ŽEŇ METODĚJOVA

František Odvalil

O svatý červenec, v němž ke žni kraj se bělá! A jako hospodář s radostnou starostí za jitra vychází, by shlédl pole celá, by obezřel, co jeho ziskem jest a ctí: Tak dnes Metoděj zří s Velehradu nebe na líchu, již těžce zorával a sil; toužným okem hledá, Moravo, dnes tebe, co mu za vší práci lán tvůj urodil. Metoději, otče, hle, jak se ti vlní požehnáním Božím lány rozsáhlé! Každý klas je těžkým, bílým zrnem plný, třebas zvenčí byly slunkem osmahlé – Metoději, otče, viz své pole vděčné, úsměvem ať vlídným zasvitne ti tvář: hle, zde vonné ještě, hebké tak a mléčné – to je naše mladá, již však slibná jař – a tam ozimy zas, pod žernov už tvrdé, (ó, ty přestály již kruté zimy čas!) – Metoději, otče, viz své pole hrdé, a za setbu svoji, otče, uznej nás! Dobrořečme Pánu! zní to pod oblohou. Nezahyne národ, žní tou může žít! A Tvé velekněžské ruce odtud mohou dnes i pro oltář si obětní chléb vzít. Dobrořečme Pánu! A ten koukol rudý, kterého nám nasel vrah do našich lích tehdy, když jsme spali – ó, ten ovšem trudí. Vztahují se po něm ruce maličkých, vztahují se po něm v dětinské své tužbě, mnohá krásná ouvrať pro něj zdupána – My dnes nesoudíme! Božích soudů službě svěřeno je naše pole od Pána. Jemu dobrořečme! Andělů dlaň bdělá sebere snad zase v snopky plevel zlou, aby semínka svá černá neházela v bezelstnou tu půdu, pro vše úrodnou. Dnes my nesoudíme. Dnes tím našim lánem šeptá jen a šumí Ducha vanutí. Zatím té své setbě vypros před svým Pánem, ať si zdravím svým i místo vynutí!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

klas, klasa, lán, žeň, pluh, brázda, obilí, zrno, stodola, žnec

348. báseň z celkových 1025

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 21. Ať trhá růže. (Jan Karafiát)
  2. 7. Žel, komu se šťastně zasednouti (Matěj Havelka)
  3. HANÁCKÁ LEGENDA. (Karel Dostál-Lutinov)
  4. LEGENDIČKA. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. MODLITBA. (Josef Václav Sládek)
  6. Offertorium. (Xaver Dvořák)
  7. PÍSEŇ O ŽNÍCH. (Karel Dostál-Lutinov)
  8. Ku práci. (E. Antonowicz)
  9. TICHÉ ŠTĚSTÍ. (František Serafínský Procházka)
  10. Ráno. (Karel Alois Vinařický)