ELEGIE

František Gellner

ELEGIE
Dech tvůj vůni ovocné měl šťávy jižních moruší, vlas tvůj rozzařoval kol tvé hlavy lučin ovzduší. Plály opálem tvé šeré zraky večer při světle, a tvé rety jako rudé máky žhnuly rozkvětlé. Z knihy svého života jsem, ženo, rval po listu list, a všechno je spáleno, kde jméno tvé bylo lze číst. Ale kdo se ve svém srdci vyzná? V rámci z mosazi poutí světem mě tvá podobizna všade provází. Z těch nebyla’s, na něž zapomíná člověk pro jiné. Dnes vím: Na tom světě žádná jiná. A ty taky ne. 28
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ