ŠVADLENKA

František Gellner

ŠVADLENKA
Letní vzduch venku zavoněl prudce. U otevřeného okénka složila znaveně do klína ruce malá, hubená švadlenka. Před sebe v prázdno se zadívala a naslouchala nápěvu, jejž na strunách srdce vyluzovala touha pro duše úlevu. A švadlenka tiše řekla si: „Brání nějaká vysoká ohrada bytostem lidským se sejít: a za ní tisíce životů uvadá.“ 29
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ