Píseň malířova.

Adolf Brabec

Do oken slunko za mně svítí, na pestré na obraze kvítí, Vesny hlavu jež má mé zdobit a věnčiti do zlatohlavu. Jen rychle dokud ruka svěží, na louku duch pro kvítí běží, do práce chci se rázem dáti a z citů svých se zpovídati. Však vzlet můj vyšší, ruka chví se, na plátně část mých citů stkví se, kéž moh’ bych jednou všechny vyliť, jež měl jsem – v srdci skryty byliť.

Patří do shluku

karafiát, povídačka, růže, kráska, proslov, konvalinka, fialinka, rozkvítat, kvítí, zvadnout

18. báseň z celkových 129

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ANDĚLÍNA (František Serafínský Procházka)
  2. Šerý skvoste, lasičko má štíhlá... (Adolf Heyduk)
  3. Žebrák duší. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Co vábivých se rtů už slyšel jsem hlasů, (Josef Holý)
  5. JIŽ DÁVNO TOMU... (Antonín Jaroslav Klose)
  6. Drama. (Viktor Dyk)
  7. Rispet. (Stanislav Kostka Neumann)
  8. Lyrik (Otokar Fischer)
  9. STARÁ PÍSEŇ (Růžena Jesenská)
  10. NEPŘÍSTUPNÍ. (Bohdan Kaminský)