Náš dědeček.

Václav Šolc

Bůh ví, co náš dědeček stále myslí v duši, nesměje se – nepláče, bůh ví, co as tuší. Bůh ví, proč náš dědeček stále jen pospává, snad že se mu o něčem, snad o ráji zdává. Bůh ví, proč náš dědeček v koutek stele sobě, snad to zkouší, jak se to leží asi v hrobě.

Patří do shluku

dědeček, babička, vnouček, babiččin, povídat, stařenka, vnučka, staroušek, dědoušek, vnouče

4. báseň z celkových 211

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Čtverolist. (Václav Antonín Crha)
  2. I. (Josef Svatopluk Machar)
  3. Dej Ti Pán Bůh, babičko, (Emanuel Züngel)
  4. XI. Kdykoli ptala se babička: (Jan Neruda)
  5. Dědečkovi. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  6. O tom našem dědečkovi. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  7. IX.   Stárnoucí lidstvo čte ve hvězdách, (Jan Neruda)
  8. Tatínku, mamičko, (Emanuel Züngel)
  9. XLVI. Dědeček dlouho stonal (Adolf Heyduk)
  10. 156. Rád bych Ti dal vázaného (Eduard Just)