PROSINEC

František Odvalil

Ó nedivte se, že mě milý kraj smutně krásný, černobílý – On bratrem as mé duši bude: má těchže barev dvé; vše ostatní jsou tóny chudé, nádechy neživé – – – Ó nedivte se, že mě milý – – Tak leží přede mnou jak kniha, ó, co mi vypráví! až černí z bílých stran se zdvihá horečka do hlavy! Kraj smutně krásný černobílý – – Tak hrd a chud se vždycky strojí v ty prosincové dni; to pravý šat je země mojí, na věky adventní! Ó nedivte se, že mě milý – – A den když nad ním dokrvácí, k těm barvám přidá nach, tu každý jiný tón se ztrácí, i svity na horách. – Kraj smutně krásný černobílý – – Ten aspoň duše neošidí marnými přeludy: zrak barvy země mé v něm vidí a černé osudy. Ó nedivte se, že mě milý – – Ten nach, v němž mnohý den tu skoná, ta smutná čerň a běl – toť země má. – Proč víc než ona já pro sebe bych chtěl? – –

Patří do shluku

klávesa, klavír, piano, akord, tón, melodie, tonus, chopin, prasklý, smyčec

197. báseň z celkových 235

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z LISTU – (Fred Grygar)
  2. Pan doktor. (Karel Leger)
  3. Na podobizně. (Xaver Dvořák)
  4. Sonet bizarrní. (Josef Svatopluk Machar)
  5. POKUŠENÍ BRATRA ANGELA. (Karel Dostál-Lutinov)
  6. Z DENNÍKU ASKETY (Jaroslav Vrchlický)
  7. Staré melodie. (Beneš Grünwald)
  8. Óda na přírodu. (Alois Škampa)
  9. ČETBA. (Ladislav Linhart)
  10. Kdes hoboj lká... ( K. Egor)