XXVII Jak starý galejník v románu romantika

Viktor Dyk

XXVII
Jak starý galejník v románu romantika
Jak starý galejník v románu romantika
(– jenž ve vazbě hořk’ devatenáct let! –) zlý vyšel na slunce, a cítil, kterak vzniká v něm zloba šílená, jež nenávidí svět:
měl úzkost ve zraku, a bázeň, která dráždí, a štván byl ode všech, a laskal dumy zlé. – Minulost bez lásky a přítomnost, jež vraždí, ni jedno objetí, ni květy uvadlé?! Z ponuré věznice vyšel jsem dnes a s pósou Kainovou se dívám do nebes a slyším hrdé, zamítavé hlasy – A galejnická krev se vzbouřila: Tu chtěl bych zabít, jež mne věznila, a zpytavě a slídivě jdu v massy. – 43