PO LETECH

František Gellner

PO LETECH
Jak blaze je mi, to nevíš ani, že zase spolu sedíme, že držím tvou ruku ve své dlani, ty nedosažené štěstí mé. Tři leta minula pochybné krásy. Co však bych o sobě říci ti moh’? Nic nejsem a ničím už nebudu asi; jsem stále tvůj starý, veselý hoch. Ani ty písničky, co jsem ti zpíval, do lidských srdcí nevniknou; jak pohledy, jimiž jsem v zrak se ti vrýval, s námi zajdou a zaniknou. Je pozdě má milá, den chýlí se k sklonu, srdce nám bije pomalu. Což, pamatuješ se na kresbu onu v illustrovaném žurnálu? Jde slepé štěstí se štědrou dlaní podle stěn světnice dokola. „Nikoho není tu?“ – S rozbitou skrání na zemi válí se mrtvola. 33 Buď dobrá v svém žití a šťastná v svém snění a zapomeň na všechno, dítě mé. Viď, nebe není a peklo není; a na zemi stěží se sejdeme. 34
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ