-2až mu sen se v oči vkrádá –
12-3a skřivan, jenž na mez sletěl,
12-4na zejtří si píseň skládá.