DOBRODRUH

František Gellner

DOBRODRUH
Po kamenité cestě zní mé klisny podkova. Mě žádný příkaz nevězní, a nemám domova. Květ pro mě barvou nehýří v slunečně zlatých dnech, mě s osudem noc nesmíří, a pusto je v mých snech. Děravá střecha není má, píď půdy, ani ta. Pláč dětí sluch můj nevnímá, jich smích mě nevítá. Mé návraty jsou bez ceny, mě neprovází v svět zrak ženy slzou zrosený, a já zas nezřím zpět. S císařským vojskem do řeže se meč můj rozletěl, a pod praporem papeže pomáhal duším z těl, kupecké republice pak byl dobrou ochranou – 52 má vlastní velká bitva však je dávno prohranou. Hubená klisna má, i ta co brzká kořist vran po hroudách těžce klopýtá, a hnis jí teče z ran. Daleká cesta naše je, než není nutný spěch. – Pták pro mě v keři nepěje, a pusto je v mých snech. 53
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ