Jeruzalem velké město,
Loučná Hora malá ves.
Láska, rozmilá nevěsto!
Kouše někdy hůř než pes!
Dobré pívo dobře teče –
Zymnicy mít, není žert;
Pes za sebou ocas vleče –
Nechceli, kaž dívce čert!
Kozli mají dlouhé fousy,
Delší kmotr Brýdolin;
Kdo chce krájet, nůž ať brousý –
Lži patřejí do novin!
V bažinách sy kuňká žába,
Hájem větrové vějí;
Kam se vrtne stará bába,
Tam diblícy nespějí.
V letě bývá slunce parné –
Stehlík není strakapoun;
„Všecko je na světě marné!“ –
Zpíval moudrý Šalomoun.
Dobré pívečko se pění –
Papír kapsu nedere;
Smrt je darmo, kde nic není,
Ani ona nebere!
Svatba byla, budou křtiny –
O bouřce se blejskává;
Kdo upadne mezy trní,
Ten sy sotva vejskává.
Dobré bydlo nemá ceny –
Pes sám sebe nekouše;
Vdovec, pojav druhé ženy,
Leze z bláta do louže!
V zahradě se včely rojí –
Sedlák není hrabětem;
Koho doktor Purclík hojí,
Ať se žehná se světem.
Engličané nejsou Vlaši –
Hoši slovou čtverácy;
Kdo druhému hřbet vypráší,
Hotovými vyplácý.
Když nechce čekat Baruška,
Musým jí dluh oplacet;
Pětkrát obsazená důška
Dělává šest a dvadcet.
Řezník často nože brousý –
Kolář rozumí vozům;
Do Libáně jdou pro fousy,
Do Kopidlna pro rozum!
Věrná jsem jak holubička –
Říká titěrná Běla;
Bratří! jedna vlaštovička
Ještě léto nedělá!
Dobrý lhář lže jen se práší –
Racy mají klepeta;
Staré bábě hubu zaši,
Ona nosem štěbetá!
Kde je kupec, tam je cenil –
Na věž se jde přes schody;
Nežbych podruhé se ženil,
Raděj skočím do vody!
Voják kráčí hrdě v zbroji –
Světák v hříších se kochá;
Kdo pod pantoflíčkem stojí,
Ten je kmotr punšocha!
V lehké zemi vořou párem –
Na horách mají kozy;
Mnohý stával za kočárem,
Který se teď v něm vozý!
Co se má stát, to se stane –
Podvod panuje všude;
Jeli děvče vyfikané,
Ani čert mu nebude!
Raky lovil, chytil žábu
Učitelův mládenec;
Kdo bere pro měšec bábu,
Má mít vejprask, ne věnec!
Ševcy potřebují šídla –
V radě bývá hádání;
Komu Pánbůh nedal křídla,
Ten ať nechá lítání!
Bětka nerozumí žertu –
Rytíř chodí v brnění;
Bratříčku! čiň dobře čertu,
Peklem se ti odmění.
Žebrák mošnu nepozbude –
V lesých bývá mnoho žluv;
Chcešli dobře vyjít všude –
Mnoho slyš, a málo mluv!
V zymě se kloužem po ledě –
V Hradcy stojí bílá věž;
Mlčíšli, u hráčů sedě,
Tak se při nich napiješ.
Kdo nechybí, trefí na vlas –
Kámen nebývá měkký;
Štěstí lidské trvá na čas,
Poctivost až na věky!
Hruška neponese slívky –
Srdce chřadne lítostí;
Písmo v písku, slovo dívky –
Jsou prý stejné stálosti.
Kdo se půl dne v bahně brodil,
Nesmí s pány stolovat;
Kdo se bez nohou již zrodil,
Tomu nelze tancovat!
Malý zajíc, malá stopa –
Kvítí v suchu usvadne;
Druhému kdo jámu kopá,
Sám v ni často upadne.
Sedláček se bojí drába –
Kachna chodí na vodu;
„Čím dál, tím hůř,“ řekla bába,
Když padala se schodů.
Jalovička nic nedojí –
Ustupujme násyle;
Který muž se ženy bojí,
Ten je zmrzlá košile.
Ráno vstává sedlák z lůže –
Starý pes rád zavrčí;
Rarášek, kam sám nemůže,
Starou bábu nastrčí.
Komu Pánbůh, tomu svatí –
Podvodný je tento svět;
Učenost ni trojník platí,
Mazat musý, kdo chce jet.
Puchne, koho ještěr uštíp’ –
Sukno není mezulán;
„Všude dobře, doma nejlíp,“
Praví kmotr tulipán.
Potok teče, vítr věje –
Štěně se zrodí slepé;
Kdo se naposledy směje,
Ten se směje nejlépe! –