TOUHA

František Gellner

TOUHA
Slunce zeleň svým plamenným chlebem ze země vyvábilo. Ve vlažném vzduchu pod modrým nebem jaro se smálo až milo. Lichotnou mdlobou chřípí se chvěla. Slečinky ve světlém šatě spěchaly vykoupat mladá svá těla v slunečních paprsků zlatě. Sukně ve vánku poletovaly svírány útlou pěstí, a černé oči vypravovaly pohádku o tichém štěstí. A lásky bůžek okřídlený pojednou seděl v tvém bytu a nad srdcem tvým nachýlený dmýchal v popel tvých citů. 47
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ