V PAŘÍŽI

V PAŘÍŽI
Paříži, město rozkoše, zdali víš, že tam v dálce, tam doma, jméno tvoje jsme vyslovovali třesoucíma se rtoma? Příteli, škoda plic, škoda pěstí, darmo se s holotou sváříš. Přijď ke mně a prožívej se mnou mé štěstí, u mne tě uvítá Paříž. Na dlouhé lavičce za noci v dešti sedím na nábřeží. Paříž, jež jásá a tančí a třeští, přede mnou v temnotách leží. Rád bych se protáhnul. Nemaje bytu spím všude jak na peřinách. Kdyby jen strážníci nebrousili tu kolem v svých pelerinách! Spal jsem snad hodinu. Nevím už ani. Člověka únava zmahá. Kdo mě to ruší v nejlepším spaní? Někdo mě za rukáv tahá. 19 Hubená holka, zapadlé zraky po lehké noční práci. Má milá, proděláváš už taky třetí kapitulaci. „Je n’ai pas d’argent!“ jí do řeči vpadám. To znamená: Dnes to jde ztěží. Nemám peněz, má rozmilá madam, a tvrdě se to tu leží. Nečiníš velkých nároků. Inu, rozumné vychování! Odpusť, má drahá, že dělám dnes špínu. Přec v Paříži jinší jsou páni! Má nevěsto zlatá, k těm obrať svůj zřetel, u mne čas drahý jen maříš. Vidíš, tam před námi moře je světel! Tam baví se veselá Paříž. Kdo peníze má, vše koupit si může, vína se napije, nají se masa, jsou na prodej písně, jsou na prodej růže, jsou na prodej polibky, láska i krása. 20 Viděl jsem kraje bohaté, chudé, leckde jsem v světě se potuloval. Tuhletu pitomou pravdu jsem všude zrovna jak v Paříži konstatoval. 21