U LABE

František Gellner

U LABE
Seděl jsem pod stromy s Ernestinou na břehu Labe v hospodě a díval jsem se jak po vodě do dálky zvolna parníky plynou. A moje malá přítelkyně hovořila. A její hlas se vzduchem vlažným diskretně třás’, co pod námi vlny se valily líně. Mluvila o mládí znectěném hříchem, o šílenství, jež přec k dobru jest co duší silných krvavý křest, o sympatiích a o štěstí tichém. Konečně byl jsem nucen jí říci, co jsem si nechával k posledu: „Má drahá, pozítří odjedu. Pošlu ti z Paříže pohlednici.“ 11
Básně v knize Nové verše:
  1. MŮJ HRAD
  2. JARNÍ PÍSEŇ
  3. U LABE
  4. MRAVOUČNÁ POVÍDKA O HODNÉM A ZLÉM HOCHU
  5. V PAŘÍŽI
  6. LOKÁLKA
  7. ŠTĚDROVEČERNÍ
  8. JOHN SAMBO
  9. NA HRADBÁCH
  10. ELEGIE
  11. ŠVADLENKA
  12. PSANÍ
  13. PÍSEŇ JARNÍHO DNE
  14. PO LETECH
  15. POKOJ S NÁBYTKEM
  16. PROCHÁZKA
  17. OSOBNÍ
  18. KRAJINA
  19. JARNÍ SLAVNOST
  20. V ATELIERU
  21. DOBRÁK
  22. VĚČNÝ PLAMEN
  23. NÁLADA TICHÝCH VEČERŮ
  24. TOUHA
  25. U VÍNA
  26. PŘÁNÍ
  27. DOBRODRUH
  28. POHÁR K ZEMI PADÁ
  29. ROZHOVOR
  30. BALLADA
  31. LOUTKY
  32. POSLEDNÍ VĚCI
  33. NEPŘÍTEL
  34. BABIČKA MÁLKOVÁ
  35. K ALŠOVĚ ŠEDESÁTCE
  36. VAVŘINEC
  37. SPLETITOST VĚCÍ