PŘÁNÍ

František Gellner

V tmě mizí obrysy domů, spí v šeru večerním sad. Do listí černých stromů chladný svit hořáku pad’. Zříš hřmotící elektriku přebíhat koleje. Slyšíš, jak po chodníku spěšně zní kročeje. Žen tváře nočním stínem a kloboukem širokým jsou zakryty. – Jsem jak spit vínem podaným neznámo kým... Rozechvívá mi znova duši tíživý stesk; marná moudrá jsou slova dávno popsaných desk. Zraky zemdlené zvedá vzmach vůle násilný vzhůru, kde šíří se bledá zář z plynové svítilny. Ničeho nechtít již v žití, necítit, nežádat, být jak ten plamen, jenž svítí studeně na spící sad!

Patří do shluku

petřín, ulice, nábřeží, hradčany, chodník, dlažba, svítilna, ulička, chodec, okno

112. báseň z celkových 552

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. VÝKŘIK V NOCI. (Karel Babánek)
  2. DŮM SLEPCŮ. (Antonín Klášterský)
  3. Motiv z Hradčan. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Vzpomínka. (Emanuel z Čenkova)
  5. Sen na terase kavárny Míru. (Emanuel z Čenkova)
  6. SONETY ZVÍKOVSKÉ. (Antonín Klášterský)
  7. VÝHLED Z DÍLNY BÁSNÍKOVY. (Emanuel Čenkov)
  8. Mnoho nocí tísní se na cestách svatebčanů, (Richard Weiner)
  9. Zimní pastel. (Josef Svatopluk Machar)
  10. None (Antonín Sova)