Kůň a hříbátko.
Poskoč si jen, ty hříbátko roztomilé,
Jak vítr sem tam čiprně, vesele,
Svoboda mine, dřív než si pomyslíš,
A jak jen dorosteš, k práci se přitočíš,
Starosti pak budeš věru dosti mívat:
Plouhem orávati a jezdce nosívat.
Vesele skákalo hříbátko to milé,
A radost dělalo dobré té kobyle,
Smělo si hráti i čtveračit smělo,
A tak mu zrostlo silné, velké tělo.
Po letech ale měli jste viděti,
S jakým to umělo vozem ujížděti.
[93]