PŘÁNÍ

František Gellner

PŘÁNÍ
V tmě mizí obrysy domů, spí v šeru večerním sad. Do listí černých stromů chladný svit hořáku pad’. Zříš hřmotící elektriku přebíhat koleje. Slyšíš, jak po chodníku spěšně zní kročeje. Žen tváře nočním stínem a kloboukem širokým jsou zakryty. – Jsem jak spit vínem podaným neznámo kým... Rozechvívá mi znova duši tíživý stesk; marná moudrá jsou slova dávno popsaných desk. Zraky zemdlené zvedá vzmach vůle násilný vzhůru, kde šíří se bledá zář z plynové svítilny. 50 Ničeho nechtít již v žití, necítit, nežádat, být jak ten plamen, jenž svítí studeně na spící sad! 51
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ