SYMPOSION

František Odvalil

Hostina duší. Na milliony rozžato hvězdných lustrů kol nás. Prostřeno v prostor. Pozvání zvony znějí, jak větry zavál v ně čas. Blaženi, kterým sednouti přáno. (Ne každá duše cítí svůj hlad!) Mnohým zde jest i po kytce dáno, někomu jediný karafiát, někomu nic. Však nedbá se toho. V doušku, jejž pijí ze zdrojů žití, každý má dost a každý má mnoho. Jen že to není jak po krčmách píti: Tam možno láhev za hrdlo lapit, zvrátit dnem vzhůru k úžasu hostí. Zde pije se z Pramene. A kdo se chce napít, kleká a pije s uctivostí.

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

16. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Nikdo po nás nevešel tam... (Růžena Jesenská)
  2. XLVI. Na stolci když zlatoskvělém sedí (František Jaroslav Kamenický)
  3. Zář měsíčná... (Růžena Jesenská)
  4. Přemýšlení o přírodě. (Antonín Koukl)
  5. Šťastný pád. (Antonín Bulant)
  6. Karafiát červený. (Beneš Metod Kulda)
  7. POSLEDNÍ CÍLE. (Jaroslav Vrchlický)
  8. TROJÍ PRVÝ MÁJ (Viktor Dyk)
  9. V HOREČCE. (Karel Červinka)
  10. Píseň malířova. (Adolf Brabec)