MISTR POTĚH.

Václav Šolc

V městečku jednom mistr Potěh věru(J5f) Mařenku má překrásnou švarnou dceru(J5f) jak v své sukynce prosté kvítko v poli(J5f) vyrůstá v domácím mu ve okolí(J5f) švitorná sviží jak vlašťovka v letu(J5f) a sedmnáctému se blíží letu(J5f) z tváří jí růže s liliemi prší(J5f) a z oček jiskry jako hvězdy srší(J5f) Jeť mistr otcem jí i pěstitelem(J5f) vždyť nepoznala matky v žití celém(J5f) neb když ji otci v náruč položili(J5f) rodičce při tom oči zatlačili(J5f) však Mařenka mu drahá proto taky(J5f) že ani od ní neodvrací zraky(J5f) a stále šepce vytloukaje kůže(J5f) Mařenka květe věru jako růže(J5f) Tak i pan Vojtěch myslí sobě zticha(J5f) a na stoličce po Mařence vzdychá(J5f) onť mistru k ruce spomocníkem pilným(J5f) a údem rodu takřka nerozdílným(J5f) neb jako kluk tam přišel do učení(J5f) před dratve smolil běhal pro koření(J5f) a když pak první zrobil střevíc zdárný(J5f) stal z hocha švec i mládenec se švarný(J5f) Bývaltě druhdy jak kulička rtuti(J5f) a nevydržel chvilku bez pohnutí(J5f) až jednou jakoby se šídlem pichl(J5f) si z hluboka ba ze srdce až vzdychl(J5f) byloť to tenkrát když Mařenka oko(J5f) zabodla do duše mu přehluboko(J5f) a od té doby na stoličce zticha(J5f) pan Vojtěch sedí a jen stále vzdychá(J5f) Však mistr švec vždy bystré mívá oko(J5f) víť proč pan Vojtěch vzdychá přehluboko(J5f) a proto s ním to na stoličce vrtí(J5f) že časem k sobě takto v zubech drtí(J5f) Ať pan Vojtěch nechá hloupých vzdechů(J5f) sic sáhnu věru ještě po potěhu(J5f) však že Mařenka není taká všaká(J5f) ta jiného vyrůstá pro šviháka(J5f) A sotva došept již na prahu dveří(J5f) chlapisko jakés dvoří se a peří(J5f) pak s poklonami kroky skoky mate(J5f) a modrchá cos páté přes deváté(J5f) z čehož jde rozum že on z věsti hlasné(J5f) uslyšel o mistrově dceři krásné(J5f) a přichází by za dcerušku dvorně(J5f) požádal mistra rovněž i pokorně(J5f) Švec mistr mrskl okem na chlapíčka(J5f) jenž se tu vrtěl jako korouhvička(J5f) a ač chtěl Mařenku vdát za šviháka(J5f) přec jej to bodlo jako sršeň ňáká(J5f) a polo v smíchu více ale v zlosti(J5f) odsekl krátce neznámému hosti(J5f) že takového pana pro hastroše(J5f) on dcery nemá ale staré koše(J5f) Když chlapík z dveří jedním skočil skokem(J5f) pan mistr po Vojtěchu mrštil okem(J5f) a myslí si ač v duši nejskrytější(J5f) Toť Vojtěch přec junák onačejší(J4f) než komáří to bzučné prachozdvíže(J5f) a přec Mařence věnec nezavíže(J5f) však on tou láskou na prach neukorá(J5f) a Mařenka ta květe pro doktora(J5f) Jak domyslel hle již tam vážně z dveří(J5f) pán jakýs k mistru svoje kroky měří(J5f) a řečí jako z kazatelny slavnou(J5f) dle písma i dle paragrafů správnou(J5f) za ruku dcery jako kytka žádá(J5f) ač paruku a křivá má již záda(J5f) svatební smlouvu že již na papíře(J5f) přináší s sebou by to bylo k víře(J5f) Potěha řeč ta suchá v uších brní(J5f) i sedí na stoličce jako v trní(J5f) a vida tváře dcery rozhárány(J5f) ne studem ale krásným hněvem panny(J5f) na řeč tu pána po doktorsku věrnou(J5f) odvětil po mistrovsku pravdu pernou(J5f) že dceru svoji květu ve rozpuku(J5f) nedá byť doktorskou i za paruku(J5f) Jak doktor zmizel i s papírem v ruce(J5f) vyskočiv zavřel mistr za ním prudce(J5f) a řádí nemyslí už ve zátiší(J5f) že slova dvojná dceř i Vojtěch slyší(J5f) I aby na takové na ženichy(J5f) pan Vojtěch taký samý povzdech lichý(J5f) a nepřivede li své srdce k míře(J5f) vdám dceru třeba i za rytíře(J5m) A hle již dvéře v ráz se rozekotí(J5f) a rytířský hlas po rytířsku hřmotí(J5f) Hoj ševče mistře máš prý krásnou dceru(J5f) dej za ženu ji na rytířskou věru(J5f) a ne li přisahám ti na své škorně(J5f) že unesu ti dcer mocí vzdorně(J4f) a zavru na zámku ji převysoko(J5f) že nikdy tvé ji nedostihne oko(J5f) Tenkráte mistrem trhlo to však více(J5f) a v očích oheň zapálené líce(J5f) a po ševcovsku vykasané ruce(J5f) na rytíře tak rozehnal se prudce(J5f) a taký útok učinil naň lítý(J5f) že rytíř ač byl šermíř znamenitý(J5f) zapomněl na meč a což značí více(J5f) na útěku své ztratil rukavice(J5f) A na to mistr v plném rozhárání(J5f) I aby kati také namlouvání(J5f) Sem Vojtěše a ty Mařenko taky(J5f) ty vzdýcháš jen a dcera klopí zraky(J5f) proč nehlesnete jak vám srdce hlásí(J5f) sic vtrhnou na mne ještě černí ďasi(J5f) a to jen láskou každý chodí zmámen(J5f) dejte si ruce ať již řeknu Amen(J5f) Vyskočil Vojtěch lehký jako chmýří(J5f) a u okénka Mařenka se pýří(J5f) a oba polo ve snu polo v bdění(J5f) podali ruce sobě ku spojení(J5f) pak plní vděčnosti a lásky plní(J5f) an stejným citem ňádra se jim vlní(J5f) mistrovi otci do náruči letí(J5f) blahému otci blaženější děti(J5f) Když pak kol mistra na podzimku žití(J5f) to drobné vnoučat vypučelo kvítí(J5f) a Mařenka a Vojtěch zlatých citů(J5f) mu rozžehnuli v tichém domku bytu(J5f) zpomínal Vojtěchovo na vzdýchání(J5f) na dceru růži panské namlouvání(J5f) a říkal Nejjasněji srdce zvučí(J5f) když svoje svému padne do náruči(J5f)

Patří do shluku

švec, krejčí, bota, ušít, krejčík, střevíc, sklenář, šít, řemeslo, poplést

85. báseň z celkových 191

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OBRÁZEK Z POUTI. (Josef Jakubec)
  2. Pan Skřivánek. (Bohdan Kaminský)
  3. Křížek. (A. K. Lešan)
  4. Z TOVÁRNÍHO VZDUCHU. (Ferdinand Tomek)
  5. Žluťák. (Josef Václav Sládek)
  6. MUSÁM. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z ROMÁNU. (Václav Šolc)
  8. XI. Les vyšňořen tak do zelena, (Vítězslav Hálek)
  9. VIII. DOBROU NOC! (Josef Svatopluk Machar)
  10. PÍSEŇ STARÉ TŘEŠNĚ. (Karel Skřivan)