Zimní večery.

František Švejda

Kol nás tak bílo – a všude mrtvé ticho, hluk profanního dne jakoby uspán v sněhu hlati mdlé, v níž hýří jen brunatný měsíc v mystické lázni a mdlý svit plynu rozteklý z kalných luceren. A co zatím mráz rozsévá chladné, strnulé květy, z těl našich ssálá žár rozbouřené krve, napjaté nervy naše chvějí se divokou touhou v extasi němé – – Kol šíje ovlhlé, rozechvělé ruce se k objetí vášnivému zmateně pnou, až prochvěje v nás teplo našich boků v tom sladkém splynutí těla k tělu...

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

481. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ET TOUT EST EFFRAYANT LORSQU’ON Y SONGE (Arnošt Procházka)
  2. MORAVA. (Josef Holý)
  3. Zaslíbený kraj. (František Taufer)
  4. ZBLOUDILÍ. (Xaver Dvořák)
  5. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  6. Nocturno. (František Taufer)
  7. ZTRACENÍ (Otokar Březina)
  8. Ad te clamamus exules filii Evae. (Stanislav Kostka Neumann)
  9. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  10. Žeh bílý světla... (Otokar Březina)